RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (53)2098 příspěvků celkem
kniha: Přesilová hra - Frýbort, Pavel
trudoš | **1/2 | před 14 hodinami

Chtěl jsem si udělat představu o ikoně českého kriminálního románu a tedy: žádná sláva. Z knihy Power-play totiž doslova čiší hurástylistika polistopadové tvorby. Rychle, rychle se vyrovnat západním kapitalistům a českým čtenářům dokázat, že umíme drsnou školu zasadit i do tuzemského prostředí. Jenže nakonec to celé vyznívá spíš jako školka než škola. Pronášet skrze rty krkolomné nadávky a házet v plac svůj světonázor z vás druhého Raymonda Chandlera prostě neudělá. Ovšem svoje místo v historii české detektivky Pavel Frýbort bezesporu má, podobně jako třeba Dominik Dán v té slovenské.
Ale k románu jako takovému. Máme tu dvojí vyšetřování, které se náležitě propojí – to je nám náhodička. Ostatně pomocí náhody se odhalují i hlavní podezřelí, takže na nějaké policejní finesy zapomeňte. Honza Jareš tu akorát bloumá od čerta k ďáblu, dokud se všechno samospádem nějak nerozmotá. A tak mě vlastně bavila jen ta věrně zachycená atmosféra hroutícího se socialismu, jež je naštěstí už za námi.

kniha: Převzetí moci - Flynn, Vince
trudoš | ****1/2 | před 2 dny

„Já s teroristy nevyjednávám, slečno Tutwilerová. Já je zabíjím.“
Zpočátku na mě román působil přesně tím dojmem, kvůli kterému jsem jej celé roky obcházel obloukem. Amíci jsou nejlepší, nejhodnější, nejúpřímnější, bla bla bla bla. Roztáhnutý popis supertajné vojenské operace spočívající v únosu zločineckého pohlavára přímo z týlu nepřítele, určitě zaujme každého nadšence vojenské techniky a výcviku, ale cynického rýpala jako jsem já, neohromil ani náhodou.
Jenže pak přišel zvrat, kdy skupina teroristů vezme útokem Bílý dům a podaří se jim ho uzmout do své moci. Od tohoto okamžiku začíná prvotřídní akční blockbuster, jemuž člověk odpustí ledasco. V tomhle je totiž kniha jednoznačně bezvadná – když ji nezačnete brát smrtelně vážně, užijete si každou stránku. Mitch Rapp jako by vypadl z osmdesátkových filmů se Sylvestrem Stallonem, přičemž pro jednou tady ten chlapácký mechanismus funguje tak jak má. Vince Flynn zkrátka umí, takže se ty jeho hvězdy a pruhy vytetované na srdci dají i snést.

kniha: Zákon v patách - Anderson, Edward
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Román, který vyšel poprvé v roce 1937, může v rámci stylistických archaismů leckoho odradit. Na druhou stranu, v těch dobách bylo ještě moderní psát svižně a bez cirátů, protože podobná literatura neměla vyšší ambice než ukrátit dlouhou chvíli. Příběh je tak prostý – trojice gangsterů unikne z vězení a po hlavě se vrhá do série loupežných přepadení. Ve druhé půlce pak autor mění tóninu vyprávění a zápletku okořeňuje láskou ve stylu Bonnie a Clyde, přičemž padouchy jsou zde spíš policisté a soudci, než zločinci samotní.
V kontrastu s moderní tvorbou toho Zákon v patách vlastně nemá příliš co nabídnout, už jen proto, že Edward Anderson nebyl žádný literární virtuóz jako jeho současníci Raymond Chandler a Dashiell Hammett. Přesto mě kniha okouzlila nenapodobitelnou atmosférou starých let, kdy rychlost 80 km/h byla jízda se smrtí v očích, a chlap, co nejdřív střílel a potom se ptal, byl za hrdinu.
Na závěr musím ještě pochválit krásné ilustrace, jejichž autora se mi však nepodařilo dohledat.

kniha: Čas zemřít - Hewson, David
trudoš | **1/2 | před 5 dny

Přestože David Hewson rozehrává stylovou zápletku, s přibývajícím počtem stran pouze sklouzává do osidel průměru. V závěru jsem už měl problém porozumět třebas jen motivům prakticky kohokoliv, ačkoliv se mi autor snažil poctivě všechno vysvětlit. Neříkám, že mluvil do větru, jenom jsem mu zkrátka nevěřil. Ono na papíře zvraty ještě fungují, ale s reálnými lidmi to moc společného nemá. Na to se tu příliš kombinuje – ať totiž na zločiny koukám z kteréhokoliv úhlu, celou věc šlo udělat mnohem jednodušeji, aniž by se přitom riskovala mediální pozornost, únik oběti nebo zbytečně zabití civilisté. Přičemž vrahova dějová linie v kontrastu s detektivním vyšetřováním působí esteticky nesourodým dojmem, jako by spisovatel tvořil obě části nezávisle na sobě a pak je teprve spojil do jednoho celku.
Jedinou zajímavostí tak pro mě byl vývoj hlavního hrdiny, který zde nevystupuje právě jako ten nejchytřejší a komicky dlouho trvá, než začne brát vážně očividné souvislosti. Jenže i to se brzy přejedlo.

kniha: Neklidný hrob - Parrish, P. J.
trudoš | *** | před 6 dny

Zajímavý rozjezd, standardní průběh, zběsilý závěr. Samotný koncept historie pofiderního sanatoria byl rozhodně děsivý, naneštěstí na mě nepůsobil příliš věrohodně – spousta znásilňování tady a mrtvých dětí támhle, přičemž zabezpečení nula nula nic. Že by to všechno vylezlo na povrch až po takové době a ještě obyčejnou náhodou? Neříkám, že se to nemůže stát, protože dějí se i větší podivnosti, ale sestrám Monteeovým jsem tuhle historku zkrátka neuvěřil. Podobně dopadla i finální pointa, která mě trkla do očí už při odhalení hrobu bez těla, ale to už je problém čistě mého vlastního stihomamu.
Jinak ale fajn čtení, jen jsem z prostředí amerického Jihu čekal silnější kafe. Ne že by mi autorky nenabídly slušný krvák, však obzvláště v druhé polovině má člověk problém udržet žaludek na uzdě. Jenže jakmile dojde na finální odhalování, vysvětlování souvislostí a konfrontaci padouchů, celé to sklouzne do předem vyjetých kolejí. A tady překvapilo pouze to, jak triviálně některé motivace vyzněly.

