kniha » 70 hodin pro špiona
má v knihovně 6
hodnotilo: 6
80%
70 hodin pro špiona

Eric Ambler

70 hodin pro špiona

Kategorie: špionážní - humorná

originální název: Epitaph for a Spy
originál vyšel: 1938

vydání: Naše vojsko (web) 1968


Komentáře:
lastmanontheearth  | ***1/2 10.03.2013 13:18

Erika Amblera mi jakožto jednoho z nejlepších autorů špionážek doporučil Roman Lipčík a já mu za to děkuji. Ačkoli bych si jednou rád přečetl „70 hodin pro špióna“ v neseškrtané verzi (údaj v tiráži „přeložila a pro vydání v Magnetu upravila“ hovoří za vše), román o tom, kterak se učitel jazyků Josef Vadassy v atraktivní kulisách franouzské Riviéry zapletl v předvečer druhé světové války do honu na špiona, mi neuvěřitelně sedl. Přestože by se dal s ohledem na datum vzniku označit za vykopávku, je napsaný moderním, svěžím jazykem, nebere se stoprocentně vážně a přestože nedisponuje nijak světobornou ani komplikovanou zápletkou, bezezbytku mě pobavil a aniž by to byl autorův záměr, také poučil.

toms  | **** 09.01.2014 00:04

Špionážní hříčka z předválečné Francie mě příjemně pobavila. Hlavní postavou je mladý maďarský přistěhovalec a lingvista, který má tu smůlu, že si bezděky vymění s cizím agentem fotoapartát. Francouzská tajná služba jej pak přinutí dělat „volavku“, ve snaze pochytat celou špionážní buňku.

trudoš  | ***1/2 01.03.2019 09:53

Nenáročná špionážka s příjemně jednoduchou a originální zápletkou. Osobně jsem měl problém pouze s nastavovaným vyhrocováním dramatu, protože většina komplikací se točí kolem toho, že hlavní postavě někdo něco neřekne, a ta se tak dostává do stále větších trablů. Přitom nakonec ani není rozumě vysvětleno, proč mu byly dané informace zatajovány. Taky je pravdou, že Josef Vadassy není právě prototypem hrdiny, jenž by okouzlil mou prohnilou dušičku. Byly dokonce chvíle, kdy mi jeho obyčejnost vadila, čistě proto, že bránila atraktivnějšímu vývoji událostí. Ovšem ne že by to celé sklouzávalo k nějaké nudě. Rychlý spád totiž umocňuje fakt, že zde není zbytečné scény nebo neefektivního dialogu. Necelých dvě stě stran je zkomponováno tak, aby se pořád něco dělo a osnova příběhu se přitom neztrácela pod tíhou nepodstatných slov. Něco, o čem většina moderních spisovatelů určitě slyšela na kurzech tvůrčího psaní, ale okouzlena vlastní literární genialitou, se to ostentativně rozhodla ignorovat.