RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (60)2381 příspěvků celkem
kniha: Felidae - Pirinçci, Akif
| **** | před 243 dny

Podobnou knihu jsem četl jako dítě. Jmenovala se „Z deníku kocoura Modroočka“ a ilustrovala ji Helena Zmatlíková.

Toto je však verze pro dospělé, která obsahuje vraždy (koček), (kočičí) sex, mučení, halucinace, (kočičí) náboženský fanatismus, atd… a je bez ilustrací, pokud za ilustraci nepokládáme stejnojmenný animovaný film natočený v roce 1994.

Kočičí detektiv Francis pátrá po tajemném vrahovi, hledá informace v knihách (samozřejmě, že umí číst), rutinně překládá z latiny, hází kolem sebe popkulturní odkazy (pobavila mě například zmínka o seriálu Daktari) a učí se zacházet s počítačem – a to vše ve své kočičí podobě. Román je žánrovým gulášem, do kterého je kromě detektivky namíchána i bajka, podobenství, magická realita, sci-fi a kdo ví co ještě… ale z mého pohledu chutným gulášem.

kniha: Odměna - Corris, Peter
trudoš | ** | před 244 dny

Přestože se jedná o relativně krátký román, nešvarů je v něm požehnaně. I když musím přiznat, že vyšetřovací trojice tvořená soukromým očkem, hluchým kamarádem a jeho invalidní přítelkyní má něco do sebe, jejich charaktery mi příliš přesvědčivé nepřišly. Ačkoli rozehrají detektivní pátrání hned zkraje, ve finále z toho nedokážou vytřískat víc, než že se hádají mezi sebou a bloumají nad starým případem s účelovostí tarbíka v teráriu. Přitom se nedá říct, že by Peteru Corrisovi chyběly nápady. Naneštěstí místo, aby je na malém prostoru nějak zužitkoval, nechává hrdinu zaslepeně tápat jedním směrem, aby v závěru mohl čtenáře „překvapit“ odbočkou připomínající nepovedený kouzelnický trik. Ten však z hrdiny mimoděk dělá hlupáka, který by možná měl uvažovat o ukončení své podnikatelské praxe. Ich-forma vyprávění hozená do roviny moderní drsné školy je ovšem podmanivá, jenže jak se postava nijak nevyvíjí, celé to brzo sklouzne k otřepaným klišé, o teatrálních dějových zvratech ani nemluvě.

kniha: Kdo mi jde po krku - Koryta, Michael
trudoš | ***** | před 246 dny

Asi jsem na chvilku potřeboval opustit městské detektivky se všemi jejich korupčními problémy a užít si trochu nespoutané západní divočiny, protože thriller Kdo mi jde po krku mi perfektně padl do noty. Premisa románu je přitom jednoduchá – dva chladnokrevní zabijáci jsou na lovu čtrnáctiletého chlapce uprostřed montanských lesů. Člověk by řekl, že tři sta stran je na podobnou zápletku možná až moc, v podání Michaela Koryty však rozhodně ne. Znovu prokazuje, že má cit jak pro navození podmanivé atmosféry, tak pro vytvoření sympatických hrdinů. Napětí efektivně stupňuje už od prvních stran a nedělá zbytečné tanečky kolem. Bonusem navíc jsou tábornické postřehy o přežívání v přírodě, naopak noční můru navozující jsou popisy lesních požárů, a co umějí provést. Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mě byli uhrančiví bratři Blackwellové. Jejich chování je sice lehce divadelní, charisma mají ale natolik silné, že je člověku až líto opustit je po dočtení knihy. Za mě jednoznačně thriller roku 2018.

kniha: Síť - Nesser, Håkan
trudoš | ****1/2 | před 248 dny

Kdo skandinávské kriminálky zatratil pro jejich únavný sociální vhled, může mu Síť udělat radost. Po stránce detektivní jde sice jen o jednohubku, čím ale kniha osloví nejvíc, je svéhlavá postava inspektora Van Veeterena – něco jako Hercule Poirot v důchodu, s náladou ledního medvěda, kterého někdo obral o kožich. Je chytrý a pronikavý, ale taky permanentně naštvaný na všechno kolem sebe. Protiva každým coulem, kterého buď milujete, nebo nenávidíte.
Kdyby Håkan Nesser na konci vyšetřování nevytáhl vraha z klobouku, bez problémů bych mu odpustil tu celkově prostou osnovu. Od začátku je jasné, že se zločinem to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, takže díky odkrývání minulosti si začnete dávat dohromady faktický obrázek. Jenže pak se přijde s figurou, o které člověk vlastně nic nevěděl a to je vysloveně nesportovní. Každopádně lehká stylistika, postavená z převážné většiny na sympatických dialozích, dělá z románu svižnou počtenou, která příjemně ukrátí jedno dvě odpoledne.

kniha: Andělská hra - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 250 dny

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

kniha: Nezaplatitelný - Miłoszewski, Zygmunt
trudoš | **** | před 252 dny

Zygmunt Miłoszewski trochu zbytečně kombinuje vícero motivů do jednoho románu, přičemž každý jeden z nich by si vystačil na vlastní knihu. Každopádně ústřední zápletka je nápaditá, jen maličko roztříštěná. V jednu chvíli děj sviští akcí, aby následně nesmyslně stagnoval. Tyhle momenty naštěstí záplatují informační výlety do historie umění nebo případně autorův ostrovtip, díky kterému získává čtenář od konspirační fabulace přiměřený odstup. Jen ty plány v plánech jsou občas až za hranou únosnosti.
Tím nejlepším na Nezaplatitelném tak pro mě byly hlavně postavy, především díky geniálně vystihnuté polské nátuře – chvilku se křičí, chvilku zas pláče, potom přijde smích, aby se vzápětí znovu křičelo. Záporáci jsou sice účelově pitomoučcí, jako kdyby jim od začátku nešlo o nic jiného, než se nechat chytit, ale ti jsou tu naštěstí vedlejší. Vpravdě nezapomenutelnou figurou pro mě zůstal Vasil Topilin, pracovník FSB, který se v duchu neustále ptá, co by na jeho místě udělal Vladimír Putin.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
Nelson | *** | před 253 dny

