RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1678910111213141516poslední (62)2450 příspěvků celkem
kniha: Stín větru - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 518 dny

Tajuplné vyprávění Carlose Ruize Zafóna je důmyslnou poctou gotickému románu i detektivním dobrodružkám, stejně jako rafinovaným vyznáním lásky k šestákové literatuře. Typickým znakem spisovatelovy koncepce je rozehrát zápletku po vzoru ruských matrjošek, kdy se hlavní dějová linie tříští na menší a menší příběhy, které však ve finále celou mozaiku bizarní tragédie geniálně dotvářejí. Takřka dumasovské osnově přitom nechybí nečekané zvraty ani žalostné osudy, především ale neskutečně živé postavy a fascinující kulisy. Z jazykové stylistiky pak čiší vyslovená radost z tvoření a především úcta ke čtenáři, jež si nezaslouží nic menšího než to nejlepší.
A že jste o Stínu větru nikdy neslyšeli a už vůbec ne o tom, že by mělo jít o světový bestseller? Nejste sami. Osobně si však myslím, že je to autorův bezděčný způsob, jak Stín větru ještě více přiblížit neznalému čtenáři, který u něj tak zažívá stejné nadšení jako Daniel Sempere nad knihou Juliána Caraxe. Čirá magie, to mi nikdo nevymluví.

kniha: Před pádem - Hawley, Noah
trudoš | *** | před 520 dny

Spíš než Před pádem se měl román Noaha Hawleyho jmenovat Po pádu, protože to stěžejní je, co se dělo po katastrofě a ne před ní. Ovšem zachytit schopnost médií hýbat s názory lidu a bezohledně tak ničit životy prakticky kohokoliv, tohle zvládl autor skutečně bravurně. Naneštěstí, nic nového pod sluncem, v jeho případě mu navíc zazlívám určitou předpojatost, kdy čtenáři přímo podbízí, kdo je tu zlotřilý padouch a kdo bezúhonný hrdina. Samotná havárie letadla a neuvěřitelná záchrana jsou však parádní, tady jsem prožíval s aktéry každou jednu sekundu utrpení. Škoda jen, že další vývoj byl v mých očích takřka až prvoplánový. Zvraty, které přicházejí, jsou tak nějak čekatelné, vzhledem k tomu, jaké postavy se představí a k jakým cílům se upíšou. Nepřekvapila pak ani finální pointa, čistě proto, že je zřejmá od prvních minut tragédie. Ve vyprávění se přesto skrývá hodně chytrých motivů k přemýšlení, jenže autor je zpracoval natolik všedně, až si říkám, jestli mi neuniklo něco zásadního.

Tak tentokrát jsem byl s příběhem ze série Fiorella poprvé spokojen. Přes poněkud duchařský začátek se z knihy vyklube velmi zajímavá detektivka, která je plná zvratů a udrží si napětí až do konce. Na detektivku pro mládež bych řekl až nadprůměrné.

kniha: Ve jménu vlasti - Kaplan, Andrew
trudoš | *** | před 522 dny

Maniodepresivní psychóza je u agenta CIA osvěžující změnou, protože to zaručuje spoustu zábavy kolem, jen si nedokážu představit vládu, která by někoho takového zaměstnala. Dějí se však různé podivnosti.
Každopádně mi ve vyprávění chyběla nadsázka, která by základní premisu hodila do lehčí roviny. Jenže jak se to bere hrozně vážně, brzy jsem zjistil, že mě problémy primadony s bipolární poruchou vlastně ani moc nezajímají, vzhledem k tomu, že se projevují pouze jako záchvaty hysterie. Nehledě na fakt, že v Bejrútu je tahle agentka nenápadná asi jako zajíc ve lvím výběhu. Kdyby Carrie Mathisonová byla pouhou kancelářskou krysou, neřeknu ani popel, ale roli pracovníka v terénu jsem jí nevěřil ani na pikosekundu.
Celkově jinak standard mající blíž k seriálovému scénáři než plnohodnotnému špionážnímu thrilleru. Ale čte se to dobře, což je podmíněno neustálým převlékáním kabátů, takže ke konci v tom má člověk trochu NHL. Ale třeba je běžné, že je v téhle branži každý minimálně trojím agentem.

kniha: Běsné město - Rusková, Dana
trudoš | *** | před 524 dny

Dobrý nápad, nečekaně však minimálně využitý. Přitom samotné povídky Dany Ruskové nejsou špatné, jen se ve většině případů odbudou bez valného smyslu. A ač má kulisy magického Brna autorka moc hezky zpracované, krátký rozsah jednotlivých textů jí brání je výrazněji představit.
Po detektivní stránce nechybí příběhům nápaditost, jak dokládají například povídky Umění zla či Vzdušné zámky. Pouze se víc než na kriminální vyšetřování soustředí zápletky na fantastično a výsledek tak zůstává nějak mezi – ani to, ani tamto. Přesto nelze spisovatelce upřít talent, vzhledem k tomu, že většina vyprávění je tvořena jakoby myšlenkovými pochody ústředních představitelů. Přitom se účel pro uměleckou formu nevytrácí a nechybí ani jistá dávka napětí. Opomenu-li tak nedotažené charaktery postav, které chvílemi působí až úsměvně, nejvíc ze všeho mě mrzely předvídatelné finiše. Celku by proto možná slušela spíš románová forma s koncem a začátkem, než sbírka drobtů, neobsahující v důsledku nic zásadního.

kniha: Čarodějnice z Fount Royal - McCammon, Robert R.
trudoš | ***** | před 526 dny

