RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (66)2629 příspěvků celkem
kniha: Jak nevyloupit banku - Westlake, Donald E.
trudoš | **** | před 273 dny

Vím, že překlad názvu románu Jak nevyloupit banku je v českých hájích prakticky legendární, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že originál Help, I Am Being Held Prisoner vystihuje jeho charakter mnohem lépe. Což o to, banka se tady (ne)vylupuje, ale daleko podstatnější jsou zde nápisy POMOC, DRŽÍ MĚ V LAPÁKU, které rozčilují vedení kriminálu, protože se objevují na těch nejméně vhodných místech. A které všichni mylně považují za hrdinovu práci, vzhledem k jeho recesistické minulosti.
Každopádně, jste-li připraveni na komorní humoristický příběh z vězeňského prostředí, budete nadšeni. Donald E. Westlake hýří vtipem i originálními situacemi, ovšem stručnost, pospolitost a výraznější hlavní postava nějak zmizely. Ostatně, celé mi to přišlo, jako by si to psal autor pro vlastní potěšení, s protagonistou, který nemá se slavnějšími „zločinci“ jako Parker či Dortmunder moc společného – je více civilní, více obyčejný. Ale možná právě proto nakonec získal Harold Künde (je tam umlaut!) takovou slávu.

kniha: Provokatér - McBain, Ed
Lmslaver | **** | před 274 dny

Policisté z osmdesátého sedmého revíru mi dělali společnost ještě před i po pádu železné opony v dobách, než dorazila vlna módní severské krimi a občas se k nim vracím i v současnosti. Ed McBain je prostě krimi klasika. Zapomeňte na testy DNA a další nejnovější vychytávky forenzní vědy a ponořte se do poctivé policejní práce na případu ze šedesátých let…

kniha: Noční motýl - Nečas, Ondřej S.
trudoš | **** | před 275 dny

Na detektivkách Ondřeje S. Nečase mám rád, jak profesionálně k nim přistupuje. Žádné impulsivní psaní, kdy je děj tvořen za pochodu a pachatel zločinu se vyvrbí podle situace, či překombinované konspirace, jež mají za účel postrašit plebs. Ne, Nečas preferuje poctivou ruční práci a obzvláště na Nočním motýlovi je znát, že si nejdříve promyslel jednotlivé detaily a teprve pak začal komponovat příběh samotný. Každá z postav se tak v příběhu řídí smysluplnými pohnutkami, byť ty často zůstávají skryty až do konce vyprávění. Historické reálie přitom působí uvěřitelně, ačkoliv tady se autor drží zkrátka a kulisy využívá spíš k podmalování temné atmosféry, než pro potěchu znalců středověku.
Stinnou stránkou je množství hrdinů, mezi něž se tříští čtenářova pozornost i sympatie, přičemž Mojmír Mráz ze Žezlic není figurou natolik charismatickou, aby zastínila všechny ostatní. A na závěrečném vyústění je bohužel znát, nakolik byla jednoduchá zápletka s lupiči zbytečně přehlcena dalšími motivy.

kniha: Lapkové - Cooper, Tom
trudoš | **** | před 276 dny

Román z prostředí amerického Jihu, plný močálů, mokřad a vysokých teplot, s kulisami zachycenými natolik věrně, až se člověku při čtení potem rosí čelo. Negativem je však roztříštěná osnova, jako by se autor víc soustředil na propletenec dějových linií, než na zápletku samotnou. Krátké kapitoly a množství postav v tom pak dělají trochu maglajz, což za chybu považuji především kvůli tomu, že až v závěru se ukáže, nakolik jich jen pár mělo v příběhu skutečné opodstatnění. A i když se dočkáme nějakého toho napínavého momentu, celkově vyprávění schází spád, jenž by vývoji událostí udával rytmus.
Přesto musím říct, že jsem si ty pitoreskní lidské osudy užíval plnými doušky, stejně jako jednotlivé figury, z nichž žádná nevyniká bůhvíjak kladnými vlastnostmi. Většinou ochmelkové, násilníci a věční bručouni. V tomhle ohledu je to hodně lidské, ačkoli jako thriller nepříliš funkční. Zkrátka jaký život, takový noir, aneb Vítejte v kraji na konci světa. Až jsem z toho chytal návaly trudomyslnosti.

kniha: Na zimu zavřeno - Horst, Jørn Lier
trudoš | *** | před 277 dny

Svým způsobem povedená komorní kriminálka s těžko pochopitelným zločinem, kde práce policie postupně odhaluje další a další skutečnosti, až se vše spojí do smysluplného celku. Jenže nějak mi to celé připomínalo německé seriály, kde je sice všechno jak má být, ale zároveň to působí hrozně sterilně. Tedy alespoň do okamžiku, než Jørn Lier Horst začne bezděčně obhajovat vykrádače chat – to se mi otevřela kudla v kapse. Že si takovéto zločiny nemám brát osobně? No, to běž k šípku a sám si to neber osobně.
Každopádně po vzoru severského standardu se kromě vyšetřování samotného podíváme i do soukromí ústředních protagonistů, takže se z toho stává málem společenský román, reflektující život obyčejných lidí. Rodina, vztahy, křivdy, práce, kolegové, přátelé i nepřátelé, prostě normálka. To vše prokládáno nezbytným mudrováním, jako bych se nemohl obejít bez dobře míněných rad fiktivní postavy s fiktivními starostmi. A právě tahle vata mi jinak sympatickou detektivku shodila do širých vod průměru.

kniha: Chladný den pro vraždu - Stabenow, Dana
trudoš | ****1/2 | před 280 dny

Tohle je kniha přesně podle mého gusta. Svižná a drsná, přičemž jestli vznikla před jedním rokem nebo třiceti lety, na ní nepoznáte. Proč? Protože aljašské divočině je úplně jedno, kterým směrem se ubírá náš kalendář. Tady se zastavil čas už před tisíci lety a zdejší lidi zajímá maximálně to, jak přežijí nadcházející zimu. Podle toho také Dana Stabenow konstruuje svou detektivku, osekanou na nejnutnější propriety – řízná hrdinka, jednoduchá zápletka, obvyklí podezřelí. Zároveň z toho ale čiší důvěrná znalost prostředí, láska k přírodě a především střízlivý pohled na realitu. Přitom čtenáře nezatěžuje přecitlivělými dramaty, moralistickými světonázory a už vůbec ne překombinovanou řezničinou, v níž by těžko hledal logiku i Hannibal Lecter. Což pro mě, přiznám se, bylo neuvěřitelně osvěžující a už vůbec bych to nečekal u spisovatelky. Cynické kulisy indiánské rezervace, v níž zákonitě platí úplně jiná pravidla, než v okolním „civilizovaném“ světě, tomu dodávají charismatický přesah.