kniha: Serpico - Maas, Peter
trudoš | ****1/2 | před 7 dny

Hodně silné kafe, protože ačkoliv nás vyprávění přenese o takřka padesát let nazpátek do řad newyorské policie, drsnost sdělení Franka Serpica je poplatná i moderní době. A jakémukoliv místu. Jedna věc je totiž korupce, která se nelíbí nikomu z poctivých, a druhá je být černou ovcí jen proto, že tu korupci odmítáte a bojujete proti ní.
Spisovatel Peter Maas zpracovává skutečné události s novinářskou pragmatičností, takže celkové vyznění nepůsobí právě optimisticky. Na můj vkus jen trochu nešťastně staví ústředního hrdinu do role novodobého Herkula, který zásadně bojuje tam, kde ostatní ztrácejí odvahu. Životní historky tak působí uměle, třebaže umělé být vůbec nemusí. Zkrátka mi chyběla lidská stránka Frankovy osobnosti, která se o slovo přihlásí až v úplném závěru, v okamžiku, kdy opouští řady policejního sboru. Ostatně právě druhá část knihy realisticky (a depresivně) líčí to, jakým způsobem řeší velké instituce zločin ve vlastních řadách. Plácnutím přes prsty, nebo zlatým padákem.

kniha: Dýka s hadem - Vondruška, Vlastimil
trudoš | *** | před 8 dny

Vlastimil Vondruška nechává čtenáře nahlédnout do časů vlády Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Drsná realita středověku na vás ovšem nečeká, spíše naopak. Autor se sice snaží držet historických reálií, ale atmosférou má blíž ke Třem oříškům pro Popelku, než ke střízlivé skutečnosti. Na druhou stranu, děsit čtenáře není autorovým úmyslem, ten spočívá v něčem úplně jiném – pobavit komorní detektivkou.
Ač zápletka není nijak extra a drží se obvyklých standardů, je zalidněna množstvím sympatických postav. Ty však mají naneštěstí dosti teatrální charaktery, což z toho všeho dělá tak trochu pohádku. A podobné je to i s hrdiny, v tomto případě hned třemi. Tady je třeba si přiznat, že Oldřich z Chlumu by bez svých pomocníků – panoše Oty a velitele Diviše – nejenže nic nevypátral, ale ani by k tomu nedostal příležitost. Celek tak v mnohém připomíná příběhy Roberta van Gulika, ačkoli Soudce Ti je v mých očích daleko větší šéf. Který se navíc obejde bez deseti vykřičníků na stránku.

kniha: Město kostí - Connelly, Michael
trudoš | **** | před 9 dny

Slabší, hlavně po stránce obsahové. Samotný základ vyšetřování je dobrý, o tom žádná, už jen z toho patologova suchého popisu následků tělesného týrání mi běhal mráz po zádech. Jenže jak Michael Connelly případ pěkně rozehraje, následně začne zajíždět do slepých uliček. Ačkoli uznávám, že tím věrně zachycuje úmornou práci detektivů, někdy po třetím pokusu/omylu to začne být jaksi monotónní. A když se k tomu začnou nabalovat administrativní i byrokratické kličky, člověk se neubrání úvahám, zdali jej tady někdo nenatahuje na vařenou nudli. Navíc se přiznám, že když pak přišlo na přetřes finální odhalení, pár detailů mi na historii celého zločinu nesedělo. Přitom ale tempo vyprávění nijak nepokulhává a těch tři sta padesát stran, se četlo samo.
Co mě docela štvalo, byla autorova neochota uzavírat nakousnutá témata, týkající se osobního života Harryho Bosche. To však plně vynahrazuje hrdinovo závěrečné rozhodnutí opustit řady policie, takže se v rámci série máme pro příště na co těšit.

kniha: Nemesis - Nesbø, Jo
Lmslaver | ***** | před 10 dny

Nemesis je bohyně odplaty a v tomto příběhu se řeší dva případy, jejich ústřední motiv je pomsta. Pomsta natolik složitá, sofistikovaná až překombinovaná, že ji lze jen stěží uvěřit. Nesbo je ale ve skvělé vypravěčské formě a dokázal naservírovat příběh mistrovským způsobem, lidi prostě mají rádi pohádky, které jsou jim kvalitně předloženy. V poměrně dobré formě je tu i Harry Hole, který ještě není taková troska jako v pozdějších románech po Sněhulákovi, působí poměrně lidský, jako dobrý policajt, který má problém s chlastem. Dějová linka s Princem, která spojuje Červenku, Nemesis a Pentagram je asi to nejlepší, co Nesbo vymyslel.

kniha: Řeka diamantů - Wallace, Edgar
trudoš | **1/2 | před 11 dny

Báječně nostalgická dobrodružka s bezmála stoletou historií. Co jí však hodně ubližuje, je její roztříštěnost. Jako by Edgar Wallace propadl kouzlu impulzivního psaní a každý den se rozhodl pro úplně novou cestu zápletky, pročež se průběh vyprávění stává naprosto neodhadnutelným. Ovšem pouze ve smyslu, že netušíte, kam vás děj zavede v následující kapitole. Naopak vývoj jednotlivých epizod je bohužel až smutně předvídatelný.
Nečekané ovšem je, že v anotaci zmiňovaný komisař Sanders zde hraje roli naprosto vedlejší, a hlavní úlohu zastává lupič gentleman a tajný agent Amber. Za což jsem jedině rád, protože mi byl v mnoha ohledech daleko sympatičtější, než nudný patron Sanders. Jistě, je to trochu nadnesená postava, vytvořená spojením všech možných ideálů, nicméně v příběhu funguje jako jediná a oblíbit si ji je rozhodně jednoduché. Protipólem je pak Alfons Lambaire, který je prvoplánovým zločincem jak z příručky a působí, že je tu jen proto, aby Řeka diamantů měla i nějakého padoucha.

kniha: Výtah do pekla - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 12 dny