Moje první setkání s Dirkem Pittem a nejsem z něj úplně nadšený. Dirk Pitt je postava něco mezi Indiana Jonesem a Jamesem Bondem. Bond i Indiana Jones jsou přece jenom větší sólisti, Dirk Pitt pracuje s podporou amerického válečného námořnictva. Kniha je čtivá, zápletka zajímavá, děj dobře ubíhá i graduje. Autor ale někdy svému hrdinovi až moc pomáhá, když už se dostane do úzkých, tak vytáhne „králíka z klobouku“ resp. objeví se dcera, kupodivu, hlavního záporáka. A ten má zase IQ patrně na úrovni Sheldona Coopera, ale IQ dalších členů jeho organizace se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Čtivá kniha s někdy až moc jednoduchou zápletkou.

kniha: Tichý svět Nicholase Quinna - Dexter, Colin
Nelson | **** | před 253 dny

Detektivka z universitního prostředí. Obětí vraždy se stane jeden z členů Syndikátu pro zahraniční zkoušky. Od ostatních členů Syndikátu se odlišuje svým handicapem, je totiž neslyšící. A to se vlastně stane i důvodem k jeho vraždě. Začátek knihy je trochu rozvleklý, konec zase až překotný, kdy jeden dějový zvrat střídá druhý. Celkem kvalitní, dá se říci „typická anglická detektivka“.

kniha: Město neřesti - Parker, Robert B.
Lmslaver | **1/2 | před 253 dny

Při čtení téhle knihy jsem měl bohužel dojem, že Robertu B. Parkerovi dochází dech a detektivní múza se mu zatoulala neznámo kam. Soukromý vyšetřovatel Spencer bloumá od čerta k ďáblu, aniž by řešil pořádný případ a dloubá do mezilidských (hlavně sexuálních) vztahů a snaží se je urovnat. Všechno hlavně psychologicky rozebírá se svou přítelkyní cvokařkou Susan, kterou strašně miluje (s popisy kde to všude spolu dělali, co dobrého jedli a kde to pak zase dělali) až mi to posledních pár knih už docela leze krkem. První vražda se koná daleko za půlkou příběhu a o pár stránek dál je všem (kromě policie) jasné kdo je vrah, jen je problém mu to dokázat. Spencer je ale neúnavný šťoura, a tak absolvuje další kolo dotěrných dotazů a šmírování, které nevedou nikam a případ se nakonec uzavře tak nějak sám průběhem událostí. Všechny přítomné dožene příčina jejich skutků, jak osudné ale bohužel nezáživné.

kniha: Netopýr - Nesbø, Jo
Jana677 | ***1/2 | před 254 dny

Tento román pro mě nepředstavuje ani tak detektivku, jako důkladné seznámení s Harrym Holem, norským detektivem s bouřlivou minulostí a nejistou budoucností, s jeho vzpomínkami, pocity, vyšetřovacími metodami… zřejmě chtěl autor čtenářům naznačit, co od tohoto policisty mohou očekávat. Tedy naprosto cokoliv. Nevypočitatelný a velmi lidský hlavní hrdina je sice zajímavý, představuje pro sérii nadějný potenciál, leč určité aspekty jeho chování a jednání jsou mi krajně nesympatické, přesněji z duše odporné.
Vedlejší postavy tolik prostoru nedostaly, navíc trpěly šablonovitostí ve stylu unavený férový šéf, inteligentní čínský ajťák, vnadná a ochotná servírka atd., prostě jako vytažení z amerických krimi seriálů. Výraznější emoce se v mém podání bohužel nekonaly ani v případech, kdy občas někdo zaklepal bačkorami.
Zápletka „Netopýra“ je vcelku klasická: uškrcená mladá žena a pátrání po vrahovi. To znamená výslechy svědků a podezřelých, dohady, tápání, občas vypomůže počítač, zkrátka klasika. Netypické je prostředí; nikoliv předpokládaný zasněžený sever Evropy, nýbrž žhavé ulice Sydney. Pro někoho možná atraktivní kulisy, mne však Austrálie příliš neláká a velkoměsta už vůbec ne. Ovšem aboriginské příběhy a náhled do historie původních obyvatel kontinentu byly příjemným kořením.
S Harrym Holem jsem se jistě nesetkala naposledy, jakkoliv mě zatím nenadchnul. Jsem přinejmenším zvědavá, jak hluboko může klesnout a do jakých problémů se vlastní vinou uvrtat. 70%

kniha: Přistižen - Coben, Harlan
trudoš | **** | před 255 dny

Thriller deaverovského střihu, kdy se zápletka zpočátku tváří tak, pokračuje nějak a skončí úplně jinak. A zatímco u méně zkušeného spisovatele bych asi brzy skřípal zuby, Harlan Coben dokáže příběh uhrát natolik civilně i uvěřitelně, že jsem mu všechny jeho výstřelky toleroval až do úplného konce. Přitom o překvápka není nouze, včetně finálního odhalování, co s čím vlastně jak souvisí. Podtrženo svižnými dialogy a celkovou uzavřeností, a na světě je ideální oddechové čtivo na cestu do práce z práce.
Jedinou slabinou pro mě vlastně byly pouze nevýrazné postavy. Ale ani ne tak kvůli špatnému zpracování, jako pro jejich nicneříkající fádnost. Hrdinové poctivě odvypráví své party, ale že bych si je pamatoval týden po dočtení, to ani náhodou. Co naopak funguje skvěle, jsou nápadité detaily – jako třeba nevšední klub zkrachovalých finančníků nebo práce medií s názorem veřejnosti -, ve kterých autor nenápadně uplatňuje svůj smysl pro humor, což je pro mě u podobných knih poměrně důležité.

kniha: Tma - Karika, Jozef
trudoš | **1/2 | před 256 dny

Základ je dobrý, ale místo toho, aby Jozef Karika využil potenciál čistokrevného hororu, pustil se cestou psychologického dramatu a v tu chvíli u mě příběh přestal fungovat. Množství popkulturních odkazů tomu taky moc nepomohlo, protože z nich až příliš čpí, kterými že díly se autor nechal inspirovat. Kdyby se držel jádra zápletky, ve kterém se nesympatický hrdina potýká v opuštěné horské chajdě s jakýmsi zlem či zabijákem, udělal by podle mě daleko lépe. Takhle je záměr docela průhledný a spíš než čekání na šokující závěr jsem se bál, aby to spisovatel neuhrál přesně do toho autu, kam to nakonec skutečně kopnul. Trochu problém jsem měl i s prostinkou gradací, kdy všechno míří stereotypně do sedinky, až je to od určitého bodu spíš únavné, než mrazivé. Jinak ale taková slovenská parafráze na román Děs nechvalně proslulého L. Rona Hubbarda. Napsané ovšem čtivě, snad jen množství vulgarit bych proškrtal, působí dost hraně, přestože věřím, že v porovnání s realitou je to ještě slabý odvar.

