RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

156789101112131415poslední (63)2483 příspěvků celkem
kniha: Blackout - Elsberg, Marc
Jana677 | ***1/2 | před 442 dny

Přemýšleli jste někdy o tom, co by se stalo, kdyby přestala dlouhodobě fungovat elektřina? Ještě před sto lety by nad tím většina lidí mávla rukou a dál si žila po svém, ale dnes jsme ve vyspělých částech světa na této energii až znepokojivě závislí. Téma katastrofálního výpadku řešilo více autorů, za naše končiny můžeme vzpomenout na dvojí „Tmu“ Ondřeje Neffa. Rakouský spisovatel Marc Elsberg také nevynechal politiku a akci, zároveň se však snažil problém a práci na jeho řešení popsat z mnoha různých úhlů – od zaměstnanců elektráren, přes různé vládní úředníky a bezpečnostní složky, až po bezradné občany, fungující jako indikátor emocí. Tahle snaha o ucelenou mozaiku úplně nevychází. Čtenář je zahlcen desítkami jmen a místopisnými názvy, do toho občas zazní něco odborného, jednotlivé kapitoly se střídají velmi rychle (někdy i po půl stránce) a tahle roztříštěnost mi zvláště v první třetině knihy komplikovala četbu. Když po sto stránkách začalo jít z tlustých do tenkých, už jsem se v osobách a institucích jakž-takž zorientovala a věděla, že „Blackout“ neodložím.
Nadšení se však nedostavilo z několika důvodů: rozeskákaný styl ala půl stránky v Haagu, stránka v Bruseli, třičtvrtě stránky v jiné prdeli, kdy dvě souvislé stránky volaly po bouchnutí šampáňa, mi za celou dobu nesedl.
O vystupujících postavách se bohužel dozvíme relativně málo a jejich psychologie je poněkud plytká, než aby dokázaly vzbudit dostatek zájmu, účasti, soucitu… od dětí až po důchodce mi byli skoro lhostejní a jejich (imho povrchně podané) osudy jsem prožívala překvapivě málo.
Platí to i pro hlavního superhrdinu, italského hackera Piera Manzaniho, ten je v příběhu dalším kamenem úrazu. Evropa má sice k dispozici stovky, ne-li tisíce expertů, těm však sedací nervy asi tlačí na mozek a neumožňují přemýšlet, odvádět kvalitní práci. Veškerá důležitá odhalení si připíše Manzani – věčně zraněný, prchající, unavený, hladový čičmunda musí tápajícím odborníkům každou chvíli ukazovat, co nikdo jiný neviděl nebo přehlédl. Je to vlastně takový Richard Kimble křížený s Kevinem Mitnickem a Chuckem Norrisem: kdokoliv se mu postaví do cesty, je odsouzen být za neschopného ťulpase a slabocha. Cvičení policisté jsou deklasováni polovičním invalidou, inteligentní teroristé si neumí zabezpečit komunikaci atd. Možná autorovi křivdím, třeba takový hollywoodský vývoj požadoval vydavatel v rámci přiblížení mainstreamovým čtenářům, stejně jako zbytečnou klišé romantickou zápletku.
Co bych nevytýkala, leč za zmínku to stojí: světové události se od doby prvního vydání románu změnily a ne právě k lepšímu. Turecko v područí diktátora stěží působí jako spolehlivý partner, Egypt a valná část Blízkého východu má po tzv. arabském jaru spoustu vlastních potíží, Studená válka je zpět, tudíž by teď od Rusů (obvyklých podezřelých) voňavou kotletu ani prašivý pes nevzal, natož vpustit do kolabující Evropy hordy pomocných rukou ze zmíněných zemí.
„Blackout“ není špatná kniha, přiměje čtenáře vážit si luxusu a pohodlí, ve kterém žije. A to není málo, navzdory uvedeným (čistě subjektivním) výhradám, kvůli kterým hodnotím poměrně nízko. 66%

kniha: Zlaté hovno - Drnek, Jan
trudoš | **1/2 | před 444 dny

Zklamání, ačkoli to zpočátku vypadalo jako fajn legrácka. Problém jsem měl ovšem s kompozicí, kdy se první půlka tváří jako parodie na detektivku a druhá půlka jako politická groteska, ve které se nic neděje. Vyšetřování hrdiny spočívá v rozvíjení absurdních konspiračních teorií a jejich následné dokazování, přičemž tentokrát se většina z nich nakonec ukáže být jako ještě docela příčetná, v porovnání s fantaskní skutečností. Humor přitom funguje v rovině absurdity, kterou ocení jen našinci. A ono by to bylo i vtipné, kdyby čtenář autora lépe znal. Takhle mi přišlo, že nejvíc knihu ocení jeho přátelé, kteří znají jeho smysl pro nesmysl a dokážou záměrné úlety mimo patřičně ocenit.
Naštěstí má Jan Drnek v řemesle už něco za sebou, takže se to pořád dobře čte. Forma je zajímavá, atmosféra nostalgická, postavy přirozené a dialogy smysluplné, snad jen, že zápletka připomíná rádoby anekdotu. Tahounem tak zůstává především kouzlo alternativní historie, jež je ostatně spisovatelovou devízou.

kniha: Kniha ke spálení - Holsinger, Bruce
trudoš | **** | před 446 dny

Není to právě snadné čtení. Stylistika vyžaduje neustálou pozornost, jinak věty přestanou dávat smysl a člověk se v přívalu slov ztratí. Jenže co by jinde mohlo být slabinou, z toho Bruce Holsinger těží maximum. Nejvíc přitom oceňuji jeho schopnost zachytit věrně dobové kulisy, aniž by se přitom snižoval k podrobným popisům. Tady ten pozdní středověk cítíte z každé budovy, ulice i čtvrti, přestože je jejich charakteristika obsažena čtyřmi slovy. Třídní rozdíly, společenské statusy, prostořekost chudých a vytříbená mluva urozených, to všechno tu je a je to natolik přirozené, že se ani nepozastavíte nad vhodně užitými archaismy, které celkovou atmosféru dotvářejí. V tomhle ohledu jeden z nejlepších historických románů, co se mi kdy dostal do rukou.
Horší je to s detektivní zápletkou. Autor sice rozehrává drama hned zkraje, jenže pak už se děj jen přelévá z jednoho konce Londýna na druhý, aniž by to mělo jiného významu, než netrpělivého čekání na finále. Dobrý, ale neporovnatelné s formou.

