RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (65)2562 příspěvků celkem
kniha: Ultimátum - Flynn, Vince
trudoš | ***1/2 | před 122 dny

První půlka bezvadná, druhá zbytečně překombinovaná, postrádající prvek napětí. A především: plná ultrapravicových rozhodnutí. Přičemž při scéně, kdy se hrdinové usnesou, že zabití prostopášníka není zločin, mi trošku běhal mráz po zádech. Jinak ale zdařilý thriller s výborným ústředním motivem, jen s dosti nešťastným zakončením – jako že vydírání ze strany spravedlivě rozhořčeného člověka je v pořádku, zatímco od údajně zfanatizovaného zločince už ne? Navíc Vince Flynn zapomněl, že je třeba mít i nějaké záporáky, takže s nimi vyrukuje až na poslední chvíli. Naneštěstí jde o takové lůzry, že snad ani nejde mluvit o padoušství.
Čte se to ovšem náramně, autor prostředí důvěrně zná a umí zaujmout i takovými detaily, jako je třeba hlasování v Kongresu. Co mu však kupodivu nefunguje, je vyšetřovací linie, kterou záměrně opomíjí, protože by mu jinak kompletně zrušila zápletku. Závěrečné idealizování tajných služeb pak vyznívá drobet komicky, ale tohle už holt k americkému stylu prostě patří.

kniha: McNallyho tajemství - Sanders, Lawrence
trudoš | ***1/2 | před 124 dny

„Na posledních pár dnů případu Zvrhlá Jenny si vzpomínám jako na dobu, kdy události převzaly vládu nad lidmi a za pomoci vlastní hybné síly dovedly záhadu k rozuzlení, které nikdo nepředvídal – nejméně ze všech však já.“
Jako detektivka moc nic, hrdina vývoj událostí příliš neovlivňuje a samotné jeho vyšetřování je spíš laxnějšího charakteru. Spočívá víceméně v tom, že denně navštěvuje milionářské sídlo a osazenstva se průběžně vyptává co, kdo a kde dělal. A jak úvodní citace napovídá, zločin se nakonec vyřeší bez jeho většího přispění.
Co ovšem musím vyzdvihnout, je neodolatelná stylistika. Lawrence Sanders propůjčuje vyprávění sympatickou atmosféru děl F. S. Fitzgeralda a funguje mu to dokonale. Archy McNally je sice floutek, jehož představa spokojeného života jsou tanec, pití a zábava, přesto si dokáže držet image moderního gentlemana. Není žádným Bondem, Marlowem či Holmesem, ale skutečně pouze příslušníkem zlaté mládeže, který se od svých vrstevníků liší snad jen tím, že má svědomí.

kniha: Večeře - Koch, Herman
trudoš | **** | před 125 dny

Povedené drama, odehrané za jedné návštěvy restaurace. To, co zpočátku působí jako soukromé rodinné setkání, se rychle mění v sérii nepříjemných odhalení, z nichž tuhne krev v žilách. Škoda jen, že Herman Koch nedokázal celý thriller vtěsnat právě do té konkrétní večeře a v druhé půlce si musel notně vypomoci vzpomínkovými výlety do niter jednotlivých charakterů. Jinak ale klobouk dolů za propracovanou psychologii a hru stínů v druhém plánu, díky níž čtenář průběžně mění názor na přirozeně plynoucí dialogy. Třešničkou pak je důmyslné rozvržení osnovy, která perfektně funguje v kombinaci s podávanými chody. Tohle je pravá literární degustace.
Neříkám ovšem, že všechno funguje dokonale. Osobně bych měl výhrady stran smysluplnosti ústředních aktérů, kteří děj nakonec nijak zásadně neovlivňují (neberu-li v potaz osobu, která tahá za provázky). Jen skrze ně získáváme lepší povědomí o nezvedných potomcích. A jestli je i v Nizozemsku rodina základ státu, tak potom pánbůh s námi a zlý pryč.

kniha: Dívka na zabití - McDermid, Val
trudoš | *** | před 125 dny

Romány s Kate Branniganovou vznikaly v letech 1992–1998 a šlo o druhou autorčinu sérii, se kterou se jí podařilo zaznamenat úspěch. Ovšem její toliko příznačné psychologické thrillery, podbarvené notnou dávkou deprese, měly přijít až o několik let později. Proto možná pro mnohé fanoušky bude překvapením, nakolik je tahle série jiná. Zároveň ale splňuje na jedničku vše, co by si člověk mohl přát od úsměvné ženské detektivky.
V čem Dívka na zabití exceluje, jsou divoké devadesátky, ve kterých se odehrává. Diskety, šusťáky, diskotéky… kdo si rád zavzpomíná, určitě se bude královsky bavit už jen těmi nostalgickými kulisami. S dějem a postavami je to maličko horší. V první řadě je zápletka trochu roztahaná – ke zločinu dochází až v polovině vyprávění, přičemž vlastní průběh nijak nevybočuje z řady. Sama Kate je pak typickým prototypem drsandy, co mává pěstmi a hýří cynismem a tomu nahrávají i ostatní charaktery. Takže takový standard, který neurazil, ale ani nenadchl. Uvidíme co další díl.

kniha: Kniha zrcadel - Chirovici, Eugen Ovidiu
trudoš | ***1/2 | před 126 dny

Slušná detektivka komornějšího ražení, co si vystačí „pouze“ s jednou vraždou. Problém je, že přebal čtenáře navnadí na něco šokujícího – jenže vše sklouzne akorát k tomu, že je vyslechnut ten a tenhle a vy musíte rozklíčovat, kdo z nich lže a čí vzpomínky jsou nepřesné. Finta samozřejmě spočívá v subjektivitě postavy, která je právě u kormidla. Jeden tvrdí, že spolu něco měli, druhý naopak že ne, a je jen na vás, na čí stranu se přikloníte, protože Eugen Ovidiu Chirovici v tomhle ohledu čtenáři nic neulehčí.
Příběh je rozdělen do tří částí, z nichž každou vypráví někdo jiný. Tyhle změny pohledu skvěle zatraktivňují vyšetřovací linii, avšak opakované pronikání do rodinné anamnézy toho kterého hrdiny je trochu nudné, vzhledem k tomu, že zrovna tyhle informace nejsou pro rozřešení zločinu podstatné. Ale četlo se to skvěle, neochota knihu odložit, dokud nebude dočtena, byla krajně neodbytná. Naneštěstí právě z tohoto důvodu pak finální vyústění zklamalo, především pro svou prachobyčejnost.

