A. M. Lounský
je pseudonym, pravé jméno je Antonín Mojžíš
Život: * 23.03.1856 † 31.12.1927
Národnost: česká
Pedagog věnující se všestranné výchově mládeže; před vlastní spisovatelkou činností dával přednost vydávání hodnotné četby pořizováním antologií starší i soudobé literatury, překládání, přípravě zábavných pomůcek, didaktických příruček a návodů, pořádání edice a řízení časopisu pro mládež.
Podepsán i Antonín Mojžíš Lounský a J. Mojžíš; otec dramatika Stanislava Loma. – Obecnou školu a nižší reálku navštěvoval v rodišti. Po studiu na učitelském ústavu v Hradci Král.(1871–74) dva roky praktikoval na škole v Lounech a po učitelských zkouškách (1876) vyučoval na obecné škole ve Vysočanech a od 1877 na obecné dívčí škole v Lounech. Vlastní osvětové, literárnědidaktické a organizátorské práci se plně věnoval od 1878, kdy začal působit na školách v Karlině (Praha-K.): nejprve jako učitel dívčí měšťanské školy a pak od 1896 jako ředitel obecné školy dívčí. Vedle toho působil v 90. letech ještě na obchodní a průmyslové pokračovací škole pro dívky při Ženském výrobním spolku, na kupecké škole pokračovací a na průmyslové obchodní škole pokračovací. Vedle učitelského povolání zasvětil M. svůj celoživotní zájem péči o duchovní, tělesný a materiální rozvoj školní mládeže. Osnoval ji na moderních metodách, které poznal na svých cestách po německy mluvících zemích. Pořádal osvětové přednášky, psal pojednání v odborném tisku, založil 1900 městský útulek pro chudou mládež v Karlině a držel nad ním pedagogický dozor, podnítil zrod Bolzanova učitelského sirotčince, organizoval vznik a šíření feriálních osad, pracoval v učitelském spolku Budeč.
Rozhodnou složku M. práce s dětmi tvořila literatura. Především usiloval o to, aby školáci měli přístup k hodnotné domácí četbě. Již od 80. let vydával výbory poezie a prózy z tvorby českých autorů pro mládež, počínaje obrozením, přitom v nich postupně zvětšoval podíl beletristů současných (I. Geisslová, L. Grossmannová Brodská, J. K. Hrašc, R Maternová, R. Jesenská, J. Nečas). Výběr textů podřizoval výchově k vlastenectví, zároveň však sledoval obecnější cíl, rozvíjet individualitu mladého člověka, jímž přesahoval oficiální nábožensky podpíranou státní ideologii, usídlenou tehdy zejména v literatuře pro mládež. Pro tyto záměry se M. podařilo získat i některé kolegy ze studií či z Karlina (F. Hyšman, M. Marhan, J. Svákovský aj.) i karlínské nakladatele. Vedle svazku básní o osobnostech a událostech českých dějin (Kvítí z luhů vlasteneckých) a vysoce ceněného výboru veršů pro nejmenší(Z dětského světa) sestavil i kompendium české slovesnosti pro děti České dítě, přinášející průřez lidovou tvorbou 19. století a obsahující pohádky, písně, říkadla, hry, hádanky, přísloví a pořekadla. Zájem o M. antologie neustal ani po vzniku samostatného státu, takže ve své ediční činnosti pokračoval i v nových poměrech. Jako překladatel se hlavně zasloužil o další převyprávění slavného Robinsona, zejména pak v češtině do té doby neznámé 2. části, dále o uvedení pohádek bratří Grimmů a Andersenových báchorek. Původní M. tvor- ba se omezila na naučná pojednání přibližující školákům pracovní náplň rozmanitých řemesel a na učebnice němčiny. Také s M. Marhanem redigovaný časopis Zlaté mládí i knižnice Pokladnice mládeže v nakladatelství A. Hynka, kterou M. založil a kterou orientoval na původní prozaické, básnické i odborné práce, se řadily k tomu nejcennějšímu, co ve své době pro mládež vycházelo.
In: Lexikon české literatury 3/I., M-O, Academia 2000
