Kvazi [80%]
KenoZoikum [80%]
Šerá hlídka [80%]
Poslední hlídka [70%]
Nová hlídka [65%]
Denní hlídka [65%]
Genom [60%]
Sergej Lukjaněnko
pohlaví: muž
Život: * 11.04.1968
Národnost: ruská
odkazy: 8x [rozhovor], 23x [info], 1x [web]
Sergej Vasiljevič Lukjaněnko – Autor desítek
fantastických povídek a románů se narodil 11. 4. 1968 v kazašském
Džambulu. V roce 1990 dostudoval medicínu, obor lékař-terapeut. Do roku
1996 žil v Alm-Atě, poté se přestěhoval do Moskvy. Po nějakou dobu
pracoval jako psychiatr, později se stal zástupcem šéfredaktora časopisu
Světy (Miry). Od roku 1995 se už živí výhradně jako
spisovatel.
Jeho první povídky vyšly časopisecky na přelomu 80. a 90. let. Zpočátku
výrazně napodoboval, z ruských autorů především Vladislava Krapivina, ze
zahraničních pak Roberta A. Heinleina. Velice záhy si však vypracoval svůj
vlastní originální styl psaní. Do povědomí širší veřejnosti se dostal
v roce 1992 díky povídkové sbírce Atomový sen (Atomnyj
son) a románu Rytíři čtyřiceti ostrovů (Rycari soroka
ostrovov).
Mezi jeho nejlepší díla patří rozsáhlá trilogie tvořená romány
Hranice snů (Linija grjoz), Vládcové iluzí
(Imperatory illuzij) a Stíny snů (Těni snov).
Bývá označována za netradiční space operu, někdy dokonce za
„filozofickou space operu". Dalšími trilogiemi tohoto plodného autora,
které stojí za zmínku, jsou Dneska, mami! (Sevodňa, mama!)
a Lord z planety Země (Lord s planěty Zemlja).
Sergej Lukjaněnko se stal známým také prostřednictvím internetu. Jeho
kniha Bludiště obrazů (Labirint otraženij) se v Rusku
stala kultovní a stáhly si ji desítky tisíc lidí. Pokračováním je román
Lživá zrcadla (Falšivyje zerkala). Největší proslulost
však Sergej Lukjaněnko získal díky románu Noční hlídka
(Nočnoj dozor, 1998), na který navazují Denní hlídka
(Dněvnoj dozor, 2000) a Šerá hlídka (Sumerečnyj
dozor, 2002). Příběh o boji sil Světla a Tmy v ulicích dnešní
Moskvy se v Rusku dočkaly obrovské popularity – obzvláště poté, co se
v roce 204 objevila filmová podoba prvního dílu. Snímek shlédlo rekordní
množství diváků a na obzoru se již rýsuje jeho pokračování.
Kromě celé řady menších literárních cen je Sergej Lukjaněnko rovněž
držitelem Aelity, nejprestižnějšího ruského SF&F ocenění, které se
uděluje za největší přínos do rozvoje fantastických žánrů.
Sergej je ženatý, má syna. Chová pár domácích zvířat (okrasné myšky a
yorskhirského teriéra Busju). Má rád vaření a s oblibou
kouří dýmku.