kniha: Mrtvý kuchař - Lindgren, Minna
trudoš | ** | před 128 dny

Nazvat Mrtvého kuchaře detektivkou je hodně benevolentní vnímání žánru. Ale jako vtipný román o seniorské demenci funguje bezvadně a to včetně takových detailů, jako že i děj sám občas přestává vnímat zápletku. Nepřeháním, když řeknu, že více než polovinu vyprávění postavy průběžně zapomínají, co dělají, proč to dělají, kde jsou a kdy už konečně dostanou něco k jídlu. Minna Lindgren zkrátka hýří vtípky o plánech, jak si kdo s kým na stará kolena povyskočí nebo jakou si kdo odkud přinesl novou chorobu a u toho to víceméně zůstane až do posledních stran. Jenže namísto toho, aby se člověk strachoval o hrdiny – zda jim padouši neublíží – spíše odpočítává každou vteřinu, po kterou se ještě udrží na nohou. Ale zase se musí nechat, že ta atmosféra neustálé nejistoty komu věřit a komu ne, je po všech stránkách parádní. Jen mi z ní spíše běhal mráz po zádech, než že bych trnul napětím. Protože tohle není špionážní thriller, ale vize reálné budoucnosti, která pravděpodobně čeká nás všechny.

kniha: Případ Pelikán - Grisham, John
trudoš | **** | před 129 dny

Vždycky jsem měl Johna Grishama zaškatulkovaného jako autora jednoho druhu thrillerů z právnického prostředí. Ale s každou další knihou mě přesvědčuje, že ačkoliv je nejvíce věrný „pokleslému“ žánru, vždycky dokáže překvapit jinou koncepcí, námětem nebo zpracováním. A u Případu Pelikán tomu není jinak, přičemž v kontextu se současným klimatickým skepticismem působí jeho příběh málem až nadčasově. Nebo jinak – krásně ilustruje fakt, že žádné staré dobré časy neexistovaly. Bohatí si vždycky brali, co chtěli, nehledě na spálenou zem, kterou po sobě zanechali. Pročež dvojice obyčejných lidí, co nechtěně vzdorují systému a stávají se tak lovnou zvěří, to je vždycky voda na můj mlýn. Autor navíc dokáže být přesvědčivý v detailech, přičemž samotný zdroj všech trablů je pro svou obskurnost ještě uvěřitelnější. Ale má to i slabší místa – především rozsah, který je zapříčiněn množstvím zbytečného vysvětlování a pak absence finální konfrontace, již by si čtenář i hrdinové bezesporu zasloužili.

Potřetí se rozjíždí plnohodnotné vyšetřování hrůzného zločinu, jen s tím rozdílem, že tentokrát je policistům přáno i ze strany náhody. Ostatně, kdyby nebylo prvotního telefonátu, těžko by si s případem věděli rady. V rámci toho jsem ale trochu trpěl při čekání, až Martinu Beckovi konečně dojdou souvislosti a jako detektiv se někam pohne. Až si myslím, že tvůrci mohli dát hrdinům více prostoru a nedělat z nich pouze věčně tápající poplety.
Jinak ovšem standard, který autenticky popisuje dobové kriminalistické postupy ve Stockholmu, přičemž mě jako čtenáře nejvíc okouzlil motiv toho, jak policisté potřebují nejdříve chytit okresního zloděje, aby díky jeho výpovědi mohli dostihnout lidskou bestii. Tu kombinaci přirozeného humoru a lidské tragiky na téhle sérii prostě miluji. A na rozdíl od současné skandinávské tvorby, tady ještě tolik nehrají prim ztracené existence a vhledy do osobních traumat toho kterého podržtašky, takže těch sto sedmdesát stran příjemně uplyne za jeden – dva večery.

V jádru to špatné není, jen hrozně poplatné době, kdy šel Twin Peaks poprvé na televizních obrazovkách. Ne že by dnes už kniha neměla co čtenářům říct, ale styl vyprávění i hutná atmosféra tajuplného městečka patří do devadesátých let a vytržené z kontextu to zkrátka ztrácí na původní síle. A člověku, mrtvolou Laury Palmerové nepolíbenému, neřeknou její zápisky a souvislosti v nich skryté vůbec nic.
Dvanáctiletá holčička dostane k narozeninám deníček a s prvním záznamem začíná složitá cesta do malého soukromého pekla, která trvá dobré čtyři roky. Kverulanti se samozřejmě nepřestanou dohadovat, zdali za jejím pádem na dno stojí psychická nevyrovnanost, nebo tajuplná bytost jménem Bob, protože konkrétně na tohle Jennifer Lynchová nenabízí jasnou odpověď. Přesto prozrazuje množství drobností, které hrdinčině osobnosti dávají lidský rozměr a proměna ze světice na hanebnici tak dává lepší smysl. Jenže bez seriálu vám mnoho věcí zůstane utajeno a se seriálem vám zase román nesdělí nic nového.

kniha: Posedlost - Cross, Neil
trudoš | **** | před 132 dny

Líbilo, ale je na tom znát, že Neil Cross je povoláním scénárista a že seriál byl dřív než kniha. Za prvé mi moc neseděl odosobněný styl vyprávění, který na vše nahlíží jako filmová kamera. Ale dobrý, každý tvoří jinak. Jenže nekonečné opakování jména postavy, která je právě na scéně, mi vadilo natolik, že jsem je po nějaké době raději přestal vnímat úplně a soustředil se jen na to, co říká. Pak je tu stavba zápletky, kterou zbytečně rozmělňují náhledy do hrdinova soukromí, jako kdyby povědomí o tom, že jej podvádí manželka, mělo nějaký vliv na lepší pochopení vyšetřovaného zločinu. S tím souvisejí i drobné kriminalistické odbočky, které jsou v důsledku samostatnými epizodami a pouze oddalují vyvrcholení hlavní dějové linie. Na autorovu obhajobu ale musím říct, že ty „kličky“ mě nakonec bavily mnohem víc, než celá lapálie se zabijákem rodin.
Závěrem si nedokážu odpustit poznámku, že nemít Luther tvář herce Idrise Elby, rázem by měl charismatu o dvě třetiny méně. Alespoň v tomto románu.

kniha: Přesný zásah - Fairstein, Linda
trudoš | **1/2 | před 133 dny

Ženská kriminálka, ve které zápletka kupodivu není příliš důležitá. Lépe řečeno, s vyšetřováním vraždy se tu operuje, ale jakoby ve vedlejší rovině, protože ty skutečně silné momenty přináší až historky z právní praxe Alex Cooperové. Jenže i když jsou jednotlivé případy sexuálního zneužívání samy o sobě mrazivé, s hlavní dějovou linkou vlastně nijak nesouvisejí.
Linda Fairsteinová věrně zachycuje newyorské prostředí, přičemž z rukávu sype jednu historickou zajímavost za druhou. Jinak ale rozehrává spíše společenský román než detektivku, což ještě podtrhne finální odhalování pachatelů. Sběr forenzních důkazů je přitom bagatelizován na nejnutnější minimum a soustředí se pouze na anotací vypíchnuté testy DNA. Práce policejních detektivů je tak v podstatě nulová, přičemž autorce jde jen o to, aby se postavy hýbaly na jevišti a povídaly si. A ačkoli nemůžu říct, že by závěrečná rekonstrukce zločinu nebyla zajímavá, jejím účelem je pouze splnit žánrovou normu a příběh uzavřít nějakou akcí.

