RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (61)2431 příspěvků celkem
kniha: Zrada - Blake, Russell
Lmslaver | **** | před 245 dny

Druhý díl akčního thrilleru o bývalé agentce Mossadu se rozjíždí trochu volněji než jednička, ale stále si užijeme adrenalinovou jízdu plnou přestřelek, soubojů tváří v tvář i stealth akce. Děj se odehrává převážně ve spojených státech a v Thajsku, kde Jet pobíhá po džungli nejen s lukem a šípy jako Rambo v sukni. Občas autor přestřelí a pak je trochu úsměvné, když si dva zkušení agenti vyprávějí o akáčku, co to je za zbraň a proč se používá v dané lokalitě. Je to jako by se dva zedníci bavili na co je malta a co se do ní dává. Hrdinka se prezentuje jako naprostá profesionálka a jednička v oboru, ale pak se v akci hloupě dojímá nad osudy zneužívaných dětí a ohrožuje svůj život i úspěšnost celé operace. Kdo ale chce jen slušnou porci akce v odpočinkovém čtení, kde se ani nedoporučuje moc přemýšlet, dostane v téhle knížce své.

kniha: Incident s dragouny - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 246 dny

Krátký příběh, tentokrát poirotovského střihu, zasazený do neklidného pražského prostředí konce roku 1908. Přes nabízející se nacionalistický podtext se však autor vydává opačnou cestou a vykresluje Prahu coby místo ustavičného strachu z pouličních střetů českých a německých občanů. Ty nejednou skončily zásahem dragounů, kteří se řídili pravidlem „škoda rány, která padne vedle“. A právě po jednom takovém konfliktu zůstala na ulici ležet mrtvola premiantského studenta…
Vilém Křížek opětovně dokazuje, že česká detektivka není za zenitem a pořád dokáže nabídnout zajímavá témata i postavy. Osnova povídky je přitom kouzelně jednoduchá, Eliáš Sattler dokonce ani nemusí jít po čichu, aby vraha odhalil. Je znát, že tahle série vzniká s láskou k žánru a ne pro nutnost šokovat, což je mi neskutečně sympatické, přestože hrdinův charakter okatě sklouzává k móresům Velkého detektiva. Udrží-li ovšem autor proměnlivost zápletek i stylu vyprávění, nebude mít ke svému vzoru nakonec až tak moc daleko.

kniha: Návnada - Messum, J. Kent
trudoš | **1/2 | před 248 dny

Drsný thriller po vzoru slavných Hunger Games, se kterými jej však pojí pouze motiv krvavé vybíjené na uzavřeném ostrově. Naneštěstí krátký rozsah neumožňuje do celé věci nějak proniknout. Na jednu stranu je dobře, že J. Kent Messum zbytečně nekomplikuje zápletku, na stranu druhou se vyprávění řítí kupředu tak rychle, že když skončí, člověk si říká – co, co, cože? Atmosférou i vyzněním mi příběh v mnohém evokoval můj oblíbený film Telefonní budka, zdaleka si ovšem tolik nepohrává s celkovou absurdností situace a motivace postav jsou vesměs přízemní, žádná charakterní nadstavba. Jednomu pak maličko vrtá hlavou, jestli by někomu vůbec stálo za to, takhle komplikovaně „zachraňovat“ vybrané jedince. Sami hrdinové totiž nejsou příliš sympatičtí, vesměs se jedná o dno podsvětí, buď vyfetované trosky, nebo chladnokrevné zabijáky. Takže když se v závěru všechno semele, výrazně mi chyběl pocit zadostiučinění. Celé drama tak vlastně působí drobně samoúčelně, přestože je napsáno svižně a akčně.

kniha: Prosba o milost - Grippando, James
trudoš | *** | před 249 dny

Svižný thriller s docela zajímavou, třebaže na můj vkus trochu melodramatickou zápletkou. Tu umocňuje románové chování postav, které sice dělají literatuře čest, ovšem se skutečností mají společného máloco. A nic proti právníkům, ale když hrdina hned z kraje nechá osvobodit vinného psychopata jen proto, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, nějak jsem k němu těžko hledal cestu. To, že jde o syna guvernéra Floridy tomu taky moc nepřidalo, protože bohatá fňukna je snad ještě horší, než chudá. S čímž souvisí i sociální linie románu, kdy James Grippando často místo vyšetřování řeší rodinná a milenecká dramata všedního dne. Díky tomu pak samotné vraždy mezi přáteli ani nepůsobí moc podstatně, což bylo fakt divné.
Přesto se knize nedá upřít čtivost. Na to že jde o právnický thriller, scény ze soudní síně nezabírají víc prostoru než je nezbytné, a koncepce tak připomíná klasickou detektivku. Snad jen, že obhájce Jack Swyteck se spíš veze na vlně událostí, než že by do nich aktivně zasahoval.

kniha: Hra věží - O'Malley, Daniel
trudoš | ****1/2 | před 250 dny

Bylo nebylo, existovala jedna tajná organizace na potírání paranormálního zvěrstva. A jestli si kdo myslel, že byla americká, ať se nenechá mýlit. Agenti Spojeného království zachraňovali kolébku lidstva už v době, kdy za velkou louží ještě nazí honili krocany.
Hra věží v sobě dokonale kombinuje nápad, akci a situační komiku. Hned zkraje staví hrdinku do bezprostředního nebezpečí, připomínající klasiku jménem Agent bez minulosti, aby vzápětí přehodila výhybku na týmové pošťuchování, evokující filmového Hellboye. Zápletce přitom šéfuje ženská postava, kterážto však zde není proto, aby ukazovala vnady nebo rozehrávala romantickou linii. Tuhle bláznivku v nesnázích si člověk zkrátka zamiluje pro její neodolatelný konverzační humor. A organizační schopnosti.
Jistě, má to svoje mouchy, přičemž ta nejznatelnější je zbytečně roztříštěný děj přeskakující ze scény do scény. I tak si ale Daniel O'Malley u mě vysloužil poklonu, protože jde o debut, a těch šest set stran se přitom čte jedna radost.

