kniha » Dvojitý kříž
chce si přečíst 1 | má v knihovně 5
hodnotilo: 7
73%
Dvojitý kříž Více vydání = více obálek.

Chris Carter

Dvojitý kříž

Kniha vyšla i pod názvem:
Dvojitý kríž
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Robert Hunter
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní

originální název: The Crucifix Killer
originál vyšel: 2009

vydání: BB art (web) 2012; BB art (web) 2013; Aktuell 2018; BB art (web) 2018


Komentáře:
trudoš  | *** 01.01.2016 02:48

Dvojice sympatických detektivů a správně morbidní vražda, kterou vrah vůbec nemohl provést. Přičtěte adrenalinový spád a ideální odpočinková detektivka je na světě.
Jenže po rychlém úvodu přišlo pomalé vystřízlivění. Především mě začala iritovat tuctová práce s popisy i postavami, kdy autor jede dle zavedených šablon a přitom za písmenky není nic víc než písmenka. Navíc se z hlavního hrdiny vyklubal typický macho, se všemi myslitelnými nešvary, jenž má ještě k tomu na krku pár mizerně uzavřených případů. Jistě, měl pochybnosti a šlo o politováníhodné omyly, ale přesto nějak nechápu, co dál dělá u kriminálky. To i v Kobře 11 jsou důslednější a úspěšnější.
Zbytečné mi přišlo i použití dvou vyšetřovacích linií, které spolu nakonec moc nesouvisí. Chris Carter tak plýtvá slibnými motivy, z nichž by každý sám o sobě klidně vystačil na román. Výslednému dojmu nepomohla ani vykonstruovaná zápletka, jejíž kolečka sice bezvadně zaklapávají, ale logiku aby jeden pohledal.

Jana677  | ***1/2 10.06.2019 12:29

Jsem životem otřískaná škatule, která už přečetla (nebo viděla v TV) tři zadnice thrillerů; je sakra obtížné mě něčím překvapit. Nedokázalo to ani první střetnutí s tvorbou Chrise Cartera. Osvědčený seriálový mustr o nadaném vyšetřovateli, se kterým si pohrává vraždící psychopat, nabídl pár nepříjemně brutálních scén, stručnou verzi policejní práce a mnoho výstřelů do tmy. Čtenář má samozřejmě proti detektivům výhodu znalosti všech účinkujících v dramatu a tím pádem také luxus odhadnout pachatele podstatně dříve než génius Hunter, ovšem na důvody je nutno čekat až do posledních stran. Žádné předhazované drobečky, z jakých si postupně seskládáme celkový obraz, kdepak, zase máme ve finále „blicí bombu“. Tak říkám klasické závěrečné pasáži, kdy sebejistý padouch v dialogu s klaďasem vyzvrací veškerou svou motivaci, způsob mordování a další detaily, aby bylo možné příběh uzavřít. Carterův literární styl ještě potřebuje vybrousit; atmosféra, zápletka i charakteristika postav na mě působily poněkud surovým, málo rafinovaným dojmem. Vše jsem zkrátka dostala naservírované rovnou pod čumák, nic mě nenutilo k samostatnému zamyšlení.
Pokud hledáte odpočinkovou, napínavou četbu se sympatickými hrdiny, co vás bez větších odboček dotáhne na vařené, krví umazané nudli až do finiše, našli jste. Za sebe bych „Dvojitému kříži“ vyryla tři vcelku spokojené, nepřevratné křížky: mám však na prvotiny mírnější kritéria a určitě věnuji pozornost i dalším případům Roberta Huntera, snad věrohodnějším a řemeslně vyšperkovanějším. 70%
P.S.: Překládat ten román chlap (heterosexuál), žádný drsný detektiv nebo pasák s trochou sebeúcty by ve větě nepoužil výraz „jejda!“, natož opakovaně.