RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (64)2534 příspěvků celkem
kniha: Výjimeční lidé - May, Peter
trudoš | ** | před 138 dny

Pokus Petera Maye o konspirační thriller v duchu Dana Browna, kdy kromě luštění hádanek máme možnost nahlédnout i pod plentu historie té které památky. Ovšem slovo „pokus“ není na začátku komentáře použito náhodou. Tohle se totiž hrubě nepovedlo, ať už pro neskutečnou překombinovanost, směšnou linii vyšetřování nebo nefunkční klíčové postavy. Ona tu v důsledku neklapne ani zápletka, která je vpravdě na kokos postavená. Pročež jediné co jsem schopen ocenit, je autorova stylistika a kouzelná úvodní sázka. Ta se však odbude jakoby mimoděk, aby se vše mohlo soustředit na laciné psychologické drama. A to ani nemluvím o tom, že původní smysl sázky – tedy dokázat, že pomocí moderních metod se dá rozklíčovat jakýkoliv starý případ – ztrácí na logice v okamžiku, kdy jsou inkriminované techniky použity jen pro určení DNA. Zbytek je jen hromada dohadů a odhadů, učiněných na základě informací vyhledaných pomocí Googlu a na Wikipedii. To je Enzo Macleod, detektivní eso moderní doby. Smutný příběh.

kniha: Přiznat vinu - Goffa, Martin
Sirius | ****1/2 | před 141 dny

Martinovi Goffovi teď vyšly dvě knížky s odstupem pár dnů. Prst na spoušti a Přiznat vinu. Já (možná podpořený velkou porcí zvědavosti) jsem sáhl po druhé jmenované. Zajímalo mě totiž, jak autor zvládne přechod k úplné novém hrdinovi, trochu jinému prostředí a univerzu (ačkoliv třeba v některé z dalších knih vykoukne Miko Syrový). Co se musí nechat především – Martin Goffa se od první knížky fakt vypracoval a jeho věci je radost číst. To jak píše je vážně skvělý. Je to dynamický, duchaplný a vůbec ne blbý. Takže to přečtete za pár hodin. A skvěle si při tom dáchnete. První půlka týhle knížky je takový retro (prostě rok 1996) a je taková svěží – jako dobrý víno za horkýho dne. Je z toho cítit to, že to vypraví mladej kluk, novinářský ucho, který začíná v první práci po škole. Je to poskok, co se vypracuje, když narazí na případ vraždy. Ne, není to Miko Syrový, ale Vráz má něco do sebe. A jestli budou časem další jeho příběhy, tak si je rád přečtu. Ačkoliv mě na to možná trochu štvalo, že Goffa přeskakuje z různých vypravěčských úhlů a nezůstává u jedný osoby.. A pak už je to takový hodně pocitový – Goffa zachycuje myšlenky jednotlivých postav…dělá to prostě a zároveň strašně silně. Je to taková antická tragédie v moderním hávu. Hodně smutná a melancholická. A všechno to spěje k šíleně mrazivý pointě. Takže z toho je ve výsledku jedna z nejsilnějších věcí, který Martin Goffa zatím napsal. Ale Štvanice a Vykoupení zatím vedou.

kniha: Oko bouře nad Downing Street - Higgins, Jack
trudoš | **** | před 141 dny

Očekával jsem nudnou akčňárnu poplatnou době svého vzniku a místo toho dostal strhující thriller, který si v kvalitě nezadá s těmi nejlepšími díly Fredericka Forsytha. Jen je mnohem méně popisný a čtenářsky atraktivnější. Jack Higgins povedeně spřádá fakta s fikcí, aniž by se snažil hrát si na velkou literaturu. Pořád však zůstává v rovině řemeslně nadstandardní stylistiky, kdy čtenáře nebaví pouze zápletka, ale i jazyk samotný. Oni v těch anglických školách zkrátka vědí, jak do svých žáků natlouct slovní zásobu, neomezující se pouze na několik základních literárních obratů. Nebýt tak pokaženého konce, který neúmyslně devalvuje předchozí vývoj událostí, šel bych bez ostychu v hodnocení na sto procent. Jedním z ústředních kladů románu je přitom i to, že Sean Dillon je obyčejný nájemný terorista, stejně bezskrupulózní jako vychytralý. Takový chladnokrevný antihrdina z časů, kdy se to ještě příliš nenosilo a jsem moc zvědavý, jakým směrem se bude jeho charakter vyvíjet v dalších románech.

kniha: Kočka - Hodek, Břetislav
trudoš | *** | před 142 dny

Ačkoli spisovatele Břetislava Hodka coby tvůrce uznávám, se svým literárním příspěvkem do nepočetného balíčku kvalitních českých detektivek mě příliš nenadchl. Což o to, jím vymyšlená postava majora Stanislava Kočky je sympatická pro svůj pedantský postoj, kdy si víc zakládá na reálném vidění motivů vražd než na fantaskních konspiracích. Jenže taky je nečekaně nudná. Jistě, autor se tak bezelstně otírá o fešáckého „konkurenta“ Exnera, nic to ale nemění na faktu, že postarší Kočka mě dřív ukolébal ke spánku, než že bych trnul nad propracovanou gradací zápletky. Nebo se alespoň bavil hrdinovým smyslem či nesmyslem pro humor.
A ona tomu odpovídá i celková stavba příběhu, který si sice cíleně utahuje z překombinovanosti románových kriminálek, ale zároveň nedokáže při finálním odhalování zkomponovat konstrukci zločinu o moc jinak. Přičemž eskapády majorovy sličné dcery Sabiny jsou tu tak nějak navíc, asi jen proto, aby přidaly otci na starostech a v závěru se mohlo trošičku zamoralizovat.

