Více vydání = více obálek.
sir Arthur Conan Doyle
Vzpomínky na Sherlocka Holmese
Kniha vyšla i pod názvem:
Spomienky na Sherlocka Holmesa
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Sherlock Holmes
díl v sérii: 4
kniha patří do světa: Sherlock Holmes
Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Paměti detektiva Sherlocka Holmesa
Tato kniha je částí i jiných knih: Spomienky na Sherlocka Holmesa; Návrat Sherlocka Holmesa, Další případy Sherlocka Holmese *, Poklad z Agry
Kategorie: detektivní - anglická škola - povídková sbírka
originální název: The Memoirs of Sherlock Holmes
originál vyšel: 1894
vydání: Mladá fronta (web) 1972; Jota (web) 1998; SnowMouse Publishing (web) 2018
[1] Studie v šarlatové
[2] Podpis čtyř
[3] Dobrodružství Sherlocka Holmese
[4] Vzpomínky na Sherlocka Holmese
[5] Pes baskervillský
[6] Návrat Sherlocka Holmese
[7] Údolí strachu
[8] Poslední poklona Sherlocka Holmese
[9] Z archivu Sherlocka Holmese
[10] Zapomenuté případy Sherlocka Holmese
Neřazené díly série
Název knihy vychází z fiktivní situace cyklu: Holmes je mrtev, podlehl v závěrečné povídce knihy v souboji se svým nejsilnějším protivníkem, „geniem zločinu“ profesorem Moriartym a zahynul v ponuré scenérii Reichenbašských vodopádů. A Watson tedy nyní sedí u stolu, vzpomíná na mrtvého druha, probírá se ve svých poznámkách a dodatečně literárně zpracovává některá dobrodružství, která s ním kdysi prožil.
Taková je to situace a přesně takovou ji chtěl skutečný autor knihy – Conan Doyle – mít. Příběhy o Holmesovi si získaly širokou popularitu, časopisy i čtenáři žádali stále nové a další, zatímco Doyle se cítil konstruováním zápletek i svým hrdinou už unaven. V jednom dopise matce o tom napsal: „Myslím, že Holmese nakonec oddělám a zlikviduji jednou provždy. Rozptyluje mě od lepších věcí." V povídce Poslední případ pak tento záměr do písmene a do puntíku splnil.
Jednotlivé povídky jednou víc, podruhé méně vyhovují vkusu toho či onoho čtenáře. Jejich životnost a čtenářskou oblibu lze však mimo jiné vysvětlit i autorovým smyslem pro míru a značnou sebekritičnost, neskrývaným odstupem, tu a tam i sebeironií. Jsou dokladem, jak neopodstatněný je názor, že jde už jen o naivní antikvitu, nebo tvrzení, že z knih o Holmesovi přežilo jen několik. Je tomu právě naopak. Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.
