kniha » Smrt má vůni inkoustu
má v knihovně 3
hodnotilo: 4
75%
Smrt má vůni inkoustu

Vilém Křížek

Smrt má vůni inkoustu

série: Eliáš Sattler
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní

originál vyšel: 2017

vydání: Mystery Press (web) 2017

odkazy: 1x [ukázka]


Komentáře:
trudoš  | **** 11.11.2017 00:04

Příjemná komorní detektivka holmesovského střihu, na české poměry velmi dobře napsaná a propracovaná v detailech. Postava Eliáše Sattlera přitom dává označení „soukromý čmuchal“ zcela nový význam, myšleno co se stran vyšetřovatelských schopností týče.
Vilém Křížek umí perfektně pracovat s dobovou atmosférou, což ještě umocňuje grafické zpracování knihy. Jeho snaha přiblížit se šestákovým příběhům z počátku století není kýčovitá ani přestřelená, protože dokázal udržet na uzdě stránku dějovou i jazykovou. Civilní zápletka je tak prostá spektakulárních zvratů nebo morbidních absurdit, což možná zklame příznivce Léona Cliftona, ale rozhodně potěší fanoušky Sherlocka Holmese či Hercula Poirota. Snad jen jediné bych postavě detektiva Eliáše Sattlera vytknul, a to jeho proslulý nos. V některých momentech jde totiž o pro autora až příliš okatou berličku, jak posunout zápletku o dílčí kousek vpřed. Přesto je na románu znát kus práce ctící staré mistry, což u začátečníků vždycky oceňuji nejvíc.

Sirius  | **** 30.12.2017 21:09

Po dlouhý době jsem si zase něco přečetl. Smrt má vůni v inkoustu v knihkupectvích rozhodně nepřehlídnete díky skvělý grafický úpravě (která je u Mystery Pressu zase tradičně skvělá). A pokud jste ji tam přehlíželi doposud, tak příště doporučuju minimálně prohlídnout. A nejlíp rovnou odnést ke kase. Tohle je detektivka starýho ražení, která nejvíc připomene Sherlocka Holmese – trochu výstřední detektiv a jeho oběma nohama na zemi stojící parťák. Místo Británie Rakousko-Uhersko, který má ale před první světovou válkou taky svoje velký kouzlo. A samozřejmě zločin ve vyšších patrech společnosti. Netopí se to v depresích ani brutalitě, takže můžete bez obav kupovat i starším ročníkům. A pokud budou další díly, tak si je určitě přečtu.

 | *** 20.01.2019 13:10

Na tuhle knížku jsem byl velice zvědavý, úvodní „legenda“ k ní mi totiž připadá úžasná. Cituji z rozhovoru s autorem: „inspiroval jsem se útržky zážitků, které jsem v dětství slýchal od dědečka“. Když si to tedy spočítáme: román se odehrává v roce 1912, když bylo „dědečkovi“ cca 30 let. Narodil se tedy v roce cca 1882. Autor je (údajně)ročník 1971, věkový rozdíl je tedy (plus mínus) devadesát let. Autor v dětství slýchával dědečkovy vzpomínky, týkající se Eliáše Slattera, detektiva s extra citlivým nosem. Řečeno v číslech: osmadevadesátiletý stařeček v roce (dejme tomu) 1980 vypráví, devítíletý vnuk naslouchá – a O 35 let později tomu začne dávat podobu románu. Jak říkám: úžasná historka. Nepravděpodobná, ovšem nikoliv nutně nepravdivá.

Ke knížce: na textu je vidět, že autor už má něco odepsáno, ale větší celek mu dělá potíže. Děj není plynulý, ale probíhá v jakýchsi „sekvencích“. Na konci každé „sekvence“ jakoby autorovi došel dech i invence, chvíli přešlapuje na místě, ale pomocí „deus-ex-machina-šťouchance“ to zase rozpohybuje dál. Takovéto „sekvence“ jsou tam tři nebo čtyři.

K detektivkářské stránce: autor nakukuje do hlav všem možným aktérům a vypráví příběh z jejich pohledu (v er-formě, aby nedošlo k mýlce). Zároveň pečlivě filtruje informace, které sdělí čtenáři Závěrečné odhalení je šokézní jen díky tomu, že bylo porušeno pravidlo „Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři“ (Desatero pátera Knoxe)… A ono úvodní „tajemství záhadného manžela“ bylo tak průhledné, že jsem ho odhalil takřka okamžitě.

Na druhou stranu: knížka má osobité kouzlo a je v ní dobře vykreslená dobová atmosféra, tedy Rakousko v časech těsně před první světovou válkou.

Poznámka: detektiv s hypertrofovaným čuchometrem není zase tak žhavá novinka. Jedním z předchůdců byl Čichač E. Fikera a v našich časech onen týpek z ukrajinského detektivního seriálu Vůně zločinu