kniha » Hymna zármutku
má v knihovně 2
hodnotilo: 3
80%
Hymna zármutku Více vydání = více obálek.

Michael Koryta

Hymna zármutku

Kniha vyšla i pod názvem:
Pieseň smrti
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Lincoln Perry a Joe Pritchard
díl v sérii: 2
kniha patří do světa: Lincoln Perry a Joe Pritchard

Kategorie: detektivní - drsná škola

originální název: Sorrow's Anthem
originál vyšel: 2006

vydání: Slovenský spisovateľ (web) 2008; Knižní klub (web) 2011


Komentáře:
illy  | **** 02.10.2012 19:22

Koryta udržuje laťku nastavenou svým debutem. Opět se jedná o rychlé a zábavné čtení, klasickou krimi na dovolenou. Není to žádná bomba, zaručeně však pobaví.

lastmanontheearth  | *** 05.09.2014 09:54

Zatímco první román o Lincolnu Perrym a Joeu Pritchardovi, „Dnes večer jsem se rozloučila“, byla příjemná, na nic si nehrající brakovka, ve druhé knize, „Hymně zármutku“, Michael Koryta přelaďuje na poněkud závažnější, až osudovou notu.

Snaha o lehaneovské „sousedské drama“, jehož kořeny sahají do minulosti všech zúčastněných, tedy i hlavního hrdiny, však ztroskotává na prostém faktu, že Koryta je mnohem horší spisovatel než Lehane. Aby mohl podobný koncept fungovat, musel by být postavený na prokreslených nejednoznačných charakterech, což autorovy černobílé figury – i přes místy očividnou snahu o opak – zkrátka nejsou.

Výsledkem je sice román s potenciálem, avšak plný úmorně dlouhých a nudných pasáží (jež by v rukou šikovnějšího tvůrce nudné být nemusely) postavených do kontrastu s takřka béčkovými akčními scénami, které jako kdyby patřily do jiného příběhu.

Vzhledem k tomu, že český nakladatel stopnul vydávání Korytových knih, se už asi nedozvíme, jakou cestou se relativně mladý tvůrce ubíral v dalších dvou knihách o dvojici Perry–Pritchard. A upřímně, nijak zvlášť toho nelituji.

trudoš  | ***** 08.06.2016 01:05

Lincoln Perry vyšetřuje smrt bývalého kamaráda, který má za sebou dostatek zločinecké minulosti, aby se jeho osobou zabýval jen málokdo. Jenže pátrání zasáhne daleko do minulosti, což má za následek otevírání dávno zahojených ran, z nichž některé se už nemusí podařit znovu zacelit…
Úvodní díly sérií mají často ten problém, že vedle zápletky se autor musí věnovat představení postav, prostředí, vztahů. Díky tomu často trpí gradace, aby byl prostor na všechno to seznamování. Pokračování už tenhle handicap nemají a spisovatel má tak šanci ukázat, co se v něm skutečně skrývá (nebo naopak). Proto je mi potěšením konstatovat, že druhý román Michaela Koryty je v detailech lepší, než ten první. Zápletka je sevřenější, charaktery jednoznačnější a retrospektivní sekvence dávají celku šmrnc nostalgické patiny. Přičemž nechybí ironická nadsázka drsné školy umě převedená do kulis moderní doby. Kdyby Dennis Lehane někdy napsal román ve spolupráci s Robertem Craisem, vypadal by přesně nějak takhle.