kniha: Utrpení neviňátek - Saul, John
Jana677 | ** | před 281 dny

KOMENTÁŘ BUDE OBSAHOVAT SPOILERY, PROTOŽE JEDINĚ TAK MOHU DEMONSTROVAT ROZČAROVÁNÍ Z KNIHY, POTAŽMO JEJÍHO AUTORA.
Tohle je mé pravděpodobně první i poslední setkání s Johnem Saulem. Poměrně brzy mi začalo být jasné, že tento spisovatel neumí pracovat s psychikou postav jako Stephen King, nedokáže mě fascinovat podivnem jako Clive Barker, nemá neotřelé nápady jako Joe Hill a dokonce není ani tak průměrný řemeslník jako Dean Koontz.
Příběhu o dávném zločinu a rodinné kletbě nelze upřít jistou dávku atmosféry, popis prostředí je dostatečný a zdánlivá klišé autor rozdrtil s nelítostnou brutalitou. V čem naopak naprosto selhal, to jsou postavy a jejich nevěrohodné chování, výpadky v logice. Teď přijdou avizované SPOILERY:

Prolog ukáže 100 let starý zločin a pak se přesuneme časem do 60. let minulého století. Seznámíme se s rodinou Congerových, manželi Jackem a Rose, jejich třináctiletou dcerou Elizabeth a desetiletou Sarah. Mladší děvčátko už rok nemluví, uzavřelo se do svého světa poté, co bylo v lese brutálně zbito svým otcem. Celou knihu mě dráždilo, proč chlap, co poslal své dítě do nemocnice a způsobil mu vážnou duševní poruchu, stále žije pod jednou střechou se svou rodinou. Jak je možné, že nebyl trestán nebo zavřen do léčebny, když všichni obyvatelé městečka o jeho nepochopitelném zločinu věděli?! Jak by po něčem takovém mohl nadále zůstávat v blízkosti své oběti, přičemž manželka mu vyčítá impotenci a alkoholismus (a sama s ním nasává), nikoliv zraněnou a postiženou holčičku?! Nikoho ani nenapadne možnost, že by se bezdůvodný výbuch násilí mohl opakovat… WTF?!
Na Congerovic obřím pozemku se začnou ztrácet děti a narazila jsem na další iritující prvek: houbaři u nás projevují větší zanícení pro sběr lesních plodin, než co dle povrchního popisu předváděli pátrači v Saulově knížce. Sezvání dobrovolníků probíhá v poklidu jak na čaj o páté, žádní psovodi se psy, nehledá se zdaleka všude. Existuje legenda o jeskyni skryté na mořském pobřeží, ale Jack Conger, hlavní podezřelý, existenci jeskyně zpochybní, proto se pátrání do těch míst nepřenese… WTF?!
Další podivnost: je nalezena část těla jednoho z pohřešovaných dětí a do domu Congerových přijíždí šerif, co zatím netuší, proč byli on a lékař přivoláni. Congerovi sedí, nemluví, chlastají a šerif jim bez otázek půl hodiny dolévá brandy, než sleze z patra hospodyně, aby mu oznámila, že vedle v kuchyni leží dětská ruka. Jedno dítě je tedy s nejvyšší pravděpodobností mrtvé, o dalších dvou se nic neví; poslední chlapec, čerstvě pohřešovaný, se měl dle informací svědka vydat na pobřeží, ale pátrání z jakéhosi mně utajeného důvodu probíhá v lese. WTF?! Co mě dorazilo úplně: právě začalo sněžit, nastal první den zimy, tak se hledání (stále bez psů) po pár hodinách odkládá NA JARO! WTF?! Obvykle se ke knížkám chovám ohleduplně, ovšem tahle po šerifově prohlášení zažila letecký den. Nakonec jsem se donutila dočíst těch pár stránek do konce a překousnout několik dalších nesmyslů.

Snažím se zohlednit, že Saul román napsal před čtyřiceti lety, ale četla jsem i starší knihy, kde se postavy chovaly věrohodně, logicky, přiměřeně situaci. Tady jsou všichni nepochopitelně vlažní, když mají být hysteričtí, a krve by se v nich nedořezal, když přijde dcera domů špinavá od bláta. Oběti únosu se nepokoušejí všemi dostupnými silami uniknout, podvolují se tyranovi prakticky bez odporu, rodiče se místo urputného hledání smíří se ztrátou potomků (vždyť už jejich reakce při zmizení dětí nebyly příliš emotivní)… V tomhle románu zkrátka nic nefunguje, jak by mělo.

Co dodat? Zvláštní zmínku zasluhují nesmírně nudné, zdlouhavé, šroubované, banální až otravné dialogy a já si musím horko těžko připomínat, proč dávám dvě hvězdičky: solidní atmosféra, nekompromisní bourání klišé. 40% s utrženýma ušima a sbohem, Mr. Saul.

kniha: Vdova - Barton, Fiona
Jana677 | ***1/2 | před 282 dny

Únos dítěte: pro rodiče noční můra, pro tvůrce knih a filmů emotivně úderné téma. Fiona Barton se nesnížila k nadměrnému ždímání citů, s dějem nikam nespěchá, informace z ní lezou jak z chlupaté deky. Dlouhou dobu ponechává čtenáře v nejistotě, zda jsme svědky snahy usvědčit pedofilního násilníka, nebo sledujeme justiční a mediální štvanici na člověka sice nepříjemného, ale přece jen nevinného v souvislosti s daným zločinem.
Příběh se podle potřeby přesouvá mezi osobami, kterých se zmizení dvouletého děvčátka nějakým způsobem dotklo. Máme zde detektiva, co si případ pustil až příliš k tělu, schopnou reportérku a její lov na sólokapra, občas odskočíme k matce. Nejvíce prostoru dostává linie z pohledu manželky hlavního podezřelého, autorka tuto osobnost odhaluje po vrstvách, loupe její duši jako cibuli. Člověk by si nad poddajnou ženuškou Jean snad i zabrečel, spíše z frustrace než ze soucitu.
Jakpak „Vdovu“ ocejchovat? Literární řemeslo vystřihla paní spisovatelka slušné, trpěliví potápěči do psychických hlubin si přijdou na své, mám ovšem námitky vůči několika chatrným dějovým berličkám. Nebudu přísná, tato prvotina si dle mého názoru zaslouží trochu shovívavosti. 70%

kniha: Zlodějka příběhů - Klevisová, Michaela
trudoš | ** | před 283 dny

Protože jsou mi telenovely proti srsti, není asi žádným překvapením, že ani druhý případ inspektora Josefa Bergmana nebyl v mém případě výhrou v loterii. Nemůžu ale Michaele Klevisové upřít cit pro propracovanou psychologii jednotlivých postav – naneštěstí však postav, které mi byly absolutně putna, přičemž navíc jen málokterá z nich měla se zápletkou něco společného. Což je vůbec zvláštní autorčina záliba, rozepisovat se nad tragédiemi těch i oněch a natahovat tak banální kompozici o zločinu z nenávisti. Zajímavý je alespoň svět televizního šoubyznysu, jenže podobně jako v nekonečných seriálech, i tady je to všechno pouze o vztazích a intrikách, které rámují vyšetřování obyčejné české vraždičky. V tomhle ohledu je potom role detektiva zbytečná, jelikož tentokrát nefunguje jako katalyzátor událostí, ale spíše jako vrba, která si všechny vyslechne a pak ukáže na vraha. Ovšem ne kvůli tomu, že by geniální dedukcí všechno odhalil, ono to zkrátka tak nějak samo vyplyne z průběhu událostí.