kniha: Případ Jantarové komnaty - Souček, Ludvík
trudoš | **** | před 252 dny

Víc než detektivkou je Případ Jantarové komnaty dobrodružným románem, přičemž na Martina Anděla tentokrát připadla vedlejší role. Otěží se chápe redaktor Karlíček, který se společně s doktorkou Medunovou pouští do strastiplné cesty „kolem světa“. V tomhle ohledu působí vyprávění chvílemi až cestopisně, kdy autor zachycuje mentalitu a zvyklosti grónských obyvatel. Ovšem nebyl by to Ludvík Souček, aby čtenáře nedokázal přikovat ke čtení záhadologickými motivy. Dovedně míchá fakta s fikcí, nezapomínající na důležitost humoru a fantazie, díky kterým se stal tak slavným. Člověk mu dokonce i odpustí to neustálé vykřičníkování. Příběh se navíc točí kolem nacistické hrozby, a to je vždycky voda na můj mlýn.
Přesto bych nějaké výhrady měl. Čekal jsem asi něco maličko komornějšího, tady těch tisíce konspiračních motivů slouží jen k tomu, aby byla záhada Jantarové komnaty odsunována stále dál a dál. Ovšem při srovnání se Stevem Berrym je to pořád za jedna, i když od sebe knihy dělí třiatřicet let.

kniha: Zkurvenej příběh - Minier, Bernard
Jana677 | ***1/2 | před 254 dny

Na úvod si dovolím úšklebek nad tzv. tloušťkou knihy, obdivně zmiňovanou také v recenzích. Ano, čítanky a slabikáře bývají tlusté: obrovské prázdné okraje, velké písmo, mnoho prostoru mezi řádky i jednotlivými písmeny ve slovech a k tomu papír nadstandardní gramáže, takto se román běžného rozsahu uměle nafoukne o 200 stran a rázem vyhlíží jako úctyhodný špalek.
Odhlédněme však od způsobu sazby, který rozhodně nešetřil naše lesy, a věnujme pozornost podstatě, tedy obsahu knihy. Rozháraný, útržkovitý prolog jsem přetrpěla, autor naštěstí brzy najel do normálního módu s young adult příchutí. Očima šestnáctiletého Henryho (s průběžným odskakováním k jiným účastníkům) sledujeme znepokojivé až tragické události na zdánlivě idylickém kousku země obehnaném divokým mořem, na Glass Islandu. Násilná smrt místní dívky odhalí trhliny v soužití zdejší komunity, následky však pocítí zvláště Henry. A protože se tento ne zcela obyčejný chlapec odmítá pouze nechat vláčet okolnostmi, čtenář netrpí nouzí ohledně množství napínavých scén. Minier své hrdiny kolikrát zanechá v nějaké ošemetné situaci, vzápětí sadisticky upře pozornost jinam a smaž se, čtenáři, odolávej pokušení přelistovat pár stránek vpřed.
Případ je patřičně zamotaný, komplikovaný tajemnou minulostí Henryho a jeho blízkých, přesto věřím, že většina čtenářů o správného pachatele v myšlenkách přinejmenším zakopne. Já musím kopnout taky, do pana spisovatele, jenž ve snaze mlžit a šokovat za každou cenu, obětoval v některých pasážích logiku. Kvůli spoilerům nebudu konkrétnější, leč ve finiši jsem zpětně ztratila pochopení pro určité popisy jednání a pocitů, co s odhalením přestaly dávat smysl. „Zkurvenej příběh“ tím pro mě získal druhou rovinu, proč je název vhodně zvolený… a málem klesl do tříhvězdičkových hodnot, jakkoliv je vyústění ve svých dopadech originální.
Škoda, tentokrát za mě „jen“ slušných 70%, nicméně ráda panu Minierovi poskytnu další šanci přesvědčit mě o kvalitách jeho románů.

kniha: Strašidlo minulosti - Velinský, Jaroslav
trudoš | ****1/2 | před 254 dny

Tradičně báječná detektivka především díky nádherné práci s jazykem, postavami a dobovou atmosférou. Jaroslav Velinský nemá v tomhle ohledu příliš silnou konkurenci, protože tuzemských autorů, kteří by se mu mohli řemeslně rovnat, spočítáte na prstech jedné ruky. Až mi dodnes přijde jako strašná škoda, že se mu nikdy nedostalo zasloužené pozornosti.
Mladý Ota Fink se opětovně zamotává do bezděčného vyšetřování, ke kterému přišel jak slepý k houslím. Tentokrát je to pro něj ale osobnější – holka, se kterou nedlouho po válce málem strávil jednu moc pěknou noc, zmizela. Trable je ovšem v tom, že zmizela právě tu inkriminovanou noc, a ta se odehrála před dvanácti lety. Ota neváhá a okrývá jedno strašidlo minulosti za druhým, aby se dopátral, co se s jeho letní láskou vlastně kdysi stalo…
Nebýt toho, že jsem brzy odhadl ústřední zvrat, užil bych si vyprávění na plných sto procent. Takhle to bylo – kvůli zdlouhavému čekání, než Otovi naskočila ta správná kolečka – na „pouhých“ devadesát.

kniha: Kosti Avalonu - Rickman, Phil
trudoš | **1/2 | před 255 dny

Budu víceméně hodný, protože román Phila Rickmana má minimálně jedno zásadní pozitivum, díky kterému jsem ho byl schopen přečíst až do konce – a tím je ich-forma vyprávění. Hlavní postava je navíc docela sympatická, takže těch pět set stran nakonec nebylo takové utrpení. Jenom trošičku.
Po poměrně stručném úvodu, kdy je John Dee vyslán na průzkum velmi rozporuplných ostatků, začne děj po příjezdu do Glastonbury extrémně stagnovat. Postavy se přemisťují z jednoho bodu na druhý a mluví a mluví a mluví a mluví jen, aby na konci příběhu bylo čtenáři nabídnuto vyústění hodné slabších kousků Leóna Cliftona. Což celé pozlátko historického románu nechtíc zametá přímo pod koberec. Ono kombinovat tyhle dva žánry je vždycky ošemetná záležitost – jedny urazíte vyloženými nesmysly, druhé zas suchými fakty. Přitom potenciál zápletka má, a koho by nebavily Artušovské legendy. Jenže to by autor musel věnovat nějakou pozornost osnově a závěru, stejně jako si dát práci s hodnověrným vykreslením postav.

kniha: Muži v modrém - Griffin, W. E. B.
trudoš | ** | před 257 dny

Spíš, než kriminálku mcbainovského ražení, připomínají Muži v modrém klasický společenský román. Policejní důstojníci vlastně ani moc nevyšetřují, vrah se dopadne prakticky sám a vše ostatní jde na vrub vztahům. Mezi kolegy, mezi nadřízenými, mezi civilisty. Výsledek – nuda. Něco podobného jsem naposledy zažil u filmu Okrsek 49, ovšem tam měl člověk alespoň pocit, že se režisér snaží zachytit poetiku všedního dne jinak adrenalinového zaměstnání, což jsem tady rozhodně postrádal. Dokonce mi přišlo, že se W. E. B. Griffin vysloveně nutí k vytváření umělých konfliktů, jen aby příběh měl vůbec nějakou hybnou sílu. Nejvíc nadějí jsem přitom vkládal do atmosféry sedmdesátých let minulého století, jenže ta nakonec připomíná vzpomínání pamětníků na staré dobré zlaté časy, kdy policisté byli čestní, odvážní a stateční, přičemž veškerý zločin se zdržoval pouze v ulicích. A mužská šarmantnost byla k dostání na každém rohu, čtrnáct kilo za šest pencí. Doslova protipól ke knihám Jamese Ellroye.