Pochmurný román z konce 17. století, kdy v koloniální Americe bylo označení „čarodějnice“ prakticky rozsudkem smrti. Co v tom případě zmůže obyčejný písař, kterému víc než na pověrčivosti sedláků záleží na pravdě a spravedlnosti?
Po dvojici apokalyptických sci-fi románech, kterými se u nás Robert McCammon představil, se k nám tentokráte dostává historický thriller, který si syrovostí v ničem nezadá s kultovním seriálem Deadwood. Nemilosrdná doba neměla slitování s nikým a lidský život měl často hodnotu pouze bot, jež měl dotyčný na sobě. Právě v těchto časech rozjíždí mladičký soudcův sekretář Matthew Corbett osamělé vyšetřování, předem odsouzené k fatálnímu nezdaru. Přesto se autorovi daří udržovat čtenáře takřka šest set stran v neustálém napětí, zda jeho boj s větrnými mlýny bude nakonec co k čemu. Je to pekelně temné čtení, fantasticky napsané a rozehrané s noblesou starých dobrodružných románů, pořád však v rovině klasické detektivky se zločinem, pátráním a závěrečnou konfrontací.

kniha: Vrah vyšel naprázdno - Benjamin, Benjamin T.
tomts | *** | před 527 dny

Novelka, naštěstí krátkometrážní, o tom, že kdo jinému jámu kopá, spadnou do ní oba

kniha: Playground - Kepler, Lars
trudoš | **** | před 530 dny

Manželé Ahndorilovi upustili od dalších příhod nekompromisního vyšetřovatele Joony Linny a zavítali do záludných vod fantastické literatury. Vznikl přímočarý thriller s jednoduchou zápletkou, kdy matka bojuje o život svého syna, jenž je netradičně okořeněn volbou prostředí, kterým je Babylón mrtvých. Autoři vycházejí z čínských legend, které povýšili nad ostatní a hrdinové se tak ocitají v podivuhodné verzi očistce, kde musí bojovat „na hřišti“, velmi specifické verzi gladiátorských her.
Je to poměrně kruté čtení, které si nebere servítky, přičemž pointa je v tom, že vyhrát ještě neznamená obživnout. Připočteme-li k tomu fakt, že víc jak polovina knihy se odehrává v průběhu deseti minut reálného času, je až s podivem, že autorům při psaní nerupla nějaká ta žilka. Navzdory povedené imaginaci se však nedokázali oprostit od různých nešvarů skandinávské literatury. Ovšem i přes řemeslné kličky, majícími za účel větší počet stran, se o románu Playground dá říct s nadšením jedno – drsárna.

kniha: Skvrna - Flynn, Gillian
trudoš | ***1/2 | před 532 dny

Novelka, která měla raději zůstat součástí antologie Darebáci, pro kterou byla původně napsána, protože její samostatné vydání okouzlí maximálně technickým provedením než bůhvíjak skvostným obsahem. Mezi jinými povídkami by kvalitativně zapadla, samostatné vydání však ve čtenáři automaticky evokuje něco výjimečného. A ono jde spíš o takovou cynickou hříčku, nic víc. Tedy ne, že by se mi Skvrna nelíbila, pouze jsem čekal něco… něco lepšího.
Ale abych jen nebrečel, jsou tu dobré nápady. Hrdinka je prostě skvělá, přesně v duchu sympaticky svérázných žen, které Gillian Flynnová umí tak perfektně vykreslit. Své kouzlo má rozhodně i strašidelná zápletka, minimálně do chvíle, než přijde na přetřes rozřešení. Jakmile však autorka začne vykládat karty na stůl, propadl jsem skepsi. Přestože se snaží čtenáře přesvědčit, že má královskou postupku, všichni vidíme, že jde pouze o dva páry. A i když se mi pointa líbila, zpětně hapruje logika jednání postav, stejně jako základní uvěřitelnost. Ško­da.

kniha: Studie v kouzelné - Kurland, Michael
toms | ***** | před 533 dny

Třetí román s lordem Darcym je zasazen do atraktivního prostředí alternativní Aztécké říše. Mexický kouzelník lord John Montezuma, ve spolupráci s irským kolegou Seanem O´Lochlainnem se snaží pod vedením lorda Darcyho odhalit vraha aztéckého prince. Příběh je oproti předchozím románům znatelně dobrodružnější, zřejmě ve snaze autora odkázat na Doylovu knihu Studie v šarlatové, s níž však má společného pramálo. Příběh opět provází vtipné narážky i zajímavá kouzla, ale samotné ladění má tentokrát blíže k špionážnímu thrilleru než ke klasické detektivce.

Lehkým povzdechnutím na závěr je konstatování, že se jedná o zřejmě poslední setkání se sympatickou dvojicí hlavních postav z alternativního anglofrancouzské­ho světa.

kniha: Deset malých čarodějů - Kurland, Michael
trudoš | ***** | před 534 dny

Podmanivě kouzelné vyprávění, ve kterém je znát jak úcta k původní předloze, tak vlastní invence stran uchopení světa stvořeného Randallem Garrettem. Oceňuji přitom, že detektivní pátrání nestojí na magické berličce, kdy stačí mávnout hůlkou a vrah je na světě. Lord Darcy se Seanem O Lochlainnem tvoří rovnocenné duo, kdy jeden doplňuje nedostatky druhého, takže je nutná souhra obou, aby byl pachatel dopaden. Mimo jiné hodně pobavil nenápadný odkaz na Nero Wolfa v roli lorda markýze.
Slabší je Michael Kurland pouze ve stavbě zápletky. Ne že by jí neuměl rozehrát, právě naopak – od prvních stran vrší jeden nevysvětlitelný zločin na druhý, až z toho má člověk brzy popletou hlavu. Nicméně v momentu, kdy přijde ke slovu finále, všechny tajuplné skutky vezmou za své. Je v tom jasně promyšlená koncepce, ale zpětné vysvětlení jednotlivých zločinů sfoukne autor jednou dvěma větami, takže se najednou zdají málem až všední. Celkově ovšem parádní návrat k něčemu, co je u nás bohužel nepříliš známo.

