RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (52)2048 příspěvků celkem
kniha: Levhart - Nesbø, Jo
Lmslaver | ****1/2 | před 9 hodinami

Přes sedm set stránek Levharta je za mnou a ani to nebolelo, naopak čtení to bylo svižné, zápletka se rozjíždí po pár stránkách, mrtví přibývají jak na běžícím pásu a o zvraty není nouze, ostatně jak je u Nesba zvykem. Mezi nejlepší řadím pasáž, která se odehrává v zasněžených horách, ale i finále v Kongu má svoje exotické kouzlo. Jen mi tu už trochu začíná vadit Holeho sebedestruktivní chování, mám na mysli chlast a teď přibyly i drogy. Ale když jde do tuhého, vyždímané tělo alkoholika dokáže překonat nečekané nástrahy od protivníků i v těžkých přírodních podmínkách.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 2 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Zatracená smůla - Westlake, Donald E.
trudoš | ***** | před 4 dny

Ať si každý říká, co chce, Donald Westlake byl génius humoristické gangsterky. V jeho případě bohatě stačilo, že postavy vešly na scénu, začaly komunikovat a zrodila se komedie.
Jenže to by nebyl Westlake, aby svým hrdinům neokořenil život pořádnou dávkou lapálií. A tentokrát jim naložil vrchovatý talíř trablů, přičemž situaci kupodivu nehrotí do extrému, ale spíš si vychutnává, jak se zlodějíčkové v motanici pomaloučku smaží, dokud to přirozený vývoj událostí umožňuje. Při zpětném pohledu se tak mohou některé etudy zdát možná zbytečné, přesto jsou pro svou grotesknost naprosto neodolatelné. Sama zápletka pak exceluje už v první třetině, kdy ještě Dortmunder netuší, do jakého problému kamarády uvrtal, ale všem přislibuje, že až viníka najde, udělá s ním krátký proces. Což následně vrcholí v okamžiku jeho prozření na policejní stanici. To jsou přesně ty momenty, pro které autora miluji, a které nedokáže nikdo napodobit. Alespoň ne s takovou grácií, suchým humorem a ironickými odmlkami.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan D.
trudoš | ***** | před 6 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s dvěma pětinami obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

kniha: Dokonalá vražda - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 7 dny

Jednohubka, jíž by slušel spíš kabátek povídky než háv samostatného románu. V důsledku ale povedené, jen pointu jsem čekal originálnější vzhledem k tomu, jak okatě k ní autor směřuje. Ale uznávám, že není nic horšího, než zmlsaný gurmán, požadující od šéfkuchaře nějaké překvapení.
Čím si mě však knížečka naprosto získala, bylo odhalení Petera Jamese jakožto škodolibého spisovatele, libujícího si v černém humoru. Po všech těch depresivních thrillerech a ještě depresivnějších hororech, byla tohle příjemná změna, jež za těch sto dvacet stran stála. Osobně jsem si nejvíc užíval ústřední dvojici bezděčných zločinců, chystajících vraždu podle moderních kriminalistických seriálů, což vede jen k tomu, že při všem tom pečlivém plánování dělají kardinální chyby. Proto s čistým svědomím mohu říct, že odlehčená atmosféra vyprávění jen sedne, stejně jako oba nesympatičtí hrdinové bojující o čtenářovu přízeň, přičemž jeden je amatér větší než druhý. Taková Válka Roseových 2.0 v anglických kulisách.

kniha: Trampoty obhájce Rumpolea - Mortimer, John
trudoš | **** | před 8 dny

Maličko slabší než předchozí sbírka povídek, ale pořád naprostá spokojenost. Jednotlivé případy obhájce Rumpolea totiž získávají na pochmurnosti a soudní procesy už vůbec nepůsobí vyumělkovaně. Sám Horace Rumpole je nadále fantastickou parafrází britské nadutosti, přesvědčené o vlastní intelektuální nadřazenosti, která přitom naráží na samolibou neochotu přijmout nová společenská pravidla moderní doby. Ta postava je jednoduše geniální, slepě pokrytecká a komicky nafoukaná, právě tak akorát, aby byla komediální i tragická zároveň.
Musím také vyzdvihnout detail, že ne všechny příběhy končí prvoplánově dobře, a občas je v nich tolik ze skutečného života, až z toho jednoho mrazí. Skvěle pak fungují epizody ze soukromí některých figur, které se na pozadí hlavních zápletek průběžně vyvíjejí, takže je prostor pro humor na pokračování. V tomhle ohledu je znát, že John Mortimer si své literární postavy začíná užívat, a tak dává jejich právní, politické a sociální názory do širších souvislostí.

kniha: Krokodýl na písčině - Peters, Elizabeth
trudoš | **1/2 | před 9 dny

Spíš než detektivka v tradičním to slova smyslu, je Krokodýl na písčině romantickým čtivem s dobrodružnou zápletkou. Jakmile hrdinka nejčastěji přemýšlí nad tím, jak svému vyvolenému zašít díry v obleku, vyčistit špínu na líci a možná jej i trochu ostříhat, je víceméně zřejmé, že dostat padoucha do polepšovny bude až na poslední příčce jejích priorit. Zachraňuje to ovšem skutečnost, že Amélie Peabodyová je veskrze sympatickou dámou z viktoriánské Anglie, co má prořízlou pusu a nedá si nic líbit, není-li to tedy až příliš v rozporu se společenskými konvencemi. Jenže tam, kde Agatha Christie dokázala na relativně malém prostoru rozehrát plnohodnotné vyšetřování, Elizabeth Petersová pouze vaří z vody. Zápletka by tak šla shrnout do několika vět, a navíc je vlastně o ničem, přičemž všechny informace o egyptské archeologii jsou jen atraktivními kudrlinkami, které mají tenhle fakt zakrýt. Přesto to má svoje neodolatelné kouzlo, za což může především autorčina půvabně staromódní stylistika.