kniha: Falzifikátoři - Bello, Antoine
trudoš | *** | před 258 dny

Má to hodně chytrý námět i sympatického hrdinu, přesto jsem se nedokázal do románu naplno ponořit. Velkou část viny na tom má bezdějovost, kdy Antoine Bello jen vyhrocuje další a další testování ústřední postavy, než se konečně dostane k něčemu skutečně podstatnému – v tu chvíli však přijde zatmívačka a pokračování příště. Příběhu tak vlastně chybí konkrétnější zápletka, nepočítám-li schematické zkoumání Konsorcia pro falšování reality, které má na svědomí, že naše vnímání světových událostí je stejně ohebné, jako gumový medvídek. Atraktivní nápad je naneštěstí utopen v moři písmenek, jako by se autor dopředu rozhodl, že skutečnou show rozjede až ve druhém díle.
A ponaučení? Člověk by neměl slepě věřit médiím. Tohle je ovšem natolik obehraná písnička, že už mě vlastně ani nedojímá. Vůbec přitom totiž nebere v potaz fakt, že „stádo“ primárně sleduje to, co sledovat chce. V opačném případě klesne sledovanost a je vymalováno. Proto nashledanou panové Objektivní a Nezávislé zpravodajství.

kniha: Tajemná řeka - Crais, Robert
Lmslaver | ****1/2 | před 259 dny

Tajemná řeka je pátý díl série, první přeložený do češtiny. Elvis Cole a Joe Pike jsou mé oblíbené postavy a víceméně vše co jsem od nich očekával jsem dostal. Elvis opět srší chlapácké vtipy na potkání, je hlavním motorem vyšetřování a mlčenlivý Joe mává svalnatými pažemi, popřípadě velkou zbraní. Případ a jeho odhalení není sice žádná sofistikovaná záležitost, závěrečný plán se dokonce Elvisovi nezvykle vymkne trochu víc kontrole a Joe tu sakra kupodivu nemává tou největší zbraní, ale pořád je to hodně, hodně dobré detektivní čtení završené finálovou akcí.

kniha: Černý kůň - Johnson, Craig
trudoš | ****1/2 | před 260 dny

Na některé knihy narazíte prostě náhodou, a o to větší z nich pak máte radost, když stojí za to. Někde na mě vybafla upoutávku na seriál Longmire, následovalo trochu pátrání na netu a ejhle, Černý kůň byl na světě. A protože nejsem televizní typ, mrzí mě teď na celé věci jediné – že toho u nás od Craiga Johnsona nevyšlo víc.
Zápletka je vpravdě jednoduchá: stárnoucí šerif se rozhodne na vlastní pěst prošetřit události kolem jednoho uzavřeného případu a brzy tak stane sám proti celému městu. Takřka westernovou atmosféru podmalovávají kulisy nespoutaného Wyomingu, přičemž literární stylistika dává jasně na srozuměnou, že tohle čtení není pro žádný máničky. Drsní muži v nelítostném světě, kde černá bývá bílá a dole je občas nahoře, což navíc umocňují cynismem prosáklé dialogy. Jenže místo toho, aby to celé vyznělo chlapácky směšně, má to naopak neskutečnou sílu. Takový James Lee Burke říznutý Stephenem Hunterem a Robertem B. Parkerem. Netradičně tradiční thriller, který můžu jen doporučit.

kniha: Nová hlídka - Lukjaněnko, Sergej
trudoš | **** | před 261 dny

Na úvod je třeba říct, že po lehce nevyvážené Poslední hlídce, kde bylo víc balastu (i když čtivého) než aktivní zápletky, je první třetina Nové hlídky jako hrnek poctivého turka hned po ránu. Nastartuje a donutí zbystřit pozornost. Sergej Lukjaněnko přichází s neobehranou hrozbou, o které nejen že nikdo nic netuší, ale jejíž pohnutky jsou pro všechny zúčastněné naprostou záhadou. Bohužel, jak je celá ta báječná rozehrávka narvaná tajemnými motivy, s dalším vývojem událostí už to tak slavné není, protože se vše vrací do starých kolejí. Tedy klasické Antonovo filozofování o podstatě dobra a zla, bodré disputace s kolegy i nepřáteli nad stavem společnosti a průběžné přehodnocování hlavního problému, aniž by se vlastně dělo něco smysluplného. Má to spád, o tom žádná, a postavy často mluví člověku přímo z duše, jenže už to není to staré akční čtení, kde konec každé jednotlivé části nakopnul pointou do rozkroku. Je to jen nostalgický návrat mezi něco důvěrně známého, ale dějově vyčerpaného.

kniha: Ztracená vládkyně - Robinson, Steve
trudoš | ***1/2 | před 263 dny

Se Ztracenou vládkyní se Steve Robinson vrací k původnímu modu operandi série, kdy v jedné dějové linii genealog Jefferson Tayte odkrývá pohnutou minulost a v druhé máme možnost být té minulosti přímými účastníky. Zároveň se Tayte už nechová jako levnější kopie Roberta Langdona, takže odhalování rodových tajemství má zas šťávu. Třikrát hurá.
Přesto v mém případě není spokojenost úplná. Přišlo mi, jakoby to autor schválně flákal. V zápletce je všechno, co jsem měl na téhle řadě v oblibě, jenže tak nějak narychlo smontované dohromady. Zcela vymizel prvek napětí a zůstala jen holá řemeslná práce. Náš hrdina jde po zřejmých stopách a často až příliš jasnozřivě odhaduje, jak že se historie odvíjela, přičemž strůjce všech problémů se podbízí v okamžiku, kdy nastoupí na scénu. Samozřejmě čtenáři – ústřední postavy zůstanou z dramatických důvodů zaslepeny až do konce. Navíc mi dost vadil podvod s cliffhangerem z minulého dílu, protože se hned zkraje ukazuje jeho bezvýznamnost. Snad tedy příště.

