RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (61)2431 příspěvků celkem
kniha: Triptych - Slaughter, Karin
Jana677 | **** | před 52 dny

Ale jo… Zatímco sérii „Grant County“ jsem vzdala po prvním dílu, jelikož mi hlavní hrdinové šplhali na nervy, Will Trent si získal více mých sympatií. Sice žlázy traumatizovaného vyšetřovatele produkují nadbytek estrogenu a zase tady máme „nechci tě/chci tě/nechci tě“ problémy, přesto komplikovaná chemie postav má své hlubší opodstatnění a slibný potenciál. Charaktery jsou pečlivě vypiplané, zápletka je řádně krutá, padouši jsou odporní až hanba, jakési drobné záblesky lidskosti jim však autorka neupírá. Detektivní složka románu úplně nefunguje, tady hrají prim emoce, instinkty a impulzivní skutky, ovšem pokud máte rádi psychologické thrillery a nejste cimprlich ohledně brutálnějších scén, „Triptych“ by se vám mohl trefit do vkusu.
Vykousnu sem osm krví ulepených a budu doufat, že nám příště paní spisovatelka Willa Trenta trochu pochlapí. A chci více šéfové Amandy, zdá se být zábavně sarkastickou mrchou :-) 75%

kniha: Poklad byzantského kupce - Erben, Václav
trudoš | ****1/2 | před 54 dny

Jsou čtyři tuzemští autoři, kteří mě před nějakým časem vyvedli z omylu, že česká detektivka stojí za prd. Nejdříve to byl Jaroslav Velinský s Otou Finkem, později duo Jan Zábrana a Josef Škvorecký s doktorem Pivoňkou a do třetice všeho dobrého právě Václav Erben se svým kapitánem Exnerem.
Podobně jako Fink nebo Pivoňka je i Exner dostatečně osobitý, aby nepůsobil dojmem laciné kopie západní konkurence. Navíc s přihlédnutím k tomu, v jaké době kniha vznikala, není příběhu prakticky co vytknout. Možná pan Erben nebyl příliš kovaný v technických postupech při zajišťování důkazů na místě činu, hravě to však dokázal zamaskovat promyšlenou zápletkou a hlavně živelností jednotlivých protagonistů. A přestože se veškeré vyšetřování odehrává v Čechách, ani jednou na mě nepůsobilo dojmem, že by spisovatel překračoval hranice reálného. Naopak, takhle autentickou detektivku jsem už dlouho nečetl. Čemuž asi nepřímo napomohl fakt, že se odehrává v době poválečné, a tím pádem v mém oblíbeném období.

kniha: Všude kolem černý les - Ware, Ruth
trudoš | *** | před 55 dny

Lehce paranoidní detektivka s příjemnou atmosférou, ne nepodobnou dílům Sary Shepardové či Tany Frenchové. Jenže kde prvně jmenovaná umí rozehrát atraktivní zápletku a ta druhá zas perfektně pracovat s psychologií postav, tam v obou případech Ruth Wareová malinko tápe. Přitom jsem paradoxně vůbec neměl problém se zápletkou, motiv jakési křivdy v minulosti, která po letech vystrkuje růžky, to je něco pro mě. Neřeším přitom, že hrdinka je tupější než tupá, když životní rozhodnutí činí na základě telefonických esemesek. Byla zajímavá i sympatická, a to bohatě stačilo. Jenže gradaci autorka nezvládla, což u tří set padesáti stránkového románu je problém. Záměrně se zatajují důležitá fakta, aby se nakonec ukázalo, že vlastně důležitá nebyla, přičemž jádro celé záhady je čtenáři jasné už v momentě, kdy se drama rozehraje. Nejvíc mě přitom mrzí množství motivů, které zůstaly nevyužity, jen s nimi bylo vyprávění účelově natahováno. A překombinovaná konstrukce zločinu to pak příliš nevylepšila.

kniha: Sršeň - Jamborová, Vita
Mrekaj, Dušan
trudoš | *1/2 | před 56 dny

Zápletka vystavěná na vesnickém dramatu, které by i fungovalo, kdyby tolik okatě nekopírovalo komerčně úspěšné scénáře z nekonečných televizních seriálů. Což v praxi znamená, že žádná rodina tu není normální, všichni chlapi automaticky zahýbají, a když náhodou ne oni, tak jejich manželky určitě. Výhrou bohužel není ani hlavní hrdina Petr, který věčně moralizuje nad chováním ostatním, zatímco on sám vesele skotačí s vdanou ženou, jež když mu nakonec vyzná lásku, od něj dostane tak akorát košem. Korunu autenticitě pak nasazuje jeho vměšování se do vyšetřování – vždyť přece byl v minulosti taky policajt, takže co by teď nemohl bez problémů nahlížet do spisů, zadávat práci laborantům nebo konzultovat případ se svědky i odborníky. Prostě pohoda, co na tom, že je aktuálně pošťák, ne kriminalista. Jako by autoři psali čistě pro vlastní potěšení a nijak se nezabývali tím, zda události mají nějaký smysl, opodstatnění či alespoň využití. Hlavně když se upotřebí maximální množství trojteček.

kniha: Krev na lopuchu - Vondruška, Vlastimil
Jana677 | *** | před 58 dny

„Krev na lopuchu“ jsem ulovila v knihovně, trávila jsem nad stránkami čas při zdlouhavém čekání na úřadech, dostala jsem se do poloviny a za zlaté prase jsem v sobě nedokázala vykřesat dostatečnou motivaci, abych knížku vrátila dočtenou. Tak především by se měla jmenovat „Na jedno kopyto“: povídky jsou poměrně krátké, ve vyrovnané (průměrné) kvalitě, zápletky jsou si podobné (motivem zločinů bývají chechtáky nebo coury), řešení jednoduchá, jelikož se v tom středověku snad všichni osobně znali, což vyšetřovatelům notně ulehčuje dedukci. „Detektivové“ rozmanitých povolání jsou vzájemně zaměnitelní, jen jména bez výraznější osobnosti.
S tvorbou Vlastimila Vondrušky mám málo zkušeností (jeden román kdysi dávno), na středověké detektivky jsem se těšila, ale těmto textům prostě scházel šmrnc. Každý z nich by mohl mile zapůsobit samostatně v nějakém časopise, případně v povídkové sbírce s více autory. Všechny v jednom svazku mě začaly brzy nudit, ani s těmi prostoji na úřadech nepomohly. Příběhy mě bohužel nevtáhly, tudíž jsem nedokázala ignorovat okolní hovory, klapání podpatků, podrážděnou samomluvu podezřelých existencí, zkrátka různé rušivé vlivy, co u dobrých knih obvykle bez problémů zredukuji na nepodstatný šum. A doma jsem raději vždy sáhla po jiných titulech. Je mi líto, za mě lehce odzívaných 55%.

