Arno Kraus
pohlaví: muž
Život: * 22.06.1921 † 12.09.1982
Národnost: česká
Arno Kraus se narodil v Praze. Syn A. Krause (1897–1976), překladatele z maďarštiny a prozaika. Vyrůstal v Praze-Žižkově, maturoval na reálném gymnáziu v Libni (1939). Začal studovat Vysokou školu zemědělského inženýrství v Praze, za války byl nasazen jako lesní dělník, později zemědělský účetní. 1945—52 pracoval jako kulturní redaktor Zemědělských novin a zároveň v letech 1945—47 dokončil vysokoškolská studia (titul inženýr). 1952—72 působil zejména v diplomatických službách ministerstva zahraničních věcí (Rumunsko, Bulharsko, Itálie). 1958—68 byl vedoucím kulturně propagačního sekretariátu ministerstva zahraničních věcí. 1972—77 byl tajemníkem Svazu českých dramatických umělců, od 1978 jeho ústředním tajemníkem. — První verše otiskl na sklonku 30. let ve Studentském čas. Později publikoval vedle Zemědělských novin a Práce i v Plameni a Literárních novinách, Rudém právu, Tvorbě, Čs. vojáku, Květech. Byl autorem filmových a televizních scénářů.
Již z K. prvních sbírek je patrný autorův vyhraněný politický postoj; básník až proklamativně zdůrazňuje nutnost jednoty společnosti, lidí venkova a města. Výrazově se opírá o tradiční poetiku, v níž má své místo například básnické zachycení přírodních skutečností (jarních a podzimních proměn atd.). Po delším odmlčení se v 70.letech vrátil k poezii; reflexívní básně těžící z cestovních dojmů z let 1976—72 zde střídají upřímná vyznání lásky k domovu a dělnému světu pracujících. V lyrice 70. let zaujímá K. osobité místo především verši vydanými 1975 (poéma k 30. výročí osvobození Sovětskou armádou Se svěží snítkou bezu a sbírka Docela prostě). Konfrontuje dnešní mládí se svým vlastním a evokuje význam historických událostí z května 1945 a února 1948. Pro K. poezii, usilující o vyslovení „pravd zcela prostých", je rozhodující síla zážitku a obrazného vidění.
Bibliografie:
- Džbán s pěnou slunce (BB 1946); Černá spravedlnost (PP pro ml., 1946); Pohádka o Červené karkulce (B pro děti, 1946); Případ sestry Marie (R pro ml., 1946); Vzpoura na Bounty (R pro ml., 1946, podle J. Barrowa, přeprac. 1976); Tři mušketýři až do smrti (R 1946, na motivy A. Dumase st, s A. Krausem st.); O potrestaném Chlubílkovi (pohádka, 1947); Bílá růže Oconeů (R pro ml., 1948, podle Ch. Sealsfielda, přeprac. 1973 s názvem Dívka od řeky Natchez); Balvan z cesty (BB 1951); Vlaštovčím křídlem (BB 1973); Na startu je delfín (R pro ml., 1975, přeprac.1979 s názvem Honza jede naplno); Se svěží
snítkou bezu (B 1975); Docela prostě (BB 1975); Vysoké nebe (D 1976, Dilia, s H. Matuškou); Legální únos (R 1977); Než dokvete vřes (BB 1978); Pohladit růži (BB 1979); Z kořínků trav (BB 1980); Vyhlaste poplach! (P1980). – Výbor: Tichá vyznání (1981).
In: Slovník české literatury 1970–1981, ČS 1985
