RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (66)2631 příspěvků celkem
kniha: Stín tygra - Collins, Michael
trudoš | **1/2 | před 102 dny

Buď knize hodně ublížil překlad Blaženy Kukulišové, nebo Michael Collins neumí psát. Naneštěstí nejsem natolik jazykově vybavený, abych rozeznal jedno od druhého, pročež nesrozumitelnou stylistiku komentovat nebudu. Dějová koherence románu ovšem špatná není, jen je v rámci krátkého rozsahu překvapivě utahaná. Moc tomu ani nepomáhá milostná linie, která je nejenže komplikovaně pitomá, ale navíc úplně zbytečná. Množství nevýrazných postav a propletenec vztahů mezi nimi pak nudný dojem pouze završuje. Zajímavé to tak začne být až v poslední třetině, kdy se konečně odhalí smysl existence toho kterého aktéra, přičemž musím podotknout, že si autor docela dobře poradil i s konstrukcí zločinu. Přesto tomu celkově chybí náboj a dočítal jsem pouze z nutnosti.
Zvláštností je mimo jiné tvůrčí volba jednorukého hrdiny, protože tento handicap není v příběhu nijak využit. Ale i tady musím přivřít oči, vzhledem k tomu, že jde o pátý svazek takřka dvacetidílné série, takže co není zde, může být jinde.

kniha: Večeře s paní Vítovou - Jirounek, Petr
trudoš | **1/2 | před 104 dny

Odlehčená detektivka, která měla být dějově zasazená spíše někam do období první republiky, než do polistopadové současnosti. Už jen proto, že v milionáři Karlu Krbcovi jsem neustále viděl Oldřicha Nového i s jeho gentlemanským vystupováním. Nehledě na to, že prostřední příliš nefunguje, alespoň v rámci dramatu, které se Petr Jirounek snaží rozehrát. Vrátit však události o pár desítek let do minulosti, nikdo by s uvěřitelností problém neměl. To se týká i důmyslné Dáši Koulové, jejíž vyšetřovací metody se zdají bohužel až směšné, právě v rámci dobového zasazení, a procházejí jen díky tomu, že si to spisovatel přeje. Samotná zápletka je ovšem povedená, akorát mi přišlo zbytečné, jak si v poslední třetině začne hrdinka důležité informace nechávat pro sebe, aby mohla při závěrečné odhalovačce dělat na čtenáře ramena. Vrahem je obligátně nejméně pravděpodobná postava, což autor šalamounsky vyřešil tak, že jich do příběhu zasadil hned celý tucet, takže najít pachatele je prakticky nemožné.

kniha: Smutek poručíka Borůvky - Škvorecký, Josef
trudoš | **** | před 105 dny

Po jazykové stránce parádní čtení, precizně zde fungují dialogy i kulisy. Trochu to připomíná Čapkovy Povídky z jedné či druhé kapsy, opomeneme-li tedy portfolio různorodých existencí. V tomhle ohledu Josef Škvorecký příliš nápaditosti nepředvede. Sám poručík Borůvka je pak sice mužem sympatickým, ale nepříliš výrazným, takže čekáte-li někoho akčnějšího, budete si na jeho smutek zvykat dlouho. Prostě melancholický detektiv, který má vnitřní problém pobrat všechnu tu zkaženost lidí, jež vyšetřuje.
Zápletky jednotlivých případů jsou kvalitní, založené na těch nejlepších tradicích kriminální literatury, kdy je zločinec odhalen až v závěru, ovšem v průběhu čtení získáváte nenápadné indicie k jeho odhalení. Zlatým hřebem je pak Zločin v dívčí škole, kterýžto osobně považuji za nejlepší českou detektivní povídku vůbec. A třebaže mám raději spisovatelovu románovou tvorbu, kde má víc prostoru pro svou imaginaci, nemůžu přehlídnout profesionalitu a lásku k žánru, s jakou je tento soubor napsán.

kniha: Nůž na hrdle - Jindřich, František
trudoš | **1/2 | před 106 dny

Nenáročný thriller napsaný lehkou rukou a zároveň s nostalgickým podtónem. Jenže autor poměrně záhy zapomene dávkovat napětí a z vyprávění se stává slet vzpomínek o tom, jak se za první republiky balily holky. Pořád to šlape skvěle, ale zápletka začne být maličko o ničem, přičemž hlavní dějová osa se dokonce uzavře bez přičinění hlavního protagonisty. Ten s ústředním protivníkem v podstatě ani nepřijde do konfliktu – je sice zaskočen, kam až sahají jeho dlouhé prsty, ale to je asi tak všechno. Mít to vygradovanější finále, a především konkrétnější závěr, hodnotil bych rozhodně lépe. Už jen proto, že se to četlo velmi dobře, nehledě na šedesátiletý knižní věk. Předností je přitom strohost, protože František Jindřich s ničím nedělá štráchy a posouvá události vpřed hned, jak je k tomu příležitost. Což se bohužel změní v poslední třetině, kde dojde na již zmiňované úlety s dívčaty, které tu ovšem nemají podstatného významu. Jinak ale takových výrazně kratších Šest dnů Kondora po česku.

kniha: Byla to tichá dívka - Campbell, Michele
trudoš | **** | před 108 dny

Michele Campbellová evidentně ví, jak snadno dokážu podlehnout svodům dívčího internátu. Vůbec přitom nejde o to, že by mě fascinovaly všechny ty mladé holky ve skládaných sukních. Spíš mi imponuje prostředí, které doslova vybízí k rozehrání psychologického hororu. A buď autorka podobnou školou prošla, nebo má někoho, kdo jí dodává interní informace, protože už podruhé mě snadno zvládla vtáhnout do děje skvěle zachycenými kulisami. Ostatně ani zápletka není špatně rozvržená – hned zkraje se nadhodí vražda, pak se vrátíme o pár měsíců zpět a sledujeme příčiny, které ke zločinu vedly, přičemž chvilkové prostřihy z přítomnosti nutí čtenáře přehodnocovat souvislosti. V tomhle ohledu funguje koncepce precizně.
Problém jsem měl pouze s charaktery hlavních protagonistek, které jdou až příliš na ruku potřebám vtěsnat do vyprávění atraktivní zvraty. Epilog ovšem dává celé tragedii maličko jiný rozměr, v němž z absence morálních hodnot některých lidí doslova běhá mráz po zádech. Takže u mě dobrý.

