RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (66)2614 příspěvků celkem
kniha: Dům na samotě - Klevisová, Michaela
trudoš | ** | před 74 dny

Ačkoliv název románu Dům na samotě vzbuzuje dojem skromného obsazení, má tenhle příběh víc postav než veselohra Williama Shakespeara. Přičemž spíše než detektivku připomíná osnova celou jednu sezónu seriálu Divocí koně. Nevěra, svár, loupež, voyerství, nenávist, alkoholismus, nymfomanie, vydírání, maloměšťáctví, znásilnění, bisexualita, rodinné tajemství, gamblerství… Nechybí snad nic, s čím by se běžná česká vesnice nedokázala pochlubit. Taky cítíte, jak je to úplně ze života?
Omylem je, že jsem čekal něco jako vyšetřování, když už se kniha pyšní oceněním nejlepší česká detektivka roku. Což bylo, uznávám, naivní vzhledem k tomu, že jsem četl předchozí díly. Ale abych nebyl za pražského kavárníka, musím Michaele Klevisové přiznat jedno: poctivě svým fanouškům dává to, co mají rádi. Motanice osobních dramat je tak oslnivá, že kdybych byl žena v domácnosti, co se nudí u žehlení, rozhodně bych tímhle dílkem vzal zavděk. Jenže problém spočívá v zásadním odhalení – u žehlení se nedá číst.

kniha: Muž bez tváře - McDonnell, Caimh
trudoš | ****1/2 | před 78 dny

Třebaže mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na maličko hrubší styl humoru, už na straně padesát mě měl stand-up komik Caimh McDonnell na lopatě. Dost za to může drsná irská nátura, protože v ději se toho míchá hodně – střelené situace, černočerná ironie, dublinský svéráz, cynický nadhled. Zkrátka samé dobré věci. Celá ta bláznivá kriminálka pak začíná v duchu románů Chucka Palahniuka, kdy se seznamujete s hrdinou, jehož životní existence je přímo závislá na parazitování. Ne že by rovnou okrádal kavky, ale je v tom něco hodně podobného. Dlužno říct že i originálního. Vzápětí se dotyčnému začne všechno sypat a plejáda tragikomických momentů nebere konce až do posledních stran. Přitom si stihnete zamilovat stárnoucího detektiva, optimistického doktora, špinavého poldu, gangsterského bosse, vlasatého záletníka a další asi tucet postav, které se v průběhu vyprávění ocitnou na scéně. Možná to není nejtřeskutější komedie desetiletí, ale do první desítky bych ji zařadil bez výčitek svědomí.

kniha: Modřiny - Kliment, Michal
trudoš | **1/2 | před 79 dny

Průměr po stránce řemeslné i obsahové, aniž bych chtěl autorovi upírat nadšení pro věc. Celé vyprávění ve mně nešťastně evokovalo literární přepisy skutečných kriminálních případů, což bohužel v praxi znamená minimum překvapení a spousta suchopárného povídání. Tady je zápletka ozvláštněna pouze tím, že je rozdělena do dvou dějových linií, jenže i tohle se ve finále ukáže jen jako zbytečná klička. Detektivní práce hrdinů (připomínající herce z televizních seriálů) není přitom nijak komplikovaná, protože vlastně ani není co řešit – stopy ukazují určitým směrem, tím se vydají, a když dojdou na konec slepé uličky, využijí volavky a hups, práce je hotová. Třebaže to možná odpovídá realitě, jediné napětí, které tak příběh nabízí, je psychopat funící do zad oběti, a to jenom z toho důvodu, že tohle prostě nemůže být příjemné nikomu. Hezké je porovnání forenzních vyšetřovacích technik minulost versus přítomnost, ale to je v důsledku jediné pozitivum, jehož pochvalu ze sebe dokážu vydolovat.

kniha: Sadie - Summers, Courtney
trudoš | **** | před 81 dny

„Stejně jako tolik jiných příběhů i tenhle začíná mrtvou holkou.“
Intenzivní zážitek, o to víc, jste-li otcem či matkou. Courtney Summersová nemaže čtenářům med kolem pusy a podobně jako její hrdinka Sadie jde za jádrem problému, neohlížejíc se nalevo či napravo. Od prvních stran je jasné, že důležitější než cíl je cesta a tahle divná pravda platí především pro reportéra Westa McCraye, který se snaží zrekapitulovat osud zmizelé dívky. Část knihy je tak tvořena přepisem vysílaného podcastu, část příběhem samotné Sadie. Nezvyklé je, že autorka neřeší dějovou posloupnost a zpočátku skáče z místa na místo, aby dostala postavy tam, kde je potřebuje mít. Později události naštěstí vesměs zaklapnou, přičemž velký kus práce na tom mají právě reportážní vstupy. Ty jsem si nakonec z celé knihy oblíbil nejvíc, protože fungují jako netradiční zpestření jinak nekomplikovaného thrilleru a skvěle dávají možnost vyhrotit emoce v ten správný okamžik, aniž by člověk podezíral vypravěče ze samoúčelnosti.

kniha: Případ pohřešovaného - Mišani, Dror
trudoš | **1/2 | před 82 dny

Na to, jak je kniha v anotaci na přebalu vychvalována, se jedná o poměrně standardní záležitost. Navíc postrádající osobitý drajv, což je dané především tím, že detektiv Avraham Avraham vlastně nic vyšetřovat nechce, protože v Izraeli se přece nedějí zajímavé zločiny (a proto tam dle jeho slov nevznikají zajímavé detektivky). Sám pak případ pohřešovaného vlastně ani nerozřeší, veškerá finální odhalení mu musejí spadnout do klína, aby se děj vůbec někam pohnul. Zápletka tedy otravná – spousta zádumčivých dialogů nebo zbytečných odboček, ale kriminalistická práce žádná. Příběh tak leží na bedrech vedlejší figury, přičemž její jednání pro mě bylo stejně nepochopitelné, jako pro postavy románu. Nápad dobrý, ale pořád mi uniká smysluplná motivace. Když k tomu připočtu nevýraznost hlavního hrdiny a humpolácké žonglování se závěrečnou pointou, nějak se nedokážu odhodlat k lepšímu hodnocení. Zklamáním je i blízkovýchodní prostředí, které žádnou inovaci, kromě nudy, do vyprávění nepřineslo.

kniha: Labyrint duchů - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 84 dny