kniha: Zmizelý svět - Lehane, Dennis
Lmslaver | ***** | před 534 dny

Joe Coughlin si vybral kariéru gangstera se vším co k němu patří. Denně přemýšlí, jak obejít systém, jak si vybudovat svět podle vlastních pravidel. Jeho životní cestu ale lemují nejen kolosální kšefty se štosy bankovek, ale i mrtví které zabil, nebo nechal zabít. Možná tuší, ale nechce si to připustit, že ho tenhle styl existence jednou dožene a předloží mu účet i s úroky. Zmizelý svět má možná trochu pomalejší rozjezd, ale postupem děje přidává na otáčkách a závěr je zběsilá a strhující jízda až do cíle. Jako příznivce žánru nemůžu dát menší hodnocení než 100 %.

kniha: Smrt má vůni inkoustu - Křížek, Vilém
Sirius | **** | před 535 dny

Po dlouhý době jsem si zase něco přečetl. Smrt má vůni v inkoustu v knihkupectvích rozhodně nepřehlídnete díky skvělý grafický úpravě (která je u Mystery Pressu zase tradičně skvělá). A pokud jste ji tam přehlíželi doposud, tak příště doporučuju minimálně prohlídnout. A nejlíp rovnou odnést ke kase. Tohle je detektivka starýho ražení, která nejvíc připomene Sherlocka Holmese – trochu výstřední detektiv a jeho oběma nohama na zemi stojící parťák. Místo Británie Rakousko-Uhersko, který má ale před první světovou válkou taky svoje velký kouzlo. A samozřejmě zločin ve vyšších patrech společnosti. Netopí se to v depresích ani brutalitě, takže můžete bez obav kupovat i starším ročníkům. A pokud budou další díly, tak si je určitě přečtu.

kniha: Lev - DeMille, Nelson
trudoš | ***1/2 | před 537 dny

Rozhodně lepší díl než Odvetný úder, spád románu však opět brzdí přílišná upovídanost a nepříliš dobře promyšlená stavba. Má to naprosto precizní rozjezd, málem lepší než ten, kterým ohromila Hra se lvem – nápaditý, akční, nekompromisní. Jenže jak to Nelson DeMille famózně rozbalí, po stovce stran mu dojde invence a vrací se ke staré známé vatě. Ta mu vydrží dalších bratru tři sta padesát stran, než se dostane k něčemu, co zápletku skutečně někam posune. Pro Reader's Digest tak ideální titul, protože krátit by šel i poslepu.
Nemůžu však autorovi upřít zábavnost a čtivost, přestože jeho pravičácký sarkasmus občas zachází za mou hranici únosnosti, kdy už mi to ani nepřijde vtipné, jako spíš zaslepené. Je to jako s kamarádem, co má tak obrovské charisma, že je vám to po chvilce až nepříjemné, protože si uvědomíte, že celý svět se točí pouze kolem jeho ega. Na druhou stranu, občas se těmhle lidem podaří kousky, díky kterým je prostě milujete, viz Coreyho závěrečná scénka s pyrotechniky.

kniha: Metoda 15/33 - Kirk, Shannon
trudoš | **1/2 | před 539 dny

Thrillerová verze Sám doma, kdyby Macaulay Culkin byl víc jako Sheldon Cooper a Dexter Morgan dohromady. Naneštěstí, jak zní námět zajímavě, provedení žádnou spanilou jízdu nepředvede. Hlavní problém u mě byl, že hrdinka románu i přes všechnu svou inteligenci není vlastně ničím zajímavá. Jasně, je chytrá až na půdu, ale to přijde ke slovu až v druhé půlce, kdy konečně aplikuje svůj do detailů promyšlený plán. Jenže ani tady neokouzlí nápaditostí MacGyvera – prostě využije co je a sejme pachatele, stejně suše jako máma mele maso. Není v tom žádná nadsázka ani punc originality. Jednotvárnost příběhu pak podtrhuje tupost únosců, kteří se neumějí starat o svůj prodejní artikl. A jak si Shannon Kirková nedokáže poradit se dvěma stranami konfliktu, zapojuje do příběhu ještě agenty FBI, kteří však nemají jinou úlohu, než přijít s křížkem po funuse. Je tu pár dobrých momentů a fajn se to čte, ovšem jinak mi to přišlo jako tuctovka prvotřídního charakteru, s korbou plnou ledabylé absurdnosti.

kniha: Pojď blíž - Gran, Sara
trudoš | ***1/2 | před 540 dny

Čtivá novela o démonickém posednutí, jejíž jedinou a nejvýraznější slabinou je neochota Sary Granové rozehrát zápletku. Přitom potenciál tu je a dokonce i pár atraktivních zvratů, jenže nakonec celá historka skončí u dramatu, naznačeného už v úvodu. Což mě mrzelo setsakra nejvíc, protože vše ostatní tu v rámci žánru funguje skutečně dobře. Děj se řítí vpřed rychlostí blesku a s neodvratností pandemie, postavy jsou přitom dostatečně lidské, aby jim člověk držel palce. Zároveň jde o jednu z mála knih, kde bych uvítal rozsáhlejší počet stran – strohost příběhu je sice plus, jenže výsledný produkt připomíná spíše delší povídku, které chybí nosná pointa, než regulérní román s plnohodnotným obsahem. A že možností by tu bylo nepočítaně, nicméně těch několik hororových etud autorka nijak dějově nerozvine a pouze je využívá k psychologickému formování hlavní hrdinky.
Jinak ale příjemné překvapení, už jen pro ten pocit mrazení v zádech, který mě po celou dobu vyprávění ani jednou neopustil.