kniha: Na útěku - Lee, Patrick
trudoš | **1/2 | před 258 dny

Adrenalinový thriller s fantaskním motivem hypertajného experimentu, ze kterého unikne nebezpečný výzkumný „vzorek“. Jak se však události pěkně a nápaditě rozjedou, brzy vyprávění sklouzne do osidel brakového průměru, scénických klišé a překombinovaných situací. Což by mi nevadilo, kdyby se to celé netvářilo jako velkorozpočtový biják s hvězdným obsazením, sic kvalita odpovídala spíše třetiřadému televiznímu seriálu s hereckými diletanty. Já prostě nedokážu brát vážně příběh, ve kterém schematické archetypy pronáší teatrální dialogy o tom, kdo koho sejme jako prvního.
Tím ovšem nechci říct, že by Patrick Lee byl úplně beznadějný případ. Rozhodně mu nelze upřít cit pro skvělé akční sekvence, takový únik pronásledovatelům na dálnici stál rozhodně za to. Jeho slabinou je ale předvídatelnost a plochost, která brání rozvinutí zápletky do zajímavých obrátek. Nemluvě o přeslazeném happy endu, který potěšil akorát mou hezčí polovičku. Jenže tu zas nezajímalo všechno to střílení kolem před tím.

kniha: Přeběhlík - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 259 dny

Přeskočil jsem pár dílů, abych věděl, jak si vede Harry Bosch v současnosti a musím uznat, že Connellyho styl je v Přeběhlíkovi vybroušen do dokonalosti diamantu. Hned v prvních odstavcích je čtenářům hozená návnada v podobě zajímavé zápletky, aby se museli drát kupředu kapitolami k jejímu rozuzlení jako Bosch po horké stopě za vrahem. Případ je sice přímočarý, bez dech beroucích zvratů, ale to mu vůbec neupírá na čtivosti, spíše potvrzuje autenticitu vyšetřování. Přeběhlík mě jen utvrdil v tom, že Connelly patří mezi současnou špičku detektivní literatury.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
trudoš | **** | před 260 dny

Přiznávám, že tady jsem si zase jednou maličko nadhodnotil, čistě proto, že mi Dirk Pitt coby neotřelý hrdina všeho druhu příjemně padl do noty. Taková kombinace James Bonda a Indiana Jonese, balící dívky na potkání a padouchy likvidující na počkání.
Ovšem zápletka samotná je vážně dost pofidérní, i když vzhledem k tomu, že Clive Cussler tvořil román na počátku osmdesátých let, dá se celá ta hurá osnova docela chápat. V té době se ještě nosila americká dobrodružství plná akce, vtipu i nápadů, okořeněná jistou dávkou chlapáckého machismu. Hledáte-li však propracovanější thriller s uvěřitelnými aktéry a jejich osobními problémy či démony, budete s největší pravděpodobností zklamáni. Tohle není literatura, která by se dala brát nějak vážně. Ale šestáková díla nečtu proto, abych hořekoval nad morálním úpadkem nebo lidskou zkažeností. Chci si odpočinout u nekomplikovaného příběhu v exotických lokalitách a se sympatickými postavami. Právě v tomhle ohledu funguje Pacifický vír na jedničku.

kniha: Čas se krátí - Winters, Ben H.
Jana677 | ***1/2 | před 262 dny

První polovinou knihy jsem se docela protrápila, v duchu mi naskakovaly termíny jako „nezáživný příběh“, „nezáživný hlavní hrdina“, „nezáživný styl psaní“ a už to vypadalo, že budu vůči legionáři jirikkovi vzácně v opozici. Detektiv v nucené výslužbě Henry Palace tentokrát hledá pohřešovanou osobu – chůvě z jeho dětství zdrhnul manžel a ona touží trávit apokalypsu právě s ním. Pročež poctivý ex-policista odkládá veškeré pochybnosti, aktivuje intuici (či spíše bujnou fantazii, jak to přišlo mně) a v doprovodu ňafajícího plyšáka se vydává stopovat zběhlého muže. Obnáší to spoustu frustrujícího vyptávání, neustálou zmatenost a zhruba dva litry hrdinovy krve, výsledky však ani při takto zvláštním způsobu vyšetřování nelze upřít. Musím přiznat, že mě dráždil Henryho amatérský přístup k libovolné akci. Nepotřebuji ke spokojenosti neporazitelného tvrďáka, co v každé větě trousí sarkastické hlášky a z nepřátel spolehlivě nadělá filé, ovšem trochu ostražitější a nekompromisnější jednání bych v podání zkušeného policisty přece jen očekávala. V knize je za drsňáka bišonek Houdini, zpočátku typický hysterický upištěnec, který prodělal nevysvětlený psychický rozvoj a přetavil se v psa takřka policejních kvalit. Detektivní zápletka na mě valný dojem také neudělala, k jejímu rozpletení vedly občas dost nepřesvědčivé indicie. Co mohu naopak pochválit, to je atmosféra zmaru – v „Posledním policajtovi“ na můj vkus absentovala, lidi se prostě rozprchli plnit si své sny, část služeb přestala fungovat a to bylo víceméně vše. V druhém díle události a chování lidstva konečně nabraly předpokládaný směr střemhlav do anusu. Nastala fáze příprav na katastrofu a eventuální přežití ve zdevastovaném světě, urvi co můžeš, tedy nic pro naivky a měkké nátury. Nic pro Henryho Palace, jestli se neotrká. Ještě včera mi bylo putna, jestli přečtu celou trilogii… příběh se naštěstí vyvinul tak, že jsem na „Ztrápený svět“ opravdu zvědavá. Za první poločas bych dala stěží 60%, za druhý možná 80%, tudíž zdejších pěkných +/-70% odpovídá mým dojmům.