kniha: Anděl zkázy - Crais, Robert
trudoš | ****1/2 | před 59 dny

Elvis Cole a Joe Pike si tentokrát vzali volno, přesto Robert Crais ani na okamžik nezklamal. Ubylo sice na humoru a příběh je vyprávěn v er-formě, nic mu to však neubírá na čtivosti, o adrenalinu nemluvě. Ostatně povolání Carol Starkeyové k tomu vysloveně svádí, protože jako pyrotechnička neustále žije na ostřích čepelí. A od dob Posledního detektiva, ve kterém s Elvisem chvilku spolupracovala, se vůbec nezměnila. Vlastně obráceně, protože chronologicky se Anděl zkázy odehrává před ním. Je to ženská s pořádně drsnou kůží a v kombinaci se slušňáckým kolegou, jemuž se přezdívá Coura, to vytváří neodolatelnou směs napětí i zábavy. Zápletka se přitom drží sympaticky při zemi, v podstatě se nevytáhnou paty z města, a když ano, jde jen o návštěvu věznice. A tak to mám rád, celek pak působí uvěřitelněji. Jedinou vadou na kráse pro mě byla nucená milenecká vsuvka, která mi k charakteru postav moc neladila. Ale beru to jako úlitbu čtenářskému zájmu, jenž podobné věci v žánru dodnes vyžaduje.

kniha: Hon na medvídka - Lahoda, Zdeněk
trudoš | ***1/2 | před 60 dny

Poctivá česká detektivka zasazená do prvorepublikových časů. Zdeněk Lahoda se přitom ani náznakem nesnaží kopírovat toliko slavné Panoptikum Jiřího Marka, ale je po všech stránkách svůj, možná jen s maličkou troškou Škvoreckého tuhle a špetkou Simenona támhle. Vyloženě slabší mi přišel pouze ve stavbě dramatické zápletky, protože už od poloviny je zřejmé, jak se události ohledně zločinu semlely a autor nejen že další vývoj nepromění nečekaným zvratem, ale policisté až do konce nadále zůstávají o krok pozadu. Finále pak trefně charakterizuje samotný inspektor Láska, který připodobňuje vyšetřování k honu na medvěda, který nakonec uštval sám sebe. Každopádně dobová atmosféra bezvadná, žádné nucené kudrlinky, aby bylo nostalgii učiněno zadost. Legrační mimo jiné je, že víc jak hlavní postavy, mě vlastně bavily spíš ty vedlejší, a to jak vystupováním, tak především mluvou. Největší zážitek pak byl sluha Alois Javůrek, jehož repertoár barvitých metafor a přirovnání mi několikrát vzal dech.

kniha: Strach za oponou - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 62 dny

Nové německé divadlo v Praze se potýká se sérií drobných sabotáží, pročež jeho ředitel najímá soukromého „čmuchala“ Eliáše Sattlera, aby odhalil jejich bezohledného pachatele. Ten pod falešnou záminkou proniká do zákulisí divadelního sboru, kde objevuje pro něj dosud neznámý svět herectví, maskérství a dramaturgie. Jenže prkna, co znamenají svět, skrývají mnohá tajemství a ne všichni stojí o to, aby vyplavala na povrch.
Podobně jako v případě novely Incident s dragouny i román Strach za oponou vystavěl Vilém Křížek po vzoru klasických děl Agathy Christie. Jenže tentokrát se to nepěkně promítlo do jednoduchosti zápletky, která v některých okamžicích působí málem až jako dětský komiksový rébus. V čem autor naopak exceluje, je zachycení živelné atmosféry posledních let Rakousko-Uherské Prahy a především pak vykreslením kulis budovy současné Státní opery. Je v tom znát láska i úcta k hudbě, kultuře, době. A tohle já vždycky dokážu ocenit, přestože mi samotná opera vlastně neříká vůbec nic.

kniha: Krutý pohled - Burke, James Lee
trudoš | ****1/2 | před 63 dny

Přestože u nás James Lee Burke není moc známý, za velkou louží je to žánrová legenda, srovnatelná s těmi nejslavnějšími ikonami moderního thrilleru. Hodně se na tom podepisuje fakt, že má blízko jak ke klasické drsné škole, tak i maličko k westernu, což v kombinaci s jižanskými kulisami vytváří uhrančivý koktejl plný kostlivců ve skříni, rasistických předsudků a svébytných pravidel. Tady se trable řeší pěkně postaru – sedne se na koně, dojede se k problému, zmlátí se do hranatý kuličky, to se pak zapije něčím hořkým a pěkný den je za námi.
Ani u Krutého pohledu tomu není jinak. Jen ta zápletka má trochu divoký rozjezd a chvilku trvá, než si člověk zvykne na všechny ty návraty do minulosti a hrdinovy promluvy k mrtvému kamarádovi. Na druhou stranu, základ je přesně podle mého gusta, kdy se osamělý vlk pouští do rozmotávání zdánlivě jasného případu, aby vyvolal malé soukromé peklo na zemi. Naneštěstí je těch motivů nakonec zbytečně moc, každý jeden by si klidně zasloužil vlastní román.

