kniha » Z archivu Sherlocka Holmese
má v knihovně 3
hodnotilo: 13
95%
Z archivu Sherlocka Holmese Více vydání = více obálek.

sir Arthur Conan Doyle

Z archivu Sherlocka Holmese

Kniha vyšla i pod názvem:
Z archívu Sherlocka Holmesa
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Sherlock Holmes
díl v sérii: 9
kniha patří do světa: Sherlock Holmes

Tato kniha je částí i jiných knih: Poslední poklona Sherlocka Holmese*, Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmesa

Kategorie: detektivní - anglická škola - povídková sbírka

originální název: The Case-Book of Sherlock Holmes

vydání: Jota (web) 1999; Dobrovský (web) 2014; SnowMouse Publishing (web) 2022


SERIE: Sherlock Holmes
[1] Studie v šarlatové
[2] Podpis čtyř
[3] Dobrodružství Sherlocka Holmese
[4] Vzpomínky na Sherlocka Holmese
[5] Pes baskervillský
[6] Návrat Sherlocka Holmese
[7] Údolí strachu
[8] Poslední poklona Sherlocka Holmese
[9] Z archivu Sherlocka Holmese
[10] Zapomenuté případy Sherlocka Holmese

Neřazené díly série

Informace / Anotace ke knize: Z archivu Sherlocka Holmese

Ve své poslední knize o slavném hrdinovi napsal Doyle stručnou a maličko tesknou předmluvu – osmašedesátiletý spisovatel si byl dobře vědom, že po všech nezdařilých pokusech o rozchod s jeho nejslavnějším hrdinou je toto rozloučení už opravdu definitivní. V předmluvě uvádí, že psal příběhy o Holmesovi v rozmezí čtyřiceti let (1887–1927); s nádechem humoru se zmiňuje o tom, že občas potkává již „vetché gentlemany, kteří se mu svěřují, že holmesovské historky bývaly oblíbenou četbou jejich chlapeckých let“; konstatuje, že „Holmesova dobrodružství začala uprostřed pozdní viktoriánské éry, pokračovala za krátkého panování krále Edwarda a udržela si svou skromnou popularitu i v dnešních horečných dnech“. Znova, naposled, žehrá, že „ta bledá, hladce vyholená tvář a klátivá postava“ uzurpovala si z jeho fantazie větší díl, než jí kdy hodlal věnovat; zároveň však říká, že existuje-li nějaká pomyslná říše, v níž „dítka fantazie“ přežívají i po odchodu svých tvůrců, najde si v ní možná na čas i Sherlock a jeho Watson svůj kout, než „nějaký prohnanější detektiv s nějakým třeba ještě méně prohnaným přítelem vstoupí na scénu, kterou oni opustili“. Doyle byl skromný i v tomto rozloučení – jako vždy. S jistotou, jíž on sám postrádal, věděli už jeho součastníci, že jeho „dítko fantazie“ se proměnilo v literární typ, ve ztělesnění vítězství dobra nad zlem, v postavu, kterou čtenáři mají rádi, s níž se ztotožňují a drží jí palce. Ale i zde platí, že čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.