Přestože si na hrdinu kriminálek spisovatelského dua Maj Sjöwallová & Per Wahlöö stále ještě nedokážu zvyknout, musím autorům přiznat perfektní zpracování policejních postupů při vyšetřování. Je to nápaditě rozehrané, informačně zajímavé a především – působí to autenticky. Vůbec přitom nevadí padesátiletý rozdíl mezi tím, kdy kniha vznikla a tím, kdy jsem ji četl. V tomhle ohledu Muž, který se vypařil nezklamal, i když uznávám, že dějová linka v Budapešti se trošku táhla, hlavně kvůli tomu, že jako čtenáři mi došlo už na začátku, že v tomhle městě pes zakopán nebude. Ale nevadí, dobová atmosféra a skvěle zachycené prostředí tenhle škraloup snadno odstranily, neberu-li ovšem v potaz chvílemi až komické chování maďarských gangsterů a celý ten okatý fór s pointou. Výrazným plusem pak pro mě byla absence rodinných trablů Martina Becka, a nějak mi navíc přišlo, že přibylo i na humorných dialozích. To však může být čistě soukromý dojem zhýralého cynika, který se už směje lecčemu tragickému.

kniha: Vražedné povídky - Hammett, Dashiell
trudoš | ****1/2 | před 12 dny

V roce 1999 si dalo nakladatelství Tamtam hodně práce, aby odradilo co nejvíce kupců od sbírky povídek otce americké drsné školy. Sama anotace obsahovala tolik překladatelských nesmyslů, že jen skutečný odvážlivec mohl knihu s čistým svědomím otevřít.
Naštěstí obsah už měl na svědomí někdo příčetnější, takže žádný „kontinentální Op“ se nekoná. Navíc mě hned z kraje okouzlila předmluva Lillian Hellmanové, která o svém manželovi mluví tak, že si jej zamilujete, i kdyby se vám jeho tvorba nakonec vůbec nelíbila. Dashiell Hammett byl totiž jako jeho hrdinové – zásadový, inteligentní, rozhodný a neústupný. K tomu si připočtěte jeho minulost coby detektiva u Pinkertonovy agentury, literární věhlas, armádní zodpovědnost, problémy s alkoholem, nějakou dobu strávenou ve vězení a závěrečný boj se smrtelnou nemocí. Ať se si každý říká, co chce, byl to Pan Spisovatel, kterému se dodnes vyrovná jen málokdo. A stejně tak to mám i s jeho povídkami, jež ani po letech neztratily nic ze svého lesku.

kniha: Černá řeka - Harper, Tom
trudoš | *** | před 13 dny

Anesteziolog Kelvin MacDonald, znuděný všedností života, neváhá ani chvíli připojit se k výpravě do srdce Amazonie, majíc za cíl nalézt bájné město pokladů Paititi. Nic však dobrodruhy nemůže připravit na hrůzu, která je v džungli čeká. O to víc, že útočí z jejich vlastních řad…
Spisovatel Edwin Thomas, publikující pod pseudonymem Tom Harper, zase jednou hřeší na pravidla žánru. Dvě třetiny románu buduje atmosféru hustou tak, že i s motorovou pilou by byl problém ji nakrájet, aby pak vše v poslední třetině vygradoval tím nejméně očekávaným směrem. Bohužel v tom špatném slova smyslu. Několik zajímavých motivů tak zůstalo nevyužitých a pointa lehce zklamala (i mimozemšťany bych uvítal spíš než autorem nabídnutý závěr), ovšem bohatě to vynahrazuje autenticita Amazonské džungle a řemeslně skvěle vybudovaná akce. Paranoia mezi členy výpravy je zkrátka dokonalá a jediné co jí kazí, je fakt, že nikdo kdo má všech pět pohromadě, by na podobnou misi určitě nenajal až takhle neprověřené lidi.

kniha: Bundori - Rowland, Laura Joh
trudoš | *** | před 14 dny

Já mám prostě s tímhle stylem vyprávění problém, protože podobně jako prvního dílu, i tady jsem se většinu knihy nudil. Všechny ty pasáže o cti, rodině a morálních hodnotách jsou bezesporu inspirativní a hodně vypovídají o japonské kultuře, jenže samotná detektivní zápletka díky tomu trpí. Lépe řečeno, trpí spád, což ještě umocňuje podobnost s předchozím dobrodružstvím. Sano Ičiró vyšetřuje zločin, a někdo mocný mu v tom opětovně brání, a aby vše dospělo ke zdárnému konci, musí si hrdina vybrat, zda porušit pravidla a ohrozit svou čest, nebo pravidla ctít a přijít o čisté svědomí. Jenže jak se vývoj událostí bere smrtelně vážně, aniž by přitom přišel s něčím jiným než s klasickými archetypy kladných či záporných postav, nějak mě to celé nedokázalo vtáhnout do děje. Dobová atmosféra je naopak bezvadná, jenže to je ve výsledku jediné pozitivní, co na příběhu dokážu vyzdvihnout. Jo a ještě erotické scény jsou fajn, ale jakmile se týkají chlapců s chlapcema, tak už zas tak fajn nejsou.

kniha: Severní blata - Indriðason, Arnaldur
trudoš | **** | před 16 dny

Tak tenhle díl je obzvláště vypečená depka, ačkoliv vyprávění Arnaldur Indriðason prokládá občasnými záblesky černého humoru. Ono ale smát se vyšetřovatelům, co náhodně vyslýchají ženy v domácnosti, jestli nebyly před třiceti lety znásilněny, to chce vážně trošku pokřivenou mysl. Nic to však nemění na tom, že ty scény jsou rozehrané výborně. Ostatně celá zápletka má chytlavou atmosféru, jíž ještě umocňuje absence jakýchkoliv morbidit, přestože se vyšetřování rozbíhá tak, jako by k nim došlo. Zločin je zkrátka zločin a občas k navození hrůzy stačí jen důchodce praštěný do hlavy. Ne každý pachatel musí být zákonitě geniální psychopat, jehož každý skutek je nejen pečlivě promyšlen, ale ještě ohromí všechny zúčastněné svou děsivou bestiálností.
Hodně povedená mi pak přišla anabáze rodinných vztahů komisaře Erlendura. Manželka s ním nemluví, z dcery je feťačka a šlapka, a syn kope první ligu alkoholiků. Prostě idylka, přesto to v příběhu nepůsobí šroubovaně, jako prvoplánová emoční ždímačka.