kniha: Hlavolam - Nesser, Håkan
trudoš | **** | před 65 dny

Opět zábavné, možná dokonce více, než předchozí dva svazky. Håkan Nesser si už ujasnil, co chce psát, zbytečně neexperimentuje a perlí především v dialozích mezi vyšetřujícími detektivy. Obzvláště jsem se bavil při vyslýchání osob spojených se záhadně zmizelými, kdy se detektivové snaží nenápadně položit otázku, zda dotyčný zmizelý neměl náhodou jedno varle. A opomenout nelze ani samotný postoj komisaře Van Veeterena ke všemu kolem sebe, který si vás pro svou lidskost prostě získá. A vůbec přitom nemusíte být Švéd.
Zápory se ovšem najdou. Ačkoliv je zápletka tentokrát rozehraná hodně zajímavě, jakmile autor vyloží karty na stůl, až do konce s žádnou další změnou nepřijde, a směr, kterým se příběh vydá, působí zbytečně depresivně v kontextu různých komických situací. Celkovou nesourodost atmosféry pak umocňuje podivný závěr, který spíš odpovídá umanutému rozhodnutí spisovatele, než přirozenému vyvrcholení událostí. Nebýt toho, byl by pro mě Hlavolam jednoznačně nejlepší román v sérii.

kniha: Levhart - Nesbø, Jo
Lmslaver | ****1/2 | před 66 dny

Přes sedm set stránek Levharta je za mnou a ani to nebolelo, naopak čtení to bylo svižné, zápletka se rozjíždí po pár stránkách, mrtví přibývají jak na běžícím pásu a o zvraty není nouze, ostatně jak je u Nesba zvykem. Mezi nejlepší řadím pasáž, která se odehrává v zasněžených horách, ale i finále v Kongu má svoje exotické kouzlo. Jen mi tu už trochu začíná vadit Holeho sebedestruktivní chování, mám na mysli chlast a teď přibyly i drogy. Ale když jde do tuhého, vyždímané tělo alkoholika dokáže překonat nečekané nástrahy od protivníků i v těžkých přírodních podmínkách.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 68 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Zatracená smůla - Westlake, Donald E.
trudoš | ***** | před 70 dny

Ať si každý říká, co chce, Donald Westlake byl génius humoristické gangsterky. V jeho případě bohatě stačilo, že postavy vešly na scénu, začaly komunikovat a zrodila se komedie.
Jenže to by nebyl Westlake, aby svým hrdinům neokořenil život pořádnou dávkou lapálií. A tentokrát jim naložil vrchovatý talíř trablů, přičemž situaci kupodivu nehrotí do extrému, ale spíš si vychutnává, jak se zlodějíčkové v motanici pomaloučku smaží, dokud to přirozený vývoj událostí umožňuje. Při zpětném pohledu se tak mohou některé etudy zdát možná zbytečné, přesto jsou pro svou grotesknost naprosto neodolatelné. Sama zápletka pak exceluje už v první třetině, kdy ještě Dortmunder netuší, do jakého problému kamarády uvrtal, ale všem přislibuje, že až viníka najde, udělá s ním krátký proces. Což následně vrcholí v okamžiku jeho prozření na policejní stanici. To jsou přesně ty momenty, pro které autora miluji, a které nedokáže nikdo napodobit. Alespoň ne s takovou grácií, suchým humorem a ironickými odmlkami.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan D.
trudoš | ***** | před 72 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s polovinou obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak šikovně vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

kniha: Dokonalá vražda - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 73 dny

Jednohubka, jíž by slušel spíš kabátek povídky než háv samostatného románu. V důsledku ale povedené, jen pointu jsem čekal originálnější vzhledem k tomu, jak okatě k ní autor směřuje. Ale uznávám, že není nic horšího, než zmlsaný gurmán, požadující od šéfkuchaře nějaké překvapení.
Čím si mě však knížečka naprosto získala, bylo odhalení Petera Jamese jakožto škodolibého spisovatele, libujícího si v černém humoru. Po všech těch depresivních thrillerech a ještě depresivnějších hororech, byla tohle příjemná změna, jež za těch sto dvacet stran stála. Osobně jsem si nejvíc užíval ústřední dvojici bezděčných zločinců, chystajících vraždu podle moderních kriminalistických seriálů, což vede jen k tomu, že při všem tom pečlivém plánování dělají kardinální chyby. Proto s čistým svědomím mohu říct, že odlehčená atmosféra vyprávění jen sedne, stejně jako oba nesympatičtí hrdinové bojující o čtenářovu přízeň, přičemž jeden je amatér větší než druhý. Taková Válka Roseových 2.0 v anglických kulisách.

kniha: Trampoty obhájce Rumpolea - Mortimer, John
trudoš | **** | před 74 dny

Maličko slabší než předchozí sbírka povídek, ale pořád naprostá spokojenost. Jednotlivé případy obhájce Rumpolea totiž získávají na pochmurnosti a soudní procesy už vůbec nepůsobí vyumělkovaně. Sám Horace Rumpole je nadále fantastickou parafrází britské nadutosti, přesvědčené o vlastní intelektuální nadřazenosti, která přitom naráží na samolibou neochotu přijmout nová společenská pravidla moderní doby. Ta postava je jednoduše geniální, slepě pokrytecká a komicky nafoukaná, právě tak akorát, aby byla komediální i tragická zároveň.
Musím také vyzdvihnout detail, že ne všechny příběhy končí prvoplánově dobře, a občas je v nich tolik ze skutečného života, až z toho jednoho mrazí. Skvěle pak fungují epizody ze soukromí některých figur, které se na pozadí hlavních zápletek průběžně vyvíjejí, takže je prostor pro humor na pokračování. V tomhle ohledu je znát, že John Mortimer si své literární postavy začíná užívat, a tak dává jejich právní, politické a sociální názory do širších souvislostí.

kniha: Krokodýl na písčině - Peters, Elizabeth
trudoš | **1/2 | před 75 dny

Spíš než detektivka v tradičním to slova smyslu, je Krokodýl na písčině romantickým čtivem s dobrodružnou zápletkou. Jakmile hrdinka nejčastěji přemýšlí nad tím, jak svému vyvolenému zašít díry v obleku, vyčistit špínu na líci a možná jej i trochu ostříhat, je víceméně zřejmé, že dostat padoucha do polepšovny bude až na poslední příčce jejích priorit. Zachraňuje to ovšem skutečnost, že Amélie Peabodyová je veskrze sympatickou dámou z viktoriánské Anglie, co má prořízlou pusu a nedá si nic líbit, není-li to tedy až příliš v rozporu se společenskými konvencemi. Jenže tam, kde Agatha Christie dokázala na relativně malém prostoru rozehrát plnohodnotné vyšetřování, Elizabeth Petersová pouze vaří z vody. Zápletka by tak šla shrnout do několika vět, a navíc je vlastně o ničem, přičemž všechny informace o egyptské archeologii jsou jen atraktivními kudrlinkami, které mají tenhle fakt zakrýt. Přesto to má svoje neodolatelné kouzlo, za což může především autorčina půvabně staromódní stylistika.