kniha: Bezva finta - Cronley, Jay
trudoš | ***** | před 448 dny

Obrovské překvapení. Nečekal jsem lautr nic, o to spíš, že filmové zpracování si pamatuji matně z dětství a na žebříček mých nejoblíbenějších snímků se nikdy se nedostalo. Film s knihou však srovnávat nelze. Přestože se oboje pohybuje v rovině zlodějské komedie, tam kde se biják drží v mantinelech svižné zábavy, Jay Cronley rozjíždí skutečný kolotoč trablů a komplikací. A přitom vůbec nevadí, že ústřední zvrat znáte, protože román zdaleka nestojí pouze na něm. Inkriminovaná bankovní loupež končí poměrně záhy a pak už následují eskapády, u nichž se zkrátka nejde se nesmát.
Nebýt předmluvy, dal bych ruku do ohně, že text ve skutečnosti napsal Donald E. Westlake. Groteskní rovina vyprávění i styl zápletky, kdy se geniální zlodějský plán rychle mění v katastrofu čistě díky nepředvídatelným (a zpravidla nešťastným) zásahům osudu, to vše ukazuje na ruku mistra. A přestože Bezva finta vznikla v roce 1981, není na ní nic, co by v průběhu let nějak zevšednělo, nebo přestalo fungovat. Úžasná věc.

kniha: Nadvláda - Sansom, C. J.
trudoš | ***1/2 | před 450 dny

Po debaklu u Dunkerque byla Anglie nucena s Německem uzavřít mír. Fašisté se tak mohli naplno věnovat rozsáhlé invazi do Ruska a ostrovy Velké Británie ovládl totalitní systém. Churchillův odboj se však ani po dvanácti letech nevzdal…
Špionážní román Nadvláda v sobě kloubí to nejlepší z Harrisovy Otčiny a Orwellova 1984. C. J. Sansom přitom skvěle pracuje s kulisami a atmosférou, díky čemuž fikce o nacistickém Londýně působí naprosto věrohodně. Ta mrazivá atmosféra strachu a nekonečné paranoie prostupuje každým řádkem. Slabší je to však s dějem. Přestože má román přes pět set stran, zápletka by šla shrnout do několika vět. Pomalé stupňování napětí pak nevyústí v šokující odhalení (které však mimoděk slibuje) a bohužel se nekonají ani žádné nečekané zvraty. Příběh je – podobně jako postavy, s jejichž osudy si zahrává – civilní až do morku kostí. Což je nevýslovná škoda, uvážíme-li, kolik práce s vytvořením alternativních dějin si autor dal. Jeden by čekal, že se pustí do větších akcí.

kniha: Sestra smrt - Petr, Daniel
Sirius | **** | před 451 dny

detektiv až prehnaně velkej drsňák zavislej na cigarách, depkoidní atmosféra severu, vztahový propletence připomínající místy zmotaný klubka nití. Ale četlo se to parádně ne že ne a po dlouhý době zase knížka co mě fakt bavila.

kniha: Pochybnost - Tobisman, C. E.
trudoš | **** | před 452 dny

Svižný právnický thriller, který sice nepřekračuje stín Grishamova Případu Pelikán, ale nemá k tomu zas až tak moc daleko. Prostředí funguje skvěle, protagonisté jsou autentičtí a konspirační zápletka dostatečně napínavá, aby těch tři sta šedesát stran příjemně ukrátilo nejedno šedivé odpoledne. A každý, kdo někdy zažil šéfa, jenž rozdává nemožné úkoly s lehkostí reklamních letáků, si prostě musí advokátní koncipientku Caroline Audenovou oblíbit. Všechen ten šílený shon a krkolomné termíny mi byly neuvěřitelně blízké, přestože má vlastní práce si s právničinou zrovna netyká.
Stinnou stránkou jsou však mužské postavy. Zatímco ty ženské fungují dokonale a každá jedna by si málem zasloužila plaketku s oceněním Osobnost roku, pánové tu dostávají jaksepatří na frak. Protože i ti nejideálnější jedinci se dřív nebo později ukážou s nějakým škraloupem na charakteru. Díky tomu jsou nejdůležitější zvraty snadno odhadnutelné, ačkoliv C. E. Tobismanová konstrukci zločinu promyslela docela slušně.

kniha: Kripl - Griffiths, Niall
trudoš | *** | před 454 dny

Zvláštně melancholické čtení, ale než o napínavou gangsterku se jedná o zpověď bývalého feťáka, prostříhanou scénami s dvojicí rabiátů, kteří si s ním jedou vyřídit účty. Osobně si myslím, že textu by spíš slušel formát povídky (už kvůli vtipnému závěru), spousta slov se totiž motá kolem stále stejných témat. Problém v základě je, že Niall Griffiths ústřední motiv nijak nerozvine, takže po většinu příběhu pouze sledujeme, jak se dva gauneři hádají, a třetí rekapituluje. Přičemž tím, co udává tempo, jsou sebezpytující monology.
Přestože se vyprávění nese v lehkém duchu, je to v základě ryzí deprese, ve které pro nadsázku není místo. Ono je to hodně dané tím, že autor nic nepřikrášluje a drogovou závislost vykresluje právě v těch barvách, jaká ve skutečnosti je. Humornou linku má tedy na starost dvojka gangsterů, jejichž dialogy jsou vpravdě Tarantinovské, ale u toho také zůstávají. Ne že by film Pulp Fiction přímo kopírovaly, ale ani výrazně nepřekročí jeho stín. Ostatně jako celá kniha.

kniha: Žena černé magie - Gustainis, Justin
trudoš | *** | před 456 dny

Takový neslaný průměr, který se dobře čte, ale vlastně v sobě nemá nic, co by mě nutilo si řadu oblíbit. Možná je to důsledek toho, že Justin Gustainis vytvořil první román rozšířením novely, což se podepisuje především na nesoudržnosti zápletky a množství nesouvisejících motivů. Dvě dějové linie se sice dvakrát protnou a dokonce se drží jednoho tématu, ale jinak by se jedna bez druhé klidně obešly. Nemluvě o tom, že práce paranormálního vyšetřovatele Quinceyho Morrise spočívá spíš v zabíjení všelijakých démonů, než v nějakém skutečném vyšetřování. A právě proto mi také dvojice Dreenan a Fenton byla v mnohém sympatičtější, než otřepaní Quincey a Libby, kteří se prostě jen drží v mantinelech standardu. Některé dialogy jsou přitom jak z laciného filmu, plné chlapáckých řečí, ale zároveň si protiřečících. Taky jsem postrádal špetku nadsázky nebo humoru – on tam sice nějaký je, ale vousatější než můj dědeček. Přes všechna negativa ale pořád titul, který vlastně neurazí ničím zásadním.

kniha: Plán N - Urban, Simon
trudoš | **** | před 458 dny

Autor rozehrál zajímavý politicko-detektivní thriller, jenže bohužel někde za polovinou se začíná zamotávat do vlastních smyček vytvořené osnovy. Výsledné rozuzlení totiž zdaleka není natolik komplikované a ohromující, aby zúročilo těch čtyři sta třicet popsaných stran. Děj pouze nevyhnutelně směřuje tam, kam směřovat vlastně logicky musí. Ovšem způsob, jakým německý spisovatel Simon Urban zpracovává alternativní historii státu, který pro reálný svět přestal existovat v roce 1989, je prostě masochisticky fascinující. Vize propracovaná do nejmenších detailů jak po stránce politické, tak hospodářské i společenské.
A tak se román Plán N rozhodně zavděčí každému čtenáři, který neholduje příliš rychlému spádu, ale spíš upřednostňuje intelektuálnější stránku zápletky. Je to zvláštní, hutná a atmosférická kniha, která si získá srdce jen nemnoha, přesto si myslím, že za přečtení stojí. Už jen kvůli tomu uhrančivému a šedivému světu, jemuž jsme naštěstí v reálném světě unikli. Alespoň prozatím.