kniha: Polibek stínů - Hamilton, Laurell K.
trudoš | ** | před 264 dny

Kdyby se Laurell K. Hamiltonová soustředila na detektivní linii, byl bych spokojen – úvodní zločin má šmrnc a dokud není viník lapen, vše funguje bezvadně. Dokonce bych řekl, že i mnohem zajímavěji, než ve čtenářsky oblíbenější Anitě. Jenže když pak Merry Gentryová zamíří do Říše kouzel zjistit, co po ní chce matička královna, jde všechno do kopru. Začala to být vysloveně nuda, alespoň pro mě, poněvadž se v důsledku neděje nic jiného, než že se ohmatává jeden nadržený chlapák za druhým. Přesto dojde na zajímavý zvrat, kdy hrdinka musí usouložit všechny vybrané elfy, jinak nedosáhne Temného trůnu. Dobře, říkám si, detektivka to nebude, ale jako burleskní erotika by to třeba fungovat mohlo. A ono zase nic, jen spousta toužení, vzdychání, laskání a jedna krátká rychlovka. Na čtyři sta stran teda docela labutí přístup. Přesto musím pochválit jednu zábavnou scénu, kdy Merry svede celou policejní stanici, jen aby dokázala zvrácené účinky jakéhosi olejíčku hrajícího roli v nějakém případu.

kniha: Lehce nabyl, lehce pozbyl - Chase, James Hadley
trudoš | **** | před 266 dny

Román Lehce nabyl, lehce pozbyl mě pouze utvrzuje v tom, že James Hadley Chase byl jednoznačným králem pulpových příběhů, ve kterých se lidé na hraně zákona dostávají do kouzelně zapeklitých situací. Takový Quentin Tarantino v detektivce bez hektolitrů krve. Proto ani není divu, že peripetie smolařského zlodějíčka Cheta Carsona rychle nabudou obludných rozměrů, přitom se však drží v uvěřitelné, decentní rovině. A i když události poměrně logicky – a tudíž očekávatelně – gradují, čtenáři to stejně nedá a drží Carsonovi palce až do poslední chvilky, přestože jeho nevinnost vezme za své v okamžiku, kdy se rozhodne uvést v realitu svůj sen o malém kousku štěstí. Naneštěstí autor v dětství pravděpodobně četl hodně divné pohádky, protože o dobrém konci evidentně neslyšel ani náhodou. Co každopádně obdivuji, je jakým způsobem dokáže pracovat se čtenářem a cíleně jej zapojovat do své paranoidní hry, aby z něj v závěru udělal málem vystresovanějšího člověka, než jakým se stane sám hlavní hrdina.

kniha: Poslední šance - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 266 dny

Harry Bosch se vrací k policii a vrhá se střemhlav do řešení sedmnáct let starého případu vraždy mladé dívky. Není spokojen se špatně odvedenou prací detektivů, kteří na případu pracovali před lety a už vůbec není ochoten přijmout fakt, že při vyšetřování narazil na stopy špinavých praktik policejního vedení, kteří si tehdy razili kariérní cestu vzhůru. Bosche prostě nezastaví nic, aby dopadl vraha. Connelly odvedl opět skvělou práci a předkládá nám výborný detektivní příběh, ve kterém jsem do poslední chvíle netušil kdo je pachatel.

kniha: Mafie v Praze - Viewegh, Michal
trudoš | *** | před 268 dny

Co se Michalu Vieweghovi upřít nedá, je řemeslo. Krátké kapitoly, rychlý děj, kvantum zvratů, to vše dělá z Mafie v Praze knihu, kterou přečtete za jeden večer. Ono nepřehledné množství dějových linií vám ani nedá na výběr, protože jakmile vyprávění jednou přerušíte, horko těžko pak do rozjetého vlaku znovu nastoupíte. Naneštěstí se však autor pustil do thrilleru, který zároveň hraničí se satirou na politickou situaci. Příběh je tak protkán odkazy, narážkami a postřehy, jež bohužel jako neznalec minulé, současné ani budoucí vládní scény nedokážu plně ocenit. Pokus o pokoření angloamerické produkce proto u mě uspěl z jen šedesáti procent – styl vyprávění odpovídá, teď už jen dodat smysluplnou zápletku a uvěřitelné postavy. Ty totiž trpí nedostatkem tvůrčí objektivity. Viewegh záměrně vyzdvihuje jedny a zatracuje druhé, díky čemuž jsou politici i gangsteři zákonitě vždy ti špatní a naopak novináři nebo reportéři ti za všech okolností šlechetní. Jakoupak pohádku mi to předloží příště?

kniha: Schovka - Ketchum, Jack
trudoš | ***** | před 270 dny

Tak tohle je horor, jak má být. Nebo thriller, chcete-li, protože fantastiku by tu jeden pohledal. Každopádně rozsah dvou set stran zaručuje, že jakmile knihu otevřete, není jiného zbytí, než ji obratem dočíst, ideálně někdy po setmění. Jack Ketchum graduje příběh ve strohých dávkách, kdy první polovinu pouze seznamuje s hrdiny a kulisami, aby v druhé zostřil tempo do naprostého extrému. Osnova je přitom až děsivě prostá – parta mládežníků se rozhodne zahrát si schovku v opuštěném domě. Ovšem místo toho, aby autor využil něčeho podobného k natahování čtenářovi trpělivosti, jakmile se dostane k bodu zvratu, jdou už události ráz na ráz. Kupodivu však nejde o splatterpunk jako v případě románu Po sezóně. Jednoduchou hru na odvahu zvrtne autor na doslovný křest ohněm, přičemž boj o život zde symbolizuje jakousi vnitřní očistu, podobně jako ve Vysvobození od Jamese Dickeyho. Za mě perfektní kniha pro halloweenský večírek, když člověk dostane chuť na trochu toho opravdového mrazení v zádech.

kniha: Růže a její dvojník - Macchiavelli, Loriano
| nehodnoceno | před 271 dny

Protože se jedná o parodii (i když netypickou) je nutné znát předmět parodování, tedy Ecův román Jméno růže i jeho filmové zpracování. Oba předpoklady jsem splňoval: loni jsem se do Jména růže znovu pustil a mám knihu v čerstvé paměti… a zklamání z opětovného čtení jsem připíchl do svého dřívějšího komentáře. I z tohoto důvodu jsem byl zvědavý na Macchiavelliho apokryf.

Expozice je takováto: Sean Connery, představitel filmového Viléma z Baskervillu, cítí po dokončení filmu nespokojenost. Má pocit, že jeho filmové alter-ego neodhalilo pravého pachatele tajemných vražd. Sean Connery proto celý případ znovu otevře. Opětovně navštíví místa, kde došlo k vraždám (jedná se o filmové exteriéry, interiéry i kulisy rozházené po půlce Evropy) a vyslýchá podezřelé i oběti – z větší části herce hrající ve filmu. Sám Sean Connery se přitom plynule mění ve Viléma z Baskervillu a zase nazpátek. Stejně tak se herci stávají postavami, celé je to značně ulítlé a fantaskní. Různě je porovnáván román a film. Je rozebíráno, proč se některé důležité postavy neobjevily ve filmu. Do vyšetřování je zatažen i pan profesor Eco (autor románu).