kniha: Klamné ticho - Lukin, Aleksandr
Išimov, Vladimir
trudoš | *1/2 | před 109 dny

„Chlap, který dokáže vyměnit poctivé dělnické svědomí za flašku vodky, je schopen všeho.“
Na můj vkus až příliš politicky podbarvené – socialisté jsou ti nejčestnější lidé na světě, zatímco kapitalisté jsou zdegenerovaná prasata. V tomhle případě je zlo naštěstí ještě v podobě nacistických Němců, kteří teprve získávají v rodné zemi navrch a upevňují své mocenské vazby po Evropě i Asii, ale dokážu si představit, jak o dvacet let později bojují hrdinové proti „třídním“ nepřátelům. Samotné fungování protišpionážních operací je vykreslené barvitě, jen se až příliš často zakládá na udavačství poslušných spoluobčanů, kteří hlásí sebemenší prohřešek. Každopádně na malém prostoru se vystřídá množství postav, které často splývají, takže udržet pozornost dá docela zabrat. No a sedmdesát kapitol na sto padesáti stranách má pak za následek neustálé skákání v dějových liniích, takže ústřední motiv se ztrácí pod přívalem epizodních příběhů, které až v závěru vyvrcholí do konkrétních souvislostí.

kniha: Letí, letí andělíček - Moravcová, Jana
trudoš | * | před 110 dny

To byla ale zhůvěřilost. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je chyba ve mně, nebo v autorce a nakonec se rozhodl hodit všechno na hlavu nakladatele. Já akceptuji tvůrčí svobodomyslnost, ale vyjde-li něco v edici Původní česká detektivka, automaticky očekávám, že skutečně dostanu detektivku. A Letí, letí andělíček k ní má na hony daleko. Což o to, nějaké ty záhady Jana Moravcová před čtenáře zpočátku předloží, pak se ale dvě stě stran motá na místě a závěr si elegantně vycucá z prstu. Uznávám, že všechno přepečlivě vysvětlí a dá tomu zdánlivou hlavu i patu, ovšem ani tak jsem nepochopil, o co jí vlastně šlo. Několika dějovými liniemi se proplétá několikero různých postav, aby se pak nakonec ukázalo, že nic z toho spolu nesouvisí a všechno má svou vlastní ohrádku. Přičemž motivace nejen že nejsou uvěřitelné, ale častokrát spíš dost absurdní. Přitom jeden dva hezké nápady tu jsou, třebas celá ta anabáze s historií obliby památníčků je skvělá. Jenže špetka cukru z guláše dort zkrátka neudělá.

kniha: Nechtění - Ohlsson, Kristina
trudoš | *** | před 111 dny

Ač Kristina Ohlssonová úspěšně rozehraje úvodní zločin, rychle sklouzne k nepodstatným náhledům do osobních životů jednotlivých aktérů. Kvůli tomu se zápletka natahuje a natahuje, přičemž mě až nutilo skřípat zuby nad okatým ignorováním zjevné verze průběhu událostí. Jenže to si člověk musí počkat půlku románu, než se chlapi konečně chytnou za hlavu a začnou naslouchat té jediné ženě, která má pro svá podezření alespoň rozumné argumenty. Množství zbytečných odboček pak tempu vyprávění příliš nepomáhá, stejně jako autorčin nepovedený pokus vytvořit napětí za pomoci laciné návnady, jež má asi být jakousi úlitbou severským bohům thrilleru. Ona vůbec snaha přizpůsobit dějovou osnovu autentickému způsobu vyšetřování vytváří pouze množství nedořešených linek, které v závěru nechává spisovatelka volně plavat – holt všechno se dořešit nedá. Jádro detektivky je přitom vymyšlené náramně. Dostat kniha rozumného redaktora, který by seškrtal společenské kudrlinky, mohla z ní být parádní kriminálka.

kniha: Dítě Boží - McCarthy, Cormac
Jana677 | **** | před 114 dny

Jsem já to ale trubka: místo abych se před Vánoci nechala zušlechtit hřejivými lidskými příběhy, kde dominují dobro s láskou, zvrhla jsem na sebe takovou špínu. A ještě prý inspirovanou skutečnými událostmi, fuj! Jasně, od McCarthyho jsem nečekala žádné posezení na měkkoučkém kanapi u cappuccina a slaďoučkého dezertu, leč střepy ze života nekrofilního vraha byly silnou kávou i pro natolik otrlého čtenáře, za jakého se považuji. Hnus + bída + nepříjemný pocit, že se autor hóóódně držel zpátky (vše podáno stroze, bez kudrlinek, prakticky bez emocí) a realita případu byla mnohem otřesnější = čtyři krví a spermatem zacákané, zkaženým masem páchnoucí… hvězdy? Kdepak, s ohledem na absenci světla spíše čtyři černé díry. 75%

kniha: Sedmá hrobka - Manfredi, Valerio Massimo
trudoš | ** | před 114 dny

Průměrný dobrodružný thriller se schematickými postavami a s nalajnovanou zápletkou. Poměrně rozčilující přitom je, jak si protagonisté vzájemně neříkají celou pravdu a důležité informace z nich lezou vždy až v okamžiku, kdy je na světě problém. Přičemž mi až do úplného konce nebylo jasné, proč se vlastně tolik apeluje na zastoupení doktora Philipa Garretta v archeologické výpravě, protože ta postava vlastně k ničemu není. Rozhodně nejde o hrdinu typu Indiana Jonese, přestože je opakovaně vystavován situacím, které by právě takového dobrodruha potřebovaly.
Bohužel ani z ústředního motivu si člověk neodnese nic zajímavého, pouze spoustu teorií o knize Genesis, s nichž žádná není ani vyvrácena, ani potvrzena. Což ještě završí konec, jenž žádným koncem není. Aneb jak znervóznit čtenáře, aby si všechno ještě jednou zrekapituloval a hledal, kde nechal tesař díru. Neříkám, že tu není pokus o pseudofilozofický podtext, ovšem ten materiál, ve kterém je zabalen, mi přišel jako žánrové faux pas.

