RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (60)2381 příspěvků celkem
kniha: Dva druhy pravdy - Connelly, Michael
Sirius | **** | před 299 dny

Connelly to nakopl hned od začátku. Podvod při vyšetřování zločinu, dvojnásobná vražda…má to tentokrát snad ještě větší rychlost než Odvrácená strana konce. Největší tempo nastalo asi při infiltraci do skupiny kšeftařů s práškama. A čim víc se to ale blížilo k cíli, tím ale tempo polevovalo, takže zhruba posledních sto stran je taková výplň – byť soudní síň je efektivní. Nejsilnější moment knihy ale pro mě nastal, když si Harry po delší době vyslechl záznamy telefonních hovorů. Tentokrát dojde i na akční scény (letadlo) a konec dává tušit, že asi v dalších dílech nastane několik změn.

kniha: Dvojice - Lange, John
trudoš | **** | před 300 dny

Na Michaela Crichtona až nezvykle krátké dílko (kariérní počátky mají něco do sebe) soustředící se pouze na ústřední zápletku a vše ostatní jde stranou. Žádná krize středního věku, žádné milostné trampoty, žádná plačka ufňukaná. Naopak svižný thriller s pyrotechnickou etudou, jako bonus navíc. Příběh díky tomu neskutečně dobře šlape, přičemž druhá půlka se prakticky mění v adrenalinovou jízdu s odtikávajícím časem na pozadí. Celé vyprávění přitom dýchá perfektní atmosférou sedmdesátých let, dovedně zachycenou jednoduchými, ale všeříkajícími detaily. Jedinou slabinou je tak průhledný vývoj událostí, který nemá moc prostoru na nějaká zásadní překvapení a spíš si hraje s motivem vychytralé kočky a ještě vychytralejší myšky.
Ovšem hodně otravný je závěrečný doslov Jiřího Gojdy podmalovaný komunistickou agitkou o tom, jak je imperialistické a kapitalistické USA nejzkaženější místo na světě. Jestli v tom byla nějaká informační hodnota, unikla mi, protože jsem to po dvou stránkách nudy vzdal.

kniha: Hrubý pytel, hrubá záplata - Hudský, Petr
trudoš | ** | před 302 dny

Petr Hudský má zvláštní styl psaní, kdy v jeden moment zaujme hravými a nápaditými slovními obraty, aby vzápětí sklouzl k jazykové řezničině, nemající daleko k literárnímu neumětelství. Text ostrouhal na dřeň, ignoruje popisy prostředí, charaktery postav či prokreslení atmosféry a jde si čistě za svým – ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají bác. Akce, reakce, konec. Což je na jednu stranu fajn, protože příběhy jsou prosty jakýchkoliv zbytečností, jenže zbraň je to dvojsečná. Ve mně osobně to vzbuzovalo spíše dojem, že autor jednoduše podvádí a místo aby si dal skutečnou řemeslnou práci, odbyl dílo hrubou skicou.
Povídky samotné jsou jinak provázány ve stylu Pulp Fiction, ovšem kromě dvou tří epizod to valný smysl nemá. Mám ale pro tohle hraní si s úhly pohledu slabost, takže dobrý. Skvělé jsou i dodatky s rozhovory, vynechanými scénami a překlepy. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že jde o marnivou vychytávku na knize, která ty vychytávky potřebovala jinde. Třeba ve slohu.

kniha: Rozesmátá mrtvola - Hamilton, Laurell K.
trudoš | *** | před 304 dny

Nuda, ale čtivě napsaná. Zápletka se sice rozjede poměrně záhy, jenže jakmile dojde na výslech vúdú kněžky, vývoj nesmyslně ustrne. To trvá až do půlky románu, než se vyšetřování posune o další krůček dál. Do té doby je děj vyplněn pouze postřehy o tom, jak je život vůči hrdince tvrdý, jak je běhání po ránu fajn, co si kdo myslí o zombiích, morálce či policii (v tomto pořadí), jaká je to dřina vést bar když jste upír a že paranoidním jedincům štěstí přeje. A aby pro příval slov čtenář nezapomněl, o čem že to román vypráví, sem tam mu pro jistotu autorka zrecykluje, co se dosud vlastně stalo (v podstatě nic).
Když už události konečně naberou vytoužený spád, nijak nepřekvapí zvraty ani průběhem. Nic nad čím by se člověk výrazněji zapotil. Navíc se to celé bere na můj vkus příliš vážně a odlehčení přichází pouze v momentech, kdy Anita Blake prohodí nějakou tu sarkastickou hlášku. Naneštěstí většina toho co pronese, působí dojmem, jako že se mimoděk musí ujišťovat o vlastní drsné povaze.