kniha: Absolutní přátelé - Le Carré, John
trudoš | ****1/2 | před 144 dny

John Le Carré je divnej patron. Jednou mě uchvátí, podruhé lehce unudí k smrti a potřetí zanechá zmatenějšího než ortodoxního žida na festivalu Love Parade. Podle toho i lítá moje hodnocení a těžko se odhodlávám k otevření jakéhokoliv dalšího díla. Jenže pak jsou tu knihy jako Absolutní přátelé a veškeré mé výhrady vůči autorovi mizí jako mávnutím proutku.
Jistě, je to opět pomalé vyprávění plné psychologických pitev, charakterních proměn a melancholického vzpomínání. Jenže tentokrát mě ta omáčka kolem naprosto strhla, což má na svědomí především ústřední motiv celého příběhu – co s neviditelnými agenty po pádu železné opony? Sled událostí neexperimentuje se čtenářovou pozorností, odvíjí se starosvětsky lineárně a drama nabírá stylově na obrátkách, aby vyvrcholilo nečekanou konfrontací. Ve svých dvaasedmdesáti letech tak dokázal Le Carré vyšvihnout perfektní špionážku, ve které precizně fungují staré postupy užité v moderních podmínkách. Kam se hrabe James Bond a všechny jeho kopie.

kniha: Ztracený - Weaver, Tim
Sirius | *** | před 144 dny

Kruh se uzavřel i pro mě. Sice to trvalo trochu dýl, než jsem čekal, ale mám přečteno. Ze Ztraceného mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu je tu všechno, co mám na Weaverových románech rád – vývoj hlavního hrdiny. Odhodlanost hrábnout si na dno. Trochu jiný prostředí než minule. Postupně dávkovaný napětí. A konec, co vás natáhne jak kšandy. Ale když máte „načteno“ víte, jak tohle vlastně dopadne. A pak střídání vypravěčských perspektiv mezi Heallym a Rakerem, takže ta knížka působí trochu jako Jekyll a Hyde. A je to super. Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že je tu podobný téma jako u Údolí mrtvých – vyšinutej vrah a jeho tajná laboratoř. A celý se mi to zdálo šíleně moc zamotaný. Ztracený mě bavil. Ale bavil mě asi ze všech Rakerových případů nejmíň. Teda spolu se Zlomeným srdcem. Tak uvidíme, co přinese Muž bez minulosti.

kniha: Psycho II - Bloch, Robert
trudoš | *** | před 145 dny

Výrazně slabší než kultovní „jednička“, přičemž těch šedesát procent je ode mě spíš jen z úcty k autorovi, než pro kvalitu díla jako takového. Dvacet let, jež od sebe obě knihy dělí, evidentně udělalo svoje. Do strany devadesát to ještě jde, vyprávění je sympaticky jednoduché, ačkoli postrádá příznačnou strohost předchozího románu. Je tu spousta zbytečných řečí okolo, ovšem pořád to jakžtakž šlape. Horší je to od okamžiku, kdy se příběh přenese do Hollywoodu. Nejen že se tu pořádně nic neděje a zápletka vrcholí až na posledních pěti stranách, ale samotný vývoj událostí je stejnou měrou zmatečný jako nepřesvědčivý. Většina aktérů pouze tluče špačky, nebo mudruje nad úpadkem morálky, a občas se leknou, když na ně někdo bafne. Když navíc thriller otevřete pěti brutálními vraždami, tak pozdějším podřezáním koťátka a zapálením filmových kulis u čtenářů příliš hrůzy nevyvoláte. Alespoň že závěr tomu spravil figuru, přestože si myslím, že většinu fanoušků pravděpodobně naštve, než potěší.

kniha: Podezřelý - Crais, Robert
Lmslaver | ****1/2 | před 147 dny

Knihu Podezřelý si užijí především zarytí pejskaři, příběh se točí kolem feny Maggie a policisty Scotta Jamese, kteří byli ve výkonu služby postřeleni (každý někde jinde) a oba se vyrovnávají s posttraumatickou stresovou poruchou. Po akčním úvodu děj zvolní a v první půlce převážně sledujeme vzájemné sbližování Scotta s Maggie a vyrovnávání s vlastní minulostí. Od poloviny se události začínají víc točit kolem pátrání po vrazích bývalé Scottovi parťačky a je to docela jízda. Otáčel jsem jednu stránku za druhou a hltal dychtivě příběh, který bohužel najednou nečekaně rychle skončil, až jsem měl pocit, že to byl moc ukvapený závěr a že tomu autor mohl dát ve finále víc šťávy. Body nakonec přidávám za originální detektivku okořeněnou světem psovodů a jejich věrných společníků.

kniha: Čtyři a půl kamaráda - Friedrich, Joachim
trudoš | **** | před 148 dny

Jednoduché, zábavné, a přitom nesklouzávající k obhroublému humoru. Na německého autora docela nezvyk. Dokonce nedojde ani na čtyřprocentního vtipálka, a to už je co říct. Joachim Friedrich sází na kouzlo klasických dětských dobrodružek, zároveň se však drží se zápletkou při zemi a nedělá ze čtenáře hlupáka. Sympatická čtveřice kamarádů snadno přiroste k srdci, aniž by se podbízela osobními dramaty. Jsou to zkrátka děti, takže se věčně handrkují mezi sebou, ale zároveň umí táhnout za jeden provaz, když se někdo z nich dostane do trablů. Dospělí tu pak fungují jen jako křoví a do příběhu zasahují až v okamžiku, kdy už se o slovo začíná hlásit realita. Morální ponaučení díky tomu působí nenásilně, a třebaže neoplývá bůhvíjakou originalitou, je milé a trefné.
Tahle série prostě staví na situační komice, přičemž si umí vystřelit z kultovního postavení slavnějších konkurentů, stejně jako je uctít. A tak si na své si přijdou i dospělí, což ještě dokonale podtrhují ilustrace Bohumila Fencla.