kniha: Slepý muž v Seville - Wilson, Robert
trudoš | **1/2 | před 17 dny

Upovídaná a maličko nepřehledná nuda. Ačkoli se zápletka svižně rozehraje sadistickým zločinem, následné vyšetřování nikam nevede, pročež vrchní inspektor Javier Falcón upře svou pozornost na jedinou stopu – démony vlastní minulosti. Lépe řečeno, na démony minulosti svého otce, aby to bylo zajímavější. A ono kupodivu jedno s druhým skutečně souvisí, takže co se zpočátku zdá jako zbytečná odbočka, nakonec svůj smysl v ději najde.
Jako psychologický román funguje kniha Roberta Wilsona perfektně, přičemž přidaná hodnota spočívá v důvěrném seznámení se špinavými sevilliskými uličkami. Ovšem jako detektivka, nula nula nic, v tomhle ohledu anotace nelže. Všechno se tak nějak odehrává v mezích očekávání, a to včetně ústředních zvratů, jež asi měly být překvapivé. Navíc hrdina není žádný policejní génius, ale pouze stárnoucí bohatý muž, a podle toho také vypadá jeho pracovní nasazení. Celkově je to spíš taková zvrácená rodinná terapie než napínavá honba za vrahem. Suché, morbidní, bez nápadu.

kniha: Žena v kleci - Adler-Olsen, Jussi
Lmslaver | ***** | před 19 dny

Ústřední dvojici Carlovi a Assadovi to dohromady skvěle klape, jak v dialozích, tak ve vyšetřování, i když Assad není zrovna klasický polda, protože není vůbec polda, ale vlastně jen uklízeč, řidič, nebo příležitostný asistent k ruce. Střípek po střípku se skládá dohromady mozaika tohoto skvělého detektivního příběhu a mám jen velmi malou výtku k odhalení pointy ještě předtím, než na ni přijdou Carl s Assadem, ale vzhledem ke skladbě, jakou je děj nalinkován to asi ani jinak nešlo. Výborná detektivka.

kniha: Spříznění - Robinson, Steve
trudoš | ***1/2 | před 20 dny

Spříznění mě utvrdilo v přesvědčení, že by se Steve Robinson jako spisovatel měl vykašlat na moderní thrillery, které mu moc nejdou a místo toho se věnovat thrillerům historickým. Ty mu totiž naopak šlapou skvěle. Dobové zasazení, vypjaté situace, pohnuté osudy – všechno funguje na jedničku, přestože je to obaleno někdy až zbytečně dramatickým patosem.
Páté dobrodružství Jeffersona Taytea je opět rozděleno do dvou linií, přičemž ta z minulosti táhne větší část románu. Zatímco Tayte se Summerovou pobíhají po Mnichově a pátrají pomocí Wikipedie (tentokrát se bohužel žádné genealogické fintičky nekonají), to skutečně podstatné se děje před, za a po 2. světové válce. Přičemž kdyby příběh přišel o linii ze současnosti, zápletka by výrazně získala na svižnosti a jediné co by čtenář postrádal, by byla finální konfrontace. Na druhou stranu, ta je natolik operetní, že se doteď nedokážu rozhodnout, zda se mi líbila či ne. Ovšem pátrání po tajemství Jeffersonova původu je uzavřeno a to se počítá.

kniha: 70 hodin pro špiona - Ambler, Eric
trudoš | ***1/2 | před 21 dny

Nenáročná špionážka s příjemně jednoduchou a originální zápletkou. Osobně jsem měl problém pouze s nastavovaným vyhrocováním dramatu, protože většina komplikací se točí kolem toho, že hlavní postavě někdo něco neřekne, a ta se tak dostává do stále větších trablů. Přitom nakonec ani není rozumě vysvětleno, proč mu byly dané informace zatajovány. Taky je pravdou, že Josef Vadassy není právě prototypem hrdiny, jenž by okouzlil mou prohnilou dušičku. Byly dokonce chvíle, kdy mi jeho obyčejnost vadila, čistě proto, že bránila atraktivnějšímu vývoji událostí. Ovšem ne že by to celé sklouzávalo k nějaké nudě. Rychlý spád totiž umocňuje fakt, že zde není zbytečné scény nebo neefektivního dialogu. Necelých dvě stě stran je zkomponováno tak, aby se pořád něco dělo a osnova příběhu se přitom neztrácela pod tíhou nepodstatných slov. Něco, o čem většina moderních spisovatelů určitě slyšela na kurzech tvůrčího psaní, ale okouzlena vlastní literární genialitou, se to ostentativně rozhodla ignorovat.

kniha: Mrtvá z Nevady - Coben, Harlan
trudoš | ***1/2 | před 22 dny

Na románech Harlana Cobena nejvíc miluju ty začátky, kdy čtenář zmateně lítá v nepochopitelném sledu událostí podobně jako hrdina sám. Proč se děje co se děje a kdo jsou ti gangsteři v závěsu? Má to takový ten atraktivní nádech tajemna, kdy nutkání co nejdříve poskládat všechny díly skládačky je palčivě neodbytné. Takže člověk hltá kapitolu za kapitolou, aby tomu všemu přišel na kloub. Co mi nadšení naopak zchladilo, byly autorovy rozbory sociálního zázemí každé jednotlivé postavy, včetně těch naprosto vedlejších. Kdyby se tyhle emoční kudrlinky vypustily, dokázala by Mrtvá z Nevady bez problémů uhájit přední místa v žebříčku hitparád. Jistě, v mnoha ohledech je zápletka zbytečně prvoplánová a překombinovanost by mohla být jejím druhým jménem, ale celou první půlku má neuvěřitelný tah na bránu. Bohužel v okamžiku, kdy motivace začnou nabírat jasného tvaru, děj výrazně zvolní, zvraty začnou být nastavované, z padouchů se udělají trotlové a otěže vyprávění převezme Roman Tička. Škoda.