kniha: Černočerná tma - King, Stephen
trudoš | ****1/2 | před 306 dny

Knihu otevírá povídka 1962, což je kvalitní psychologický thriller o farmáři, který se rozhodne zabít vlastní ženu, čímž na sebe strhne deset ran egyptských. Následuje syrový příběh Velký řidič, operující s jednoduchým, ale o to mrazivějším motivem náhodného stopaření, u kterého se nedokážete zbavit pocitu „Tak tohle by se klidně mohlo stát i mně.“ Pak je tu Prodlužování času, dle mě nejslabší povídka s paradoxně nejlepším nápadem – motiv, kdy se upíšete ďáblu jen proto, abyste se měli lépe než vaši přátelé, je velmi ošklivě lidský. Se satirou však autor moc velký kamarád není, lépe řečeno, člověk ji od něj nečeká, a když ji náhodou dostane, špatně ji tráví (mluvím o sobě). Závěrečná novelka Dobré manželství je pak další bravurní sondou do myšlenek ženy, která zjistí, že její manžel je sériový vrah.
Ve finále tedy velmi uspokojivé kvarteto příběhů, kdy primárně nehodnotím kvalitu obsahu, jako spíš literární formu. Protože Stephen King zkrátka umí vyprávět jako nikdo jiný. Je to ďábel.

kniha: Princ z Beverly Hills - Woods, Stuart
trudoš | ** | před 308 dny

Trochu nezasloužená otrava, protože jedno se autorovi přiznat musí – parádní stylistika. Hodně se soustředí na dialogy, které šlapou jedna báseň, působí přirozeně a postavy perfektně zcivilňují. Jenže to bohužel nijak nezastiňuje fakt, že obsah je v základě o ničem. Navíc pro čtenáře odkojené romány Maria Puza, Dennise Lehanea či Jamese Ellroye bude zatěžko uvyknout charakterové jednotvárnosti, kdy hrdinové jsou kladní a padouši záporní, přičemž nic mezi neexistuje. Ono já bych ještě věřil v černobílé figury, kdyby Stuart Woods děj nezasadil do Los Angeles, přímo mezi filmové magnáty a mafiánské bosse. V tomhle je ale málem až pohádkový, o čemž svědčí i samotná zápletka pojednávající o tom, jak chudý detektiv v Hollywoodu ke štěstí přišel. Tenhle americký sen přitom postrádá jakýkoliv výraznější spád a příběh je poháněn pouze drobnými epizodkami s gangstery, aby se alespoň něco dělo. Dobová atmosféra 40. let je ovšem skvělá, i když absence odvrácené tváře showbyznysu docela zaskočí.

kniha: Město policajtů - Slaughter, Karin
Jana677 | ****1/2 | před 309 dny

Hned na úvod mohu čestně prohlásit, že mé první setkání s Karin Slaughter určitě nebylo poslední. Díky anotaci jsem poměrně přesně věděla, co mohu od knihy očekávat, přesto jsem ohromně mile překvapená. Nejde ani tak o zápletku – vždyť co si budeme nalhávat, vraždící maniaci jsou profláklé téma, ať už jsou jejich metody a důvody libovolné. Zdejší Lišák, do jehož choré mysli v několika kapitolách nahlédneme, je zpracován dobře, budí odpor i trochu soucitu, nijak výrazněji se však neliší od ostatních literárních (či filmových) psychopatů.
Dvě hlavní hrdinky, mladé policistky, jsou svým chováním přiměřeně reálné, povahově rozdílné a každá svým způsobem křehká. Tedy žádné superženy, jen citově strádající holky, co se snaží prosadit v ryze mužském světě. Kolegové o pozitivně diskriminované „štěrbiny“ a „negry“ ve svých řadách nestojí a dávají to mnoha nevybíravými ústrky najevo. A je úplně jedno, jestli jste čerstvá rekrutka nebo zkušená harcovnice z policejní rodiny: potřebujete železné sebeovládání a nikdy nesmíte dát najevo slabost.
A právě v tomto směru román vyniká, v syrovém popisu Atlanty plné změn, v ukázkách policejní brutality i záblesků lidskosti, naznaků traumat z války (z 2. světové i z Vietnamu), v obyčejích, jakými se zacházelo s ženami, s menšinami, s homosexuály, v kontrastu rodinných scén, kdy židovka Kate může vždy počítat s oporou svých blízkých, zatímco profesně zkušenější Maggie nachází rameno k vyplakání jen těžce. Velmi krátce nahlédneme k normálním lidem s normálními životy, navrch mají špinavější stránky – myslím nejen zpustlé ulice a smradlavá ghetta, ale především temnější zákoutí lidských duší. Zdánlivě bezvýznamné epizodky i různé úvahy, vše pro mě bylo působivé, poutavé, nenudila jsem se snad ani v jediném odstavci. No… možná pár scén s doktorem Jentakšukem bych klidně oželela. Posledních pět dní jsem prakticky trávila v roce 1974, v nepadnoucí uniformě atlantské policie. Kdyby detektivní zápletka měla větší šťávu a zajímavější finále, ráda bych „Městu policajtů“ nasypala plný počet hvězdiček. K dokonalosti mi bohužel něco málo chybělo, pár témat by zasloužilo více rozvést, tudíž dám „pouze“ velmi uznalých 85%.

