RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (56)2201 příspěvků celkem
kniha: A... jako Alibi - Grafton, Sue
trudoš | ***1/2 | před 1 hodinami

Vyhovovala mi ich-forma vyprávění, ale chyběl humorný nadhled, což je zapříčiněno tím, že jsem čekal něco trochu uvolněnějšího. Sue Grafton má navíc tendence se na mnoha místech rozepisovat stran popisů a emocí, kvůli čemuž příběh zbytečně bobtná. Ovšem zápletka jako taková je ucházející, jen se to tak nějak standardně táhne od jednoho podezřelého ke druhému, až ve finále dospěje příběh ke zdárnému konci. Ale překvápko tam bylo, ne že ne. Zároveň je dobře zvládnutá (a hlavně uvěřitelná) práce hrdinky jakožto soukromého očka. Také s povděkem kvituji, že Kinsey Millhoneová není žádná drsanda, co si dává borce akčních filmů devadesátých let k snídani, ale ani nešikovná blondýna, jež se spoléhá na své krásné modré oči. Zkrátka obyčejná ženská se vším všudy, co nekouří, nepije ani nekleje. To jí samozřejmě ubírá na výjimečném osobnostním profilu, protože není ničím zajímavá, ale po všech těch ztroskotancích, utápějících se v alkoholu, drogách nebo depresích, to je vlastně příjemná změna.

kniha: Brennerová - Haas, Wolf
trudoš | *** | před 2 dny

Detektivka bez detektivky, kdy je děj spíše jen souhrnem vtipných etud se střídavou účinností. Zvláštní je styl vyprávění, kdy ke čtenáři promlouvá přímo vypravěč, který předkládané události ještě sám průběžně komentuje. Humor je v některých momentech povedený, v jiných naopak, záleží vyloženě na tom, jak si postavu Simona Brennera člověk oblíbí. Což pro mě byl docela problém, protože to jediné, čím mi imponoval, byla neochota se do čehokoliv montovat. Na rozporuplném dojmu se pak podepisuje i neznalost předchozích sedmi knih, protože v současnosti zastihujeme Brennera v takřka důchodovém věku. O nápady na absurdní situace ovšem Wolf Haas nouzi rozhodně nemá, jen celkové zakončení mě mrzelo, protože většina motivů zůstala nevyužita a navíc to celé sklouzlo do lehce očekávané pointy. Nejmarkantněji mi ale vadila absence konkrétní zápletky, která by vší té komice dávala nějaký smysl – takhle je to taková legrácka, ne nepodobná jisté sérii italských komedií s potrefeným panem účetním.

kniha: Single & Single - Le Carré, John
trudoš | **1/2 | před 4 dny

Klasický John le Carré se vším dobrým i špatným, přičemž v mém případě tentokrát převažuje to špatné. Takže jsem vyprávění převážně vnímal jako natahovanou nudu, s nesmyslným počtem aktérů a s chaotickým skákáním v dějové chronologii. Nebýt to tak skvěle napsané, asi bych skončil v půlce. Ovšem poučen s předchozích nezdarů, vydržel jsem až do konce. Ne že by to stálo za to, ale zas nemůže nikdo říct, že jsem utekl z boje.
Slabinou románu Single & Single je tematické zpracování. Autor jakoby se snažil zkombinovat akční thriller s psychologickou špionážkou, přičemž to první selhává pro nepříliš uvěřitelnou atmosféru a to druhé se nešťastně snaží zapasovat do oddechového času. Být milovníkem osmdesátkových konspirací, nedal bych na knihu dopustit, ale já už si natolik zvykl na moderní tvorbu, že mi tenhle způsob projevu přišel málem až oldskůlový. Konkrétně, vhodný pro jiný styl příběhu. Neubírám panu le Carrému cit pro charakterní drama, ale mám jej raději, když se drží svého kopyta.

Za mě jednoznačně posun nahoru – tentokrát skutečně zločin, nad kterým zůstává rozum stát. Následné vyšetřování je pak výrazně kompaktnější než u Muže na balkóně, protože prakticky nic tu není zbytečné a už vůbec se neodbíhá do vedlejších uliček. Přesto mě sehraná literární dvojka Maja Sjöwallová a Per Wahlöö opětovně nedokázala plně uspokojit. Dlouho, hrozně dlouho, se jim zápletka neposouvá kupředu a to u stosedmdesá­tistránkové knihy není úplně hygge. Ale autoři jsou Švédi, tak na to vlastně mají právo. Navíc to po chvilce chytne své nepopiratelné kouzlo, když se detektivové musejí potýkat s naprosto šíleným místem činu a nemají ani ánunk odkud začít a na co se soustředit. V rámci toho tvůrcům odpouštím i překombinovanou finální konstrukci zločinu, protože uznávám, že jsme v literární detektivce, a ne v realitě, přičemž za ta léta jsem už četl větší podivnosti. Rozhodně si ale stojím za tím, že na vrahově místě bych celou věc řešil mnohem prozaičtěji (což teda zní pěkně absurdně).

kniha: Odplata - Stark, Richard
trudoš | **** | před 7 dny

Parker je dravec. Dravec žijící na okraji společnosti, chladnokrevně sledující slabé kusy, které obírá o vše, co potřebuje on sám. Nelituje ničeho a nikoho, což z něj činí jednoho z nejnebezpeč­nějších grázlů široko daleko. Proto je i pro něho samotného překvapením, když ho jeho dlouholetý parťák podrazí, sebere mu peníze a ponechá napospas poldům. Ale co jsme si, to si jsme. Teď je Parker z basy venku a chce jediné – svůj podíl z akce. Problém je, že všichni pochybují o tom, že by to bylo až takhle jednoduché. Všichni kromě Parkera…
První Starkovka v řadě je v mnohém jinačí, než veškerá ostatní tvorba Donalda E. Westlakea. O humor tu prakticky nezakopnete a na nějaké zpytování svědomí můžete rovnou zapomenout. Základním kamenem je strohost, takže žádné zbytečné kroužení vůkol zápletky nebo natahování popisů formou vtipných metafor. Tohle je zkrátka gangsterka přímo od zdroje, suchá a drsná, téměř jako podsvětí samo. Na někoho možná příliš, ale to už je spíš jeho problém, ne autorův.

kniha: Kříďák - Tudor, C. J.
Jana677 | **** | před 9 dny

„Tajemství jsou jako prdel. Každej ji má. Někdo ji má akorát špinavější než ostatní.“

Tento Špekounův citát „Kříďáka“ do jisté míry definuje. Zavítáme do městečka Anderbury, ve kterém není nouze o soukromá dramata komornějšího rázu, o tragické náhody, křivdy a zločiny, trvale ovlivňující lidské životy.
Mám ráda vyprávění o dobách, kdy se z dětství vytrácí nevinnost, o partách puberťáků, co zažívají různá dobrodružství, ústrky i trápení, s jakými by si stěží věděl rady dospělý. Autorka přeskakuje v událostech z roku 1986 do současnosti a prostřednictvím Eddieho/Eda postupně vykresluje obraz, ve většině ohledů velmi realistický, plný zkušeností, postřehů i obav, trefujících se do mého vkusu a světonázoru. Ve své pokroucenosti tato koláž osudů připomíná díla Hieronyma Bosche… kdyby navíc kreslil křídou panáčky. Více než bezstarostnost mládí útočí na čtenářovy smysly temnota, špína bublající pod povrchem, co občas v erupci potřísní všechny zúčastněné. Vražda je zde vlastně na vedlejší koleji, zapomeňte na detektivy a vyšetřování, podstatnými jsou následky činů, jež nelze vzít zpět.
Nadšení mi bohužel nevydrželo po celou knihu: příběh se ubírá téměř neměnným, rozvážným tempem (především v současné linii), řešení několika otázek mi připadalo zkratkovité a jestli měl závěr být šokujícím překvapením, nepovedlo se (moje chyba, nemám mít v žánru tolik načteno a nakoukáno). Přesto jsem s „Kříďákem“ strávila tři příjemné, byť posmutnělé a lehce ponuré dny. 80–85%
P.S.: Knihu nedoporučuji bigotním věřícím, C.J. Tudor kolem náboženství vůbec nenašlapuje po špičkách a neváhá „svatouškům“ pořádně dupnout na prsty.