„Co bys říkal na trojku?“
„Že je to nemorální, zvrhlé a znevažuje to ženy. Takže samozřejmě ano.“
Pro mě jednoznačně vrchol celé první řady a nebojím se říct, že i majstrštyk Jiřího Pavlovského. A to především díky neobyčejné cestě Klaudie Doskočilové takovým normálním pražským panelákem. Je to úchylné, zábavné, děsivé, napínavé – tuhle jízdu zkrátka z hlavy nedostanete. Scény jako vlastnoruční vydloubávání oční bulvy, či pokoj vytapetovaný obrázky ženských vagín jasně dokazují, že jestli autor někdy měl nějaké zábrany, manželství jej o ně definitivně připravilo. Vedle toho pak Jonášova cesta za prastarými bohy působí jako procházka po dětském hřišti v pravé poledne. A to všichni víme, jaká úskalí něco takového může přinést.
Tenhle díl zároveň patří k těm důležitým, protože se něco málo dozvíme o příčinách ústředního konfliktu, táhnoucího celou sérií. Tedy proč se magie vytrácí a jak moc zlé to ještě může být. Snad jen že detektivka šla protentokrát stranou a nastoupil čistokrevný horor.

kniha: Smrtící ukolébavka - McClure, Robert
trudoš | ***1/2 | před 13 dny

V základě to není špatné, ale k dokonalosti kus cesty chybí. Jít o dvousetstránkový thriller, jsem nadšen. Jenže dvojnásobný rozsah má za následek, že zbytečně dlouho trvá, než se zápletka někam hne. Všechna ta vata kolem navíc tempo vyprávění pouze podkopává. A když mluvím o vatě, mám na mysli suchopárné popisy exteriérů a průhledný charakterový vývoj ústředních protagonistů. Nehledě na drobnost, že mi žádná z postav k srdci nepřirostla. Takový šedý průměr, u něhož příliš nefungují emoce, které by čtenáře spoutaly s jejich životní odyseou. Co naopak oceňuji, je způsob, jakým se Robert McClure vyhnul očekávanému vývoji zápletky. Cíl je sice poměrně zřejmý, ale ta cesta k němu příjemně překvapila, přestože drobným logickým lapsům se autor úplně nevyhnul. Naneštěstí pro každého, kdo četl cokoliv od Jamese Ellroye, je Smrtící ukolébavka pořád jen slabým odvarem toho, jak má vypadat skutečně dospělá gangsterka.
Na co se ovšem těším, je povídka Můj syn, která stála za zrodem tohoto románu.

kniha: Šalamounův koberec - Vine, Barbara
Jana677 | ***1/2 | před 16 dny

Déjà vu jak kráva. Jsem si skoro jistá, že „Šalamounův koberec“ měl své nepříliš čestné místo v mamčině rozsáhlé knihovně, možná jsem jí tu knížku dokonce koupila já. Matně si vybavuji, že maminka asi nedočetla, nebavilo ji to, a já tehdy na autorčino široké kroužení plíživým cupitáním určitě neměla trpělivost. Přesto jsem v uplynulých dnech při čtení některých pasáží zažívala pocit „tohle neabsolvuji poprvé“. Pravděpodobně jsem před sedmnácti lety knihou listovala a několik stran mě zaujalo: jízda na střeše metra, školní zvon, jestřáb Abelard.
„Šalamounův koberec“ je znepokojivou tapisérií lidských osudů, více či méně spojených s bývalou školou v blízkosti podzemní dráhy. Majitel budovy, pošuk přes systémy metra, zde poskytuje azyl různým existencím: své nezodpovědné sestřence a jejím dětem, pouličním hudebníkům, samozvaným strážcům ve vlacích, ženě na útěku… zkrátka všemožným nevyrovnaným jedincům, z nichž polovina je k politování a ten zbytek těžce na přesdržku.
Houpala jsem se na vlnách fascinace a nudy, střídavě nahoru a dolů, atmosféra nabírala temné odstíny a v očekávání kataklyzmatu jsem se přiměla hltat stránky stále rychleji. Když tedy místo ničivého výbuchu zatřaskalo akorát pár kapslí, jak už to v životě chodí, trochu mě to zklamalo, ale vlastně ne příliš. Někdy je prostě cesta cílem. Bonusem jsou rozmanité informace o londýnském metru. Naštval mě (zřejmě překladatelský) bordel v hloubce: nejdříve se píše o slaňování 18 m (což je do útrob podzemí nějak málo, když se začíná na střeše činžáku), o pár stran později je z toho náhle 180 metrů (úplná peachovina, nejhlubší stanice v Londýně leží 58,5 m pod povrchem, jak jsem si dohledala, a dotyčný lezec by nesliboval návrat za 20 minut).
Maminčin výtisk „Šalamounova koberce“ při stěhování asi skončil ve formě daru pro knihovnu (dost možná jde o ten samý, co jsem si zapůjčila) a teď toho docela lituji. Navzdory faktu, že se po zdolání tří set stran cítím, jako bych se prodrala jejich dvojnásobným počtem, určité scény ve mně ulpí nejspíš na dlouho. Čtvrtou hvězdu bych mohla přidat, kdyby autorka ubrala zhruba třetinu nezáživného balastu (například tolik nepitvala duševní pochody a choré vztahy ústředního trojúhelníku největších otravů). 66%

kniha: Neposvěcená půda - Starr, Mel
toms | ***** | před 16 dny

Po dvou letech od posledního dílu jsme se konečně dočkali dalšího příběhu Mistra Hugha z Bamptonu. Mel Starr laskavým jazykem maluje postavy středověké Anglie a zločiny nijak výrazně nenarušují poklidný děj. Jak už je trochu pravidlem, nic není úplně tak, jak se zdá být na první pohled a podobně jako bratr Cadfael je i Hugh de Singleton nucen řešit rozpor mezi světským právem a vlastním svědomím. Ostatně příběhy lidí z Bamptonu, běžné a rozmanité jsou důvodem, proč jsem knihu přečetl za necelé tři hodiny a už se nemohu dočkat až EMG vydá další knihu ze série. Jen doufám, že to nepotrvá další dva roky…

kniha: Most odplaty - Landay, William
Jana677 | *** | před 18 dny

„Most odplaty“ není ani tak detektivní román, spíše kázání o lidské morálce: jak daleko jsme ochotni zajít, co všechno jsme schopni sami před sebou ospravedlnit? Můžeme své viny pohřbít, stejně se jednou vrátí jako bumerang, kousnou nás do zadku a my zase musíme hledat řešení – vzdát se, nebo ke svým břemenům naložit další hříchy?
V průběhu prvních dvou stovek stran jsem několikrát bojovala s nutkáním knihu odložit. Mám sice slabost pro americké Zapadákovy a jejich šerify, autorův styl je však rozvláčný až ubíjející. Teprve s druhou polovinou, kdy se klubko motivací trochu rozmotalo a začalo být jasné, k čemu se schyluje, příběh konečně nabral spád. Jenže málo platné: k postavám jsem nenašla žádný vztah a bylo mi veskrze šumák, jak dopadnou. Rozhodně s panem spisovatelem nesdílím sluníčkové vnímání zločinců, kteří jsou v podstatě pravdomluvní, čestní, bezmála nevinné oběti policejní + justiční zvůle.
„Most odplaty“ nenabízí adrenalinovou jízdu, doporučit jej lze trpělivějším, přemýšlivým čtenářům, ochotným nechat si vymáchat čumáky v temně šedé realitě pochybných existencí, kde jsou happyendy vzácností. Kéž by William Landay dokázal psát svižněji a přidat na emocích, nezřetelné charaktery bloudící v mlhách mého nezájmu si o lepší zpracování vyloženě koledovaly.