kniha: Spousta - Sanderson, Brandon
trudoš | ****1/2 | před 115 dny

„Jmenuji se Stefan Leeds a jsem zcela příčetný. Ovšem moje halucinace příčetné zdaleka nejsou.“
Další ukázka neskutečné imaginace Brandona Sandersona. Jeden vyšetřovatel a přes padesát osobností uvnitř jeho nitra, každá odborníkem na něco úplně jiného. Autor se tentokrát pohybuje na hranici fantastiky s detektivkou, přičemž to první mu funguje náramně a to druhé je spíš takové vtipné žonglování s horkou bramborou. Každý z trojice příběhů rozehraje atraktivní záhadu, se kterou se Stefan Leeds musí pomocí svých aspektů popasovat a někdy je přitom zapotřebí břitká logika, jindy zase hrubá síla, anebo znalost kvantové fyziky, dějin umění či molekulární biologie. Člověk se tak víc baví interakcemi mezi rozdílnými osobnostmi, než zápletkou jako takovou, která však neusíná na vavřínech a zběsile se řítí vpřed. Celkově se tomu prostě nedá upřít nápaditost, což ještě podtrhují stylové Rorschachovy skvrny na začátku každé z kapitol, jejichž smysl mi došel až někde v polovině knihy. Perfektní.

kniha: Temnější než noc - Connelly, Michael
trudoš | ***** | před 116 dny

Ke slovu se vrací Terry McCaleb z Obranné reakce, který vyšetřuje vraždu, z níž se brzy hlavním podezřelým stane detektiv Hieronymus Bosch. Tím se autor obloukem dostává zpět ke svému nejslavnějšímu cyklu, přestože oblíbený morous Harry tu v důsledku hraje druhé housle. Dlužno podotknout že značně významné a v druhé půlce se do děje i aktivně zapojuje.
Nemůžu jinak, než hodnotit absolutním počtem. Michael Connelly už za sebou pár románů má a události kočíruje dle podvědomého přání čtenáře, který tak nemá šanci pustit román z ruky dřív, než jej dočte. Ačkoli člověk ví, že s ústředním motivem to nebude tak úplně jednoznačné, jak se od začátku zdá, stejně trne napětím, jakým trikem se z té polízanice jeho oblíbené postavy dostanou. Navíc je tu neustále to „možná…“, páč s Boshem to nikdy nebylo úplně prosté a kdo četl Andělský let, ví čeho je schopen. V tomhle ohledu smekám před panem spisovatelem klobouk, protože na základě jednoduché premisy dokázal vykouzlit perfektní detektivku.

kniha: Rédl - Procházka, Jiří Walker
trudoš | ****1/2 | před 119 dny

Zatraceně silná a nekompromisní detektivka, u níž do poslední strany netušíte, komu nakonec zazvoní hrana. Jiří Walter Procházka sice vychází ze stejnojmenné televizní minisérie, ale dává románu natolik osobitou tvář, že vyprávění povyšuje na plnohodnotnou českou kriminálku, jež se snadno vyrovná těm nejlepším, co jsou na trhu. Pohyblivé obrázky ať puknou závistí. Zároveň se v textu vyjasňují určité nesrovnalosti, které z mimiky herců nešlo rozpoznat, nebo se ztratily v tvůrčím provedení. Uznávám, že těch autorských příměrů a uměleckých metafor mohlo být na každou stránku klidně míň, ale ono to svým způsobem perfektně dotváří hurá atmosféru svobodomyslných devadesátek, v nichž se vraždilo, smilnilo a nenávidělo snad ještě víc, než v předchozích osmdesátkách. Na závěr musím před scénáristou Mirem Šifrou smeknout klobouk kvůli nápadité zápletce, kterou se nebál dotáhnout do temného závěru a panu Procházkovi pak poděkovat, že tomu všemu dal stylově odpovídající kabát. Dokonalá symbióza.

kniha: Rozkazy z Berlína - Tolkien, Simon
trudoš | *** | před 120 dny

Přestože Simon Tolkien pracuje s mými tolik oblíbenými ingrediencemi, nemůžu říct, že by mě výsledek uspokojil. Na to je příběh příliš lineární a bez zásadnějších proměn, nemluvě o tom, že identitu vraha člověk rozklíčuje velmi záhy, ostatně sám autor kolem toho nedělá žádné tanečky. Většinu vyprávění tak pouze sledujete rozběhnutý plán atentátu a čekáte, zdali se hrdinovi podaří mu zabránit či nikoliv. A v tomhle ohledu je historie poměrně neúprosná, takže se šance na úspěch dají snadno odhadnout.
Zklamala mě (v rámci spisovatelova renomé) i práce s postavami, která je příliš prvoplánová na to, aby dala možnost vzniku nějakého zajímavého zvratu. Každá z figur má jasně určenou roli v dramatu a tu odehraje přesně dle scénáře. Žádný prvek napětí, žádná práce s charaktery. Prostě šeď, jíž zachraňuje pouze fakt, že není příliš rozsáhlá a je dobře napsaná. Nakonec to nejzajímavější na románu je zachycení atmosféry bombardovaného Londýna, což mi ale na literární detektivku přijde trochu málo.

kniha: Přerušený oběd - Vartet, Julien
trudoš | **1/2 | před 121 dny

Nenápaditý průměr, který se sice příjemně četl a rozehrál i atraktivní vyšetřování, jenže ve finále nedokázal plně uspokojit očekávání, vkládaná do závěrečného odhalení. Jakoby si Julien Vartet dal více námahy s rozpracováním zločinu samého, než s koncovkou, kterážto působí uspěchaně a v rámci motivací trochu zmateně. Co ovšem čekat při sto dvacetistránkovém rozsahu? Přesto si francouzský spisovatel najde čas, aby uvedl čtenáře do zákoutí rodinných trablů ústředního detektiva, což mě pouze utvrzuje v podezření, že tenhle únavný nešvar nepřišel do módy až s nástupem severských kriminálek. Jinak se ale děj plynule odvíjí vpřed, a ačkoli to zpočátku vypadá na zdlouhavé probírání se podezřelými, po odkrytí několika stop a souvislostí už inspektor Levasseur přesně ví, koho vsadit do šatlavy. A že má kniha na hřbetě čtyřicet křížků? Na stylistice to ani moc znát není, jediné co člověka trkne, je dobový odpor k travičům, kteří byli považováni snad za větší zlo, než kdejaký moderní terorista.