kniha: Krvavý leden - Parks, Alan
Sirius | **** | před 262 dny

tak tohle bylo temný. A dost drsný. A má to hrdinu ze starý školy, co se s ničím nemaže. Příběh je sice klasickej, ale to nemění nic na skutečnost, že se to celý dobře čte. Alan Parks je řízek.

kniha: Rico, Oskar a přízraky - Steinhöfel, Andreas
trudoš | ***1/2 | před 262 dny

Ricův mozek funguje maličko pomaleji, nedělá si z toho ovšem hlavu. Nejspokojenější je ve svém světě, jenž je tvořený činžovním domem, a sousedé jej mají rádi. Avšak setkání s maličkým Oscarem je pro něj neočekávanou životní změnou. Ten totiž také není tak úplně normální, pročež přátelství je na světě – tahle dvojka se zkrátka perfektně doplňuje. Jenže Oscar se nečekaně stane obětí únosu a Ricovi se hroutí vše, co dosud považoval za neměnné. Zločincem je navíc s největší pravděpodobností někdo z jeho blízkého okolí…
Nehledě na mé literární výhrady ke Germánům, román Andrease Steinhöfelda je přesně tak sympatický, jak vypadá. A to i přesto, že nepřináší nic nového, ba spíš naopak. Autor hodně spoléhá na netradičního protagonistu, stylisticky ovšem nesklouzává k prvoplánovým hrubkám, aby navodil „mentálně zaostalou“ atmosféru. Možná se tím ochuzuje o prvek autenticity, vyprávění je však přehlednější a dějovější, což vzhledem k tomu, že je určeno primárně dětem, je to nejpodstatnější.

kniha: Pravidlo dvou minut - Crais, Robert
Lmslaver | **** | před 264 dny

Maxe Holmana čerstvě propustili po deseti letech z kriminálu za loupeže v bankách, ale místo aby se radoval z nabité svobody dostává životní ránu ve formě zprávy, že mu zabili syna – hlídkového policistu. Holman se nespokojí s verzi policejního vyšetřování a rozjíždí pátrání na vlastní pěst, aby dopadl vraha. U Holmana dochází ke změnám nálad od plných vzteku a rozhořčení k frustraci a depresivní sebelítosti z nichž mu nejvíc sedí jako u protřelého kriminálníka ta rozhořčená poloha. Protože moc nevěřím, že by vězení napravilo ostříleného mukla pohybujícího se celý život na hraně zákona, tak to pro mě bohužel občas zní jako pohádka o napraveném recidivistovi, bývalém feťákovi a lupiči ve kterém se hnulo svědomí. Tohle je ale asi jediná věc, která v ději skřípe, jenže Robert Crais je skvělý vypravěč a svůj příběh naservíruje s elegancí, že mu ho zbaštíte ani nevíte jak, a ještě se přistihnete, že hlasitě mlaskáte.

kniha: Příliš tichá Šumava - Rampichová, Zuzana
trudoš | *1/2 | před 265 dny

I když v rámci počtu stran nepříliš rozsáhlá, přesto nesmyslně natahovaná detektivka s několika vraždami a odhalením v posledních řádcích – ovšem že by se tu někdo věnoval nějakému vyšetřování, to tedy ani náhodou. Spousta rádoby fundovaného poučovaní kolem problematiky rodičovství, to ano, plus nějaké ty chlapácky osamělé chvilky v divočině, ovšem zápletka je spíš vedlejším produktem prvoplánové inscenace o zločinu na Šumavě. Zuzana Rampichová přitom úspěšně ignoruje policejní složky ČR, jako by v jižních Čechách žádné nebyly, a kdyby náhodou ano, stejně by si určitě nedokázaly spojit dvě a dvě dohromady.
Pravdou je, že závěrečné autorčino prohlášení „To byla ale blbost, co?“, celkově mizerný dojem z románu moc nevylepšilo. Sebereflexe je pěkná věc, ale v okamžiku, kdy po mě někdo chce za produkt peníze, alespoň on sám by si za ním mohl stát. Stylistika jinak prachbídná, konstrukce zločinu odbytá a mouder jak u otce Fura v Klíčích od pevnosti Boyard, jenom chybí dobrodružné úkoly.

kniha: Poslední anglická královna - Robinson, Steve
trudoš | *** | před 266 dny

Tentokrát Steve Robinson opustil svůj modus operandi a novou knihu vystavěl po vzoru úspěšného Dana Browna. Za sebe však nemůžu říct, že by to byl krok správným směrem. Jeho genealog od prvních stránek zmateně pobíhá z místa na místo, podle toho, jak příběh právě potřebuje, přičemž psychologickou proměnou neprošel jen on sám, ale i charakter vyprávění. Pronásledující zabiják, policie na stopě, tajemný mecenáš v pozadí a konspirace, jejíž odhalení může otřást světem, to všechno jsou ingredience, ze kterých by šla ukuchtit slušná dobrodružka, kdyby to jak přes kopírák nepřipomínalo Da Vinciho kód. Autor se navíc dopouští očividných přešlapů, jak v logice jednání postav, tak v osnově zápletky samotné. Nemluvě o historických moudrech z wikipedie – to jsem myslel, že Robinson má na víc.
Najednou mi začal chybět ten obtloustlý a nešikovný Jefferson Tayte, co se nechtěl pouštět do žádných větších akcí. Jeho nová image alá Robert Langdon je možná cool, ale zároveň jednou z tisíce mu podobných.

kniha: Ďáblova hora - Meyer, Deon
trudoš | ****1/2 | před 268 dny

Zpočátku nepůsobí Ďáblova hora příliš inovativně. Trojice hlavních postav je prototypem hrdinů moderního thrilleru a jejich různé obměny jsem zažil už bezpočtukrát. Detektiv marně bojující s alkoholem, samozvaný mstitel na cestě za pomstou a zdánlivě nevinná prostitutka rozehrávají drama vpravdě starořeckých rozměrů, aniž by v tom byla špetka nějaké originality. Jenže Deon Meyer umí. Už po deseti stranách bylo jasné, že knihu neodložím, dokud se nedostanu na konec. A rozhodně v tom není pouze fascinace africkým prostředím, protože v důsledku se na tuhle strunu moc nehraje. Mentalita protagonistů se vlastně neliší od toho, co nabízí jakákoliv jiná lokalita. Ovšem ta temnota na duši, prokládaná živými dialogy a nekompromisní realitou, se mi zkrátka zažrala pod kůži. Bennyho trable, Thobelovy motivace i Christininy pohnutky dělají z románu návykové čtení, které sice zpočátku chaoticky skáče v ději, ale v druhé polovině se ustálí a pak už jen zdárně míří k děsivému konci. Moc pěkná práce.