kniha: Ukradená banka - Westlake, Donald E.
trudoš | ***** | před 460 dny

Když nemůžete ukrást peníze z banky, ukradněte rovnou banku celou…
Já toho chlapa prostě miluju. Nejen že má Ukradená banka kouzelně jednoduchou zápletku, ale situační komika zde čtenáři doslova v kanadách skáče po bránici. Bezděčné emoce a nepředvídatelné situace postupně gradují do šíleného absurdna, při kterém i Murphyho zákony musí s hrdiny soucítit. Žádné prdící fórky, slovní přesmyčky, nebo trefné vulgarismy, ale poctivé lidské reakce, jež oscilují mezi šílenstvím a nervovým zhroucením. Něco vyjde nad veškerá očekávání, další krok selže nejméně pravděpodobným způsobem. Hodně přitom oceňuji přímočarost příběhu, při kterém se nikam zbytečně neodbočuje, takže zápletka si jde čistě za svým. Navíc román patří mezi ranější kousky smolaře Dortmundera, kde ještě má charakter drsného chlapíka a ne paranoidního ztroskotance. Díky tomu lépe vyniknou kontrasty mezi moderní dobou a starým přístupem ke zlodějině, což je jedna z nejlepších stránek knihy. A čím jsem starší, tím je mi to bližší.

kniha: Paganiniho smlouva - Kepler, Lars
trudoš | ***1/2 | před 462 dny

Prvním velkým plusem románu je, že hlavní postavou je kriminální vyšetřovatel Joona Linna, jenž mi byl sympatický už v Hypnotizérovi, jenže tam hrál druhé housle. Další plus je, že tentokrát se autoři vyhnuli hrocení dennodenních situací do extrému, při nichž jsem posledně získal dojem, že si ve Švédsku nemůžete dojít ani koupit housku, aniž by vás někdo nenapadl, neznásilnil či nezabil. Díky tomu působí vývoj daleko přirozeněji a nebrzdí ho situace pro zápletku nepodstatné. A do třetice oceňuji, že se manželé tentokrát vykašlali na milostné úhelníky.
Takže ano, Paganiniho smlouva vlastně příjemně překvapila, hlavně proto, že jsem autorskou prvotinu v návalu trudomyslnosti zahodil širokým obloukem. Nejde o žádný detektivní zázrak, ovšem zbytečně strávený čas to pro mě také nebyl. Zůstaly mi sice záhadou překombinované způsoby vražd a závěr okopírovaný z nějaké telenovely by si zasloužil přepsat, ale jinak to byla vlastně docela fajn kriminálka k odpolednímu vypnutí mozkové činnosti.

kniha: Macbeth - Nesbø, Jo
Sirius | ***1/2 | před 462 dny

mám z toho lepší pocit než z loňský Žízně. Taky se mi to líp četlo. Je to temný, prohnilý a drsný. Místy až zbytečně moc. Jako kdyby se Nesbo snažil psát noir, ale ono to prostě pro tu rádoby všudypřítomnou temnotu prostě moc nefunguje. Místy jsem si říkal, co si o tom mám myslet. Místy mi to přišlo hodně vtipný. Více místy to pro mě bylo natahovaný jak žvejčka – copak toho autora nemůže někdo klepnout přes prsty a říct mu, že by se mohlo něco v zájmu četby vyhodit. Některý vedlejší postavy jsou celkem ok. No a hlavní hrdina je deb… no nebyl mi moc sympatickej. Ale jako výplach mozku to je fajn. A taky se mi líbila ta česká obálka.

kniha: Aokigahara: Les sebevrahů - Bates, Jeremy
trudoš | *** | před 463 dny

Čtivý, přesto dost tuctový horor, jehož název vypovídá o obsahu vše podstatné. Jeremy Bates se vlastně ani nesnaží překvapit a zápletku vede tou nejvíc očekávanou cestou. Parta výletníků ve strašidelném lese tak brzy vezme za své, což ovšem zaskočí pouze a jedině je. Naneštěstí je složena z poměrně nesympatických osobností, takže jejich postupné vybíjení berete spíš jako bonus, při vší té nudě. Což je druhá stránka věci. Čtyři sta padesát stran je na podobnou vyvražďovačku moc, o to víc, že prakticky tři čtvrtě vyprávění nepřekvapí absolutně ničím, máte-li alespoň základní ponětí o filmech Záhada Blair Witch a Hory mají oči.
Finále ovšem vynahradilo všechnu předchozí nespokojenost. Jak jsem se bál, že to autor uhraje do roviny nevysvětlitelného tajemství, tak z toho vybruslil docela se ctí, kdy hrdinové přejdou do ofenzívy a příběh začne konečně směřovat někam jinam, než do masokombinátu. Za což si u mě román vysloužil lepší průměr, i když je to hodně na hraně a zavírám při tom obě oči.

kniha: Se mnou jsi v bezpečí - Slater, K. L.
trudoš | **** | před 465 dny

V tomhle příběhu není nikdo normální, což je na něm také to nejkouzelnější. Přitom Kim Slaterová nehraje žádnou schovávačku, ve které by se až na konci ukázalo, jak se věci mají. Brzy pochopíte, že úhel pohledu mění skutečnosti a co je pro jednoho černá, může pro druhého být klidně růžová. Čtenářovy sympatie tak přeskakují z jednoho blázna na druhého, přičemž závěrečná konfrontace málem zavání až komedií, kdyby celá situace nebyla tolik děsivá. Kombinace gradujícího napětí a krátkých kapitol přitom mimoděk vytváří hutnou atmosféru nedůvěry, pro kterou nejde román odložit, dokud se celá ta patálie nevyřeší. Tuhle bych možná vyhodil zbytečnou scénku, támhle zas přebytečnou figuru, ale jinak spokojenost.
Tím nejzajímavějším pro mě ovšem zůstává „jednokapitolák“ Colin Freckleton, vyšetřovatel pošty Jejího Veličenstva královny. Originální postava jako stvořená pro samostatnou knihu, ve kterém by odhalovat další případy nehorázných ničitelů listovních zásilek. Británii prostě nelze nemilovat.

