kniha » Dívka v pavoučí síti
má v knihovně 4
hodnotilo: 5
64%
Dívka v pavoučí síti Více vydání = více obálek.

David Lagercrantz

Dívka v pavoučí síti

Kniha vyšla i pod názvem:
Dievča, ktoré uviazlo v pavúčej sieti
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Milénium
díl v sérii: 4

Kategorie: thriller

originální název: Det som inte dödar oss
jiný (obecně známý) název: The Girl in the Spider's Web
originál vyšel: 2015

vydání: Host (web) 2015; Ikar SK (web) 2015; Host (web) 2016; Ikar SK (web) 2018

odkazy: 5x [recenze], 1x [ukázka]


Komentáře:
trudoš  | *** 01.01.2016 02:44

I bez přihlédnutí k handicapu, který má kniha zákonitě na krku, nemohu říct, že by mě Dívka v pavoučí síti nadchla. David Lagercrantz k textu přistoupil s chladnou hlavou profesionála a podle toho to taky tak vypadá. Postavy jednají správně a zápletka se drží v duchu předchozích dílů, ale to je všechno. Hrdinové nějak ztratili kouzlo, především pak sama Lisbeth, která se ze sympatické sociopatky proměnila v agresivní superhrdinku. Atraktivní námět se autorovi rozpadl díky nezvládnuté gradaci a i když je koncepce sestavena po vzoru původní trilogie, nepředstaví nic, co by čtenář neznal už z dřívějška. Navíc opakující se informace příběh zbytečně natahují, což nulovému finále moc nepřidává. Asi nejvýraznější slabinu jsem však pociťoval v rozdílné stylistice. Zatímco Stieg Larsson zaujal osobitým stylem vyprávění, David Lagercrantz najel na osvědčený model anglo-amerického thrilleru. Jenže nepředvádí žádná kouzla, jež by román vyšvihla výš, než je hranice mezi průměrem a lepším průměrem.

Majdule  | **** 23.05.2016 18:02

Kdokoliv tuto knihu hodnotí, musí se nejspíš vyrovnat s dvojím pohledem. Jak obstál autor jako tvůrce samostatného příběhu a jak v roli pokračovatele fenoménu Milénium? Takže na úvod snad pozitivní informace. Jsme ve stejném příběhu, vypráví ho někdo jiný, ale je to stejný příběh. Lagercrantz k tomu mimo jiné využívá stejný půdorys příběhu jako Larsson. A to je nakonec jedna z největších slabostí knihy, dodává totiž příběhu pachuť pouhé kopie. Mnohem lépe kontinuita příběhu funguje, když autor s jemným nadhledem ctí (či využívá) Larssonova klišé v redefinici Mikaela nebo vztahu mezi ním a Lisbeth. Pro mě tyto sentimentální odkazy vzdávají původní sérii hold a přitom si udržují i potřebný odstup. Samotný děj je trošku rutinní. Po rozvleklé první části, kde se úvodní expozice připravovala snad až příliš dlouho, přichází rychlá akce, napětí a strhující vyvrcholení, ovšem přesně ve stylu Larssona poměrně dlouho před samotným koncem. Třetí část je věnována vysvětlení a náznakům pokračování. Pro mě jsou rozporuplné i některé motivy. Linka autistického chlapce jistě příběhu dodává potřebné dojetí, ale podle mě je laciná. Umělá inteligence je zde v roli tajemného prvku, který zasvítí v dáli jako grál, jehož nikdo nedosáhne. Tady cítím inspiraci americké vlny spuštěné Danem Brownem. A konečně i klíčové zobrazení ústředního nepřátelského vztahu, který je snad až křečovitý (omlouvám se za tajemnost, ale bližší určení by už byl spoiler). Přesto to bylo příjemné čtení, které mě nezklamalo. A za tu odvahu dám 10 % navíc.