kniha: Zásah - Child, Lee
trudoš | ***** | před 123 dny

Jak mě předešlé Bez slitování zklamalo, tak ze Zásahu se vyklubal nejsvižnější akčňák roku. Hlavní plus je asi v ich-formě vyprávění, kterou autor prozatím použil jen v případě románu Jatka. Co je ovšem pro tenhle díl naprosto specifické, jsou perfektně promyšlená gradace a neodhadnutelný vývoj událostí. Jako by Lee Child schválně strhával zápletku do těch nejméně očekávaným zvratů. Přiznám se, že dlouho jsem nečetl thriller, jenž by takovýmto způsobem nedával hrdinovi ani na minutku vydechnout, natož pak čtenáři. Nejde ale o plejádu krkolomných situací à la Mission: Impossible, protože dějiště či protagonisté nic takového neumožňují. Nějaké mokřady, vrchoviny a otevřené oceány k cirkusovým kouskům právě nevybízejí, přitom adrenalin příběhem doslova tepe. Je tu sice pár momentů, kdy je znát, že si spisovatel kope malou domů, jenže pokaždé je člověku jasné, že jakékoliv jiné řešení by roztříštilo konzistenci napětí na tisíc kousků. Takže za mě dobrý, lepšího Childa jsem zatím neotevřel.

kniha: Andaluský přítel - Söderberg, Alexander
trudoš | *** | před 124 dny

Mafiánská gangsterka, která na pěti stech stranách nenabízí moc zvratů, jež by člověk nečekal. Vyprávění proto sklouzává maličko k nudě, přestože se autor poctivě snaží udržovat dějovou linii při životě. Jenže mu asi nikdo neřekl, že k tomu nestačí pořád dokola rekapitulovat, ale spíš že by bylo vhodné soustředit se na to, aby se zápletka pohnula dál. A tak je krapet nepřehledný, což ještě podtrhuje množství postav, které jsou si vzájemně podobné, přitom ty skutečně podstatné byste spočítali na prstech jedné ruky.
Teď když jsem to celé hezky sepsul, je čas otočit kartu a říct i něco o líci. Alexander Söderberg je spisovatel, který se nehodlá řídit komerčně úspěšnějšími díly, takže jde natruc proti proudu. A to je mi sympatické, stejně jako všechna ta temnota, kterou je román prosáklý. Prakticky nikdo není bez viny a každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Nebýt Sophie Brinkmannová toliko uměle vláčená událostmi, minimálně za tu depresivní atmosféru bych dal ještě o jednu hvězdu víc.

kniha: Dům na samotě - Klevisová, Michaela
trudoš | ** | před 125 dny

Ačkoliv název románu Dům na samotě vzbuzuje dojem skromného obsazení, má tenhle příběh víc postav než veselohra Williama Shakespeara. Přičemž spíše než detektivku připomíná osnova celou jednu sezónu seriálu Divocí koně. Nevěra, svár, loupež, voyerství, nenávist, alkoholismus, nymfomanie, vydírání, maloměšťáctví, znásilnění, bisexualita, rodinné tajemství, gamblerství… Nechybí snad nic, s čím by se běžná česká vesnice nedokázala pochlubit. Taky cítíte, jak je to úplně ze života?
Omylem je, že jsem čekal něco jako vyšetřování, když už se kniha pyšní oceněním nejlepší česká detektivka roku. Což bylo, uznávám, naivní vzhledem k tomu, že jsem četl předchozí díly. Ale abych nebyl za pražského kavárníka, musím Michaele Klevisové přiznat jedno: poctivě svým fanouškům dává to, co mají rádi. Motanice osobních dramat je tak oslnivá, že kdybych byl žena v domácnosti, co se nudí u žehlení, rozhodně bych tímhle dílkem vzal zavděk. Jenže problém spočívá v zásadním odhalení – u žehlení se nedá číst.

kniha: Muž bez tváře - McDonnell, Caimh
trudoš | ****1/2 | před 128 dny

Třebaže mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na maličko hrubší styl humoru, už na straně padesát mě měl stand-up komik Caimh McDonnell na lopatě. Dost za to může drsná irská nátura, protože v ději se toho míchá hodně – střelené situace, černočerná ironie, dublinský svéráz, cynický nadhled. Zkrátka samé dobré věci. Celá ta bláznivá kriminálka pak začíná v duchu románů Chucka Palahniuka, kdy se seznamujete s hrdinou, jehož životní existence je přímo závislá na parazitování. Ne že by rovnou okrádal kavky, ale je v tom něco hodně podobného. Dlužno říct že i originálního. Vzápětí se dotyčnému začne všechno sypat a plejáda tragikomických momentů nebere konce až do posledních stran. Přitom si stihnete zamilovat stárnoucího detektiva, optimistického doktora, špinavého poldu, gangsterského bosse, vlasatého záletníka a další asi tucet postav, které se v průběhu vyprávění ocitnou na scéně. Možná to není nejtřeskutější komedie desetiletí, ale do první desítky bych ji zařadil bez výčitek svědomí.

kniha: Modřiny - Kliment, Michal
trudoš | **1/2 | před 129 dny

Průměr po stránce řemeslné i obsahové, aniž bych chtěl autorovi upírat nadšení pro věc. Celé vyprávění ve mně nešťastně evokovalo literární přepisy skutečných kriminálních případů, což bohužel v praxi znamená minimum překvapení a spousta suchopárného povídání. Tady je zápletka ozvláštněna pouze tím, že je rozdělena do dvou dějových linií, jenže i tohle se ve finále ukáže jen jako zbytečná klička. Detektivní práce hrdinů (připomínající herce z televizních seriálů) není přitom nijak komplikovaná, protože vlastně ani není co řešit – stopy ukazují určitým směrem, tím se vydají, a když dojdou na konec slepé uličky, využijí volavky a hups, práce je hotová. Třebaže to možná odpovídá realitě, jediné napětí, které tak příběh nabízí, je psychopat funící do zad oběti, a to jenom z toho důvodu, že tohle prostě nemůže být příjemné nikomu. Hezké je porovnání forenzních vyšetřovacích technik minulost versus přítomnost, ale to je v důsledku jediné pozitivum, jehož pochvalu ze sebe dokážu vydolovat.

kniha: Sadie - Summers, Courtney
trudoš | **** | před 131 dny

„Stejně jako tolik jiných příběhů i tenhle začíná mrtvou holkou.“
Intenzivní zážitek, o to víc, jste-li otcem či matkou. Courtney Summersová nemaže čtenářům med kolem pusy a podobně jako její hrdinka Sadie jde za jádrem problému, neohlížejíc se nalevo či napravo. Od prvních stran je jasné, že důležitější než cíl je cesta a tahle divná pravda platí především pro reportéra Westa McCraye, který se snaží zrekapitulovat osud zmizelé dívky. Část knihy je tak tvořena přepisem vysílaného podcastu, část příběhem samotné Sadie. Nezvyklé je, že autorka neřeší dějovou posloupnost a zpočátku skáče z místa na místo, aby dostala postavy tam, kde je potřebuje mít. Později události naštěstí vesměs zaklapnou, přičemž velký kus práce na tom mají právě reportážní vstupy. Ty jsem si nakonec z celé knihy oblíbil nejvíc, protože fungují jako netradiční zpestření jinak nekomplikovaného thrilleru a skvěle dávají možnost vyhrotit emoce v ten správný okamžik, aniž by člověk podezíral vypravěče ze samoúčelnosti.

