kniha » Případ ztraceného suchoplavce
hodnotilo: 8
90%
obal_knihy

Ludvík Souček

Případ ztraceného suchoplavce

série: Martin Anděl
díl v sérii: 1

Tato kniha je jen součástí jiných knih: Případ ztraceného suchoplavce, Případ baskervilského psa a další příběhy

Kategorie: detektivní

originál vyšel: 1968


Komentáře:
toms  | *****

Mé první setkání s detektivní sérií Ludvíka Součka spadá někdy do počátku osmdesátých let, kdy se mi dostala do roky útlá brožurka z edice Střelka. Souček popisuje prostřednictvím redaktora Karlíčka velmi zajímavý příběh o tom, jak se amatérský detektiv Martin Anděl pokouší vyřešit sedmdesát let starý případ zmizení mladého muže. Tzv. „lenošková metoda“, která je zde použita, je velmi stará záležitost, použila ji již Emma Orczy ve svých povídkách a k dokonalosti jí dotáhl Rex Stout prostřednictvím detektiva Nera Wolfa – ovšem Souček používá lidovější přístup a přece jen se snaží svého hrdinu polidštit. Knihu jsem přečetl jedním dechem, o tom, že Souček psát umí, asi není třeba nikoho přesvědčovat–a co víc i ostatní díly cyklu jsou velmi kvalitní (snad jen Čert mi přijde trošku slabší).

honajz  | ****

Trochu ne-akční (ne že by mi chyběly střelba a krev, ale statičnost prostředí a dějů, i těch popisovaných, kdy třeba návštěva pankráckého hřbitova mohla být ústředním motivem, tak dobře, napínavě a atmosféricky podaná), ale na seznámení se Součkovým neobvyklým detektivem dostačující. Je poznat, že si Souček tuhle formu teprve oťukával, takže se více soustředil na to faktografično, než příběh. Ale i tak jde o nadprůměrný a napínavý příběh.

lastmanontheearth  | ****

Zástupce tzv. „lenoškové metody“, zajímavý o to víc, že pánové Martin Anděl (Sherlock Holmes) a redaktor Karlíček (dr. Watson) se pouštějí do vyšetřování případu, který je starý několik desetiletí. Právě tohle považuji za perfektní nápad, který novelu (a zřejmě i celou sérii) odlišuje od řady podobných „holmesovských šarád“. Děj je sice poněkud statický, ale v rámci subžánru obhájitelný, snad jen prokreslení a zvláštnosti velkého detektiva mohly být poněkud nápaditější (vyjma faktu, že je upoután na vozíček a pěstuje akvarijní rybičky, se toho v prvním příběhu více nedozvíme). Přesto jde o vydařenou ukázku české detektivní školy, která i po letech stojí za pozornost.

trudoš  | ****1/2

Přiznám se, že mě úvodní ochutnávka případů vozíčkáře Martina Anděla – tedy Případ ztraceného suchoplavce – absolutně nadchla. Kam se hrabe Lincoln Rhyme. Nejvíce přitom oceňuji, jak Ludvík Souček obešel klasická pravidla detektivky s vraždou. Místo nože v zádech a dumání, kdo ho tam umístil, pátrají hrdinové po starých „možná“ zločinech a to za pomoci vlastní představivosti, logické indukce a novinářské praxe. Nic podobně skvělého na trhu nenajdete, minimálně mezi současnou produkcí ne.
Co však vyprávění postrádá, je prvek napětí, což spisovatel dovedně maskuje nadšením pro záhady. Jenže jakmile ústřední motiv prokouknete (a ono to zas moc komplikované není), rychle ztrácí příběh spád, protože už jen čekáte, až ke stejnému závěru dojdou také hrdinové. Ti se pak natruc chovají jako hlupáci, jen aby bylo ještě chvilku o čem psát. Naštěstí rozsah novely neumožňuje žádné větší prostoje, takže i když člověk najde jádro pudla příliš brzy, autorova zábavná stylistika ho nenechá usnout nudou.