kniha: Hříchy pro pátera Knoxe - Škvorecký, Josef
trudoš | ***1/2 | před 23 dny

Přestože Josef Škvorecký hned z kraje určí pravidla, jakými se budou jeho detektivky řídit, kvituju s povděkem, že čtenáři následně nedává výhru úplně zadarmo. Schválně předkládá falešné stopy v možnostech autorského hříchu, takže určit ten správný není občas úplně jednoduché, na každý případ totiž vychází tak tři až pět možností. Co mi ovšem vadilo, byla koncepce jednotlivých povídek. Ne to, že je každá jiná, což je naopak plus, ale to, že v každé jde o něco jiného – jednou odhalit vraha, podruhé uhádnout, jak ke zločinu došlo, potřetí určit, jakého prohřešku se tvůrce dopustil. Bohatě bych si vystačil s první variantou, další dvě už byly na můj vkus od věci. Mile mě naopak překvapilo, jak vyprávění funguje v popisech milostných eskapád Evy Adamové, jež jsou mnohem zábavnější než jakákoliv obdoba mužských namlouvacích skopičinek, které povětšinou ve Škvoreckého románech hrají prim. Připočtu-li k tomu perfektní češtinu, je mi až líto, že s rozvernou Evou nevzniklo mnohem víc příběhů.

kniha: Chyť mě - Gardner, Lisa
trudoš | *** | před 24 dny

Začátek, ve kterém si Charlie Grantová prověřuje detektivy, co za několik dní budou vyšetřovat její vraždu, je perfektní. Má to nápad, vtip i atmosféru. Jakmile však Lisa Gardnerová rozehraje příběh samotný, sklouzne do klasické kriminálky, popisující těžkosti žen u policie. Koncepce je ovšem fajn a je řemeslně dobře zvládnutá. Rozvíjejí se hned dvě dějové linie, kde v jedné jsou zabíjeni pedofilové a v druhé se pátrá po vrahovi kamarádek hlavní aktérky dramatu. Snad jen, že autorka dává po celou dobu příliš okatě najevo, že všechno je jinak, než jak je čtenáři předkládáno, takže odhadnout ústřední zvraty není příliš komplikované. Nemluvě o tom, že vztahy mezi protagonisty jsou kýčovitě vyostřené, až to pomalu připomíná levnější epizodu nějakého německého televizního seriálu. Což ještě podtrhuje překombinovaný závěr, spoléhající se na množství nepravděpodobných shod okolností. Na druhou stranu, očekávaná romantika se nekoná a v některých momentech skvěle fungují sarkastické dialogy.

kniha: Zrádný maják - Barclay, Alex
trudoš | ***1/2 | před 25 dny

Rozjezd má Zrádný maják hodně drsný a strhující zároveň, přesně takový, jaký má thriller mít. Naneštěstí Alex Barclayová vzápětí zvolní, aby seznámila čtenáře s irským venkovem a všemi aktéry zamýšleného dramatu. Nástinu zápletky, a tedy i první důležité mrtvoly, se pak čtenář dočká prakticky až po straně sto. Neříkám, že popis vesnického folkloru či problematika renovace starého majáku nejsou zajímavá témata, ale když otevřu detektivku, nečekám právě Receptář prima nápadů. Další drobnou vadou na kráse je průhledný vývoj událostí – podezřelým je totiž dlouhou dobu někdo, o kom s devadesátipro­centní jistotou víte, že to rozhodně nebude ten pravý. Kvůli tomu vyprávění trochu ztrácí na napětí, protože jako čtenář jen čekáte, kdy se vyšetřování konečně vymotá ze slepé uličky. Ovšem o množství dramatických scén není nouze a flashbacky do minulosti hlavního záporáka jsou pořádně mrazivé. Překvapením je také závěr, ze kterého jasně vyplývá, že autorka rozhodně neřekla všem postavám sbohem.

kniha: Na ostří nože - Connolly, John
trudoš | ****1/2 | před 27 dny

John Connolly přivádí v život povedenou okultní detektivku, která bez problémů ustojí stávající konkurenci. Jen chybí humor a nadsázka, které by její vyznění trošku odlehčily. Ale možná právě díky tomu jsem byl ve výsledku s románem maximálně spokojen, protože se v mnoha bodech odlišuje od zaběhnutých standardů. A pravděpodobně je to ta temnota na duši u všech vystupujících postav, co mě nejvíc pohltilo. Běsy minulosti nedávají odpočinout nikomu a záleží jen, kdo povolí jako první – hrdinu nevyjímaje.
Co bych ale spisovateli vytkl, je kompoziční rozdělení zápletky na dvě poloviny. V první se řeší jeden případ, v druhé zase jiný, aniž by souvislost mezi nimi byla nějak důležitá pro celek. Možná to byl pokus dát čtenáři za jedny peníze dva příběhy, kdo ví. Druhá výtka je už důraznější, ovšem netýká se autora, ale překladatelky Karly Šmídové, jejíž práce na knize je děsivá. Nejsou to jen slova a věty, v některých momentech postrádají smysl celé odstavce. A to říkám jako češtinář amatér.

kniha: Spálená obloha - Macmillan, Gilly
trudoš | ***1/2 | před 28 dny

Námět? Dobrý. Zpracování? Solidní. Obrazy? Bezchybné. Atmosféra? Na rozkrájení. Zápletka? Nic nového pod sluncem.
Na čtyř stech stranách rozehrává Gilly Macmillanová drama hodné čtvrtiny daného rozsahu. Záměrně natahuje děj psychologickým rozpadem jednotlivých postav, což bezesporu vyprávění dodává nádech atraktivní tragiky, jenže čeho je moc, toho je příliš. Obzvláště jsou-li ty sondy i u lidí, kteří pro osu příběhu zas až tak podstatní nejsou. Hlavně se ale kvůli tomu vytrácí detektivní linie, přičemž to, co z ní zbude, by stačilo sotva na krátkou povídku, nic víc.
Na druhou stranu, úmysl zachytit fakt, že únos se nikdy nepodepíše jen na uneseném, vyšel na výbornou. A co mě úplně odzbrojilo, byly různé vsuvky z internetových diskuzí, kde má každý na všechno jasný názor, aniž by často o celé problematice vůbec něco věděl. V podobném duchu se pak nesou i mediální kampaně, které už ani nemají tendenci hledat pravdu, ale pouze prodat senzaci, ať už s realitou má, nebo nemá něco společného.

