Zdeněk Jirotka
pohlaví: muž
Život: * 07.01.1911 † 12.04.2003
Národnost: česká
odkazy: 16x [info], 1x [životopis]
V Ostravě studoval (od 1925) na reálce, odkud byl z kvinty vyloučen
(1929), pak se učil zedníkem a absolvoval vyšší průmyslovou školu
stavitelskou v Hradci Králové (mat. 1933). Do 1939 sloužil v Čs. armádě
(důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a
Brně), potom byl úředníkem ministerstva veřejných prací (1940–42) a
spisovatelem z povolání. Od 1940 úzce spolupracoval s Lidovými novinami,
1945–51 byl jejich redaktorem (od května 1945 do 1948 vycházely s tit.
Svobodné noviny). Poté byl redaktorem Dikobrazu (do 1953), Čs. rozhlasu (do
1962) a opět Dikobrazu (zástupce šéfredaktora), v r.1971 odešel do
důchodu.
Publikoval v časopisech, které redigoval, dále v Čs. novináři a Světu
práce. Podílel se na rozhlasovém a televizním pořadu Sedmilháři
(s Vladimírem Kalinou, Ivanem Osvaldem, Jaroslavem Otčenáškem, Jindřiškou
Smetanovou a Františkem Vlčkem, vyšel též knižně), napsal řadu her pro
Čs. rozhlas (Hvězdy nad starým Vavrouchem, 1944; Rodinná tradice, Hloupý
milionář, obě 1945; Dobrá rada pana Bartoše, 1965, aj.) a Čs. televizi
(Případ pro tři, 1962, r. Jaroslav Hužera, sc. + Miroslav Kratochvíl;
Věštec, 1963, r. Ladislav Rychman, sc. + Josef Neuberg a František Vlček).
Stejnojmenné filmy byly natočeny podle románů Muž se psem (Polsko 1961, r.
+ sc. Tadeusz Chmielewski, u nás uvedeno t. r. s tit. Pikový svršek) a
Saturnin (1994, r. Jiří Věrčák, též televizní seriál). Na motivy
románu Saturnin vznikla řada amatérských i profesionálních divadelních
představení (Slovácké divadlo Uherské hradiště, sc. a r. Ladislav Pešek,
2001; Divadelní studio „V“ v Brně, sc. a r. Jana Glozarová, 2002;
Jihočeské divadlo České Budějovice, r. Jan Jirků, 2005; Divadlo Antonína
Dvořáka v Ostravě, sc. a r. Miroslav Oščatka, 2006 aj.); Pražský
komorní balet vytvořil taneční představení (na hudbu Pabla de Sarasateho,
choreografie Marika Hanušová, 2002). – Zdeněk Jirotka užíval šifer: Ir,
Z. J., Z.
Nabádavý humorista Jirotka pěstoval převážně malé formy rozhlasové (hry
a hříčky, fejetony, vyprávění „ze života“ aj.) a beletristické.
Největší popularitu však získal hned na začátku literární dráhy svými
romány Saturnin a Muž se psem. Propojil v nich tradici žurnalistické
beletrie tzv. školy Lidových novin s inspirací anglosaskou humoristickou
prózou (Jerome Klapka Jerome, P. G. Wodehouse). Obě prózy charakterizuje
rozvolněná kompozice fejetonového románu, zcivilnění a zdůvěrnění
tématu až na hranici idylizace, situační a slovní komika, opírající se
o parodii módních literárních forem a žánrů: v Saturninovi (příběhu
o mladém zamilovaném muži a jeho výstředním sluhovi) o parodii románu
pro ženy, kovbojky a přísloví, v Muži se psem o parodii detektivek,
novinových seriálů o stíhání zločinců a příruček, kterak zaručeně
dosáhnout úspěchu.