kniha: Orfeus v podsvětí - Harper, Tom
trudoš | **1/2 | před 270 dny

Achillovou patou Toma Harpera jsou ústřední protagonisté, na kterých stojí takřka každé vyprávění. U něj však paradoxně zaujmou spíš postavy vedlejší, než ty hlavní, a v tomto románu tomu není jinak. Platón i Jonah splňují požadavky na hrdiny a nic dalšího, chybí jim šmrnc, osobnost, jež by je dělala zajímavými a především zapamatovatelnými.
Fakt je, že zápletka Orfea v podsvětí jim příliš vyniknout nedává – linie ze současnosti má sice šťávu, ale adrenalin brzy vyšumí a finále pak podkope celou logiku věci. Oproti tomu Platónova dobrodružství sice neoslní vývojem, ale člověk si alespoň může užít disputačních rozprav na klasická témata o životě, vesmíru a vůbec. Což ovšem může znamenat dosti nepěkné překvapení pro ty, kteří od knihy čekají akcí napěchovaný thriller. Kdo si však u knih taky rád popřemýšlí, bude víc než spokojen.
Autor tak u mě dostál svým standardům, přičemž opět klopýtá v nerozhodnosti jakou dát románu vlastně melodii – jestli se brát vážně, nebo popustit uzdu nadsázce.

kniha: Apokalypsa II - Giordano, Mario
trudoš | ** | před 272 dny

Poetika braku je v případě druhého dílu Apokalypsy dokonalá, ale celková zmatenost snad ještě dokonalejší. Místo toho aby Mario Giordano řekl něco naplno, motá se přes pět set stran v různých náznacích či opakujících se motivech, aby nakonec se staženým ocasem vyklidil scénu s obligátním „pokračování příště“. Tentokrát však příběh rozjel s mnoha fantaskními prvky, takže už nemůže být pochyb o žánrovém zařazení. Jen s tím neumí moc pracovat, jako by pro něj bylo důležitější to v příběhu mít, než použít – možná aby se to nerozbilo? Pročež všechny ty brány pekelné nebo bionické ruky přijdou kapánek nazmar. Ale mám pocit, že to už tak nějak patří k tradici velkého německého spektáklu.
Kdyby se autor celou dobu nebral tak smrtelně vážně, bavil bych se alespoň nadsázkou. Takhle převládal jen údiv nad tvůrčí imaginací, která se snaží popasovat s historickými skutečnostmi, aby byla alespoň trochu in jako Dan Brown. No, jsem zvědav, jestli se Knižní klub někdy odhodlá k vydání závěrečného dílu.

kniha: Temná zima - Dietrich, William
trudoš | **** | před 274 dny

Povedená detektivka z Jižního pólu, podaná uvěřitelně a stylově. Atmosférická hra na vraha funguje dokonale od prvních stran, kdy paranoie brzy propadá i sám čtenář. Maličko to kazí pouze odhalení vrahových motivací, jež mi přišly lehce vykonstruované. Osobně bych zůstal raději u prostých tahanic o meteorit, než psychologických hrátek s traumatem. Od druhé poloviny navíc nabere zápletka trochu prvoplánový směr, kdy klaďasovi jako naschvál nikdo nevěří a postavy se na truc chovají po vzoru tupé smečky. Ovšem i když příběhu chybí výraznější hrdina, Williamu Dietrichovi se bez problémů daří dohnat kvalitu kvantitou. Všichni aktéři jsou totiž natolik dobře rozehraní, že se neztrácíte ve jménech a jeden každý z nich má své osobité kouzlo. Kulisy pak dýchají děsivou autenticitou, takže tu zimu člověk cítí přímo v kostech. Vedle množství technických zajímavostí také uhranou různé detaily ze života polárníků, přičemž zasvěcovací rituál nováčka patří k doslova nejlepším scénám celého románu.

kniha: Hon na mrtvého - Weaver, Tim
trudoš | **** | před 276 dny

Někteří spisovatelé začínají s nekonkrétní představou o svém hrdinovi, kterého následně formují podle toho kterého dobrodružství, jiní vkročí do divokých vod knižního průmyslu s definitivně hotovým produktem. A právě Hon na mrtvého je příkladem druhého přístupu. Postava soukromého vyšetřovatele tu funguje Timu Weaverovi snad nejlépe ze všech románů, protože se ještě nezaměřuje na jeho osobní problémy, ale jde čistě po zápletce. David Raker je přitom přirozený, uvěřitelný a přímočarý, žádný umělý knihkupec z Jindřichova Hradce, či podobně absurdní figura.
Ohledně zápletky pak nemám výhrady, pouze závěrečných dvacet stran bylo na můj vkus už zbytečně moc. Zároveň to ale ještě není nic proti autorovým pozdějším excesům, takže v rámci nejistého očekávání vlastně milé překvapení. Dějová osnova mrazivě podmanivá, přičemž skládačka nabývá na děsivých detailech v přesně vyměřených krocích. Až mě začíná fascinovat, kam na ty ústřední motivy Weaver chodí, protože pokaždé přijde s něčím novým.