kniha: Artemis - Weir, Andy
trudoš | **** | před 30 dny

Dobývání Měsíce je dřina. Všechno to vakuum kolem práci v terénu dost znepříjemňuje, nemluvě o mikrobordelu, nízké teplotě a slunečním záření. Prostě nádhera – umřít můžete na milion šest způsobů, a to je teprve pondělí. Ovšem, kam čert nemůže, tam nastrčí člověka. A kde člověk vybuduje město, začne se dařit zločinu…
Andy Weir zůstává silný v atraktivních popisech technických blbůstek, na čemž se hodně podepisuje bezděčný humor nabitý popkulturními odkazy. Jakmile však dojde na zápletku, tentokrát v tom lítá jako začátečník. Přistupuje k ní totiž jako k počítačové hře, kde hrdina musí provést různé úkoly, aby si otevřel další úroveň a dostal se dál. Což v tomto případě znamená, že hlavní postava po většinu vyprávění akorát napravuje problémy, které způsobila, než aby měla čas soustředit se na jádro všech trablů. Takže ano, kdybych chtěl, mohl bych knihu setřít jako bláto z bot. Ale nechci. Protože i přes její nedostatky jsem se bavil. A dozvěděl se něco o svařování v měsíční gravitaci.

kniha: Zázrak svaté Winifredy - Peters, Ellis
trudoš | ***1/2 | před 31 dny

Nenásilná historická detektivka, jakých moc není. Má to svoje kouzlo, především potrpíte-li si na dobovou věrohodnost, přičemž vyprávění nesklouzává k rozprávkové atmosféře alá Vlastimil Vondruška. Zasazení zločinu do příběhu nepůsobí šroubovaně, a samotné vyšetřování pak graduje naprosto přirozeně. Ellis Petersová se navíc cíleně vyhýbá jakýmkoliv excesům v rámci forenzního vyšetřování, snad jen to rozebírání nepravděpodobného úhlu zásahu šípem mi na středověk přišlo krapet divoké. Ale kdo ví, nehádám se.
Jenže co je výhodou, je vlastně i záporem – ač zápletka brzy vyrukuje s vraždou a následnými peripetiemi kolem podezřelých, nějak jsem po celou dobu postrádal plnohodnotné napětí. Nadto je poměrně jednoduché určit, kdo je pachatelem, stačí se oprostit od logické dedukce a po vzoru Agathy Christie na něj zkrátka ukázat, (tj. nejméně pravděpodobná postava) a pak si počkat, až bratr Cadfaela doloží potřebné souvislosti, které si po celou dobu nechával pro sebe. Ale i tak mě to bavilo.

kniha: Casino Royale - Fleming, Ian
trudoš | **1/2 | před 32 dny

Asi holt nejsem klasa chlap, protože první dobrodružství britského agenta s povolením zabíjet mě moc nedojalo. Což o to, rozsah je ideální a dobová atmosféra skvělá, jenže zápletka liknavá, a sám Bond mi vysloveně lezl na nervy. Nejde přitom o jeho akční kousky, či provinilé slasti – to jsou věci, které k podobnému druhu literatury patří. Ale poslouchat to jeho věčné rozumování nad tím, jak jsou ženské dobré akorát tak k sexu, jsem dokázal snášet jen po určitou dobu. Jistě, tehdy se myslelo jinak, jenže v jeho podání to sklouzávalo až k parodii, obzvláště když se strachuje o svou potenci, nebo se marně snaží dostat do kalhotek krásné Vesper.
Ohledně zápletky jsem si pak odnesl jediný dojem – nuda. Úvodní rozehrávka perfektní, stejně jako všechny ty machinace v kasinu, kdy člověk jen odhaduje, čí identita se za kým skrývá. Jenže kromě pozdějšího zvratu s únosem mě vývoj událostí ničím nepřekvapil, a ten úkrok k romantické telenovele v druhé půli jsem už vůbec nepobral. Snad tedy příště.

kniha: Znamení moru - Sands, Kevin
Sirius | *** | před 32 dny

po magorech vraždících lékárníky dorazilo něco horšího. Mor. Pořád je to neuvěřitelně čtivý, Kevin Sands ví, jak do toho pořádně šlapat a Christopher neztratil nic ze svého rošťáctví. Bohužel se ale na můj vkus nechal autor moc unýst – je to tlustější než jednička a už mi to nepřišlo tak moc zábavný a osvěžující. Spíš místy prosakuje nuda. Naštěstí to ale zachraňuje finále a odhalení pachatelů bylo taky povedený. Snad trojka přenese jazýček vah na stranu kladnějšího hodnocení.

kniha: Podzemní proudy - Fowler, Christopher
Jana677 | **** | před 33 dny

Zajímá vás, jak vypadají nové kanceláře Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů? Posuďte sami:
„Deset vybalovaných přepravek, devět otevřených krabic, osm zvonících telefonů, sedm remcajících zaměstnanců, šest psacích stolů v různém stadiu chaosu, pět rozbitých židlí, čtyři rozpracované případy, tři dělníci bušící kladivy, dva kolabující počítače a kočka zamčená v registratuře, od které nikdo neměl klíč.“ Přestěhováním experimentálního policejního útvaru se zkrátka nic výrazněji nezměnilo.

Z válečné divadelní scény se přesuneme do současných londýnských stok. Nejsem si jistá, co o mé osobnosti svědčí, když dávám přednost temným, páchnoucím, slizkým, podzemním prostorám před kulturními zážitky s jejich noblesou a pozlátkem. Ale za psychiatrem s tím nepolezu. Ke dvojici detektivů přibyla třetí hlavní postava – samotný Londýn. Město, jeho historie, proměny a různá lidská dramata, to vše jako prudká voda v potrubí neodbytně hučí na pozadí právě vyšetřovaných případů. Záhadná smrt staré dámy v koupelně domu na Balaklava Street vzbudí Bryantovu pozornost, zatímco May sleduje podezřelou činnost svého známého. Potkáme se s množstvím vedlejších charakterů, členů JVNZ, se svědky i podezřelými a nesmí chybět ani Arthurovy obskurní známosti z podivínských kru­hů.