Výsledný dojem: Macchiavelli sice ve výsledku rozcupuje detektivní postupy Viléma z Baskervillu na na kousky a přijde s vlastními (skutečně brilantními) závěry, ale jako celek je román Růže a její dvojník značně utahaný a (i když má jen necelých 200 stran) neúměrně natažený.

Přijde mi, že hlavní nešvar Lucie Lukačovičové spočívá v tom, že neumí uchopit pravidla detektivky. Její imaginace je sice fascinující, ale praktická stránka věci nulová. Ač jednotlivé případy začnou motivem zločinu, následně se obvykle soustředí na nějakou magickou bytost nebo udělátko, přičemž pátrání po viníkovi znenadání vyšumí, protože se automaticky předpokládá, že za všechno může právě dotyčné magično, aniž by to bylo plnohodnotně vysvětleno. Následuje likvidace problému a hotovo, častokrát nehledě na to, že ústřední téma spočívalo v něčem jiném. Největší slabinou pro mě ovšem byla spektakulární jednotka hrdinů, kteří své odznaky našly pravděpodobně v krabici od cornflakeů. Detekce žádná, zkušenosti nulové a jediné čím disponují, jsou paranormální schopnosti – ale proč to z nich dělá detektivy, to skutečně nechápu. A vzhledem k tomu, že mi tahle čtveřice k srdci nijak nepřirostla, nedokážu tak vlastně najít na knize pozitivního nic, snad jen autorčinu vytříbenou poetiku slova.

kniha: Jmenuji se Reacher - Child, Lee
Lmslaver | **** | před 273 dny

Kratší povídky se mi zdály slabší, Reacher potřebuje přeci jen víc prostoru, aby rozehrál svou hru proti dětským, nebo dospělým padouchům, i když povídka z jeho dětství (Druhorozený syn) se mi zdála přitažená za vlasy i na Reacherovi poměry. U delších povídek jsem měl zase většinou dojem, že skončili tak nějak předčasně, když to začalo být nejzajímavější. Celkově je tenhle soubor s neohroženým hrdinou stále čtivá záležitost, která fanouškům série odhaluje pár věcí z minulosti, které ovlivnili jeho život, ale už tu byly lepší příběhy s Reacherem.

Přestože je zápletka asi nejdetektivnější z celé série, Isaac Asimov toho vlastně příliš nevyužívá a výsledné řešení není až tak ohromující, jak se by se mohlo na první pohled zdát, podle překvapených výrazů účinkujících protagonistů. Ovšem ústřední motiv a celková atmosféra parádní, až mě trochu mrzelo, že je to celé psáno s úmyslem odpočinkového románu, než něco vážnějšího. Oprostí-li se navíc čtenář od dobové naivity technických výdobytků, ve kterých „počítače chrlí výsledky v děrované pásce, jež se navíjejí na cívky psacího stroje, který kód převádí zpět na čísla“, užije si páté dobrodružství Lucky Starra maximálně. Nádherná ukázka nostalgie, otisknuté na papír. Poprvé si navíc všímám, že než sám hrdina, mě baví spíše jeho sparring partner Čára, protože je na rozdíl od našeho zlatého chlapce mnohem vtipnější a lidštější. Autor jej sice záměrně staví do role otloukánka, co když si něco usmyslí, je víc než jisté, že se vydal špatnou cestou, ale to už je holt úděl vedlejších postav.

kniha: Případ naruby - Chandler, Raymond
Nelson | **** | před 275 dny

Velmi zajímavá detektivka, poněkud netradiční Phil Marlowe. I když hlavní postavou je jeden z klasických představitelů drsné školy, tak se jedná spíše o poetický příběh. Přestřelka tady vlastně není vůbec žádná, Phila se pokusí zabít pouze jednou a, což je vlastně docela neuvěřitelné, i ta mrtvola zde vlastně chybí. Celý příběh se točí kolem vztahu Phila Marlowa k ženě či spíše ženám. Není to typicky Chandler, ale jde o příjemný příběh, ve kterém autor ukazuje svoje mistrovství z trochu jiné stránky.

kniha: Tajfun - Cumming, Charles
trudoš | *** | před 276 dny

Mojí chybou bylo, že jsem od Tajfunu očekával špionážku v duchu Johna Le Carrého. Ne že by právě ten oplýval strhujícím stylem, jakmile ale jednou člověk podlehne jeho způsobu vyprávění, nedá mu to a stále vyhledává něco podobného i jinde. A právě Charles Cumming se zdál být ideální volbou. Když jsem však v polovině knihy konečně pochopil, že tenhle společenský román bude kompletně pojednávat o jednom milostném trojúhelníku na pozadí roku 1997, kdy byl Hongkong navrácen Číně, bylo už pozdě začít si vyčítat mylný odhad žánru.
Eufemisticky řečeno, zápletka se rozjíždí hodně zvolna. Postavy převážně diskutují a diskutují, přičemž nějaké skutečné akce se dočkáte až v samotném závěru. Na obranu autora je však třeba říct, že prostředí vykresluje mimořádně autenticky, což podmalováno dobovou atmosférou, dělá z příběhu málem až stylové retro čtení. Romance jako taková se mu ovšem v mých očích nepovedla, podle mě by se ti lidé, pracující dlouhodobě u tajných služeb, chovali daleko obezřetněji.

kniha: Agent 6 - Smith, Tom Rob
trudoš | ***1/2 | před 278 dny

Nejdříve nadšení, poté deziluze a nakonec zklamání – to jsou mé dojmy z Agenta 6 v kostce. Naprosto mě nadchla první třetina, ve které Tom Rob Smith perfektně vykresluje situaci v Americe za časů „honů na komunisty“, které byly v mnoha ohledech stejně demagogické, jako sama socialistická paranoia. Kdo zkrátka nebyl s nimi, byl proti nim a svou propagandou dokázali zničit život člověku stejně jednoduše jako konkurenční Sověti. Navíc se zápletka nečekaně komplikuje a Lev Děmidov nemá možnost smysluplně zasáhnout, což do příběhu vnáší paralyzující prvek zoufalství.
S další částí jsem však měl už problém, protože celá Afghánská epizoda postrádá smysl vůči hlavní dějové lince. No a v posledních sedmdesáti stranách se sice vracíme zpět k ústředním událostem, ale jen proto, aby Lev propadl nemoci zvané: „Celý život jsem zasvětil pomstě a teď, když je hotovo, jsem zjistil, že mi odveta nijak nepomohla.“ Slečinka. Alespoň že závěr románu byl správě depresivní. Jako ostatně celá historie SSSR.