kniha: Špinavé sázky - Parker, Robert B.
Lmslaver | **** | před 18 dny

Je to docela krátký příběh, který se lehce čte. Spencer řeší případ z prostředí bassebalové ligy. O bejsbolu toho moc nevím, snad jen to že se hraje s pálkou, rukavicí, hráči běhají po čtvercovém hřišti a mám přibližnou představu co znamená zahrát homerun, takže jsem byl z některých výrazů, nebo situací na hřišti trochu mimo hru. Pro samotnou detektivní zápletku to ale naštěstí nemá větší význam, Spencer je najat majitelem klubu, aby prošetřil nějaké nejasné okolnosti ohledně jednoho z nejlepších hráčů klubu. Při šmejdění kolem hráčů, mu něco nehraje a tahle intuice ho žene po stopě jako loveckého ohaře. Detektivní linka je vcelku zajímavá, byť se tu nevyšetřuje žádná vražda. V závěru Spencer problém řeší stylem occamovy břitvy, nejrychlejší, nejefektivnější rozseknutí celé záležitosti, takže se dočkáme i akce. Vzhledem k okolnostem bych ale v tomto případě uvítal spíše nějaké sofistikovanější, mazanější zakončení, a ne styl buldozeru, který to všechno srovná se zemí.

kniha: Erebos - Poznanski, Ursula
trudoš | *** | před 19 dny

Vyjít kniha v edici Stopy hrůzy, neřeknu ani popel. Mám-li ji však hodnotit jako plnohodnotný sci-fi thriller, je to už s kvalitou horší. Chování lidí, kteří propadají MMORPG gamesám, jsem ještě schopen pochopit, ale že by se závislost šířila školou a zároveň nikoho netrkla nadprůměrná absence žáků – to už mi přišlo absurdní. Stejně jako vyústění, které je sice promyšlené, jenže když už někdo rozjede podobný projekt… no čekal jsem něco víc než fňuknu s traumatem.
Ale jinak fajn, ve výsledku je Erebos nápaditý a má šmrnc. Navíc všechny ty vychytávky kolem počítačových her jsou docela zajímavé, přestože nedokážu říct, nakolik odpovídají skutečnosti. Ovšem, když už nic jiného, Ursula Poznanski se povedeně vyhýbá zaběhnutým klišé, takže vývoj zápletky nejednou překvapí. Jen škoda stylistiky, která je buď chybou autorky (Germáni prostě píšou divně, nic proti), nebo překladatelky. Nejde o vyslovené zvěrstvo, jen stavba vět je občas poněkud nešťastná. Skoro jako kdyby mistr Joda to psal.

kniha: Výjimeční lidé - May, Peter
trudoš | ** | před 20 dny

Pokus Petera Maye o konspirační thriller v duchu Dana Browna, kdy kromě luštění hádanek máme možnost nahlédnout i pod plentu historie té které památky. Ovšem slovo „pokus“ není na začátku komentáře použito náhodou. Tohle se totiž hrubě nepovedlo, ať už pro neskutečnou překombinovanost, směšnou linii vyšetřování nebo nefunkční klíčové postavy. Ona tu v důsledku neklapne ani zápletka, která je vpravdě na kokos postavená. Pročež jediné co jsem schopen ocenit, je autorova stylistika a kouzelná úvodní sázka. Ta se však odbude jakoby mimoděk, aby se vše mohlo soustředit na laciné psychologické drama. A to ani nemluvím o tom, že původní smysl sázky – tedy dokázat, že pomocí moderních metod se dá rozklíčovat jakýkoliv starý případ – ztrácí na logice v okamžiku, kdy jsou inkriminované techniky použity jen pro určení DNA. Zbytek je jen hromada dohadů a odhadů, učiněných na základě informací vyhledaných pomocí Googlu a na Wikipedii. To je Enzo Macleod, detektivní eso moderní doby. Smutný příběh.

kniha: Přiznat vinu - Goffa, Martin
Sirius | ****1/2 | před 22 dny

Martinovi Goffovi teď vyšly dvě knížky s odstupem pár dnů. Prst na spoušti a Přiznat vinu. Já (možná podpořený velkou porcí zvědavosti) jsem sáhl po druhé jmenované. Zajímalo mě totiž, jak autor zvládne přechod k úplné novém hrdinovi, trochu jinému prostředí a univerzu (ačkoliv třeba v některé z dalších knih vykoukne Miko Syrový). Co se musí nechat především – Martin Goffa se od první knížky fakt vypracoval a jeho věci je radost číst. To jak píše je vážně skvělý. Je to dynamický, duchaplný a vůbec ne blbý. Takže to přečtete za pár hodin. A skvěle si při tom dáchnete. První půlka týhle knížky je takový retro (prostě rok 1996) a je taková svěží – jako dobrý víno za horkýho dne. Je z toho cítit to, že to vypraví mladej kluk, novinářský ucho, který začíná v první práci po škole. Je to poskok, co se vypracuje, když narazí na případ vraždy. Ne, není to Miko Syrový, ale Vráz má něco do sebe. A jestli budou časem další jeho příběhy, tak si je rád přečtu. Ačkoliv mě na to možná trochu štvalo, že Goffa přeskakuje z různých vypravěčských úhlů a nezůstává u jedný osoby.. A pak už je to takový hodně pocitový – Goffa zachycuje myšlenky jednotlivých postav…dělá to prostě a zároveň strašně silně. Je to taková antická tragédie v moderním hávu. Hodně smutná a melancholická. A všechno to spěje k šíleně mrazivý pointě. Takže z toho je ve výsledku jedna z nejsilnějších věcí, který Martin Goffa zatím napsal. Ale Štvanice a Vykoupení zatím vedou.

