kniha » Zabiják
v Top10 1 | má v knihovně 14
hodnotilo: 17
89%
Zabiják Více vydání = více obálek.

Ed McBain

Zabiják

Kniha vyšla i pod názvy:
Nenávist
Úsmev detektiva Carellu

(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: 87. revír
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Tři detektivní romány, Zabiják / Útočník / Překupník

Kategorie: detektivní - krimi

originální název: Cop Hater
originál vyšel: 1956

vydání: Naše vojsko (web) 1969; Smena 1990; Český spisovatel 1993; BB art (web) 2014

odkazy: 1x [film]


Komentáře:
lastmanontheearth  | ***1/2 10.12.2012 22:33

Opět jdu v hodnocení zase jednou proti proudu a vysvětlení mám jediné: generační míjení. Nečetl jsem to ve správné době, takže mi kniha sice přijde fajn a určitě byla kdysi přelomová tím, jak definovala podobu subžánru „policejního románu“, nicméně dnes už působí zastaraleji, než mnohé její dobové souputnice. Výtečné dialogy a důsledná realističnost při vykreslování toho, jaká je skutečná práce kriminalistů, trochu sráží až příliš romantický, takřka šestákový motiv titulního zabijáka. Jsem spíš zvědavý, jak se série bude vyvíjet dál (a protože jsem kdysi coby čtenářský elév četl jednu „sedmaosmdesátkovou tříkrátovku“, je to sázka takřka na jistotu).

toms  | **** 29.05.2013 00:15

Úvodní příběh série nám představuje ještě svobodného Carellu, coby detektiva řešícího vraždy svých kolegů… Postavy jsou ještě takové syrové, nepropracované, ale přesto již je znát příslib budoucího McBainova mistrovství.

trudoš  | **** 08.03.2017 22:11

Geniální pro literární strohost, tak příznačnou pro tvorbu padesátých a šedesátých let. Ač je zápletka slabší a její jádro ani nerozřeší sami policisté, děj doslova pádí za svým cílem, aniž by se někde zbytečně zakecával. Přitom tam je všechno, co je dnes u moderní detektivky tolik žádané, jenom to Ed McBain dokáže uhrát na ani ne dvousetstránkovém prostoru. A ještě přidá výborné dialogy, nápadité metafory a cynické poznámky, přičemž celek stále působí realisticky. Navíc to kouzlo starých vyšetřovatelských metod je parádní. Za nezapomenutelnou pak považuji etudu, ve které se stařičká důchodkyně snaží detektiva Carellu přesvědčit, že za všechno můžou švábi.
Slabinou jsou však paradoxně postavy, které mi, i když vykresleny v různorodých odstínech individuality, stále splývaly v jedno, především proto, že jich na příběh bylo prostě zbytečně moc. A pak to byla už jednou naznačená nekonstruktivnost pátrání, díky kterému se v podstatě jen čekalo na další vraždu, aby se případ někam pohnul.