kniha: Případ pohřešovaného - Mišani, Dror
trudoš | **1/2 | před 133 dny

Na to, jak je kniha v anotaci na přebalu vychvalována, se jedná o poměrně standardní záležitost. Navíc postrádající osobitý drajv, což je dané především tím, že detektiv Avraham Avraham vlastně nic vyšetřovat nechce, protože v Izraeli se přece nedějí zajímavé zločiny (a proto tam dle jeho slov nevznikají zajímavé detektivky). Sám pak případ pohřešovaného vlastně ani nerozřeší, veškerá finální odhalení mu musejí spadnout do klína, aby se děj vůbec někam pohnul. Zápletka tedy otravná – spousta zádumčivých dialogů nebo zbytečných odboček, ale kriminalistická práce žádná. Příběh tak leží na bedrech vedlejší figury, přičemž její jednání pro mě bylo stejně nepochopitelné, jako pro postavy románu. Nápad dobrý, ale pořád mi uniká smysluplná motivace. Když k tomu připočtu nevýraznost hlavního hrdiny a humpolácké žonglování se závěrečnou pointou, nějak se nedokážu odhodlat k lepšímu hodnocení. Zklamáním je i blízkovýchodní prostředí, které žádnou inovaci, kromě nudy, do vyprávění nepřineslo.

kniha: Labyrint duchů - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 134 dny

„Pravda nikdy nebývá dokonalá. Pravda totiž vždy vyvolává pochybnosti a otázky. Jenom lež je na sto procent uvěřitelná, jelikož nemusí obhajovat, jak se ve skutečnosti věci mají, stačí jen, když zazní, co si přejeme slyšet.“
Španělský prozaik katalánského původu Carlos Ruiz Zafón dobyl svět románem Stín větru, na který později navázal tituly Andělská hra a Nebeský vězeň. Jednotlivé příběhy pak završil monumentálním finále, nesoucím název Labyrint duchů, ve kterém mistrně využívá veškerých triků, kterými dobrodružná literatura disponuje, včetně uhrančivé stylistiky. Je to rozsáhlé vyprávění a v některých momentech možná až zbytečně rozšafné, přesto člověk snadno propadne kouzlu tajuplné Barcelony, se kterou se v závěru jen těžko loučí. Přitom lze Labyrint číst i zcela nezávisle na znalostech předchozích událostí, protože ty tvoří spíš jen kulisu, než srdce komplikovaného příběhu. Ve zkratce – perfektně vystavěný román a zároveň nádherný závěr jedné z nejpodmanivějších sérií desetiletí.

kniha: Mr. Holmes - Cullin, Mitch
trudoš | ***1/2 | před 135 dny

Román sympatický především po stránce jazykové, přičemž vyzdvihnout musím také příjemně melancholickou atmosféru. Navíc první polovina skrývá i dvě – tři záhady, takže člověka ke čtení stále něco popohání. Jenže závěr autorovi dost vyšumí do ztracena a zmiňované „případy“ jsou uzavřeny jen tak pro formu. Mitch Cullin si zkrátka od určitého momentu začne víc zakládat na nostalgii a vnitřní psychologii, příběh jde poté stranou, čímž se, bohužel, (ať už úmyslně či neúmyslně) odklání od charakteru Doyleova kánonu. Trochu zbytečná mi přišla i milostná linie, která je ražení spíše poetického, než prozaického a kdyby tu nebyla, neublížilo by to absolutně ničemu. Naopak mě ale třeba hodně rozebrala smrt dítěte, nevím, jestli je to mým vlastním rodičovstvím, nebo se ze mne na stará kolena stává fňukna. Každopádně je třeba říct, že stárnoucí Sherlock Holmes se povedl na jedničku, podobně jako dobové kulisy a zachycení kouzla včelařství. Přidat plnohodnotnou zápletku, byl bych spokojen maximálně.

kniha: Dole u řeky - Hart, John
trudoš | **** | před 137 dny

Román Dole u řeky má po všech stránkách podmanivou zápletku, jen si autor nedokáže odpustit zabředávání do uměle vytvořené problematiky. Ačkoliv vzduchem lítá jedna konspirační teorie za druhou, nikdo si nepoloží základní otázku, od níž se odvíjí naprosto všechno – co chtěla svědkyně získat svou výpovědí? Kdyby zrovna tenhle „detail“ nebyl tak očividně přehlížen, možná by i chvilku trvalo, než by člověku docvakla identita skutečného pachatele.
Staré křivdy, maloměstští vyvrženci a pokřivené rodinné vztahy, to jsou ingredience, co mám rád. Jen v tomto případě ani tak nejde o detektivku, jako spíš o thriller s odkrýváním špinavých tajemství, jež dávají do souvislostí dění v současnosti. Člověk si přitom musí zvyknout na afektované postavy, které neustále mění své vzpomínky na minulost, což se pak výrazně promítá do důvěryhodnosti každého z nich. John Hart umí tyhle drobnosti zahrát rozhodně lépe a uvěřitelněji, přesto nemůžu říct, že by se mi jeho psychologické drama nedostalo pod kůži.

kniha: Nevinný klient - Pratt, Scott
trudoš | **** | před 140 dny

„Je to jen zvrácená hra, ve které nejčastěji vyhrávají ti, co umí nejlíp lhát. Říkají tomu trestně právní systém. Obžalovaní lžou a podvádějí, policajti lžou a podvádějí, žalobci lžou a podvádějí, obhájci lžou a podvádějí, a soudci – jéžíši, to ani nemá cenu říkat.“
Detektivka komplikovaná právně i eticky, protože hrdinou je muž, který pravidelně hájí klienty, obviněné z těch nejtěžších zločinů. Nedělá to ovšem pro potěchu duše nebo iluzi spravedlnosti – ale čistě proto, že někdo to dělat musí. Dávno již přestal snít o nevině obžalovaných, stejně jako si nedělá falešné představy o žalujících. Spisovatel Scott Pratt tak nevšedně ohýbá právo na samou hranici snesitelnosti, přičemž zůstává věren čtenáři a jeho morálnímu kompasu. A třebaže dějově román příliš neexceluje a člověk se tu vlastně ani nedočká řádného vyšetřování, po stránce psychologické rozehrává autor natolik zajímavá dramata, že by mu je záviděl i John Grisham. Materiál na film to možná není, ale seriál by z toho byl úžasný.