„Pravda nikdy nebývá dokonalá. Pravda totiž vždy vyvolává pochybnosti a otázky. Jenom lež je na sto procent uvěřitelná, jelikož nemusí obhajovat, jak se ve skutečnosti věci mají, stačí jen, když zazní, co si přejeme slyšet.“
Španělský prozaik katalánského původu Carlos Ruiz Zafón dobyl svět románem Stín větru, na který později navázal tituly Andělská hra a Nebeský vězeň. Jednotlivé příběhy pak završil monumentálním finále, nesoucím název Labyrint duchů, ve kterém mistrně využívá veškerých triků, kterými dobrodružná literatura disponuje, včetně uhrančivé stylistiky. Je to rozsáhlé vyprávění a v některých momentech možná až zbytečně rozšafné, přesto člověk snadno propadne kouzlu tajuplné Barcelony, se kterou se v závěru jen těžko loučí. Přitom lze Labyrint číst i zcela nezávisle na znalostech předchozích událostí, protože ty tvoří spíš jen kulisu, než srdce komplikovaného příběhu. Ve zkratce – perfektně vystavěný román a zároveň nádherný závěr jedné z nejpodmanivějších sérií desetiletí.

kniha: Mr. Holmes - Cullin, Mitch
trudoš | ***1/2 | před 85 dny

Román sympatický především po stránce jazykové, přičemž vyzdvihnout musím také příjemně melancholickou atmosféru. Navíc první polovina skrývá i dvě – tři záhady, takže člověka ke čtení stále něco popohání. Jenže závěr autorovi dost vyšumí do ztracena a zmiňované „případy“ jsou uzavřeny jen tak pro formu. Mitch Cullin si zkrátka od určitého momentu začne víc zakládat na nostalgii a vnitřní psychologii, příběh jde poté stranou, čímž se, bohužel, (ať už úmyslně či neúmyslně) odklání od charakteru Doyleova kánonu. Trochu zbytečná mi přišla i milostná linie, která je ražení spíše poetického, než prozaického a kdyby tu nebyla, neublížilo by to absolutně ničemu. Naopak mě ale třeba hodně rozebrala smrt dítěte, nevím, jestli je to mým vlastním rodičovstvím, nebo se ze mne na stará kolena stává fňukna. Každopádně je třeba říct, že stárnoucí Sherlock Holmes se povedl na jedničku, podobně jako dobové kulisy a zachycení kouzla včelařství. Přidat plnohodnotnou zápletku, byl bych spokojen maximálně.

kniha: Dole u řeky - Hart, John
trudoš | **** | před 86 dny

Román Dole u řeky má po všech stránkách podmanivou zápletku, jen si autor nedokáže odpustit zabředávání do uměle vytvořené problematiky. Ačkoliv vzduchem lítá jedna konspirační teorie za druhou, nikdo si nepoloží základní otázku, od níž se odvíjí naprosto všechno – co chtěla svědkyně získat svou výpovědí? Kdyby zrovna tenhle „detail“ nebyl tak očividně přehlížen, možná by i chvilku trvalo, než by člověku docvakla identita skutečného pachatele.
Staré křivdy, maloměstští vyvrženci a pokřivené rodinné vztahy, to jsou ingredience, co mám rád. Jen v tomto případě ani tak nejde o detektivku, jako spíš o thriller s odkrýváním špinavých tajemství, jež dávají do souvislostí dění v současnosti. Člověk si přitom musí zvyknout na afektované postavy, které neustále mění své vzpomínky na minulost, což se pak výrazně promítá do důvěryhodnosti každého z nich. John Hart umí tyhle drobnosti zahrát rozhodně lépe a uvěřitelněji, přesto nemůžu říct, že by se mi jeho psychologické drama nedostalo pod kůži.

kniha: Nevinný klient - Pratt, Scott
trudoš | **** | před 89 dny

„Je to jen zvrácená hra, ve které nejčastěji vyhrávají ti, co umí nejlíp lhát. Říkají tomu trestně právní systém. Obžalovaní lžou a podvádějí, policajti lžou a podvádějí, žalobci lžou a podvádějí, obhájci lžou a podvádějí, a soudci – jéžíši, to ani nemá cenu říkat.“
Detektivka komplikovaná právně i eticky, protože hrdinou je muž, který pravidelně hájí klienty, obviněné z těch nejtěžších zločinů. Nedělá to ovšem pro potěchu duše nebo iluzi spravedlnosti – ale čistě proto, že někdo to dělat musí. Dávno již přestal snít o nevině obžalovaných, stejně jako si nedělá falešné představy o žalujících. Spisovatel Scott Pratt tak nevšedně ohýbá právo na samou hranici snesitelnosti, přičemž zůstává věren čtenáři a jeho morálnímu kompasu. A třebaže dějově román příliš neexceluje a člověk se tu vlastně ani nedočká řádného vyšetřování, po stránce psychologické rozehrává autor natolik zajímavá dramata, že by mu je záviděl i John Grisham. Materiál na film to možná není, ale seriál by z toho byl úžasný.

kniha: Tři hodiny v ZOO - Phillips, Gin
trudoš | ** | před 90 dny

Anotace v hrubých rysech shrnuje základní dějovou osnovu – matka se synem uvíznou v ZOO, která je napadena neznámými střelci. A i když samotné téma slibuje adrenalinovou jízdu, nedá se říct, že by se zápletka něčím předvedla. Hrdinové se schovají a čekají, až je někdo zachrání. Hotovo, šmitec. Samozřejmě se tu najdou momenty, které čtenáři zvednou tlak, jenže všechno je to v očekávaných mezích – útěk, úkryt, odhalení, útěk, úkryt, odhalení, a tak dál, až do nenápaditého finále. Žádné překvapivé zvraty se nekonají, jen spousta nevyužitých motivů. Je to slušně odvedené řemeslo, ale nic víc. Až jednoho mrzí, že autorka v sobě nenašla elán pro něco odvážnějšího. Ono možná stačilo ubrat na tezích o správné výchově, kdy by člověk měl, přes všechny ty hvízdající kulky kolem, myslet především na to, aby nezvýšil hlas a nepřivodil tak své ratolesti nějaké doživotní trauma. Fakt díky za ponaučení paní Gino Phillipsová, tohle jsem v thrilleru vždycky postrádal. Teď jen, aby se to nestalo normou.