kniha: Mlha děsu - Creasey, John
trudoš | ** | před 467 dny

Odkládat si tuhle knihu na lepší časy víc jak dvacet let nebyl asi můj úplně nejlepší nápad. Čím mě mohla ohromit v pubertě, už v dospělosti nezvládla ani náhodou. Čekal jsem stylovou dobrodružku s patinou braku a ono nic. Přitom zápletka vlastně není špatná, mám pro tyhle jednoduché žánrovky s megazlotřilými padouchy slabost, jenže v tomhle případě mi chyběla celistvější koncepce. Od začátku do konce bojují různí hrdinové s různými variantami mlhy, aby se vše uzavřelo na posledních dvou stranách v absurdním souboji dobrých proti špatným. Zpočátku se ještě John Creasey snaží příběh rozvinout v duchu špionážního románu, jenže to mu brzo přestane fungovat především proto, že děj nikam nesměřuje, pouze se opakují stejné motivy. Ostatně karty na stole jsou vyložené záhy a hra se už nepromění do konce vyprávění. Nemluvě o množství postav, které se mi průběžně pletly mezi sebou, přičemž neoslovil ani samotný dr. Palfrey, jehož si pamatuji jen proto, že si neustále natáčel kudrlinky na prst.

kniha: Parker překazí pomstu - Diedrichs, Edmund
trudoš | *** | před 469 dny

Nepřistoupíte-li k příběhu jako k plnohodnotné detektivce, ale spíš k jako takové lacinější legrácce, čas příjemně ukrátí a možná i nějaký ten úsměv na tváři vyloudí. Je tu samozřejmě hromada hloupostí, které by v reálu nikdy neprošly, jenže tahle série – co jsem měl zatím tu zkušenost – si na nějaké fyzikální zákony či logiku moc nehraje. Ostatně předvídatelná zápletka, archetypální postavy (banda rockerů je fantasticky pitomá) a značně prvoplánové zvraty dávají jasně na srozuměnou, že vyprávění se nese především v parodické rovině. Jistě, je to kravina na kvadrát, tentokrát jsem se však docela bavil, možná právě proto, že jsem už věděl, do čeho jdu. Navíc mi přijde, že Edmund Diedrichs je o chlup lepší řemeslník, než jeho kolega Manfred Wegener, protože styl humoru alespoň nebyl tak humpolácký a na krátkém rozsahu dokázal udržet soudržnost dějové osnovy. Ovšem žádný laureát Německé knižní ceny to není, o tom žádná. V rámci nekonečné řady Butler Parker ale podle mě pořád ten lepší.

kniha: Poslední detektiv - Crais, Robert
trudoš | ****1/2 | před 471 dny

Nebyla to má první autorova kniha, takže žádné překvapení, že opět spokojenost. Zápletka šlape neskutečným tempem od první strany, přičemž finále je tentokrát skutečně strhující – naprosto beze studu přiznávám, že jsem v jednu chvíli dokonce zapomněl dýchat.
Oproti předchozím knihám je děj vystavěn trochu jinak. Únos chlapce trojicí psychopatických zabijáků dává osnově brutální tempo, pročež jde doslova o každou minutu. Ubylo ovšem humorného nadhledu, kterým Elvis Cole dosud jen hýřil, zato Joe Pike se čím dál víc profiluje do role smrtonosné mašiny, která neustoupí před ničím. Milým překvapením je také návrat bezskrupulózní Carol Starkeyová, hrdinky románu Anděl zkázy. Třešničkou na dortu je pak cameo „konkurenčního“ hrdiny ze zcela jiné, neméně slavné série. Nezávazný pokec s Harry Boshem si užijete na straně 119.
Pro všechnu tu zábavu tak člověk odpustí příběhu i choromyslnou redakci a pár nelogičností, co jdou na úkor zběsilé akce. Tohle je každopádně Robert Crais ve vrcholné formě.

kniha: Polibek smrti - Connolly, John
Jana677 | ***1/2 | před 472 dny

Sedm let – tak dlouho trvalo, než jsem se oklepala z nehorázně zku*veného překladu třetího dílu série „Charlie Parker“ a odhodlala se vrátit ke Connollyho tvorbě. Kterou knihu zvolit pro oživení souvislostí? Paměť mi hlásila, že jednička nebyla nic extra a její překlad se také úplně nepovedl. Dvojku jsem měla půjčenou z knihovny a podařilo se mi úspěšně zapomenout, o čem byla. Takže dvojka… hmm, jak překladatelka dospěla od originálního názvu „Dark Hollow“ k „Polibku smrti“? Naštěstí se nepotvrdilo neblahé tušení dalších prohřešků vůči anglickému i českému jazyku.

Blíží se výročí nejtragičtější události v životě Charlieho Parkera. Ochota pomoci bližnímu, konkrétně snaha vymámit z grázla alimenty pro svobodnou matku, rozpoutá kolem hlavního hrdiny kolotoč krvavých událostí. Není nouze o násilí, střelbu, mrtvá těla na mnoho způsobů, mafiány, nájemné zabijáky, ex-přítelkyně… a kdyby to snad někomu bylo málo, nějakou brutalitu i napětí obstará téměř mýtický sadistický vrah. Zápletka není tak složitá, jak by se mohlo jevit z počtu účastníků, akorát by jí prospěl přímočařejší tah na branku – méně odbíhání od tématu a mnohem méně kartografických podrobností. Když jde chlap do pekárny, nepotřebuji vědět, kudy se přesně ubírá, pokud jeho cesta a popsané ulice neobsahují nějaké zásadní informace. Jestliže míří na setkání s podezřelým, pak mi není jasné, proč se zmiňovat o pěti bezvýznamných budovách okolo. Popis osob je podobně detailní, což většinou nevadí, ráda si o postavách udělám představu, přesto: co je to za obsesi líčit přepečlivě výraz či oblečení každého prodavače, recepčního, prostě kdejakého komparzisty? Někdo odpovědný by měl Connollymu vysvětlit, kdy se hodí vyvinutý cit pro detail a kdy už čtenáře otravuje. Atmosféra počínající zimy v Maine je příjemný bonus, nimrat se málem i v barvě dlažebních kostek a tvaru jednotlivých spár mezi nimi je choré (a plesk novinami přes čumák)! Co se panu spisovateli nedá upřít, je dobrá práce s charaktery, především tedy s tím hlavním. Vypravěč Charlie Parker alias Bird je veskrze sympaťák; sice se z pochopitelných důvodů topí v melancholických náladách, díky znepokojivým snům a paranormálním zážitkům má pochyby o své příčetnosti, ovšem není mu cizí sarkasmus a jeho špičkování s přáteli i nepřáteli zajímavým způsobem osvěžuje jinak ponurý příběh. „Polibek smrti“ má své chyby a spisovatel potenciál ke zlepšování, takže někdy brzy sáhnu po čtvrtém dílu série, který mne kdysi dávno v pravěku nadchnul a přitáhl ke knihám Johna Connollyho. 74%

kniha: Černá nenávist - Lehane, Dennis
Lmslaver | ***** | před 472 dny

Při čtení Černé nenávisti se na vás sesype kulometná palba skvělých hlášek, brilantní akce a kvalitní detektivní práce dvou hlavních hrdinů. Série Kenzie a Gennaro se Lehanemu povedla na jedničku a je jen škoda, že není v češtině vydána kompletně.