kniha: Tři hodiny v ZOO - Phillips, Gin
trudoš | ** | před 141 dny

Anotace v hrubých rysech shrnuje základní dějovou osnovu – matka se synem uvíznou v ZOO, která je napadena neznámými střelci. A i když samotné téma slibuje adrenalinovou jízdu, nedá se říct, že by se zápletka něčím předvedla. Hrdinové se schovají a čekají, až je někdo zachrání. Hotovo, šmitec. Samozřejmě se tu najdou momenty, které čtenáři zvednou tlak, jenže všechno je to v očekávaných mezích – útěk, úkryt, odhalení, útěk, úkryt, odhalení, a tak dál, až do nenápaditého finále. Žádné překvapivé zvraty se nekonají, jen spousta nevyužitých motivů. Je to slušně odvedené řemeslo, ale nic víc. Až jednoho mrzí, že autorka v sobě nenašla elán pro něco odvážnějšího. Ono možná stačilo ubrat na tezích o správné výchově, kdy by člověk měl, přes všechny ty hvízdající kulky kolem, myslet především na to, aby nezvýšil hlas a nepřivodil tak své ratolesti nějaké doživotní trauma. Fakt díky za ponaučení paní Gino Phillipsová, tohle jsem v thrilleru vždycky postrádal. Teď jen, aby se to nestalo normou.

Oproti předchozí knize je zápletka víc přestřelená a namísto dětského dobrodružství s detektivní omáčkou sledujeme vyšetřování jednoho kardinálního omylu, který je čtenáři jasný od první strany, zato hrdinům je utajen až do té poslední. Oceňuji každopádně změnu vypravěče, kterým je tentokrát Ferda (první díl byl z pohledu Ředkvičky), takže na každého z party máte možnost získat úplně jiný názor. Naneštěstí je zrovna Ferda takřka nejdepresívnější postavou celé sestavy (alespoň pro mě), takže vtip zákonitě pokulhává, což úplně nesouzní se ztřeštěným vývojem událostí. A čím déle se děti ubírají cestou pomýleného dojmu o zločinu, tím víc mi situační komika celého fóru přišla uměle natahovaná. Pak je tu i fakt, že závěr odbude Joachim Friedrich jakoby mimochodem.
Ovšem v rámci dětské literatury pořád lepší průměr. Má to spád, pár stránek, sympatické postavy a příjemnou dávku humoru, který nesklouzává k prdění či krkání. Nemluvě o senzačních ilustracích Bohumila Fencla. Takže spokojenost.

kniha: Merkur nese smrt - Houška, Vítězslav
trudoš | **1/2 | před 143 dny

Asi to chce mít i vztah k filatelii, a ne pouze k detektivce, když tuhle knihu otevíráte. Já disponoval pouze tím druhým a tak se víc pronudil, než trnul napětím. Vítězslav Houška totiž dramatickou linku nestaví jako to nejdůležitější, pročež dlouho trvá, než dojde v ději k nějakému zločinu a ještě déle, než ústřední figura usoudí, že by si to měla vzít na povel. Kvůli tomu tak většina vyprávění postrádá prvek napětí, protože se události ubírají vlastní cestou a hrdina nemá moc šancí s čímkoliv cokoliv dělat. A i když následně poodhaluje roušku podvodu a vraždy, nedá se říct, že by přitom oplýval bůhvíjakým vyšetřovatelským géniem.
Merkur nese smrt je pomalou, nebojím se říct, málem až nezáživnou kriminálkou. Na druhou stranu dobře napsanou, což v mnohém výtku drobně anuluje, jelikož je alespoň co číst – tedy nejste-li alergičtí na bodré kamarádské dialogy. Bonusem navíc jsou pak rozhodně zajímavosti ze světa sběratelství, jen jich bohužel není tolik, aby z knihy udělaly truhlu pokladů.

kniha: Světové krimipovídky - Jakubowski, Maxim
trudoš | ***1/2 | před 143 dny

Nevšední výběr, především kvůli tomu, že ačkoliv se antologie chlubí přídomkem „To nejlepší“, hned z úvodu pochopíme, že většinu zahraničních povídek nevybíral sám editor Maxim Jakubowski, ale nechal si je zaslat svými přáteli – překladateli, spisovateli, redaktory a tak podobně. Smysl tedy nakonec nebyl představit to nejkvalitnější, ale to nejrůznorodější, aby se ukázalo, nakolik se kromě angloamerického trhu mohou chlubit detektivkou i jiné státy světa. Naneštěstí se podle mě záměr s výsledným produktem úplně nepotkaly. Ne vždy jde totiž o příběhy bůhvíjak originální nebo zajímavé, nehledě na drobný detail, že občas ani nejde o thriller. A to, že je text od tvůrce z exotických končin, na věci vůbec nic nemění.
Ale abych nebyl za nevděčníka, několik pěkných kousků tu člověk najde a já osobně objevil i pár autorů, o kterých bych v budoucnu ještě rád uslyšel. Ale hlavně jsem narazil na Johna Mortimera a jeho obhájce Rumpolea, za což Světovým krimipovídkám nikdy nepřestanu být vděčný.

kniha: Devátá oběť - Stabenow, Dana
trudoš | ****1/2 | před 146 dny

Masakr. Tím otevírá spisovatelka Dana Stabenowá druhý případ Kate Shugakové a rovnou přiznám, že právě první kapitolou mě dostala do kolen. Řádění Zabijáka je stejně nemilosrdné, jako příroda, ve které k němu dochází, a z té cynické odtažitosti jednoduše mrazí. Během několika stran rozehraje autorka thriller, který by jinému tvůrci bohatě vystačil na celý román. Vzápětí se ukáže, že tohle všechno byl jen stručný úvod a skutečná detektivní práce teprve začíná – jedna z obětí totiž nezemřela rukou Zabijáka. Někdo chladnokrevně využil příležitost, pročež toho někoho je třeba chytit…
Tahle série se zkrátka s ničím nepáře a už vůbec ne se slovy. V průběhu dvou set stran je řečeno vše podstatné, přičemž se stihnete zamilovat jak do aljašského prostředí, tak i do svérázných postav (o psu nemluvě). Zápletka se přitom nesnaží šokovat zvraty ani výjevy plnými brutality a přirozeným způsobem spěje ke svému vyvrcholení, jež je právě tak strohé, jako celý styl vyprávění. Já tuhle řadu prostě miluju.