Chcete vědět, jak je na tom svérázný detektiv Bryant s moderní technikou? „Snažil jsem se ti zavolat, ale tvůj mobil byl nedostupný." "Namočil se mi, tak jsem ho zkusil usušit v Janicině sendvičovači. Ty dva přístroje se nějak – spekly – do jednoho zařízení, zajímavého jako nová elektronická životní forma, ale naprosto nevhodného pro komunikaci.“

Ani tentokrát nečekejte přímočaré vyšetřování; hledání stop a jejich interpretace připomíná spíše bloudění v labyrintu londýnské kanalizace. Spousta tápání, slepých odboček, nebezpečí a náhodných objevů. V určitém okamžiku vraha nejspíš odhadnete, ovšem motivace a některé okolnosti mě úplně nepřesvědčily, finále potom obnáší mnoho stran vysvětlování, uvádění událostí na pravou míru. Osobně preferuji postupnější dávkování informací, než v závěru otevřít stavidla souvětí ve stylu „stalo se tohle a seběhlo se to takhle“, aby čtenář viděl kompletní obraz místo původních nesourodých fragmentů.

„Podívejte, jsem promočený a zmrzlý, otrávil jsem se záchodovými splašky z celého severního Londýna, nejspíš jsem spolkl kus chcíplé kočky, a pořád nemůžu pochopit, jak tohle všechno souvisí s naším případem.“

Druhé setkání s Bryantem a Mayem bylo opět velmi sympatické, plné záhad, humoru, napětí i zajímavých postřehů, přesto mi k dokonalosti stále něco chybí. Také nesouzním s autorovým světonázorem: dotyčný sice se smutnými povzdechy popisuje negativa kosmopolitního velkoměsta, kde spolu válčí cizojazyčné gangy a stává se z něj žumpa přetékající zločinem, ovšem nadále nelegální migraci podporuje – navzdory zmíněným nepříjemným jevům a možným rizikům. Jsem holt konzerva, deportovala bych z vlasti každého, kdo je pro svou novou domovinu přítěží, vždyť vlastních recidivistů máme nadbytek.

kniha: Kdo je bez viny - Ballantyne, Lisa
trudoš | ***1/2 | před 34 dny

Britská spisovatelka Lisa Ballantyne staví svůj psychologický román na dvou silných námětech – hříchy minulosti a obhajoba nezletilého. Ovšem namísto toho, aby každému dala prostor zvlášť, tak je z nějakého, mně nejasného, důvodu krkolomně lepí v jedno. Takže to, co by skvěle fungovalo samo o sobě, se tady přebíjí s dalším, ještě zajímavějším motivem. Přesto musím přiznat, že kvalitně zvládla zpracovat oboje, přičemž stav věcí příliš neidealizuje a v líčení lidských emocí se snaží držet při zemi. Jenže nebyla by to žena za psacím strojem, aby v závěru všechno nevyhrotila do extrému, a čtenáře tak prostě nepřinutila uronit slzu. Naneštěstí jsem už natolik paranoidní, že mě odhalení viníka nepřekvapilo, čistě proto, že dotyčný se od prvních stran choval extrémně podezřele, takže to musel být zákonitě on – pravidla mluví jasně. Ovšem závěrečná moudra typu: „Zločince není důležité potrestat, ale pomoci mu“, si autorka mohla odpustit. Na takováhle duše zpytování jsem až moc velký skeptik.

kniha: Vražedné struny - de Muriel, Oscar
trudoš | ***1/2 | před 35 dny

Zatímco Londýn žije brutálními skutky Jacka Rozparovače, v Edinburghu dojde k neméně bestiální vraždě houslového virtuóza. K vyšetřováním je přizván inspektor Ian Frey, který má asistovat kontroverznímu Adolphu McGrayovi, jehož nově založený „Úřad pro objasnění nevyřešených případů patrně souvisejících s mimořádnými a přízračnými jevy“ má zločin na starosti.
Oscar de Muriel ve svém literárním debutu povedeně zúročil svou lásku ke klasické hudbě a k viktoriánské detektivce. Jeho Vražedné struny tak otevírají plánovanou sérii, v níž dvojice nesourodých hrdinů bojuje s těmi nejbizarnějšími případy, jež se vymykají lidskému chápání. A přestože se román nakonec vyhne fantasknímu podtextu, nijak to pochmurné atmosféře neubližuje. Zajímavě funguje i chemie mezi oběma detektivy, založená na odvěké nevraživosti Angličanů se Skoty. Problém je však zbytečná rozmáchlost jinak vcelku normální zápletky, která chvílemi ztrácí tempo čistě jen proto, že si autor chce pohrát se specifickými kulisami.

kniha: Němý křik - Marsons, Angela
trudoš | ***1/2 | před 36 dny

Kriminální obdoba doktora House v dámském provedení. Autorka s dobrým záměrem vytváří dostatečně atraktivní hrdinku, ale nehledí přitom na funkčnost postavy v reálném prostředí. Detektiv inspektor Kim Stoneová je tak sice sympaticky tvrdohlavá, zábavná a svérázná, ale že by si s tímhle přístupem udržela práci u policie, tomu jsem nedokázal uvěřit ani na vteřinu.
Zápletka samotná evokuje přímočarý televizní scénář – vražda, vyšetřování, dopadení, odhalení. Příjemné na tom je, že se Angela Marsonsová zbytečně nezakecává, a když už náhodou ano, není to zas až tak mimo čáru, aby člověk trpěl kvůli absenci děje. Navíc se pracuje s tradiční žánrovou osnovou, což znamená, že máme okruh podezřelých, ze kterých postupně ubývá a ubývá, a hrdinka musí dopadnout vraha dřív, než pomřou úplně všichni. Co mě však vytrhávalo z thrillerové pohody, byly tragické osudy v pozadí příběhu. Zase jednou nestačí jeden zničený život na román, je jich třeba alespoň pět, aby bylo uspokojeno čtenářovo morbidní ego.