kniha: Kdo se směje naposled - Chase, James Hadley
trudoš | **** | před 149 dny

Přiznám se, že jsem byl v pokušení dát tři hvězdy, především kvůli prvoplánově překombinované motivaci hlavního padoucha. Když jsem ale zpětně porovnal klady a zápory, našel jsem víc věcí, které mě nadchly než naopak. Například závěrečná pointa je dokonalá. Nebo že hrdina je pro jednou (v porovnání s jinými autorovými knihami) trochu aktivnější, takže se skutečně snaží se svou nezáviděníhodnou situací něco dělat, přestože mu jsou neustále házeny klacky pod nohy. Člověk zákonitě musí obdivovat tu jeho vytrvalost. Taky je třeba říci, že i když si čtenář celou dobu myslí, že ví, jak se bude zápletka odvíjet, James Hadley Chase si s dějovou linkou důmyslně pohrává do poslední stránky a tahá z rukávu jedno překvapení za druhým. Opětovně dokazuje, že je mistrem jednoduchých zločinů s nápaditě rozehranými komplikacemi, to vše na pozadí všedních periférií, jež jsou atraktivní právě pro svou obyčejnost. Jeden se tak s problémy aktérů snadno adaptuje, a v tu chvíli má spisovatel napůl vyhráno.

kniha: Básník - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 151 dny

Novinář Jack McEvoy svým soukromým pátráním spustí vyšetřování údajných sebevražd policistů na celém území spojených států a zúčastní se jako pozorovatel FBI štvanice na brutálního sériového vraha. Část románu se Jack nechá vést příběhem pasivně a sleduje práci agentů, ale ke konci opět přebírá otěže pátrání (nebo si s ním jen hraje vrah jako s loutkou?). Každopádně je to další strhující thriller od Connellyho po jehož přečtení sice zůstává nevysvětleno pár otazníků, ale kdyby autor chtěl, dal by na ně odpovědi, jenže někdy kouzlo příběhu spočívá v tom, že není vyřčeno úplně všechno a o to se týká i této knihy.

kniha: Velice dlouhé schody - Velinský, Jaroslav
trudoš | ***** | před 154 dny

Přečteno jedním dechem, až jsem si u toho připadal jak Zátopek v Helsinkách. Jedna z věcí, které na Jaroslavu Velinském obdivuji, je jeho přirozená práce s češtinou, která z ní dělá neuvěřitelně tvárný prostředek k vyjádření. Vlastě ani nepotřebuji zápletku, stačí mi jen užívat si slovních obratů a větných spojení. Přitom se drží ve srozumitelné lidské rovině, kdy se člověk nemusí probírat významy květnatých metafor, aby rozkryl jádro myšlenky. Zkrátka soustružník v životě i literatuře.
Velice dlouhé schody mají jednoduchou osnovu, která graduje pozvolna, ale o to dramatičtější má finále. Autor tentokrát opracovává motiv sériového vraha, obloukem se však vyhýbá zavedeným klišé anglo-amerických thrillerů a děsivě věrohodně jej umisťuje do pražských uliček. Jestli vám však v mysli automaticky naskočil ruch velkoměsta, s klidem jej můžete vypustit. Tohle není Kriminálka Anděl, ale poctivá detektivka ve vilovém prostředí. Včetně takřka hororového závěru, který mě dodnes straší ve snech.

kniha: Smrt ve vlnách - Nešporová, Lenka
trudoš | *1/2 | před 155 dny

Paradoxně nejvíc mi tu chyběly nějaké detektivky. Ve valné většině jde o různé varianty příběhů o zločinu, přičemž když už některý s vybraných autorů svolí k vyšetřování, končí to bohužel kvalitativně na úrovni komiksových rébusů inspektora Štiky. A to i ty oplývají větší invencí a logikou než povídky v antologii předkládané.
Jestli bylo záměrem editorky Lenky Nešporové pošlapat pověst české detektivky, potom jí záměr vyšel na jedničku. Vzhledem k tomu, že se kniha honosí označením „22 krimipovídek od nejlepších českých autorů“, člověk by čekal, že to skutečně prošlo nějakým sítem. Jenže ty texty jednoduše nemají nic – nápad, spád, autenticitu. Většinu času jsem prozíval nad všedností historek, jež obsahují asi tolik překvapení, co poloprázdná sklenice vody. Navíc si prakticky žádný ze spisovatelů není schopen poradit s krátkým útvarem, takže příběhy působí uspěchaně, prvoplánově a pointu neviděly ani z rychlíku.
Nálepka „nejlepší“? To teda oni omylem, i kdybych zavřel oči a zatnul zuby.

kniha: Africká stopa - Villiers, Gérard de
trudoš | ** | před 157 dny

To je tak blbý, až je to pěkný. Agent Malko Linge je takový Marko Stone ve špionážní literatuře, akorát bez špetky charismatu. Není ani brilantně chytrý, abnormálně silný či nápaditě výřečný. Možná ale své nesporné klady úspěšně skrývá, protože jako operativec CIA má na kontě takřka dvě stě dobrodružství. Každopádně stran sexu si užívá, co hrdlo ráčí, neopomine jedinou příležitost nějakou sličnou děvu neobšťastnit do análu. Pokud možno pětkrát za knihu. Nuž, proti gustu…
Hloupoučký děj a lechtivé scény dělají z knihy vtipné počtení, pakliže jednoho užije na tenhle druh zábavy. V opačném případě vám průhledná osnova začne lézt na nervy poměrně záhy. Humoru je tu poskrovnu, zápletka je prostší než prostá a akce přijde ke slovu až v závěru, kdy se hrdina konečně pochlapí a všechny postřílí. Styl vyprávění je hodně uvolněný, je znát, že Gérard de Villiers při tvorbě myslel jen na to, jak dopřát čtenáři relax. V konečném důsledku nic jiného, než mužský protipól k ženským erotickým romancím.

kniha: Krev pro rusalku - Sněgoňová, Kristýna
Romusak | **1/2 | před 157 dny

Kniha napsaná českou autorkou, poměrně vysoké hodnocení, slušné komentáře, pustím se do ní (tedy myslím do knihy ne do autorky i když možná …). A teď vidím, že se dokonce odehrává v mém rodném Brně!