Přestože si na hrdinu kriminálek spisovatelského dua Maj Sjöwallová & Per Wahlöö stále ještě nedokážu zvyknout, musím autorům přiznat perfektní zpracování policejních postupů při vyšetřování. Je to nápaditě rozehrané, informačně zajímavé a především – působí to autenticky. Vůbec přitom nevadí padesátiletý rozdíl mezi tím, kdy kniha vznikla a tím, kdy jsem ji četl. V tomhle ohledu Muž, který se vypařil nezklamal, i když uznávám, že dějová linka v Budapešti se trošku táhla, hlavně kvůli tomu, že jako čtenáři mi došlo už na začátku, že v tomhle městě pes zakopán nebude. Ale nevadí, dobová atmosféra a skvěle zachycené prostředí tenhle škraloup snadno odstranily, neberu-li ovšem v potaz chvílemi až komické chování maďarských gangsterů a celý ten okatý fór s pointou. Výrazným plusem pak pro mě byla absence rodinných trablů Martina Becka, a nějak mi navíc přišlo, že přibylo i na humorných dialozích. To však může být čistě soukromý dojem zhýralého cynika, který se už směje lecčemu tragickému.

kniha: Vražedné povídky - Hammett, Dashiell
trudoš | ****1/2 | před 78 dny

V roce 1999 si dalo nakladatelství Tamtam hodně práce, aby odradilo co nejvíce kupců od sbírky povídek otce americké drsné školy. Sama anotace obsahovala tolik překladatelských nesmyslů, že jen skutečný odvážlivec mohl knihu s čistým svědomím otevřít.
Naštěstí obsah už měl na svědomí někdo příčetnější, takže žádný „kontinentální Op“ se nekoná. Navíc mě hned z kraje okouzlila předmluva Lillian Hellmanové, která o svém manželovi mluví tak, že si jej zamilujete, i kdyby se vám jeho tvorba nakonec vůbec nelíbila. Dashiell Hammett byl totiž jako jeho hrdinové – zásadový, inteligentní, rozhodný a neústupný. K tomu si připočtěte jeho minulost coby detektiva u Pinkertonovy agentury, literární věhlas, armádní zodpovědnost, problémy s alkoholem, nějakou dobu strávenou ve vězení a závěrečný boj se smrtelnou nemocí. Ať se si každý říká, co chce, byl to Pan Spisovatel, kterému se dodnes vyrovná jen málokdo. A stejně tak to mám i s jeho povídkami, jež ani po letech neztratily nic ze svého lesku.

kniha: Černá řeka - Harper, Tom
trudoš | *** | před 79 dny

Anesteziolog Kelvin MacDonald, znuděný všedností života, neváhá ani chvíli připojit se k výpravě do srdce Amazonie, majíc za cíl nalézt bájné město pokladů Paititi. Nic však dobrodruhy nemůže připravit na hrůzu, která je v džungli čeká. O to víc, že útočí z jejich vlastních řad…
Spisovatel Edwin Thomas, publikující pod pseudonymem Tom Harper, zase jednou hřeší na pravidla žánru. Dvě třetiny románu buduje atmosféru hustou tak, že i s motorovou pilou by byl problém ji nakrájet, aby pak vše v poslední třetině vygradoval tím nejméně očekávaným směrem. Bohužel v tom špatném slova smyslu. Několik zajímavých motivů tak zůstalo nevyužitých a pointa lehce zklamala (i mimozemšťany bych uvítal spíš než autorem nabídnutý závěr), ovšem bohatě to vynahrazuje autenticita Amazonské džungle a řemeslně skvěle vybudovaná akce. Paranoia mezi členy výpravy je zkrátka dokonalá a jediné co jí kazí, je fakt, že nikdo kdo má všech pět pohromadě, by na podobnou misi určitě nenajal až takhle neprověřené lidi.

kniha: Bundori - Rowland, Laura Joh
trudoš | *** | před 80 dny

Já mám prostě s tímhle stylem vyprávění problém, protože podobně jako prvního dílu, i tady jsem se většinu knihy nudil. Všechny ty pasáže o cti, rodině a morálních hodnotách jsou bezesporu inspirativní a hodně vypovídají o japonské kultuře, jenže samotná detektivní zápletka díky tomu trpí. Lépe řečeno, trpí spád, což ještě umocňuje podobnost s předchozím dobrodružstvím. Sano Ičiró vyšetřuje zločin, a někdo mocný mu v tom opětovně brání, a aby vše dospělo ke zdárnému konci, musí si hrdina vybrat, zda porušit pravidla a ohrozit svou čest, nebo pravidla ctít a přijít o čisté svědomí. Jenže jak se vývoj událostí bere smrtelně vážně, aniž by přitom přišel s něčím jiným než s klasickými archetypy kladných či záporných postav, nějak mě to celé nedokázalo vtáhnout do děje. Dobová atmosféra je naopak bezvadná, jenže to je ve výsledku jediné pozitivní, co na příběhu dokážu vyzdvihnout. Jo a ještě erotické scény jsou fajn, ale jakmile se týkají chlapců s chlapcema, tak už zas tak fajn nejsou.

kniha: Severní blata - Indriðason, Arnaldur
trudoš | **** | před 82 dny

Tak tenhle díl je obzvláště vypečená depka, ačkoliv vyprávění Arnaldur Indriðason prokládá občasnými záblesky černého humoru. Ono ale smát se vyšetřovatelům, co náhodně vyslýchají ženy v domácnosti, jestli nebyly před třiceti lety znásilněny, to chce vážně trošku pokřivenou mysl. Nic to však nemění na tom, že ty scény jsou rozehrané výborně. Ostatně celá zápletka má chytlavou atmosféru, jíž ještě umocňuje absence jakýchkoliv morbidit, přestože se vyšetřování rozbíhá tak, jako by k nim došlo. Zločin je zkrátka zločin a občas k navození hrůzy stačí jen důchodce praštěný do hlavy. Ne každý pachatel musí být zákonitě geniální psychopat, jehož každý skutek je nejen pečlivě promyšlen, ale ještě ohromí všechny zúčastněné svou děsivou bestiálností.
Hodně povedená mi pak přišla anabáze rodinných vztahů komisaře Erlendura. Manželka s ním nemluví, z dcery je feťačka a šlapka, a syn kope první ligu alkoholiků. Prostě idylka, přesto to v příběhu nepůsobí šroubovaně, jako prvoplánová emoční ždímačka.

