kniha » Mráz
chce si přečíst 1 | má v knihovně 3
hodnotilo: 7
86%
Mráz Více vydání = více obálek.

Bernard Minier

Mráz

série: Martin Servaz
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní

originální název: Glacé
originál vyšel: 2011

vydání: XYZ (web) 2015; XYZ (web) 2015; XYZ (web) 2015

odkazy: 6x [recenze], 1x [seriál]


Komentáře:
trudoš  | *** 30.04.2016 00:47

Standardní kriminálka takřka severského ražení, kdy křiklavá vražda a osobní problémy hrdiny upozaďují smysluplné vyšetřování. Jsou tu hodně dobré scény, o tom žádná, takový mord v protijedoucí kabině lanovky je vynikající moment. Jenže ze zpětného pohledu se ukazuje, že bestiálnost zločinů neměla jiného významu, než šokovat čtenáře. Normální patouch by jednal přímočařeji, nebo (a o tom jsem přesvědčen) by v rámci motivace mohl své oběti zostudit před veřejností daleko efektněji než jejich zabitím. Celku ani moc neprospívá zdlouhavost a vedlejší odbočky zaobalené do podoby okaté fintičky na čtenáře. Ona vůbec překombinovanost je autorovým krédem společně s mudrováním nad stavem společnosti a zkažeností moderní mládeže. Manželé Ahndorilovi by mohli závidět.
Přiznat však musím literární řemeslo, protože Bernard Minier nezůstane žánru nic dlužen. Nečte se to špatně, má to i příjemně mrazivou atmosféru, jen ty postavy a zápletka byly natolik samoúčelné, že mi to zkazilo veškerou zábavu.

Jana677  | *** 09.08.2020 16:43

Sakrrrblééé, to je ten nejfrancouzstější román, jaký jsem kdy četla! Ve dnech veder mě k “Mrazu” přivedl příjemně chladivý název, leč kromě skučení větru v zasněžených Alpách jsem obdržela jako “bonus” výrazný závan revolucionářského ducha. Štědrou porcí socialistického moralizování jsem se chvílemi div neudávila, už chybělo jen propašovat do textu Internacionálu a více lidskoprávních či ekologických neziskovek. Jsem sice odkojena “Krkonošskými pohádkami” a Trautenberk je samozřejmě fujtajbl, ale já měla chuť na napínavý thriller z izolovaného horského prostředí, nikoliv na rozhořčené výlevy o vykořisťujících kapitalistech, rozevírajících se nůžkách mezi chudými a bohatými, škodlivém vlivu peněz a počítačových her etc. pořád dokola. Většinu života disponuji takřka holou p*delí, raději bych si však ukousla jazyk, než fňukat nad nespravedlivým systémem a hledat chyby všude jinde, jen ne u sebe. No jasně, hvězda dolů – a to jsem ještě hodná.
Tááák, kde budeme odečítat teď? Postavy. Tady jsou snad všichni (včetně psychologů) zralí na psychiatra, nebo se mohou pochlubit alespoň nějakou sexuální anomálií. Martin Servaz je fyzicky i duševně neskutečně křehký: v nevalné fyzické kondici, střílí mizerně a kromě traumat z dětství má rovněž slušnou zásobu nevysvětlených fobií. Smysl pro humor se mu obloukem vyhnul, coby kolega a přítel stojí za flatus, zraněného psa by nechal chcípnout, jeho chování i uvažování se občas vyznačuje absentující logikou (není v tom zdaleka sám), imrvére je něčím šokovaný. Správně, nezahořela jsem sympatiemi. Půl hvězdy pryč.
Vyšetřování připomíná spíše sled ne vždy věrohodných náhod a kotrmelců v pravděpodobnosti, málo práce se stopami, hodně “instinktivního cítění”. Vraha jsem odhadla hned ze startu (viz. první odstavec mého komentáře), se spolupachateli to bylo složitější – přitažlivost a schopnost manipulace jedné z osob mi zůstala naprostou záhadou. Škrtám další půlku hvězdy.
Na prvotinu nebyl “Mráz” špatný, akorát by mu neškodilo vynechat zbytečné podrobnosti s nulovým významem pro zápletku (např. seznam toho, jakou hudbu právě kdo poslouchá) a nijak mě nepřekvapilo, že poděkování je plné kámošů a známých, ovšem chybí sebemenší zmínka o konzultacích s odborníky z řad kriminalistů a psychologů, případně psychiatrů. Kašírovaný dojem “takhle si to autor představuje, ovšem reálně o daných profesích nemá ánunk” mě provázel od úvodní do závěrečné strany. Starší příbuzné “Purpurové řeky” zůstaly nepřekonány. 55%