Několikavrstvý děj románu je situován do Prahy ve velmi blízké
hypotetické budoucnosti, kdy narůstají společenské problémy. Státní moc
je neřeší, přestože má k dispozici dostatečné prostředky, namísto
toho se utápí v nepodstatných detailech a ovlivňování životního stylu
společnosti podle vlastní deformované představy politické korektnosti.
Hrdina Adam Král, mladý veterán válek v Kosovu, Iráku a Afghánistánu, se
stane nepohodlný a přijde o místo, když se jako člen ochranky marně
pokusí zabránit pokoutnímu obchodu se zbraněmi realizovanému mafií, ale
podporovanému tajnou službou. V tíživé osobní situaci Král najde oporu a
nové zaměstnání ve skupině podobně postižených mužů, kteří se
zorganizovali kolem soukromého autoservisu vedeného rovněž vysloužilým
vojákem. Jakýmsi Královým duchovním protipólem je jeho bývalá milá
Nikol, pohledná a úspěšná módní návrhářka, která je čistým
produktem spotřební společnosti se všemi jejími klady a zápory.
Královým hlavním protihráčem je však bezskrupulózní agent tajné služby
Volhejn, významný spoluorganizátor obchodu mafie se zbraněmi. Volhejn, jako
zkušený tunelář a podvodník, patří k lidem, kteří neznají slova
přítel nebo slušnost. Jeho jediným kritériem úspěchu je vlastní
prospěch vyjádřený penězi, pro který je i ochoten vraždit. Neváhá dát
zákeřně zavraždit svého přítele stojícího v čele jedné z odnoží
mafie, když se domnívá, že tak může zachránit budoucnost svého
nelegálního obchodování. Svého postavení agenta tajné služby zneužívá
i jinak, například ve vztahu k ženám.
Významnou úlohu v románu hraje počasí. Jeho největší část se
odehrává v horkém létě, zatímco závěrečná v nastupujícím podzimu.
Ohlásil se mimořádně silnými dešti a bouřkami, které způsobily
rozvodnění českých řek. Právě v době dešťů a rozvodněných řek
dochází ke konfliktu se státní mocí. Někteří z mužů kolem autoservisu
se dokonce chtějí postavit proti profesionálnímu vojsku se zbraněmi, ale
skupina nakonec od tohoto záměru rozumně ustupuje. Královi se v závěru
podaří uprchnout právě po rozvodněné řece. Moc vítězí, ale zase nic
nevyřešila. Proto víme, že by to mohlo být naposledy – pokud
nepřehodnotí svůj přístup k realitě, lidé najdou odvahu, aby ji
odmítli.