kniha: Slepý muž v Seville - Wilson, Robert
trudoš | **1/2 | před 83 dny

Upovídaná a maličko nepřehledná nuda. Ačkoli se zápletka svižně rozehraje sadistickým zločinem, následné vyšetřování nikam nevede, pročež vrchní inspektor Javier Falcón upře svou pozornost na jedinou stopu – démony vlastní minulosti. Lépe řečeno, na démony minulosti svého otce, aby to bylo zajímavější. A ono kupodivu jedno s druhým skutečně souvisí, takže co se zpočátku zdá jako zbytečná odbočka, nakonec svůj smysl v ději najde.
Jako psychologický román funguje kniha Roberta Wilsona perfektně, přičemž přidaná hodnota spočívá v důvěrném seznámení se špinavými sevilliskými uličkami. Ovšem jako detektivka, nula nula nic, v tomhle ohledu anotace nelže. Všechno se tak nějak odehrává v mezích očekávání, a to včetně ústředních zvratů, jež asi měly být překvapivé. Navíc hrdina není žádný policejní génius, ale pouze stárnoucí bohatý muž, a podle toho také vypadá jeho pracovní nasazení. Celkově je to spíš taková zvrácená rodinná terapie než napínavá honba za vrahem. Suché, morbidní, bez nápadu.

kniha: Žena v kleci - Adler-Olsen, Jussi
Lmslaver | ***** | před 85 dny

Ústřední dvojici Carlovi a Assadovi to dohromady skvěle klape, jak v dialozích, tak ve vyšetřování, i když Assad není zrovna klasický polda, protože není vůbec polda, ale vlastně jen uklízeč, řidič, nebo příležitostný asistent k ruce. Střípek po střípku se skládá dohromady mozaika tohoto skvělého detektivního příběhu a mám jen velmi malou výtku k odhalení pointy ještě předtím, než na ni přijdou Carl s Assadem, ale vzhledem ke skladbě, jakou je děj nalinkován to asi ani jinak nešlo. Výborná detektivka.

kniha: Spříznění - Robinson, Steve
trudoš | ***1/2 | před 86 dny

Spříznění mě utvrdilo v přesvědčení, že by se Steve Robinson jako spisovatel měl vykašlat na moderní thrillery, které mu moc nejdou a místo toho se věnovat thrillerům historickým. Ty mu totiž naopak šlapou skvěle. Dobové zasazení, vypjaté situace, pohnuté osudy – všechno funguje na jedničku, přestože je to obaleno někdy až zbytečně dramatickým patosem.
Páté dobrodružství Jeffersona Taytea je opět rozděleno do dvou linií, přičemž ta z minulosti táhne větší část románu. Zatímco Tayte se Summerovou pobíhají po Mnichově a pátrají pomocí Wikipedie (tentokrát se bohužel žádné genealogické fintičky nekonají), to skutečně podstatné se děje před, za a po 2. světové válce. Přičemž kdyby příběh přišel o linii ze současnosti, zápletka by výrazně získala na svižnosti a jediné co by čtenář postrádal, by byla finální konfrontace. Na druhou stranu, ta je natolik operetní, že se doteď nedokážu rozhodnout, zda se mi líbila či ne. Ovšem pátrání po tajemství Jeffersonova původu je uzavřeno a to se počítá.

kniha: 70 hodin pro špiona - Ambler, Eric
trudoš | ***1/2 | před 87 dny

Nenáročná špionážka s příjemně jednoduchou a originální zápletkou. Osobně jsem měl problém pouze s nastavovaným vyhrocováním dramatu, protože většina komplikací se točí kolem toho, že hlavní postavě někdo něco neřekne, a ta se tak dostává do stále větších trablů. Přitom nakonec ani není rozumě vysvětleno, proč mu byly dané informace zatajovány. Taky je pravdou, že Josef Vadassy není právě prototypem hrdiny, jenž by okouzlil mou prohnilou dušičku. Byly dokonce chvíle, kdy mi jeho obyčejnost vadila, čistě proto, že bránila atraktivnějšímu vývoji událostí. Ovšem ne že by to celé sklouzávalo k nějaké nudě. Rychlý spád totiž umocňuje fakt, že zde není zbytečné scény nebo neefektivního dialogu. Necelých dvě stě stran je zkomponováno tak, aby se pořád něco dělo a osnova příběhu se přitom neztrácela pod tíhou nepodstatných slov. Něco, o čem většina moderních spisovatelů určitě slyšela na kurzech tvůrčího psaní, ale okouzlena vlastní literární genialitou, se to ostentativně rozhodla ignorovat.

kniha: Mrtvá z Nevady - Coben, Harlan
trudoš | ***1/2 | před 88 dny

Na románech Harlana Cobena nejvíc miluju ty začátky, kdy čtenář zmateně lítá v nepochopitelném sledu událostí podobně jako hrdina sám. Proč se děje co se děje a kdo jsou ti gangsteři v závěsu? Má to takový ten atraktivní nádech tajemna, kdy nutkání co nejdříve poskládat všechny díly skládačky je palčivě neodbytné. Takže člověk hltá kapitolu za kapitolou, aby tomu všemu přišel na kloub. Co mi nadšení naopak zchladilo, byly autorovy rozbory sociálního zázemí každé jednotlivé postavy, včetně těch naprosto vedlejších. Kdyby se tyhle emoční kudrlinky vypustily, dokázala by Mrtvá z Nevady bez problémů uhájit přední místa v žebříčku hitparád. Jistě, v mnoha ohledech je zápletka zbytečně prvoplánová a překombinovanost by mohla být jejím druhým jménem, ale celou první půlku má neuvěřitelný tah na bránu. Bohužel v okamžiku, kdy motivace začnou nabírat jasného tvaru, děj výrazně zvolní, zvraty začnou být nastavované, z padouchů se udělají trotlové a otěže vyprávění převezme Roman Tička. Škoda.

