autor » František Kafka
foto_autora
10 nejlépe hodnocených
Dosud žádné dílo nebylo hodnoceno

František Kafka

pohlaví: muž

Život: * 05.12.1909 † 22.11.1991

Národnost: česká

Narodil se v židovské asimilované rodině lékaře. Jeho synem je básník Vladimír Kafka (*1937). Dětství prožil Kafka v kulturně bohatém rodinném prostředí v Divišově u Benešova. Studoval na gymnáziu, na obchodní akademii v Hradci Králové (maturita 1928) a na Právnické fakultě UK (JUDr. 1933). Poté pracoval jako koncipient, od 1938 jako advokát. Od začátku okupace vykonával různá příležitostná zaměstnání a účastnil se odboje. 1941–1945 vězněn v koncentračních táborech (Lodž, Skarzysko-Kamienna, Čenstochová). V únoru 1945, krátce po osvobození Čenstochové Koněvovou armádou, přešel Kafka Tatry do Popradu a vstoupil do prvního československého armádního sboru. V dubnu 1945 se jako odborník na problémy repatriace stal tajemníkem první československé poválečné, tzv. košické vlády. 1945–1954 pracoval jako úředník ministerstva průmyslu, 1956 po delší nemoci přešel do invalidního důchodu (1961). Od 1962 se soustavně věnoval vlastní literární činnosti, překladatelství a studiu germanistiky a judaistiky. Z existenčních důvodů příležitostně vykonával různá krátkodobá zaměstnání (právník, redaktor, hlídač na stavbě). Od druhé poloviny Kafka 20. let publikoval v novinách a časopisech: Studentský časopis, České slovo, Národní osvobození, Telegraf, Praha v týdnu; po 1945: Lidové noviny, Svobodné slovo, Dnešek, Svobodné noviny, Mladá vesnice, Židovská ročenka, Věstník Židovské náboženské obce, Literární noviny, Mladá tvorba, Práce (zde literární recenze), Kulturní tvorba, Divadelní noviny, Plamen, Hlas revoluce, Svoboda (1966 zde na pokračování román Tajemství emulze), Výtvarná práce, Nový život, Tvorba, Kmen, Tvar aj. Od 1946 přispíval také do francouzských periodik: L’Aube, Cité Soir, Cahiers du Monde Nouveau, Poésie 46 (vše Paříž) aj., od 1967 do Neue Züricher Zeitung, Israelitische Wochenzeitung (Curych), Die Gemeinde (Vídeň), Israelitisches Wochenblatt für die Schweiz (Curych), Log (Vídeň), Podium (Rakousko, Schloß Neulengbach), Panonia (Eisenstadt) aj. Přednesl mnohé literárněhistorické přednášky na zahraničních konferencích a ve vědeckých společnostech (Basilej, Mnichov, New York, Gorice, Vídeň, Berlín, Fresach). Pro Československou televizi byl zdramatizován Kafkův román Večeře s vrahem (1972, režie J. Eisner, s titulem Vražda před večeří). 1941 používal (zejména v časopise Praha v týdnu) pseudonymů a šifer: Taťána Buttová (dívčí jméno jeho první manželky Taťány Klárové, také v Telegrafu), Zbyněk Gregor, Antonín Burger, E. Dol, TAB, Bl. R., D. L., Z. G., v Českém slově 1935, 1939 a 1940–1941 publikoval pod šifrou -van. Později TAB, KFK, FK, vka. Zřetelem k psychologii postav, zevrubným popisem prostředí i nevzrušeným způsobem podání navazuje Kafkova literární tvorba na tradiční vyprávěcí postupy. Jako beletrista debutoval politicko-kulturním cestopisem Barva Paříže, v němž je zachycení reality prostoupeno emotivně lyrickým pohledem, a bibliofilií Vánoční legenda z ghetta, napsanou v Lodži 1941. K vlně protifašistické prózy přísluší také kniha povídek Žíznivá poutnice a román z počátku 60. let Krutá léta, v němž Kafka na základě vlastní zkušenosti vykreslil obraz lodžského ghetta. Jeho živé, detailní a netezovité zachycení táborového života klade důraz na výlučnost násilně utvořeného lidského uskupení a na morální problematiku jednotlivce. V téže době Kafka vyzvedl v sérii literárněhisto­rických monografií předválečnou generaci východočeských představitelů mladé komunistické kultury (Básník BernardKosiner a jeho svět) a levicově orientované politiky (JiříPurkyně, bojovník a HanušFantl – neumlčený básník). Napsal rovněž portréty Thomase Manna a Hanuše Theina. V polovině 60. let Kafka přešel k žánru detektivnímu a špionážnímu, často s motivy fašismu a jeho reziduí (Tajemství emulze, Smrť s feritovou pamäťou, Večeře s vrahem). Psal však také knihy popularizující historii, v nichž dobová politická situace vytváří pozadí fabulovaného příběhu (Tajemství zlatodolu), i knihy příslušející čistě k literatuře faktu (Výbuch v podzemním jezeře, Smrt následníka). V posledních desetiletích se Kafka v přednáškách, publikacích, překladech a edicích zabýval převážně pražskou německou literaturou a židovskými osobnostmi českého i světového písemnictví (Velký pražský rabi Jehúda Löw).

In: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/