kniha: Masožravý lunapark - Snicket, Lemony
trudoš | **** | před 284 dny

Lemony Snicket se blíží k finále a místo toho, aby začal předkládat odpovědi, natahuje epizodní díly do čím dál většího extrému. A tak zápletka, která by šla shrnout do tří vět má prostor tří stovek stran. Ale nevadí, protože hravá stylistika dělá ze čtení skutečné potěšení a jednotlivé peripetie baví svou samotnou podstatou. Ta nonšalantní atmosféra starořecké tragédie a teatrální vystupování jednotlivých figur jsou prostě neodolatelné. Obzvláště miluji vysvětlování komplikovaných slov, jež by dětskému čtenáři mohla znít třebas jen trošičku cizokrajně. Tohle je zkrátka kniha, která pobaví ty, které bavily i ty předchozí a nezasvěcený bude s největší pravděpodobností jen nevěřícně kroutit hlavou.
Každopádně tentokrát vyprávění nejede úplně dle předepsaných not, takže dojde na pár zajímavých překvapení, včetně napínavého konce, jaký série ještě rozhodně nenabídla. Pročež je další pokračování prakticky nezbytností, druhou možností je už pouze dobrovolný výmaz paměti pomocí elektrošoků.

kniha: Sbohem buď, lásko má - Chandler, Raymond
Sirius | *** | před 284 dny

moje tour s Chandlerem a Marlowem pokračuje. A asi to nebude jedna z mých nejoblíbenějších knih jako Hluboký spánek (na tom je prostě něco, díky čemu mě ta knížka pokaždý baví) Jasně, je to fajn nahláškovaný, Phill Marlowe je prostě Phill Marlowe a Chandlerovy popisy mě zase dost bavily a začátek je skvěle rozehranej. Jenže pak se do toho zamotá případ s vydíráním a další vražda a člověk začíná mít místy pocit, že potřebuje mít kompas (ne-li rovnou mapu), aby se v tomhle labyrintu vyznal a uvědomil si, co k čemu patří. Naštěstí se to ale zlomí, Chandler dodá efektivní scénu z léčebny a hlášku: „Dokaž, že si dost chlap a obleč si ty kalhoty“ a pak už to sviští dost příjemně k finále, kde se to všechno spojí dohromady, vysvětlí a… a hlavně to finále je fakt velká pecka.

kniha: Temnější než noc - Connelly, Michael
Lmslaver | **** | před 284 dny

Harry Bosch se nejednou ocitl v nelibosti některých nadřízených, nebo dokonce v hledáčku vnitřního oddělení (policajti policajtů), ale v této knize se dokonce stane hlavním podezřelým z vraždy. První housle tu ovšem nemá Bosch, ale McCaleb bývalý agent FBI profilista, který neodolá volání bývalé profese odhalovat zločince. Vždy jsem na Connellyho knihách uznával, jak dokáže čtivě popsat policejní rutinu a vtáhnout do příběhu oproštěných od krkolomných zvratů, bohužel v Temnější než noc pravidlo porušil a já zcela nedokázal překousnout a strávit tenhle překombinovaný konspirační případ. Proto u mě jen čtyřhvězdičkové ohodnocení.

kniha: Barva noci - Lindsey, David L.
trudoš | *** | před 285 dny

Jestli máte chuť na něco opravdu rychlého a jednoduchého, s krátkými kapitolami a spoustou překvapivých zvratů, je Barva noci ideální volbou. Ale opravdu jen v případě, že chcete něco nenáročného. Protože David Lindsey se snaží být natolik překvapivý, až je to komické. Hlavně vzhledem k tomu, že většinu jeho triků prokouknete mnohem dříve, než s nimi vůbec vyrukuje. Na druhou stranu tak neustále udržuje čtenáře v napětí, a jak tahá další a další esa z rukávu, začnete se tím bavit.
V druhé půlce však nečekaně přibrzdí a to hned ve dvou rovinách, do kterých vyprávění rozdělil. V obou se buduje plán na odstranění nepřítele a v obou jde všechno víceméně podle plánu, bez nějakých zásadních komplikací. Ovšem na to, jak hlavní hrdina neustále machruje, že dvacet let pracoval pro tajné služby je neuvěřitelně naivní ohledně nových známostí a autonehody své ženy. Ale možná je to věkem, žádný mladík už to není. Bůh ví, co budou předvádět Jason Bourne nebo James Bond, až jim potáhne na šedesátku.

kniha: Bez duše - Stručovský, Martin
trudoš | ** | před 287 dny

Jednu věc musím rozhodně pochválit – čtivost. Dozajista nebudete mít problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne. Ale pak už tu jsou z mé strany jen negativa. V první řadě je Matěj Mlynář přehnaně velkej drsňák, co v noci zachraňuje dámy v nesnázích a přes den vypomáhá mamince v knihkupectví. Cítil jsem v tom až moc velkou snahu o českou obdobu Jacka Reachera či Matthewa Scuddera. Jenže co funguje za velkou louží, v Jindřichově Hradci fatálně selhává. Navíc jak u něj, tak i u zbytku postav mi chyběla určitá chemie, která by z románu dělala něco víc, než jen špatnou epizodu ze seriálu Detektiv Martin Tomsa. Čímž se dostáváme k zápletce. Ta se sice rozehraje mile atraktivně, jenže někde ve třetině jsem si uvědomil, že děj místy působí až absurdně a táhne se jako žvejkačka. Přičemž ve výsledku mi vlastně bylo fuk, zdali hrdina odhalí, kdo za čím stojí.
Každopádně to nebylo úplně blbý a hlavně začátek byl fajn, ale kdyby autora někdo klepl přes prsty, tak by to možná bylo lepší.

kniha: Večerní zprávy - Hailey, Arthur
trudoš | **** | před 288 dny

Dlouhá léta jsem žil v domnění, že nejupovídanějším autorem „áčkových“ thrillerů je Frederick Forsyth. A ono ejhle, Arthur Hailey mu v lecčems šlape na paty. Jenže kvalitního vypravěče poznáte právě díky tomu, že i vatu umí podat toliko strhujícím způsobem. Tedy ne že bych neměl výhrady ke zbytečnému množství postav nebo příliš mnoha nedokonavým odbočkám, ale pořád se to četlo náramně.
Příjemně potěšila nekompromisnost teroristů, kterým na obětech nezáleží a tak je do posledního okamžiku nejisté, jak to celé dopadne. A hlavně, je o koho se bát. Naopak tvůrci zazlívám okaté přehlížení akcí speciálních složek, jež jako by po celou dobu v klidu seděly na židli a točily prsty mlýnek. V čem ovšem Hailey naprosto exceluje, je dokonalá znalost prostředí, do něhož děj zasazuje – a v tomto případě jde o televizní zpravodajství. Jistě, devadesátá léta jsou už za námi a tak to celé působí krapet archaicky, ale popsané je to tak famózním způsobem, až člověka mrzí, že to takhle nefunguje do dneška.