Rusalky živící se lidským masem pomůžou vyhrát jakousi válku ve prospěch Pospolitosti (což je vlastně dnešní V4), společenství Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, Poláků a Maďarů. No nevím co zmohly proti kulometům tankům, letadlům, ale dobrá. Zásluhy mají, to je jasná věc, ale co dál s nimi? Založíme Centrálu speciálních činností, která bude na víly dohlížet a držet je při zemi. V Centrále pracuje i Dominik, hlavní hrdina a zde je i hlavní problém knihy. Ten člověk se motá od ničeho k ničemu, je jen ve vleku událostí a pro jistotu nedělá raději vůbec nic, samá migréna, věčně ho někdo zachraňuje, připadá mě spíš jak „dívka v nesnázích“. Ghetto na Vinohradech mě připadá taky dost ulítlé, proč ne raději Husovice, Zábrdovice? Asi by si starousedlíci s rusalkami pili krev a možná se i žrali navzájem.

Nemůžu říct, že je to vyloženě špatná kniha, příběh je dobře vymyšlený a vesměs zábavný. S akčnějším Domem bych hodnotil hodně vysoko, ale takhle jen slabší průměr.

kniha: Farma - Smith, Tom Rob
trudoš | *** | před 158 dny

Docela zklamání. Přestože Tom Rob Smith vyloží na stůl hodně atraktivní karty, z následné hry není schopen vytřískat víc, než nějaké to zneužívání v dětství. Místo toho, aby historii plnou lží a klamů rozehrál v pořádné drama, nechá nejdřív odvyprávět jednu verzi a pak se zabývá tím, co by na ní mohlo být pravdy. A i když chvílemi člověku přeběhne mráz po zádech, výsledné finále je maximálně tuctové. Chyběla mi pořádná konfrontace, která by ve mně zanechala pocit zadostiučinění. Zkrátka jsem netušil, že místo thrilleru dostanu třistastránkovou psychoterapii s nejistým výsledkem. Taky úplně nechápu motiv hrdinovy sexuální orientace, protože na funkci to nemá absolutně žádný vliv. Nemluvě o autorově neochotě vystavět příběh dle tradičních postupů – místo toho experimentuje s bloky souvislého textu. Dlužno říct, že neúspěšně. Co mu naopak funguje perfektně je charakter osamělého švédského venkova, kde prvního souseda potkáte až po několika kilometrech. To bych taky brzy trpěl depresemi.

kniha: Odplata - Grant, Andrew
trudoš | **1/2 | před 160 dny

Začátek parádní, rychle zaujme a navnadí na další vývoj. Jenže pak to nějak celé ztrácí šmrnc. Jako by Andrew Grant nebyl schopen udržet si jednu dějovou linii, a tak přidává další a další, až jsem pomalu začal ztrácet přehled v tom, o co vlastně kráčí. Návaznost je přitom plynulá, přestože občas krapet divoká. Jenže průběžně odhazování atraktivních motivů celou věc maličko znepřehledňuje, což ostatně platí i o efektních postavách s vachrlatými základy, stran opodstatněnosti jejich rolí v příběhu. Navíc hrdina, co se neustále tváří jako bohém s bílou šálou a přitom dějem prochází jak řeznický nůž, byl pro mě uvěřitelný asi jako James Bond se svým špionským inkognitem. Přiznat mu ovšem musím několik povedených reakcí. Ostatně autor hodně spoléhá na dialogy, které jsou živé a je jich spousta. Hloupé je, když si člověk uvědomí, že mají funkci pouze okecávací a jen málokdy posunou zápletku někam dál. V 90. letech by to pro mě jistě byla pecka, dneska už je můj vkus bohužel trochu jinde.

kniha: Paměti agenta FBI - Frost, Scott
trudoš | **** | před 161 dny

Celou první polovinu jsem si deníkové záznamy mladého Dalea Coopera, který je obdařen stejnou měrou abnormální dávky geniality jako naivity, užíval. Obzvláště střední a vysoká škola stojí za to, především pak Cooperovo experimentování s důsledky absence spánku. Jenže právě někdy kolem strany osmdesát jsem si začal uvědomovat, že zápletka se asi konat nebude a celé to vyprávění mě najednou začalo nudit. Samotné přepisy sice dál bavily, protože skvěle mapují dobovou atmosféru i charakterový vývoj postavy, přičemž ne vždy jde Scott Frost na ruku očekáváním čtenářů. Jenže s ničím jiným než se zážitky oblíbené seriálové postavy autor nepřijde, což je obrovská škoda. To nejdůležitější, tedy rozepře s Windomem Earlem, prostě přijde a odejde, aniž by autor osvětlil víc, než co člověk vytušil z náznaků v televizi. Na druhou stranu odhalení identity takřka mytické Diany potěšilo pro svou jednoduchost – ne za vším musí být dojemný příběh. Suma sumárum, četlo se to skvěle, ale čekal jsem víc.

kniha: Poslední dítě - Hart, John
trudoš | ****1/2 | před 163 dny

Podmanivě strhující vyprávění s pomalým rozjezdem, a o to děsivějším finále. V mnoha ohledech to připomíná Tajemnou řeku Dennise Lehanea, konkrétně ten úvod o trojici kamarádů a únosu jednoho z nich. Právě tohoto motivu se John Hart drží, kdy po zmizelé dívce pátrá její čtrnáctiletý bratr, přestože všichni ostatní to už víceméně vzdali.
V čem autor exceluje, je perfektně zvládnutá psychologie postav. Dokáže uhrát náctiletého kluka, vyhořelého detektiva i pološíleného černocha a ve všech případech protagonistům věříte jejich výkony. Stavba zápletky je pravda maličko natahovaná a v některých okamžicích jsem měl i dojem, že si důležité zvraty vypomáhají náhodami, ale nevadilo mi to ani v nejmenším. Možná je to ale mou slabostí pro tenhle druh příběhů. Miluji, když spisovatelé umějí zachytit ty prchavé okamžiky naivního mládí, které najednou narazí na krutou realitu, a to s autentičností, jíž paradoxně nedokáže napodobit žádná fotografie ani film. Za mě jednoznačně autorova nejlepší kniha.

kniha: Výbuch - Robinson, Frank M.
Scortia, Thomas N.
trudoš | ***1/2 | před 165 dny