kniha: Ztracený - Weaver, Tim
trudoš | **** | před 38 dny

„Chci, abyste našel mého manžela. Před šesti měsíci nastoupil na metro ve stanice Gloucester Road. A už z něj nikdy nevystoupil.“
Paradoxně největší slabinou knihy je fakt, že u nás nevyšla tak jako v originále. Podobně jako Ed McBain u třetího románu z 87. revíru si totiž ani Tim Weaver evidentně nebyl úplně jist, zda se s hrdinou ještě někdy setká, takže mu závěr pěkně osladil. Finále proto vyznívá na pět hvězd, kdyby ovšem člověk nevěděl, že po téhle knize následuje čtvrtá, pátá a tak dál.
Jinak ovšem v rámci série standard – podobná koncepce, jiné téma. A i když Rakerův nový případ začíná ve stejném duchu jako ty předchozí, v mnoha ohledech je přeci jenom výjimečný. Co by to však bylo za detektiva, kdyby při neúprosném pátrání po souvislostech, neodhalil, jak se to všechno před půl rokem vlastně odehrálo. Vyústění zločinu je ovšem maličko chaotické a docela hodně pochybuji, že by při zpětné rekapitulaci dvě tři drobnosti dávaly smysl. Přesto ale spokojenost, protože to prostě šlape.

kniha: Zero - Elsberg, Marc
trudoš | **** | před 39 dny

Nový román Marca Elsberga je v mnohém jiný než předchozí Blackout. Má sevřenější zápletku a výrazně jednoduší děj, protože tentokrát nejde o osud lidstva a jeho přežití. I když tohle vlastně není úplně pravda, protože právě o budoucnost tu jde asi nejvíc. Autor využívá své bohaté znalosti technologického vývoje a po vzoru původních idejí žánru upozorňuje, v čem spočívají nebezpečenství všeobecně oblíbených aplikací. A že děsivost ztráty soukromí ani tak nespočívá v tom, že k ní dochází, ale že se osobních údajů vzdáváme dobrovolně a ještě rádi. Ono nejde o to, že byste neměli co skrývat, ale že dáváte nevědomky obchodníkům možnost ovlivňovat vaše myšlení. Jak dlouho přitom potrvá, než přestane jít o spotřební zboží a dojde na politické názory, či náboženské vyznání?
Zero připomíná klasický thriller o pronásledování jedince společností, přitom však v sobě ukrývá i něco navíc. Je to strhující čtení, které rozhodně nepřináší klidný spánek ani kýčovitý happy end. Ale naučí vás přemýšlet.

kniha: Město kostí - Connelly, Michael
Lmslaver | **** | před 40 dny

V Městě kostí pátrá Harry Bosch po pachateli zločinu, který se stal před mnoha lety a možná právě proto, že jde o případ starý přes dvacet let nemá tak vysokou dávku napětí jako jiné Connellyho příběhy. Sledujeme tu spíše rutinní policejní vyšetřování, které osudově poznamená některé účastníky, narazíme na další střípky nevraživosti mezi Boschem a zástupcem policejního náčelníka Irvingem. Město kostí nepatří mezi nejlepší knihy s HB, ale stále je to nadprůměrná detektivka, která nepostrádá náležitou čtivost.

kniha: Otčina - Harris, Robert
trudoš | ***1/2 | před 41 dny

Rozpačité dojmy nad nevyužitým potenciálem, kdy je zápletka postavena na něčem, co pro našince není zas až takové překvapení. Jistě, pro alternativní svět by asi bylo fatální zjistit, jak to fašisti mysleli s židy „upřímně“, ale to by bylo i odhalení inkvizitorských prohřešků, kdyby svět ovládla milosrdná církev. Prostě jsem postrádal ten šok, který tolik ochromil hrdiny. Právě díky tomuhle nedokážu hodnotit jinak než jako lepší průměr.
A i když má Robert Harris skvěle propracované kulisy, včetně různých detailů a historických souvislostí, samo vyšetřování často sklouzává k nadbytečným scénám, záměrně obcházejícím ústřední motiv. Navíc mi chyběly výraznější trable při detektivově pátrání, přičemž tady trochu hapruje logika věci – pro totalitní systém není problém někoho odstranit, ale zabránit vyšetřování už ano? Nepříliš uvěřitelné, což ještě podtrhuje absence finální konfrontace. Ovšem zvrat s udáním perfektní, tohle já můžu. Dokonale to charakterizuje zrůdnost diktovaného fanatismu.

kniha: Smrt favorita - Francis, Dick
trudoš | **** | před 42 dny

Dick Francis je přímočarým spisovatelem, který nedělá zbytečné obstrukce se zápletkou, přičemž postava Alana Yorka je sympatickým prototypem světáka, co před ničím neustoupí. Napínavý děj se řítí kupředu působivou setrvačností, neškobrtá u osobních problémů, neodbočuje k vedlejším liniím. Zkrátka čistá práce s jasným záměrem a špetkou romantiky, jejíž kouzlo je ještě podbarveno dokonalým zachycením 60. let minulého století. Ty přitom zaregistrujete spíš mimoděk, když si uvědomíte absenci technických výdobytků. Text jako takový ovšem ani slovíčkem nepůsobí archaicky, což mu slouží po všech stránkách ke cti, vzhledem k tomu, že už má za sebou málem šest desetiletí. A přestože se v základu jedná o detektivku z dostihového prostředí, samotné závody jsou pouze neobvyklým zpestřením příběhu, než že by na nich všechno stálo. Autor navíc dokáže o koních a dostizích psát natolik zajímavě, že to strhne i naprostého laika (jako jsem třeba já), pro něhož jsou všichni lichokopytníci na jedno brdo.