kniha: Hříchy pro pátera Knoxe - Škvorecký, Josef
trudoš | ***1/2 | před 89 dny

Přestože Josef Škvorecký hned z kraje určí pravidla, jakými se budou jeho detektivky řídit, kvituju s povděkem, že čtenáři následně nedává výhru úplně zadarmo. Schválně předkládá falešné stopy v možnostech autorského hříchu, takže určit ten správný není občas úplně jednoduché, na každý případ totiž vychází tak tři až pět možností. Co mi ovšem vadilo, byla koncepce jednotlivých povídek. Ne to, že je každá jiná, což je naopak plus, ale to, že v každé jde o něco jiného – jednou odhalit vraha, podruhé uhádnout, jak ke zločinu došlo, potřetí určit, jakého prohřešku se tvůrce dopustil. Bohatě bych si vystačil s první variantou, další dvě už byly na můj vkus od věci. Mile mě naopak překvapilo, jak vyprávění funguje v popisech milostných eskapád Evy Adamové, jež jsou mnohem zábavnější než jakákoliv obdoba mužských namlouvacích skopičinek, které povětšinou ve Škvoreckého románech hrají prim. Připočtu-li k tomu perfektní češtinu, je mi až líto, že s rozvernou Evou nevzniklo mnohem víc příběhů.

kniha: Chyť mě - Gardner, Lisa
trudoš | *** | před 90 dny

Začátek, ve kterém si Charlie Grantová prověřuje detektivy, co za několik dní budou vyšetřovat její vraždu, je perfektní. Má to nápad, vtip i atmosféru. Jakmile však Lisa Gardnerová rozehraje příběh samotný, sklouzne do klasické kriminálky, popisující těžkosti žen u policie. Koncepce je ovšem fajn a je řemeslně dobře zvládnutá. Rozvíjejí se hned dvě dějové linie, kde v jedné jsou zabíjeni pedofilové a v druhé se pátrá po vrahovi kamarádek hlavní aktérky dramatu. Snad jen, že autorka dává po celou dobu příliš okatě najevo, že všechno je jinak, než jak je čtenáři předkládáno, takže odhadnout ústřední zvraty není příliš komplikované. Nemluvě o tom, že vztahy mezi protagonisty jsou kýčovitě vyostřené, až to pomalu připomíná levnější epizodu nějakého německého televizního seriálu. Což ještě podtrhuje překombinovaný závěr, spoléhající se na množství nepravděpodobných shod okolností. Na druhou stranu, očekávaná romantika se nekoná a v některých momentech skvěle fungují sarkastické dialogy.

kniha: Zrádný maják - Barclay, Alex
trudoš | ***1/2 | před 91 dny

Rozjezd má Zrádný maják hodně drsný a strhující zároveň, přesně takový, jaký má thriller mít. Naneštěstí Alex Barclayová vzápětí zvolní, aby seznámila čtenáře s irským venkovem a všemi aktéry zamýšleného dramatu. Nástinu zápletky, a tedy i první důležité mrtvoly, se pak čtenář dočká prakticky až po straně sto. Neříkám, že popis vesnického folkloru či problematika renovace starého majáku nejsou zajímavá témata, ale když otevřu detektivku, nečekám právě Receptář prima nápadů. Další drobnou vadou na kráse je průhledný vývoj událostí – podezřelým je totiž dlouhou dobu někdo, o kom s devadesátipro­centní jistotou víte, že to rozhodně nebude ten pravý. Kvůli tomu vyprávění trochu ztrácí na napětí, protože jako čtenář jen čekáte, kdy se vyšetřování konečně vymotá ze slepé uličky. Ovšem o množství dramatických scén není nouze a flashbacky do minulosti hlavního záporáka jsou pořádně mrazivé. Překvapením je také závěr, ze kterého jasně vyplývá, že autorka rozhodně neřekla všem postavám sbohem.

kniha: Na ostří nože - Connolly, John
trudoš | ****1/2 | před 93 dny

John Connolly přivádí v život povedenou okultní detektivku, která bez problémů ustojí stávající konkurenci. Jen chybí humor a nadsázka, které by její vyznění trošku odlehčily. Ale možná právě díky tomu jsem byl ve výsledku s románem maximálně spokojen, protože se v mnoha bodech odlišuje od zaběhnutých standardů. A pravděpodobně je to ta temnota na duši u všech vystupujících postav, co mě nejvíc pohltilo. Běsy minulosti nedávají odpočinout nikomu a záleží jen, kdo povolí jako první – hrdinu nevyjímaje.
Co bych ale spisovateli vytkl, je kompoziční rozdělení zápletky na dvě poloviny. V první se řeší jeden případ, v druhé zase jiný, aniž by souvislost mezi nimi byla nějak důležitá pro celek. Možná to byl pokus dát čtenáři za jedny peníze dva příběhy, kdo ví. Druhá výtka je už důraznější, ovšem netýká se autora, ale překladatelky Karly Šmídové, jejíž práce na knize je děsivá. Nejsou to jen slova a věty, v některých momentech postrádají smysl celé odstavce. A to říkám jako češtinář amatér.

kniha: Spálená obloha - Macmillan, Gilly
trudoš | ***1/2 | před 94 dny

Námět? Dobrý. Zpracování? Solidní. Obrazy? Bezchybné. Atmosféra? Na rozkrájení. Zápletka? Nic nového pod sluncem.
Na čtyř stech stranách rozehrává Gilly Macmillanová drama hodné čtvrtiny daného rozsahu. Záměrně natahuje děj psychologickým rozpadem jednotlivých postav, což bezesporu vyprávění dodává nádech atraktivní tragiky, jenže čeho je moc, toho je příliš. Obzvláště jsou-li ty sondy i u lidí, kteří pro osu příběhu zas až tak podstatní nejsou. Hlavně se ale kvůli tomu vytrácí detektivní linie, přičemž to, co z ní zbude, by stačilo sotva na krátkou povídku, nic víc.
Na druhou stranu, úmysl zachytit fakt, že únos se nikdy nepodepíše jen na uneseném, vyšel na výbornou. A co mě úplně odzbrojilo, byly různé vsuvky z internetových diskuzí, kde má každý na všechno jasný názor, aniž by často o celé problematice vůbec něco věděl. V podobném duchu se pak nesou i mediální kampaně, které už ani nemají tendenci hledat pravdu, ale pouze prodat senzaci, ať už s realitou má, nebo nemá něco společného.