Kdybych četl tuhle knihu v době železné opony, kdy mi bylo nějakých náct let, v televizi vládla Adéla ještě nevečeřela a byl hlad po jakékoliv dobrodružné nebo detektivní literatuře, tak bych byl určitě nadšený. Dnes už příběhy Nicka Cartra vyznívají trochu naivně a není divu, vždyť originál vyšel někdy v roce 1904. Kdysi dramatické pasáže, teď už vyvolávají místo napětí spíše úsměv na tváři. Padouchové skrytými dveřmi prchají tajnými chodbami, detektiv i jeho protivníci používají důmyslné převleky a vzájemně na sebe kladou spletité nástrahy. V současnosti už tahle šestáková četba asi neosloví moc čtenářů, čas se na nich nesmazatelně podepsal. I desetiletá dítka jsou otrlé sledováním potoků krve z PC nebo televize a do knihovny můžou sáhnout po nějaké říznější knížce od bruntálského řezníka, nebo drsné severské krimi. Nick Carter je už asi jen nostalgická vzpomínka pro milovníky starých příběhů jako jsem já.

kniha: Zloděj příběhů - Pyper, Andrew
trudoš | *** | před 279 dny

Drobné zklamání, hlavně kvůli nejednoznačnému závěru. Zloděj příběhů se často tváří jako fantaskní, aby pak autor přišel s jakýmsi thrillerovým motivem, který by nebyl špatný, kdyby neměl tolik děr. Ono tu ale nefunguje víc věcí. Skvělý rozjezd je rychle utlumen návraty do minulosti, které zabírají bezmála polovinu románu, takže gradace bere za své. Přestože se zápletka točí kolem čtenářsky atraktivního kurzu tvůrčího psaní, ten vlastně nemá jiného významu, než převyprávět pár zajímavých historek a šlus. Informační hodnota nulová, zato spousta divných lidí. A když se pak Andrew Pyper konečně vrátil k hlavní lince, už mě nedokázal zvednout ze židle. Všechna ta nejistota co s čím jak souvisí, trvala na můj vkus příliš dlouho, přičemž odhad, že finále vysvětlí všechno jen z polovic, nabyl prorocké podoby. Atmosféra je vskutku mrazivá a děj sympaticky proměnlivý, jenže ta nerozhodnost, zda být hororem nebo detektivkou mi z toho nakonec udělala průměrné čtení s několika pěknými momenty.

kniha: Proroctví - James, Peter
Jana677 | **1/2 | před 280 dny

Přebal knihy chrlí na čtenáře tato superlativa: Jamesův první román POSEDLOST byl hodnocen kritikou jako „ten typ knihy, která může Stephena Kinga sesadit z vrcholu žebříčku nejprodávanějších knih“. Jiný román PŘÍŠEŘÍ kritika označila za „znamenitě napsaný napínavý příběh“. Avšak PROROCTVÍ je vskutku nejnapínavější a nejpůsobivější dílo, které Peter James dosud napsal…
Muahahahaha, dovolte, abych se upřímně zasmála těmto PR blábolům. Pokud je „Proroctví“ Jamesovým nejlepším románem, pak se trůn krále Kinga neotřásá ani omylem. Máme před sebou příběh o zlu, vyvolaném spiritistickou seancí. Originální, že? Hlavní hrdinka první polovinu románu jen zamilovaně toká a přiměla mě pochybovat, zda do přebalu nebyla někým škodolibým vložena kniha ze sekce harlekýnek. Archeoložka Frannie se zakouká do Olivera, ovdovělého šlechtice s poněkud zvláštním synkem. Kolem těchto postav postupně přibývá nešťastných náhod a nehod, někdo přijde o prstíčky, někdo o ručičku, někdo o hlavičku, životem si nemohou být jisté ani děti. Ovšem v rámci konečného rozuzlení působí veškeré tragédie dost samoúčelně, nemluvě o tom, jak mě znechutil závěrečný náboženský cirkus…
Tahle relativně nudná varianta „The Omen“ mě zkrátka nenadchla, neuchvátily mě postavy, jejichž fyzickému popisu je věnováno víc péče než psychologické stránce, atmosféra rovněž nestojí za moc a zápletka je banální až hrůza. Nejděsivější na tomhle hororu je, kterak jej na jiných serverech čtenáři vysoce nadhodnocují. Z mého hlediska tedy pouhý slabý průměr, nedonutím se jít nad 45%.

kniha: Dimiter - Blatty, William Peter
trudoš | ** | před 282 dny

Román Dimiter má sympaticky krátký rozsah, jenž je navíc proložen množstvím různých rozhovorů. Že by se mi ale četl jedním dechem, to nemohu říci. Přibližně do strany šedesát jsem se ještě chytal, pak už to bylo bloudění v temném a hlubokém lese. A když už to vypadalo, že se konečně něco rozjede, zasekl se William P. Blatty nad jakýmsi polemizováním ohledně smyslu či nesmyslu života, lásky a duchovna. To, co začalo jako příběh agenta vyslaného peklem, se změnilo na špionážně-milostný existencionální román o vykoupení, podbarvený vírou v cosi jako vyšší moc. Ale to jen tak střílím od boku, ve výsledku v tom možná bylo něco intelektuálně přínosnějšího. Či naopak.
Teprve autorův doslov mi ozřejmil, že tohle všechno byl pokus o něco víc než pouhou hrůzyplnou brakovku. S tím jsem pravda nepočítal, takže veškerý můj despekt pramení z obyčejného nepochopení. Něco na tom jablku ve výsledku možná je, takže házet flintu do žita by měli jen ti, co od knihy (podobně jako já) čekají žánrový horor.

kniha: Limit - Schätzing, Frank
trudoš | *** | před 284 dny

Mám rád tlusté knihy. „Více stran, více zábavy“, to je moje heslo. Jsou však případy, kdy různé proměnné zapříčiní, že se celé to označení změní na „více stran, mám chuť se zabít“.
Limit Franka Schätzinga je pro mě bohužel příkladem druhé rovnice. Autor se sice zaměřil na sympatickou špionážní zápletku, naneštěstí ne příliš komplikovanou, díky čemuž vyprávění ztrácí na tempu už někde v první třetině. Prostor, který je věnován postavám a prokreslení roku 2025 je rozhodně obdivuhodný, už jen pro ten popsaný papír, jenže informace se začnou v určitých cyklech opakovat a nezajímavé figury jednoduše splývají. Pomalé odhalování intrik nadnárodních firem, kombinované s popisem reálného dobývání Měsíce, by pak bylo fajn, kdyby nepřesáhlo jedenáct set stran. Strhující zápletka se tak mění v extrémně rozšířenou verzi Rajských fontán Arthura C. Clarka (přičemž inspiraci Schätzing nijak nezapírá), které chybí to nejpodstatnější – spád. Je to technicky slušné čtení, ovšem nic pro čtenáře v kalupu.