kniha: Hannibal: Zrození - Harris, Thomas
trudoš | *** | před 9 dny

Standard, který neurazil, ale ani nenadchnul. Zápletka na mě působila až zbytečně roztříštěně a s hanbou přiznám, že kdyby se Thomas Harris soustředil spíše na motiv Hannibala bojujícího s náckama, byla by moje „šestáková“ duše mnohem spokojenější. Takhle to moc nefunguje ani jako román o pomstě, ani jako charakterní rozbor duše psychopata. Sám hrdina tu pak vystupuje jako postava nezralá, v podstatě mladík hledající své místo ve společnosti a všechny ty odbočky o studiu ve Francii či o polojaponské výchově, mi přišly jako nucená potřeba figuru démonizovat. Kdyby autor zůstal v rovině: „Jmenuji se Hannibal Lecter, mám IQ 200 a rád jím lidi,“ vyhovovalo by mi to o dost víc. Ale kdo jsem já, abych špinil majestát žánrové ikony?
Dějová linka jinak bez překvapení a to dokonce natolik, že mi citelně chyběl prvek napětí. Jak člověk ví, kdo hrdina je a čím jednou bude, tak jej hladovějící vojáci pojídající malé holčičky nemohou rozhodit. A linie krevní msty bohužel zevšedněla po první dobré.

kniha: Popření - Ablow, Keith
trudoš | **1/2 | před 10 dny

S přihlédnutím k tomu, že má román sympatických dvě stě padesát stran, je až tristní, jak málo z nich má co společného s detektivkou. Což o to, mrtvolu umí vyrobit Keith Ablow snadno a taky s ní hned zkraje čtenáři mává před očima. Jenže pak se jeho hrdina namísto smysluplného pátrání raději potlouká nazdařbůh městem, řeší žárlivé výstupy své přítelkyně, vlastní závislost na kokainu a taky nějakou tu nevěru, co má na triku. Konstruktivní vyšetřování v jeho podání vypadá tak, že s někým prohodí pár slov, usoudí, že dotyčný není bestiální vrah (vždyť je psychiatr, tak to musí poznat, ne?) a jde zkusit dalšího v pořadí. Proto oblíbit si někoho, o jehož kompetenci máte pochybnosti od první stránky, pro mne bylo prakticky nemožné. S ruměncem na líci ale přiznávám, že v pozornosti mě držely časté erotické scény, které se porůznu objevovaly, aniž by to mělo na zápletku jakýkoliv vliv. Na druhou stranu, vynalézavost není právě autorova silná stránka, takže i tohle bohužel rychle zevšednělo.

kniha: Hladový oheň - Sund, Erik Axl
trudoš | ** | před 11 dny

Jsme u druhého dílu ze tří a příběhu stále chybí jasná dějová linka. Aniž by se řádně uzavřelo vyšetřování z předchozího románu, přibude na seznamu zvráceností odhalování činů party degenerátů z vyšší společnosti. Ale kromě toho, že se do sebe hrdinky zakoukají, se nic důležitého nedozvíme – autoři mlží jako podnikatel při daňovém přiznání a něco podstatného se opětovně dozvíme až v závěrečných kapitolách. Po předchozích zkušenostech jsem se však už dopředu vzdal nadějí na smysluplný vývoj událostí a podvědomě jen zvedal sázky na to, kdo další z hlavních aktérů ještě zjistí, že byl v dětství ponižován a znásilňován. Detektivka se vytratila zcela a na pořadu dne jsou jen zvrhlosti na sto a jeden způsob, okořeněné jakože nějakou psychologií. Ale komu na tom záleží? Hlavně když se má nad čím zvedat žaludek. Bezděčně mnou pak otřáslo autorské přesvědčení, že každá žena je ve své podstatě lesbička, a chlapi do jednoho pedofilové non plus ultra. A kdo tvrdí že ne, platí to o něm dvojnásob.

kniha: Konec hry - McDermid, Val
trudoš | ***1/2 | před 12 dny

Výborný začátek, napínavý a nečekaný, to vše na několika málo stránkách, takže se už jen těšíte, co přinese zbytek vyprávění. Což je problém. Val McDermidová totiž následně zpomalí tempo a vrací se do minulosti, aby osvětlila všechny vazby, které by mohly s počátečními událostmi souviset. Svižné tempo se tak pomalu vytrácí, přičemž tenhle stav beztíže vydrží až do strany tři sta. A přestože autorka čtenářům vykresluje jímavý příběh, hodný všech slz, které mu zbyly po shlédnutí Titanicu, s detektivkou to moc společného nemá. Navíc mužský teror na ženách se dá snášet jen po dobu určitou. Naštěstí ve finální rovince přijde ke slovu pár nečekaných zvratů, které thrilleru znovu vrátí do hry jistou atraktivitu. Jenže tu pozvolnou nudu předtím už to rozhodně neobhájí. Jedno ale spisovatelce upřít nelze – zápletku má promyšlenou do nejmenších detailů a přestože román zbytečně nafoukla, necítím v tom odfláknuté řemeslo. Přičemž náhled do světa ghostwriterů přidal navrch malé bezvýznamné plus.

kniha: Noční tep - Mazáč, Antonín
trudoš | **1/2 | před 13 dny

Prvotina s promarněným potenciálem. Antonín Mazáč má bezesporu pěkné nápady co se zápletek týče, hůř už si ovšem dokáže poradit se samotným dějem. Thriller přitom nepotřebuje mnoho; stačí, když čtenáře šikovně chytnete pod krkem a nenecháte jej vydechnout, dokud nedočte poslední stránku. Jenže jak jednotlivé příběhy zajímavě začnou, brzy se vývoj událostí utopí v přívalu zbytečných slov. Nejde ani tak o dialogy, které relativně šlapou, jako o kombinaci zvratů a vysvětlování co s čím jak souvisí, aby v závěru do sebe všechno zaklaplo a ještě z toho vypadla pointa. Problém je, že autor se nuceně staví do jakési nekompromisní pózy, přičemž zapomíná dotáhnout všechny nitky vyprávění. Oceňuji ovšem, že šlo o tři samostatné povídky, vesměs různorodě vystavěné, takže bylo docela napínavé sledovat, co se jakým způsobem zvrtne. Vykašlat se na všechny ty drsňácké kudrlinky a soustředit se jenom na to podstatné, určitě by z toho šlo vykřesat něco nadprůměrného. Byť třebas ne s takovým rozsahem.