Oproti předchozí knize je zápletka víc přestřelená a namísto dětského dobrodružství s detektivní omáčkou sledujeme vyšetřování jednoho kardinálního omylu, který je čtenáři jasný od první strany, zato hrdinům je utajen až do té poslední. Oceňuji každopádně změnu vypravěče, kterým je tentokrát Ferda (první díl byl z pohledu Ředkvičky), takže na každého z party máte možnost získat úplně jiný názor. Naneštěstí je zrovna Ferda takřka nejdepresívnější postavou celé sestavy (alespoň pro mě), takže vtip zákonitě pokulhává, což úplně nesouzní se ztřeštěným vývojem událostí. A čím déle se děti ubírají cestou pomýleného dojmu o zločinu, tím víc mi situační komika celého fóru přišla uměle natahovaná. Pak je tu i fakt, že závěr odbude Joachim Friedrich jakoby mimochodem.
Ovšem v rámci dětské literatury pořád lepší průměr. Má to spád, pár stránek, sympatické postavy a příjemnou dávku humoru, který nesklouzává k prdění či krkání. Nemluvě o senzačních ilustracích Bohumila Fencla. Takže spokojenost.

kniha: Merkur nese smrt - Houška, Vítězslav
trudoš | **1/2 | před 92 dny

Asi to chce mít i vztah k filatelii, a ne pouze k detektivce, když tuhle knihu otevíráte. Já disponoval pouze tím druhým a tak se víc pronudil, než trnul napětím. Vítězslav Houška totiž dramatickou linku nestaví jako to nejdůležitější, pročež dlouho trvá, než dojde v ději k nějakému zločinu a ještě déle, než ústřední figura usoudí, že by si to měla vzít na povel. Kvůli tomu tak většina vyprávění postrádá prvek napětí, protože se události ubírají vlastní cestou a hrdina nemá moc šancí s čímkoliv cokoliv dělat. A i když následně poodhaluje roušku podvodu a vraždy, nedá se říct, že by přitom oplýval bůhvíjakým vyšetřovatelským géniem.
Merkur nese smrt je pomalou, nebojím se říct, málem až nezáživnou kriminálkou. Na druhou stranu dobře napsanou, což v mnohém výtku drobně anuluje, jelikož je alespoň co číst – tedy nejste-li alergičtí na bodré kamarádské dialogy. Bonusem navíc jsou pak rozhodně zajímavosti ze světa sběratelství, jen jich bohužel není tolik, aby z knihy udělaly truhlu pokladů.

kniha: Světové krimipovídky - Jakubowski, Maxim
trudoš | ***1/2 | před 93 dny

Nevšední výběr, především kvůli tomu, že ačkoliv se antologie chlubí přídomkem „To nejlepší“, hned z úvodu pochopíme, že většinu zahraničních povídek nevybíral sám editor Maxim Jakubowski, ale nechal si je zaslat svými přáteli – překladateli, spisovateli, redaktory a tak podobně. Smysl tedy nakonec nebyl představit to nejkvalitnější, ale to nejrůznorodější, aby se ukázalo, nakolik se kromě angloamerického trhu mohou chlubit detektivkou i jiné státy světa. Naneštěstí se podle mě záměr s výsledným produktem úplně nepotkaly. Ne vždy jde totiž o příběhy bůhvíjak originální nebo zajímavé, nehledě na drobný detail, že občas ani nejde o thriller. A to, že je text od tvůrce z exotických končin, na věci vůbec nic nemění.
Ale abych nebyl za nevděčníka, několik pěkných kousků tu člověk najde a já osobně objevil i pár autorů, o kterých bych v budoucnu ještě rád uslyšel. Ale hlavně jsem narazil na Johna Mortimera a jeho obhájce Rumpolea, za což Světovým krimipovídkám nikdy nepřestanu být vděčný.

kniha: Devátá oběť - Stabenow, Dana
trudoš | ****1/2 | před 95 dny

Masakr. Tím otevírá spisovatelka Dana Stabenowá druhý případ Kate Shugakové a rovnou přiznám, že právě první kapitolou mě dostala do kolen. Řádění Zabijáka je stejně nemilosrdné, jako příroda, ve které k němu dochází, a z té cynické odtažitosti jednoduše mrazí. Během několika stran rozehraje autorka thriller, který by jinému tvůrci bohatě vystačil na celý román. Vzápětí se ukáže, že tohle všechno byl jen stručný úvod a skutečná detektivní práce teprve začíná – jedna z obětí totiž nezemřela rukou Zabijáka. Někdo chladnokrevně využil příležitost, pročež toho někoho je třeba chytit…
Tahle série se zkrátka s ničím nepáře a už vůbec ne se slovy. V průběhu dvou set stran je řečeno vše podstatné, přičemž se stihnete zamilovat jak do aljašského prostředí, tak i do svérázných postav (o psu nemluvě). Zápletka se přitom nesnaží šokovat zvraty ani výjevy plnými brutality a přirozeným způsobem spěje ke svému vyvrcholení, jež je právě tak strohé, jako celý styl vyprávění. Já tuhle řadu prostě miluju.

kniha: Zkurvenej příběh - Minier, Bernard
trudoš | ***1/2 | před 97 dny

Upřímně, čekal jsem nudný, upovídaný a lehce ufňukaný thriller v duchu série s Martinem Servazem. A ono ejhle, Bernard Minier tentokrát vyšvihl svižný schizofrenní román, kde průběžně měníte názor na vyprávěné události a do poslední stránky trnete nejistotou, jak to všechno vlastně bude. V některých momentech autor sice moc nezvládá psychologii náctiletých hrdinů, protože ji buď moc vyhrocuje, nebo naopak zanedbává, ale po celou dobu drží čtenáře poctivě napnutého jako strunu. Samozřejmě, že se přitom nevyhne vykonstruovanosti, kdy pachatel myslí rovnou na dvacet tahů dopředu a všechny mu klapnou na jedničku. To už ale k podobnému druhu literatury patří. S čím jsem se ovšem nedokázal ztotožnit, byly nepřehledné motivace a teatrální reakce v některých situacích, neboť při zpětném pohledu nedávaly smysl. Je však třeba brát zřetel na to, že příběh je z větší části prezentován z hodně subjektivního úhlu pohledu a tak se nedá říct, co bylo zamlčeno či přizpůsobeno. Celkově tedy spokojenost.