kniha: Bílá cesta - Connolly, John
Jana677 | **** | před 286 dny

Uplynulo deset let od chvíle, kdy jsem v knihovně zakopla u tento román a seznámila se s Charliem Parkerem, soukromým detektivem se smutnou minulostí, sarkastickým smyslem pro humor, talentem nasírat lidi, se zajímavými kamarády a také paranormálním darem, či snad prokletím vidět více než obyčejní mudlové. Tehdy jsem byla nadšená – navzdory faktu, že „Bílá cesta“ je čtvrtým dílem série a události z předchozích knih zde hrají poměrně značnou roli. Uplynulá dekáda posunula laťku mých nároků mírně směrem vzhůru, tudíž se po druhé četbě nemohu pouze rozplývat.
V porovnání s předchozími díly je tento nejvyzrálejší, děj svižně odsýpá a uspokojivě funguje i gradace (s výjimkou překotného finále, kdy se řešilo příliš mnoho věcí na několika málo stranách). Autor konečně pochopil, že nepíše turistického průvodce a ubral v kartografických detailech, soustředil se jen na důležitá místa a tam si v melancholických, ponurých až depresivních náladách přímo rochnil. Přibylo lekcí z dějepisu, což čtenářům neznalým americké historie pomůže v lepší orientaci především ohledně různých odnoží Ku-klux-klanu. Ano, Charlie Parker tentokrát zavítá do jižanských končin USA, kde se v minulosti odehrávala rasově motivovaná svinstva coby místní folklór. Jsou to právě dávné i současné hříchy, co přiměje Charlieho brodit se bažinami a lidským hnusem, aby objevil pravdu (nejen) o násilné smrti bílé dívky z bohaté rodiny. Jako obvykle jsou mu nápomocní dva teplí zabijáci Louis a Angel – bonusem jsou neveselé epizody z jejich mládí.
Ke kladům Connollyho tvorby patří schopnost vybudovat hutnou atmosféru, sympatičtí hlavní (ne tak docela kladní) hrdinové, nehorázně odpudiví padouši, živé dialogy, uvěřitelné akční scény. Zápletka byla na můj vkus opět poněkud překombinovaná, některé scény přebytečné. Na škodu je bohužel i provázanost jednotlivých dílů, jelikož nemám chuť vyplnit díry v paměti opakovanou četbou díky špatným až příšerným překladům do češtiny. „Bílá cesta“ patří k tomu lepšímu, i zde však občas najdeme nepovedené pasáže. Většinou jde o drobnosti typu nevhodně zvoleného slova v kontextu popisované situace, korunu překladatelka nasadila v závěrečné přestřelce, kdy se žena s útočnou puškou vyklonila z úkrytu a vystřelila tři kola… Ach jo.
Procházka po „Bílé cestě“ nebyla tak úžasná jako před deseti lety, ale pořád jde o hodně dobrý thriller s mysteriózními prvky. 79%

kniha: Stále nezvěstná - Stevens, Chevy
trudoš | **** | před 286 dny

Příjemné překvapení. I když se jedná o trochu ženské čtení, není to problém – Chevy Stevensová snadno vtáhne do příběhu a její hrdinka není žádné ufňukané telátko. Nevýhodou je, že přes polovinu románu zápletka docela stagnuje, jen sledujeme hrůzy, jaké musí Annie v zajetí prožívat. Člověk následně ani moc nečeká, že se ještě něco vyvrbí. Chyba lávky. A přestože se finální osvětlení toho kdo, co a proč bude některým zdát vysloveně přitažené za vlasy, čiší z toho děsivě reálná maloměšťácká hloupost, jak vystřižená z Nedělního Blesku.
Ženskou ruku spisovatelky každopádně prozradí typické rozpitvávání všeho a hlavně archetypální chování mužských protagonistů. Ale k příběhu to tak nějak sedí. Maličko nevyvážená je ovšem gradace, protože vyvrcholení přijde po sto sedmdesáti stranách a zbytek vyprávění je už jen zábavným rozplétáním nepochopených vztahů bez akutního nebezpečí v zádech. Ale napsané je to skvěle, i když osobně bych část první poloviny (tu s tím mučením) nejraději zapomněl.

kniha: Zvláštní, ale pravdivé - Searles, John
trudoš | ***1/2 | před 288 dny

Oproti románům Chlapec stále nezvěstný a Nebudete se bát ničeho zlého, je Zvláštní, ale pravdivé výrazně méně dějové, ovšem stylisticky stejně kvalitní. Legrační je, že vyprávění začne jako náboženská agitka o novodobém zázraku a jakoby mimoděk se promění v realistický thriller, z kterého doslova mrazí. Ani to však netvoří skutečné jádro zápletky – tím je dokonale rozpracovaná psychologie postav, trpící ztrátou syna/bratra/mi­lence. Právě ten všestravující smutek zatemňující mysl je leitmotivem melancholického příběhu, jenž se vám nekompromisně usídlí v mysli a jen tak ji neopustí.
Jak je u Johna Searlese dobrým zvykem, všechny detaily zde mají svůj řád, včetně nezvykle pomalé gradace. Zpočátku nesympatičtí hrdinové se tak profilují do lidských bytostí s obyčejnými slabostmi, pročež v závěru jsou pro vás už málem důvěrně známými přáteli. Finální tečka se proto může zdát uspěchaná, ale autor řekl vše podstatné již dříve a po proběhnutí cílem vlastně není třeba nic dodávat. Hezká práce.

kniha: Maléry jsou můj denní chleba * - Chandler, Raymond
trudoš | ****1/2 | před 290 dny

Soubor Maléry jsou můj denní chleba představuje čtveřici povídek, z nichž dvěma vévodí Phil Marlowe (Práskač, Zlaté rybičky) a zbylým John Dalmas (Maléry jsou můj denní chleba, Horký vítr). Všechny čtyři texty přitom skvěle charakterizují klady i zápory Chandlerovy tvorby. Původně vycházely v magazínech Dime Detective a The Mask v letech 1934 až 1939, tedy ještě předtím, než se autor pustil do psaní románů. Jsou v ich-formě, průměrně dlouhé a nabité dějem až po okraj. Sám Raymond Chandler v předmluvě konstatuje, že v příběhu (ať už má jakýkoliv rozsah) se pořád musí něco dít, i kdyby to nemělo žádné opodstatnění – hlavně aby čtenář neusnul nudou. Nešvarem občas bývá, že se původní zápletka najednou rozplyne pod přívalem divokých událostí, které se v závěru snaží autor pospojovat horkou jehlou. Někdy lépe, jindy hůře. Veškeré zmatky však vynahrazuje fantastická stylistika, pozdvihující „pokleslý“ žánr na roveň těch nejkultovnějších dramat. I za dalších sto let to bude stále radost číst.

