Narozen v Praze. Autor literatury faktu a próz zobrazujících především osudy Čechů i Slováků bojujících s ruskými revolucionáři a za tamní občanské války. Vyučil se strojním zámečníkem (1941) a do roku 1946 pracoval v oboru. Roku 1948 maturoval na strojní průmyslovce. Studium na Vysoké škole politické a sociální (1948–1950) nedokončil a v těchže dvou letech byl i redaktorem Rudého práva. Absolvoval Vojensko-politické učiliště V. Hakena (1956) a později i fakultu žurnalistiky (promoval 1973). V letech 1950 – 1957 byl redaktorem Obrany lidu a pak přestoupil do složek ministerstva vnitra. V letech 1969–1979 byl redaktorem a nějaký čas i šéfredaktorem časopisu Stráž vlasti. Od roku 1980 pracoval jako redaktor nakladatelství Naše vojsko. Jako editor i autor se představil ve sbírkách povídek Živí nemlčí (1960), Cesty ohněm (1972) a Stopy na hranici (1978). Více či méně autobiografickými jsou jeho romány Město v ohni (1975) a Stopy vrahů (1978). V prvním líčí ilegální odbojovou činnost za války očima šestnáctiletého hocha, ve druhém se ocitá tentýž hrdina, ale už dospělý, na československé západní hranici padesátých let.