kniha: Zkurvenej příběh - Minier, Bernard
trudoš | ***1/2 | před 147 dny

Upřímně, čekal jsem nudný, upovídaný a lehce ufňukaný thriller v duchu série s Martinem Servazem. A ono ejhle, Bernard Minier tentokrát vyšvihl svižný schizofrenní román, kde průběžně měníte názor na vyprávěné události a do poslední stránky trnete nejistotou, jak to všechno vlastně bude. V některých momentech autor sice moc nezvládá psychologii náctiletých hrdinů, protože ji buď moc vyhrocuje, nebo naopak zanedbává, ale po celou dobu drží čtenáře poctivě napnutého jako strunu. Samozřejmě, že se přitom nevyhne vykonstruovanosti, kdy pachatel myslí rovnou na dvacet tahů dopředu a všechny mu klapnou na jedničku. To už ale k podobnému druhu literatury patří. S čím jsem se ovšem nedokázal ztotožnit, byly nepřehledné motivace a teatrální reakce v některých situacích, neboť při zpětném pohledu nedávaly smysl. Je však třeba brát zřetel na to, že příběh je z větší části prezentován z hodně subjektivního úhlu pohledu a tak se nedá říct, co bylo zamlčeno či přizpůsobeno. Celkově tedy spokojenost.

kniha: Chladný den pro vraždu - Stabenow, Dana
Sirius | **** | před 150 dny

Chladný den pro vraždu – po silnější Krvi pro rusalku jsem potřeboval něco tenčího. Volba padla na Chladný den pro vraždu, což je knížka, která vyšla už před nějakým pátkem a já ji měl na položkách s resty. Co o ní říct? Předně to, že má famózní obálku, která vypovídá o obsahu. A celkově grafické zpracování knihy je sympatické. Ještě důležitější je ale skutečnost, že v originále vyšla už v roce 1992… což je na ní vidět, protože je to příjemnej old school, který dost připomene detektivní klasiky. Dana Stabenow už v první detektivce ukázala, že má talent a nebojí se ho použít. Takže nahodí první větu a vy skončíte až u tý poslední. A příjemně si to užijete. Prostředí Aljašky je neokoukaný (pokud jste neujížděli na Bílým tesákovi) a Kate Shugaková si v ničem nezadá se slavnými kolegy – je drsná, nekompromisní (stejně jako její prostředí – pokud máte rádi Aaronovy Skalpy, tohle se vám bude líbit, ačkoliv tu na hnus reality není kladenej tak obrovskej důraz), ale zároveň má silný smysl pro spravedlnost a je sympatická. Na druhou stranu Dana Stabenow nepotřebuje tisíce stránek na zápletku a vymotání se z ní, což je věc, která jde naprosto proti dnešnímu proudu žánru a jeho představitelů (Galbraith, Nesbo, Kepler, Weaver). Je to jako jít řezat rohlík – rychlé a s ničím se nemazající. Prostě stará škola, která si svoji pozornost zaslouží plným právem. Zároveň je otázka, jak tenhle hubeňour zabere v řadě dnešních bichlí, kde se k vrahovi propracováváte stovky stránek. Ale tohle za to stojí. Nemluvě o silný pointě.

„Děti by se neměly ztrácet. A hlavně by neměly umírat. Dokud tuhle chybku Pánbůh nevyřeší, odmítám v něj věřit.“
Přijde mi, že s každým dalším dílem ustupuje Håkan Nesser požadavkům detektivky, aby mohl nechat Van Veeterena víc polemizovat o zkaženosti života a pozurážet kohokoliv na potkání. Což je stejnou měrou sympatické, jako otravné. O to spíš v téhle knize, kde i když je inspektor znechucen zločinem znásilnění a zhanobení třináctileté dívky, se spíš než o jeho vyřešení stará, jak se někam zašít. Ano, jistě, autor to celé sám před sebou hezky obhájí, ale pravdou je, že v mých očích už to maličko zavání tvůrčí leností nějak zkomplikovat zápletku. V okamžiku, kdy víc práce udělá pro lapení vraha náhoda, než detektiv, je něco špatně. Neříkám ovšem, že jsem si plně neužil sarkasticko-cynické poznámky, pro které mám Van Veeterena tak rád. Nic to však nemění na faktu, že ač má Dívka, která nikomu nechyběla bravurní rozjezd i silný ústřední motiv, po stránce žánrové mě příliš neohromila.

kniha: Pokrevní svazky - Sheldon, Sidney
trudoš | ****1/2 | před 155 dny

Sidney Sheldon rozehrává dokonalý boj o moc, plný nenávisti, intrik a špinavostí uvnitř pohádkově bohaté rodiny. Tím, jak se přitom věnuje každé postavě zvlášť, máme možnost důkladněji proniknout do jejich vnitřních světů a lépe pochopit příčiny trablů, které jim nedají spát. Každý z členů má smysluplné právo toužit po penězích, jež potřebuje na svou vlastní záchranu, takže o podezřelé rozhodně není nouze. Korunu tomu pak nasazuje postava šetřivého detektiva Maxe Hornunga, jehož bych z fleku zařadil do Zlatého fondu literárních pátračů. Ta figura je jednoduše dokonalá; naivka, co bere všechny policisty světa za své osobní kamarády; génius, který považuje za zbytečné navštěvovat místa činu; perfektní lingvista, jehož pokusy o mluvu v cizích jazycích končí naprosto nesrozumitelnou hatmatilkou.
Přes veškeré pozitiva však nedokážu autorovi odpustit množství neukončených dějových linií – jako by uzavřením té hlavní pozbylo smyslu věnovat se ostatním. Tomu se ale v branži říká odbyté řemeslo.

