autor » Karel Mečíř
foto autora
10 nejlépe hodnocených
Dosud žádné dílo nebylo hodnoceno

Karel Mečíř

pohlaví: muž

Život: * 18.04.1876 † 12.05.1947

Národnost: česká

odkazy: 1x [info]

Karel Mečíř se narodil v Mladé Boleslavi, zemřel v Praze. Prozaik, autor historických, dobrodružných a humoristických románů a povídek, často těžících námět z politických dějin; zahraničněpolitický a hospodářský publicista, překladatel z francouzštiny a italštiny.

Podepisoval se též K. M. Mečíř. – Otec byl poštovním správcem nejprve v Ml. Boleslavi, pak v Příbrami. M. absolvoval v rodišti gymnázium (1885–93), po maturitě studoval teologii v českém semináři v Římě a 1896–1900 práva na pražské univerzitě. Od 1901 vystřídal řadu zaměstnání: nejprve byl úředníkem rakouské finanční služby (mj. koncipistou při místodržitelství v Istrii), dále advokátním koncipientem v Plzni a Hradci Král. a poté redaktorem listů Politik, Čas a Obrana zemědělců; od 1908 byl redaktorem zahraniční rubriky Venkova a od 10. let spolupracoval s nakl. A. Neubert. Za 1. světové války se podílel na domácím odboji a 1918 se stal úředníkem čcskosl. diplomatické služby. 1918–20 byl členem revolučního Nár. shromáždění za agrární stranu, 1919 se účastnil mírové konference v Paříži, t. r. byl jmenován vyslancem v Bruselu a 1921 v Aténách, 1925 se stal generálním tajemníkem Mezinár. agrárního bureau v Praze; po odchodu z diplomacie začal znovu publikovat ve Venkovu.

M. rozsáhlá beletristická tvorba souvisela s jeho žurnalistickým povoláním sklonem k jisté senzačnosti námětů i zájmem o zákulisí politického dění. Témata nacházel s oblibou v napoleonské době, jíž byl znalcem (Císař, Historky o korunovaných hlavách, dámách, státnících a jiných) a zpracovával je v drobných, vtipně pointovaných prózách těžících z kontrastu anekdotické situace a velkých historických událostí; byly založeny na detailu postihujícím základní rysy určitého historického období (vedle napoleonských časů např. doby balkánské války), kolem něhož je konstruován někdy dramatický, jindy senzační děj (Z tajnosti dvorů a diplomacie, Povídky válečného zpravodaje z Balkánu). Podobný základ měla i jediná M. divadelní hra Noc v Bastille situovaná do francouzského rokoka, v níž se autor představil jako epigon seribcovské veselohry o malicherných intrikách v pozadí velkých dějin. Podstatnou součást M. drobné prózy tvořily humoristicky nebo satiricky laděné příběhy z čtenářsky poutavých prostředí, jejichž hrdiny byli jak policisté, soudci a konfidenti, tak např. psychicky vychýlení lidé. M. romány měly často blízko k poloze lidové četby s výchovnou tendencí (Matka) nebo detektivní zápletkou (Mizící démanty). Ze stereotypních klišé v rozvíjení děje včetně sentimentálně rozuzlovaných milostných zápletek se vymykal román Mračna na východě, zobrazující na osudu rakousko-uherského zaměstnance vyslanectví v Bělehradě historické události od ane- xe Bosny a Hercegoviny až po 1. světovou válku. Širší sociálně závažné téma měl i pozdní román Novináři, v němž se M. pokusil o obraz světa žurnalistiky po 1. světové válce a o psychologické odstínění postav zápasících o profesionální i ekonomický úspěch. – Ze znalosti politické historie 19. století (zejména francouzské, pruské a rakouské) i z poznání soudobé zahraniční politiky těžil M. též jako politický publicista; úspěšné byly zejména jeho popularizující studie Zahraniční politika a Pravá příčina a vznik světové války.

Používal pseudonymy: R. A. Amis, Jar. Kalina, Václav Lípa, K. M. Příbramský, Jiří Václav Rorejs, R. A. Anus, R. A. Mus.

In: Lexikon české literatury 3/I, M-O, Academia 2000