kniha: Rychlopalba - Kopřiva, Štěpán
| **** | před 309 dny

Předně chci uvést, že v minulých 10-ti letech jsem rozečetl asi tak 3 knížky od Štěpána Kopřivy (Zabíjení, Holomráz, Asfalt). Všechny jsem rozečetl zhruba do třetiny, ale dál už jsem to nedal, protože podobné kulhánkoviny mě už prostě nebaví. K Rychlopalbě jsem se dostal jen náhodou – když jsem se v detektivkářském oddělení veřejné knihovny pídil po „Smrt má vůni inkoustu“ (Kopřiva a Křížek byli hned vedle sebe)… a vlastně jsem si to ani nechtěl půjčit (ale půjčil). Nakonec se pro mě knížka stala ohromným překvapením, které hraničilo až s úžasem. Přečetl jsem ji v podstatě na jeden zátah.

V Rychlopalbě, ač jsem je očekával, nejsou žádní mimozemšťani, démoni, upíři ani vytunění nájemní zabijáci a děj plyne střízlivě, uměřeně, civilně a realisticky. Dokonce je tam dokonale ztvárněná i dnešní podivná doba, podobná beztvarým a bezčasým socialistickým sedmdesátkám.

Všeobecná chvála už byla tady v komentářích řečena. Já se s ní víceméně ztotožňuju, ačkoliv nevím, jestli se tady opravdu „píší dějiny“. Mám jen dvě výtky.

První výtka je víceméně jen hnidopišení. Autor toho sice o běžné detektivní rutině nastudoval spoustu, ale občas mu něco uniklo a spáchal pár prohřešků oproti realitě a reálnosti. Některé postupy a procedury se v praxi prostě provádějí jinak. Jeden prohřešek za všechny: na to, abyste zjistili majitele nemovitosti (domu, chaty, zahrady atd.) nepotřebujete „vyšetřováky“ (str. 358). Stačí, když se přes internet pohrabete v katastru nemovitostí (naprosto legálně, je to běžný postup) a za pár minut to máte. Ale podobných „chybek“ si většina čtenářů nejspíš ani nevšimne. Kromě toho: pokud autor píše co možná nejrealističtější text, tak se podobným pidiúletům asi nevyhne.

Druhá výtka: autor občas neukočíroval svého vnitřního Kulhánka a tak se realita občas změní v surreálno  – viz například setkání s bezdéčky. Také hlavní hrdina, „nejlidštější policajt z celého oddělení“, který ví, jak vypadal Jakub Arbes a že psal romaneta a který cituje ze Čtyřlístku (Fifinka, Myšpulín atd., tenhle Čtyřlístek), se občas změní v drsného asfaltéra (a teď narážím na knížku Asfalt). Podobné úlety trošičku srážely celkovou atmosféru.