kniha: Spiknutí - Parker, Robert B.
trudoš | ***1/2 | před 13 dny

Je zajímavé sledovat vývoj stylistiky Roberta B. Parkera napříč lety. Začínal vpravdě všedně, ale postupem času se vypracoval v ostříleného profesionála, jehož romány jsou plné úderných dialogů – a častokrát už ničeho dalšího. Což je přesně to, co mám rád.
Spiknutí naneštěstí patří ještě do autorovy rané tvorby. Ve své době určitě fajn čtení, ale z dnešního pohledu průhledná detektivka s macho borcem v ústřední roli, který má veškerá nebezpečenství natolik v paži, že ani nemáte pocit, že by mu kdy něco hrozilo. Nikoho se nebojí, ze všech si utahuje, sám je bez poskvrny a rozumy rozdává hrstmi malým i velkým. Alespoň že častěji zatýká, než silácky krágluje. Ovšem ten laciný šrám na duši, zanechaný krásnou femme fatale… Zkrátka v devadesátých letech to splňovalo, co člověk od žánru v průměru čekal a to víceméně mluví za vše. Já osobně doufám, že se kvalita série postupem času zvedne, pokud možno směrem k tomu úsečnému stylu psaní, který mi u pozdější Parkerovy tvorby tolik vyhovuje.

kniha: Mrtví neznají klid - kolektiv autorů
trudoš | *** | před 15 dny

Překvapivě slušné. Proč překvapivě? Protože po zkušenostech s thrillerem Chopinův rukopis pociťuji ke kolektivním románům despekt. Ostatně i Mrtví neznají klid mají svoje mouchy, ale je znát, že se editoři Andrew F. Gulli a Lamia J. Gulli alespoň snažili držet nějaké představy, kam zápletka vyústí a co se tak přibližně má stát mezi úvodem a závěrem. Pravdou ovšem je, že skutečně podstatný zvrat přijde až s Jeffery Deaverem někde na straně dvě stě třicet a to není právě brzy. Samotné finále pak bylo pro mě trochu zklamáním, za což nepřímo může David Baldacci, který v předmluvě vyhrožoval nečekaným koncem. Takže jsem paranoidně konspiroval, pročež se ukázalo, že moje fantazie byla tvárnější, než ta amerických spisovatelů. Navíc nemůžu říct, že by mě kterýkoliv ze zúčastněných autorů nějak překvapil, a to včetně Jeffa Lindsaye, od kterého jsem čekal prakticky nejvíc. Přes všechny výhrady jsou ale kapitoly pospojované natolik úhledně, že by jeden nepoznal, kolik lidí se na tom podílelo.

kniha: Pohlednice smrti - Patterson, James
Marklund, Liza
trudoš | **1/2 | před 16 dny

„Jednou musejí udělat chybu. Dříve či později zlenivějí, podlehnou přehnanému sebevědomí nebo prostě budou mít smůlu.“
Už jsem se zmiňoval, že miluji thrillery, v nichž kriminalisté vyčkávají, dokud pachatel nepřešlápne? Jistě, i takhle se dá dělat detektivní práce. Co na tom, kolik lidí přitom umře… Pohlednice smrti je takovým ukázkovým příkladem a zároveň jde o román typický pro Jamese Pattersona: děj osekaný na minimum, plynoucí dle předvídatelné šablony, spousta morbidního vraždění a samozřejmě nějaká ta vztahovka mezi archetypálními hrdiny. Liza Marklundová k tomu nedodala nic nového pod sluncem, snad jen trochu skandinávské „exotiky“, která je v současnosti na knižním trhu in. Ale klape jim to, za což můžou především ultra krátké kapitoly, jejichž kouskování je však čistě komerční tah, dějově to nemá žádný význam. Co mě naneštěstí otrávilo opravdu hodně, byl laxní přístup k vyšetřování, kdy autoři zcela popírají reálný průběh a občas lžou do kapsy i sami sobě. Takhle sa to nerobí.

kniha: Plukovník Sun - Amis, Kingsley
Severín Sincilery | ***** | před 17 dny

Kingsley Amis bol prvý pokračovateľ knižnej série o Jamesovi Bondovi a zároveň zo všetkých pokračovateľov najpovolanejší. Osobne sa poznal s Ianom Flemingom a ešte pred Plukovníkom Sunom, vydaným v roku 1968, napísal vôbec prvého literárneho sprievodcu príbehmi Jamesa Bonda, ktorý vyšiel v roku 1965 pod výstižným názvom The James Bond Dossier, pričom jeho obsah stihol schváliť tesne pred smrťou samotný Fleming. Okrem uvedeného sa sčasti podieľal aj na revízii rukopisu Flemingovho posledného románu Muž se zlatou zbraní, ktorý už za Flemingovho života nevyšiel, preto mal nepochybne o svete Jamesa Bonda pestré znalosti a bohaté skúsenosti. A tie veľmi dobre zužitkoval pri písaní románu Plukovník Sun.

Samotnému románu predchádza krátky predhovor Kingsleyho Amisa, napísaného dodatočne v roku 1991, v ktorom popisuje okolnosti, za ktorých bol prizvaný k napísaniu nového príbehu Jamesa Bonda, ako postupoval pri vytváraní zápletky, upozorňuje na menšie odlišnosti svojho Bonda oproti Flemingovmu a v súvislosti s nimi sa tiež v závere pomerne kriticky vyjadruje aj k rozdielom medzi knižným a filmovým Bondom.

Román nasledujúci po predhovore je možné rozdeliť do štyroch pomyselných častí – 1. časť, odohrávajúcu sa v Anglicku a kde hlavnou scénou bol únos M, šéfa britskej tajnej služby, ktorého je Bond následne poverený vyslobodiť; 2. časť, v ktorej sa Bond presunul do Grécka a zažíva niekoľko vypätých chvíľ v uliciach Atén (no dôjde aj k neodmysliteľným príjemným chvíľkam s gréckou špiónkou v službách ruskej tajnej služby Ariadnou Alexandrouvou); 3. časť, zahŕňajúcu plavbu Bonda a Ariadni na jachte Altair z Atén na ostrov Vrakonisi (Amisov fiktívny ostrov – je súčasťou súostrovia Kyklady), počas ktorej musia čeliť viacerým rôznym nástrahám nepriateľov; a 4. časť, odohrávajúcu sa na Vrakonisi, ktorá vrcholí desivou tortúrou Jamesa Bonda plukovníkom Sunom (popis mučenia so sprevádzajúcim dialógom, respektíve výstižnejšie je napísať monológom plukovníka Suna k Jamesovi Bondovi je nezabudnuteľný a mrazivý) a ich následným posledným stretom.

Úvodná časť, v ktorej unesú M, je perfektná, ihneď vás pohltí a vy prakticky zabudnete, že nečítate bondovku od Fleminga. V aténskej časti tempo trochu opadlo (a to aj napriek tomu, že sa stále niečo dialo) a vyskytlo sa zopár detailov, ktoré ma mierne iritovali, najviac to, že pomaly každý ruský špión bol vykreslený ako homosexuál – nemôžem si pomôcť, ale vidím to ako dôsledok Brežnevových bozkov, o ktorých sa v dobe napísania románu dosť hovorilo :) Po suchšej aténskej časti nasledovala osviežujúca časť s plavbou na Altairu a tempo zase rýchlo dostalo svoj predošlý drajv – najmä vďaka scéne s prepadnutím Altairu, ktorá bola napísaná veľmi prehľadne a najmä reálne. Záverečná časť (celkovo tvorí približne druhú polovicu románu) je však najlepšia. Tempo sa stále viac a viac stupňuje a po dočítaní knihy zastávam názor, že plukovník Sun bol zrejme druhým najdiabolskejším zloduchom (po Blofeldovi), proti ktorému James Bond stál a celkovo zaraďujem román medzi tie najlepšie bondovky od Iana Fleminga.