kniha: Vysoké okno - Chandler, Raymond
Sirius | *** | před 133 dny

třetí sezení s Chandlerem a Marlowem. Tentokrát to odsýpalo o dost rychlejc než Sbohem buď, lásko má, ale bylo to asi stejně zmatečný. Na druhou stranu dýlka byla ale ok. Co mě ale tentokrát dostalo byla ta obrovská porce melancholie, která z Marlowa doslova prýštila. Ta doslova trumfovala i vtipný dialogy, kterýma oplývala dvojka. Konec sice nebyl tak mrazivý jako v případě předchozích dvou knížek, ale silný byl dost. A zdá se mi to, nebo Chandler opravdu rolí záporáků obsazuje ženy? Uvidíme, co přinese Dáma v jezeře

kniha: Zahrada strachu - Shipton, Paul
trudoš | ***1/2 | před 133 dny

Soukromé očko Všivák Muldoon je vážně drsnej brouk, co se neštítí přijetí jakékoliv zakázky, když za ni dostane řádně zaplaceno. Ať už jde o nalezení zmizelého škvora, nebo infiltraci mezi revoltující mravence…
Paul Shipton rozehrává jednoduchou zápletku v duchu klasické drsné školy, zabalenou do hávu literatury pro mládež. Což v praxi znamená krátký rozsah a spoustu stylizovaných hlášek, přičemž oboje funguje na výbornou, beru-li v potaz cílovou skupinu. Detektivní linie přitom není ochuzena, je jen otázkou, kolik a co řekne čtenářům žánrem dosud nepolíbeným, protože je protkána množstvím hravých odkazů na legendární ikony. Výsledek tak v mnohém připomíná film Život brouka, jen s noirovou atmosférou. Ta však nepostrádá odlehčení ať už v postavách (muší závislák na cukru mě vážně dostal), nebo nápadech (koncepce Zahrady nemá daleko k těm nejzkorumpovanějším velkoměstům). Přesto tomu k dokonalosti chybí tvůrčí drajv, který by staré postupy využil nejen k tomu, že lidi zamění za hmyz.

kniha: Jak nevyloupit banku - Westlake, Donald E.
trudoš | **** | před 134 dny

Vím, že překlad názvu románu Jak nevyloupit banku je v českých hájích prakticky legendární, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že originál Help, I Am Being Held Prisoner vystihuje jeho charakter mnohem lépe. Což o to, banka se tady (ne)vylupuje, ale daleko podstatnější jsou zde nápisy POMOC, DRŽÍ MĚ V LAPÁKU, které rozčilují vedení kriminálu, protože se objevují na těch nejméně vhodných místech. A které všichni mylně považují za hrdinovu práci, vzhledem k jeho recesistické minulosti.
Každopádně, jste-li připraveni na komorní humoristický příběh z vězeňského prostředí, budete nadšeni. Donald E. Westlake hýří vtipem i originálními situacemi, ovšem stručnost, pospolitost a výraznější hlavní postava nějak zmizely. Ostatně, celé mi to přišlo, jako by si to psal autor pro vlastní potěšení, s protagonistou, který nemá se slavnějšími „zločinci“ jako Parker či Dortmunder moc společného – je více civilní, více obyčejný. Ale možná právě proto nakonec získal Harold Künde (je tam umlaut!) takovou slávu.

kniha: Provokatér - McBain, Ed
Lmslaver | **** | před 135 dny

Policisté z osmdesátého sedmého revíru mi dělali společnost ještě před i po pádu železné opony v dobách, než dorazila vlna módní severské krimi a občas se k nim vracím i v současnosti. Ed McBain je prostě krimi klasika. Zapomeňte na testy DNA a další nejnovější vychytávky forenzní vědy a ponořte se do poctivé policejní práce na případu ze šedesátých let…

kniha: Noční motýl - Nečas, Ondřej S.
trudoš | **** | před 137 dny

Na detektivkách Ondřeje S. Nečase mám rád, jak profesionálně k nim přistupuje. Žádné impulsivní psaní, kdy je děj tvořen za pochodu a pachatel zločinu se vyvrbí podle situace, či překombinované konspirace, jež mají za účel postrašit plebs. Ne, Nečas preferuje poctivou ruční práci a obzvláště na Nočním motýlovi je znát, že si nejdříve promyslel jednotlivé detaily a teprve pak začal komponovat příběh samotný. Každá z postav se tak v příběhu řídí smysluplnými pohnutkami, byť ty často zůstávají skryty až do konce vyprávění. Historické reálie přitom působí uvěřitelně, ačkoliv tady se autor drží zkrátka a kulisy využívá spíš k podmalování temné atmosféry, než pro potěchu znalců středověku.
Stinnou stránkou je množství hrdinů, mezi něž se tříští čtenářova pozornost i sympatie, přičemž Mojmír Mráz ze Žezlic není figurou natolik charismatickou, aby zastínila všechny ostatní. A na závěrečném vyústění je bohužel znát, nakolik byla jednoduchá zápletka s lupiči zbytečně přehlcena dalšími motivy.

kniha: Lapkové - Cooper, Tom
trudoš | **** | před 137 dny

Román z prostředí amerického Jihu, plný močálů, mokřad a vysokých teplot, s kulisami zachycenými natolik věrně, až se člověku při čtení potem rosí čelo. Negativem je však roztříštěná osnova, jako by se autor víc soustředil na propletenec dějových linií, než na zápletku samotnou. Krátké kapitoly a množství postav v tom pak dělají trochu maglajz, což za chybu považuji především kvůli tomu, že až v závěru se ukáže, nakolik jich jen pár mělo v příběhu skutečné opodstatnění. A i když se dočkáme nějakého toho napínavého momentu, celkově vyprávění schází spád, jenž by vývoji událostí udával rytmus.
Přesto musím říct, že jsem si ty pitoreskní lidské osudy užíval plnými doušky, stejně jako jednotlivé figury, z nichž žádná nevyniká bůhvíjak kladnými vlastnostmi. Většinou ochmelkové, násilníci a věční bručouni. V tomhle ohledu je to hodně lidské, ačkoli jako thriller nepříliš funkční. Zkrátka jaký život, takový noir, aneb Vítejte v kraji na konci světa. Až jsem z toho chytal návaly trudomyslnosti.