kniha: O krok před peklem - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 473 dny

Kladivo na čaroděje uzavřelo po dvanácti dílech první sezónu svých hororových eskapád. V rámci oslav tohoto malého vítězství nad magií i realitou vznikla antologie povídek, která předkládá čtenářům svébytné střípky univerza, jež v našich luzích a hájích vznikalo bezmála šest let. Bonusem navíc je vítězný text literární soutěže Napiš si své Kladivo, který vedle prací profesionálů rozhodně v ničem nezaostává. Přitom konkurence je víc než silná.
Na své si tak přijdou všichni milovníci zběsilé masakrované, popkulturních hlášek i krvavých scén. Ač tvůrci přistupují k tématu obdobně, atmosféra jednotlivých příběhů se liší – jednou jde o bohapustou vyvražďovačku s explicitními detaily, jindy o hrůzyplnou jednohubku, která by uspěla i u Alfreda Hitchcocka. Občas bojují hrdinové společně jako tým, někdy jsou v problémech ve dvojicích, či úplně sami. Často jde o jasně cílenou legraci, příležitostně však může vývoj událostí dohnat jednoho až k slzám. Je v tom zkrátka úplně všechno. A je to skvělé.

kniha: Bratrstvo run - Peinkofer, Michael
trudoš | *1/2 | před 475 dny

Problém Bratrstva run je, že se Michael Peinkofer na takřka šesti set stránkách nedokáže rozhodnout, zda bude psát okultní detektivku, historický román či červenou harlekýnku. A proto žánry průběžně míchá a výsledkem je neslaný, nemastný děj, jenž má tendence opakovaně stagnovat, aby v závěru čirou náhodou vyvrcholil. Autor přitom děj schválně zdržuje, nesmyslně kombinuje a posouvá jen v okamžiku, kdy sám uzná za vhodné, že už by se také mohlo něco dít. Skutky jednotlivých aktérů tak postrádají logiku, nebo rovnou i význam, přičemž jejich charakterové rozdělení lze rozdělit na podlou anglickou smetánku a chrabrou skotskou spodinu. Přitom jak se to bere vážně, člověk by se vší té bodrosti a patosu s radostí zasmál, což asi nebyl původní záměr.
Trochu zklamání přinesl i fakt, že postava Waltera Scotta nemá pro zápletku význam. Jeho post mohl odehrát kdokoliv. Navíc se toho o něm ani jeho díle nic zajímavého nedozvíme, nepočítám-li zidealizovanou představu bojovníka za Světlou stranu Síly.

kniha: Tajná historie Twin Peaks - Frost, Mark
trudoš | ****1/2 | před 476 dny

Mark Frost pojal osud jednoho amerického maloměsta uprostřed temných lesů skutečně mistrně. Na základě různých archiválií, utajených dokumentů, dopisů a novinových výstřižků předkládá čtenáři komplexní shrnutí základních motivů, které definují seriál z roku 1990. Indiánské kletby, létající talíře, démonické dimenze, to vše a ještě mnohem víc skrývají mlžné pahorky a jejich soví strážci. Kdo tedy chce začít s novou sezonou a zároveň má strach ze zapomenutí předchozích událostí, neexistuje pro něj lepší spis, jenž by mu je mohl připomenout. Stinnou stránkou publikace je pouze její bezdějovost. Střípky sice dávají dohromady obrazce, které fascinují svou nápaditostí, ale v důsledku se nedá říct, že by byl k dispozici nějaký konkrétní příběh nebo dramatická osnova.
Po technické stránce ovšem jedna z nejlépe zpracovaných fabulačních knih, co se mi kdy dostala do rukou. Nakladatelství Jota má mou uctivou poklonu, protože počeštění dotáhlo k naprosté dokonalosti. A že to nemohlo být jednoduché.

kniha: Umění zabíjet - Silva, Daniel
trudoš | ***1/2 | před 478 dny

Daniel Silva má jako jeden z mála moderních autorů cit pro vytvoření funkční špionážní atmosféry zasazené do současných kulis. V čem naopak u mě selhává, jsou uvěřitelné postavy. A začíná to u hlavního hrdiny, který se na jednu stranu snaží být profesně necharakterní, na druhou stranu fňuká kvůli věcem, o nichž by jeden řekl, že by už mohl mít dávno za sebou. Jasně, utváří to jeho mužný profil, jenže to také působí lehce strojeně, jak podle návodu ze stavebnice.
Každopádně osnova Umění zabíjet v sobě kloubí ty lepší vlastnosti Ludlumovy a Le Carrého tvorby. Silva umí být správně zádumčivý v osobní rovině, stejně jako zběsile akční, když na to přijde řeč, a přitom udržovat vyrovnanou hladinu napětí. Snad jen, že v druhé půlce zbytečně graduje něco, co už vygradované je. Jako čtenáři víme, k čemu došlo, ale přesto musíme čekat, dokud to skrze narážky nedojde i hrdinům než se děj konečně posune dál. Ovšem konec dobrý, všechno dobré. Deziluzí nad účely, co světí prostředky, nikdy není dost.

kniha: Sniper - Hunter, Stephen
trudoš | ****1/2 | před 481 dny

Šesté Swaggerovo dobrodružství je stejně parádní jako v minulosti u nás vydané Černé světlo. Je tu samozřejmě ten problém, že mezi oběma romány uplynuly tři další, se kterými neměl český čtenář možnost se seznámit, naštěstí tady se na nějaké souvislosti nehraje. Pouze frajer Bob je už skoro důchodce, až si člověk říká, zda to vůbec dotáhne do konce příběhu. Ale jestli jste schopni přistoupit na hru „stará škola versus zbytek světa“, budete se bavit od začátku do konce. Autorova evidentní láska k filmům s Johnem Waynem z toho čiší na sto honů, a upřímně, pořád mi to bylo mnohem bližší, než další nepovedená coververze akčňáků s Brucem Willisem. A pak jsou tu ještě hvězdy a pruhy vyražené do duše každé stránky, ale což už, čekat od amerického spisovatele něco jiného, by bylo vážně dost naivní. Jinak ovšem skvělý thriller, plný nečekaných zvratů, zbraňové techniky a postřehů ze života odstřelovačů.
Jen překlad drobátko skřípe, ať už v podivuhodných novotvarech, nebo nesmyslných dialozích.