Na tomto mieste chcem ešte poďakovať českému vydavateľstvu – jednak za to, že sa odhodlalo tento román vydať; a jednak za prvotriedne odvedenú prácu na vydaní – výborný preklad Ladislava Šenkyříka a za kvalitnú pevnú väzbu s prebalom a záložkou z čiernej stužky. A budem dúfať, že časom hádam dôjde na vydanie aj nejakých ďalších bondoviek – ak tento komentár náhodou bude čítať niekto z vydavateľstva, mohol by napríklad navrhnúť na vydanie posledné dve bondovky od známeho britského spisovateľa a scenáristu Anthonyho Horowitza, ktorý ich napísal s využitím dovtedy nepublikovaného materiálu Iana Fleminga. Spomínanými dvoma bondovkami sú romány s názvami Trigger Mortis, ktorý vyšiel v roku 2015 a chronologicky patrí za Goldfingera, a Forever and a Day, ktorý vyšiel v roku 2018 a je prequelom ku Casinu Royale.

Na záver ešte nejde nespomenúť filmové bondovky, pretože asi žiadna iná literárna a filmová séria nie je tak navzájom prepojená ako knižná séria s Jamesom Bondom s nemenej slávnou (ak nie viac) filmovou sériou (mimochodom najdlhšou sériou v dejinách filmografie). A to platí aj pre román Plukovník Sun – v čitateľovi tejto knihy totiž môže niekoľkokrát vzniknúť pocit déjà vu.

Môže tomu tak byť v prípade motívu únosu M (spolu s motívom upraveného priebehu a spôsobu tortúry Jamesa Bonda), ktorým sa inšpiroval film Jeden svět nestačí z roku 1997 s Piercom Brosnanom; a v prípade mena plukovníka Suna (Sun Liang-tan), ktorým sa inšpiroval film Dnes neumírej z roku 2002 s Piercom Brosnanom a to v pravom, skutočnom mene hlavného zloducha (Tan-Sun Moon). Špeciálnym prípadom je scéna tortúry Jamesa Bonda a sprevádzajúceho monológu plukovníka Suna, ktorá bola pomerne verne adaptovaná vo filme Spectre z roku 2015 s Danielom Craigom – akurát namiesto plukovníka Suna predniesol spomínaný monológ iný zloduch a to Blofeld – pričom vo filme bolo v záverečných titulkoch uvedené aj meno Kingsleyho Amisa. Ten sa tak stal jediným spomedzi všetkých pokračovateľov knižnej série, ktorého bondovka, teda jej časť, bola adaptovaná v rámci filmovej série, pričom v nej bol aj oficiálne uvedený, čo tiež svedčí o kvalitách románu Plukovník Sun.

V zhode so zavedenou zvyklosťou vo svete bondoviek ostáva napísať už jediné:

JAMES BOND WILL RETURN

kniha: Ztracený symbol - Brown, Dan
trudoš | ****1/2 | před 17 dny

A mě Ztracený symbol bavil moc. Netvrdím, že by šlo o nějak přelomový thriller, ale Dan Brown úspěšně navazuje na „kvalitu“ Andělů a démonů, přičemž tentokrát se obejde bez nutnosti dát odpočinkové literatuře jakože přesah. Tohle je mnohem přímočařejší a také zábavnější, vzhledem k tomu, že Bílý dům slouží jako stylové prostředí pro hru na schovávanou. Autor je v tomhle ohledu vynikající řemeslník, jen není nijak originální, co se stavby děje týče. Dokáže to sice vykompenzovat krátkými kapitolami, informačními zajímavostmi a neustálou gradací, ale všeobecně u něj platí jedno – jakmile přečtete jeden román, získáte představou o koncepci i těch ostatních.
V rámci celosvětového (ne)úspěchu mám pak jednu teorii. Přijde mi, že tady si pan Brown na vlastní kůži vyzkoušel nepsané pravidlo angloamerických spisovatelů, jež nabádá, že do historie Evropy a katolické církve si mohou kopat, jak chtějí, ale na minulost Spojených států amerických se ať zkusí jen křivě podívat a chraň je ruka Páně!

Kde ikonám drsné školy stačí na román dvě stě stran, tam Craig Russell operuje s dvojnásobkem a ta vata je dost znát. Vyšetřování smrti zločineckých dvojčat je prosyceno zbytečnými scénami, které děj nejen že nikam neposouvají, ale ani nejsou důležité pro charakterní vývoj kterékoliv z účinkujících postav. Navíc autor komplikovaně rozjíždí hned dvě zápletky, které se sice překříží, ovšem doteď se nemůžu zbavit dojmu, že souvislosti šly vymyslet mnohem jednodušeji. Oproti tomu musím vyprávění přiznat atraktivitu, udržovanou množstvím různorodých zvratů, takže se pořád něco děje a člověk hltá jednu stránku za druhou.
Sám Lennox je figura, ke které je těžké vytvořit si kladný vztah. Nejde o klasického sympaťáka, spíše drobného antihrdinu, který se snaží přežít v podsvětí tím, že pro gangstery pracuje jako soukromé očko. To jej staví do pozice, kdy může trousit moudra a zároveň je cynicky shazovat. Tahle mince má však dvě strany a mně ta nejednoznačnost přišla zkrátka až příliš strojená.

kniha: Město stínů - Franklin, Ariana
trudoš | ***1/2 | před 18 dny

Tohle je zcela jiné čtivo, než středověké případy lékařky Adélie Aguilarové. Není to jen prostředím, které popisuje pochmurnou atmosféru Berlína v letech 1920 až 1933, ale i uspořádáním příběhu samotného. Ten se zaměřuje na dvě linie – spornou identifikaci Anny Andersonové s princeznou Anastázií z rodu Romanovců a detektivní pátrání po neznámém vrahovi, jež jí pravděpodobně usiluje o život. Samo o osobě zajímavé téma, jen kdyby jej Ariana Franklinová neroztáhla na bezmála pět set stran. Pátrání po zabijáku je totiž pomalé a plné překážek, které hrdinům do cesty staví politické prostředí, což ovšem zápletku spíše zdržuje, než zatraktivňuje. Odhalování skutečného osudu carské dcery je pak lehce průhledné a na můj vkus trochu zbytečně sklouzává do osidel prvoplánové romance. Nerad bych však autorce upíral cit pro autentičnost. Její vize předválečných časů je dokonalá a to tak, že je vám jednotlivých protagonistů (těch dobrých i zlých) málem až líto, kam až je doba a okolnosti dohnaly.

kniha: Sorry - Drvenkar, Zoran
trudoš | ***1/2 | před 19 dny

Čtveřice přátel založí firmu, zabývající se omluvami všeho druhu. Přes počáteční nedůvěru v celý projekt se nápad rychle chytne a zakázky se jen hrnou. Až přijde jedna od vraha. Aby se omluvili zabité oběti…
Netradiční námět i stylistika Zorana Drvenkara jsou sice zajímavé, ale v důsledku nijak nevybočují z řady. Především pro odfláknutou práci při propojování zápletky s hlavními aktéry. Závěr důvody k tomuto spojení sice vysvětluje, ale tak strašně melodramaticky, že s realitou to má společného jen máloco. Škoda, protože román dokáže zaujmout netradičním pojetím, kdy vypravěč skáče z postavy na postavu a občas oslovuje samotného čtenáře, jako by on sám byl účastníkem děje. Jenže, pomineme-li zbytečně rozmáchlý rozsah, jsou to právě ty autorské skopičiny tím, co příběhu podkopává nohy. Navíc, vcelku paradoxně, i když děj spěje směle kupředu, nedá se říci, že by osnova byla příliš komplikovaná. Co se v anotaci na přebalu knihy naznačí dvěma odstavci, to uvnitř zabere přes sto stran.

