kniha » Pražský chorál
hodnotilo:
0%
Pražský chorál Více vydání = více obálek.

Václav Štech

Pražský chorál

Kategorie: detektivní - psychologická - romantika

vydání: Politika 1926; J. Otto 1927; J. Otto 1930


Informace / Anotace ke knize: Pražský chorál

Detektivka  — nový román Václava Š t e c h a, slibně a lákavě nazvaný „P r a žský chorál" (nákladem J. Otty, stran 484), je celou podstatou román detektivní. Stane se cosi na Karlově mostě, záhadná krádež, a pensionovaný policejni rada, nyní majitel obchodu se starožitnostmi Wilbis, hned jest jat podezřením. Inu, detektivní talent, s nimž se už na policii podle Onešovy chvalořeči výborně pracovalo, a jenž zvláště ted se na případ vrhá s vášní ochotníka. A Wilbis dovede všechno: udiví přímo policejního presidenta informacemi, pro něž nelitoval času, peněz, pohodlí; rozumí se, že jeho činnost, kterou triumfuje nad úřední bezhlavosti, uvede jej také do nepříjemných situací, v nichž jde o život — ale dá mu i sladkou odměnu v lásce, bohužel tragicky skončivši, k italské herečce pražského německého divadla. Nebot tato obsáhlá detektivka je zároveň román politický.

Neni to prvni Štéchúv román toho druhu, ba zdá se, že Stech se přímo specialisoval na pražské a vůbec rakouské politické poměry předválečné, v nichž však líčí ne běžné události, jak je známe a jak jsme v nich žili, nýbrž vysokou politiku Vídně i ostatní Evropy. Tento román je z r. 1908, kdy se v Praze konal slovanský sjezd a císařské jubileum bylo oslaveno vyhlášením stanného práva; vúbec tehdejší události pomáhaly tvořit dějiny. Štech však nemá zájmu o to, jak národ tehdy žil; jsou tu zmínky o dru Kramářovi, Mattušovi. Jiřím Lobkowicovi, ba mihne se tu i pan Patera z „Unionky", ale to jsou jenom pouhá jména. Stech svůj román podmaloval sporem mezi starým císařem a následníkem a úsilím, vybavit Rakousko z područí německého, úsilim, jež podle něho bylo zmařeno nešťastným Eduardovým automobilovým darem rakouskému císaři za návštěvy v Ischlu. Jinak je to kromě policejních úředníků jen velký svět který u Stecha vystupuje, baroni a hrabata, kteři si berou za ženy skvělé herečky, němečtí šlechtici, kteři Cechů nenávidí — celý román má mnoho theatrálniho a pathetického od známých slovních obratů Štechových až po titul, vzatý ze skladby mladého komponisty, sentimentálně, ale s pěknou vyhlídkou do budoucnosti, milujícího krásnou baronku cikánského původu.

Václav Stech má své horlivé čtenáře, kterým se libi právě jeho efekty a zápletky, vesměs tvořené rukou divadelníkovou; zde se z historických exkursi mohou poučit o české politice za Hohenwarta, o Riegrově memorandu, o zapomenutých událostech jmenovaného roku. Nač má kritika vyslovovat námitky o nepravděpodob­nostech historických a psychologických, o fantastičnosti politických kombinaci tu líčených, o dutém slohu — množství napínavého děje a právě tato fantastičnost budou vzrušovat a román půjde z ruky do ruky. (Národní listy, 9.3.1928)