kniha » Severní blata
chce si přečíst 1 | má v knihovně 4
hodnotilo: 8
83%
Severní blata Více vydání = více obálek.

Arnaldur Indriðason

Severní blata

série: Komisař Erlendur
díl v sérii: 3

Kategorie: detektivní

originální název: Mýrin
jiný (obecně známý) název: Glasbruket, Jar City
originál vyšel: 2000

vydání: MOBA (Moravská Bastei MOBA) (web) 2004; MOBA (Moravská Bastei MOBA) (web) 2015

odkazy: 1x [film], 1x [recenze]


Komentáře:
Majdule  | **** 30.06.2011 21:55

Píšu tenhle komentář s poměrně velkým odstupem od přečtění, ale Severní blata na mě udělala dojem. Chmurná až drsná atmosféra je pro severské krimi typická, asi to vážně dělá ta dlouhá zima. Zde se navíc pojí s velmi zvláštním příběhem, jehož kořeny opět sahají do minulosti. Zvláštní je i hlavní hrdina. Vlk samotář, který přesto respektuje pravidla týmové policejní práce (většinou), alkoholik, kterého má ovšem jeho okolí rádo, špatný otec, který za to platí vysokou cenu. Seznámení s tímhle policajtem stojí za to a téměř obskurní zápletka, což myslím jako poklonu, jakbysmet. Navíc zjistíte, že na Islandu si všichni tykají.

trudoš  | **** 06.03.2019 11:30

Tak tenhle díl je obzvláště vypečená depka, ačkoliv vyprávění Arnaldur Indriðason prokládá občasnými záblesky černého humoru. Ono ale smát se vyšetřovatelům, co náhodně vyslýchají ženy v domácnosti, jestli nebyly před třiceti lety znásilněny, to chce vážně trošku pokřivenou mysl. Nic to však nemění na tom, že ty scény jsou rozehrané výborně. Ostatně celá zápletka má chytlavou atmosféru, jíž ještě umocňuje absence jakýchkoliv morbidit, přestože se vyšetřování rozbíhá tak, jako by k nim došlo. Zločin je zkrátka zločin a občas k navození hrůzy stačí jen důchodce praštěný do hlavy. Ne každý pachatel musí být zákonitě geniální psychopat, jehož každý skutek je nejen pečlivě promyšlen, ale ještě ohromí všechny zúčastněné svou děsivou bestiálností.
Hodně povedená mi pak přišla anabáze rodinných vztahů komisaře Erlendura. Manželka s ním nemluví, z dcery je feťačka a šlapka, a syn kope první ligu alkoholiků. Prostě idylka, přesto to v příběhu nepůsobí šroubovaně, jako prvoplánová emoční ždímačka.