kniha » Dívka, která si hrála s ohněm
v Top10 4 | má v knihovně 23
hodnotilo: 29
88%
Dívka, která si hrála s ohněm Více vydání = více obálek.

Stieg Larsson

Dívka, která si hrála s ohněm

Kniha vyšla i pod názvem:
Dievča, ktoré sa hralo s ohňom
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Milénium
díl v sérii: 2

Kategorie: detektivní

originální název: Flickan som lekte med elden
jiný (obecně známý) název: The Girl Who Played With Fire
originál vyšel: 2006

vydání: Ikar SK (web) 2009; Host (web) 2009; Host (web) 2010; Ikar SK (web) 2015; Host (web) 2015; Host (web) 2015

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
Majdule  | ***** 09.07.2011 18:56

Tenhle díl má pomalejší rozjezd a není se co divit, přestože nás čekají dvě samostatné knihy, jedná se vlastně o jeden příběh. Nově se objevují časté odkazy na matematiku, což já osobně vnímám jednak jako prvek osvětlující mysl Lisbeth Salanderové, jednak jako určitou paralelu s jejím příběhem, zejména s Fermatovou větou, která jí nedá spát a na jejíž řešení mimoděk v závěru přijde. Jakmile se příběh rozjede má strhující tempo a přesto, že se v něm objevují prvky sociálního románu, je to pořád ještě hlavně skvělá detektivka nebo spíš thiller (?). Druhý díl zůstává otevřený, většina dějových linek se přenáší do dílu třetího. Nezbývá než se na třetí díl těšit…

vokis  | **** 10.03.2012 23:53

Ne tak dobré jako první díl, ale stále výborné čtení. Prvních 200 stránek je takových rozjezdových (proto také to snížené hodnocení) a pak najednou BUM a už se vezete. Vstřebám dojmy z knížky a hurá na třetí (a bohužel závěrečný) díl. :))

Trina1  | ***** 12.06.2012 21:55

Opět pěkná knížka, četla se výborně, ale musím přiznat, že jednička se mi líbila o hodně víc. Přece jenom se mi zdál tento díl maličko zdlouhavější, vystupovalo tam hodně postav, ve kterých jsem se občas ztrácela.

lastmanontheearth  | ***1/2 12.01.2013 19:00

Ačkoli jsem z „Mužů, kteří nenávidí ženy“ nebyl nijak extrémně roztleskaný (aniž bych si ale myslel, že nejde o slušnou detektivku), tak „Dívka, která si hrála s ohněm“ škrtá sirkami nejméně o jedno kvalitativní patro níže.

Podezírám Larssona, že byl čirý intuitivec, který začal psát, aniž věděl, kam ho jeho snažení zavede. Problém je, že tyto expozice, kterými se nakonec dostal k jádru příběhu (Wennerströmova aféra v knize první, Lisbethino putování po světě a záchrana týrané ženy v knize druhé), ve finální verzi zůstaly, ačkoli jsou naprosto nadbytečné (to, co možná ilustrují v symbolické rovině, je čtenáři jasné i tak) a příběh by fungoval i bez nich.

Druhý román však po tomto identickém nesouvisejícím rozjezdu startuje (na rozdíl od prvního) s ještě větším zpožděním a to prakticky až v okamžiku (SPOILER), kdy dojde ke vraždě novináře a jeho partnerky. Naprosto chápu, že se tato kniha musí líbit ženám, protože do té doby je to hlavně vztahovka na téma „kdo-jak-co-s-kým“ a musím se přiznat, že mi sexuální život Salanderové a Blomkvista začal jít poměrně brzo na nervy. Tato „telenovelová“ vrstva sice v průběhu vyprávění oslabuje, nicméně v závěru se nečekaně vrací ve stylu „Luku, jsem tvůj otec.“

Jako thriller (o detektivce už se mluvit nedá) tak román dlouhou dobu klopýtá a základní téma, tedy to, oč se bude hrát, přichází velmi pozdě; za stavbu románu má u mě architekt Larsson za pět.

Naopak v tom, v čem autor opět (sic!) exceluje, je vynikající neexhibující styl, který způsobuje, že kniha je extrémně čtivá, skoro by se dalo mluvit o návykovosti. A pokud bych se chtěl bavit o jednotlivostech, tak k pozornosti doporučuji perfektně popsaný (boxerský) souboj s blonďatým obrem ve staré skladištní / tovární budově: čte se opravdu se zatajeným dechem.

Román končí v polovině příběhu, proto jsem také čekal s komentářem do chvíle, kdy dočtu díl třetí. Každopádně pokud se rozhodnete číst „Dívku, která si hrála s ohněm“ jako soap operu, kde je důraz kladen více na vztahy než děj, asi budete více spokojeni než já.

Pokračování u závěrečného svazku…

 | *** 02.04.2015 13:47

Filmová verze naplno odhalila slabiny tohoto druhého dílu a nechápu, jak jsem tady mohl dát 80%, když to pro mě bylo po přečtení docela zklamání. Šedesátka tomuto druhému dílu sluší lépe. Hlavním problémem (alespoň pro mne) je násilné naroubování kriminálního případu na rodinnou historii. Což by nevadilo, ovšem kriminální případ slouží jen pro zatažení Kalle, pardon Mika Blomkvista do děje, následně je dvojitá (později trojitá) vražda odstavena na vedlejší kolej a my už se přehrabujeme toliko ve špinavém rodinném prádle. Postavy, které byly v prvním dílu pouze náhodnými kolemjdoucími, mají náhle hlubokou společnou minulost, atd… radši skončím, abych se vyhnul spoilerům. Pořád je to slušné čtení, ale „řemeslo“ jednoznačně vítězí nad konstrukcí zápletky.

trudoš  | ***** 01.01.2016 02:14

I přes zbytečný dvou set stránkový úvod jsem byl z druhého dílu Milénia nakonec nadšenější než z prvního. Důvodem je především to, že jsem vynechal čtení anotace, takže úmrtí jedné z hlavních postav mě doslova šokovalo. On je vůbec celý závěr románu naprosto strhující a jeho neskutečné gradaci nedokážu vytknout prakticky nic.
Takže za mě opět plusové body. Na rozdíl o jedničky se tentokrát nejedná o detektivku, ale klasickou kriminálku, takže se neopakuje vzorec vyšetřování. Na post hlavní postavy už zcela suverénně nastoupila Lisbeth, což mi jen vyhovovalo (možná jedna z nejlepších ženských postav v thrillerech vůbec), protože hrdina Mikael Blomkvist byl už od začátku nijaký. A tím, že Stieg Larsson zcela změnil formu zápletky, u mě stoupl v ceně. Mimoděk tak dokázal, že kromě spisovatele v sobě skrýval i vybíravého čtenáře.

Ťuhýk  | nehodnoceno 10.09.2017 10:57

Odhalit v anotaci, co klíčového se stane na 200. straně románu, je zločin, který by se měl trestat přinejmenším vraždou.