kniha: Křížová palba - Kopřiva, Štěpán
trudoš | ***** | před 157 dny

„Hele… Ne že by mi do toho něco bylo, ale… Nemáš zase náhodou nějaký kravský nápady, že ne? Nesnažíš se zase pomáhat lidem?“
Právě, že snaží. Bezejmenný policista z Vysočan znovu vyráží do pražských uliček, aby se zorientoval v kardinálním průseru, do kterého se nechtěně uvrtal. Přičemž zjišťuje, že ne za všechny zločiny může církev, zednáři nebo židovští kuplíři. Občas stačí obyčejná lidská nenažranost. A hloupost, jak už to bohužel v životě bývá.
Čekal jsem, že Křížová palba bude dobrá, ona je však ještě lepší. Dokonalá česká detektivka, která se neutápí v názorové afektovanosti, sadistických výhřezech či dějové banálnosti. Štěpán Kopřiva hned zkraje rozehrává zločin, jehož následný vývoj se pozvolna zamotává, až nakonec eskaluje v adrenalinovém finále, přičemž člověk ani na vteřinu nepochybuje o dobře mířené nadsázce s krutým podtextem. Ne že by přitom autor dával svému hrdinovy cokoliv zadarmo, a to včetně čtenářových sympatií. Přesto si ho zamilujete, stejně jako román samotný.

kniha: Bez výčitek - Clancy, Tom
trudoš | ***1/2 | před 159 dny

Neskutečně rozsáhlé, což je slovní spojení, které by vás při čtení thrilleru nikdy nemělo napadnout. A není to jen v popisech armádních udělátek, Tom Clancy se jednoduše neštítí rozepsat úplně všechno. Jenže chybí jakákoliv špetka nadsázky, která by stylistiku nějak oživila. Nehledě na to, že všichni ti uvědomělí hrdinové, kteří vědí co je správné, se snadno přejedí. Zápletka přitom nemá daleko ke kultovnímu Přání smrti, jenže kde je Charles Bronson mužem na svém místě, tam John Kelly působí vysloveně nastylizovaně, přičemž přes všechnu svou drsnotu toho stihne v příběhu probrečet víc, než já za celý život. Děj je navíc zbytečně roztříštěn do dvou linií, kdy v jedné jde o záchranu zajatého vojáka a v druhé o pomstu na obchodnících s drogami. Ačkoliv se v obou případech jedná o atraktivní motivy, zabíjí je unylé zpracování, příliš apelující na americký patriotismus. Tím však nechci hanět autorův status mistra svého oboru, jen se s ním v rámci moderní tvorby míjím takřka o světelné roky.

kniha: Lars láme kosti - Gris, Daniel
trudoš | ***1/2 | před 162 dny

Je to Lars a není to Lars. V mnoha ohledech Daniel Gris navazuje na charakteristickou nadsázku z předchozí knihy, takže si člověk opět užije vtípky na adresu pražské policie, moderní muziky a krásných žen. Jenže pro všechnu tu macho image se nějak zapomnělo na zápletku. Děj se postupně vyhrocuje dle aktuální potřeby spisovatele, pročež motivy se střídají s barvitostí svatých na orloji. Ne že by jich bylo tolik, jen přicházejí a odcházejí, jako by šlo o pouhou atrakci a ne hnací motor příběhu. Navíc se průběžně mění charaktery protagonistů, včetně hrdiny samotného, který si tak vyzkouší roli osobního strážce, pouličního ranaře i vystresovaného zločince. To všechno bych přitom autorovi odpustil, kdyby se v závěru alespoň ukázal tvůrčí záměr, jenž by tomu všemu dal vnitřní logiku. Což se podle mě bohužel nestalo. Pořád sice jde o skvělé odpočinkové čtivo, ovšem s detektivkou ani kriminálkou to tentokrát moc společného nemá. Řemeslo šlo zkrátka stranou a to ve prospěch řízné akční zábavy.

kniha: Najděte Reachera - Capri, Diane
trudoš | **1/2 | před 163 dny

Zaujal mě motiv propojených světů, ale výsledný model nebyl podle mého gusta. Celý koncept Diane Capriová totiž postavila na tom, že její hrdinové považují Jacka Reachera za padoucha, což jak všichni vědí, je &!#?§. Takže většina závěrů je naprosto chybná a jednání vyšetřovatelů pouze znepřehledňuje děj. To je ostatně problém celého vyprávění, protože se věci tak dlouho komplikují, až je najednou konec a nic není uspokojivě dotaženo. Nejhůř jsem si ale zvykal na fakt, že ostřílení agenti FBI sebou nechávají mávat okresními policisty, jako by byli nějací pochůzkáři, přičemž po většinu osnovy jen pobíhají z místa na místo s nechápavým výrazem. A tajemný šéf, místo toho, aby jim vyložil karty na stůl, je v tom nechá máčet tak dlouho, dokud nezabřednou do neřešitelné situace. Nejvíc mě ale draly nadpřirozené schopnosti Kim Ottové, která z mimiky obličeje snadno rozpoznává, když jí někdo zalže, ale proč to dotyčný dělá, si pak domýšlí na základě vlastní fantazie. Fakt profesionální přístup.

kniha: La Loba - Russell, Alan
Jana677 | ****1/2 | před 166 dny

Aljaška. Osobně bych k návštěvě vybrala nějaké příznivé roční období, ale v doprovodu Niny a jejího únosce jsem poznávala chladnější, drsnější tvář této divočiny. Docela nedávno jsem vstřebávala poučky pro přežití v pouštních podmínkách, tentokrát jsem si zopakovala poměrně známá pravidla pro překonání pustiny mrazivé. Opět to byla napínavá jízda, nerovný souboj mezi dvounohým predátorem a jeho městem zhýčkanou obětí mě přiměl tajit dech, ignorovat řeči kolegů (i nadřízených), soustředit se, aby mi ze sluchátek neuniklo ani slovo. Dokonce jsem si střihla více než hodinu přesčas, abych před finišem nepřerušovala poslech.
„La Loba“ měla našlápnuto k pěti hvězdám, ovšem přesun zpět do civilizace mě malinko zklamal. Hodně se hrálo na feministickou strunu a kromě toho bylo zřejmé, k čemu se schyluje. Přes uvedené výhrady zvedám nadšeně všechny čtyři palce pro nervy drásající thriller z atraktivního prostředí, kterému kromě dramatických situací nechybí také dobrá pointa a kupodivu i několik vtipných průpovídek. A z té Mattvyedovy básně mám husí kůži ještě teď, Martin Preiss odvedl skvělou práci. Jen škoda, že u nás zatím není vydáno více knih Alana Russella. 85%

12345678910poslední (66)2631 příspěvků celkem