kniha: Noční motýl - Nečas, Ondřej S.
Sirius | *** | před 289 dny

motýle je teď v kurzu ;) a tenhle má navíc úžasnou obálku od Lubomíra Kupčíka a napsal ho Ondřej S. Nečas. Byl jsem na to dost zvědavej, protože se mi líbily případy Hejtmana Ambrože, Nečasovy příspěvky do Kladiva mě v dávných dobách hodně bavily a… autorovi prostě detektivka sedla a já byl zvědavej, jak si s ní poradí, když nebude mít k ruce fantasy prvky… a poradil si s tím dost šalamounsky (protože stejně jako Juraj Červenák) zvolil hřiště v podobě historický detektivky, kde se dá operovat s pověrčivosti lidí… takže najednou máme na scéně báchorku o víle, co likviduje všechno živý, co hejbe. Což je v totální rozporu s aristotelskou logikou, kterou vyznává Mojmír Mráz (hlavní vyšetřovatel knížky). Co se nedá týhle knížce upřít jsou tři věci. 1) čtivost – nemáte problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne (nedoporučuju brát na dlouhou dovolenou), 2) cit pro atmosféru – ta je opravdu ale opravdu úžasná a dodává knížce potřebnou šťávu) 3) finále a zvraty – jo, v tomhle mě ta knížka fakt rozsekala a cokoliv prozradit by bylo zločinem, ale už jen kvůli tomu fakt doporučuju knížku přečíst. S čím jsem ale mě problém byly postavy – podobně jako u Hejtmana Ambrože i tady se pracuje s týmem vyšetřovatelů – > Mojmír Mráz a jeho tři pomocníci. A ani jeden z nich mě fakt nebavil. Mráz je jednookej chlap, co si vyřezává figurky… cítil jsem v tom trochu snahu, aby to byla (možná) taková trochu drsnější obdoba Viléma z Baskervilu (co používá i meč), ale prostě ten chlap mě nebavil. Jak u něj tak u zbytku tý party mi chyběla určitá chemie (a něco čím by se mi trochu zapsali pod kůži), která je u Steina, Barbariče (a Jaroše). I přes to je ale Noční motýl pohodová detektivka, která se topí v mrtvolách. Uvidíme, co přinesou další díly. Třeba to bude příště i trochu nosnější tým pátračů, na který se budu příště těšit.

kniha: Vraní dívka - Sund, Erik Axl
trudoš | ** | před 289 dny

Jak občas kritizuju spisovatelky, že nezvládají mužské postavy, tak tady si musím rýpnout do pánů Jerkera Erikssona a Håkana Axlandera Sundquista. Protože hrdinky v jejich podání jsou za a) nesnesitelně hysterické, za b) extrémně přecitlivělé, a za c) lezoucí na nervy vedlejším postavám i čtenáři samotnému. Zlí jazykové budou namítat, že to přece koresponduje se skutečností, ale v tomhle ohledu jsou moje zkušenosti rozdílné.
Ale k Vraní dívce. To je vám taková manýristická detektivní telenovela, v níž jde autorům o jediné – obrátit čtenáři žaludek. Jenže celá hororová část končí u pseudouměleckého zpracování různorodých zhůvěřilostí, páchaných na dětech a víc v tom není. Je tu sice jakýsi pokus o propracovanou psychologii, jenže ta působí jako by byla převzatá z wikipedie. Navíc nejsou schopni zmatenou zápletku dovést do nějakého konce, přičemž jim nedělá sebemenší problém mávnout rukou nad ústředním motivem, aby se vesele mohli věnovat „šokujícímu“ zvratu, který všechno obrací naruby.

kniha: Na mou duši - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 290 dny

Výrazně lepší než předchozí díl, člověk má zase jednou pocit, že se něco skutečně děje, což ještě podtrhne závěr, ve kterém přibude i nová mrtvola. Cílová rovinka se zkrátka blíží a autorce tak nezbývá, než pomalu přejít do sprintu. Přesto si neodpustila dál nechat Emmu bloumat bez toho, že by něco vyšetřovala. A opět se opakuje motiv toho, že je na počátku nastaven jeden podezřelý, aby se na konci ukázalo, že ten to vlastně spáchat nemohl. Ještě že už to v příští knize skončí, páč možní viníci docházejí. Zvraty jsou ovšem lepší, než ty minulé, ačkoli je otázkou, nakolik jsou pro základní dějovou linku podstatné. Hodně stranou jsou přitom hrdinčiny kamarádky ze Hry lží, jako by najednou přestaly existovat. Docela zvláštní odklon, když to člověk srovná třeba s Roztomilými malými lhářkami, ale nemůžu říct, že by to bylo ke škodě. Holčičí tlachání se dá snášet jen do určité míry. Pravdou každopádně je, že jak jde série do finále, konečně mě i začíná zajímat, jak to celé vlastně dopadne.

kniha: Krutá hra - Simmons, Dan
Lmslaver | ***** | před 292 dny

Krutá hra je pocta Dana Simmonse Richardu Starkovi (pseudonym D.E. Westtlake) a taky proto je Joe Kurtz obdobný grázlík jako Starkův Parker. Má svůj osobitý smysl pro spravedlnost, vlastní žebříček hodnot a vše co se mu postaví do cesty jednoduše převálcuje. Zápletka sice není bůhvíjak sofistikovaná, ale příběh je naservírován excelentním způsobem bez zbytečné vaty a já se celou četbu královsky bavil.

kniha: Vězeň z Guantanáma - Spark, David
trudoš | ** | před 293 dny

Obliba severských kriminálek je natolik v kurzu, že už si je píší i sami Češi. Alespoň to se anotace románu Vězeň z Guantanáma snaží naznačit, ačkoli děj samotný má se Skandinávií společného pouze to, že hrdina je Nor. Ale ne že by to hrálo roli.
Ostatně celé vyprávění na mě působilo značně neuspořádaným dojmem, jako by měl autor zajímavý nápad, ale literární redaktor mu nedokázal přitáhnout otěže. Pravidla detektivky tak jdou zcela stranou, stylistika je přelétavá jako včelka Mája a autenticita dostává na zadek od okamžiku, kdy se na scéně objeví první mrtvola, jež je tu jen proto, aby mohla zaklapnout do hrdinovy konspirační teorie. Ta pak určuje směr dalšího vyprávění, kterému se do cesty kupodivu neklade příliš mnoho překážek, opomeneme-li tedy druhou dějovou linii, která dlouhou dobu čtenáře akorát mate. Ale při stosedmdesátis­tránkovém rozsahu není čas ztrácet čas, takže nakonec všechno sedne na své místo, přičemž nechybí ani mystický podtext a nějaký ten populistický světonázor.