kniha: Živá návnada - Tracy, P. J.
trudoš | **** | před 483 dny

Román působí jako nutný předěl mezi pilotním filmem a následujícím seriálem, kdy je třeba plnohodnotně uzavřít vztahy po událostech z knihy Chceš hrát? a zároveň Opičkáře smysluplně dostat do pozice nájemných vyšetřovatelů. Ti tak ve zdejší zápletce vyfasovali vedlejší roli, a kdyby se zde nevyskytli vůbec, nijak by jí to vlastně ani neublížilo. Nic to však neubírá na literárním umu obou autorek, který hraje na notu konverzačního humoru. Ten jim kupodivu funguje především v té chlapské rovině, čímž si u mě milé dámy vysloužily nemalé uznání.
Trochu problémové je mužské osazenstvo policejních detektivů a jejich podezřelých, kteří postupně splývají jeden s druhým a kdyby nebyla připomínána jejich jména, rychle bych se v nich ztratil. Ovšem stran konstrukce zločinu má – oproti první knize – vývoj událostí víc logiky, hlavně pak v závěrečném vyústění. Pořád je v tom cítit nutnost podbízet se trendům, ale současně to hezky převrací vše, co člověk dosud považoval za neměnné. U mě velmi dobrý.

kniha: Třetí dráp boží - Castro, Adam-Troy
Jana677 | ***1/2 | před 483 dny

Andrea nám bohužel změnila povahu z drsné, sarkastické mrchy na citově zmatenou, empatickou, skoro soucitnou ženu. Stala se relativně obyčejnou, ironické hlášky bezmála zmizely a s nimi sympatické záblesky humoru z předchozího dílu. Hlavní hrdinka už pro mě tudíž nebyla tak atraktivní, nedařilo se mi s ní tolik sžít, držet jí urputně palce. První mínus, ovšem zásadní. Také prostředí, kde se děj odehrává, není ani zdaleka tak bohaté a zajímavé jako u „Vyslanců mrtvých“. Habitat s jeho nevšedními obyvateli a zákonitostmi zaujal rozhodně víc než luxusní orbitální výtah. Ale budiž, nelze vymýšlet stále nové úžasné světy, aby byl rozmlsaný čtenář plně uspokojen. Osazenstvo těch několika místností, co pendlují vesmírem mezi stanicí Zahálka a planetou Xana, je převážně lidské, odhadnutelné, předvídatelné. Několik mimozemšťanů sice v příběhu figuruje, nicméně nevzbudili ve mně kdovíjakou fascinaci – zajímavější mi přišel potenciál linkerů z rodu homo sapiens, jedinců propojených do společné mysli. Zápletka samotná není špatná, byť i ta za prvním případem Andrey Cortové zaostává. Přesto se mi četlo dobře a dojmy většinu času oscilovaly mezi 75–80%. Jenže pak přišel závěr, který snad Castro psal při sledování nějaké jihoamerické telehovnely. Takže do hodnocení musím promítnout nejen své zklamání z psychického „vývoje“ hlavní hrdinky, nýbrž i obavy z klesající kvality dalších dílů (kéž bych se mýlila). Pořád však jde o nadprůměrnou sci-fi detektivní sérii a pokračování dám šanci. 74%

kniha: Vyslanci mrtvých - Castro, Adam-Troy
Jana677 | ****1/2 | před 483 dny

Fanoušci sci-fi detektivek by se měli připravit na orgasmus, protože tohle je jeden z nejkvalitnějších zástupců subžánru. Pokud mi knížka dokáže nabídnout zajímavé postavy – přinejmenším jednoho hrdinu, se kterým se můžu ztotožnit, pak má u mě napůl vyhráno. Vyšetřovatelka Andrea Cortová není žádná superžena: je inteligentní, sarkastická, uzavřená až asociální (trauma z dětství) a velmi odhodlaná, za svým cílem jde se sveřepostí pitbulteriéra. Pro mě nesmírně sympatický charakter a největší plus „Vyslanců mrtvých“. Odfajfkovat si však můžu i další klady: rozmanité povahy vedlejších „hráčů“, skvělé dialogy, dobře nahozené pozadí (vesmír a jeho obyvatelé, umělé inteligence, Konfederace, Diplomatický sbor, nevolnický systém atd.), poutavé prostředí habitatu, patřičně zamotaná detektivní zápletka (byť odhadnutelná), výrazný myšlenkový přesah a místy i dynamická akce. Nesmím zapomenout ani na kvalitní provedení knihy: hardback s vkusným přebalem, vlepenou záložkou, tak akorát tuhým papírem, s výborným překladem a pečlivou redakcí (uniklo jen málo překlepů). Cena je s ohledem na rozsah nekřesťansky vysoká, dostanete za ni však vysokou kvalitu po stránce vzhledové i obsahové. Našlo se pár pasáží, kdy mě příběh netáhnul dostatečně silně, proto „jen“ 85%.

kniha: Vesmírní detektivové - Piskáček, Jaroslav
trudoš | **1/2 | před 485 dny

Těšil jsem se na vesmírné detektivky a dostal sbírku pěti povídek o milostných trojúhelnících. Což bohužel zdaleka nebylo tak záživné, jak by se ve spojení se sci-fi tématikou mohlo zdát. Za plnohodnotnou detektivku bych stěží dokázal označit dva texty, zbytek jsou spíš příběhy o zločinu. A bohužel dost nudné, alespoň co se mě týče. Mordy v podstatě obyčejné, řešení bez překvapení a postavy v mezích zákona. U jednoho dvou případů jsem dokonce i pociťoval zbytečně natažený rozsah. Nemluvě o tom, že prvek fantastiky tu často ani nehraje roli. Na zadní straně krabice od cereálií jsem už četl větší kosmičárny. Nejvíc tak pobavila jen scéna z poslední povídky, kdy hrdina na utajené vědecké základně dochází k závěru, že si z něj všichni dělají blázny, žádná vražda nebyla a celé vyšetřování je pouze inženýrský způsob rafinované zábavy.
Celkově tedy zklamání, čekal jsem trocha budovatelsky nostalgického počteníčka a dostal šedý průměr. Ale ono je to vlastně jedno a to samé, takže co si stěžuji.

kniha: Abeceda kostí - Welsh, Louise
trudoš | **1/2 | před 487 dny

Spíš než jako detektivku vystavěla Louise Welshová Abecedu kostí po vzoru společenského románu. V rámci „pokleslého“ žánru tak nelze knihu hodnotit příliš pozitivně, protože kriminální motiv je nastolen až k závěru a hrdina k němu přijde jak slepý k houslím. Do té doby se jen mluví, hodnotí, popisuje, kritizuje. A nevylepšují to ani skryté odkazy na Arthura Conana Doyla, nebo Agathu Christie, protože nemají jiného významu, než být uměleckou pózou.
Naštěstí stylistika není vůbec špatná a díky ní vyprávění příjemně šlape, přestože krize středního věku není právě téma, co jsem původně očekával. Pátrání po životě nedoceněného básníka také bohužel není moc napínavé, už jen proto, že se autorka zaměřuje častěji na variace mileneckých neřestí než nějaké skutečné záhady. Tedy ne, že by se souložilo, spíš se hodnotí důsledky nevěr různých postav. Celé to pak stojí na klasickém ženském „místo toho, abychom si to vyříkali hned, budeme raději nešťastní až do konce života“, a to jde vážně mimo mě.