kniha: Zhouba Londýna - Cornell, Paul
trudoš | ***1/2 | před 21 dny

V první řadě je třeba říci, že nejde o veselé čtení. O britský humor tu sice zakopnete hned několikrát, ale celkové ladění je spíše v pochmurnějším rázu. Rozhodně tedy nečekejte náhražku za Bena Aaronovitche. Ostatně, Londýn je pro městskou fantastiku jako stvořený a možností, jak tematiku pojmout, je nespočetně. Paul Cornell má navíc tu výhodu, že jako komiksový scénárista se podílel na několika sériích, které s magickou tématikou souvisejí.
Co však autor získává na nápadech, ztrácí v dějové koncepci, kdy příběh něčím rozehraje a pak se komplikovaným způsobem dostane k něčemu úplně jinému. Obdobně u něj (ne)fungují hororové sekvence, jež uhranou v detailech, avšak atmosféra jako celek klopýtá, protože jí chybí jasnější kontury. Vytrácí se ukotvení, které by čtenáři poskytlo představu, v jakém vztahu jsou vlastně věci světské vůči těm nadpřirozeným. Nemůžu ovšem říct, že by Zhouba Londýna i tak neměla šmrnc. Jen by jí možná daleko více slušel komiksový háv, případně filmové zpracování.

kniha: Noční směna - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 23 dny

Renée Ballardová, další policejní workoholik z pera Michaela Connellyho, duchovního otce Harryho Bosche. Ballardová je každým coulem sympaťačka, zápalem k práci i nadprůměrnou inteligencí posouvá případy vpřed bez zbytečně hluchých a nudných míst. Samotná zápletka knihy je rozdrobena na tři kriminální případy, které se vzájemně časově proplétají a je jim dán větší, či menší prostor podle toho, jak přicházejí jednotlivé důkazy a zjištění. Příležitost tu dostanou i napínavé akční pasáže. Connelly už po mnoha knihách s Boschem ví co mají jeho čtenáři rádi a dává jim to v plné míře, pouze stárnoucího detektiva nahradila mladá krev. Za mě se Noční směna určitě povedla na výbornou.

kniha: Rychlopalba - Kopřiva, Štěpán
Jana677 | ****1/2 | před 23 dny

„Rychlopalba“ svádí k rychločetbě, ovšem odolala jsem tomu nutkání a vychutnala si svéráznou stylistiku Štěpána Kopřivy. Pokud nějakou pasáž čtu opakovaně, většinou to znamená, že se jsem ji napoprvé nepochopila – nikoliv v tomto románu: tady jsem se vracela, abych se s větami pomazlila. Tolik situací a trefných příměrů, kdy jsem se přestala němě uculovat a vyprskla nahlas, tolik adeptů na citát…

„Vyfuněl jsem na vrchol terénní vlny a opřel se o jakýsi vysoký strom, o němž jsem neměl ponětí, co je zač. Dub? Lípa? Buk? Smrk? Ne, smrk to nebyl. Ten bych poznal. Měl by na sobě vánoční ozdoby.“

Nejmenovaný platfusák hází sarkastickými hláškami s kadencí… no, rychlopalby, umí však také zahustit atmosféru ponurými popisy prostředí. Náhledy do všedních dnů policejních pochůzkářů mě bavily, jakkoliv měly trpkou příchuť. Ano, i takové existence mezi námi (ne)fungují, znepříjemňují bytí všem okolo a jiným přidělávají (obvykle nepříjemnou) práci. Bez čeho bych se naopak v ději obešla, to byla manželská krize, přestože šlo o spouštěč volného pádu. Problémy v ráji jsou pro mě nezáživné téma, sorry. Také poslední třetina románu mi úplně nevoněla, ale nechala jsem dojmy odležet a vlastně dobrý. V určitých ohledech realistické, v pár scénách přestřelené, prostě tak trochu jiné – a srdce každého vlastence musí zajásat (jděte se vycpat, světoví autoři, my máme vlastní borce!).
Mimochodem, pokud máte ve zvyku při četbě jíst, doporučuji si pokrm odpustit ve chvíli, kdy jde platfusák „vytěžit“ bezdomovce. Několik chuťovek mi docela zkazilo večeři. 85%

kniha: Mánie - Larsen, Craig
trudoš | *** | před 23 dny

Co se románu Craiga Larsena musí nechat, je svižný děj. Je to sice dost psychedelické a hodně se skáče tam a zpět, ale čte se to prakticky samo, o tom žádná. Až to chvílemi evokuje tvorbu Davida Lynche, jen Mánie je možná trochu srozumitelnější. Což ve finále vypovídá i něco o zápletce, kterou jednoduše nastínit nelze. Neustálé zvraty, významné náznaky a nečekaná odhalení, to všechno charakterizuje knihu od první strany po poslední. Bohužel příliš mnoho motivů ještě nezaručuje úspěch, a že tady je jich nepočítaně. Dokonce tolik, že mě odhalení pravdy nakonec zklamalo. Kdyby alespoň koncepce nebyla tak hrozně průhledná – jakmile se spisovatel snaží o nějakou tu fintu, je vám okamžitě jasné, že situace rozhodně nebude taková, jak ji nastiňuje. Po chvíli už to přestává být napínavé a poměry se stávají spíše srandovní.
Ovšem jako oddechové čtivo je to ideální. Je tu sice pár věcí nedomyšlených a sem tam něco nedořešeného, ale když máte otevřenou mysl, zábavu na pár hodin máte zaručenou.

kniha: Strážci dnů - Granados, Alberto
trudoš | *1/2 | před 24 dny

Nečekal jsem příliš, přesto mě thriller Alberta Granadose dokázal otrávit hned v několika bodech. Především mě drala šílená stylistika, kdy takřka nesmyslné dialogy zahlcují absurdně použité vykřičníky. Chápu, že španělština je v tomhle ohledu jiná, protože tam když mluvené slovo nekončí interpunkčním znaménkem, jako by nebylo vysloveno, ale v češtině to zní hrozně: „Ahoj! Jak se máš! To je hodin! Tak čau!“ A teď si to představte v třísetstránkovém rozsahu.
Další věcí je průhledná zápletka, která se ani nesnaží čtenáře něčím překvapit a bez jediného ohlédnutí vesele šlape ve vyjetých kolejích. Kvůli tomu celé to tajemno kolem mysteriózních vražd rychle ztrácí na síle, což jako by si autor i uvědomoval, a tak to čtenáři vynahrazuje nudnou exkurzí do tajů a krás mexické kuchyně. No, a aby se držel tématu, přihodí několik povšechných informací o mayské kultuře. Ve výsledku třetiřadé béčko, se vším co k tomu patří – šablonovité postavy, imbecilní padouši, nějaké to násilí a slaboduchý děj.