kniha: Na zimu zavřeno - Horst, Jørn Lier
trudoš | *** | před 139 dny

Svým způsobem povedená komorní kriminálka s těžko pochopitelným zločinem, kde práce policie postupně odhaluje další a další skutečnosti, až se vše spojí do smysluplného celku. Jenže nějak mi to celé připomínalo německé seriály, kde je sice všechno jak má být, ale zároveň to působí hrozně sterilně. Tedy alespoň do okamžiku, než Jørn Lier Horst začne bezděčně obhajovat vykrádače chat – to se mi otevřela kudla v kapse. Že si takovéto zločiny nemám brát osobně? No, to běž k šípku a sám si to neber osobně.
Každopádně po vzoru severského standardu se kromě vyšetřování samotného podíváme i do soukromí ústředních protagonistů, takže se z toho stává málem společenský román, reflektující život obyčejných lidí. Rodina, vztahy, křivdy, práce, kolegové, přátelé i nepřátelé, prostě normálka. To vše prokládáno nezbytným mudrováním, jako bych se nemohl obejít bez dobře míněných rad fiktivní postavy s fiktivními starostmi. A právě tahle vata mi jinak sympatickou detektivku shodila do širých vod průměru.

kniha: Chladný den pro vraždu - Stabenow, Dana
trudoš | ****1/2 | před 141 dny

Tohle je kniha přesně podle mého gusta. Svižná a drsná, přičemž jestli vznikla před jedním rokem nebo třiceti lety, na ní nepoznáte. Proč? Protože aljašské divočině je úplně jedno, kterým směrem se ubírá náš kalendář. Tady se zastavil čas už před tisíci lety a zdejší lidi zajímá maximálně to, jak přežijí nadcházející zimu. Podle toho také Dana Stabenow konstruuje svou detektivku, osekanou na nejnutnější propriety – řízná hrdinka, jednoduchá zápletka, obvyklí podezřelí. Zároveň z toho ale čiší důvěrná znalost prostředí, láska k přírodě a především střízlivý pohled na realitu. Přitom čtenáře nezatěžuje přecitlivělými dramaty, moralistickými světonázory a už vůbec ne překombinovanou řezničinou, v níž by těžko hledal logiku i Hannibal Lecter. Což pro mě, přiznám se, bylo neuvěřitelně osvěžující a už vůbec bych to nečekal u spisovatelky. Cynické kulisy indiánské rezervace, v níž zákonitě platí úplně jiná pravidla, než v okolním „civilizovaném“ světě, tomu dodávají charismatický přesah.

kniha: Utrpení neviňátek - Saul, John
Jana677 | ** | před 142 dny

KOMENTÁŘ BUDE OBSAHOVAT SPOILERY, PROTOŽE JEDINĚ TAK MOHU DEMONSTROVAT ROZČAROVÁNÍ Z KNIHY, POTAŽMO JEJÍHO AUTORA.
Tohle je mé pravděpodobně první i poslední setkání s Johnem Saulem. Poměrně brzy mi začalo být jasné, že tento spisovatel neumí pracovat s psychikou postav jako Stephen King, nedokáže mě fascinovat podivnem jako Clive Barker, nemá neotřelé nápady jako Joe Hill a dokonce není ani tak průměrný řemeslník jako Dean Koontz.
Příběhu o dávném zločinu a rodinné kletbě nelze upřít jistou dávku atmosféry, popis prostředí je dostatečný a zdánlivá klišé autor rozdrtil s nelítostnou brutalitou. V čem naopak naprosto selhal, to jsou postavy a jejich nevěrohodné chování, výpadky v logice. Teď přijdou avizované SPOILERY:

Prolog ukáže 100 let starý zločin a pak se přesuneme časem do 60. let minulého století. Seznámíme se s rodinou Congerových, manželi Jackem a Rose, jejich třináctiletou dcerou Elizabeth a desetiletou Sarah. Mladší děvčátko už rok nemluví, uzavřelo se do svého světa poté, co bylo v lese brutálně zbito svým otcem. Celou knihu mě dráždilo, proč chlap, co poslal své dítě do nemocnice a způsobil mu vážnou duševní poruchu, stále žije pod jednou střechou se svou rodinou. Jak je možné, že nebyl trestán nebo zavřen do léčebny, když všichni obyvatelé městečka o jeho nepochopitelném zločinu věděli?! Jak by po něčem takovém mohl nadále zůstávat v blízkosti své oběti, přičemž manželka mu vyčítá impotenci a alkoholismus (a sama s ním nasává), nikoliv zraněnou a postiženou holčičku?! Nikoho ani nenapadne možnost, že by se bezdůvodný výbuch násilí mohl opakovat… WTF?!
Na Congerovic obřím pozemku se začnou ztrácet děti a narazila jsem na další iritující prvek: houbaři u nás projevují větší zanícení pro sběr lesních plodin, než co dle povrchního popisu předváděli pátrači v Saulově knížce. Sezvání dobrovolníků probíhá v poklidu jak na čaj o páté, žádní psovodi se psy, nehledá se zdaleka všude. Existuje legenda o jeskyni skryté na mořském pobřeží, ale Jack Conger, hlavní podezřelý, existenci jeskyně zpochybní, proto se pátrání do těch míst nepřenese… WTF?!
Další podivnost: je nalezena část těla jednoho z pohřešovaných dětí a do domu Congerových přijíždí šerif, co zatím netuší, proč byli on a lékař přivoláni. Congerovi sedí, nemluví, chlastají a šerif jim bez otázek půl hodiny dolévá brandy, než sleze z patra hospodyně, aby mu oznámila, že vedle v kuchyni leží dětská ruka. Jedno dítě je tedy s nejvyšší pravděpodobností mrtvé, o dalších dvou se nic neví; poslední chlapec, čerstvě pohřešovaný, se měl dle informací svědka vydat na pobřeží, ale pátrání z jakéhosi mně utajeného důvodu probíhá v lese. WTF?! Co mě dorazilo úplně: právě začalo sněžit, nastal první den zimy, tak se hledání (stále bez psů) po pár hodinách odkládá NA JARO! WTF?! Obvykle se ke knížkám chovám ohleduplně, ovšem tahle po šerifově prohlášení zažila letecký den. Nakonec jsem se donutila dočíst těch pár stránek do konce a překousnout několik dalších nesmyslů.

Snažím se zohlednit, že Saul román napsal před čtyřiceti lety, ale četla jsem i starší knihy, kde se postavy chovaly věrohodně, logicky, přiměřeně situaci. Tady jsou všichni nepochopitelně vlažní, když mají být hysteričtí, a krve by se v nich nedořezal, když přijde dcera domů špinavá od bláta. Oběti únosu se nepokoušejí všemi dostupnými silami uniknout, podvolují se tyranovi prakticky bez odporu, rodiče se místo urputného hledání smíří se ztrátou potomků (vždyť už jejich reakce při zmizení dětí nebyly příliš emotivní)… V tomhle románu zkrátka nic nefunguje, jak by mělo.