kniha: Dexter je mrtvý - Lindsay, Jeff
trudoš | *** | před 543 dny

Jak skvělý má tohle poslední dobrodružství začátek, jakmile se hrdina dostane z vězení, vyprávění se promění v regulérní zácpu. Drahoušek Dexter se nudí v restauraci, hotelovém pokoji nebo autě a pak náhle ric pic bum prásk, nějaká akce a… další nudění se v knihovně, hotelu, autě et cetera, et cetera. A i když je to prokládáno vtipnými komentáři, nějak to celé sklouzává k fňukání nad zlovolným osudem.
Přitom koncepci vymyslel Jeff Lindsay opravdu dobře, po tolika dílech dochází k zásadním zvratům, které mění úplně všechno. Jenže si s nosným motivem neporadil příliš originálně, jako by jednoduše nevěděl, kterak se ovládá řemeslo gradace. Takže postavy něco naplánují a následně to provedou. Tolik k překvapení. Sám Dexter je přitom opět v roli naprostého idiota, kterému nedojdou ani ty nejzákladnější souvislosti, přestože čtenáři jsou jasné v okamžiku, kdy se o nich začne mluvit. Nakonec tedy musím se smutkem konstatovat, že Dexter je pro mě už skutečně mrtvý. A možná je tomu tak dobře.

Diana Gabaldon se prosadila romantickou ságou Cizinka, na kterou jsem ovšem nikdy nesebral dostatek odvahy – počet stran versus ústřední téma vytvářejí na můj vkus až příliš smrtící kombinaci. Nicméně krátký román Lord John a důvěrná záležitost sliboval méně něhy a více děje, takže moje zábrany šly protentokrát stranou. Chyba lávky.
Špionážní zápletka se v rukou autorky chtě nechtě mění v láskyplnou tragédii, která by mě možná dojala, nebýt chromozomu Y, co mi koluje v těle. Ovšem když už nic jiného, je v tom znát tvůrčí nadšení pro aktéry i historické reálie, jen by bylo fajn poslouchat při psaní víc diktát rozumu, než hlas srdce. Současný výsledek totiž s detektivkou moc společného nemá, ale myslím, že to stejně nebylo prioritou. Bohužel, prostor nevyzbyl ani na rafinované intriky, protože vyprávění se ubírá jednoduchou cestou k řešení, a spíš, než napnout, se snaží dojmout. Naneštěstí u mě nezabodovala ani postava samotného Lorda Johna, takže počítám, že jsme se viděli naposledy.

Zápletka je pro jednou výrazně sevřenější a v komornějším duchu, za což může odlehlost vědeckého pracoviště, stejně jako nízký počet podezřelých. Lucky Starr dokonce ani nemusí sahat po svém odkazu marťanů, aby viníka chytil do pasti nevyvratitelných argumentů. Navíc vyšetřování jde tentokrát za konkrétním cílem a fantaskních odboček pro pobavení publika je díky tomu minimum. Faktem ale je, že detektivní linie trochu pokulhává, člověk má většinu příběhu pocit, že hrdinové jsou spíše na dovolené, než že by přijeli něco skutečně řešit. Protože vlastně není co, všechno podstatné se stane až po jejich příjezdu.
Pro mě tak byla opět nejkouzelnější předmluva, v níž Isaac Asimov vypráví, jak při psaní vycházel z dobových znalostí astronomie a příběh jim přizpůsobil, jen aby se o pár let později ukázalo, že tehdejší vědecká mínění byla – mírně řečeno – úplně mimo mísu. Tohle kouzlo starých časů dobrodružkám s Luckym Starrem nikdo neodpáře a je to taky důvod, proč mám tuhle sérii tak rád.

kniha: Přísně tajná - Evanovich, Janet
trudoš | ***** | před 550 dny

Stephanie, Stephanie, jak jsi mi jen chyběla. Přestože mě v tvé sérii minulo na čtrnáct knih, přijde mi, že se od našeho posledního setkání vůbec nic nezměnilo. Pořád jsi střelená, bezprostřední a zatraceně sexy. Jako bych stále byl u prvního dobrodružství – což je, přiznám se, trochu rozčarování, na druhou stranu mi tahle stagnace vlastně ani nevadí. Když už nic jiného, neztratil jsem se v souvislostech.
Nové bláznivé dobrodružství při honbě za lidmi s propadnuvší kaucí se opět nesoustředí pouze na jednu dějovou linii, ale rozehrává se toho víc, takže prakticky nemine kapitola, aby nedošlo k nějaké honičce, střelbě nebo výbuchu. A erotická scéna s vibrátorem patří k těm nejzábavnějším, jaké jsem měl kdy možnost číst. Velkou výhodou přitom je, že do série můžete klidně naskočit s touto knihou, aniž byste měli pocit, že vám cokoliv uniklo. A věřte, že Stephanie Plumová za to stojí. Ne nadarmo je její stvořitelka Janet Evanovichová jednou z nejúspěšnějších amerických autorek současnosti.

kniha: Sázka na třináctku - Winter, Antonín
trudoš | ***1/2 | před 552 dny

Skutečně hezky propracovaný zločin a stylistika na velmi slušné úrovni, jen ta výplň mezi stranou jedna až dvě stě padesát byla krapátko nudná. Jakoby se spisovatel Antonín Winter soustředil pouze na rozjezd a závěr, a zápletku mezitím dával dohromady za pochodu. Nejde ani tak o to, že by se nedělo nic zajímavého, nebo že by protagonisté byli nesympatičtí – děj se ovšem šine chvilku tam, chvilku onam a člověk brzo pochopí, že dokud nepřijde finále, nic podstatného se nestane. Nebo stane, ale k pochopení souvislostí mu to příliš nepomůže. Postavy jako takové pak sice dýchají reálným životem, jenže jim chybí výraznější charaktery, pro které bych měl potřebu si je oblíbit. Na druhou stranu, atmosféra sedmdesátých let funguje na jedničku a atraktivita poválečných zločinů na mě bude působit vždycky, i kdyby šlo o sebepomalejší spektákl. Takže ač žádné mistrovské veledílo, pořád moc pěkně odvedené řemeslo, které má hlavu a patu. Což se u české detektivky bohužel nestává zas až tak často.