kniha: Oko bouře nad Downing Street - Higgins, Jack
trudoš | **** | před 23 dny

Očekával jsem nudnou akčňárnu poplatnou době svého vzniku a místo toho dostal strhující thriller, který si v kvalitě nezadá s těmi nejlepšími díly Fredericka Forsytha. Jen je mnohem méně popisný a čtenářsky atraktivnější. Jack Higgins povedeně spřádá fakta s fikcí, aniž by se snažil hrát si na velkou literaturu. Pořád však zůstává v rovině řemeslně nadstandardní stylistiky, kdy čtenáře nebaví pouze zápletka, ale i jazyk samotný. Oni v těch anglických školách zkrátka vědí, jak do svých žáků natlouct slovní zásobu, neomezující se pouze na několik základních literárních obratů. Nebýt tak pokaženého konce, který neúmyslně devalvuje předchozí vývoj událostí, šel bych bez ostychu v hodnocení na sto procent. Jedním z ústředních kladů románu je přitom i to, že Sean Dillon je obyčejný nájemný terorista, stejně bezskrupulózní jako vychytralý. Takový chladnokrevný antihrdina z časů, kdy se to ještě příliš nenosilo a jsem moc zvědavý, jakým směrem se bude jeho charakter vyvíjet v dalších románech.

kniha: Kočka - Hodek, Břetislav
trudoš | *** | před 24 dny

Ačkoli spisovatele Břetislava Hodka coby tvůrce uznávám, se svým literárním příspěvkem do nepočetného balíčku kvalitních českých detektivek mě příliš nenadchl. Což o to, jím vymyšlená postava majora Stanislava Kočky je sympatická pro svůj pedantský postoj, kdy si víc zakládá na reálném vidění motivů vražd než na fantaskních konspiracích. Jenže taky je nečekaně nudná. Jistě, autor se tak bezelstně otírá o fešáckého „konkurenta“ Exnera, nic to ale nemění na faktu, že postarší Kočka mě dřív ukolébal ke spánku, než že bych trnul nad propracovanou gradací zápletky. Nebo se alespoň bavil hrdinovým smyslem či nesmyslem pro humor.
A ona tomu odpovídá i celková stavba příběhu, který si sice cíleně utahuje z překombinovanosti románových kriminálek, ale zároveň nedokáže při finálním odhalování zkomponovat konstrukci zločinu o moc jinak. Přičemž eskapády majorovy sličné dcery Sabiny jsou tu tak nějak navíc, asi jen proto, aby přidaly otci na starostech a v závěru se mohlo trošičku zamoralizovat.

kniha: Absolutní přátelé - Le Carré, John
trudoš | ****1/2 | před 26 dny

John Le Carré je divnej patron. Jednou mě uchvátí, podruhé lehce unudí k smrti a potřetí zanechá zmatenějšího než ortodoxního žida na festivalu Love Parade. Podle toho i lítá moje hodnocení a těžko se odhodlávám k otevření jakéhokoliv dalšího díla. Jenže pak jsou tu knihy jako Absolutní přátelé a veškeré mé výhrady vůči autorovi mizí jako mávnutím proutku.
Jistě, je to opět pomalé vyprávění plné psychologických pitev, charakterních proměn a melancholického vzpomínání. Jenže tentokrát mě ta omáčka kolem naprosto strhla, což má na svědomí především ústřední motiv celého příběhu – co s neviditelnými agenty po pádu železné opony? Sled událostí neexperimentuje se čtenářovou pozorností, odvíjí se starosvětsky lineárně a drama nabírá stylově na obrátkách, aby vyvrcholilo nečekanou konfrontací. Ve svých dvaasedmdesáti letech tak dokázal Le Carré vyšvihnout perfektní špionážku, ve které precizně fungují staré postupy užité v moderních podmínkách. Kam se hrabe James Bond a všechny jeho kopie.

kniha: Ztracený - Weaver, Tim
Sirius | *** | před 26 dny

Kruh se uzavřel i pro mě. Sice to trvalo trochu dýl, než jsem čekal, ale mám přečteno. Ze Ztraceného mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu je tu všechno, co mám na Weaverových románech rád – vývoj hlavního hrdiny. Odhodlanost hrábnout si na dno. Trochu jiný prostředí než minule. Postupně dávkovaný napětí. A konec, co vás natáhne jak kšandy. Ale když máte „načteno“ víte, jak tohle vlastně dopadne. A pak střídání vypravěčských perspektiv mezi Heallym a Rakerem, takže ta knížka působí trochu jako Jekyll a Hyde. A je to super. Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že je tu podobný téma jako u Údolí mrtvých – vyšinutej vrah a jeho tajná laboratoř. A celý se mi to zdálo šíleně moc zamotaný. Ztracený mě bavil. Ale bavil mě asi ze všech Rakerových případů nejmíň. Teda spolu se Zlomeným srdcem. Tak uvidíme, co přinese Muž bez minulosti.

kniha: Psycho II - Bloch, Robert
trudoš | *** | před 27 dny

Výrazně slabší než kultovní „jednička“, přičemž těch šedesát procent je ode mě spíš jen z úcty k autorovi, než pro kvalitu díla jako takového. Dvacet let, jež od sebe obě knihy dělí, evidentně udělalo svoje. Do strany devadesát to ještě jde, vyprávění je sympaticky jednoduché, ačkoli postrádá příznačnou strohost předchozího románu. Je tu spousta zbytečných řečí okolo, ovšem pořád to jakžtakž šlape. Horší je to od okamžiku, kdy se příběh přenese do Hollywoodu. Nejen že se tu pořádně nic neděje a zápletka vrcholí až na posledních pěti stranách, ale samotný vývoj událostí je stejnou měrou zmatečný jako nepřesvědčivý. Většina aktérů pouze tluče špačky, nebo mudruje nad úpadkem morálky, a občas se leknou, když na ně někdo bafne. Když navíc thriller otevřete pěti brutálními vraždami, tak pozdějším podřezáním koťátka a zapálením filmových kulis u čtenářů příliš hrůzy nevyvoláte. Alespoň že závěr tomu spravil figuru, přestože si myslím, že většinu fanoušků pravděpodobně naštve, než potěší.

