kniha » Krev je můj chleba
v Top10 1 | chce si přečíst 1 | má v knihovně 3
hodnotilo: 7
93%
Krev je můj chleba Více vydání = více obálek.

Laird Barron

Krev je můj chleba

série: Izajáš Coleridge
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní - drsná škola - gangsterka

originální název: Blood Standard
originál vyšel: 29/05/2018

vydání: Gnóm! (web) 2019; Gnóm! (web) 2021

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
trudoš  | ***** 23.08.2019 17:33

„Mýty o stvoření jsou v zásadě všechny stejný. Maorští bohové, panteon norskejch bohů, Řekové… Všude máte otce, matky, moudrý učitele, zlomyslný šprýmaře a ničitele. Nakonec každej napálí každýho a vybílej hospodu. Tu, Mars, Apollo. Do jednoho zabijáci.“
Co napsat o nejlepší detektivce tohoto roku? Snad jen to, že Laird Barron znovuoživil mou důvěru k žánru americké drsné školy. Nemůžu říct, že by nějak redefinoval pravidla hry nebo se vypravil novým směrem – pouze vzal to, co dělá tuhle literaturu literaturou a vykřesal ze slov žhnoucí plamen metafor, hrdinství a krve. Každá jiskra zde má svůj smysl i účel, přičemž vyprávění rámuje bezostyšná láska k řecké mytologii, aniž by však celek sklouzával k intelektuálnímu manýrismu. Tohle je zkrátka noir jak má být, bez jakýchkoliv serepetiček a parádiček. Narodit se o jedno století dříve, zařadil by se Barron suše mezi chlápky jako Dashiell Hammett či Raymond Chandler. Což říkám jako člověk, který tyhle mistry pera považuje za nepřekonatelné.

Sirius  | **** 25.08.2019 17:28

Fíha. To byla jízda. Ale vezmeme to postupně. Začnu u vzhledu. Už když jsem bral tuhle knížku do ruky, vybavila se mi definice pulpu z jednoho slavnýho filmu. Schválně z kterýho asi? ;) Obálka od Tomáše Kučerovskýho naprosto odpovídá obsahu, měkká vazba i formát jsou perfektní. O papíru nemluvě. Takhle přesně si představuju odpočinkovej pulp k pivu nebo skleničce whisky. Překladatelova přidaná hodnota – tohle je už druhá knížka z Gnómu, kterou jsem četl a zase jsem žasl nad tím, že si Jakub Němeček dal tolik práce s tím, aby některý narážky v textu uvedl do kontextu a vysvětlil je. To pro mě bylo dost příjemný osvěžení a čtení to jen zvelebilo. Knížka samotná – mám za sebou pár Barronových povídek, takže jsem tušil do čeho půjdu… ale zase mě odzbrojil Barronův perfektní jazyk. Cynismus, dialogy… jako kdyby Barron chodil na whisky s Hammettem a Chandlerem, kteří mu ukazovali, jak na to. Coleridge je pak dokonalej prototyp (anti)hrdiny drsný školy – žádnej elegán, ale chlápek s jizvama na duši, krví na rukách a láskou ke spravedlnosti a mytologii v srdci. Tahle knížka pak víc než detektivka je mytologickej příběh. Mytologickej příběh o zrozeni novýho parního válce(lečníka). Představte si Ramba hranýho Rockem hozenýho místo válečnýho filmu do žánru noirový detektivky a máte to. Příběh s tímhle vazounem příjemně odsýpá (byť by to mohlo být ve výsledku o něco kratší) a baví. Léto sice už pomalu odchází, ale tahle knížka se dá v klídku vychutnávat i na podzim. Tak ji nepropásněte. Jestli máte rádi věci jako Sin City, Skalpy, SoA, noir a drsnou školu, tady se budete tetelit blahem. Tohle je drsná škola drsná jak šmirgl papír… jako vypadlá z doby před sto – sto dvaceti lety, kdy tenhle žánr pomalu oblíkal první balení plínek. PS. pointa je naprosto skvělá

Lmslaver  | ***** 20.03.2020 20:59

Kdyby se spojili Izajáš Coleridge, Joe Kurtz (Simmons) a Parker (Stark), tak by vytvořili neskutečnou partu sympatických gaunerů, kteří by se nezastavili před ničím a neměli si vzájemně co vyčítat. Izajáš pracuje pro mafii, ale jednoho dne provede solidní průser a je odklizen do důchodu na odlehlou farmu, jenže to by nebyl on, aby se opět do něčeho nenamočil i když si řekl, že začne nový život a bude sekat dobrotu. Když se jeho zaměstnavatelům z farmy ztratí postpubertální vnučka, pustí se do pátrání na vlastní pěst a musí se ponořit zpátky do kalných vod zločinu. Ten chlap si nebere vůbec servítky, jede jako buldozer po golfovém hřišti bez ohledu na policajty, FBI, mafiány, nebo drogové gangy a zůstávají za ním jen těla. Čtení je to poutavé, plné brutality, násilí a podobných sympatických věcí, užijete si vodopád cynických hlášek a dojde i na lásku. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou Izajášovu přednost, tak má rád zvířata, zejména miluje psy, takže byste určitě nechtěli, aby vás načapal, jak ubližujete nějaké bezbranné němé tváři. Ještě musím podtrhnout skvělou překladatelskou i redakční práci, sympatickou do ruky padnoucí obálku a dodávám že jestli vyjde další díl tak si ho určitě koupím, tak jako tento.

„Jeho rodný jméno znělo Tony Becchi. Jako Tony Pugét byl známej proto, že jak jste jednou viděli Tonyho ve výkonu služby, znamenalo to pugét na vašem hrobě.“