Zajímalo by mě (opravdu by mě zajímalo, bez ironie), zda se tenhle přerod Štěpána Kopřivy setkal s úspěchem, jestli zabodoval i u „asfalťáků“, tedy u příznivců Asfaltu, nebo jestli byl pro „asfalťáky“ těžkým zklamáním a jestli se mu podařilo (nějak masivně) proniknout i mimo „asfalťáckou“ cílovou skupinu.

kniha: Zlomené srdce - Weaver, Tim
trudoš | ****1/2 | před 311 dny

Tak tohle se moc povedlo. Asi s tím má co dělat moje slabost pro obskurní snímky, stejně jako nadšení pro knihu Noční film Marishy Pesslové, protože Zlomené srdce jsem si užil ve všech ohledech maximálně. Tim Weaver tentokrát nekombinuje zápletku po vzoru ruských matrjošek, ale soustředí se na jeden případ s jedním tajemstvím. Počet stran, který neplánovaně nakynul, jde přitom na vrub rozpitvávání nepodstatných detailů. Ovšem krátké kapitoly tenhle autorský nešvar slušně vyvažují, pročež tempo vyprávění zůstává od začátku do konce v čtivé rovině. Hrdinův postup při vyšetřování je nápaditý, stopy zaklapávají do sebe a záhada je smysluplná, jak jen to románová detektivka dovoluje. Celkově mi zkrátka přišlo sedmé dobrodružství Davida Rakera přímočařejší a ucelenější.
Na závěr jen malé postesknutí, které dokazuje, že stárnu a blbnu, protože mi přijde slaboduché, když hrdina veškeré své znalosti zakládá na tom, co se dočte na wikipedii. Kde jsou ty časy poctivých encyklopedických znalostí?

Takovouhle knížku jsem ještě nečetl. Vážně ne. Autor sám se sebe udělal nejen hlavní postavu (což se občas stane i v jiných textech), ale hlavní MRTVOU postavu, tedy zavražděného, jehož smrt je vyšetřována a objasňována.

Děj je (zhruba) takovýto: dva vyšetřovatelé VB obcházejí potenciální podezřelé a vyzvídají, kdo asi tak mohl mlsného humoristu otrávit. Během vyšetřování se dozvídají, že mlsný humorista byl duševním gigantem jakého tady ještě nebylo a nikdy více už asi nebude. Jeho multifunkční talenty se projevovaly nejen poli literárním a dramatickém, ale chystal se způsobit revoluci i v kulinářství. Ač již padesátiletý byl zdravý jako řípa, plný energie a plánů do budoucnosti… a ač byl tlustý jako prase, oplýval nezměrným šarmem a obletovaly ho slečinky o jednu až dvě generace mladší… Jeho náhlý skon je pro celé lidstvo hotovou katastrofou .

Ale nedosti na tom, že Švandrlík sám sebe takhle vychválil. Vedlejšími postavami jsou všeobecně profláklé osoby (a osobnosti) pozdně socialistické popkultury. Do očí bijí chatrně zamaskovaní Ljuba „když-jsem-přišla-k-Vonáskovům-do-sálu“ Hermanová a MUDr. Plzák, ale určitě je jich tam mnohem víc. Nepřekvapilo by mě, kdyby Švandrlík dosadil za VŠECHNY vedlejší postavy skutečné osoby (samozřejmě s výjimkou ústřední dvojice vyšetřovatelů). Všechny tyhle vedlejší postavy Švandrlík nehorázně karikuje, dehonestuje a zesměšňuje… což je v mnoha případech na přesdržku, ale v osmdesátkách se to tak zřejmě nebralo, nebo měl Švandrlík opravdu natolik silnou pozici, že si mohl dovolit všechno… Zajímalo by mě, jestli jsou „skuteční“ i manželka a tchán a jestli si s nimi Švandrlík tímto způsobem vyřizoval účty.

Je znát, že původní text vycházel epizodicky (na pokračování). Taky bych si tipl, že autor na začátku psaní (ani v průběhu psaní) neměl příliš jasno, kam bude děj ubírat a kdo je vrah… viz jeden óbrkrálík vytažený z klobouku někde za polovinou, který vyžehlí rozličné nesrovnalosti.

Neustálé debaty dvojice vyšetřovatelů o kulinářství (jeden je zastáncem dobrého papáníčka a druhý preferuje buřty s cibulí) mi nepřipadaly ani zábavné, ani zajímavé. V druhé části knihy jsem je už přeskakoval.

kniha: Vykoupení - Goffa, Martin
Sirius | ***** | před 312 dny

Goffova Štvanice mě před rokem uhranula. A jeho nejnovější knížka je ještě lepší. Vykoupení má jednoduchej, ale neméně drsnější příběh, úžasnou zapadákovskou atmosféru, hlavní hrdina tak trochu popijí všechno, co teče ale i přes to je pořád chlap, co chce hlavně odhalit pravdu. I za cenu toho, že dostane jednu do zubů. Navíc je to celý psaný nádhernou češtinou a kapitoly jsou tak krátký, že děj sviští opravdu rychle. Asi nejlepší věc, co jsem zatím letos četl.

