Jiří S. Kupka
Rukojmí z Bella Vista
Volně zpracováno podle stejnojmenného 27. dílu televizního seriálu Třicet případů majora Zemana
série: Třicet případů majora Zemana
díl v sérii: 27
vydání: Naše vojsko (web) 1980
[1] Smrt u jezera
[2] Vyznavači ohně
[7] Mědirytina
[23] Vrah přijde do kina
[27] Rukojmí z Bella Vista
[31] Zločin na zámku
Neřazené díly série
V centru Prahy kontroluje příslušník Bezpečnosti zamknutá auta. Jedno vozidlo nachází odemčené, k autu už ale spěchá jeho majitel a policistovi se omlouvá, byl si jen kousek v potravinách pro chleba. Příslušník pokračuje v obhlídce dalších aut, když v tom v jednom najde tělo muže, přikryté dekou. Zpod deky kouká jen hlava, která je zakrvavená. Na místo přijíždí Gajdoš s výjezdovkou. Mrtvým je Karel Štefek, byl bývalým obchodním zástupcem v Turecku. Poslední Štefkova slova byla „na Moravě“. Gajdoš se Zemanem odcházejí za Štefkovou ženou, se kterou už ale manžel delší čas nežil. Ona sama ho už delší dobu neviděla, vzpomíná na to, kdy došlo k jejich rozhodu. Gajdoš ještě naráží na poslední Štefkova slova, příbuzné ale na Moravě Štefkovi žádné neměli. Nakonec je posílá za manželovou milenkou, Lenkou Sachlovou. Ona vypovídá, jak byli ten osudný večer spolu. Zeman kontruje tím, že zjistili, že si Štefek zajistil dvě místa do Francie, prodal také luxusní chatu. To vše svědčí o tom, že se chystal někam odjet. Sachlová pak přiznává, že Štefek měl ve Švýcarsku konto a oba chtěli uprchnout ze země a ze začátku z něho žít. Kde se ale na kontě vzali peníze, to Sachlová neví. Tu pak propouštějí a nechávají sledovat. Gajdoš mezitím zjistil, že „Morava“ je loď. Zjistil to podle toho, že příslušník konající prohlídku aut si vzpomněl, že na parkovišti stavěl nějakého Barkla, za neuzavřený vůz, ten je lodníkem na lodi jménem Morava. Gajdoš dedukuje, že není náhoda, aby se dva lidé objevili na tom stejném místě a oba měli něco s „Moravou“ společného. Zeman ale na takovou náhodu nevěří. Pokračuje sledovačka Sachlové, ta to zjistí a snaží se z mostu vhodit do vody malou kazetu. Nepodaří se jí to a příslušníci ji získávají.
Na kazetě se spolu baví dva muži, je to záznam ze Štefkova auta. Jeden hlas je samotný Štefek, druhého muže prý Sachlová nezná. Mluví se tam o cestě do země s měděnou půdou a nějakém Adamovičovi. Dalším výslechem Štefkové je zjištěna osoba jménem Correns, Štefek na něj jednou čekal a Štefková je při tom viděla. Žitný a Hradec zjistili, že Correns pracoval také v Turecku a měl kontakty na společnost United Transport Company, se kterou spolupracoval i Štefek. Údajně Štefek předal před pěti lety této společnosti informace o našich železničních kontraktech. Druhým mužem na magnetofonu ale není Correns, hlas je zatím neznámý. Ke skupině Žitný, Zeman, Hradec a Gajdoš se přidává pracovník námořní plavby a sděluje, že Morava pluje s nákladem důlních mašin přes rovník do Chile. Poslouchá nahraný rozhovor na kazetě, poznává po hlase jednoho lodníka, Josefa Barkla. Gajdošovi jeho typ vyšel, je to ten Barkl s neuzamčeným vozem. Hradec se má na loď připojit v Německu jako dozor z Lokomotexu. Do celé akce je zasvěcen kapitán Moravy. Jen on a bocman budou znát pravou totožnost Hradce. Při zastávce v německém Kielu, je Barkl sledován, míří do jednoho penzionu. K němu přijíždí dodávka se třemi osobami, všechny je fotografuje německá spojka. Barklovi se moc nelíbí, že s nimi má jet neznámý muž. Z fotek je analyzováno, že jedním byl Correns, druhým pak Alberto Mestrey, další zástupce UTC z Bolívie. Žitný Zemanovi o obou společnících vykládá zjištěné informace. Correns je bývalým fašistickým vyslancem v Turecku. Na lodi zatím panuje klidná atmosféra, Barkl se spřátelil s Hradcem a nijak podezřele se nechová. Až jednou ho Hradec sleduje, nejprve si v kuchyni nabere igelitku potravin a nese jí někam hluboko do trupu lodi. Je to až k nákladu důlních mašin, Hradec ho zatím sleduje. Barkl tam převáží nějakého člověka, Hradec jde až dolů za tím mužem a mezi nimi dochází k šarvátce. Ta se vleče až zpět na palubu, tam ten muž hodlá Hradce udeřit, nepodaří se mu to a sám skončí ve vlnách. Hradec chce po kapitánovi zastavit loď a vrátit se pro něj, ale je to nemožné.
Vyčítá si, že se mu nepodařilo zjistit, kým vlastně byl. Bocman zatím zjistil, že ten pasažér dole sabotoval důlní mašiny pískem, chtěl tak poškodit spolupráci mezi Lokomotexem a Chilskou republikou. UTC by tak sabotovala zestátněné chilské doly. Po příjezdu do Chile Hradec Barkla sleduje, je zvědav, co bude dělat když zjistil, že ten dotyčný z podpalubí zmizel. Barkl přijíždí do hotelu Bella Vista, kde se po chvíli setkává s krajanem Pepim Wunderem. V hotelu má počkat, jak dopadla sabotáž mašin. Barkl Pepimu říká, že ten chlap zmizel, tomu je to ale jedno, o zmizení věděl už dřív, podezírá Barkla, že se s ním nechtěl dělit o peníze, které měl za převoz slíbené. Pokud to nedopadne podle plánu, Barkl prý špatně dopadne. Může jen kousek od hotelu, pozor na něj budou dávat dva „sympaťáci“ – Holohlavý a Šikmooký. Ti ho nepustí nikam daleko. Hradec se ubytoval ve stejném hotelu, večer kontaktuje Barkla. Sabotáž prý vybouchla a toho černého pasažéra on zlikvidoval. Chce po Barklovi spolupráci. Hradec ho nechává přemýšlet a odchází. Barklovi všechno dochází. Hradec se zatím potuluje v baru, potkává tu také Pepiho, kterému se představuje jako Kysela. Pepi se ale chová podezřele, jakoby tušil pravou identitu Hradce. Barkl se odvažuje ze svého pokoje, podaří se mu uprchnout na silnici, kde po chvilce stopne auto. V autě jsou ale oni dva strážci. Snaží se jim uniknout, ale dostávají ho. Druhý den si Hradec přečte v novinách, že bylo nalezeno tělo mrtvého muže, podle fotografie poznává Barkla. Rozhodne se jednat, ale jeho pokoj je už obklíčen Holohlavým a Šikmookým, dále přichází člověk, který se představuje jako Alberto Mestrey. Hradcovi sděluje, že zná jeho pravé jméno a identitu. Hradce si bere jako rukojmího pro další vyjednávaní s českou rozvědkou. Ten chápe svou situaci a dobrovolně s nimi odchází, ještě slyší posměvačné poznámky Pepiho Wundera, spolupracovníka Mestreye. Všichni pak odjíždějí v autě pryč, pro Hradce neznámo kam.