kniha: Chladný den pro vraždu - Stabenow, Dana
Sirius | **** | před 99 dny

Chladný den pro vraždu – po silnější Krvi pro rusalku jsem potřeboval něco tenčího. Volba padla na Chladný den pro vraždu, což je knížka, která vyšla už před nějakým pátkem a já ji měl na položkách s resty. Co o ní říct? Předně to, že má famózní obálku, která vypovídá o obsahu. A celkově grafické zpracování knihy je sympatické. Ještě důležitější je ale skutečnost, že v originále vyšla už v roce 1992… což je na ní vidět, protože je to příjemnej old school, který dost připomene detektivní klasiky. Dana Stabenow už v první detektivce ukázala, že má talent a nebojí se ho použít. Takže nahodí první větu a vy skončíte až u tý poslední. A příjemně si to užijete. Prostředí Aljašky je neokoukaný (pokud jste neujížděli na Bílým tesákovi) a Kate Shugaková si v ničem nezadá se slavnými kolegy – je drsná, nekompromisní (stejně jako její prostředí – pokud máte rádi Aaronovy Skalpy, tohle se vám bude líbit, ačkoliv tu na hnus reality není kladenej tak obrovskej důraz), ale zároveň má silný smysl pro spravedlnost a je sympatická. Na druhou stranu Dana Stabenow nepotřebuje tisíce stránek na zápletku a vymotání se z ní, což je věc, která jde naprosto proti dnešnímu proudu žánru a jeho představitelů (Galbraith, Nesbo, Kepler, Weaver). Je to jako jít řezat rohlík – rychlé a s ničím se nemazající. Prostě stará škola, která si svoji pozornost zaslouží plným právem. Zároveň je otázka, jak tenhle hubeňour zabere v řadě dnešních bichlí, kde se k vrahovi propracováváte stovky stránek. Ale tohle za to stojí. Nemluvě o silný pointě.

„Děti by se neměly ztrácet. A hlavně by neměly umírat. Dokud tuhle chybku Pánbůh nevyřeší, odmítám v něj věřit.“
Přijde mi, že s každým dalším dílem ustupuje Håkan Nesser požadavkům detektivky, aby mohl nechat Van Veeterena víc polemizovat o zkaženosti života a pozurážet kohokoliv na potkání. Což je stejnou měrou sympatické, jako otravné. O to spíš v téhle knize, kde i když je inspektor znechucen zločinem znásilnění a zhanobení třináctileté dívky, se spíš než o jeho vyřešení stará, jak se někam zašít. Ano, jistě, autor to celé sám před sebou hezky obhájí, ale pravdou je, že v mých očích už to maličko zavání tvůrčí leností nějak zkomplikovat zápletku. V okamžiku, kdy víc práce udělá pro lapení vraha náhoda, než detektiv, je něco špatně. Neříkám ovšem, že jsem si plně neužil sarkasticko-cynické poznámky, pro které mám Van Veeterena tak rád. Nic to však nemění na faktu, že ač má Dívka, která nikomu nechyběla bravurní rozjezd i silný ústřední motiv, po stránce žánrové mě příliš neohromila.

kniha: Pokrevní svazky - Sheldon, Sidney
trudoš | ****1/2 | před 104 dny

Sidney Sheldon rozehrává dokonalý boj o moc, plný nenávisti, intrik a špinavostí uvnitř pohádkově bohaté rodiny. Tím, jak se přitom věnuje každé postavě zvlášť, máme možnost důkladněji proniknout do jejich vnitřních světů a lépe pochopit příčiny trablů, které jim nedají spát. Každý z členů má smysluplné právo toužit po penězích, jež potřebuje na svou vlastní záchranu, takže o podezřelé rozhodně není nouze. Korunu tomu pak nasazuje postava šetřivého detektiva Maxe Hornunga, jehož bych z fleku zařadil do Zlatého fondu literárních pátračů. Ta figura je jednoduše dokonalá; naivka, co bere všechny policisty světa za své osobní kamarády; génius, který považuje za zbytečné navštěvovat místa činu; perfektní lingvista, jehož pokusy o mluvu v cizích jazycích končí naprosto nesrozumitelnou hatmatilkou.
Přes veškeré pozitiva však nedokážu autorovi odpustit množství neukončených dějových linií – jako by uzavřením té hlavní pozbylo smyslu věnovat se ostatním. Tomu se ale v branži říká odbyté řemeslo.

kniha: Křížová palba - Kopřiva, Štěpán
trudoš | ***** | před 106 dny

„Hele… Ne že by mi do toho něco bylo, ale… Nemáš zase náhodou nějaký kravský nápady, že ne? Nesnažíš se zase pomáhat lidem?“
Právě, že snaží. Bezejmenný policista z Vysočan znovu vyráží do pražských uliček, aby se zorientoval v kardinálním průseru, do kterého se nechtěně uvrtal. Přičemž zjišťuje, že ne za všechny zločiny může církev, zednáři nebo židovští kuplíři. Občas stačí obyčejná lidská nenažranost. A hloupost, jak už to bohužel v životě bývá.
Čekal jsem, že Křížová palba bude dobrá, ona je však ještě lepší. Dokonalá česká detektivka, která se neutápí v názorové afektovanosti, sadistických výhřezech či dějové banálnosti. Štěpán Kopřiva hned zkraje rozehrává zločin, jehož následný vývoj se pozvolna zamotává, až nakonec eskaluje v adrenalinovém finále, přičemž člověk ani na vteřinu nepochybuje o dobře mířené nadsázce s krutým podtextem. Ne že by přitom autor dával svému hrdinovy cokoliv zadarmo, a to včetně čtenářových sympatií. Přesto si ho zamilujete, stejně jako román samotný.

kniha: Bez výčitek - Clancy, Tom
trudoš | ***1/2 | před 108 dny

Neskutečně rozsáhlé, což je slovní spojení, které by vás při čtení thrilleru nikdy nemělo napadnout. A není to jen v popisech armádních udělátek, Tom Clancy se jednoduše neštítí rozepsat úplně všechno. Jenže chybí jakákoliv špetka nadsázky, která by stylistiku nějak oživila. Nehledě na to, že všichni ti uvědomělí hrdinové, kteří vědí co je správné, se snadno přejedí. Zápletka přitom nemá daleko ke kultovnímu Přání smrti, jenže kde je Charles Bronson mužem na svém místě, tam John Kelly působí vysloveně nastylizovaně, přičemž přes všechnu svou drsnotu toho stihne v příběhu probrečet víc, než já za celý život. Děj je navíc zbytečně roztříštěn do dvou linií, kdy v jedné jde o záchranu zajatého vojáka a v druhé o pomstu na obchodnících s drogami. Ačkoliv se v obou případech jedná o atraktivní motivy, zabíjí je unylé zpracování, příliš apelující na americký patriotismus. Tím však nechci hanět autorův status mistra svého oboru, jen se s ním v rámci moderní tvorby míjím takřka o světelné roky.