kniha: Černý kraj - Grecian, Alex
trudoš | ***1/2 | před 25 dny

Na to že má Černý kraj takřka o polovinu menší rozsah než předchozí Scotland Yard, je poměrně markantní, kolik vaty se povedlo Alexu Grecianovi do příběhu vložit. A nejde tu jen o „vstřícnou“ pohostinnost chudého obyvatelstva, ale i o nesmyslné jednání městských detektivů, jejichž prvním krokem za objevením zmizelé rodiny je vydat se do lesa. V noci. Co tam hodlali najít, je mi záhadou. Tady se krásně ukazuje rozdíl mezi tím, když spisovatel cíleně komponuje děj tak, aby ohromil čtenáře, místo toho, aby nechal vývoj událostí v rukou hrdinů, o nichž tvrdí, že přijeli záhadu rozlousknout. Ústřední motiv navíc kazí bezelstná naivita vyšetřovatelů, jež dává na srozuměnou, že žijí v kouzelných časech, kde neexistuje lidská bestialita. Od policejních veteránů bych čekal víc.
Každopádně atmosféru to má nádhernou a geniální je scéna, v níž Nevilovi usedne na židli sova, pročež jej všichni vesničané začnou přesvědčovat, že do čtyřiadvaceti hodin zemře. To jednomu na sebevědomí vážně moc nepřidá.

kniha: Ve službách republiky - Bandžuch, Tomáš
trudoš | *** | před 26 dny

Předností povídkového románu Tomáše Bandžucha je ústřední motiv a pak samozřejmě dobové zasazení. Okultním špionážním příběhům z dob první republiky se prostě odolat nedá. Občas jsou však věci na první pohled až příliš dokonalé na to, aby uvnitř všechno fungovalo jak má. Tady bohužel skřípou schematické postavy, jež jsou buď kladné, nebo záporné, a autor až příliš často přichází s jednoduchým řešením zápletek, které po celou dobu budoval zbytečně komplikovaně. Nemluvě o tvůrčí tendenci vytvářet si vlastní pravidla, jež však nejsou dodatečně vysvětlena, pročež principy fungování magie zůstávají drobnou neznámou. Ke vší smůle jsem neskousl ani jeho monotónní styl vyprávění, kdy mi jednotlivé epizody neúmyslně splývaly v jedno. Možná jen, že těch šest set šedesát stran bylo na autorskou prvotinu zbytečně velké sousto. Stará písnička o tom, že méně je někdy více, by klidně mohla být mottem knihy. Rozhodně ale zajímavý počin, kterému do budoucna držím palce, protože potenciál má ohromný.

kniha: Krev je můj chleba - Barron, Laird
Sirius | **** | před 28 dny

Fíha. To byla jízda. Ale vezmeme to postupně. Začnu u vzhledu. Už když jsem bral tuhle knížku do ruky, vybavila se mi definice pulpu z jednoho slavnýho filmu. Schválně z kterýho asi? ;) Obálka od Tomáše Kučerovskýho naprosto odpovídá obsahu, měkká vazba i formát jsou perfektní. O papíru nemluvě. Takhle přesně si představuju odpočinkovej pulp k pivu nebo skleničce whisky. Překladatelova přidaná hodnota – tohle je už druhá knížka z Gnómu, kterou jsem četl a zase jsem žasl nad tím, že si Jakub Němeček dal tolik práce s tím, aby některý narážky v textu uvedl do kontextu a vysvětlil je. To pro mě bylo dost příjemný osvěžení a čtení to jen zvelebilo. Knížka samotná – mám za sebou pár Barronových povídek, takže jsem tušil do čeho půjdu… ale zase mě odzbrojil Barronův perfektní jazyk. Cynismus, dialogy… jako kdyby Barron chodil na whisky s Hammettem a Chandlerem, kteří mu ukazovali, jak na to. Coleridge je pak dokonalej prototyp (anti)hrdiny drsný školy – žádnej elegán, ale chlápek s jizvama na duši, krví na rukách a láskou ke spravedlnosti a mytologii v srdci. Tahle knížka pak víc než detektivka je mytologickej příběh. Mytologickej příběh o zrozeni novýho parního válce(lečníka). Představte si Ramba hranýho Rockem hozenýho místo válečnýho filmu do žánru noirový detektivky a máte to. Příběh s tímhle vazounem příjemně odsýpá (byť by to mohlo být ve výsledku o něco kratší) a baví. Léto sice už pomalu odchází, ale tahle knížka se dá v klídku vychutnávat i na podzim. Tak ji nepropásněte. Jestli máte rádi věci jako Sin City, Skalpy, SoA, noir a drsnou školu, tady se budete tetelit blahem. Tohle je drsná škola drsná jak šmirgl papír… jako vypadlá z doby před sto – sto dvaceti lety, kdy tenhle žánr pomalu oblíkal první balení plínek. PS. pointa je naprosto skvělá

kniha: Krv prvorodených - Červenák, Juraj
Jana677 | **** | před 28 dny

Zdánlivě nesourodé trio vyšetřovatelů kapitán Stein (přímočarý muž pevné víry), notář Barbarič (vzdělaný požitkář) a kaprál Jaroš (tichý sadista) je pověřeno arcivévodou Matyášem vyšetřit v Praze vraždy prvorozených dětí významných šlechtických rodů. A tak si to středověké verze detektivů rázují městem: od nejsmradlavějších, nejnuznějších děr, přes putyky pochybné pověsti či židovské ghetto, až po okázalá panská sídla. Představivost nemá příležitost k zahálce. Při té příležitosti čtenář kromě prostředí poznává také různé historické postavy a události; smyšlená detektivní linie jde ruku v ruce se skutečnými komplikacemi vlády Rudolfa II., čímž podnítila mou zvědavost k pečlivějšímu sondování dané doby.
Barbarič, Stein a Jaroš se nenechají zastrašit ani zmást (přinejmenším ne na dlouho): kladou otázky, občas ke slovu pustí své zbraně, bez skrupulí směřují za odhalením pravdy. Zpočátku se zdá, že tito drsňáci (a Barbarič) vše zvládnou sami, naštěstí z nich pan spisovatel nedělá superhrdiny. Nedokáží zabránit každému zločinu, „posrané koleno“ je silně limitující problém a reakcí na strach může být pořádná hromada zvratků.
„Krev prvorozených“ nabízí štědrou porci atmosféry, temnoty i nevtíravého humoru. A samozřejmě krve. Zatímco prvním dílem Červenák čtyřhvězdičkovou laťku nebezpečně rozkolísal, tentokrát držela jako přibitá, zdolal ji se značnou rezervou. K nejvyšším metám mi chybí pár věcí učesat a doladit… jsem holt hanebně zhýčkaná a z téměř dokonalé historické kriminálky nekřepčím nadšením, „jen“ spokojeně vrním blahem. 80–85%

kniha: Krev je můj chleba - Barron, Laird
trudoš | ***** | před 30 dny

„Mýty o stvoření jsou v zásadě všechny stejný. Maorští bohové, panteon norskejch bohů, Řekové… Všude máte otce, matky, moudrý učitele, zlomyslný šprýmaře a ničitele. Nakonec každej napálí každýho a vybílej hospodu. Tu, Mars, Apollo. Do jednoho zabijáci.“
Co napsat o nejlepší detektivce tohoto roku? Snad jen to, že Laird Barron znovuoživil mou důvěru k žánru americké drsné školy. Nemůžu říct, že by nějak redefinoval pravidla hry nebo se vypravil novým směrem – pouze vzal to, co dělá tuhle literaturu literaturou a vykřesal ze slov žhnoucí plamen metafor, hrdinství a krve. Každá jiskra zde má svůj smysl i účel, přičemž vyprávění rámuje bezostyšná láska k řecké mytologii, aniž by však celek sklouzával k intelektuálnímu manýrismu. Tohle je zkrátka noir jak má být, bez jakýchkoliv serepetiček a parádiček. Narodit se o jedno století dříve, zařadil by se Barron suše mezi chlápky jako Dashiell Hammett či Raymond Chandler. Což říkám jako člověk, který tyhle mistry pera považuje za nepřekonatelné.