První půlka románu nás seznámí s problematikou staveb obřích tunelů a něco málo prozradí o mezinárodním terorismu. Taky samozřejmě dojde na obviňování zlovolných korporací, které šidí zaměstnance i práci samotnou. Pročež postupné vybíjení firemních společníků v ději maličko zaniká, a kdyby dotyční mrtví nezajímali alespoň čtenáře a dvojici hlavních hrdinů, byli by přehlédnuti úplně.
Pak ovšem nastupuje katastrofa jako taková, která zastiňuje veškeré dosavadní události a naprosto strhne svou děsivou autentičností. Naneštěstí duo Robinson & Scortia celou katarzi využijí jen k tomu, aby se zbavili hráčů, s nimiž by jinak měli problém, a celou partii výrazně zjednoduší. Následuje standardní thriller, který odměřuje čas přeživším v závalu, přičemž jedním z nich je i vrah, který to všechno spískal. A v tomhle ohledu dobrý.
PS – Komická mi přišla autorská potřeba udělat z padoucha zvráceného člověka. Takže to musí být homosexuál, který to dělá s vlastním bratrem. Kdyby to alespoň mělo význam.

kniha: Všechny staré nože - Steinhauer, Olen
trudoš | ***1/2 | před 167 dny

Jak mě nadchla jednoduchá zápletka, tak mě otrávilo fádní vyústění. Olen Steinhauer sice obratně žongluje s motivem dostatečným tak akorát pro povídku, jenže v důsledku všechno soustředí pouze na finále, které ovšem nemá příliš mnoho řešení, a tak vyvrcholení nepřekvapí. Mě osobně tedy spíš zklamalo, protože autor vsadil všechno na falešnou kartu, díky čemuž některé události zpětně ztrácejí na logice. A nutit protagonistům za každou cenu „šokující“ zvrat, a nepřímo tím popřít jejich profesní schopnosti, to se zkrátka nedělá.
Jinak ale spokojenost. Vyprávění má ideální rozsah, emoce fungují na jedničku a postavy jsou dostatečně nejednoznačné, aby čtenářovy sympatie průběžně přeskakovaly z jedné na druhou. Mrzí mě však nevyužitý potenciál mužského a ženského pohledu, který se vysloveně sám nabízel. Ale uznávám, že spisovatelovým úmyslem bylo psát thriller, ne společenský román, a proto se potřeboval držet určitých norem. Nebýt tak (pro mě) pokaženého konce, určitě bych hodnotil kladněji.

kniha: Ví o tobě - Pinborough, Sarah
trudoš | ***1/2 | před 168 dny

Nenáročný psychologický thriller s obehraným motivem „nevěřte nikomu“, který se však nebojí překročit hranice zaběhnutých klišé a dojít dál než ostatní. Sice paranormální vsuvka asi ne každému půjde pod nos, já však tuhle změnu oproti stereotypům oceňuji maximálně. Po všech těch vážně míněných Dívkách ve vlaku a Manželů od vedle, pro jednou román, který umí podchytit brakovitost žánru a vystřelit si taky trochu sám ze sebe (nebo ze čtenáře, záleží, jak se na to díváte).
Neříkám, že vyprávění nemá svoje mouchy – třeba když se Sarah Pinboroughová příliš spoléhá na závěr, jímž hodlá přebít všechno ostatní nebo ty tajnosti mezi milenci, které představují prvoplánovou zadělávku na konflikt. Na druhou stranu mě ale naprosto okouzlilo intrikování záporné postavy, jež si tak u mě vysloužila post nejlepšího padoucha roku. Ne že by mi byla sympatická, ale ta figura prostě v příběhu funguje, vyzařuje emoce, které ostatním chybí. Takže spokojenost, i když jde ve finále jen o takový lepší průměr.

kniha: Konzultant - McCarthy, Cormac
trudoš | **1/2 | před 169 dny

Po nadšení z konverzačky Vlak Sunset Limited jsem si od dalšího McCarthyho scénáře sliboval hodně. Jenže film není divadlo a to, co lze uhrát s málem na jevišti, zdaleka nemusí stačit na stříbrné plátno. O to spíš, jde-li o drsnou gangsterku z prostředí texasko-mexické hranice.
Nejde o to, že by Konzultant byl nudný, na to se tu toho děje příliš mnoho, navíc rozmluvy jsou živé, chytré a děsivé zároveň. Chybí však lepší vhled jak do zápletky, tak do nitra hrdinů, a nepřečtete-li si anotaci na přebalu knihy, dost hrozí, že se v ději vůbec nebudete orientovat. Z textu samotného to základní totiž nevyplývá, lépe řečeno, chybí zevrubnější shrnutí toho, o co komu vlastně jde. Brzy tak člověk dojde k bodu, kdy se už přestane v chaosu postav i motivací orientovat a začne se soustředit jen na to, co autor umí nejvíce – dialogy. Brutální finále pak sice ohromilo svou syrovostí, ovšem nešťastně utíná drama přesně v okamžiku, kdy jsem naopak očekával hrdinou intervenci. A tu já fakt potřeboval.

kniha: Triptych - Slaughter, Karin
Jana677 | **** | před 171 dny

Ale jo… Zatímco sérii „Grant County“ jsem vzdala po prvním dílu, jelikož mi hlavní hrdinové šplhali na nervy, Will Trent si získal více mých sympatií. Sice žlázy traumatizovaného vyšetřovatele produkují nadbytek estrogenu a zase tady máme „nechci tě/chci tě/nechci tě“ problémy, přesto komplikovaná chemie postav má své hlubší opodstatnění a slibný potenciál. Charaktery jsou pečlivě vypiplané, zápletka je řádně krutá, padouši jsou odporní až hanba, jakési drobné záblesky lidskosti jim však autorka neupírá. Detektivní složka románu úplně nefunguje, tady hrají prim emoce, instinkty a impulzivní skutky, ovšem pokud máte rádi psychologické thrillery a nejste cimprlich ohledně brutálnějších scén, „Triptych“ by se vám mohl trefit do vkusu.
Vykousnu sem osm krví ulepených a budu doufat, že nám příště paní spisovatelka Willa Trenta trochu pochlapí. A chci více šéfové Amandy, zdá se být zábavně sarkastickou mrchou :-) 75%

