William Faulkner
pohlaví: muž
Život: * 25.09.1897 † 06.07.1962
Národnost: USA
odkazy: 38x [info], 3x [životopis]
William Cuthbert Faulkner pocházel ze staré jižanské rodiny. Narodil se roku 1897 v New Albany v americkém státě Mississippi jako nejstarší ze čtyř synů Murraye Charlese Faulknera. Jeho praděd, plantážník a plukovník William Clark Faulkner bojoval v americké občanské válce a proslul i jako autor tehdy populárního románu Bílá růže z Memphisu (1890, The White Rose of Memphis). Rodinné tradice (vyprávění o osudech jeho rodiny i o minulosti rodného Mississippi) a obrovské společenské rozdíly panující na tehdejším jihu USA (existence zbytků aristokracie z otrokářského období i převážně černošské lidské spodiny, svár přítomnosti a minulosti, spory a násilnosti, rasové i sociální předsudky) se staly základem Faulknerovy umělecké inspirace.
Když bylo Faulknerovi pět let, přestěhovala se zchudlá rodina do mississippského Oxfordu. Zde začal Faulkner chodit do školy a již v době základní školní docházky prohlašoval, že se stane (stejně jako jeho pradědeček) spisovatelem. Během 1. světové války absolvoval v Kanadě letecký výcvik a v roce 1918 byl poslán s Královským letectvem do Francie, kde byl při cvičném letu raněn. Roku 1919 začal navštěvovat Mississippskou univerzitu (University of Mississippi), ale strávil zde pouze rok.
William Faulkner byl od mládí vášnivým čtenářem a samoukem a velmi brzy se začal zabývat literaturou (již ve třinácti letech začal psát básně), třebaže byl nucen vykonávat mnohá jiná povolání (byl natěračem, prodavačem, pracoval na poště atd). Jeho literární začátky jsou plodem válečných zkušeností a jsou blízké pocitům tzv. Ztracené generace. Roku 1929 se oženil s Estelle Oldhamovou a měl s ní dvě dcery, Alabamu (zemřela brzy po porodu) a Jill. Od poloviny třicátých let pobýval několikrát v Hollywoodu, kde pracoval jako scenárista. Za svůj život napsal vice než dvacet scénářů, mezi nimi například scénář k filmu The Big Sleep (1946, Hluboký spánek) amerického režiséra Howarda Hawkse podle stejnojmenného románu Raymonda Chandlera.
Po 2. světové válce podnikl již jako nositel Nobelovy ceny za literaturu několik oficiálních cest do zahraničí, navštívil i Japonsko. V letech 1957 – 1958 působil na Virginské univerzitě (University of Virginia). Poslední roky svého života trávil střídavě v Charlottesville ve Virgínii, kde žila jeho provdaná dcera, a v Oxfordu.
Své literární dílo, jehož většina je spjata s rodným státem Mississippi a s městem Oxfordem, Faulkner tvořil v duchu naturalismu i moderny. Pro svou rozsáhlou románovou ságu si vytvořil vlastní smyšlené dějiště: Yoknapatawphský okres (Yoknapatawpha County) s hlavním centrem Jeffersonem, který má mnoho společných rysů s Oxfordem. Ve svých příbězích proniká Faulkner hluboko do psychologie lidí a analyzuje život amerického Jihu, k němuž ho váže směs lásky, obdivu, ale i nenávisti a hněvu. Prostřednictvím této analýzy, dotýkající se celé řady specifických problémů historických, společenských a rasových, se Faulkner ve svých dílech dobírá k umělecké výpovědi o obecných vlastnostech lidského individua vůbec. Zajímá se především o emocionální a psychologickou stránku člověka, chce vniknout do vědomí lidí, aniž se pokouší o přímé, otevřené morální hodnocení jejich činů, myšlenkových pochodů a citových reakcí. Zároveň však nelítostně odkrývá zejména temné stránky světa a člověka a hledá východisko z bezvýchodnosti. Jeho značně komplikované vyprávěcí postupy, kterými se snažil dobrat vědomých i nevědomých motivů jednání svých hrdinů, byly však příčinou toho, že k americkým čtenářům výrazněji pronikl až během třicátých let 20. století.
Kromě románů psal Faulkner celý život také povídky. V různých časopisech jich vyšlo na sedmdesát, řadu z nich pak později rozpracoval do románové podoby.
Výrazně osobité dílo Williama Faulknera silně zapůsobilo nejen na čtenáře, ale i na nové generace spisovatelů. Vyznačuje se vypravěčským novátorstvím, složitou kompozicí a novým pohledem na skutečnost, usilujícím o netradičně širší a pravdivější postižení rozpornosti světa. Roku 1949 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za významný a umělecky svébytný přínos románové literatuře Ameriky“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). V projevu při jejím převzetí v roce 1950 vyjádřil Faulkner své umělecké přesvědčení, které je svědectvím jeho hlubokého humanismu. William Faulkner také vystupoval jako obránce práv černochů a celý život hájil právo umělce na soukromí (vytýkal žurnalistům a kritikům, že ocenění umělcova díla spojují se zveřejňováním a pitváním autorova soukromého života).
William Faulkner zemřel roku 1962 v Oxfordu ve státě Mississippi.
Jiné ocenění :
1949 – Nobelova cena za literaturu
1955 – Pulitzerova cena za beletrii – laureát
1963 – Pulitzerova cena za beletrii – laureát