kniha: Zavřená kniha - Adair, Gilbert
Jana677 | *** | před 43 dny

Některé anotace jsou vážně mor, skuteční zabijáci představivosti, dedukce a samostatného myšlení. Pokud někdo není schopen sesmolit k dílu upoutávku, aniž by hned na obálce vyzvracel vše podstatné z obsahu, měl by se podobné práci vyhýbat a nekur… neprostituovat čtenářům zážitek. Takže vřele neděkuji Mladé frontě za české vydání „Zavřené knihy“ z roku 2007, které už po prvním pohledu pod název neponechává ani špetku nejistoty ohledně průběhu děje. To se může spisovatel marně snažit třeba do zblbnutí, aby přicházela více či méně překvapivá odhalení a atmosféra postupně houstla, požadovaný efekt se nedostaví.
Přirovnání Gilberta Adaira k Stephenu Kingovi je prostý reklamní trik, možná i záměr britského autora. Hlavní postava je spisovatel, po autonehodě odkázaný na pomoc druhých a jmenuje se Paul (vzpomínáte na Paula Sheldona v „Misery“?) Tím však podobnost končí. V „Zavřené knize“ se formou dialogů nemnoha osob rozehrává komorní psychologické drama, postrádající rafinovanost. Do značné míry to může být „zásluha“ anotace, bohužel mi příběh neposkytl žádný moment, kdy bych si řekla “tak to mě nenapadlo.“ Charaktery si neoblíbíte; jeden je sebestředný, samolibý fouňa, druhý úlisný had. V pořádku, dělat z nich sympaťáky nebyl záměr. Věrohodnost poněkud podkopává chování Paula: můžu uvěřit tomu, že se po ztrátě zraku odstřihnul od osobního kontaktu s lidmi (až na nezbytnou hospodyni), ale rezignovat také na telefon, rádio, rozhlas, televizi, zkrátka jakékoliv informace… pochybuji. Co by slepec v domě na samotě celé ty roky dělal, dřepěl v tichu a srkal čaj o páté? A s jeho historií neměl vůbec nárok být ve finále překvapený. Ani já jsem nebyla.
Kvalitě knihy kdovíjak nesvědčí úryvky z Paulova chystaného románu, vyznačující se přemírou kostrbatého pidlofilozofování a minimem zajímavých úvah. Přičemž nepotěší, pokud si to jednou přečtete přerušovaně při diktování a vzápětí najatý pomocník John vše zopakuje v souvislém bloku, jelikož Adair čtenáře zjevně považuje za prosťáčky, kteří napoprvé nemohli plně pochopit a docenit hloubku jeho génia.
Z daného tématu se dalo vytěžit víc a lépe, tři hvězdy jsou přiměřené. Nic to však nemění na faktu, že české vydání z roku 2007 podkopalo autorovo úsilí hned ze startu, 3× fuj necitlivé redakci.

kniha: Řezníkův chlapec - Perry, Thomas
trudoš | ****1/2 | před 43 dny

„Budova federálního úřadu byla pozůstatkem z doby, kdy federální politici rádi připomínali sobě i svým voličům, že je to konec konců přece jen úřad samotné vlády Spojených států. Byla obrovská, se spoustou korintských sloupů, které nic nedržely – nic než veřejnost v patřičné úctě a bázni.“
U nás nepříliš známý Thomas Perry je jedním z těch autorů, jež umějí vyvážit napětí s humorem. Pravda, dosti černým humorem, ale ten už k thrillerům tak nějak patří. Perryho talent přitom spočívá v chytlavé stylistice, okořeněné notnou dávkou ironie. V Řezníkově chlapci rozehrává zabijáckou anabázi, kdy první půlku sledujeme děj z pohledu policejní analytičky, snažící se zorientovat v sérii nájemných vražd a špinavého byznysu. Druhá část pak nabízí rozuzlení, protože průvodcem událostí je tentokrát inkriminovaný zabiják. Ten dle očekávání kličkuje v dosti nezáviděníhodné situaci, z níž mu nezbývá, než se pěkně postaru prostřílet. Je to vtipné, cynické a jednoduché – v mém případě ideální kombinace.

kniha: Diabol v zrkadle - Červenák, Juraj
trudoš | **** | před 45 dny

Protentokrát musí hrdinové namísto mordu prošetřit protihabsburské aktivity, hrozící atentátem na nejmocnější hlavy monarchie. Nutno podotknout, že se změnou koncepce se Juraj Červenák vypořádal s horkokrevností sobě vlastní, takže dějová linie je tvořena jedinou nepolevující štvanicí. Proto žádné hrátky, je-li vrahem zahradník, nebo univerzální dědic, či který úlomek čepele patří k jaké dýce, ale pěkně přímočará honba za atentátníky. Má to nevýhodu pouze v tom, že příběh je tak oproštěn od koření mystiky, jak tomu bylo v předchozích dílech, a díky tomu je maličko lineární. Thriller je to po všech stránkách parádní, jen je v některých momentech znát, že zádrhely jsou tu čistě proto, aby bylo co vyprávět na dalších stránkách.
Po historické stránce jsou ovšem povedené tahanice mezi protestanty a katolíky, osvětlující, že Bartolomějská noc nebyla ojedinělým incidentem svého druhu a že rozpory v církvi dokázali za dobu své existence přivést mnoho lidí do hrobu těmi nejnelidštějšími způsoby.

Tahle knížka převážně popisuje lov na policisty z města Victory, kteří jsou vražděni spolu s náhodnými svědky, nebo rodinnými příslušníky a není to nic jiného než neředěný masakr, žádné čtení pro romantické citlivé duše. Příběh je skvěle proložen drsnými hláškami a vtipy, kterými se častují policajti mezi sebou, nebo když provádí výslech podezřelého se kterým se opravdu nemažou. Špinavý kšefty na North Ganson Street můžu bez výčitek zařadit mezi nejlepší knihy, které jsem v poslední době četl.

Berlínská past, i přes svou nespornou temnou atmosféru a poměrně rozporuplné postavy, paradoxně postrádá jakýkoliv prvek napětí. Je tu padouch, co vlastně ani moc zločinec není, vzhledem k tomu, že jeho motivace jsou vesměs lidské. A pak je tu dobou kovaný nácek, který mu má být v patách, ale víc než nějaké pronásledování řeší vlastní problémy. Nemluvě o faktu, že veškeré aktivnější vyšetřování mu kazí spojenci, co za humny vystrkují flintičky. Spíš mi to celé přišlo jako románová obžaloba fašismu (či totalismu, vyberte si), do které se autoři pokusili namotnovat detektivku, ale jen proto, aby měl děj kam směřovat a v závěru se mohli aktéři sejít a konfrontovat. Jenže v rámci německého šáhnutí do svědomí román vlastně nic nového nepřináší. Co se mi ovšem líbilo, byl morálně nejednoznačný a dosti realistický konec, jež přitom nijak nepřikrášluje charaktery jednotlivých hrdinů. Zklamal mě naopak nevyužitý potenciál zápletky, protože těch tři sta šedesát stran šlo uhrát o dost zajímavěji.

12345678910poslední (52)2048 příspěvků celkem