kniha: Turista - Steinhauer, Olen
trudoš | ***1/2 | před 294 dny

Jen Bůh a Tomáš Němec vás mohou přesvědčit, abyste jednu knihu zkusili rozečíst natřikrát. Ale nakonec to stálo za to, a ne že ne. Turista je totiž zvláštní thriller. Zvláštní tím, že jeho nejsilnější stránkou je závěr, který přichází sice s očekávatelným, ale přesto strhujícím dějem. Plusem je také způsob jakým Olen Steinhauer zcivilnil špionážní řemeslo takřka až na dřeň. Zapomeňte na super agenty, řešící neřešitelné. Autor více staví na autentičnosti než na akčním spádu, o čemž svědčí pouhé dvě přestřelky na celých čtyř stech padesáti stránkách. A podobně je na tom i rozvržení zápletky. Z jednoduchého případu hledání vraha se brzy stává doslova pavučina různých lží, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Jenže odhalením jedné záhady dostanete střípek jiné, která zase pomůže rozklíčovat další. Tedy místo přímé cesty vás čeká obchůzka poměrně širokým obloukem. V kombinaci s emoční roztříštěností hrdiny tak ve výsledku dostáváte chytrý, ale na můj vkus až zbytečně psychologizují­cí román.

kniha: Whiskey, krv a striebro - Hatala, Martin
trudoš | ***1/2 | před 295 dny

„Jediný mystický text, ktorý som kedy čítal, bolo daňové právo.“
V rámci spisovatelovy profesní dráhy jsem čekal legraci a to byla chyba. Protože i když nechybí v povídkách cynické hlášky, nadsázka rozhodně ano. Přičemž ta stylizovaná kombinace americké drsné školy a urban fantasy má na svědomí, že hlavně zpočátku působí text zbytečně uměle. Což ještě umocňují autorovy tendence využívat zaběhnuté motivy a jen málokdy přijít s něčím vlastním. Kulisy tak nemají čím překvapit, naopak čtenáře až zaskočí, co všechno tvůrce při vysvětlování zákonitostí vlastního univerza vynechal. Přitom ale nepíše vůbec špatně, evidentně si uvědomuje svoje slabiny i přednosti a oboje umí důsledně využít. Jenže ačkoliv většinu zápletek rozjede sympaticky jednoduše, poměrně záhy mu nakynou a tříští se v nepřehledné skrumáži událostí.
Na závěr dlužno podotknout, že Martin Hatala nevytváří další laciný plagiát zaklínače, ale snaží se jít vlastní cestou. Nedaří se mu to stoprocentně, ale potenciál tu bezesporu je.

kniha: Nežná fatamorgána - Dán, Dominik
trudoš | ** | před 296 dny

Já si prostě na ten autorův styl psaní, kdy se bezděčně pohybuje na hranici vážně myšleného thrilleru a vesnické komedie, nedokážu zvyknout. Jeho snaha vykreslit postavy důvěrně totiž vede pouze k tomu, že se všichni chovají jako burani na hasičském bále a samo vyšetřování podle toho taky vypadá. A opilečtí detektivové jsou zábavní jen do té doby, než čtenář zjistí, že jediné v čem jsou skutečně dobří, je chlastání a chvástání. Stejně tak mě štve černobílé vidění světa, do něhož se hrdinové Dominika Dána zacyklili a z něhož není cesty ven, pročež to celé působí jako ukřivděný manifest proti bohatým a mocným.
Největší slabinou Nežné fatamorgány je ovšem rozšafná osnova. Než se příběh dostane k jádru, uteče dobrá polovina a v té druhé se ani tak nevyšetřuje, jako spíš řeší problematika sametová revoluce z pohledu řadového policisty. Což je skvělé téma, paradoxně je však kazí nedořešená kriminální linie, jež se ke konci pro spisovatele stala spíše přítěží, než úhelným kamenem zápletky.

kniha: Scotland Yard - Grecian, Alex
trudoš | **** | před 297 dny

Není to dokonalé, hlavně kvůli natahované zápletce, ale zklamaný nejsem. Má s tím pravděpodobně dost společného to, že celé vyprávění na mě dýchlo neodolatelnou atmosférou seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Přičemž slabinou je akorát fakt, že všechny ty „moderní“ vyšetřovací techniky jsou do příběhu často násilně našroubovány, aby tam zkrátka byly, a už je jedno, že pro další vývoj událostí nemají valného významu.
Zato Londýn roku 1889 se Alexi Grecianovi povedl náramně. Nedbalá dekadence spodiny a chladná brutalita žití jsou vážně působivé; hlavně pro ten laxní přístup k bezpečnosti. Nechtěně se to však odráží na praxi kriminalistů, kteří jsou natolik zavaleni prací, že většinu vyšetřování ponechávají čistě dílu náhody. Problém je, že na každém z nich leží takový počet mrtvých, až je s podivem, že se historie vůbec dočkala nějaké spravedlnosti. Na druhou stranu, morbidní humor a tvrdohlavá nátura vyřešily za dobu existence detektivního žánru nejednu mnohem komplikovanější záhadu.

kniha: Žena s mateřským znaménkem - Nesser, Håkan
trudoš | ***1/2 | před 298 dny

Pro jednou autor upřednostnil dojemnou zápletku před suchopárným vyšetřováním. Naneštěstí to má za následek, že policisté jsou v kriminálce vlastně jen do počtu. Bez jakékoliv nadsázky by se totiž vyprávění klidně obešlo bez nich. Sice tu přibývají mrtví a oni nad tím ostentativně kroutí hlavou, jenže tak dlouho jsou o krok pozadu, až už je na nějakou „spravedlnost“ pozdě. Dost přitom selhává i samotný komisař, který jindy bez problémů vytuší vraha hned zkraje, ale tentokrát se v případu motá stejně, jako všichni ostatní.
Håkan Nesser tak přímo odkazuje na Nevěstu v černém Cornella Woolricha, přičemž znáte-li tuhle parádní noir klasiku, Žena s mateřským znaménkem vás ani při dobré vůli ze židle pravděpodobně nezvedne. Napsané je to skvěle a Van Veeteren opět perlí svým cynickým ostrovtipem, ovšem stinnou stránkou je, že chybí jakékoliv překvapení. Což u dvěstěpadesá­tistránkové knížky trošku zaskočí. Jste-li však fanouškem jako já, s benevolencí premiéra tenhle drobný nešvar přehlédnete.

kniha: Důvěra až za hrob - Rollins, David
trudoš | ***1/2 | před 300 dny

Stylem mi Důvěra až za hrob připomněla tvorbu Nelsona DeMillea a Lee Childa, ačkoli k oběma pánům má David Rollins daleko. V první řadě mi vadil nucený humor, kterým se snaží bývalý zvláštní vyšetřovatel Vin Cooper získat čtenářovo srdce. Jenže ono mu to v armádním prostředí nefunguje, lépe řečeno, nevěřím, že by mu to prošlo. Za druhé jsou to jeho profesní schopnosti, kdy si občas dává na čas se součtem dvou jednoduchých čísel, nebo třeba s takovou maličkostí, jako je prověření rodinného zázemí inkriminované oběti. Člověka pak moc nepřekvapí, že k rozlousknutí případu potřebuje čtyři sta stran, zatímco slavnější kolegové by si dost možná vystačili s polovinou.
Ale jako oddechovka rozhodně fajn – vyprávění šlape bez větších zádrhelů, hrdina trousí hlášky při každé příležitosti a zelené mozky jsou dle očekávání správně konspirativní. V důsledku tak román připomíná delší epizodu ze seriálu Námořní vyšetřovací služba, okleštěnou pouze na jednoho hrdinu a bez práce s forenzními důkazy.