kniha: Červenka - Nesbø, Jo
Lmslaver | ****1/2 | před 31 dny

Na třetím dílu série je vidět výrazný posun, autor suverénně vystavěl zápletku, přidal na čtivosti, přesto mé nadšení z Červenky nedosahuje takové výše jako u Nemesis, Pentagramu, nebo Spasitele. Retrospektivní návraty do druhé světové války se mi zdály zbytečně rozsáhlé a po přečtení osmi knih od Nesba už jsem tak trochu nahlédl pod autorovu pokličku a všechny ty zvraty a postupy mě už prostě nešokovaly. Trochu tam v koutku slyším toho posměváčka: kiš-kiš, tady to máš, neměl jsi číst Harryho Holea na přeskáčku. Nicméně trvám na tom, že vedlejší dějová linie příběhu s Princem prolínající tři Nesbovi romány je skvělá a neublížilo ji ani mé nelineární trestuhodné čtení, protože Princova totožnost je známá od první chvíle, kdy vstupuje na scénu. Harrymu tu ke cti slouží i to, že se mimo jednu těžkou životní situaci dokáže držet dál od chlastu.

kniha: Když Anna zmizela - Lake, Alex
Jana677 | ***1/2 | před 32 dny

V posledních týdnech se mé tempo konzumace knih ostudně snížilo, teprve zmizení pětileté Anny prorazilo krustu čtenářské lenory a přimělo mě sežvýkat téměř 360 stran za dva dny. Snad pro každou mámu malých dětí musí jít o téma nepříjemně osobní, děsivé a nervydrásající.
Alex Lake rozehrává relativně klasické drama od okamžiku únosu přes narůstající hrůzu rodičů, zapojení policie a dobrovolníků, po úlohu médií a sociálních sítí s nimi spojených. V druhé polovině nastává zvrat a tou dobou už by pozorný příznivec detektivních příběhů měl mít tušení o identitě i motivech pachatele zločinu. Bohužel podobnou intuicí nedisponuje hlavní hrdinka Julia, matka Anny. Sice usilovně přemýšlí o kdejakém pšouku, leckdy myšlenky mají svou váhu, občas se opakují… ovšem po přesunu na Juliin profesní píseček ji autor náhle učinil zbytečně natvrdlou. Já sice chápu, že spisovatelé raději nespoléhají na inteligenci čtenářů a považují za vhodné vše dodat ve verzi pro blbé, ale určitě to šlo udělat důstojněji. Ignorovat rozum a zkušenosti uznávané právničky, vkládat jí do úst hloupé otázky, aby protistrana mohla kontrovat odpověďmi zcela zřejmými… ne, tohle neberu, za bezdůvodné a do očí mlátící omezování intelektu srážím hvězdu. Další půlku strhnu za pomalejší střed knihy, kdy mi Julia s manželem chvílemi šplhali na nervy, za přemíru levicového filozofování a také za poněkud bezradné poslední stránky. Jinak velmi povedený debut: +70%.

kniha: Washingtonský dekret - Adler-Olsen, Jussi
trudoš | ***1/2 | před 32 dny

Jak mám autora rád, tak Washingtonský dekret byl pro mě drobným zklamáním. Oproti pozdějším detektivkám s Carlem Mørckem totiž působí stylisticky takřka odbytě. Zápletka přes veškerý svůj potenciál pak připomíná béčkový film, jehož velké ambice zazdila mizerná produkce. Nevěřil jsem vývoji událostí, nevěřil jsem postavám. Tentokrát se navíc nekonají žádné neobvyklé charaktery, jež by bavily svou potřeštěnou nevšedností. Tady se hraje na vážnější notu. Jenže průměrní hrdinové pouze naplňují smysl archetypálních rolí, takže nemají čím dalším čtenáře zaujmout. Jeden by přitom řekl, že s nápadem zabavit všem civilním občanům Spojených států zbraně, se dá uhrát daleko větší divadlo. A on děj sice hezky graduje, jenže místo celku se soustředí na detaily, což ještě pohřbí i na můj vkus dosti laciný závěr. Na druhou stranu, poukazuje se tu na mnoho šílených skutečností, které je dobré vědět a přestože je příběh pouhou fikcí, nemůžu mu upřít trefné postřehy ani zajímavé podněty k přemýšlení.

kniha: Strach nad městem - Mills, Kyle
trudoš | **1/2 | před 33 dny

Pěkný námět, ale podivné zpracování. Místo toho, aby se Kyle Mills soustředil na to, co by mě jako čtenáře zajímalo, zdlouhavě rozestavuje figury na šachovnici. Kvůli tomu se zápletka rozjede až někde v polovině knihy, přičemž prvních sto padesát stran se pouze buduje zločin, který by vlastně šel shrnout do jedné věty. Ostatně, ono tady o nějaké vyšetřování nejde, autor spíš stupňuje napětí prostřednictvím přibývajících mrtvých. Problém je, že těch cca dvacet tisíc obětí v člověku nezanechá pražádné dojmy, jelikož se moc neprojeví na odhodlání policejních složek katastrofě zabránit. A protože se události odvíjejí podle předem stanoveného scénáře, sterilně dokonalý agent FBI tomu vážně příliš nepřidá. Tuhle roli by klidně dokázal odehrát i méně čestný, méně krásný a méně spravedlivý hrdina. Až bych pomalu řekl, že více zájmu ze strany tvůrce si ukořistila záporná postava, vzhledem k tomu, že její motivace i způsob realizace nekompromisní „čistky“ jsou rozpracovány mnohem důkladněji.

kniha: Svědkyně - Kellerman, Jonathan
trudoš | **** | před 35 dny

Řemeslně zpracovaná detektivka s motivem psychicky zneužívaných dětí, které by podle mne nijak neublížilo více dělání a méně povídání. Na druhou stranu, i když jsem tomu už od začátku příliš nefandil, tak mě celkem příjemně překvapilo, jak to celé hezky funguje. Čistá práce, jež sice v záplavě angloamerického standardu nevybočuje z řady, přesto mi Jonathan Kellerman něčím uhranul. A to říkám jako člověk, kterému vykalkulovaný hrdina – geniální psycholog Alex Delaware – příliš nesedl. Ale jakmile jsem tuhle modernu přijal, stejně jako policejního sparingpartnera Mila Sturgise, děj samotný mě dokázal vtáhnout a posléze vyplivnout až v úplném závěru. Jen ta milostná vložka mohla román minout, protože tu je evidentně jen kvůli tomu, aby hospodyňky měly radost. V závěru se pak projevuje nešvar bestsellerových tvůrců, kteří sází spíše na atraktivitu, než uvěřitelnost. Ačkoli je totiž vyústění působivé, nemůžu se zbavit dojmu, že celou „věc“ šlo z pohledu zločince provést mnohem jednodušeji.