kniha: Lars láme kosti - Gris, Daniel
trudoš | ***1/2 | před 111 dny

Je to Lars a není to Lars. V mnoha ohledech Daniel Gris navazuje na charakteristickou nadsázku z předchozí knihy, takže si člověk opět užije vtípky na adresu pražské policie, moderní muziky a krásných žen. Jenže pro všechnu tu macho image se nějak zapomnělo na zápletku. Děj se postupně vyhrocuje dle aktuální potřeby spisovatele, pročež motivy se střídají s barvitostí svatých na orloji. Ne že by jich bylo tolik, jen přicházejí a odcházejí, jako by šlo o pouhou atrakci a ne hnací motor příběhu. Navíc se průběžně mění charaktery protagonistů, včetně hrdiny samotného, který si tak vyzkouší roli osobního strážce, pouličního ranaře i vystresovaného zločince. To všechno bych přitom autorovi odpustil, kdyby se v závěru alespoň ukázal tvůrčí záměr, jenž by tomu všemu dal vnitřní logiku. Což se podle mě bohužel nestalo. Pořád sice jde o skvělé odpočinkové čtivo, ovšem s detektivkou ani kriminálkou to tentokrát moc společného nemá. Řemeslo šlo zkrátka stranou a to ve prospěch řízné akční zábavy.

kniha: Najděte Reachera - Capri, Diane
trudoš | **1/2 | před 113 dny

Zaujal mě motiv propojených světů, ale výsledný model nebyl podle mého gusta. Celý koncept Diane Capriová totiž postavila na tom, že její hrdinové považují Jacka Reachera za padoucha, což jak všichni vědí, je &!#?§. Takže většina závěrů je naprosto chybná a jednání vyšetřovatelů pouze znepřehledňuje děj. To je ostatně problém celého vyprávění, protože se věci tak dlouho komplikují, až je najednou konec a nic není uspokojivě dotaženo. Nejhůř jsem si ale zvykal na fakt, že ostřílení agenti FBI sebou nechávají mávat okresními policisty, jako by byli nějací pochůzkáři, přičemž po většinu osnovy jen pobíhají z místa na místo s nechápavým výrazem. A tajemný šéf, místo toho, aby jim vyložil karty na stůl, je v tom nechá máčet tak dlouho, dokud nezabřednou do neřešitelné situace. Nejvíc mě ale draly nadpřirozené schopnosti Kim Ottové, která z mimiky obličeje snadno rozpoznává, když jí někdo zalže, ale proč to dotyčný dělá, si pak domýšlí na základě vlastní fantazie. Fakt profesionální přístup.

kniha: La Loba - Russell, Alan
Jana677 | ****1/2 | před 115 dny

Aljaška. Osobně bych k návštěvě vybrala nějaké příznivé roční období, ale v doprovodu Niny a jejího únosce jsem poznávala chladnější, drsnější tvář této divočiny. Docela nedávno jsem vstřebávala poučky pro přežití v pouštních podmínkách, tentokrát jsem si zopakovala poměrně známá pravidla pro překonání pustiny mrazivé. Opět to byla napínavá jízda, nerovný souboj mezi dvounohým predátorem a jeho městem zhýčkanou obětí mě přiměl tajit dech, ignorovat řeči kolegů (i nadřízených), soustředit se, aby mi ze sluchátek neuniklo ani slovo. Dokonce jsem si střihla více než hodinu přesčas, abych před finišem nepřerušovala poslech.
„La Loba“ měla našlápnuto k pěti hvězdám, ovšem přesun zpět do civilizace mě malinko zklamal. Hodně se hrálo na feministickou strunu a kromě toho bylo zřejmé, k čemu se schyluje. Přes uvedené výhrady zvedám nadšeně všechny čtyři palce pro nervy drásající thriller z atraktivního prostředí, kterému kromě dramatických situací nechybí také dobrá pointa a kupodivu i několik vtipných průpovídek. A z té Mattvyedovy básně mám husí kůži ještě teď, Martin Preiss odvedl skvělou práci. Jen škoda, že u nás zatím není vydáno více knih Alana Russella. 85%

Ačkoli jsou pro mě pitavalské etudy Jiřího Adama z Dobronína dobově mnohem méně zajímavé, než ty Oldřicha z Chlumu, přesto mi přišly o chlup zábavnější. Hlavně díky tomu, že tunajší hrdina se snaží sám aktivně pátrat a nenechává všechnu práci na poskocích. Pořád je to ale bezelstně naivní, což hrozně shazuje autenticitu historických kulis – lépe řečeno, skeptičtější čtenář, jako já, si jen tak nezvykne na lehkomyslnou atmosféru evokující televizní pohádky a už vůbec ne na autorovu tendenci dělat z pokleslých řemesel důstojné činnosti.
Dějově jsem si už ovšem zvykl, co od Vlastimila Vondrušky čekat, takže mně opakující se motivy tentokrát nevadily. Jen je fakt, že víc než na pointách stojí vyprávění na budujících se vztazích kolem písaře královské komory. Ale abych zas neupíral právo na tvůrčí inovaci, závěr Nepohřbeného rytíře mě upřímně rozesmál. Každopádně, ta jeho vykřičníková obsese je peklo, v tomhle ohledu by si odpovědný redaktor měl dupnout a alespoň devadesát procent vyškrtat.