kniha: Dvojitý kříž - Carter, Chris
Jana677 | ***1/2 | před 301 dny

Jsem životem otřískaná škatule, která už přečetla (nebo viděla v TV) tři zadnice thrillerů; je sakra obtížné mě něčím překvapit. Nedokázalo to ani první střetnutí s tvorbou Chrise Cartera. Osvědčený seriálový mustr o nadaném vyšetřovateli, se kterým si pohrává vraždící psychopat, nabídl pár nepříjemně brutálních scén, stručnou verzi policejní práce a mnoho výstřelů do tmy. Čtenář má samozřejmě proti detektivům výhodu znalosti všech účinkujících v dramatu a tím pádem také luxus odhadnout pachatele podstatně dříve než génius Hunter, ovšem na důvody je nutno čekat až do posledních stran. Žádné předhazované drobečky, z jakých si postupně seskládáme celkový obraz, kdepak, zase máme ve finále „blicí bombu“. Tak říkám klasické závěrečné pasáži, kdy sebejistý padouch v dialogu s klaďasem vyzvrací veškerou svou motivaci, způsob mordování a další detaily, aby bylo možné příběh uzavřít. Carterův literární styl ještě potřebuje vybrousit; atmosféra, zápletka i charakteristika postav na mě působily poněkud surovým, málo rafinovaným dojmem. Vše jsem zkrátka dostala naservírované rovnou pod čumák, nic mě nenutilo k samostatnému zamyšlení.
Pokud hledáte odpočinkovou, napínavou četbu se sympatickými hrdiny, co vás bez větších odboček dotáhne na vařené, krví umazané nudli až do finiše, našli jste. Za sebe bych „Dvojitému kříži“ vyryla tři vcelku spokojené, nepřevratné křížky: mám však na prvotiny mírnější kritéria a určitě věnuji pozornost i dalším případům Roberta Huntera, snad věrohodnějším a řemeslně vyšperkovanějším. 70%
P.S.: Překládat ten román chlap (heterosexuál), žádný drsný detektiv nebo pasák s trochou sebeúcty by ve větě nepoužil výraz „jejda!“, natož opakovaně.

kniha: Věštcův rok - Soule, Charles
trudoš | ***1/2 | před 302 dny

Nebýt nic neříkajícího konce, hodnotil bych plným počtem. Jenže jak Charles Soule thriller pěkně rozjede a po celou dobu udržuje čtenáře v nejistotě stran prorockých sdělení, tak v závěru nejen že vyměkne, ale navíc nenabídne žádné vysvětlení. Nečekal jsem doslovný návod k použití, ale když někdo vystaví příběh na nějaké záhadě a pak celé tajemství nechá plavat, dokáže mi to akorát hnout žlučí. Přitom jsem se ale po celou dobu skutečně bavil, už jen proto, že se vyprávění dlouho drží v civilní rovině a člověk je vysloveně zvědav, kam celá ta patálie povede. Vyzdvihnout přitom musím autorův cit pro vytvoření atypických postav, které snadno přirostou k srdci – Guru je prostě famózní záporačka a dvojka nýmandů, kterým do náruče spadne hrnec zlata, a oni pořádně nevědí, co s ním, jakbysmet. Za zmínku také stojí povedená koncepce, kdy jste vrženi doprostřed vyprávění a teprve někde za polovinou se začnou objasňovat důležité podrobnosti, aniž by se však vývoj událostí stával nepřehledným.

kniha: Ruso a mizející tanečnice - Downie, Ruth
trudoš | ****1/2 | před 303 dny

„Rozvod z tebe udělal smutného cynika, příteli.“
„Rozvod ne… to manželství.“
Na začátek je třeba říci, že kniha není o gladiátorských zápasech, jak evokuje obálka, ale lékařským historickým románem s detektivní zápletkou. Také je na ní znát, že jde o debut. Ne že by byla špatně napsaná, ovšem koncepce zápletky je až zbytečně rozšafná. Naopak co se týče dialogů a postav, předvádí Ruth Downieová řemeslnou zručnost, již mnozí mistři hledají desetiletí. Především nesnázemi provázený medik Gaius Petreius Ruso opravdu stojí za to. Ten kdyby jen tušil, nakolik řeči o zcivilnění Británie římskou kulturou jsou nepravdou, zůstal by raději v daleko méně nebezpečné Africe.
Se špetkou benevolence má vyprávění blízko k tvorbě Ariany Franklinové, i když tohle přirovnání není úplně čestné. Na textech Franklinové je totiž znát, že se snaží držet se co nejvěrněji dobových reálií, naproti tomu Downieová bezostyšně přiznává, že pracuje více s fabulací, než s doložitelnými fakty. Báječné jsou každopádně obě.

kniha: Panoptikum - Deaver, Jeffery
trudoš | **** | před 305 dny

Musí se nechat, že Jeffery Deaver moc dobře chápe, co taková kriminální povídka jako literární útvar obnáší a snaží se toho bezezbytku využít. Jenže je jako kolotočář na pouti a po první skvělé jízdě tam dá druhou, třetí, pátou, desátou a ono to najednou začne maličko nudit. Takže i když jsou jeho příběhy plné zvratů, člověk rychle prohlédne opakující se koncepci a výsledné pointy přestanou být nečekané. Markantnější je to o to víc, když se už v úvodu upozorní, že ne všechno je takové, jaké se zdá, pročež čtenářova paranoia jede na sto procent. Tenhle neduh by v normální antologii s dalšími autory nebyl znát, ale jak jsou texty od jednoho tvůrce takhle pěkně u sebe, nelze si podobností nevšimnout. Obrana je však jednoduchá – dávkovat si povídky hezky s odstupem. Protože když už nic jiného, je v tom obrovské nadání pro vymýšlení zapeklitých situací a evidentní radost z tvorby. Velkým plusem je pak také fakt, že si Deaver uvědomuje svoje slabiny a umí je použít k celkovému odlehčení.

kniha: Tropická deprese - Lindsay, Jeff
trudoš | *** | před 306 dny

Vždycky jsem si myslel, že tendence Jeffa Lindsaye rozepisovat se nad zbytečnostmi přišla až s úspěchem drahouška Dextera. Románový debut z roku 1994 však dokazuje, že to v něm bylo už od počátku. Jenže zatímco Dexter Morgan roztržitost osnovy snadno schoval za vtipné komentáře, Billy Knight na mě zapůsobil pouze jako ufňukaný macho, který žije ve vlastním uzavřeném vesmíru, v němž jsou všichni kromě něj kreténi. A jak je to celé na vážno, většina humoru se u mě bohužel zcela minula účinkem. Nemluvě o autorově snaze kráčet ve stopách klasické drsné školy, avšak stylistiku často hrotí do natolik křečovité pózy, že kouzlo bezděčné nadsázky zcela mizí. Ostatně zápletka sama nepřichází s příliš originálním motivem, Lindsay jednoduše spoléhá na to, že staré osvědčené ingredience budou v rámci krátkého rozsahu dobré i po prošlé záruce. Přitom ale kvalitní momenty, nápady a postavy tu jsou, jen jako by si tvůrce nevěděl přesně rady s tím, jak je řemeslně dát do smysluplného románového celku.