Co dodat? Zvláštní zmínku zasluhují nesmírně nudné, zdlouhavé, šroubované, banální až otravné dialogy a já si musím horko těžko připomínat, proč dávám dvě hvězdičky: solidní atmosféra, nekompromisní bourání klišé. 40% s utrženýma ušima a sbohem, Mr. Saul.

kniha: Vdova - Barton, Fiona
Jana677 | ***1/2 | před 144 dny

Únos dítěte: pro rodiče noční můra, pro tvůrce knih a filmů emotivně úderné téma. Fiona Barton se nesnížila k nadměrnému ždímání citů, s dějem nikam nespěchá, informace z ní lezou jak z chlupaté deky. Dlouhou dobu ponechává čtenáře v nejistotě, zda jsme svědky snahy usvědčit pedofilního násilníka, nebo sledujeme justiční a mediální štvanici na člověka sice nepříjemného, ale přece jen nevinného v souvislosti s daným zločinem.
Příběh se podle potřeby přesouvá mezi osobami, kterých se zmizení dvouletého děvčátka nějakým způsobem dotklo. Máme zde detektiva, co si případ pustil až příliš k tělu, schopnou reportérku a její lov na sólokapra, občas odskočíme k matce. Nejvíce prostoru dostává linie z pohledu manželky hlavního podezřelého, autorka tuto osobnost odhaluje po vrstvách, loupe její duši jako cibuli. Člověk by si nad poddajnou ženuškou Jean snad i zabrečel, spíše z frustrace než ze soucitu.
Jakpak „Vdovu“ ocejchovat? Literární řemeslo vystřihla paní spisovatelka slušné, trpěliví potápěči do psychických hlubin si přijdou na své, mám ovšem námitky vůči několika chatrným dějovým berličkám. Nebudu přísná, tato prvotina si dle mého názoru zaslouží trochu shovívavosti. 70%

kniha: Zlodějka příběhů - Klevisová, Michaela
trudoš | ** | před 144 dny

Protože jsou mi telenovely proti srsti, není asi žádným překvapením, že ani druhý případ inspektora Josefa Bergmana nebyl v mém případě výhrou v loterii. Nemůžu ale Michaele Klevisové upřít cit pro propracovanou psychologii jednotlivých postav – naneštěstí však postav, které mi byly absolutně putna, přičemž navíc jen málokterá z nich měla se zápletkou něco společného. Což je vůbec zvláštní autorčina záliba, rozepisovat se nad tragédiemi těch i oněch a natahovat tak banální kompozici o zločinu z nenávisti. Zajímavý je alespoň svět televizního šoubyznysu, jenže podobně jako v nekonečných seriálech, i tady je to všechno pouze o vztazích a intrikách, které rámují vyšetřování obyčejné české vraždičky. V tomhle ohledu je potom role detektiva zbytečná, jelikož tentokrát nefunguje jako katalyzátor událostí, ale spíše jako vrba, která si všechny vyslechne a pak ukáže na vraha. Ovšem ne kvůli tomu, že by geniální dedukcí všechno odhalil, ono to zkrátka tak nějak samo vyplyne z průběhu událostí.

kniha: Masožravý lunapark - Snicket, Lemony
trudoš | **** | před 146 dny

Lemony Snicket se blíží k finále a místo toho, aby začal předkládat odpovědi, natahuje epizodní díly do čím dál většího extrému. A tak zápletka, která by šla shrnout do tří vět má prostor tří stovek stran. Ale nevadí, protože hravá stylistika dělá ze čtení skutečné potěšení a jednotlivé peripetie baví svou samotnou podstatou. Ta nonšalantní atmosféra starořecké tragédie a teatrální vystupování jednotlivých figur jsou prostě neodolatelné. Obzvláště miluji vysvětlování komplikovaných slov, jež by dětskému čtenáři mohla znít třebas jen trošičku cizokrajně. Tohle je zkrátka kniha, která pobaví ty, které bavily i ty předchozí a nezasvěcený bude s největší pravděpodobností jen nevěřícně kroutit hlavou.
Každopádně tentokrát vyprávění nejede úplně dle předepsaných not, takže dojde na pár zajímavých překvapení, včetně napínavého konce, jaký série ještě rozhodně nenabídla. Pročež je další pokračování prakticky nezbytností, druhou možností je už pouze dobrovolný výmaz paměti pomocí elektrošoků.

kniha: Sbohem buď, lásko má - Chandler, Raymond
Sirius | *** | před 146 dny

moje tour s Chandlerem a Marlowem pokračuje. A asi to nebude jedna z mých nejoblíbenějších knih jako Hluboký spánek (na tom je prostě něco, díky čemu mě ta knížka pokaždý baví) Jasně, je to fajn nahláškovaný, Phill Marlowe je prostě Phill Marlowe a Chandlerovy popisy mě zase dost bavily a začátek je skvěle rozehranej. Jenže pak se do toho zamotá případ s vydíráním a další vražda a člověk začíná mít místy pocit, že potřebuje mít kompas (ne-li rovnou mapu), aby se v tomhle labyrintu vyznal a uvědomil si, co k čemu patří. Naštěstí se to ale zlomí, Chandler dodá efektivní scénu z léčebny a hlášku: „Dokaž, že si dost chlap a obleč si ty kalhoty“ a pak už to sviští dost příjemně k finále, kde se to všechno spojí dohromady, vysvětlí a… a hlavně to finále je fakt velká pecka.

kniha: Temnější než noc - Connelly, Michael
Lmslaver | **** | před 146 dny

Harry Bosch se nejednou ocitl v nelibosti některých nadřízených, nebo dokonce v hledáčku vnitřního oddělení (policajti policajtů), ale v této knize se dokonce stane hlavním podezřelým z vraždy. První housle tu ovšem nemá Bosch, ale McCaleb bývalý agent FBI profilista, který neodolá volání bývalé profese odhalovat zločince. Vždy jsem na Connellyho knihách uznával, jak dokáže čtivě popsat policejní rutinu a vtáhnout do příběhu oproštěných od krkolomných zvratů, bohužel v Temnější než noc pravidlo porušil a já zcela nedokázal překousnout a strávit tenhle překombinovaný konspirační případ. Proto u mě jen čtyřhvězdičkové ohodnocení.