kniha: Artemis - Weir, Andy
trudoš | **** | před 96 dny

Dobývání Měsíce je dřina. Všechno to vakuum kolem práci v terénu dost znepříjemňuje, nemluvě o mikrobordelu, nízké teplotě a slunečním záření. Prostě nádhera – umřít můžete na milion šest způsobů, a to je teprve pondělí. Ovšem, kam čert nemůže, tam nastrčí člověka. A kde člověk vybuduje město, začne se dařit zločinu…
Andy Weir zůstává silný v atraktivních popisech technických blbůstek, na čemž se hodně podepisuje bezděčný humor nabitý popkulturními odkazy. Jakmile však dojde na zápletku, tentokrát v tom lítá jako začátečník. Přistupuje k ní totiž jako k počítačové hře, kde hrdina musí provést různé úkoly, aby si otevřel další úroveň a dostal se dál. Což v tomto případě znamená, že hlavní postava po většinu vyprávění akorát napravuje problémy, které způsobila, než aby měla čas soustředit se na jádro všech trablů. Takže ano, kdybych chtěl, mohl bych knihu setřít jako bláto z bot. Ale nechci. Protože i přes její nedostatky jsem se bavil. A dozvěděl se něco o svařování v měsíční gravitaci.

kniha: Zázrak svaté Winifredy - Peters, Ellis
trudoš | **** | před 97 dny

Nenásilná historická detektivka, jakých moc není. Má to svoje kouzlo, především potrpíte-li si na dobovou věrohodnost, přičemž vyprávění nesklouzává k rozprávkové atmosféře alá Vlastimil Vondruška. Zasazení zločinu do příběhu nepůsobí šroubovaně, a samotné vyšetřování pak graduje naprosto přirozeně. Ellis Petersová se navíc cíleně vyhýbá jakýmkoliv excesům v rámci forenzního vyšetřování, snad jen to rozebírání nepravděpodobného úhlu zásahu šípem mi na středověk přišlo krapet divoké. Ale kdo ví, nehádám se.
Jenže co je výhodou, je vlastně i záporem – ač zápletka brzy vyrukuje s vraždou a následnými peripetiemi kolem podezřelých, nějak jsem po celou dobu postrádal plnohodnotné napětí. Nadto je poměrně jednoduché určit, kdo je pachatelem, stačí se oprostit od logické dedukce a po vzoru Agathy Christie na něj zkrátka ukázat, (tj. nejméně pravděpodobná postava) a pak si počkat, až bratr Cadfaela doloží potřebné souvislosti, které si po celou dobu nechával pro sebe. Ale i tak mě to bavilo.

kniha: Casino Royale - Fleming, Ian
trudoš | **1/2 | před 98 dny

Asi holt nejsem klasa chlap, protože první dobrodružství britského agenta s povolením zabíjet mě moc nedojalo. Což o to, rozsah je ideální a dobová atmosféra skvělá, jenže zápletka liknavá, a sám Bond mi vysloveně lezl na nervy. Nejde přitom o jeho akční kousky, či provinilé slasti – to jsou věci, které k podobnému druhu literatury patří. Ale poslouchat to jeho věčné rozumování nad tím, jak jsou ženské dobré akorát tak k sexu, jsem dokázal snášet jen po určitou dobu. Jistě, tehdy se myslelo jinak, jenže v jeho podání to sklouzávalo až k parodii, obzvláště když se strachuje o svou potenci, nebo se marně snaží dostat do kalhotek krásné Vesper.
Ohledně zápletky jsem si pak odnesl jediný dojem – nuda. Úvodní rozehrávka perfektní, stejně jako všechny ty machinace v kasinu, kdy člověk jen odhaduje, čí identita se za kým skrývá. Jenže kromě pozdějšího zvratu s únosem mě vývoj událostí ničím nepřekvapil, a ten úkrok k romantické telenovele v druhé půli jsem už vůbec nepobral. Snad tedy příště.

kniha: Znamení moru - Sands, Kevin
Sirius | *** | před 98 dny

po magorech vraždících lékárníky dorazilo něco horšího. Mor. Pořád je to neuvěřitelně čtivý, Kevin Sands ví, jak do toho pořádně šlapat a Christopher neztratil nic ze svého rošťáctví. Bohužel se ale na můj vkus nechal autor moc unýst – je to tlustější než jednička a už mi to nepřišlo tak moc zábavný a osvěžující. Spíš místy prosakuje nuda. Naštěstí to ale zachraňuje finále a odhalení pachatelů bylo taky povedený. Snad trojka přenese jazýček vah na stranu kladnějšího hodnocení.

kniha: Podzemní proudy - Fowler, Christopher
Jana677 | **** | před 99 dny

Zajímá vás, jak vypadají nové kanceláře Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů? Posuďte sami:
„Deset vybalovaných přepravek, devět otevřených krabic, osm zvonících telefonů, sedm remcajících zaměstnanců, šest psacích stolů v různém stadiu chaosu, pět rozbitých židlí, čtyři rozpracované případy, tři dělníci bušící kladivy, dva kolabující počítače a kočka zamčená v registratuře, od které nikdo neměl klíč.“ Přestěhováním experimentálního policejního útvaru se zkrátka nic výrazněji nezměnilo.

Z válečné divadelní scény se přesuneme do současných londýnských stok. Nejsem si jistá, co o mé osobnosti svědčí, když dávám přednost temným, páchnoucím, slizkým, podzemním prostorám před kulturními zážitky s jejich noblesou a pozlátkem. Ale za psychiatrem s tím nepolezu. Ke dvojici detektivů přibyla třetí hlavní postava – samotný Londýn. Město, jeho historie, proměny a různá lidská dramata, to vše jako prudká voda v potrubí neodbytně hučí na pozadí právě vyšetřovaných případů. Záhadná smrt staré dámy v koupelně domu na Balaklava Street vzbudí Bryantovu pozornost, zatímco May sleduje podezřelou činnost svého známého. Potkáme se s množstvím vedlejších charakterů, členů JVNZ, se svědky i podezřelými a nesmí chybět ani Arthurovy obskurní známosti z podivínských kru­hů.