kniha: Krvavý seznam - Elrod, P. N.
trudoš | *** | před 292 dny

Můj problém s Krvavým seznamem spočívá v žánrovém zařazení. Jako gangsterka by to šlo, jako upíří vybíjená taky, ale obojí dohromady tady nefunguje, čistě proto, že jedno na druhé nemá vliv. Kdyby se vyhodili upíři, pořád je to gangsterka a to samé i naopak. Ono se to zdá jako kravina, ale když už tvůrce kombinuje, mělo by to mít pro zápletku nějaké opodstatnění, jinak je to jen zbytečná póza.
Pro E. N. Elrodovou tohle platí dvojnásob. Přestože je její záměr zřejmý, končí u atraktivní myšlenky s nedotaženým konceptem. Motiv vampýrů mezi mafiány zní vážně skvěle, jenže ve finále je z toho průměrná podívaná s otřepanými zvraty. K hororu to má asi tááááákhle daleko a na šestákovou literaturu je to zase příliš moderní. Ve výsledku jednoduchý thriller s patinou Ameriky 30. let a stereotypními protagonisty, kterému chybí obyčejná nadsázka. Jak se to bere smrtelně vážně, shazuje to sebe samo, čistě pro nepříliš povedené řemeslo. Na druhou stranu, jde o rozjezd, tak snad si další díly polepší.

kniha: Z masa a kostí - Bass, Jefferson
trudoš | ***1/2 | před 294 dny

Oltář v jeskyni měl své mouchy, ale byl zábavný, poučný a nápaditý. Ke druhému dílu Farmy mrtvol už tak smířlivý být nedokážu. Postavy mluví a mluví a zápletka jako by jim byla ukradená. Naštěstí se to na straně sto padesát změnilo a to hned docela rapidně. Pak už kniha chytla spád, protože všechno, co se doteď řešilo, se obrátilo proti hrdinovi. Následné rozřešení zamotaného případu je vcelku slušné, i když by zasloužilo drobné úpravy ohledně motivace zločince. Líbivý hepáč, kde si všichni zúčastnění řeknou, jak jsou dobří, už přičítám nutnosti zalíbit se mainstreamovému čtenáři.
Celkově začíná série připomínat zápisky antropologa ve středním věku. Autoři skrze dr. Billa Brocktona hodně mudrují a příliš do děje cpou vlastní profesní názory – jenže takového toho ražení: „Já jsem nejchytřejší, ostatní jsou moulové“, což zrovna není můj styl. Bohudíky vyprávění je stále informačně přínosné a celkově humorné. Ovšem kdybych nepatřil mezi fanoušky, hodnocení by rozhodně nebylo tak vysoké.

kniha: Není cesty zpět - Weaver, Tim
Lmslaver | **** | před 295 dny

Do série s Davidem Rakerem jsem naskočil do čtvrtého dílu (ostatně jako první vyšel i u Mystery Press), ale až na pár odkazů ze soukromého života a pozůstatky po dramatičtějším zakončení z předchozí knížky, to nemá na zápletku Není cesty zpět žádný význam. Tim Weaver rozhodně nepřepálí start a velmi pomalu rozjíždí tajemný příběh a buduje detektivní zápletku. První kapitoly na mě působily trochu vlažně, ale s každou přibývající stránkou bylo těžší knížku odložit, napětí pozvolna stupňuje, děj je proložen akčními pasážemi. „Náhody neexistují,“ říká David Raker, ale mě těch náhod stejně přišlo ke konci románu nějak moc. Přesto je to vynikající detektivní thriller a těším se na další díl.

kniha: Strážci - Steele, Jon
trudoš | *** | před 296 dny

Melancholicko-poetický thriller, jehož osnova by si klidně vystačila s dvou set stranami, takže těch takřka šest set je citelně znát, jste-li uspěchanější povahy. Extra dlouhý rozjezd, kde chvilku trvá, než se člověk zorientuje, se zvolna prolne do rozbředlé zápletky, jež toho moc nevysvětlí a celé to pak uzavře nečekaně úderný konec. Ten však místo řešení přejde do fantaskní roviny a rozloučí se obligátním „Bitva byla vyhrána, ale válka pokračuje dál“. Na shledanou příště.
Autorovi nelze upřít vycizelovanou stylistiku, kdy je pomalu větší radost knihu číst, než vnímat její děj. Takhle sice nahrává skrytým poselstvím, jenže gradace mu přitom protéká mezi prsty. Navíc konflikt jako takový není příliš úměrný délce vyprávění, přestože trojice hlavních hrdinů je od počátku v dosti zajímavém postavení. Kdyby Jon Steele rovnou koncipoval román jako urban fantasy, hodně by tím podle mě zjednodušil práci jak sobě, tak čtenářům. Čistě proto, že by člověk od začátku věděl, jak k čemu přistupovat.

kniha: Vymítač lží - Smith, Mark Allen
trudoš | *** | před 298 dny

Nenáročný průměr, na kterém je znát, že jde o prvotinu. Mark Allen Smith občas uteče od tématu, aby čtenáři předložil drobnou etudu tady a támhle, jenže ty se v celkovém kontextu nakonec ukazují jako zbytečné. Postavy jsou neslaně nemastně nalinkované a jedinou skutečně zajímavou figurou je ústřední hrdina. Ten má chování sympatického sociopata, ale nedokážu se zbavit pocitu, že by mu to víc slušelo na filmovém plátně, než v knize, kde spousta drobností nevynikne. Nemluvu na dialozích nepostavíte, tam jde všechno na vrub mimice, a ta se v textu jednoduše ztrácí.
Zápletka samotná se pohybuje v mezích konspiračního thrilleru, kdy jedni mají něco, co chtějí druzí a tak se o to akčně poperou. V tomhle ohledu fajn, jen ty tajné služby se chování obzvláště natvrdle, což jim výrazně ubírá na autenticitě. Mile ale překvapila absence explicitního násilí, které jsem v rámci tématu očekával. Autor to často hraje do psychologické roviny, takže žádné nechutnosti kolem mučení se ani moc nekonají.

1234567891011poslední (60)2381 příspěvků celkem