kniha: Barva noci - Lindsey, David L.
trudoš | *** | před 147 dny

Jestli máte chuť na něco opravdu rychlého a jednoduchého, s krátkými kapitolami a spoustou překvapivých zvratů, je Barva noci ideální volbou. Ale opravdu jen v případě, že chcete něco nenáročného. Protože David Lindsey se snaží být natolik překvapivý, až je to komické. Hlavně vzhledem k tomu, že většinu jeho triků prokouknete mnohem dříve, než s nimi vůbec vyrukuje. Na druhou stranu tak neustále udržuje čtenáře v napětí, a jak tahá další a další esa z rukávu, začnete se tím bavit.
V druhé půlce však nečekaně přibrzdí a to hned ve dvou rovinách, do kterých vyprávění rozdělil. V obou se buduje plán na odstranění nepřítele a v obou jde všechno víceméně podle plánu, bez nějakých zásadních komplikací. Ovšem na to, jak hlavní hrdina neustále machruje, že dvacet let pracoval pro tajné služby je neuvěřitelně naivní ohledně nových známostí a autonehody své ženy. Ale možná je to věkem, žádný mladík už to není. Bůh ví, co budou předvádět Jason Bourne nebo James Bond, až jim potáhne na šedesátku.

kniha: Bez duše - Stručovský, Martin
trudoš | ** | před 149 dny

Jednu věc musím rozhodně pochválit – čtivost. Dozajista nebudete mít problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne. Ale pak už tu jsou z mé strany jen negativa. V první řadě je Matěj Mlynář přehnaně velkej drsňák, co v noci zachraňuje dámy v nesnázích a přes den vypomáhá mamince v knihkupectví. Cítil jsem v tom až moc velkou snahu o českou obdobu Jacka Reachera či Matthewa Scuddera. Jenže co funguje za velkou louží, v Jindřichově Hradci fatálně selhává. Navíc jak u něj, tak i u zbytku postav mi chyběla určitá chemie, která by z románu dělala něco víc, než jen špatnou epizodu ze seriálu Detektiv Martin Tomsa. Čímž se dostáváme k zápletce. Ta se sice rozehraje mile atraktivně, jenže někde ve třetině jsem si uvědomil, že děj místy působí až absurdně a táhne se jako žvejkačka. Přičemž ve výsledku mi vlastně bylo fuk, zdali hrdina odhalí, kdo za čím stojí.
Každopádně to nebylo úplně blbý a hlavně začátek byl fajn, ale kdyby autora někdo klepl přes prsty, tak by to možná bylo lepší.

kniha: Večerní zprávy - Hailey, Arthur
trudoš | **** | před 150 dny

Dlouhá léta jsem žil v domnění, že nejupovídanějším autorem „áčkových“ thrillerů je Frederick Forsyth. A ono ejhle, Arthur Hailey mu v lecčems šlape na paty. Jenže kvalitního vypravěče poznáte právě díky tomu, že i vatu umí podat toliko strhujícím způsobem. Tedy ne že bych neměl výhrady ke zbytečnému množství postav nebo příliš mnoha nedokonavým odbočkám, ale pořád se to četlo náramně.
Příjemně potěšila nekompromisnost teroristů, kterým na obětech nezáleží a tak je do posledního okamžiku nejisté, jak to celé dopadne. A hlavně, je o koho se bát. Naopak tvůrci zazlívám okaté přehlížení akcí speciálních složek, jež jako by po celou dobu v klidu seděly na židli a točily prsty mlýnek. V čem ovšem Hailey naprosto exceluje, je dokonalá znalost prostředí, do něhož děj zasazuje – a v tomto případě jde o televizní zpravodajství. Jistě, devadesátá léta jsou už za námi a tak to celé působí krapet archaicky, ale popsané je to tak famózním způsobem, až člověka mrzí, že to takhle nefunguje do dneška.

kniha: Noční motýl - Nečas, Ondřej S.
Sirius | *** | před 150 dny

motýle je teď v kurzu ;) a tenhle má navíc úžasnou obálku od Lubomíra Kupčíka a napsal ho Ondřej S. Nečas. Byl jsem na to dost zvědavej, protože se mi líbily případy Hejtmana Ambrože, Nečasovy příspěvky do Kladiva mě v dávných dobách hodně bavily a… autorovi prostě detektivka sedla a já byl zvědavej, jak si s ní poradí, když nebude mít k ruce fantasy prvky… a poradil si s tím dost šalamounsky (protože stejně jako Juraj Červenák) zvolil hřiště v podobě historický detektivky, kde se dá operovat s pověrčivosti lidí… takže najednou máme na scéně báchorku o víle, co likviduje všechno živý, co hejbe. Což je v totální rozporu s aristotelskou logikou, kterou vyznává Mojmír Mráz (hlavní vyšetřovatel knížky). Co se nedá týhle knížce upřít jsou tři věci. 1) čtivost – nemáte problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne (nedoporučuju brát na dlouhou dovolenou), 2) cit pro atmosféru – ta je opravdu ale opravdu úžasná a dodává knížce potřebnou šťávu) 3) finále a zvraty – jo, v tomhle mě ta knížka fakt rozsekala a cokoliv prozradit by bylo zločinem, ale už jen kvůli tomu fakt doporučuju knížku přečíst. S čím jsem ale mě problém byly postavy – podobně jako u Hejtmana Ambrože i tady se pracuje s týmem vyšetřovatelů – > Mojmír Mráz a jeho tři pomocníci. A ani jeden z nich mě fakt nebavil. Mráz je jednookej chlap, co si vyřezává figurky… cítil jsem v tom trochu snahu, aby to byla (možná) taková trochu drsnější obdoba Viléma z Baskervilu (co používá i meč), ale prostě ten chlap mě nebavil. Jak u něj tak u zbytku tý party mi chyběla určitá chemie (a něco čím by se mi trochu zapsali pod kůži), která je u Steina, Barbariče (a Jaroše). I přes to je ale Noční motýl pohodová detektivka, která se topí v mrtvolách. Uvidíme, co přinesou další díly. Třeba to bude příště i trochu nosnější tým pátračů, na který se budu příště těšit.

kniha: Vraní dívka - Sund, Erik Axl
trudoš | ** | před 150 dny

Jak občas kritizuju spisovatelky, že nezvládají mužské postavy, tak tady si musím rýpnout do pánů Jerkera Erikssona a Håkana Axlandera Sundquista. Protože hrdinky v jejich podání jsou za a) nesnesitelně hysterické, za b) extrémně přecitlivělé, a za c) lezoucí na nervy vedlejším postavám i čtenáři samotnému. Zlí jazykové budou namítat, že to přece koresponduje se skutečností, ale v tomhle ohledu jsou moje zkušenosti rozdílné.
Ale k Vraní dívce. To je vám taková manýristická detektivní telenovela, v níž jde autorům o jediné – obrátit čtenáři žaludek. Jenže celá hororová část končí u pseudouměleckého zpracování různorodých zhůvěřilostí, páchaných na dětech a víc v tom není. Je tu sice jakýsi pokus o propracovanou psychologii, jenže ta působí jako by byla převzatá z wikipedie. Navíc nejsou schopni zmatenou zápletku dovést do nějakého konce, přičemž jim nedělá sebemenší problém mávnout rukou nad ústředním motivem, aby se vesele mohli věnovat „šokujícímu“ zvratu, který všechno obrací naruby.