kniha: Syn - Nesbø, Jo
Jana677 | **** | před 553 dny

Netradičně jsem tvorbu komentáře nechala více než týden odležet, s odstupem jsou tudíž dojmy a emoce vlažnější, méně ostré, nicméně jsem ještě nepoztrácela souvislosti.
Jo Nesbø je jméno, které kolem mě už několik dlouhých let krouží, ale až „Syn“ mě s tímto autorem seznámil. Setkání to bylo rozhodně příjemné, svižné a zajímavé; jsem si jistá, že vyhledám i další knihy tohoto pana spisovatele. Potěšily mě dobře vypracované charaktery, hustá severská atmosféra s prostředím vykresleným tak, aby detaily nenudily a umožnily čtenářově imaginaci vidět vše skoro jako ve filmu. Dialogy jsou přirozené a zápletka… no, v jistých ohledech jako ze života a v jiných, těch podstatnějších, bohužel připomíná americké blockbustery. Stejně jako trudoš mám výhrady ke schopnostem těžce závislého feťáka a k neschopnostem jeho rivalů. Také mě začínají malinko nudit klasické detektivní páry typu starý polda + vnadná policejní novicka, nějak o ně poslední dobou zakopávám moc často.
Výborný thriller, skvěle odvedené řemeslo, akorát mě nic výrazněji nepřekvapilo (a pár věcí spíše negativně), takže dávám „jen“ hezkých 80%.

kniha: Gilgul - Novotný, David Jan
trudoš | **1/2 | před 554 dny

Gilgul má slušný začátek, kdy se příběh zajímavě rozehrává a je okořeněn jemnou komikou, která osudy hrdinů příjemně zpestřuje. Ovšem už po druhé stovce stran začne vyprávění dějově stagnovat, jako by autor nevěděl, jestli chce psát traktát o zlu, nebo detektivní román. Což zazdí koncem, který nic neřeší ani neuzavírá – David Jan Novotný jednoduše nechává na osudu, aby si se špatnostmi světa poradil sám, a lidské konání na to nemá v důsledku vliv.
Takže máte-li rádi příběhy protkány židovskou tématikou, román vás s největší pravděpodobností uspokojí, nečekáte-li vysloveně thriller. Já se bavil prakticky do půlky, a pak šlus – zbytek byl už na mě příslovečný zmatek nad zmatek. A přestože jsou do zápletky zakomponovány skutečné události, neměl jsem pocit, že by měly na vývoj nějaký vliv, spíš jsou jen poukazem na lidskou titěrnost. Ovšem jazyková obratnost mění všechny tyhle mínusy v jedno solidní plus, protože když už nic jiného, měl jsem alespoň pocit, že knihu psal skutečný spisovatel.

kniha: Mrazivá hlubina - McKinty, Adrian
trudoš | ****1/2 | před 556 dny

„Přestal jsem ho poslouchat a začetl se do filmových recenzí v Socialistickém dělníkovi. Dobyvatelé ztracené archy zněli navzdory ‚povýšenecké karikatuře manuálně pracujících v rozvojovém světě‘ slibně.“
Belfast v Severním Irsku byl v roce 1981 vskutku kouzelným městem, protože výbušnější kolébku třídních nepokojů, náboženské nenávisti a nacionalistické revolty byste pohledali. Přesto jej Adrian McKinty uznal za vhodný, jako ideální prostředí pro noirovou detektivku. A plným právem.
Předností Mrazivé hlubiny tak zůstává strhující dobová atmosféra, odlehčená špetkou cynického humoru. Ovšem ani zápletka nezůstává pozadu, i když v závěru zbytečně přechází do roviny Posledního akčního hrdiny. Ono ale nelze zanevřít na policistu, co se každé ráno musí podívat pod auto, jestli mu tam IRA nedala pro legraci bombu. O to spíš, že mu vyšetřování neusnadňují žádné technické vymyšlenosti. Ne ne, pěkně zpátky do pravěku, ve kterém i DNA byla ještě velkou neznámou. Za mě tedy maximální spokojenost.

kniha: Marco - Adler-Olsen, Jussi
trudoš | **** | před 558 dny

Slabé, ale dobré. Slabé pro nesmyslnou délku téhle novodobé parafráze Olivera Twista a především pro nevyužité role oblíbených vyšetřovatelů. Ti zde slouží jen k uzavření samotného případu, jinak se románem plouží zleva doprava, aniž by do událostí nějak významně zasáhli. Navíc se mi způsob, jakým se Jussi Adler-Olsen nakonec vypořádal s dvojicí hlavních padouchů, zdál poněkud nešťastný.
Jinak ale tým Oddělení Q opět válí, s komisařem Carlem Mørckem na špici pelotonu. Já tohohle líného bručouna prostě můžu. V ději se povedeně mísí komika s tragédií, aniž by jedno rušilo druhé, přičemž tentokrát autor přidal na optimismu, takže důvodů ke chmurám mají hrdinové méně než obvykle. Je však otázkou, jak dlouho jim tohle ticho před bouří vydrží. Přiznat musím i čím dál lepší stylistiku, kdy už prakticky vymizely strojené dialogy, vytratila se stylizovaná póza a postavy se začaly chovat čím dál realističtěji (neberu ovšem v potaz Asada a Rose). A velbloudí průpovídky jsou jednoduše geniální.

kniha: Zloději lidí - Crais, Robert
Lmslaver | ***** | před 558 dny

Napínavá akční jízda od začátku až do poslední stránky. Craisův dokonale vybroušený styl s brilantně zvládnutým kriminálním příběhem.

kniha: Případ ztraceného suchoplavce - Souček, Ludvík
trudoš | ****1/2 | před 560 dny