kniha: Měsíc nad Soho - Aaronovitch, Ben
| nehodnoceno | před 279 dny

Shrnuto v několika bodech:

  1. Druhý díl je víceméně plnohodnotná knížka a nikoliv „věšák na anti-multikulturalis­tické proklamace“ jako Řeky Londýna.
  2. Je znát, že se Aaronovitch něco naučil. Ve fabulaci už tak zoufale netone a nešlape vodu jako v Řekách Londýna.
  3. Navzdory bodu 2) se toho Aaronovitch nenaučil zase tak moc. Nejenže jsem pachatele odhalil v tom samém okamžiku, kdy se objevil v ději, ale odhadl jsem i to, kam se bude ubírat další děj. Což se k mému uspokojení i ne-uspokojení (=mám rád, když mě autor detektivky tahá za nos) potvrdilo s velkou přesností.
  4. Naštěstí má „Měsíc nad Soho“ ještě druhou dějovou linii, která není tak průhledná a předvídatelná. Tato druhá dějová linie je ve výsledku nepříliš uspokojivá (nebudu spoilerovat, proč je neuspokojivá, ale pokud si přečtete anotace na další díly, tak to snadno pochopíte)
  5. Pobavila mě teze „bradavická škola Harryho Pottera je skutečná, ale po druhé světové válce byla uzavřena“.
  6. Proč má – i přes všechny mé výhrady – smysl si „Měsíc nad Soho“ přečíst:
    1. jazz a vše související s jazzem (a to nejsem fanda jazzu a pravděpodobně jsem žádný jazz nikdy neposlouchal)
    2. Aaronovitch se opravdu vyzná v procedurálních postupech londýnské metropolitní policie a to jak v těch oficiálních, tak v těch neoficiálních. Zajímalo by mě, jestli jsou tyto procedurální postupy skutečné (a jak se jich Aaronovitch dopídil) – nebo jestli si je Aaronovitch vycucal z prstu
kniha: Dědictví rodu Trnhoffů - Jones, Gareth P.
trudoš | *** | před 280 dny

Třináctiletí sirotci Leontýna a Felix, vyrůstající ve velkopanském domě s podivnou rodinou historií, nemají ve volném čase nic jiného na práci, než se vzájemně pokoušet se zabít, aby dědictví mohlo připadnout jen jednomu z nich. Jsou to takové jejich sourozenecké hrátky, které ovšem nikdy nepřerostou únosnou mez. Jenže teď se všechno mění. Počet atentátů se nebezpečně zvyšuje a jak to tak vypadá, tentokrát nepocházejí z jejich rukou…
Tato lehce detektivní novela jistě potěší všechny čtenáře ve věku devíti až dvanácti let. U těch starších je pak otázkou, zdali přistoupí na průhledná pravidla vyprávění Garetha P. Jonese. Ovšem čekáte-li dalšího Lemonyho Snicketa, budu vás muset zklamat – hravá literární nadsázka se nekoná. Určité odlehčení samozřejmě nechybí a ke slovu přijde i pověstný britský humor, jenže ve finále jde jen o takovou nekomplikovanou jednohubku. Což mě mrzí asi nejvíc, vzhledem k tomu že avízovaná osnova mohla nabídnout daleko zábavnější a hlavně zajímavější počtenou.

kniha: Hadrový panák - Cole, Daniel
Jana677 | *** | před 282 dny

Existují debuty, u kterých čtenář žasne nad autorovou imaginací, precizní prací se slovy, schopností vybudovat hutnou atmosféru či vytvořit skvělé charaktery. „Hadrový panák“ k nim nepatří. Na této knize je znát, že spisovatel ještě příliš neovládá řemeslo: stylisticky je text neučesaný, děj poskakuje mezi postavami bez sebemenšího řádu, dávkování informací je trochu nevyvážené a psychologie postav uvázla kdesi na půl cesty (není tedy vyloženě mělká, zároveň však čtenář nedostane žádná vodítka, z čeho pramení chování jednotlivých osob a jejich problémy). Občasná neobratnost překladatele „Hadrovému panákovi“ také nepomohla (uvést v souvislosti se zohavenou mrtvolou termín „škaredé tělo“ zní kapku infantilně, „nejhořejší patra“ nejsou zrovna košer vyjádřením pro nejvyšší poschodí atd.) Zápletka na téma brutálního sériového vraha se křečovitě, s pochybným úspěchem snaží přinést originální prvky, neměla bych k ní však vážnější výhrady, nebýt určité zabedněnosti detektivů a nedomyšlených závěrečných stran. Geniální (vlastně přímo jasnozřivý), superschopný, rafinovaný zabiják se začne chovat jako amatér mdlé inteligence, krvácející oběť se dlouze vykecává a odmítá upadnout do bezvědomí, záchranné složky fungují v nějaké odlišné realitě se silně zpomaleným časem… soukolí příběhu zkrátka ve finále skřípalo nad přijatelnou mez. Daniel Cole ode mne možná dostane druhou šanci – za předpokladu, že si sousedi pořídí a zapůjčí mi další díl. Jeho prvotinu ocejchuji lehkým nadprůměrem: 64% za snahu a ucházející čtivost.

kniha: Po stopách mrtvého - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 282 dny

Ne tak dobré jako román Opravdu mrtev?, ale přesto docela fajn, když to člověk srovná s konkurenčními britskými thrillery. Snad jen to finále mi přišlo maličko odbyté, čistě proto, že v rámci všech předchozích motanic jsem čekal něco víc. Alespoň se ale Peteru Jamesovi nedá upřít, že se čtenáře nesnaží odbýt zaběhnutými klišé o sériových vrazích. Zápletka příjemně graduje a krátké kapitoly umocňují spád, jenže pravdou je, že v některých momentech děj dost pokulhává. Divákovi už jednotlivé díly skládačky docvakly, přesto o nich musí ještě desítky stran číst, než se autor rozhodne posunout události zase o trochu dál.
Roy Grace mě však nadále stále ničím neoslovuje a jediné zajímavé na něm je tajemství kolem jeho zmizelé manželky – v tomhle ohledu je povedený závěrečný dovětek, který mnohé naznačuje, ale také nic konkrétního neříká. Prostě to jen udržuje záhadu v chodu. Současný milenecký poměr je ovšem spíš na škodu, než k užitku, protože jde jen o výplň, aby příběh nabyl na počtu stran.