kniha: Na mou duši - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 152 dny

Výrazně lepší než předchozí díl, člověk má zase jednou pocit, že se něco skutečně děje, což ještě podtrhne závěr, ve kterém přibude i nová mrtvola. Cílová rovinka se zkrátka blíží a autorce tak nezbývá, než pomalu přejít do sprintu. Přesto si neodpustila dál nechat Emmu bloumat bez toho, že by něco vyšetřovala. A opět se opakuje motiv toho, že je na počátku nastaven jeden podezřelý, aby se na konci ukázalo, že ten to vlastně spáchat nemohl. Ještě že už to v příští knize skončí, páč možní viníci docházejí. Zvraty jsou ovšem lepší, než ty minulé, ačkoli je otázkou, nakolik jsou pro základní dějovou linku podstatné. Hodně stranou jsou přitom hrdinčiny kamarádky ze Hry lží, jako by najednou přestaly existovat. Docela zvláštní odklon, když to člověk srovná třeba s Roztomilými malými lhářkami, ale nemůžu říct, že by to bylo ke škodě. Holčičí tlachání se dá snášet jen do určité míry. Pravdou každopádně je, že jak jde série do finále, konečně mě i začíná zajímat, jak to celé vlastně dopadne.

kniha: Krutá hra - Simmons, Dan
Lmslaver | ***** | před 153 dny

Krutá hra je pocta Dana Simmonse Richardu Starkovi (pseudonym D.E. Westtlake) a taky proto je Joe Kurtz obdobný grázlík jako Starkův Parker. Má svůj osobitý smysl pro spravedlnost, vlastní žebříček hodnot a vše co se mu postaví do cesty jednoduše převálcuje. Zápletka sice není bůhvíjak sofistikovaná, ale příběh je naservírován excelentním způsobem bez zbytečné vaty a já se celou četbu královsky bavil.

kniha: Vězeň z Guantanáma - Spark, David
trudoš | ** | před 154 dny

Obliba severských kriminálek je natolik v kurzu, že už si je píší i sami Češi. Alespoň to se anotace románu Vězeň z Guantanáma snaží naznačit, ačkoli děj samotný má se Skandinávií společného pouze to, že hrdina je Nor. Ale ne že by to hrálo roli.
Ostatně celé vyprávění na mě působilo značně neuspořádaným dojmem, jako by měl autor zajímavý nápad, ale literární redaktor mu nedokázal přitáhnout otěže. Pravidla detektivky tak jdou zcela stranou, stylistika je přelétavá jako včelka Mája a autenticita dostává na zadek od okamžiku, kdy se na scéně objeví první mrtvola, jež je tu jen proto, aby mohla zaklapnout do hrdinovy konspirační teorie. Ta pak určuje směr dalšího vyprávění, kterému se do cesty kupodivu neklade příliš mnoho překážek, opomeneme-li tedy druhou dějovou linii, která dlouhou dobu čtenáře akorát mate. Ale při stosedmdesátis­tránkovém rozsahu není čas ztrácet čas, takže nakonec všechno sedne na své místo, přičemž nechybí ani mystický podtext a nějaký ten populistický světonázor.

kniha: Turista - Steinhauer, Olen
trudoš | ***1/2 | před 155 dny

Jen Bůh a Tomáš Němec vás mohou přesvědčit, abyste jednu knihu zkusili rozečíst natřikrát. Ale nakonec to stálo za to, a ne že ne. Turista je totiž zvláštní thriller. Zvláštní tím, že jeho nejsilnější stránkou je závěr, který přichází sice s očekávatelným, ale přesto strhujícím dějem. Plusem je také způsob jakým Olen Steinhauer zcivilnil špionážní řemeslo takřka až na dřeň. Zapomeňte na super agenty, řešící neřešitelné. Autor více staví na autentičnosti než na akčním spádu, o čemž svědčí pouhé dvě přestřelky na celých čtyř stech padesáti stránkách. A podobně je na tom i rozvržení zápletky. Z jednoduchého případu hledání vraha se brzy stává doslova pavučina různých lží, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Jenže odhalením jedné záhady dostanete střípek jiné, která zase pomůže rozklíčovat další. Tedy místo přímé cesty vás čeká obchůzka poměrně širokým obloukem. V kombinaci s emoční roztříštěností hrdiny tak ve výsledku dostáváte chytrý, ale na můj vkus až zbytečně psychologizují­cí román.

kniha: Whiskey, krv a striebro - Hatala, Martin
trudoš | ***1/2 | před 156 dny

„Jediný mystický text, ktorý som kedy čítal, bolo daňové právo.“
V rámci spisovatelovy profesní dráhy jsem čekal legraci a to byla chyba. Protože i když nechybí v povídkách cynické hlášky, nadsázka rozhodně ano. Přičemž ta stylizovaná kombinace americké drsné školy a urban fantasy má na svědomí, že hlavně zpočátku působí text zbytečně uměle. Což ještě umocňují autorovy tendence využívat zaběhnuté motivy a jen málokdy přijít s něčím vlastním. Kulisy tak nemají čím překvapit, naopak čtenáře až zaskočí, co všechno tvůrce při vysvětlování zákonitostí vlastního univerza vynechal. Přitom ale nepíše vůbec špatně, evidentně si uvědomuje svoje slabiny i přednosti a oboje umí důsledně využít. Jenže ačkoliv většinu zápletek rozjede sympaticky jednoduše, poměrně záhy mu nakynou a tříští se v nepřehledné skrumáži událostí.
Na závěr dlužno podotknout, že Martin Hatala nevytváří další laciný plagiát zaklínače, ale snaží se jít vlastní cestou. Nedaří se mu to stoprocentně, ale potenciál tu bezesporu je.

