kniha » Případ baskervillského psa
chce si přečíst 1 | má v knihovně 8
hodnotilo: 11
86%
Případ baskervillského psa

Ludvík Souček

Případ baskervillského psa

série: Martin Anděl
díl v sérii: 4

Tato kniha je částí i jiných knih: Případ baskervilského psa a další příběhy

Kategorie: detektivní

vydání: Albatros (web) 1972

odkazy: 1x [info], 1x [recenze]


Komentáře:
toms  | ***** 26.01.2010 17:24

Redaktor Karlíček coby český Watson pátrá po záhadě na blatech. Souček opět exceluje…záhadný magický spolek u kamených dolomenů…nesmrtelný alchymista…mi­mozemská záhadná bytost…? A nebo je možná všechno jinak? Víc prozrazovat nebudu, ale tenhle příběh jsem četl s velkou chutí a rozhodně mě zaujal ještě víc než originál z pera pana Doyla.

honajz  | *** 21.02.2013 16:51

Dějově je třetina knihy sedánkem redaktora Karla u Martina Anděla, kde se dozvídáme různá fakta o tom, že by Doylova kniha nemusela být fikcí. Pak se přesuneme do waleského města Aberporth, kde hlavní hrdina třikrát navštíví blata, jednou za dne sám, jednou večer s podivným chlápkem, z něhož se později vyklube ještě podivnější chlápek (nechci spoilovat), a potřetí se svou snoubenkou. Na blatech se podruhé a potřetí setká s podivnou věcí, nu a na závěr se dozvíme, co si o tom jako myslí, co to bylo. Opět se projevila Součkova posedlost různými fakty z různých zdrojů, ber kde ber, trochu to promíchal, přidal něco řídké omáčky a servíruje. Na román je toho děje skutečně málo, vydal by na delší povídku maximálně. Nějaké zaujetí pro postavy je často jen v náznacích, při popisech si hodně vypomáhá právě Doylem. Celková teorie je nicméně zajímavá, byť poněkud přitažená za vlasy, ale dejme tomu. V době svého vzniku asi ceněno spíše pro zajímavá dänikenovská fakta než styl psaní, jenž je často hodně nezáživný.

trudoš  | ***1/2 20.01.2019 09:22

Závěrečný příběh Martina Anděla nesoucí název Případ baskervillského psa byl pro mě z celé série největším zklamáním. Ačkoli stylistika Ludvíka Součka je prakticky na vrcholu, kdy gradace neztrácí dech ani na sekundu, obsahově jde o obrovský mišmaš. První třetina se ještě drží při zemi a je nejzajímavější, protože v ní autor odhaluje podivuhodné souvislosti kolem slavného díla Arthura Conana Doyla. Tady si vyprávění drží i strukturu prvních povídek a většinu obsahu tvoří dopis adresovaný právě hrdinovi, plus následné konzultace s redaktorem Karlíčkem. Pak však Martin Anděl zcela ustoupí do pozadí a, podobně jako v Jantarové komnatě, se rozjíždí kolotoč dobrodružných událostí, které jeho přítel zažívá na cestě za „místem činu“. A že se Souček rozhodně nedrží zpátky, dokonce i na mimozemšťany dojde. Fantasmagorie je to úchvatná, ale pro mě zcela postrádající původní kouzlo nápadité detektivky. Možná jsem se k tomu ale měl dostat jako daleko mladší osůbka, a vnímal bych to úplně jinak.