kniha: Postmortem - Cornwell, Patricia
trudoš | *** | před 117 dny

Příjemně normální moderní thriller. Vražda není krvelačným hlavolamem, kde kvůli brutalitě není místo pro logiku a přestože je zločin sexuálního charakteru, Patricia Cornwellová nehrotí události za hranici snesitelnosti. Zároveň autenticky zachycuje jak prostředí, tak postavy i práci samotnou. Přitom se nevyžívá v detailech, jak už to u románů s patology bývá. Ich-forma vyprávění pak snadno umožňuje oblíbit si ústřední hrdinku, v níž se kloubí profesionálka svého oboru s obyčejnou ženskou, která kouří, pije a nezdravě žije.
Svoje mouchy to ale má. Po prvních padesáti stranách zápletka ztrácí tempo – vyšetřování stagnuje a místo detektivní práce si musíme vyslechnout různé teorie co se jak vlastně stalo, přičemž pozornost čtenáře zaměstnávají hlavně pracovní tahanice v pozadí příběhu. Teprve v závěru zase naskočí rytmus a události smysluplně vyvrcholí, jenže to už tu vatu bohužel neobhájí. Ovšem při srovnání s Kathy Reichsovou a Tess Gerritsenovou u mě Cornwellová zatím pořád vede.

kniha: Hráči se smrtí - Scarrow, Simon
Francis, Lee
trudoš | *** | před 119 dny

Přestože Simon Scarrow a Lee Francis přicházejí s atraktivním tématem, dějově si příliš neporadili s koncepcí, protože s tím nejzajímavějším přijdou až v poslední třetině. Do té doby zápletka nejistě přešlapuje, sama netušíc, jakým směrem by se vlastně chtěla vydat. Navíc mě trochu iritovalo natahování základního motivu, kdy čtenář víceméně od začátku tuší, jak se věci mají, ale detektivům to trvá přes dvě stě stran, než objeví guľôčku v jamôčke. Nehledě na to, že ačkoli byl román napsán v roce 2017, nepřicházejí tvůrci vlastně s ničím, co by tu už nebylo na papíře od dob myšlenky na umělou inteligenci či virtuální realitu. Další slabinou jsou hlubokomyslné dialogy na téma škodlivosti sociálních sítí a závislosti na internetu. Nejde o to, že by nešlo o aktuální problémy, ale to zpracování působí jednoduše dětinsky.
A tak musím hodnotit jako průměr a to pouze díky hrstce dobrých nápadů. Jinak ovšem zklamání, od spisovatele parádních historicko-dobrodružných románů jsem zkrátka čekal víc.

kniha: Kruté mrazy - Simmons, Dan
Lmslaver | ***** | před 122 dny

Joe Kurtz je chlápek kterému byste rozhodně nechtěli zkřížit cestu, je drsnější než brusný papír, ostřejší než žiletka a ke svým nepřátelům dokáže být krutější než mrazy v Buffalu. Dan Simmons pokračuje v zběsilé akční jízdě, kterou započal v předchozím díle a určitě by se tu dali najít nějaké drobné logické nesrovnalosti v ději, ale mávnutím ruky je odpouštím, protože jsem si tuhle knížku opět neskutečně užil.

Čekal jsem hrůzu a on příběh pro jednou docela funguje, tedy až na nudné finále, které by si zasloužilo výbušnější koncovku. Ale jak už jsem si zvykl na pravidla hry, docela jsem se i bavil jednoduchou komikou. Bohužel, opakování některých frází milou atmosféru úspěšně zazdilo. Pojetím pak vyprávění připomíná italské komedie s Terencem Hillem a Budem Spencerem, takže si člověk užije spoustu fackování nepříliš inteligentních gangsterů. Curd H. Wendt drží zápletku nečekaně při zemi a nedopouští se zásadnějších excesů ani v případě Parkerových utajených vynálezů. Tím to však paradoxně ztrácí na ztřeštěnosti, protože se vlastně neděje nic moc zajímavého. Což je podmíněno tím, že člověk už má osnovu těchto sešitovek v malíku, pročež rozvržení toho co se kdy stane, se dá snadno odhadnout. Příjemná obměna spočívá pouze ve výraznější roli lady Agathy Simpsonové, jejíž sluha Butler Parker je tentokrát na okraji celého dobrodružství a pouze čeká, aby se mohl v pravou chvíli do věci vložit.

kniha: Ledová stěna - Snicket, Lemony
trudoš | **** | před 125 dny

Řada nešťastných příhod dospěla k desátému dílu a pan Lemony Snicket správně usoudil, že je čas na drobnou změnu. Takže nejen, že sourozenci Baudelairovi, rozděleni nepřízní osudu, bojují s hrabětem Olafem a jeho bandou zlomyslných kumpánů na dvou frontách, ale navíc se konečně dozvídáme i nějaké informace ohledně tajemného uskupení D. P. Tedy ne, že by nám to k něčemu bylo, nebo že by měli děti od teď před sebou pouze šťastné zítřky. Naopak, zmar, chmur, zkáza a nezdar jsou jim v patách ještě víc, než kdy před tím.
V rámci série přináší Ledová stěna pár nečekaných odhalení, ale jinak platí to, co pro všechny předchozí díly, snad jen s tím rozdílem, že čím více stran kniha má, tím víc autor zneužívá svou výřečnost. Takže zápletka, kterou byste shrnuli jednou větou, má najednou prostor o třech stech sedmdesáti stranách, přičemž nelze říct, že by se na mnoha místech nemlátila prázdná sláma. Ale stále mě to baví, a člověk si u toho navíc nevšedním způsobem osvěží významy mnoha cizích slov.

kniha: Zatoulané hračkářství - Crispin, Edmund
trudoš | *** | před 128 dny

Detektivní rozehrávka Zatoulaného hračkářství je naprosto famózní. Jistě, motiv zmizelé mrtvoly tu už byl i před rokem 1946, takže v tomhle ohledu nic nového, ale koho by napadlo, že může zmizet celé místo činu? Naneštěstí se vyšetřování mění ve sled rozličných disputací, které působí spíš jako rozpustilá jazyková exhibice, než promyšlená hra na kočku a myš. Což není myšleno nijak zle, Edmund Crispin je totiž výborný stylista a překlad Ladislava Bezpalce dává jeho nápaditým obratům patřičnou formu. Jenže čím víc se vyprávění blíží ke svému konci, tím spíš jsem získával nepěkný dojem zbytečného natahování, kdy je záměrně oddalován výsledek pátrání, aby mohlo být uplatněno ještě pár dalších gagů. Být znalcem dobové literatury a mít povědomí o anglických básnících, pravděpodobně bych na knihu nedal dopustit. Jenže bohužel nejsem, takže většina narážek mi zcela unikla a hrátky se slovy bavily pouze chvíli. Svoje kouzlo to bezesporu má, ale čtenář musí mít holt jinačejší literární přehled.