kniha: Nežná fatamorgána - Dán, Dominik
trudoš | ** | před 158 dny

Já si prostě na ten autorův styl psaní, kdy se bezděčně pohybuje na hranici vážně myšleného thrilleru a vesnické komedie, nedokážu zvyknout. Jeho snaha vykreslit postavy důvěrně totiž vede pouze k tomu, že se všichni chovají jako burani na hasičském bále a samo vyšetřování podle toho taky vypadá. A opilečtí detektivové jsou zábavní jen do té doby, než čtenář zjistí, že jediné v čem jsou skutečně dobří, je chlastání a chvástání. Stejně tak mě štve černobílé vidění světa, do něhož se hrdinové Dominika Dána zacyklili a z něhož není cesty ven, pročež to celé působí jako ukřivděný manifest proti bohatým a mocným.
Největší slabinou Nežné fatamorgány je ovšem rozšafná osnova. Než se příběh dostane k jádru, uteče dobrá polovina a v té druhé se ani tak nevyšetřuje, jako spíš řeší problematika sametová revoluce z pohledu řadového policisty. Což je skvělé téma, paradoxně je však kazí nedořešená kriminální linie, jež se ke konci pro spisovatele stala spíše přítěží, než úhelným kamenem zápletky.

kniha: Scotland Yard - Grecian, Alex
trudoš | **** | před 159 dny

Není to dokonalé, hlavně kvůli natahované zápletce, ale zklamaný nejsem. Má s tím pravděpodobně dost společného to, že celé vyprávění na mě dýchlo neodolatelnou atmosférou seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Přičemž slabinou je akorát fakt, že všechny ty „moderní“ vyšetřovací techniky jsou do příběhu často násilně našroubovány, aby tam zkrátka byly, a už je jedno, že pro další vývoj událostí nemají valného významu.
Zato Londýn roku 1889 se Alexi Grecianovi povedl náramně. Nedbalá dekadence spodiny a chladná brutalita žití jsou vážně působivé; hlavně pro ten laxní přístup k bezpečnosti. Nechtěně se to však odráží na praxi kriminalistů, kteří jsou natolik zavaleni prací, že většinu vyšetřování ponechávají čistě dílu náhody. Problém je, že na každém z nich leží takový počet mrtvých, až je s podivem, že se historie vůbec dočkala nějaké spravedlnosti. Na druhou stranu, morbidní humor a tvrdohlavá nátura vyřešily za dobu existence detektivního žánru nejednu mnohem komplikovanější záhadu.

kniha: Žena s mateřským znaménkem - Nesser, Håkan
trudoš | ***1/2 | před 160 dny

Pro jednou autor upřednostnil dojemnou zápletku před suchopárným vyšetřováním. Naneštěstí to má za následek, že policisté jsou v kriminálce vlastně jen do počtu. Bez jakékoliv nadsázky by se totiž vyprávění klidně obešlo bez nich. Sice tu přibývají mrtví a oni nad tím ostentativně kroutí hlavou, jenže tak dlouho jsou o krok pozadu, až už je na nějakou „spravedlnost“ pozdě. Dost přitom selhává i samotný komisař, který jindy bez problémů vytuší vraha hned zkraje, ale tentokrát se v případu motá stejně, jako všichni ostatní.
Håkan Nesser tak přímo odkazuje na Nevěstu v černém Cornella Woolricha, přičemž znáte-li tuhle parádní noir klasiku, Žena s mateřským znaménkem vás ani při dobré vůli ze židle pravděpodobně nezvedne. Napsané je to skvěle a Van Veeteren opět perlí svým cynickým ostrovtipem, ovšem stinnou stránkou je, že chybí jakékoliv překvapení. Což u dvěstěpadesá­tistránkové knížky trošku zaskočí. Jste-li však fanouškem jako já, s benevolencí premiéra tenhle drobný nešvar přehlédnete.

kniha: Důvěra až za hrob - Rollins, David
trudoš | ***1/2 | před 161 dny

Stylem mi Důvěra až za hrob připomněla tvorbu Nelsona DeMillea a Lee Childa, ačkoli k oběma pánům má David Rollins daleko. V první řadě mi vadil nucený humor, kterým se snaží bývalý zvláštní vyšetřovatel Vin Cooper získat čtenářovo srdce. Jenže ono mu to v armádním prostředí nefunguje, lépe řečeno, nevěřím, že by mu to prošlo. Za druhé jsou to jeho profesní schopnosti, kdy si občas dává na čas se součtem dvou jednoduchých čísel, nebo třeba s takovou maličkostí, jako je prověření rodinného zázemí inkriminované oběti. Člověka pak moc nepřekvapí, že k rozlousknutí případu potřebuje čtyři sta stran, zatímco slavnější kolegové by si dost možná vystačili s polovinou.
Ale jako oddechovka rozhodně fajn – vyprávění šlape bez větších zádrhelů, hrdina trousí hlášky při každé příležitosti a zelené mozky jsou dle očekávání správně konspirativní. V důsledku tak román připomíná delší epizodu ze seriálu Námořní vyšetřovací služba, okleštěnou pouze na jednoho hrdinu a bez práce s forenzními důkazy.

kniha: Dvojitý kříž - Carter, Chris
Jana677 | ***1/2 | před 162 dny

Jsem životem otřískaná škatule, která už přečetla (nebo viděla v TV) tři zadnice thrillerů; je sakra obtížné mě něčím překvapit. Nedokázalo to ani první střetnutí s tvorbou Chrise Cartera. Osvědčený seriálový mustr o nadaném vyšetřovateli, se kterým si pohrává vraždící psychopat, nabídl pár nepříjemně brutálních scén, stručnou verzi policejní práce a mnoho výstřelů do tmy. Čtenář má samozřejmě proti detektivům výhodu znalosti všech účinkujících v dramatu a tím pádem také luxus odhadnout pachatele podstatně dříve než génius Hunter, ovšem na důvody je nutno čekat až do posledních stran. Žádné předhazované drobečky, z jakých si postupně seskládáme celkový obraz, kdepak, zase máme ve finále „blicí bombu“. Tak říkám klasické závěrečné pasáži, kdy sebejistý padouch v dialogu s klaďasem vyzvrací veškerou svou motivaci, způsob mordování a další detaily, aby bylo možné příběh uzavřít. Carterův literární styl ještě potřebuje vybrousit; atmosféra, zápletka i charakteristika postav na mě působily poněkud surovým, málo rafinovaným dojmem. Vše jsem zkrátka dostala naservírované rovnou pod čumák, nic mě nenutilo k samostatnému zamyšlení.
Pokud hledáte odpočinkovou, napínavou četbu se sympatickými hrdiny, co vás bez větších odboček dotáhne na vařené, krví umazané nudli až do finiše, našli jste. Za sebe bych „Dvojitému kříži“ vyryla tři vcelku spokojené, nepřevratné křížky: mám však na prvotiny mírnější kritéria a určitě věnuji pozornost i dalším případům Roberta Huntera, snad věrohodnějším a řemeslně vyšperkovanějším. 70%
P.S.: Překládat ten román chlap (heterosexuál), žádný drsný detektiv nebo pasák s trochou sebeúcty by ve větě nepoužil výraz „jejda!“, natož opakovaně.

12345678910poslední (65)2562 příspěvků celkem