PITAVAL - databáze detektivní, thrillerové a špionážní literatury

Neřazené díly série

První Doylova povídková kniha (knižně 1892). Spolu se Vzpomínkami na Sherlocka Holmese tvoří jádro holmesovských příběhů; v těchto dohromady třiadvaceti povídkách už autor zkonstituoval všechny podstatné rysy celého cyklu; později k nim nepřibylo mnoho nového. Právě zde Doyle definitivně zafixoval nesmrtelnou literární postavu objevitele „dedukční metody“ i jeho neméně slavného kronikáře doktora Watsona. Představa o obou hrdinech, která ve vědomí čtenářů žije už více než století, ten obraz podivínského starého mládence s kuriózními rozmary a náladami, stejně jako obraz doktůrka, ochotného kdykoli pověsit lékařskou praxi na hřebík a vydat se v doprovodu svého přítele po stopách bezpráví, vychází z podoby, kterou oba pátrači mají především v těchto povídkových knihách. Jednotlivé povídky jednou víc, podruhé méně vyhovují vkusu toho či onoho čtenáře. Jejich životnost a čtenářskou oblibu lze však mimo jiné vysvětlit i autorovým smyslem pro míru a značnou sebekritičností, neskrývaným odstupem, tu a tam i sebeironií. Jsou dokladem, jak neopodstatněný je názor, že jde už jen o naivní antikvitu, nebo tvrzení, že knih o Holmesovi přežilo jen několik. Je tomu právě naopak.

Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.