kniha: Spící oběť - Billingham, Mark
trudoš | *** | před 284 dny

Lepší průměr. Příběhu i postavám chybí osobitý charakter, který by je odlišoval od tisíce jiných thrillerů moderního ražení. Hrdina Tom Thorne je prostě jen další trudomyslný detektiv, přičemž jeho záliba v moderní muzice (která v románu ohromuje mládežníky) z něj výjimečnou postavu zkrátka nedělá. Jediným odklonem do standardu je tak zdejší vrah, jež se ani tak nesnaží oběti zabít, jako uvést do stavu naprosté nemohoucnosti. Ovšem důvody, které jej k tomu vedou, jsou stejně schematické, jako to v podobných případech bývá. Na papíře vypadají hezky, ale autenticita přitom vyspává kocovinu v příkopu u cesty. Především mě však unavoval model vyšetřování, kdy policisté nemají žádné stopy, a proto čekají na každou další novou vraždu, doufajíc, že pachatel tentokrát udělá nějakou chybu a oni jej díky tomu lapnou. Asi je to k realitě blíž, než pátrání po vzoru Sherlocka Holmese, ale přiznám se, že ve fikci je mi vysloveně proti srsti. Čekat umí každej hajnej, skutečný kumšt je škodnou chytit.

kniha: Vagon č. 106 - Svoboda, Pavel
trudoš | **1/2 | před 286 dny

Pro vcelku zajímavý autorský styl, evokující pozdější romány s komisařem Maigretem, bych hodnotil knihu i více procenty, nebýt nudně schematických zápletek, v nichž si autor často vypomáhá náhodami, nebo odbytými policejními postupy. Trojice povídek mi tak v mnohém připomněla nízkorozpočtové televizní inscenace, kdy přes veškerou snahu tvůrců bylo pořád znát, jak moc je to umělé. A ačkoliv přijde ke slovu několik zajímavých motivů, jsou přebity rozvláčnými popisy každodenního života. Ty jsou sice umělecky hodnotné, ale podkopávají tempo vyprávění. Přitom si s nimi Pavel Svoboda hraje výrazně víc, než co energie věnuje logice příběhu. Když se pak pokouší zachytit problémy porevoluční kriminalistiky, příliš mu to nefunguje. Podle mě by se více osvědčil v komornějších zločinech, kde si může vyhrát s propletenci vztahů. Každopádně v rámci edice Původní česká detektivka se z mého hlediska jedná o to lepší, co se v ní dá nalézt, nepočítám-li ta nejznámější jména. Pořád ovšem bohužel průměr.

kniha: Řeky Londýna - Aaronovitch, Ben
| nehodnoceno | před 287 dny

Není to ani tak parafráze Harryho Pottera, jak jsem se někde dočetl v jedné anotaci či recenzi, ale spíš sto patnáctá kopie Gaimanova Nikdykde. Stejně jako v Nikdykde se vám při čtení hodí mít u ruky mapu Londýna (u Řek Londýna mnohem více než u Nikdykde). Antropomorfizované stanice londýnského metra u Gaimana odpovídají antropomorfizovaným londýnským řekám u Aaeonovitche. Plus je tam (co se týká jednoho z hlavních motivů) průnik množin s Powersovými Bránami Anubisovými. A jedna pasáž je (řekl bych) silně inspirovaná Holdtockem… Navíc je to neuvěřitelně naaataaahooovaaané. Natahovaný je hlavní příběh a kromě toho je kniha natažená i celou vedlejší dějovou linií, která s hlavním detektivním pátráním nemá nic společného… Kromě toho je vidět, že toto je první Aaronovitchův román a on v něm docela tone. Docela dost.

Zpočátku mi neuvěřitelně vadil všechen ten násilně proklamovaný multikulturalismus. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že o všudypřítomná multikulti propaganda je natolik přepálená, že jedná spíš o anti-multikulturalis­tickou proklamaci. Současný Londýn je vykreslený jako papiňák těsně před výbuchem, který si příležitostně odfoukne různými uličními nepokoji.

Citát: „Na londýnských výtržnostech je zvláštní, že jakmile se dostanete za jejich hranici, zdá se vám, že nic není v nepořádku. Nepříjemné bylo, že málem shořel celý Covent Garden, pozitivní naopak bylo, že to neovlivnilo provoz na žádné hlavní trase autobusů nebo metra.“

Londýn je obydlený samými podivnými existencemi. Citát – jeden příklad za všechny: (průvod) vedl Michael Smith, jehož totožnost byla později potvrzena na základě otisků prstů, napravený uživatel cracku, alkoholik, zloděj aut, muž podezřelý ze znásilnění, který už devět měsíců, od té doby, co vstoupil do hnutí Hare Krišna, žil bezúhonný život.

Pokud do děje vstoupí pracující středostavovská osoba, zákonitě se v tomhle guláši dostane do potíží. Citát: "Jen jsem chtěla jít do kina. Jen jsem chtěla mluvit s někým, kdo umí pořádně anglicky. Loni v létě jsem byla na dovolené v Bavorsku a všichni tam mluvili anglicky velice hezky. A pak zavezu děti do West Endu a všichni jsou tu cizinci. Nerozumím jim jediné slovo.“

Londýnská metropolitní policie se chová naprosto svévolně. Policajti přehlížejí kriminalitu etnických menšin (například otrokářství), aby nebyli obviněni z rasizmu. Podle uvážení manipulují s důkazy a někdy zničí důkazy prostě tím, že zapálí celý barák (fosforovými granáty).

Zajímavý (a provokativní) je názor dánské manželky hlavního podezřelého. Zajímavé je to, co o policii říká Tyburn. Zajímavé jsou obě obě popsané cesty hlavního hrdiny metrem. Výživné je Aaronovitchovo navážení se do politické korektnosti.