Přiznám se, že mě úvodní ochutnávka případů vozíčkáře Martina Anděla – tedy Případ ztraceného suchoplavce – absolutně nadchla. Kam se hrabe Lincoln Rhyme. Nejvíce přitom oceňuji, jak Ludvík Souček obešel klasická pravidla detektivky s vraždou. Místo nože v zádech a dumání, kdo ho tam umístil, pátrají hrdinové po starých „možná“ zločinech a to za pomoci vlastní představivosti, logické indukce a novinářské praxe. Nic podobně skvělého na trhu nenajdete, minimálně mezi současnou produkcí ne.
Co však vyprávění postrádá, je prvek napětí, což spisovatel dovedně maskuje nadšením pro záhady. Jenže jakmile ústřední motiv prokouknete (a ono to zas moc komplikované není), rychle ztrácí příběh spád, protože už jen čekáte, až ke stejnému závěru dojdou také hrdinové. Ti se pak natruc chovají jako hlupáci, jen aby bylo ještě chvilku o čem psát. Naštěstí rozsah novely neumožňuje žádné větší prostoje, takže i když člověk najde jádro pudla příliš brzy, autorova zábavná stylistika ho nenechá usnout nudou.

kniha: Oživovatel - Patrick, Seth
trudoš | ***1/2 | před 562 dny

Atmosférická detektivka okořeněná hororovým motivem oživování zavražděných, kteří pak vypovídají o pachatelích. Samotný nápad je neskutečně skvělý, přičemž Seth Patrick si hezky pohrál s detaily, takže to celé působí logicky a uvěřitelně. Oproti tomu zápletka podobnou prověrkou neprošla a v románu jakoby hrála vedlejší roli. Což je znát hlavně v první půli, protože jak román pěkně začne, ve chvíli, kdy dojde na uvedení do prostředí, autor se příliš soustředí na problematiku kolem polozombíků, než že by se dělo něco podstatného. Při zpětné rekapitulaci mi pak nejednou přišlo na mysl, jestli tak prostá osnova skutečně potřebovala celých čtyři sta stran. Podobně se to má i s postavami, suchými jak britský humor, jehož je ve vyprávění ostatně vůbec pomálu. Což je rozhodně škoda, takhle šílený námět by si nějaké to odlehčení v dialozích zasloužil.
Přesto musím ocenit autorovu imaginaci ohledně povolávání mrtvých. Výsledek je ovšem na horor příliš rozvláčný a na detektivku zas primitivní.

kniha: Psi z Rigy - Mankell, Henning
trudoš | *** | před 563 dny

Bohužel ani druhý případ Kurta Wallandera můj despekt k sérii moc nevylepšil. Zápletka je naštěstí vystavěná jinak než u předchozí knihy, ovšem trpí naprosto stejnými problémy – neopodstatněná ukecanost, nudné postavy, závěr na zabití. Obzvláště ten konec, který prakticky zopakoval to, co Henning Mankell předvedl v jedničce (tedy naprosto irelevantní vysvětlení nejzajímavějšího bodu zločinu), rozdrásalo moje nervy nejvíc. Tohle se prostě nedělá. Ale abych nepůsobil úplně zatrpklým dojmem – Mrtvým ve člunu se musí přiznat, že jsou lepším románem než Vrazi bez tváře. Tam se děj dost dlouho neposouval, tady se naopak díky cestě do Rigy vývoj neustále proměňuje. Pohyb v čerstvě postkomunistické zemi, kde levá ruka neví, co dělá pravá, natož aby věděla, co dělá všech deset prstů, to má vždycky svoje grády.
Časem zkusím další díly, ale přiznám se, že zatím je spokojenost spíše vlažná. Jsou tu dobré momenty, ovšem utopené ve velkém množství pro mě nezajímavých nářků a hloubavých úvah.

kniha: Sluneční bouře - Larsson, Åsa
trudoš | ***1/2 | před 566 dny

Slušná detektivka, která nijak nepohoršila, ale ani výrazně nenadchla. Zápletka se motá kolem pěkného tématu okresní sekty, ovšem přišlo mi, že zdaleka nebylo využito všech možností. Za drobně nešťastné pak považuji tříštění čtenářovy pozornosti mezi právničku Rebecku Martinssonovou a vyšetřovatelku Annu-Marii Mellaovou, protože příběh by si klidně vystačil pouze s jednou hlavní postavou.
Každopádně jde o dámskou kriminálku a Åsa Larssonová se to ani nesnaží skrývat. Vyprávění naštěstí neškobrtá v romantických vzplanutích, spíš jde o celkový pohled na věc a určování priorit, co je pro autorku podstatné a co ne. Díky tomu se skutečného vyšetřování dočkáme až v poslední třetině. Přesto nemůžu říct, že by se Sluneční bouře špatně četla. V závěru navíc mile překvapila hned ve dvou bodech – tím, jak se hrdinka nemilosrdně vypořádá s padouchy, a finálním zvratem, který člověka donutí podívat se na události jinýma očima. To jsou v důsledku také důvody, proč knihu považuji za lepší než průměr.

kniha: Thriller 2 - Cussler, Clive
trudoš | ***1/2 | před 568 dny

Přišlo mi to o chlup lepší, než první Thriller, ale stran kvality obsahu víceméně nastejno. I když se tu najde pár lepších kousků, nic nepřekročí hranici průměru, což je stejnou měrou dobře jako špatně. Dobře, protože člověk dostane čtyř set stránkovou kolekci napínavého čtení pro zádumčivé večery. Špatně, protože formát, vazba a stylový design by slušely spíš něčemu významnějšímu, než je jednoduchá spotřebka. Co navíc chybí, je výraznější podpis editora, který by antologii dal nějakou osobitější tvář.
A co že mě zaujalo? R. L. Stine vystřihnul nápaditou povídku z podivného domova důchodců, Robert Ferrigno vtipnou hříčku o nepovedené gangsterské popravě, Joe Hartlaub zábavnou historku z podsvětí o dluzích a otcovství, Tim Maleeny předkládá velmi neotřelý pohled na nakladatelské praktiky, Gary Braver píše o stinných stranách námezdního spisovatelství, David J. Montgomery o podobných trablech ze života nájemných zabijáků a Jon Land o tom, jak z vás učitelování může udělat lepšího člověka.