kniha: Podezřelý - Crais, Robert
Lmslaver | ****1/2 | před 29 dny

Knihu Podezřelý si užijí především zarytí pejskaři, příběh se točí kolem feny Maggie a policisty Scotta Jamese, kteří byli ve výkonu služby postřeleni (každý někde jinde) a oba se vyrovnávají s posttraumatickou stresovou poruchou. Po akčním úvodu děj zvolní a v první půlce převážně sledujeme vzájemné sbližování Scotta s Maggie a vyrovnávání s vlastní minulostí. Od poloviny se události začínají víc točit kolem pátrání po vrazích bývalé Scottovi parťačky a je to docela jízda. Otáčel jsem jednu stránku za druhou a hltal dychtivě příběh, který bohužel najednou nečekaně rychle skončil, až jsem měl pocit, že to byl moc ukvapený závěr a že tomu autor mohl dát ve finále víc šťávy. Body nakonec přidávám za originální detektivku okořeněnou světem psovodů a jejich věrných společníků.

kniha: Čtyři a půl kamaráda - Friedrich, Joachim
trudoš | **** | před 30 dny

Jednoduché, zábavné, a přitom nesklouzávající k obhroublému humoru. Na německého autora docela nezvyk. Dokonce nedojde ani na čtyřprocentního vtipálka, a to už je co říct. Joachim Friedrich sází na kouzlo klasických dětských dobrodružek, zároveň se však drží se zápletkou při zemi a nedělá ze čtenáře hlupáka. Sympatická čtveřice kamarádů snadno přiroste k srdci, aniž by se podbízela osobními dramaty. Jsou to zkrátka děti, takže se věčně handrkují mezi sebou, ale zároveň umí táhnout za jeden provaz, když se někdo z nich dostane do trablů. Dospělí tu pak fungují jen jako křoví a do příběhu zasahují až v okamžiku, kdy už se o slovo začíná hlásit realita. Morální ponaučení díky tomu působí nenásilně, a třebaže neoplývá bůhvíjakou originalitou, je milé a trefné.
Tahle série prostě staví na situační komice, přičemž si umí vystřelit z kultovního postavení slavnějších konkurentů, stejně jako je uctít. A tak si na své si přijdou i dospělí, což ještě dokonale podtrhují ilustrace Bohumila Fencla.

kniha: Kdo se směje naposled - Chase, James Hadley
trudoš | **** | před 31 dny

Přiznám se, že jsem byl v pokušení dát tři hvězdy, především kvůli prvoplánově překombinované motivaci hlavního padoucha. Když jsem ale zpětně porovnal klady a zápory, našel jsem víc věcí, které mě nadchly než naopak. Například závěrečná pointa je dokonalá. Nebo že hrdina je pro jednou (v porovnání s jinými autorovými knihami) trochu aktivnější, takže se skutečně snaží se svou nezáviděníhodnou situací něco dělat, přestože mu jsou neustále házeny klacky pod nohy. Člověk zákonitě musí obdivovat tu jeho vytrvalost. Taky je třeba říci, že i když si čtenář celou dobu myslí, že ví, jak se bude zápletka odvíjet, James Hadley Chase si s dějovou linkou důmyslně pohrává do poslední stránky a tahá z rukávu jedno překvapení za druhým. Opětovně dokazuje, že je mistrem jednoduchých zločinů s nápaditě rozehranými komplikacemi, to vše na pozadí všedních periférií, jež jsou atraktivní právě pro svou obyčejnost. Jeden se tak s problémy aktérů snadno adaptuje, a v tu chvíli má spisovatel napůl vyhráno.

kniha: Básník - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 33 dny

Novinář Jack McEvoy svým soukromým pátráním spustí vyšetřování údajných sebevražd policistů na celém území spojených států a zúčastní se jako pozorovatel FBI štvanice na brutálního sériového vraha. Část románu se Jack nechá vést příběhem pasivně a sleduje práci agentů, ale ke konci opět přebírá otěže pátrání (nebo si s ním jen hraje vrah jako s loutkou?). Každopádně je to další strhující thriller od Connellyho po jehož přečtení sice zůstává nevysvětleno pár otazníků, ale kdyby autor chtěl, dal by na ně odpovědi, jenže někdy kouzlo příběhu spočívá v tom, že není vyřčeno úplně všechno a o to se týká i této knihy.

kniha: Velice dlouhé schody - Velinský, Jaroslav
trudoš | ***** | před 36 dny

Přečteno jedním dechem, až jsem si u toho připadal jak Zátopek v Helsinkách. Jedna z věcí, které na Jaroslavu Velinském obdivuji, je jeho přirozená práce s češtinou, která z ní dělá neuvěřitelně tvárný prostředek k vyjádření. Vlastě ani nepotřebuji zápletku, stačí mi jen užívat si slovních obratů a větných spojení. Přitom se drží ve srozumitelné lidské rovině, kdy se člověk nemusí probírat významy květnatých metafor, aby rozkryl jádro myšlenky. Zkrátka soustružník v životě i literatuře.
Velice dlouhé schody mají jednoduchou osnovu, která graduje pozvolna, ale o to dramatičtější má finále. Autor tentokrát opracovává motiv sériového vraha, obloukem se však vyhýbá zavedeným klišé anglo-amerických thrillerů a děsivě věrohodně jej umisťuje do pražských uliček. Jestli vám však v mysli automaticky naskočil ruch velkoměsta, s klidem jej můžete vypustit. Tohle není Kriminálka Anděl, ale poctivá detektivka ve vilovém prostředí. Včetně takřka hororového závěru, který mě dodnes straší ve snech.

kniha: Smrt ve vlnách - Nešporová, Lenka
trudoš | *1/2 | před 37 dny

Paradoxně nejvíc mi tu chyběly nějaké detektivky. Ve valné většině jde o různé varianty příběhů o zločinu, přičemž když už některý s vybraných autorů svolí k vyšetřování, končí to bohužel kvalitativně na úrovni komiksových rébusů inspektora Štiky. A to i ty oplývají větší invencí a logikou než povídky v antologii předkládané.
Jestli bylo záměrem editorky Lenky Nešporové pošlapat pověst české detektivky, potom jí záměr vyšel na jedničku. Vzhledem k tomu, že se kniha honosí označením „22 krimipovídek od nejlepších českých autorů“, člověk by čekal, že to skutečně prošlo nějakým sítem. Jenže ty texty jednoduše nemají nic – nápad, spád, autenticitu. Většinu času jsem prozíval nad všedností historek, jež obsahují asi tolik překvapení, co poloprázdná sklenice vody. Navíc si prakticky žádný ze spisovatelů není schopen poradit s krátkým útvarem, takže příběhy působí uspěchaně, prvoplánově a pointu neviděly ani z rychlíku.
Nálepka „nejlepší“? To teda oni omylem, i kdybych zavřel oči a zatnul zuby.