Chcete vědět, jak je na tom svérázný detektiv Bryant s moderní technikou? „Snažil jsem se ti zavolat, ale tvůj mobil byl nedostupný." "Namočil se mi, tak jsem ho zkusil usušit v Janicině sendvičovači. Ty dva přístroje se nějak – spekly – do jednoho zařízení, zajímavého jako nová elektronická životní forma, ale naprosto nevhodného pro komunikaci.“

Ani tentokrát nečekejte přímočaré vyšetřování; hledání stop a jejich interpretace připomíná spíše bloudění v labyrintu londýnské kanalizace. Spousta tápání, slepých odboček, nebezpečí a náhodných objevů. V určitém okamžiku vraha nejspíš odhadnete, ovšem motivace a některé okolnosti mě úplně nepřesvědčily, finále potom obnáší mnoho stran vysvětlování, uvádění událostí na pravou míru. Osobně preferuji postupnější dávkování informací, než v závěru otevřít stavidla souvětí ve stylu „stalo se tohle a seběhlo se to takhle“, aby čtenář viděl kompletní obraz místo původních nesourodých fragmentů.

„Podívejte, jsem promočený a zmrzlý, otrávil jsem se záchodovými splašky z celého severního Londýna, nejspíš jsem spolkl kus chcíplé kočky, a pořád nemůžu pochopit, jak tohle všechno souvisí s naším případem.“

Druhé setkání s Bryantem a Mayem bylo opět velmi sympatické, plné záhad, humoru, napětí i zajímavých postřehů, přesto mi k dokonalosti stále něco chybí. Také nesouzním s autorovým světonázorem: dotyčný sice se smutnými povzdechy popisuje negativa kosmopolitního velkoměsta, kde spolu válčí cizojazyčné gangy a stává se z něj žumpa přetékající zločinem, ovšem nadále nelegální migraci podporuje – navzdory zmíněným nepříjemným jevům a možným rizikům. Jsem holt konzerva, deportovala bych z vlasti každého, kdo je pro svou novou domovinu přítěží, vždyť vlastních recidivistů máme nadbytek.

kniha: Kdo je bez viny - Ballantyne, Lisa
trudoš | ***1/2 | před 100 dny

Britská spisovatelka Lisa Ballantyne staví svůj psychologický román na dvou silných námětech – hříchy minulosti a obhajoba nezletilého. Ovšem namísto toho, aby každému dala prostor zvlášť, tak je z nějakého, mně nejasného, důvodu krkolomně lepí v jedno. Takže to, co by skvěle fungovalo samo o sobě, se tady přebíjí s dalším, ještě zajímavějším motivem. Přesto musím přiznat, že kvalitně zvládla zpracovat oboje, přičemž stav věcí příliš neidealizuje a v líčení lidských emocí se snaží držet při zemi. Jenže nebyla by to žena za psacím strojem, aby v závěru všechno nevyhrotila do extrému, a čtenáře tak prostě nepřinutila uronit slzu. Naneštěstí jsem už natolik paranoidní, že mě odhalení viníka nepřekvapilo, čistě proto, že dotyčný se od prvních stran choval extrémně podezřele, takže to musel být zákonitě on – pravidla mluví jasně. Ovšem závěrečná moudra typu: „Zločince není důležité potrestat, ale pomoci mu“, si autorka mohla odpustit. Na takováhle duše zpytování jsem až moc velký skeptik.

kniha: Vražedné struny - de Muriel, Oscar
trudoš | ***1/2 | před 101 dny

Zatímco Londýn žije brutálními skutky Jacka Rozparovače, v Edinburghu dojde k neméně bestiální vraždě houslového virtuóza. K vyšetřováním je přizván inspektor Ian Frey, který má asistovat kontroverznímu Adolphu McGrayovi, jehož nově založený „Úřad pro objasnění nevyřešených případů patrně souvisejících s mimořádnými a přízračnými jevy“ má zločin na starosti.
Oscar de Muriel ve svém literárním debutu povedeně zúročil svou lásku ke klasické hudbě a k viktoriánské detektivce. Jeho Vražedné struny tak otevírají plánovanou sérii, v níž dvojice nesourodých hrdinů bojuje s těmi nejbizarnějšími případy, jež se vymykají lidskému chápání. A přestože se román nakonec vyhne fantasknímu podtextu, nijak to pochmurné atmosféře neubližuje. Zajímavě funguje i chemie mezi oběma detektivy, založená na odvěké nevraživosti Angličanů se Skoty. Problém je však zbytečná rozmáchlost jinak vcelku normální zápletky, která chvílemi ztrácí tempo čistě jen proto, že si autor chce pohrát se specifickými kulisami.

kniha: Němý křik - Marsons, Angela
trudoš | ***1/2 | před 102 dny

Kriminální obdoba doktora House v dámském provedení. Autorka s dobrým záměrem vytváří dostatečně atraktivní hrdinku, ale nehledí přitom na funkčnost postavy v reálném prostředí. Detektiv inspektor Kim Stoneová je tak sice sympaticky tvrdohlavá, zábavná a svérázná, ale že by si s tímhle přístupem udržela práci u policie, tomu jsem nedokázal uvěřit ani na vteřinu.
Zápletka samotná evokuje přímočarý televizní scénář – vražda, vyšetřování, dopadení, odhalení. Příjemné na tom je, že se Angela Marsonsová zbytečně nezakecává, a když už náhodou ano, není to zas až tak mimo čáru, aby člověk trpěl kvůli absenci děje. Navíc se pracuje s tradiční žánrovou osnovou, což znamená, že máme okruh podezřelých, ze kterých postupně ubývá a ubývá, a hrdinka musí dopadnout vraha dřív, než pomřou úplně všichni. Co mě však vytrhávalo z thrillerové pohody, byly tragické osudy v pozadí příběhu. Zase jednou nestačí jeden zničený život na román, je jich třeba alespoň pět, aby bylo uspokojeno čtenářovo morbidní ego.

12345678910poslední (61)2431 příspěvků celkem