kniha: Démon v modrém - Mosley, Walter
trudoš | **** | před 131 dny

Mám rád tenhle styl vyprávění, i dobu, do které je zasazené. Je to takový ten staromódní přístup k americké drsné škole, který nemění pravidla hry, ale zároveň je dostatečně svůj, abyste jej rozeznali mezi tisíci. Jistým kořením je pouze fakt, že hrdinou je černošský detektiv, což však pro autora není pouze prostředek k zahrání na čtenářovo morálně etnické svědomí. Jinak ale jde vše podle žánrových pravidel, včetně zběsilých dějových zvratů, ve kterých bývá problém orientovat se, o co komu jde. Stylový jazyk, plný nápaditých metafor i drsného humoru je pak samozřejmostí. Snad jen že u Waltera Mosleyho je znát tvůrčí vyzrálost, kdy se nepodbízí komerční jednoduchostí, ani nesklouzává k intelektuálnímu samožerství. Figurky Los Angeleského podsvětí přitom děsí charakterovou mrzkostí, stejně jako baví živelnou přímočarostí – prostě plejáda gangsterů i obchodníků, kde ani tak nezáleží na barvě kůže, jako spíš na stupni chladnokrevné bezohlednosti. A právě takhle mi zní sex, whisky a jazz.

kniha: Sběratel motýlů - Hutchison, Dot
trudoš | *** | před 133 dny

Kdyby šlo o nepřiznanou dystopii, neměl bych s konstrukcí románu žádný problém. Ovšem zasazení do prostředí současného New Yorku mi zkrátka nesedělo, čistě kvůli uvěřitelnosti. Nehledě na fakt, že spíše než poctivý thriller rozehrává Dot Hutchisonová jakousi pseudopsycholo­gickou sondu do nitra lidí, čekajících na smrt. Takže namísto boje oběti s únoscem, či vyšetřování zmizení, sledujeme dlouholetou pasivitu, ve které je sice skrytý plán, ale nepříliš důmyslný a se spoustou „ale“ v pozadí. Ovšem čte se to prakticky samo, pročež nulovou gradaci tomu člověk nakonec i odpustí. Co se však odpouští hůře, je absence finálního zvratu, jež by odvyprávěné události postavil do nového světla. Ona totiž autorka od začátku prazvláštně mlží a nepřímo naznačuje, že nějakou fintu prostě automaticky čekáte. To že nakonec nepřijde, naštěstí zas takový hřích není, protože po těch třech stech stranách přirostou čtenáři postavy natolik k srdci, že „šokující“ odhalení by příběhu pravděpodobně jen ublížilo.

kniha: 12.12. - Jareš, Vítězslav
trudoš | ** | před 135 dny

Přijde mi, že se Vítězslav Jareš až příliš okatě pokusil napodobit model skandinávských thrillerů a umístil jej do tuzemských kulis. Jenže místo toho, aby výsledek působil atraktivně, je z toho teatrální kriminálka s tolika zaběhnutými klišé, až to tahá za oči. Včetně konspiračního závěru, který je pro spisovatele příznačný. Kdyby se vyhnul té třísetpadesátis­tránkové oklice s vyšetřováním a šel přímo po zloduchovi, udělal by podle mě lépe. Komické na tom přitom je, že množství uplatněných motivů autor ani nezužitkuje nebo jsou pro vlastní zápletku nepříliš podstatné. Hlavně, že v danou chvíli působí dostatečně dramaticky a šokují syrovou brutalitou.
Tvůrce zkrátka dává čtenáři koncepci, jakou zbožňují diváci pohyblivých obrázků a ono to, ejhle, nefunguje. Minimálně proto, že v televizi jsou alespoň herci, kteří dokážou něco odehrát. Tady je to jedna velká tragédie – postavy jsou zbytečně afektované, chovají se prvoplánově a často i na truc selskému rozumu. Škoda, čekal jsem výrazně víc.

kniha: Manhattan je můj život - Deaver, Jeffery
trudoš | *** | před 137 dny

Manhattan je můj život – napůl thriller, napůl komedie, přičemž ta nevyrovnanost mi na tom vadila nejvíce. Ono je to pořád samé hi hi hi tady a hi hi hi tam a pak najednou zabijí spolubydlící, ale příběh se odvíjí dál, jako by šlo o věc nadmíru všední. A aby toho nebylo málo, vaří Jeffery Deaver svou kašičku z vícero ingrediencí, přitom by bohatě stačil ústřední motiv vyšetřování několik let staré bankovní loupeže. Nájemní vrazi, či skrývající se korunní svědkové jsou tu čistě jen proto, aby je autor mohl v závěru vytáhnout jak páreček králíků z klobouku. Postava Rune je ovšem fajn, silně podobná éterické Phoebe z televizního sitcomu Přátelé, naneštěstí se pro roli hrdinky dobrodružného románu příliš nehodí. Zbytek osazenstva na tom pak není o moc lépe, ať už jde o sladkého přítele Richarda nebo novou kamarádku Stephanii. Vyprávění se rozhodně nedá upřít svižnost a cit pro nápady, výsledný dojem na mě však působil, jako by se profesionální režisér zahodil natočením amatérského scénáře.

kniha: Tajemný dům - Keyes, Marian
trudoš | *** | před 139 dny

Hodnocení této knihy je možná z pohledu milovníka detektivek zbytečně nadsazené. Přestože Mariana Keyesová do svého románu našroubovala kriminální zápletku, příběh je primárně společenskou romancí. V tomto duchu autorka plní úkol na jedničku a většina čtenářek bude jistě spokojena – tedy nesáhnou-li po knize v domnění, že se jedná o detektivku. Keyesová totiž píše vtipně a uvolněně, není zbytečně vulgární a hraje čistě na jemnou ženskou strunu. Její hrdinka je správně svérázná, ale zase ne tak moc, aby příběh fungoval jako střelená komedie. Hodně to připomíná Dívku na zabití od Val McDermidové a moc by mě nepřekvapilo, kdyby z tohoto zdroje spisovatelka čerpala inspiraci. Jenže kde Kate Branniganová funguje uvěřitelně jako soukromé očko, tam je Helen Walshová spíše jen zajímavou postavou. Maximálně jsem si ovšem užil přestárlé muzikanty z chlapecké kapely à la Backstreet Boys, kteří dospěli a najednou se jeví ve zcela v jiném světle, než jak je dívky viděly ve svých dvanácti letech.