kniha: Temné kouty - Flynn, Gillian
trudoš | ***** | před 570 dny

Za mě nejlepší román Gillian Flynnové a to především kvůli formě vyprávění, kdy úhel pohledu postupně přeskakuje z jedné postavy na druhou. Druhým plusem byla zápletka, která do poslední stránky skrývala řadu možností, a přestože je vyústění nakonec malinko přestřelené, pořád jsem si to užil se vším všudy. Další kladem jsou kulisy, ať už jde o skvělý con fanoušků zločinu, nebo návraty do minulosti farmářských chuďasů. Výborné přitom je, že autorka nesklouzává k melodramatu, kdy by si protagonisté po letech vzájemně v slzách odpouštěli, takže o vypjaté emoce není nouze. No a v neposlední řadě pro mě byla hlavním tahounem postava Libby Dayové, která do svých třiceti let žije z milodarů, aby najednou zjistila, že vlastně nemá, čím by se uživila. Protivná, cynická a věčně nespokojená, přesto jsem ji miloval od prvního výstupu.
Jednoduše ve všech ohledech perfektní detektivka, nevadí-li vám trocha té maloměšťácké psychologie nebo špetka explicitního násilí při vyvražďování nevinné rodinky.

kniha: Továrna křiváků - Simmons, Dan
trudoš | ****1/2 | před 573 dny

Ne tak zábavné a strhující jako třeba Drood nebo Páté srdce (v rámci Simmonsových poct literárním velikánům), ale pořád skvělé. Ovšem mluví ze mě nadšení z autora jako takového, takže berte můj názor s rezervou. Já si ale nemůžu pomoct, tahle pseudoživotopisná díla sedí k Danu Simmonsovi asi nejvíc. Vedle dokonalé atmosféry doby a zajímavých poznatků z historie dokáže uhrát mysteriózní zápletku a ještě jako bonus věrně vykreslit psychologii hlavních i vedlejších postav. Osobně by mě vážně zajímalo, co by na to řekli sami aktéři, kdyby vstali z hrobů a mezi pojídáním mozků vyděšených civilistů by si o pauzách střihli jednu z jeho knih. Aneb Jak si nezahrávat s nemrtvými.
Tentokrát ovšem spisovatel upustil od fantastiky zcela a rozehrál čistokrevný špionážní román, v němž vzdává hold jak samotnému žánru, tak především Ernestu Hemingwayovi. A i když se chvílemi možná moc rozepisuje v disputacích, díky čemuž akce přijde ke slovu málem až v závěru, pořád jsem si Továrnu užil se vším všudy.

kniha: Krev na sněhu - Nesbø, Jo
trudoš | ***1/2 | před 574 dny

Přestože mi vyhovovala strohost příběhu, je pravdou, že v klíčových bodech u mě Jo Nesbø selhal – jak ve stavbě zápletky, která je coververzí obehraného, tak v hlavní postavě, vytvořené jen pro efekt. Já nemám nic proti sečtělému zabijákovi, schopnému diskutovat o trendech filozofie stejně, jako o historii nábytku, ale potom nechápu, proč mě autor neustále ujišťuje o tom, že je to vlastně polodement. V postavě Olava Johansena se tak misí protichůdné osobnosti, které s chladnokrevnými popravami moc společného nemají. A podobně je na tom dějová osnova, vyšumělá krapátko do ztracena. Je fajn, že se příběh drží jednoduché linie, v rámci rozsahu je mi ovšem záhadou, proč těch pár nitek zůstalo nezastřižených, nemluvě o kostrbatých zvratech.
Ovšem jako severská noirovka funguje kniha skvěle. Celé to hodně připomíná filmy jako Ghost Dog nebo Drive, kdy si člověk vychutnává spíš celkovou atmosféru, než vytříbenost zápletky a technické detaily. Jednohubka pro zádumčivé večery, ale jinak nic víc.

kniha: Citlivé místo - Hiaasen, Carl
trudoš | ***** | před 576 dny

Jedním slovem geniální. I když je fakt, že v tomto románě už Carl Hiaasen trochu moc straní ekoteroristům, ovšem když člověk sleduje chování zbohatlické smetánky vůči životnímu prostřední, ani se hrdinům vlastně nediví, že jednají, jak jednají. Humor je přitom sympaticky agresivní, neberoucí si servítky vůči moderní společnosti, která víc bere, než dává. Ostatně ani postavy na obou stranách barikády nejsou žádným výkvětem lidství, často mají problémy s vlastním sebeovládáním, což vede k řadě zábavných momentů. Ono je to často totiž to jediné, co jedince rozhoupe k tomu se ozvat a jednat, ne jen tupě sedět a čekat, až se civilizační žeň přežene. V tomhle ohledu se autor nebojí šťourat na citlivých místech, a když chce někoho urazit, tak jej taky urazí. Pořád je to však v mezích komedie a ne politické agitky. Je vtipný a zároveň chytrý, což je vždy skvělá kombinace. Proto pro mě Hiaasen nadále zůstává tím nejlepším čtením z ranku humoristického thrilleru, na které se u nás dá narazit.