kniha: Krkavci - Green, George Dawes
trudoš | *** | před 489 dny

Bezvadný nápad, ale provedení mi nesedělo. Trochu s tím souvisí ne zcela upřesněné charaktery jednotlivých aktérů. Přestože by jejich povaha měla být dána základními motivacemi, neustále se to mění v závislosti na té které situaci a člověk si jen těžko může někoho oblíbit, nebo nenávidět. George Dawes Green se tím asi snaží vystihnout přirozenou podstatu člověka, kterýžto v zásadě nemusí být od přírody grázl, aby se dopustil zločinu. Jenže díky tomu teror, který zažívá postižená rodina, nevyznívá úplně autenticky, což ještě podtrhuje delší čas, který s nimi kriminálník tráví. Tohle je plán, jehož proveditelnost závisí na rychlé akci a každý další den navíc pouze nahrává jeho fatálnímu selhání.
Jsou tu ovšem dobré momenty, i když z dnešního pohledu možná zastaralé. Ústřední námět s vydíráním je parádní, stejně jako bezděčné varování před ztrátou soukromí prostřednictvím Myspace. Brzy však „mrazivý“ thriller sklouzl do roviny šedivého průměru, jenž pro mě ztratil říz po ústředním zvratu.

kniha: Černá ozvěna - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 489 dny

První příběh Harryho Bosche nebyla má první kniha s tímto detektivním hrdinou, ale nijak nebyla pozadu v čtivosti a napínavosti s pozdějšími případy od Michaela Connellyho. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, pořádnou porci detektivního thrilleru se špetkou akčního koření v závěru.

kniha: Elitní sniper - McEwen, Scott
Koloniar, Thomas
trudoš | **1/2 | před 491 dny

I když oceňuji, že autoři boří mýty ohledně společenské etikety amerických vojáků, neboť je nechávají mluvit jako ukrajinské dlaždiče a chovat se jako smečku puberťáků, spisovatelské řemeslo je zkrátka nezvládnuté. Popisy, dialogy, kulisy, všechno to působí hrozně amatérsky a uměle, přestože záměr byl předpokládám opačný. Ona je vůbec kniha plná rozporů, kdy se slušné akční scény tlučou s kýčovitým patetismem nebo válečné hrdinství s románovou nezničitelností. Nejhorší jsou pak chvíle, kdy dojde na náboženské světonázory, protože černobíleji by to snad ani vykreslit nešlo.
Ve výsledku jednoduchá militárka, sloužící v druhém plánu jako náborová příručka pro vstup do té úplně nejvíc nejlepší armády na světě – US Army. Ta je totiž plná sympatických, čestných a statečných vojáků, až je vlastně s podivem, že tu válku v Afghánistánu nedotáhli do konce v příběhu tří dnů. Držet se to víc v rovině nadsázky, možná bych se i bavil, takhle jsem si užil jen bojové scény a zbytek se snažil ignorovat.

kniha: Tváře noci - Jackson, Corrie
trudoš | **** | před 493 dny

Zpočátku jsem měl trochu problém přijít na chuť hlavní postavě. Přeci jen, novinářská hyena, prahnoucí po detailech toho kterého mordu – k takovým hrdinům se hledá cesta těžko. Ale šanci jsem Sophii Kentové dal a holka nezklamala. Sice by se mohla mírnit v zádumčivém pohledu na svět, ale budiž, každý nemůžeme být druhý Zákopčaník. Takže spokojenost, už jen pro tu stylovou ich-formu.
Román nicméně začíná drastickým otvírákem, který se ukáže být pouhou kouřovou clonou pro změnu kulis. Patnáct let žurnalistiky udělalo s autorkou svoje, minimálně po stránce tvůrčího řemesla. A to už na scénu přichází anotací přislíbený svět vrcholového modelingu. Ten Corrie Jacksonová vykresluje bez příkras, živě a přesvědčivě, až mi těch mladých slečen bylo skutečně líto. Slabší je však v charakteru klíčových odhalení, čistě proto, že se za každou cenu snaží zužitkovat všechny zúčastněné figury a tím zvraty ztrácejí na překvapivosti. Ovšem velké plus má ode mě za absenci jakýchkoliv romantických odboček.

kniha: Totem - Morrell, David
Jana677 | ***1/2 | před 493 dny

To se takhle moje mamka vydala do knihkupectví, přičemž asi od někoho zaslechla, že David Morrell je uznávaný spisovatel a koupila „Totem“. Těžko říct proč sáhla zrovna po hororu, už se jí bohužel nemohu zeptat. Každopádně o pár dní později s kyselým až štítivým výrazem předala knihu mně, své krvelačné ratolesti. Byla jsem tehdy nadšená, moc jsem si napínavou četbu z prostředí amerických hor a pastvin užila.
Uplynulo 17 let a jak to tak chodí, dojmy se změnily. V hlavě se mi za tu dobu usadil věčně nespokojený kritik, který ochotně upozorní na snaživě rozpačitý úvod, jaký by člověk čekal u začínajího spisovatele – ovšem „Totem“ je autorův třetí román a tohle je navíc novější, přepracovaná verze. Po několika desítkách stran nabere děj na obrátkách, představí se hlavní hrdinové a neodbytnému kritikovi přijdou navzdory celkem úspěšné snaze o hlubší psychologii dost archetypální: přivandrovalý správňák šerif, patolog s poněkud nezdravou minulostí, na chlastu závislý reportér z velkoměsta a samozřejmě nesmí chybět despotický starosta. Do sbírky hollywoodských klišé se v této reedici naštěstí nedostala žádná femme fatale, volejme hallelujah! Svůj okamžik slávy si užije i několik vedlejších postav (veterináři, policisté atd.), z nichž mě nejvíce mátl navrátivší se rančerův syn, u kterého Morrel opakovaně zapomínal, že po téměř čtvrt století od jeho odjezdu už nejde o žádného mladíka.
K nejvýraznějším negativům patří závěr, bezradný, uspěchaný, podkopávající logiku předchozích událostí. Po celý román je hrozba zobrazována na úrovni instinktivně reagujících, agresivních zvířat, ta však ke konci zničehonic začnou používat lsti, oheň, zkrátka chovat se inteligentně a cílevědomě.
„Totem“ není špatný horor, většinou se četl hladce a má své velmi dobré pasáže. Akorát by neuškodilo omezit některé stereotypy, ujasnit si věk aktérů a určitě doladit finále, to bylo vážně odbyté, plné mezer. Za zmínku ještě stojí předmluva, obsahující spoilery, takže ji doporučuji spíše jako doslov. 71%

kniha: Herodesův stín - Winter, Antonín
trudoš | ***1/2 | před 495 dny

Můj druhý román od Antonína Wintera a opět musím ocenit velmi pěkně zkomponovanou kriminální zápletku. Jenže v důsledku je to to jediné, co na knize skutečně oceňuji. Vyprávění se vleče krajinou balastu, kdy se sice neustále něco děje, ale zvednout ze židle mě to prostě nedokázalo. Naštěstí v závěru se ukáže, že ta dlouhá trnitá cesta měla pro dvojici vyšetřovatelů přeci jen nějaký smysl a drobnosti do sebe poctivě zaklapnou. Což odpovídá i charakteru ústředního komisaře, starého neoblomného vlka, který ač neoplývá bůhvíjak geniálním intelektem, postupným sbíráním stop a ověřováním detailů se propracovává ke kýženému dopadení pachatele. Jen sem trochu lítal v časovém zařazení, protože se příběh odehrává v roce 1946, ale atmosférou mi připomínal spíš až nějaká 60. léta. A vzhledem k tomu, jak mám poválečné období v literatuře rád, mrzí mě nevyužitý potenciál společenského chaosu. Na druhou stranu, v rámci tuzemské tvorby a doby vzniku je Herodesův stín pořád víc než slušná detektivka.

