kniha » Případy hejtmana Ambrože
chce si přečíst 1 | má v knihovně 2
hodnotilo: 3
80%
Případy hejtmana Ambrože

Ondřej S. Nečas

Případy hejtmana Ambrože

série: Případy hejtmana Ambrože
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní - fantasy - povídková sbírka

vydání: Klub Julese Vernea (web) 2007

odkazy: 4x [recenze], 1x [info]


Komentáře:
tomts  | nehodnoceno 27.07.2013 18:42

Od první věty mi čtení šlo tak nějak proti srsti a po nějakých pětadvaceti stránkách jsem usoudil, že s tímhle na stará kolena čas ztrácet opravdu nemusím. Nehodnotím, na to jsem přečetl jen nepatrný zlomek, a ostatně co se nelíbilo mně, může se (jak vidno) líbit jiným, ale sotvakdy se ke knize, potažmo celé sérii budu vracet…

 | nehodnoceno 12.10.2014 20:42

Stejně jako tomts jsem knížku po cca 25 stránkách odložil. To bylo loni (nebo předloni). Ovšem nedávno jsem ji vyhrabal z depozitáře a přečetl první příběh. Můžu říci, že se mi líbil.

Předně musím vyzdvihnout, že autor používá zvláštní styl psaní, který jakoby patřil někomu o (nejméně) dvě generace staršímu. Což mně osobně vyhovuje. Za druhé: knížka navenek vypadá jako komedie či parodie, ovšem není to ani komedie, ani parodie. I dobrým lidem se tam dějí špatné věci – a to bez veškerého patosu. Což mi taky vyhovuje.

Knížka vypadá jako plagiát Zeměplochy, ale zasazený do rekatolizované České kotliny. Katolické pojetí křesťanství hraje v příběhu značnou roli. Co se týká backgroundu, čili „pozadí“: děj je zasazený do jakéhosi „amerického pojetí středověku“, tedy do směsi baroka, rokoka a renesance, ovšem bez zbraní na bázi střelného prachu. V knížce jsou zmínky o tabáku a o rumu, tedy o produktech Nového světa, což ji zařazuje do určitého historického rámce. Ačkoliv si myslím, že si s tím autor nedělal hlavu a našoupal tam „reálie“ tak, jak ho to zrovna napadlo

Samotný hejtman Ambrož není ani tak kapitán Elánius, jako spíš soudce Ti, který od svých „pěšáků“ shromažďuje informace, aby je propojil a vyhodnotil. Kromě toho se knížka podobá sérii 87. revír – některé postavy autor zmínil jenom jménem, jako bychom je měli znát už z předchozích dílů, ale jiným se věnoval mnohem detailněji. Například vílu Lilianu a vílu Zvonimíru jsem dlouho považoval za jednu a tu samou osobu… Podobných bizarních jmen tam má autor spoustu, například jedna postava se jmenuje Taras Bulva… Ale není to parodie…

Myslím si, že kdyby autor knížku napasoval (například) do „čínského starověku“ (jako příběhy soudce Ti), nadšeně bychom mu aplaudovali, ačkoliv by popisovaný „čínský starověk“ neměl nic společného s reálnou čínskou historií. Takhle se Ondřej Nečas vydal po křivolaké pseudo-pohádkové cestě, se kterou mám docela problém. A nejspíš nejen já.

Knížku nehodnotím, protože jsem zatím přečetl pouze první „případ“ (v knížce jsou dva). Během několika málo let určitě přečtu i zbytek a pak to tady ohvězdičkuji.