kniha: Zrádný měsíc - Connelly, Michael
trudoš | **** | před 35 dny

Jiné, než detektivky s Harry Boshem, přesto stylová krasojízda. Nešťastná je pouze anotace na přebalu knihy, která v prvních dvou větách vyzradí něco, co tvoří pointu první třetiny románu. Po zdlouhavém úvodu (vnímáno subjektivně v návaznosti na výše zmíněné) se pak zlodějka Cassidy Blacková snaží řešit svou nešťastnou situaci, aniž by přitom ohrozila na životě sebe či své blízké. Jenže tady zase chybí zvraty, které by zápletku nějak zásadněji proměnily. Je to sice napínavé až do konce, ovšem v takové té očekávané rovině. Rozhodně je ale zajímavá linie tajného vyšetřovatele z kasina, který chytře reaguje na hrdinčino jednání. Zároveň také něco málo prozradí ze zákulisí pokoutních triků gamblerských podvodníků, což je téma, které mě nikdy nepřestane bavit.
Slabinou jsou akorát kulisy – v dnešní době má tenhle thriller z roku 1999 punc retra, protože zločinecké praktiky šly s vývojem výpočetní techniky strmě nahoru. Zase je ale hezké vnímat ten rozdíl, kolik se toho za dvacet let změnilo.

Nešťastná kombinace starosvětského stylu vyprávění a moderní mluvy, což občas působí jako pěst na oko. Příliš mě nenadchla ani dějová prostoduchost povídek, které postrádají zajímavý průběh a pracují s otřepanými motivy. Výhodou na druhou stranu je, že texty jsou krátké, různorodé a je jich relativně hodně. Navíc jde podle všeho o literární zpracování skutečných případů, přičemž realita jak víme, ne vždy oplývá tvůrčí genialitou. A pan Ladislav Beran tomu dává milou pitavalovou podobu à la Jiří Marek, jen kvalitu zaměňuje za kvantitu.
Jak ovšem někdy vyčítám českým autorům neschopnost dát dohromady složenou větu, tento spisovatel trpí přesně opačným neduhem – i z té nejjednodušší informace dělá kovbojku. Věty tak zbytečně bobtnají a po první třetině se toho člověk bohužel definitivně přejí. V rámci toho také zamrzí odbytá redakce, která není schopna pohlídat nezvyklé výrazy, opakující se v průběhu jednoho odstavce třebas i třikrát. A seřazení povídek dle abecedy mě vážně rozebralo.

kniha: Konec vosí sezóny - Mina, Denise
trudoš | ***1/2 | před 47 dny

Nejupovídanější kriminálka roku 2013. Čemuž příliš neprospívá ani fakt, že Denise Mina vyloží všechna esa hned zkraje, což má za následek absenci překvapivých zvratů, které by trudomyslnou zápletku oživily. Takže na čtyřech stech stranách „jen“ sledujeme úmornou práci techniků a vyšetřovatelů, kteří dělají všechno proto, aby odhalili pachatele, jehož ovšem my po celou dobu známe. Tohle by pořád nebyl problém, kdyby se viník alespoň nějak snažil policii svést ze stopy, ten však řeší vlastní rodinné problémy, takže se o nějaké uniformy v závěsu moc nestará.
Po psychologické stránce pak funguje drama perfektně, autorka se umí dostat pod kůži postavám i čtenáři, ale hlavně dokonale zachycuje prostředí skotského velkoměsta se všemi jeho třídními rozdíly a sociálními dramaty uvnitř periferií. V tomhle ohledu se to čte prakticky samo, dialog střídá dialog a tempo nepolevuje až do poslední strany. Škoda jen, že se děj zaměřuje na něco, co pro čtenáře detektivek není zas až tak úplně prioritou.

kniha: Stížnosti - Rankin, Ian
trudoš | ***1/2 | před 48 dny

Vnitřní inspekci (tedy policajty policajtů) nemá rád nikdo a v mnoha románech jsou to právě ti hoši, kteří oblíbeným hrdinům šlapou na paty. Což je asi nejvýraznější předností nové série Iana Rankina, jejíž protagonista Malcolm Fox je právě jednou z těchto lišek v kurníku.
Jenže těšíte-li se na odhalování stinných zákoutí kriminálního sboru v Edinburghu, budete zklamáni. Detektivka rychle sklouzne k obligátnímu falešnému obvinění a následnému vyšetřování za účelem očištění vlastního jména. Takže nevyužitý potenciál, přičemž pár cynických postřehů zpoza policejní opony člověka příliš nevytrhne. Dalším mínusem je hlavní postava. Malcom je totiž obyčejná kancelářská krysa a jako takový si těžko získával moje čtenářské srdce. Možná bylo cílem dodat vyprávění civilnější ráz, čemuž by nahrával i realistický obraz skotského podsvětí, jenže se tím zároveň maličko vytratil prvek napětí, který k žánru neodmyslitelně patří. Naopak plusem je vypsaná stylistika a jistá ruka při komponování zápletky.

kniha: Vídeňské bratrstvo - Johnsrud, Ingar
trudoš | *** | před 49 dny

Ačkoli Ingar Johnsrud pracuje s poutavými motivy, než se dostane k něčemu podstatnému, trvá mu to málem věčnost. O to víc mě mrzí, že Vídeňské bratrstvo končí lehce rozpačitě, kdy se dopředu počítá s pokračováním, takže je případ naoko uzavřen, ale většina otázek zůstane bez odpovědí. Problém je, že mě ty odpovědi už vlastně ani moc nezajímají. Ledaže by další kniha byla minimálně o polovinu kratší.
Stylistika těžkopádná, některá souvětí zbytečně kostrbatá a naturalismus v intimních scénách je spíš na škodu, než k něčemu dobrému. Docela zajímavé je, že i když se autor snaží umocnit gradaci krátkými kapitolami, příliš mu to nefunguje, protože je za tím znát neumělý amatérismus – rozsekat tímto způsobem hned několik dialogů si totiž jinak vysvětlit nedokážu. A tradičně negativně jsem pak vnímal vhledy do osobních životů jednotlivých protagonistů, které nemají jiného opodstatnění, než vytlačit pár slziček z modrého oka čtenářova. Pořád se však nemohu zbavit dojmu, že něco na tom románu je.

kniha: Krev na kapradí - Vondruška, Vlastimil
trudoš | **1/2 | před 51 dny

Napadlo mě, zdali nebude Vlastimil Vondruška lepší povídkář, než romanopisec, protože co jsem měl zatím možnost číst, vždy šlo o různé variace na jeden větší trojpříběh.
A nebude. Zatímco v delších útvarech autor dokáže uhrát banálnost osnovy dějovými kotrmelci, v krátkých textech už nemá, čím by tu prázdnotu nahradil. Většina povídek mi tak připomínala laciné televizní inscenace, jejichž zápletky jsou postavené na tom, že se vrah chytí do průhledné pasti, nebo je dopaden na základě očividného důkazu. Navíc to vlastně ani není moc o nějakém vyšetřování, jako spíš o pohodové středověké atmosféře, kdy vám vesnické holky daly za pěkný úsměv, a většina zbohatlíků nemyslela na nic jiného, než jak proradně získat další majetek. Jednotlivé epizody přitom dost splývají, poněvadž opakující se motivy všetečných manželek, bodrého humoru a spravedlivých trestů se za chvilku omrzí. I tak tu ale pár hezkých nápadů je, dokonce i jedna povedená pointa. V rámci žánru jsem ovšem čekal o trošičku víc.

12345678910poslední (56)2201 příspěvků celkem