kniha: Africká stopa - Villiers, Gérard de
trudoš | ** | před 39 dny

To je tak blbý, až je to pěkný. Agent Malko Linge je takový Marko Stone ve špionážní literatuře, akorát bez špetky charismatu. Není ani brilantně chytrý, abnormálně silný či nápaditě výřečný. Možná ale své nesporné klady úspěšně skrývá, protože jako operativec CIA má na kontě takřka dvě stě dobrodružství. Každopádně stran sexu si užívá, co hrdlo ráčí, neopomine jedinou příležitost nějakou sličnou děvu neobšťastnit do análu. Pokud možno pětkrát za knihu. Nuž, proti gustu…
Hloupoučký děj a lechtivé scény dělají z knihy vtipné počtení, pakliže jednoho užije na tenhle druh zábavy. V opačném případě vám průhledná osnova začne lézt na nervy poměrně záhy. Humoru je tu poskrovnu, zápletka je prostší než prostá a akce přijde ke slovu až v závěru, kdy se hrdina konečně pochlapí a všechny postřílí. Styl vyprávění je hodně uvolněný, je znát, že Gérard de Villiers při tvorbě myslel jen na to, jak dopřát čtenáři relax. V konečném důsledku nic jiného, než mužský protipól k ženským erotickým romancím.

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
Romusak | **1/2 | před 39 dny

Kniha napsaná českou autorkou, poměrně vysoké hodnocení, slušné komentáře, pustím se do ní (tedy myslím do knihy ne do autorky i když možná …). A teď vidím, že se dokonce odehrává v mém rodném Brně!

Rusalky živící se lidským masem pomůžou vyhrát jakousi válku ve prospěch Pospolitosti (což je vlastně dnešní V4), společenství Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, Poláků a Maďarů. No nevím co zmohly proti kulometům tankům, letadlům, ale dobrá. Zásluhy mají, to je jasná věc, ale co dál s nimi? Založíme Centrálu speciálních činností, která bude na víly dohlížet a držet je při zemi. V Centrále pracuje i Dominik, hlavní hrdina a zde je i hlavní problém knihy. Ten člověk se motá od ničeho k ničemu, je jen ve vleku událostí a pro jistotu nedělá raději vůbec nic, samá migréna, věčně ho někdo zachraňuje, připadá mě spíš jak „dívka v nesnázích“. Ghetto na Vinohradech mě připadá taky dost ulítlé, proč ne raději Husovice, Zábrdovice? Asi by si starousedlíci s rusalkami pili krev a možná se i žrali navzájem.

Nemůžu říct, že je to vyloženě špatná kniha, příběh je dobře vymyšlený a vesměs zábavný. S akčnějším Domem bych hodnotil hodně vysoko, ale takhle jen slabší průměr.

kniha: Farma - Smith, Tom Rob
trudoš | *** | před 40 dny

Docela zklamání. Přestože Tom Rob Smith vyloží na stůl hodně atraktivní karty, z následné hry není schopen vytřískat víc, než nějaké to zneužívání v dětství. Místo toho, aby historii plnou lží a klamů rozehrál v pořádné drama, nechá nejdřív odvyprávět jednu verzi a pak se zabývá tím, co by na ní mohlo být pravdy. A i když chvílemi člověku přeběhne mráz po zádech, výsledné finále je maximálně tuctové. Chyběla mi pořádná konfrontace, která by ve mně zanechala pocit zadostiučinění. Zkrátka jsem netušil, že místo thrilleru dostanu třistastránkovou psychoterapii s nejistým výsledkem. Taky úplně nechápu motiv hrdinovy sexuální orientace, protože na funkci to nemá absolutně žádný vliv. Nemluvě o autorově neochotě vystavět příběh dle tradičních postupů – místo toho experimentuje s bloky souvislého textu. Dlužno říct, že neúspěšně. Co mu naopak funguje perfektně je charakter osamělého švédského venkova, kde prvního souseda potkáte až po několika kilometrech. To bych taky brzy trpěl depresemi.

kniha: Odplata - Grant, Andrew
trudoš | **1/2 | před 42 dny

Začátek parádní, rychle zaujme a navnadí na další vývoj. Jenže pak to nějak celé ztrácí šmrnc. Jako by Andrew Grant nebyl schopen udržet si jednu dějovou linii, a tak přidává další a další, až jsem pomalu začal ztrácet přehled v tom, o co vlastně kráčí. Návaznost je přitom plynulá, přestože občas krapet divoká. Jenže průběžně odhazování atraktivních motivů celou věc maličko znepřehledňuje, což ostatně platí i o efektních postavách s vachrlatými základy, stran opodstatněnosti jejich rolí v příběhu. Navíc hrdina, co se neustále tváří jako bohém s bílou šálou a přitom dějem prochází jak řeznický nůž, byl pro mě uvěřitelný asi jako James Bond se svým špionským inkognitem. Přiznat mu ovšem musím několik povedených reakcí. Ostatně autor hodně spoléhá na dialogy, které jsou živé a je jich spousta. Hloupé je, když si člověk uvědomí, že mají funkci pouze okecávací a jen málokdy posunou zápletku někam dál. V 90. letech by to pro mě jistě byla pecka, dneska už je můj vkus bohužel trochu jinde.

kniha: Paměti agenta FBI - Frost, Scott
trudoš | **** | před 43 dny

Celou první polovinu jsem si deníkové záznamy mladého Dalea Coopera, který je obdařen stejnou měrou abnormální dávky geniality jako naivity, užíval. Obzvláště střední a vysoká škola stojí za to, především pak Cooperovo experimentování s důsledky absence spánku. Jenže právě někdy kolem strany osmdesát jsem si začal uvědomovat, že zápletka se asi konat nebude a celé to vyprávění mě najednou začalo nudit. Samotné přepisy sice dál bavily, protože skvěle mapují dobovou atmosféru i charakterový vývoj postavy, přičemž ne vždy jde Scott Frost na ruku očekáváním čtenářů. Jenže s ničím jiným než se zážitky oblíbené seriálové postavy autor nepřijde, což je obrovská škoda. To nejdůležitější, tedy rozepře s Windomem Earlem, prostě přijde a odejde, aniž by autor osvětlil víc, než co člověk vytušil z náznaků v televizi. Na druhou stranu odhalení identity takřka mytické Diany potěšilo pro svou jednoduchost – ne za vším musí být dojemný příběh. Suma sumárum, četlo se to skvěle, ale čekal jsem víc.