kniha: Tmavomodré sbohem - MacDonald, John D.
trudoš | **** | před 307 dny

Píše se rok 1964 a Travis McGee se poprvé představuje čtenářům coby moderní bludný rytíř, který se snaží držet mimo hledáček úřadů a zároveň si plně užívá svobody, jakou mu dává život na lodi. Jako soukromý vyšetřovatel na volné noze přijme zakázku barové tanečnice, jež by si ráda vyřídila účty s podvodníkem, co ji připravil o otcovy nakradené diamanty. Naneštěstí ne všechno je tak černobílé, jak se na první pohled zdá…
Čím se Tmavomodré sbohem rozhodně může pochlubit, jsou nápadité metafory a podmanivé monology. Horší už je to se schematickou zápletkou, protože ta vlastně nemá v rukávu žádný zásadní zvrat. Ovšem na prostoru sto sedmdesáti stran to zas není nic neodpustitelného, vzhledem k tomu, že příběh končí dřív, než by se jeden dokázal začít nudit. Nečekaným překvapením je, že John D. MacDonald nepatří mezi spisovatele, co by si libovali v humorném odlehčení. Tohle je spíš poctivý boxerský mač s řemeslně čistou stylistikou, která se však ani po padesáti letech nemá za co stydět.

kniha: Psi z Rigy - Mankell, Henning
Jana677 | **1/2 | před 309 dny

Román na mě vykoukl z regálu v obecní knihovně: švédské detektivka, Wallander, hmm, to je nějaký relativně úspěšný seriál, ne? Měla jsem „Mrtvé ve člunu“ raději nechat plavat, jak jsem si prosíravě radila v průběhu bilancování po první třetině.
Atmosféra mohla být tísnivější: autoři poznamenaní totalitou by rozervané Lotyšsko zvládli zahustit přesvědčivěji a do větší hloubky. Hlavní hrdina je zoufale obyčejný, nejistý, zmatený: dostat bůra pokaždé, když se zeptal „co nevidím, co jsem přehlédl, co tady dělám“, zafinancovala bych si zubní implantát. Holt potřebuji charismatičtější postavy – chlap nemusí být zrovna superman jako Jack Reacher, uvítala bych však rozhodnější typ s pečlivějším plánováním i postupem. Wallander byl pouhý chaoticky poletující pytlík ve větru, kterému občas přifoukávaly šťastné náhody. U ženské bych ráda znala důvod, proč se do ní zamiloval – tentokrát to prostě nevím, jelikož dialogům chybí jiskra a o neodolatelném vzhledu jsem nenašla zmínku… zoufalství a zranitelnost mi ke splašení hormonů muže v krizi středního věku přijdou trochu málo.
Množství vět, odstavců, ve výsledku celých stran je naprosto zbytečných: já sice chápu, že policejní práce takhle asi vypadá – spousta tápání, dotazů na jedno brdo a opakujících se myšlenek, čtenářsky to ovšem není atraktivní (=plýtvání lesy a čtenářovým časem). Zápletka příliš neponoukala mou zvědavost: překvapila jedině svou nedotažeností a vlastně jsem dočetla jen proto, abych nevzdala druhou knihu v krátké době. Autor inzeroval pachatele hned od prvního setkání příliš očividně a jeho snaha odvést pozornost k jinému podezřelému byla přinejlepším nešikovná. Nalezení veledůležitého testamentu raději nebudu komentovat, mé nevěřícné odplivnutí by vyžadovalo spoilery.
Ve finále zůstalo více otázek než odpovědí (např. proč vlastně ti mrtví skončili ve člunu a ne jako krmení pro ryby; vysvětlení ani tak nekulhalo, jako se stěží nemohoucně plazilo). Možná budou další fakta následovat v příštím díle, rozhodně se ho však nechystám číst. Nejzajímavější poznatek z románu je ten, že si všichni Švédi soudružsky tykají. Tak teda sbohem, Henningu, pro mne jsi svá díla zřejmě nepsal, třetí hvězdu Ti dávám s krajním sebezapřením. 50%

kniha: Dlouhán v okně - Valenta, Edvard
trudoš | **1/2 | před 309 dny

Komorní psychologická detektivka s jednou vraždou, vícero podezřelými a množstvím nejasných stop. Samotné vyšetřování se odvíjí především v konverzační rovině, což pro mě bylo stejnou měrou zajímavé, jako úmorně nudné. Edvard Valenta totiž není typickým spisovatelem, jenž by šel čtenáři vstřícně na ruku. Er-formu vyprávění příležitostně prokládá pracovními diktáty nadřízeného sekretářce, aniž by to však mělo jiného významu, než uměleckou parafu na výsledném obrazu. Neříkám, že mě to nezaujalo, ale nevyužitý potenciál vysloveně zklamal.
Kapitán Viktor Hurych také není právě hrdinou s atraktivními škraloupy na cti nebo nezvyklými dedukčními schopnostmi. Spíš takový medvídek koala, který nikam nepospíchá a rád si sem tam zdřímne. Dokáže však brilantním způsobem odhalovat zlo v lidských srdcích a to pouze díky přirozenému nadání vést dialog prakticky s kýmkoliv. Jenže v kombinaci s protiburžoazní agitkou a dobovou atmosférou uvolněného socialismu to zrovna žádnou strhující četbu nepřináší.

kniha: Dům z karet - Dobbs, Michael
trudoš | **** | před 311 dny

Thriller pro silné povahy, uvědomí-li si člověk, že to celé není jen autorská fantasmagorie, ale slabý odvar toho, co se v politice skutečně děje. Michael Dobbs se nedopouští akčních výstřelků a jeho hrdinové se pohybují spíše v zákulisí hlavního dění, což zápletce výrazně přidává na uvěřitelnosti. Fascinující přitom je, kolik toho lze připodobnit k dění na české politické scéně. I když je to jako srovnávat světový šampionát s okresním přeborem.
Naneštěstí přímočará premisa románu je zároveň jeho slabinou. Poměrně záhy je totiž vytyčen cíl a my už pak jen sledujeme bezohlednou cestu k němu, přičemž všechny ty špinavé triky v zásadě nepřekročí rámec očekávaného. A přestože je to podané skvěle, Francis Urquhart není právě typem antihrdiny, který by si mě dokázal získat. Navíc stran jeho opozičních protivníků vlastně ani není o čem mluvit. Chybí tak zvrat či moment napětí, že by něco mohlo dopadnout jinak, než bylo naplánováno. Ještě ale není všem dnům konec a další díl třeba překvapí.