kniha: Kainovo znamení - Knox, Tom
trudoš | *** | před 579 dny

Rozjezd Kainova znamení byl velmi slušný, naneštěstí pro mě došlo románu palivo relativně záhy. O moc lepší to nebylo ani s hrdinou a jeho společnicí, kteří mi už po hodině vyprávění začali být ukradení. Sympatie jsem tak choval pouze k postavě inspektora z druhé dějové linie, který však pro vylepšení celkové nijakosti moc udělat nemohl. Ale čert to vem, očekávat od konspiračního thrilleru stylistiku Umberta Eca by bylo chybou v jakémkoliv ohledu.
Ono pátrání po předcích s šíleným vrahem v zádech má něco do sebe, především v momentě, kdy se děj přesune do Sudet, ideální skrýše nacistických genetických výzkumů. Jenže jakmile se Tom Knox rozhodl dát porůznu roztroušeným motivům společnou formu, výsledek začal pajdat na logice i věrohodnosti. Problém spočíval hlavně v autorově tendenci opakovat vzorec jednotlivých scén, dokud se nedostavilo finále a vyprávění nebylo třeba nějak uzavřít. Přičemž „nějak“ není francouzský výraz pro „smysluplně“. Informačně docela zajímavé, ale jinak moc nic.

kniha: Keltská kletba - Hrůzová, Barbora
trudoš | *1/2 | před 580 dny

Barbora Hrůzová předkládá čtenáři novelu, která svou jednoduchostí ze všeho nejvíc připomíná starou edici Stopy hrůzy, tedy v případě, že si odmyslíte přívlastek „hrůzy“. Osobně bych preferoval spíš obraty jako „smutného smíchu“ nebo „absurdních zvratů“, či „nulové psychologie postav“, každopádně „hrůzou“ bych se oháněl leda ve vztahu ke kvalitě než obsahu.
Achillovkou příběhu je autorčina primitivní stylistika osekaná na hranu středoškolské slohové práce. Což je možná záměr v rámci cílové skupiny, takže je otázkou, nakolik to vůbec brát jako chybu. Stěžovat si, že Rumcajs není Shakespeare, je cesta do pekel, kde se neposlušným čtenářům čte do nekonečna Jak jsem se mýlil v politice. Nic to však nemění na faktu, že jazyková forma Keltské kletby je prostinká až na půdu, s čímž přímo souvisí fádní obsazení, nudná gradace, kýčovité moralizování a laciná detektivní zápletka. Ovšem těch sto dvacet stran moc času nezabere a ve výsledku jsem se u toho vlastně i pobavil. Tím, jak špatné to bylo.

kniha: Smrt s vůní pomeranče - Parker, T. Jefferson
trudoš | ***1/2 | před 582 dny

Perfektní zádumčivá atmosféra, zajímavý styl vyprávění a pro mě samotného sympatické rozdělení příběhu mezi tři hrdiny/bratry – pastora, detektiva a novináře. Tahle kombinace prostě nemůže dopadnout špatně.
A taky nedopadla. Přesto nedokážu autorovi odpustit, že si víc dal záležet na literární formě, než propracovanosti dějové linky. I když postavy to vědět samozřejmě nemohou, čtenáři je od první stránky jasné, že události před třiceti lety nedopadly právě podle představ paní spravedlnosti. Takže čeká, než se hnou ledy a boží mlýny pomelou, co mají. Jenže ono ejhle, T. Jefferson Parker si všechno podstatné ponechává na závěr a ani z toho neudělá moc velké překvapení. Smysl zápletky tak vlastně ani nespočívá v dopadení viníka, jako spíš v depresivní retrospektivě osudů, které byly s vraždou tak či onak spojeny. Postupné odkrývání tajností maloměstských obyvatel mě pak příliš nedojalo, především proto, že šlo o jedno klišé za druhým.
Ale ta atmosféra, styl a hrdinové – to se vážně povedlo.

kniha: Smrt má vůni inkoustu - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 585 dny

Příjemná komorní detektivka holmesovského střihu, na české poměry velmi dobře napsaná a propracovaná v detailech. Postava Eliáše Sattlera přitom dává označení „soukromý čmuchal“ zcela nový význam, myšleno co se stran vyšetřovatelských schopností týče.
Vilém Křížek umí perfektně pracovat s dobovou atmosférou, což ještě umocňuje grafické zpracování knihy. Jeho snaha přiblížit se šestákovým příběhům z počátku století není kýčovitá ani přestřelená, protože dokázal udržet na uzdě stránku dějovou i jazykovou. Civilní zápletka je tak prostá spektakulárních zvratů nebo morbidních absurdit, což možná zklame příznivce Léona Cliftona, ale rozhodně potěší fanoušky Sherlocka Holmese či Hercula Poirota. Snad jen jediné bych postavě detektiva Eliáše Sattlera vytknul, a to jeho proslulý nos. V některých momentech jde totiž o pro autora až příliš okatou berličku, jak posunout zápletku o dílčí kousek vpřed. Přesto je na románu znát kus práce ctící staré mistry, což u začátečníků vždycky oceňuji nejvíc.

kniha: Vytržení - Jensen, Liz
trudoš | *** | před 587 dny

Ich-forma vyprávění a hrdinčin potměšilý sarkasmus, to byly dvě věci, jež mě na Vytržení zaujaly hned od začátku. Připočtu-li k tomu mysteriózní zápletku, ve které mladistvá vražedkyně předpovídá přírodní katastrofy, a o níž je její otec přesvědčen, že je ztělesněním ďábla, záruka kvality je v podstatě na světě.
Jenže pak nastoupí tří set stránková vata. Upovídaná Liz Jensenová šetří zvraty a raději se motá v kruhu, aby v závěru přinesla nejednoznačné odpovědi. Gradace zápletky je přitom založená na postupném přesvědčování dalších a dalších lidí, že svět je v nebezpečí. Problém je, že čtenáře autorka přesvědčí už v prvních dvou případech a ten je tady nejdůležitější, ne stovka vedlejších postav. Takže teprve stostránkové finále dějem trochu hne, ovšem přiznám se, že nemám příliš pochopení pro příběhy, které od začátku vlastně nechtějí nic vysvětlit, ale pouze znejistět.
Ovšem vozíčkářka Gabrielle Foxová mi zůstala sympatická až do konce. Škoda, že ji nepotkal nějaký zajímavější román.

1678910111213141516poslední (62)2450 příspěvků celkem