kniha: Chuť na hřích - Černucká, Veronika
trudoš | ** | před 141 dny

Takový Zdeněk Troška v literatuře, aniž bych to myslel nějak zle. Největší problém jsem měl s tím, jak nesmyslně Veronika Černucká využívá cizokrajné lokality, ačkoli tuzemské prostředí by jí sedlo mnohem lépe. Podobně je tomu i s profesemi a reáliemi, jež záměrně uzpůsobuje vlastním představám, takže autenticita tiše pláče ve svěrací kazajce kdesi v zapomenuté místnůstce okresního blázince. Od toho se odvíjí nucené podbízení se pointě, s níž jako by autorka přišla vždy až na poslední chvíli, pročež zdlouhavý úvod a náznaky vedlejších linií zpětně postrádají smysl. Navíc všechno přesmíru kombinuje, častokrát až zbytečně a paradoxně očekávatelně. Je to jako vyprávět vtip, zamotat se do něj a pak se smát dřív, než přijde vyvrcholení. Na její obranu musím říci, že sem tam překvapí, ale čistě jen tou závěrečnou finesou, než celkovým vyzněním. U mě nejvíc zabodovala povídkou Expert na vraždy, vygradovaným kraťasem, který zbytečně nikam nezabředává. Jen toho nesmyslu na konci byla škoda.

kniha: Nulté číslo - Eco, Umberto
trudoš | ***1/2 | před 143 dny

Trošičku zklamání, především kvůli nevyužitému potenciálu zpracovaného tématu a nedokončenosti dějové linky, která by spíš odpovídala povídce, než románu. Ono totiž Ecovo odhalení praktik žurnalistů nepřináší žádné nové objevy, naopak v některých momentech působí až násilně šroubovaně – scéna kdy se šéfredaktor postaví před pracovníky a vysvětluje jim, jak mají dělat svou práci, mi přišla vyloženě umělá, vzhledem k tomu, že každý z posluchačů se novinařinou do té doby zabýval. A že čtenáři věří všemu, co média otisknou, je pravda stejně stará, jako noviny samy.
Druhá věc je zápletka. Autor nadhodí námět na reportáž a než se začne něco dít, je tu konec, přičemž vše, co bylo do té doby budováno, přijde vniveč. Vyprávění tak působí zbytečně uspěchaně, jako kdyby Umberto Eco chtěl dát na papír myšlenky, které mu strašily v hlavě, ale nedokázal jim dát rámcový obsah. Přesto všechno je Nulté číslo velmi čtivé a báječný je motiv konspiračního stihomamu, který se v závěru obrátí proti hrdinovi.

kniha: Sirény - Knox, Joseph
trudoš | ***1/2 | před 145 dny

Ačkoliv mají Sirény skvěle zvládnuté kulisy, nějak mi dělalo problém se jimi nechat zmámit. U tohoto typu románů totiž záleží hodně na tom, jak si oblíbíte hlavního hrdinu a to byl první kámen úrazu, o který jsem klopýtl. Morální kompas detektiva Aidena Waitse sice ukazuje správným směrem, ale v důsledku je protagonista takový ten typ otloukánka, přijímajícího rozkazy od mocnějších. Nehledě na rozpor, spočívající ve skutečnosti, že zmíněný inkognito působící začátečník, co je neustále o krok pozadu za nepřítelem, v závěru najednou projevuje nevšední pozorovací talent.
Druhým kamenem úrazu byla umělá noir atmosféra. Sice dovedně navozená, ovšem pořád umělá. Chybí tomu literární přirozenost a ladnost, přestože záměr i úmysl jsou v pořádku. Ne že by Joseph Knox nebyl svůj, ale vlastně nepřichází s ničím, co by už jiní před ním nenapsali lépe. A množstvím různorodých motivů věc nevyřešil, pouze učinil jednoduchou zápletku nečekaně komplikovanou. V důsledku fajn, mám však už jiné favority.

Průměrný thriller s nepříliš originální zápletkou, která staví na jistém „šokujícím“ odhalení, které je však snadno odhadnutelné poměrně dlouho dopředu. A ničím dalším mě těch čtyři sta stran mezi začátkem a koncem vlastně nepřekvapilo. Navíc se přiznám, že postava vysportovaného hackera s vojenskou minulostí mi nějak bortí představy o zakřiknutých nerdech, pohybujících se na okraji společnosti. Nemluvě o tom, že jde o prototyp dokonalého klaďase, citlivého, uvědomělého a veskrze spravedlivého. Taky však docela naivního, důvěřivého a hloupého, chtělo by se mi říci, ale to už by mohlo být považováno za spoiler, a tak nic takového neříkám. Pro příště by si ale autor mohl lépe ohlídat souvztažnost mezi přáním a realitou.
Počítačovou stránku věci má jinak Matthew FitzSimmons zvládnutou dobře – ačkoli neohromil detaily, pár novinek o současném programování jsem si odnesl. Problém je, že za rok bude kniha už informačně mrtvá, takže je otázkou, jestli tuhle nadstavbu lze vůbec brát jako plus.

kniha: Spadla klec - Shepard, Sara
trudoš | **1/2 | před 149 dny

Čekal jsem řácké vyhrocení, když série končí, ale Sara Shepardová překvapivě použila stejnou koncepci, jako u předchozích dílů – upne pozornost na jednu podezřelou postavu, aby se na konci ukázalo, že s dotyčným se to má jinak, než se celou dobu myslelo. No, řeknu vám, po šesté už to velké překvapení nebylo. A přestože dojde k několika zajímavým zvratům a hra lží získává další rozměr, je tu pár hloupostí, které jinak napínavou atmosféru dost shazují. Také musím autorce vyčíst přeslazený závěr, u něhož platí, že o mrtvých jen dobré, nemluvě o tom, že odhalení vraha je jedno velké klišé. Ale jinak fajn, v rámci cílové skupiny a pravidel žánru vlastně není co vytknout. Člověk si jen musí zvyknout, že se víc řeší, co kdo nosí a jak zapadá do kolektivu, než logika zápletky a jednání postav. Mrzí mě ale nevyužitý potenciál, který téma nabízelo. A těch mrtvých mohlo být klidně víc, jenže to už bychom se dostali k teenagerské vyvražďovačce a to přeci jen nebyl původní autorčin úmysl. Škoda.

12345678910poslední (66)2614 příspěvků celkem