kniha: Poklad byzantského kupce - Erben, Václav
trudoš | ****1/2 | před 172 dny

Jsou čtyři tuzemští autoři, kteří mě před nějakým časem vyvedli z omylu, že česká detektivka stojí za prd. Nejdříve to byl Jaroslav Velinský s Otou Finkem, později duo Jan Zábrana a Josef Škvorecký s doktorem Pivoňkou a do třetice všeho dobrého právě Václav Erben se svým kapitánem Exnerem.
Podobně jako Fink nebo Pivoňka je i Exner dostatečně osobitý, aby nepůsobil dojmem laciné kopie západní konkurence. Navíc s přihlédnutím k tomu, v jaké době kniha vznikala, není příběhu prakticky co vytknout. Možná pan Erben nebyl příliš kovaný v technických postupech při zajišťování důkazů na místě činu, hravě to však dokázal zamaskovat promyšlenou zápletkou a hlavně živelností jednotlivých protagonistů. A přestože se veškeré vyšetřování odehrává v Čechách, ani jednou na mě nepůsobilo dojmem, že by spisovatel překračoval hranice reálného. Naopak, takhle autentickou detektivku jsem už dlouho nečetl. Čemuž asi nepřímo napomohl fakt, že se odehrává v době poválečné, a tím pádem v mém oblíbeném období.

kniha: Všude kolem černý les - Ware, Ruth
trudoš | *** | před 173 dny

Lehce paranoidní detektivka s příjemnou atmosférou, ne nepodobnou dílům Sary Shepardové či Tany Frenchové. Jenže kde prvně jmenovaná umí rozehrát atraktivní zápletku a ta druhá zas perfektně pracovat s psychologií postav, tam v obou případech Ruth Wareová malinko tápe. Přitom jsem paradoxně vůbec neměl problém se zápletkou, motiv jakési křivdy v minulosti, která po letech vystrkuje růžky, to je něco pro mě. Neřeším přitom, že hrdinka je tupější než tupá, když životní rozhodnutí činí na základě telefonických esemesek. Byla zajímavá i sympatická, a to bohatě stačilo. Jenže gradaci autorka nezvládla, což u tří set padesáti stránkového románu je problém. Záměrně se zatajují důležitá fakta, aby se nakonec ukázalo, že vlastně důležitá nebyla, přičemž jádro celé záhady je čtenáři jasné už v momentě, kdy se drama rozehraje. Nejvíc mě přitom mrzí množství motivů, které zůstaly nevyužity, jen s nimi bylo vyprávění účelově natahováno. A překombinovaná konstrukce zločinu to pak příliš nevylepšila.

kniha: Sršeň - Jamborová, Vita
Mrekaj, Dušan
trudoš | *1/2 | před 174 dny

Zápletka vystavěná na vesnickém dramatu, které by i fungovalo, kdyby tolik okatě nekopírovalo komerčně úspěšné scénáře z nekonečných televizních seriálů. Což v praxi znamená, že žádná rodina tu není normální, všichni chlapi automaticky zahýbají, a když náhodou ne oni, tak jejich manželky určitě. Výhrou bohužel není ani hlavní hrdina Petr, který věčně moralizuje nad chováním ostatním, zatímco on sám vesele skotačí s vdanou ženou, jež když mu nakonec vyzná lásku, od něj dostane tak akorát košem. Korunu autenticitě pak nasazuje jeho vměšování se do vyšetřování – vždyť přece byl v minulosti taky policajt, takže co by teď nemohl bez problémů nahlížet do spisů, zadávat práci laborantům nebo konzultovat případ se svědky i odborníky. Prostě pohoda, co na tom, že je aktuálně pošťák, ne kriminalista. Jako by autoři psali čistě pro vlastní potěšení a nijak se nezabývali tím, zda události mají nějaký smysl, opodstatnění či alespoň využití. Hlavně když se upotřebí maximální množství trojteček.

kniha: Krev na lopuchu - Vondruška, Vlastimil
Jana677 | *** | před 176 dny

„Krev na lopuchu“ jsem ulovila v knihovně, trávila jsem nad stránkami čas při zdlouhavém čekání na úřadech, dostala jsem se do poloviny a za zlaté prase jsem v sobě nedokázala vykřesat dostatečnou motivaci, abych knížku vrátila dočtenou. Tak především by se měla jmenovat „Na jedno kopyto“: povídky jsou poměrně krátké, ve vyrovnané (průměrné) kvalitě, zápletky jsou si podobné (motivem zločinů bývají chechtáky nebo coury), řešení jednoduchá, jelikož se v tom středověku snad všichni osobně znali, což vyšetřovatelům notně ulehčuje dedukci. „Detektivové“ rozmanitých povolání jsou vzájemně zaměnitelní, jen jména bez výraznější osobnosti.
S tvorbou Vlastimila Vondrušky mám málo zkušeností (jeden román kdysi dávno), na středověké detektivky jsem se těšila, ale těmto textům prostě scházel šmrnc. Každý z nich by mohl mile zapůsobit samostatně v nějakém časopise, případně v povídkové sbírce s více autory. Všechny v jednom svazku mě začaly brzy nudit, ani s těmi prostoji na úřadech nepomohly. Příběhy mě bohužel nevtáhly, tudíž jsem nedokázala ignorovat okolní hovory, klapání podpatků, podrážděnou samomluvu podezřelých existencí, zkrátka různé rušivé vlivy, co u dobrých knih obvykle bez problémů zredukuji na nepodstatný šum. A doma jsem raději vždy sáhla po jiných titulech. Je mi líto, za mě lehce odzívaných 55%.