kniha: Ostrov - Perry, Thomas
trudoš | **** | před 313 dny

Prvotním Harryho impulsem bylo zmizet ze scény, protože okrást šéfa podsvětí Los Angeles nutně smrdí krchovem. Teprve v druhém plánu začal přemýšlet, jak na svém útěku vydělat. Na mysl mu tak přišla myšlenka daňového ráje uprostřed průzračných vod Karibiku. Má to však jeden háček – žádný z existujících ostrovů není k mání. Proto je třeba si nějaký vlastní vybudovat pěkně od nuly. A pak jej chránit před finančními žraloky…
Americký spisovatel Thomas Perry žánrově zůstává u toho, co umí nejlíp, tedy komediální gangsterky. V tomhle ohledu naprosto exceluje celou první polovinu románu, kdy přichází s neotřelou zápletkou a důmyslným způsobem komplikuje hrdinům život. Jakmile se však vývoj událostí trochu ustálí, až do konce se prakticky nehne z místa, takže odhadnout výsledek finálního konfliktu není bohužel příliš obtížné. Přesto musím hodnotit kladně, už jen pro ty perfektně rozehrané party marginálních postav a jeden nezapomenutelný výslech nájemného zabijáka kolumbijským generálem.

kniha: Alchymistova šifra - Sands, Kevin
trudoš | **** | před 314 dny

Svižný román pro mládež, spadající spíše do kategorie historické detektivky, než klasické fantasy. Už jen proto, že na reáliích si dal spisovatel docela záležet a tím jediným, co z toho dělá fantastiku, je trocha té alchymie. Rád bych ale zdůraznil, že historická stránka zde není slabinou, Kevin Sands rozhodně neupřednostňuje popisy středověkých kulis před tempem příběhu. Jen s těmi mládežníky je trochu na štíru, Liga uvědomělých maminek určitě radost mít nebude – poměrně slušně se tu vraždí a rozpáraní lékárníci jsou jen úvodem pro sekeru v obličeji nebo utržené končetiny. Nemůžu však říct, že by se tvůrce v násilí vyžíval, spíš to vyplývá ze samotné podstaty hrůzného dobrodružství.
Tohle je zkrátka jedna z těch knih, kterou neradi odložíte, dokud nebude dočtená. Zápletka je správně tajuplná, padouši extrémně prohnilí a nebezpečí vysloveně hmatatelné, přičemž velkým kladem pro mě byla i taková drobnost, že hrdina není revoltující puberťák, ale obyčejný kluk v nezáviděníhodné situaci.

kniha: Město schodů - Bennett, Robert Jackson
Jana677 | ****1/2 | před 315 dny

„Město schodů“ – ten název nabádá k předpokladu, že kniha obsahuje spoustu popisů různých surreálných městských zákoutí, nicméně autor se v tomto směru příliš nevyžívá, spíše naznačuje a ponechává prostor pro imaginaci čtenářů. Město Bulikov, na jehož území se většinu stránek nacházíme, není pouhým prostředím: působilo na mě jako živoucí tvor, pokřivený, proměnlivý, ztýraný, vydechující hutnou atmosféru. Jeden z velkých kladů románu.
Další plus můžeme autorovi připsat za postavy, které nešustí papírem. Hlavní hrdince Shaře, zapálené vědkyni a agentce s ochabující loajalitou, by sice z mého hlediska neškodilo více charismatu, bohatě to však vynahrazují svérázní vedlejší hráči. Sigrud je příjemně pragmatický barbar, který se s ničím nemaže a prostě kráčí skrz problémy. Guvernérka Mulagheshová je okouzlujícím způsobem přímá, žádná uhlazená politička s korektním slovníkem. Určitě zajímavou figurkou je Otec města Votrov, jakkoliv mé emoce kolem něj všemožně kolísaly.
Na počátku je vražda, ovšem detektivní část „Města schodů“ – pátrání po pachateli zločinu – celkem kulhá, nakonec je to pouhá dějová berlička. Podstatou je objevování světa, přesněji Kontinentu, jeho historie, kultura… Božstva. Obvykle nemám příliš v oblibě, když v knihách vystupují bohové, Bennett naštěstí patří k nemnoha autorům, co zvládli mou mírnou averzi k danému tématu spolehlivě smáznout. V několika ohledech dokázal božské vlivy zpracovat originálně, jinými nepřekvapil… rozhodně nabídl dostatek námětů k přemýšlení i značnou porci dobrodružství. A těch pár velevzácných prvků originality přiklonilo mou misku vah téměř k metě nejvyšší, téměř, třeba se poštěstí u dalšího dílu. 85%

kniha: Přesilová hra - Frýbort, Pavel
trudoš | **1/2 | před 316 dny

Chtěl jsem si udělat představu o ikoně českého kriminálního románu a tedy: žádná sláva. Z knihy Power-play totiž doslova čiší hurástylistika polistopadové tvorby. Rychle, rychle se vyrovnat západním kapitalistům a českým čtenářům dokázat, že umíme drsnou školu zasadit i do tuzemského prostředí. Jenže nakonec to celé vyznívá spíš jako školka než škola. Pronášet skrze rty krkolomné nadávky a házet v plac svůj světonázor z vás druhého Raymonda Chandlera prostě neudělá. Ovšem svoje místo v historii české detektivky Pavel Frýbort bezesporu má, podobně jako třeba Dominik Dán v té slovenské.
Ale k románu jako takovému. Máme tu dvojí vyšetřování, které se náležitě propojí – to je nám náhodička. Ostatně pomocí náhody se odhalují i hlavní podezřelí, takže na nějaké policejní finesy zapomeňte. Honza Jareš tu akorát bloumá od čerta k ďáblu, dokud se všechno samospádem nějak nerozmotá. A tak mě vlastně bavila jen ta věrně zachycená atmosféra hroutícího se socialismu, jež je naštěstí už za námi.

kniha: Převzetí moci - Flynn, Vince
trudoš | ****1/2 | před 317 dny

„Já s teroristy nevyjednávám, slečno Tutwilerová. Já je zabíjím.“
Zpočátku na mě román působil přesně tím dojmem, kvůli kterému jsem jej celé roky obcházel obloukem. Amíci jsou nejlepší, nejhodnější, nejúpřímnější, bla bla bla bla. Roztáhnutý popis supertajné vojenské operace spočívající v únosu zločineckého pohlavára přímo z týlu nepřítele, určitě zaujme každého nadšence vojenské techniky a výcviku, ale cynického rýpala jako jsem já, neohromil ani náhodou.
Jenže pak přišel zvrat, kdy skupina teroristů vezme útokem Bílý dům a podaří se jim ho uzmout do své moci. Od tohoto okamžiku začíná prvotřídní akční blockbuster, jemuž člověk odpustí ledasco. V tomhle je totiž kniha jednoznačně bezvadná – když ji nezačnete brát smrtelně vážně, užijete si každou stránku. Mitch Rapp jako by vypadl z osmdesátkových filmů se Sylvestrem Stallonem, přičemž pro jednou tady ten chlapácký mechanismus funguje tak jak má. Vince Flynn zkrátka umí, takže se ty jeho hvězdy a pruhy vytetované na srdci dají i snést.

12345678910poslední (66)2629 příspěvků celkem