Citát: „Jak jste zachránili toho slepce?“ zeptal jsem se. „Oni podle všeho nejsou slepí,“ namítl Nightingale. „Ve skutečnosti jsou zrakově postižení… Jak mi to zevrubně vysvětlila jedna důrazná mladá dáma, když jsme čekali v nemocnici.“

A přesně kvůli těmhle „podvratným“ vsuvkám stojí za to si Řeky Londýna přečíst.

kniha: Magie pro každého - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 288 dny

„Co se mi líbí na Praze, že ať jdeš kam jdeš, pokaždý narazíš na nějakýho magora. Člověk tu dobře splyne s davem.“
Parádní kombinace okultní detektivky, svérázného hororu a nekorektního humoru aneb Copak se stane, když osud světa přejde do rukou skupinky asociálních jedinců. Naprosto bez uzardění přiznávám, že jsem téhle sérii podlehl od prvního okamžiku, kdy se mi dostala do rukou. Na české poměry velmi netradiční a v rámci zahraniční produkce jednoznačně konkurenceschopná. Dvousetstránkovému rozsahu nechybí akce, vtip ani atmosféra, přičemž zápletka se drží v mantinelech uzavřeného románu. Čtveřici hrdinů přitom nelze jinak než zbožňovat, tedy v případě, že máte slabost pro pokleslé žánry, ve kterých se pro ránu kladivem nechodí daleko.
Jiřímu Pavlovskému se musí přiznat jedno – i přes zběsilé tempo se nenechává strhnout vlastním egem a s nadhledem profesionálního šílence vykresluje svět v barvách důvěrně známých, i když často záměrně neviděných. Tahle magie je skutečně pro každého.

kniha: Pád - Connelly, Michael
Lmslaver | ****1/2 | před 289 dny

Connelly dokáže vystihnout nešvary společnosti a promítnout je do detektivního příběhu. Do svých románů vnáší patinu skutečného života policisty, kterému na záda dýchá nemilosrdně jeho šéf, vnitřní oddělení nebo nějaký zas..ný politik, umí popsat boj a soupeření jednotlivých složek jako je třeba policie a FBI. Tentokrát si vzal na paškál lukrativní zakázky a nečisté praktiky při jejich zadávání a výběru firem městskou radnicí a vše mistrně zabalil do policejního vyšetřování. Ne nemusíte se bát, že byste byli zavaleni přílišným množstvím politiky, Connelly je mistrný vypravěč a zákulisí zkorumpovaných radních umí vytěžit opravdu do té míry, aby byl román autentický ale nenudil. Nuda to rozhodně není, je to parádní jízda kriminalistického vyšetřování a Harry Bosch vydá ze sebe to nejlepší, aby vyřešil případ a odhalil pravdu, ať už je jakákoliv.

kniha: Živel - Kidd, Jess
trudoš | ****1/2 | před 290 dny

Přestože britská prozaička Jess Kiddová nepíše právě jednoduše, její debutový kousek si mě získal se vším všudy. Pestrá paleta dokonalých postaviček, podmanivé venkovské kulisy a svérázná zápletka, při níž folklor smývá rozdíly mezi magií i realitou, to jsou ingredience, ze kterých je tvořen uhrančivý román. Což ještě podmalovává prostá mluva irských lidiček na konci světa, kteří nechodí pro jadrné výrazy daleko. Vyprávění přitom táhne stárnoucí herečka Cauleyová, jež se rozhodne pomoci charismatickému Mahonymu rozkrýt šestadvacet let starý zločin. To znamená vytahovat špínu, špínu a zase špínu. Vtip je v tom, že Mahony dokáže komunikovat s mrtvými. Naneštěstí jejich výpovědím se nedá právě vždy věřit.
Živel je zkrátka tím, co naznačuje název – kráčí vlastní cestou a necítí potřebu být žánrově škatulkován. Je to osvěžující, napínavé a především zábavné čtení, přičemž velkou roli v tom hraje autorčina jazyková virtuozita, kdy dokáže jednou větou rozesmát a druhou zase ochromit strachem.

kniha: Hněv andělů - Connolly, John
Lmslaver | **** | před 292 dny

John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize padesát stran a pokud mě nezaujme tak ji odložím, tady jsem si přidal deset, pak dalších deset, pak dalších…a než jsem se nadál měl jsem za sebou dvě stovky stran, ale děj se prakticky skoro neposunul, pouze vysvětloval, kdo se v této honbě za seznamem hříšníků vyskytl a jak. To už jsem věděl že knihu neodložím, protože Connolly dokáže psát i o nepodstatných věcech a přesto zaujmout. Ačkoliv se jedná o hledání ztroskotaného letadla v hlubokých lesích, do samotné divočiny zavítáme až v závěrečném finále knihy. Do té doby Connolly posouvá jednotlivé postavy v románu jako figurky po šachovnici, aby postupně odkrývaly historii vraku, motivaci a osud pasažérů i význam seznamu osob zaprodaných temnotě. Na čtyři sta stran je zápletka jednoduchá, Charlie Parker jako detektiv nemá moc práce, a ještě mu přispěchá na pomoc deus ex machina, ale získal si mé sympatie a určitě brzy sáhnu po nějakém jeho dalším příběhu.

kniha: Ostreľovač - Pérez-Reverte, Arturo
trudoš | *** | před 292 dny

Jednoduchý thriller s docela očekávatelnou pointou byl pro mě zajímavý pouze fundovaným pohledem do světa lidí libujících si v pouličním umění. Naneštěstí tahle tématika autorovi moc pod ruku nejde. Pokouší se proniknout do mluvy a myšlení lidí o generaci dvě mladší než on sám a ne vždy to funguje přirozeně. Vyhrál si s tím, o tom žádná, ale je za tím cítit umělecká snaha dokázat, že na to má, než kvalitně zvládnuté řemeslo. Až mi to neúmyslně připomnělo sociologický projekt Víti Jakoubka.
O zápletce se ani moc mluvit nedá, spíš jde o přehlídku různorodých postav a jejich rebelského názoru na svět. Ovšem jako průvodce po grafity portugalských, španělských a italských uliček je Ostreľovač fajn. Být srdcem anarchista, asi bych si z toho i vytáhl nějaké podnětné myšlenky, ale protože mám rád svůj obyčejný konzumní život, dostavilo se pouze zklamání. Od autora Dumasova klubu jsem čekal rozhodně něco jiného. Což byl možná tvůrčí záměr, Arturo Pérez-Reverte rád vytrhuje čtenáře z letargie.

kniha: Francis - Pirinçci, Akif
| nehodnoceno | před 292 dny

Jak byl první díl pořád ještě formálně detektivkou (i když kočičí), tak toto je z poloviny podobenství (o tom, jak jsou lidé zlí na kočičky a jiná zvířátka, což je koneckonců pravda) a z druhé poloviny bajka. Autor se několikrát pokusil zakormidlovat zpátky do detektivky, ale vyšla mu z toho jedna dlooouhatááánská halucinace … se vším, co k halucinaci patří.

„Reálie“ odpovídají raným devadesátkám se špionážními satelity a videokazetami, což je takový bonus (alespoň pro mě). Pobavila mě zparafrázovaná (či vykradená) scéna z tehdy populárního filmu Poslední skaut.

1234567891011poslední (61)2431 příspěvků celkem