kniha: Anděl zkázy - Crais, Robert
trudoš | ****1/2 | před 177 dny

Elvis Cole a Joe Pike si tentokrát vzali volno, přesto Robert Crais ani na okamžik nezklamal. Ubylo sice na humoru a příběh je vyprávěn v er-formě, nic mu to však neubírá na čtivosti, o adrenalinu nemluvě. Ostatně povolání Carol Starkeyové k tomu vysloveně svádí, protože jako pyrotechnička neustále žije na ostřích čepelí. A od dob Posledního detektiva, ve kterém s Elvisem chvilku spolupracovala, se vůbec nezměnila. Vlastně obráceně, protože chronologicky se Anděl zkázy odehrává před ním. Je to ženská s pořádně drsnou kůží a v kombinaci se slušňáckým kolegou, jemuž se přezdívá Coura, to vytváří neodolatelnou směs napětí i zábavy. Zápletka se přitom drží sympaticky při zemi, v podstatě se nevytáhnou paty z města, a když ano, jde jen o návštěvu věznice. A tak to mám rád, celek pak působí uvěřitelněji. Jedinou vadou na kráse pro mě byla nucená milenecká vsuvka, která mi k charakteru postav moc neladila. Ale beru to jako úlitbu čtenářskému zájmu, jenž podobné věci v žánru dodnes vyžaduje.

kniha: Hon na medvídka - Lahoda, Zdeněk
trudoš | ***1/2 | před 178 dny

Poctivá česká detektivka zasazená do prvorepublikových časů. Zdeněk Lahoda se přitom ani náznakem nesnaží kopírovat toliko slavné Panoptikum Jiřího Marka, ale je po všech stránkách svůj, možná jen s maličkou troškou Škvoreckého tuhle a špetkou Simenona támhle. Vyloženě slabší mi přišel pouze ve stavbě dramatické zápletky, protože už od poloviny je zřejmé, jak se události ohledně zločinu semlely a autor nejen že další vývoj nepromění nečekaným zvratem, ale policisté až do konce nadále zůstávají o krok pozadu. Finále pak trefně charakterizuje samotný inspektor Láska, který připodobňuje vyšetřování k honu na medvěda, který nakonec uštval sám sebe. Každopádně dobová atmosféra bezvadná, žádné nucené kudrlinky, aby bylo nostalgii učiněno zadost. Legrační mimo jiné je, že víc jak hlavní postavy, mě vlastně bavily spíš ty vedlejší, a to jak vystupováním, tak především mluvou. Největší zážitek pak byl sluha Alois Javůrek, jehož repertoár barvitých metafor a přirovnání mi několikrát vzal dech.

kniha: Strach za oponou - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 180 dny

Nové německé divadlo v Praze se potýká se sérií drobných sabotáží, pročež jeho ředitel najímá soukromého „čmuchala“ Eliáše Sattlera, aby odhalil jejich bezohledného pachatele. Ten pod falešnou záminkou proniká do zákulisí divadelního sboru, kde objevuje pro něj dosud neznámý svět herectví, maskérství a dramaturgie. Jenže prkna, co znamenají svět, skrývají mnohá tajemství a ne všichni stojí o to, aby vyplavala na povrch.
Podobně jako v případě novely Incident s dragouny i román Strach za oponou vystavěl Vilém Křížek po vzoru klasických děl Agathy Christie. Jenže tentokrát se to nepěkně promítlo do jednoduchosti zápletky, která v některých okamžicích působí málem až jako dětský komiksový rébus. V čem autor naopak exceluje, je zachycení živelné atmosféry posledních let Rakousko-Uherské Prahy a především pak vykreslením kulis budovy současné Státní opery. Je v tom znát láska i úcta k hudbě, kultuře, době. A tohle já vždycky dokážu ocenit, přestože mi samotná opera vlastně neříká vůbec nic.

kniha: Krutý pohled - Burke, James Lee
trudoš | ****1/2 | před 181 dny

Přestože u nás James Lee Burke není moc známý, za velkou louží je to žánrová legenda, srovnatelná s těmi nejslavnějšími ikonami moderního thrilleru. Hodně se na tom podepisuje fakt, že má blízko jak ke klasické drsné škole, tak i maličko k westernu, což v kombinaci s jižanskými kulisami vytváří uhrančivý koktejl plný kostlivců ve skříni, rasistických předsudků a svébytných pravidel. Tady se trable řeší pěkně postaru – sedne se na koně, dojede se k problému, zmlátí se do hranatý kuličky, to se pak zapije něčím hořkým a pěkný den je za námi.
Ani u Krutého pohledu tomu není jinak. Jen ta zápletka má trochu divoký rozjezd a chvilku trvá, než si člověk zvykne na všechny ty návraty do minulosti a hrdinovy promluvy k mrtvému kamarádovi. Na druhou stranu, základ je přesně podle mého gusta, kdy se osamělý vlk pouští do rozmotávání zdánlivě jasného případu, aby vyvolal malé soukromé peklo na zemi. Naneštěstí je těch motivů nakonec zbytečně moc, každý jeden by si klidně zasloužil vlastní román.

kniha: Hlavolam - Nesser, Håkan
trudoš | **** | před 183 dny

Opět zábavné, možná dokonce více, než předchozí dva svazky. Håkan Nesser si už ujasnil, co chce psát, zbytečně neexperimentuje a perlí především v dialozích mezi vyšetřujícími detektivy. Obzvláště jsem se bavil při vyslýchání osob spojených se záhadně zmizelými, kdy se detektivové snaží nenápadně položit otázku, zda dotyčný zmizelý neměl náhodou jedno varle. A opomenout nelze ani samotný postoj komisaře Van Veeterena ke všemu kolem sebe, který si vás pro svou lidskost prostě získá. A vůbec přitom nemusíte být Švéd.
Zápory se ovšem najdou. Ačkoliv je zápletka tentokrát rozehraná hodně zajímavě, jakmile autor vyloží karty na stůl, až do konce s žádnou další změnou nepřijde, a směr, kterým se příběh vydá, působí zbytečně depresivně v kontextu různých komických situací. Celkovou nesourodost atmosféry pak umocňuje podivný závěr, který spíš odpovídá umanutému rozhodnutí spisovatele, než přirozenému vyvrcholení událostí. Nebýt toho, byl by pro mě Hlavolam jednoznačně nejlepší román v sérii.

