autor » Chester Himes
foto autora

Chester Himes

pohlaví: muž

Život: * 29.07.1909 † 12.11.1984

Národnost: USA

odkazy: 3x [info]

Chester Bomar Himes se narodil v Jefferson City, stát Missouri, USA. Prožil část dětství ve státě Missouri a později řadu let v newyorském Harlemu. Po několika semestrech na Ohijské univerzitě a krátkém intermezzu zaměstnání uklízeče v hotelu, kde si pádem do výtahové šachty způsobil vážný úraz páteře, zakotvil v devatenácti letech v další státní instituci ve vězení, kde z původních dvaceti let za ozbrojenou loupež odseděl plných sedm. Ve vězení také začal psát a své první povídky v časopisech Abbotťs Monthly a Esquire publikoval s vězeňským číslem za svým jménem.

Po propuštění se věnoval výhradně literatuře a vedle nikdy nevydané historie Clevelandu, vzniklé v rámci vládního stipendijního programu pro nezaměstnané, napsal vedle četných povídek asi patnáct románů a tři svazky autobiografie. Roku 1945 vyšel jeho první a na dlouhou dobu jeho jediný americký bestseller Pusťte ho, když řve (li He Hollers Let Him Go), považovaný dodnes za jeden z nejvýznamnějších „protestních“ románů své doby. Následovaly čtyři další sociálně kritické romány Osamělé tažení (Lonely Crusade, 1947), Hoď prvním kamenem (Část the First Stone, 1952), Třetí generace (The Third Generation, 1954) a Primitiv (The Primitive, 1955), z nichž dva poslední vyšly už v době jeho evropského exilu. Roku 1953 se totiž Himes vystěhoval do Francie, dle jedněch dobrovolné, z důvodů víceméně politických, dle druhých (ostatně i podle vlastních tajuplných narážek) z obav před následky svých trvajících styků s podsvětím. Druhé verzi přitakává i skutečnost, že takřka celých následujících deset let americká nakladatelství jeho knihy bojkotovala a většinu jich vydal nejprve ve francouzském překladu, případně v Anglii, což platí také o všech jeho detektivkách z prostředí Harlemu.

Nepřehlédnutelný úspěch v Evropě pomohl koncem šedesátých let k návratu Himesových knih na americký komerční trh, který v něm uvítal „největší objev detektivky od času Raymonda Chandlera“. Značný zájem, třebaže nepoměrně menšího rozsahu, vyvolaly v téže době jeho provokativní eseje o černošské literatuře a postavení černých literátů ve Spojených státech, přetiskované a diskutované dodnes. Ačkoli se do vlasti ještě několikrát vrátil, natrvalo nezůstal; usadil se ve Španělsku, kde roku 1984 zemřel.

Je až s podivem, jak dlouho se tento autor, který je všeobecně pokládán vedle Williama Attawaye, Ralpha Ellisona a Richarda Wrighta za jednoho z nejvýznamnějších černošských spisovatelů starší generace, nacházel na periferii naší pozornosti. Jedním z důvodů byl zřejmě Himesův „naturalismus“, který svého času vyvolával námitky i v poměrně tolerantní Americe (jeho erotický román Růžové prstíky Pinktoes, publikovaný v plném znění v Paříži roku 1961, byl v americkém vydání nakladatelství Putnám 1965 prokrácen o dvě desítky stránek). Kdeže loňské sněhy jsou. Co nám ještě před dvaceti lety připadalo brutální a šokující, neřkuli jako autorská schválnost, je dnes pohříchu jen přičesaným popisem skutečnosti, obdobou každodenních zpráv, a například nejedná z historek 87. revíru, když už jsme zde jejich autora připomněli, se svou otřesností popisu současného velkoměstského zločinu Himesovým harlemským příběhům nejen vyrovná, ale ještě je předčí.

Zločin a násilí nejsou Chesteru Himesovi senzacetvornými prostředky, nikdy jich neužívá zbytečně. Možná nadbytečně ale to už je otázka autorského záměru, názoru, který je v tomto případě zcela jednoznačný. „Násilí je v Americe odjakživa způsobem, jak řešit problémy. Jen si prohlédněte amerického policajta, jak tak stojí na chodníku kdekoli v Americe uvidíte nejnebezpečnější zvíře, jaké je na téhle zemi k vidění.“ A když se poručík Anderson zoufale táže, kdo za to všechno může, kdo nebo co rozněcuje nesmyslnou anarchii pouličních bouří, Hrobař Jones lakonicky odpoví: „Kůže.“

Násilí se posléze stalo Chesteru Himesovi i jediným možným řešením problému vztahů černých a bílých, který je klíčovým motivem všech jeho románů, ostatně i jeho života mimoliterárního. Jedinou naději začal vidět v ozbrojeném povstání, které by americkou vládu postavilo před alternativu skutečného osvobození černochů nebo jejich vyhlazení. „Postačí deset miliónů pušek použitých v jednu chvíli,“ volá Chester Himes a byl ochoten podporovat takovéto povstání i finančně. Bojovné nadšení však střídá skepse a smutek: „Kdyby většina mých bratrů měla tolik peněz co já, zabalili by to. Většina z nich usiluje pouze o zlepšeni daného stavu, nikoli o bezpodmínečnou rovnost.“ Není divu, že byl, a dosud je, v mnohém nepřijatelným pro obě strany pomyslné barikády. (Jaroslav Kořán, 3× černý Harlem)