PITAVAL - databáze detektivní, thrillerové a špionážní literatury

Neřazené díly série

Tato poněkud kuriózní kniha se k českému čtenáři vrací téměř v Kristových letech; poprvé u nás vyšla roku 1967, kratší o dvě povídky, v zemi svého původu slaví letos čtyřicátiny. Již při pohledu na její název asi mnohé čtenáře napadne, proč si polský autor, vážený vědec, vybral pro své záměry právě postavu tohoto proslulého detektiva, navzdory tomu, že původní holmesovské romány a povídky A. C. Doyla jsou tak známé a oblíbené. S jejím novým (i když doplněným) vydáním nakladatel proto poněkud váhal. Na jedné straně vzbuzuje pochybnost proč autor rozšiřuje již tak dosti početné řady Doylových pokračovatelů, na straně druhé zvědavost, co nového nám ve své knize nabízí. „Ano, není pochyb, že Sherlock Holmes byl chemik. Ale i když znám všechna jeho dobrodružství, přece jsem mezi nimi našel málo případů, kdy využíval svých chemických znalostí. Je to prostě divné a nepochopitelné. (…) Snad pro něj Doyle nenašel mezi chemiky rovnocenného soupeře? Tato mezera mne rmoutila. Ponoukala mě k tomu, abych ji doplnil,“ říká autor v Úvodu a upozorňuje tak na jeden z mnoha holmesovských paradoxů. Kniha nyní obsahuje devět povídek, nově vycházejí Červená chrpa a Nečekaný favorit. Ve všech se kromě Holmese a dr. Warsona objeví i postava nového génia zločinu, profesora Braunhelda, rovněž chemika, který svých geniálních chemických znalostí zneužívá k rafinovaným ničemnostem. Přestože autor vzal na sebe úkol velmi těžký, nezůstal za svým klasickým vzorem v ničem pozadu. Se smyslem pro humor, tajemství a vtipné řešení zápletky se mu podařilo napsat příběhy typicky holmesovské. Jsou zajímavé, napínavé, prostě mají všechny vlastnosti, které má dobrá detektivka mít. Zejména však je kniha tentokrát určena zvídavé mládeži, a ač to autor nikde neříká, odpovídá typickou holmesovskou tajenkou na otázku, kterou si kladl na začátku své práce. Další nečekané vysvětlení podává v článku připojeném jako Dodatek další guru literární scény, sám Isaac Asimov.