kniha: Levhart - Nesbø, Jo
Lmslaver | ****1/2 | před 185 dny

Přes sedm set stránek Levharta je za mnou a ani to nebolelo, naopak čtení to bylo svižné, zápletka se rozjíždí po pár stránkách, mrtví přibývají jak na běžícím pásu a o zvraty není nouze, ostatně jak je u Nesba zvykem. Mezi nejlepší řadím pasáž, která se odehrává v zasněžených horách, ale i finále v Kongu má svoje exotické kouzlo. Jen mi tu už trochu začíná vadit Holeho sebedestruktivní chování, mám na mysli chlast a teď přibyly i drogy. Ale když jde do tuhého, vyždímané tělo alkoholika dokáže překonat nečekané nástrahy od protivníků i v těžkých přírodních podmínkách.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 186 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Zatracená smůla - Westlake, Donald E.
trudoš | ***** | před 189 dny

Ať si každý říká, co chce, Donald Westlake byl génius humoristické gangsterky. V jeho případě bohatě stačilo, že postavy vešly na scénu, začaly komunikovat a zrodila se komedie.
Jenže to by nebyl Westlake, aby svým hrdinům neokořenil život pořádnou dávkou lapálií. A tentokrát jim naložil vrchovatý talíř trablů, přičemž situaci kupodivu nehrotí do extrému, ale spíš si vychutnává, jak se zlodějíčkové v motanici pomaloučku smaží, dokud to přirozený vývoj událostí umožňuje. Při zpětném pohledu se tak mohou některé etudy zdát možná zbytečné, přesto jsou pro svou grotesknost naprosto neodolatelné. Sama zápletka pak exceluje už v první třetině, kdy ještě Dortmunder netuší, do jakého problému kamarády uvrtal, ale všem přislibuje, že až viníka najde, udělá s ním krátký proces. Což následně vrcholí v okamžiku jeho prozření na policejní stanici. To jsou přesně ty momenty, pro které autora miluji, a které nedokáže nikdo napodobit. Alespoň ne s takovou grácií, suchým humorem a ironickými odmlkami.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan D.
trudoš | ***** | před 190 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s polovinou obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak šikovně vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

kniha: Dokonalá vražda - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 191 dny

Jednohubka, jíž by slušel spíš kabátek povídky než háv samostatného románu. V důsledku ale povedené, jen pointu jsem čekal originálnější vzhledem k tomu, jak okatě k ní autor směřuje. Ale uznávám, že není nic horšího, než zmlsaný gurmán, požadující od šéfkuchaře nějaké překvapení.
Čím si mě však knížečka naprosto získala, bylo odhalení Petera Jamese jakožto škodolibého spisovatele, libujícího si v černém humoru. Po všech těch depresivních thrillerech a ještě depresivnějších hororech, byla tohle příjemná změna, jež za těch sto dvacet stran stála. Osobně jsem si nejvíc užíval ústřední dvojici bezděčných zločinců, chystajících vraždu podle moderních kriminalistických seriálů, což vede jen k tomu, že při všem tom pečlivém plánování dělají kardinální chyby. Proto s čistým svědomím mohu říct, že odlehčená atmosféra vyprávění jen sedne, stejně jako oba nesympatičtí hrdinové bojující o čtenářovu přízeň, přičemž jeden je amatér větší než druhý. Taková Válka Roseových 2.0 v anglických kulisách.

kniha: Trampoty obhájce Rumpolea - Mortimer, John
trudoš | **** | před 192 dny

Maličko slabší než předchozí sbírka povídek, ale pořád naprostá spokojenost. Jednotlivé případy obhájce Rumpolea totiž získávají na pochmurnosti a soudní procesy už vůbec nepůsobí vyumělkovaně. Sám Horace Rumpole je nadále fantastickou parafrází britské nadutosti, přesvědčené o vlastní intelektuální nadřazenosti, která přitom naráží na samolibou neochotu přijmout nová společenská pravidla moderní doby. Ta postava je jednoduše geniální, slepě pokrytecká a komicky nafoukaná, právě tak akorát, aby byla komediální i tragická zároveň.
Musím také vyzdvihnout detail, že ne všechny příběhy končí prvoplánově dobře, a občas je v nich tolik ze skutečného života, až z toho jednoho mrazí. Skvěle pak fungují epizody ze soukromí některých figur, které se na pozadí hlavních zápletek průběžně vyvíjejí, takže je prostor pro humor na pokračování. V tomhle ohledu je znát, že John Mortimer si své literární postavy začíná užívat, a tak dává jejich právní, politické a sociální názory do širších souvislostí.

kniha: Krokodýl na písčině - Peters, Elizabeth
trudoš | **1/2 | před 193 dny

Spíš než detektivka v tradičním to slova smyslu, je Krokodýl na písčině romantickým čtivem s dobrodružnou zápletkou. Jakmile hrdinka nejčastěji přemýšlí nad tím, jak svému vyvolenému zašít díry v obleku, vyčistit špínu na líci a možná jej i trochu ostříhat, je víceméně zřejmé, že dostat padoucha do polepšovny bude až na poslední příčce jejích priorit. Zachraňuje to ovšem skutečnost, že Amélie Peabodyová je veskrze sympatickou dámou z viktoriánské Anglie, co má prořízlou pusu a nedá si nic líbit, není-li to tedy až příliš v rozporu se společenskými konvencemi. Jenže tam, kde Agatha Christie dokázala na relativně malém prostoru rozehrát plnohodnotné vyšetřování, Elizabeth Petersová pouze vaří z vody. Zápletka by tak šla shrnout do několika vět, a navíc je vlastně o ničem, přičemž všechny informace o egyptské archeologii jsou jen atraktivními kudrlinkami, které mají tenhle fakt zakrýt. Přesto to má svoje neodolatelné kouzlo, za což může především autorčina půvabně staromódní stylistika.

12345678910poslední (64)2534 příspěvků celkem