kniha: Drasticky děsivý Dexter - Lindsay, Jeff
Jana677 | ***1/2 | před 496 dny

Už dlouho se mi nestalo, abych knížku přelouskala za jediný den (holt se málokdy můžu válet na gauči s osmatřicítkou horečkou a odmítat se podílet na provozu domácnosti). A přesně to jsem potřebovala po předchozí knize, která mi přivodila mentální opruzeniny z přefilozofování: svižný, nenáročný příběh, co se bude číst hladce – takříkajíc sám. V tomto ohledu mi „Drasticky děsivý Dexter“ vyhověl, vyprávění se sarkastickým nadhledem v první osobě pasovalo a umožnilo rychlojízdu. Překvapeně zjišťuji, že tím skoro končí výčet kladů, jelikož nezbytně nastupuje srovnávání. Zatímco seriálový Dexter je sympaťák, takový roztomilý, lehce narušený Batman, který má vše pod kontrolou, u toho románového je snadnější uvěřit duševnímu poškození hlavního hrdiny, všechno to předstírání a vražedné choutky působí mnohem více znepokojivě. Někdo to může brát jako plus, pro jiného to může být důvod strhávat procenta, já patřím mezi nerozhodnuté.
Přesuňme se k těm zřetelnějším negativům, tedy k samotnému ději a vyšetřování sériových vražd. Na nějaké zapojení detektivů rovnou zapomeňte, ti řeší své mocenské hrátky a jsou popisováni jako neschopní. Vůbec nezáleží na tom, že Dexter pracuje jako forenzní specialista u policie. Nezkoumá a nesleduje žádné důkazy, je zkrátka vláčen svými sny a intuicí, duševním propojením s pachatelem. Seriál se naštěstí dokázal jakékoliv parapsychologii vyhnout, přiznal vedlejším postavám i nějaké profesní kvality a Dextera nechal vše řešit důvtipem a zcela přirozenými dovednostmi.
Lindsayho výtvor se od seriálu liší i v dalších podstatných ohledech, čímž nemyslím jen jiný průběh událostí a úmrtí jedné z důležitých postav. Všechno to skrývání hrdinovy temnoty se provalí nečekaně brzy. Jistě, román byl první a veškeré odchylky jdou na vrub scénáristů, díky za ně. Udělali z televizní podívané mnohem zajímavější, rafinovanější a dlouhodobější záležitost.
A závěr knihy, do hajzlu, co to jako mělo být?! Nůž dopadl, střih, pohřeb, blablabla a ty si domysli, čtenáři, co se mezitím stalo? Zasáhl Dexter proti pachateli, vyklidil dotyčný bojiště sám, odnesl si ho čert nebo co?!
Nemůžu si pomoct, navzdory čtivosti dostal „Drasticky děsivý Dexter“ od toho seriálového slušně nakopáno do zadnice. 69%

kniha: Oltář z kostí - Carter, Philip
trudoš | *** | před 497 dny

Nenáročný konspirační thriller, jehož plusem je čtivost. Vše ostatní už jde na vrub čtenářova vkusu a času. Philip Carter bohužel nelituje jediné vycpávky, kterou by mohl v příběhu použít, díky čemuž mu akční zápletka pro dvě stě stran nabobtnala málem na trojnásobek. Ohledně autentičnosti při zemi taky příliš nezůstal, přestože se bere smrtelně vážně. Práci si navíc zjednodušil vytvořením fádně kýčovitých postav, kterým prochází i ty nejkrkolomnější kaskadérské kousky, takže bez problémů zvládnou prakticky cokoliv. Podobné je to i s padouchy, kterých je tu požehnaně a každý jeden z nich je ztělesněním toho největšího zla. Naneštěstí jejich role v příběhu není moc uspokojivá, o čemž svědčí hlavně jejich odbytý skon.
Celkově na mě Oltář z kostí působil dojmem, jako by si autor nemohl vybrat, zda chce paběrkovat na Danu Brownovi, nebo Jamesi Rollinsovi. A ta kombinace obou mu na výbornou úplně nevyšla. Zabít čas s tím šlo ideálně, ale na vlastní místečko v knihovně to rozhodně nestačilo.

kniha: Vyhlídka - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 498 dny

Dvě stě stran kvalitního detektivního příběhu, který se obejde i bez ohromujících kotrmelcových zvratů, to je Connellyho Vyhlídka. Detektiv Bosch ve strhujícím případu v boji nejen se zločinem, ale i s mašinérií kolosu FBI. Byť není zápletka nijak moc komplikovaná, postup vyšetřování je dobře vystavěn a nepostrádá čtivost. Žádná zbytečná vata navíc, všechno do sebe zapadá jako ozubená kolečka hodin až do finální akce. Citát: „Toho dne Bosch pochopil, že lidé s hodností často svádějí bitvy spíše s vnitřními nepřáteli.“

kniha: La Loba - Russell, Alan
trudoš | **** | před 499 dny

Strhující čtení, jež okouzlí nemilosrdnými kulisami, stejně jako nekompromisní zápletkou. Alan Russell spoléhá na kouzlo jednoduchého a bez parádiček míří k cílové rovince, kterou již úspěšně proběhli Stephen King s Misery a Jack Ketchum s Dívkou od vedle. A přestože by jeden řekl, že s tímhle druhem koncepce se nedá vymyslet nic nového, Russell s elegancí ledního medvěda dokazuje, kolik toho o thrilleru ještě nevíme. Je to hodně trýznivé, ale zároveň to nejde za hranici únosnosti. Nebýt naivistického (a hlavně zbytečného) boje s mexickou mafií, byla by spokojenost maximální.
Přiznám se také, že pro jednou jsem zcela propadl kouzlu záporné postavy. I když je Mattvyed figurou veskrze nesympatickou, jeho postřehy ohledně života v divočině jsou fantastické. A jak mě zpočátku štvalo archetypální nepřátelství mezi Hamiltonem a Martinem, tak postupné budování jejich spolupráce bylo skvělé, přičemž finální zvrat vtipně zúročil všechna seržantova původní podezření. Takže jen a jen spokojenost.

156789101112131415poslední (63)2483 příspěvků celkem