kniha: Poslední dítě - Hart, John
trudoš | ****1/2 | před 45 dny

Podmanivě strhující vyprávění s pomalým rozjezdem, a o to děsivějším finále. V mnoha ohledech to připomíná Tajemnou řeku Dennise Lehanea, konkrétně ten úvod o trojici kamarádů a únosu jednoho z nich. Právě tohoto motivu se John Hart drží, kdy po zmizelé dívce pátrá její čtrnáctiletý bratr, přestože všichni ostatní to už víceméně vzdali.
V čem autor exceluje, je perfektně zvládnutá psychologie postav. Dokáže uhrát náctiletého kluka, vyhořelého detektiva i pološíleného černocha a ve všech případech protagonistům věříte jejich výkony. Stavba zápletky je pravda maličko natahovaná a v některých okamžicích jsem měl i dojem, že si důležité zvraty vypomáhají náhodami, ale nevadilo mi to ani v nejmenším. Možná je to ale mou slabostí pro tenhle druh příběhů. Miluji, když spisovatelé umějí zachytit ty prchavé okamžiky naivního mládí, které najednou narazí na krutou realitu, a to s autentičností, jíž paradoxně nedokáže napodobit žádná fotografie ani film. Za mě jednoznačně autorova nejlepší kniha.

kniha: Výbuch - Robinson, Frank M.
Scortia, Thomas N.
trudoš | ***1/2 | před 47 dny

První půlka románu nás seznámí s problematikou staveb obřích tunelů a něco málo prozradí o mezinárodním terorismu. Taky samozřejmě dojde na obviňování zlovolných korporací, které šidí zaměstnance i práci samotnou. Pročež postupné vybíjení firemních společníků v ději maličko zaniká, a kdyby dotyční mrtví nezajímali alespoň čtenáře a dvojici hlavních hrdinů, byli by přehlédnuti úplně.
Pak ovšem nastupuje katastrofa jako taková, která zastiňuje veškeré dosavadní události a naprosto strhne svou děsivou autentičností. Naneštěstí duo Robinson & Scortia celou katarzi využijí jen k tomu, aby se zbavili hráčů, s nimiž by jinak měli problém, a celou partii výrazně zjednoduší. Následuje standardní thriller, který odměřuje čas přeživším v závalu, přičemž jedním z nich je i vrah, který to všechno spískal. A v tomhle ohledu dobrý.
PS – Komická mi přišla autorská potřeba udělat z padoucha zvráceného člověka. Takže to musí být homosexuál, který to dělá s vlastním bratrem. Kdyby to alespoň mělo význam.

kniha: Všechny staré nože - Steinhauer, Olen
trudoš | ***1/2 | před 49 dny

Jak mě nadchla jednoduchá zápletka, tak mě otrávilo fádní vyústění. Olen Steinhauer sice obratně žongluje s motivem dostatečným tak akorát pro povídku, jenže v důsledku všechno soustředí pouze na finále, které ovšem nemá příliš mnoho řešení, a tak vyvrcholení nepřekvapí. Mě osobně tedy spíš zklamalo, protože autor vsadil všechno na falešnou kartu, díky čemuž některé události zpětně ztrácejí na logice. A nutit protagonistům za každou cenu „šokující“ zvrat, a nepřímo tím popřít jejich profesní schopnosti, to se zkrátka nedělá.
Jinak ale spokojenost. Vyprávění má ideální rozsah, emoce fungují na jedničku a postavy jsou dostatečně nejednoznačné, aby čtenářovy sympatie průběžně přeskakovaly z jedné na druhou. Mrzí mě však nevyužitý potenciál mužského a ženského pohledu, který se vysloveně sám nabízel. Ale uznávám, že spisovatelovým úmyslem bylo psát thriller, ne společenský román, a proto se potřeboval držet určitých norem. Nebýt tak (pro mě) pokaženého konce, určitě bych hodnotil kladněji.

kniha: Ví o tobě - Pinborough, Sarah
trudoš | ***1/2 | před 50 dny

Nenáročný psychologický thriller s obehraným motivem „nevěřte nikomu“, který se však nebojí překročit hranice zaběhnutých klišé a dojít dál než ostatní. Sice paranormální vsuvka asi ne každému půjde pod nos, já však tuhle změnu oproti stereotypům oceňuji maximálně. Po všech těch vážně míněných Dívkách ve vlaku a Manželů od vedle, pro jednou román, který umí podchytit brakovitost žánru a vystřelit si taky trochu sám ze sebe (nebo ze čtenáře, záleží, jak se na to díváte).
Neříkám, že vyprávění nemá svoje mouchy – třeba když se Sarah Pinboroughová příliš spoléhá na závěr, jímž hodlá přebít všechno ostatní nebo ty tajnosti mezi milenci, které představují prvoplánovou zadělávku na konflikt. Na druhou stranu mě ale naprosto okouzlilo intrikování záporné postavy, jež si tak u mě vysloužila post nejlepšího padoucha roku. Ne že by mi byla sympatická, ale ta figura prostě v příběhu funguje, vyzařuje emoce, které ostatním chybí. Takže spokojenost, i když jde ve finále jen o takový lepší průměr.

kniha: Konzultant - McCarthy, Cormac
trudoš | **1/2 | před 51 dny

Po nadšení z konverzačky Vlak Sunset Limited jsem si od dalšího McCarthyho scénáře sliboval hodně. Jenže film není divadlo a to, co lze uhrát s málem na jevišti, zdaleka nemusí stačit na stříbrné plátno. O to spíš, jde-li o drsnou gangsterku z prostředí texasko-mexické hranice.
Nejde o to, že by Konzultant byl nudný, na to se tu toho děje příliš mnoho, navíc rozmluvy jsou živé, chytré a děsivé zároveň. Chybí však lepší vhled jak do zápletky, tak do nitra hrdinů, a nepřečtete-li si anotaci na přebalu knihy, dost hrozí, že se v ději vůbec nebudete orientovat. Z textu samotného to základní totiž nevyplývá, lépe řečeno, chybí zevrubnější shrnutí toho, o co komu vlastně jde. Brzy tak člověk dojde k bodu, kdy se už přestane v chaosu postav i motivací orientovat a začne se soustředit jen na to, co autor umí nejvíce – dialogy. Brutální finále pak sice ohromilo svou syrovostí, ovšem nešťastně utíná drama přesně v okamžiku, kdy jsem naopak očekával hrdinou intervenci. A tu já fakt potřeboval.

12345678910poslední (53)2098 příspěvků celkem