kniha: Automobilové neštěstí - Pike, Robert L.
trudoš | **** | před 312 dny

Vynikající začátek, slabší druhá půlka – především díky tomu, že děj zde začíná být průhledný a zajímavá odhalení přicházejí až v závěru, kde už působí drobně zbytečně. Ovšem ústřední nápad se zločinem zakamuflovaným do nehody je skvělý, a kdyby z toho Robert L. Pike udělal pouze povídku, bylo by to bezmála dokonalé. Tedy ne, že by sto šedesát stránek bylo nějak moc, ale přesto.
Co ale na knize obdivuji nejvíc, je prvotřídní řemeslo. Na to, že jde o román z roku 1970, má naprosto precizní stylistiku, přičemž některé odstavce zavánějí málem až noirovou poezií. Přirozené dialogy a promyšlené charaktery pak s přehledem natrhnou šos nejednomu modernímu autorovi, jež nic podobného nedokáže zachytit ani při pětinásobně větším rozsahu. Pro mě tak zůstává Automobilové neštěstí fajnovou retro návštěvou do sanfranciských policejních kruhů sedmdesátých let, kdy chlapy ještě nosili kalhoty a zločinci tu byli od toho, aby byli zatýkáni. A to i v případě, že šlo o krásný holky s nevinnými pohledy.

kniha: Vedra - Child, Lee
trudoš | ****1/2 | před 314 dny

Co mi na románech Lee Childa vyhovuje nejvíc je, že každý z příběhů začíná jinak. S tím souvisí i různorodost zápletek, kdy se mění jak charakter, tak koncepce. A protože je Jack Reacher tulák na cestách, lze děj přenést prakticky kamkoliv.
Vedra nás tentokrát zavedou do slunného Texasu, na ranč násilnického zbohatlíka, co má (jak se zdá) jediný cíl – umlátit svou manželku a dceru. Čemuž Jack rozhodně hodlá zabránit. Jenže ne všechno, co se třpytí, je zlato, a bývalému vojenskému vyšetřovateli brzy dojde, že vztahy na Červeném domě jsou trošku komplikovanější…
Jednoduchý thriller z honáckého zapadákova, jehož jedinou vadou na kráse je přílišná Reacherova hrdinskost. Takový americký Mirek Dušín, kdyby měřil dva metry a třicet let sloužil u Strýčka Sama. V některých momentech to působí až komicky, hlavně v porovnání se současným trendem nejednoznačných hrdinů. Přesto báječný relax, který urazí jen v momentě, kdy čekáte něco víc než sympatického ranaře, co zachraňuje krásku v nesnázích.

kniha: Sedmdesát sedm hodin - Fowler, Christopher
trudoš | **** | před 316 dny

Arthur Bryant a John May. Jeden chaotik-profesionál zabývající se minulostí, druhý pragmatik-amatér žijící pro budoucnost. Dohromady tvoří tým vedoucí experimentální Jednotku pro vyšetřování neobvyklých zločinů a to v deštivém Londýně na přelomu milénia. S případy, které jsou jim přiděleny, zpravidla nechce mít nikdo nic společného, čistě z toho prostého důvodu, že se vymykají přírodním zákonům. Ovšem tam, kde selhává praktická věda, lze si vypomoct tajuplným okultismem.
Třetí kniha série se tentokrát dotýká fantastiky daleko více než předchozí dva svazky a to v nejlepším duchu praotce žánru Julese Vernea. Bohužel je také dílem s nepříliš povedeně vystavěnou zápletkou. Od prvních stran sice přibývá obětí v počtu větším než malém, ovšem oba detektivové doslova tápou v temnotách přes polovinu románu. Žádné motivy, žádné důkazy, žádní podezřelí rovná se žádný hnací motor. Naštěstí díky vypravěčskému umu Christophera Fowlera a jeho citu pro suchý humor odpustíte knize prakticky cokoliv.

kniha: Zásnuby se smrtí - Cílek, Roman
trudoš | ** | před 318 dny

Sbírka různorodých povídek se stále se opakujícími nešvary. Autor se pokouší o zachycení poetiky lidských duší dle vzoru Jiřího Marka, jenže ono mu to díky modernizaci příliš nefunguje. Čemuž navíc přispívá absence konkrétního místa či prostředí, se kterým by se člověk měl možnost nějak sžít. Zbývá tak psychologické pitvání a soukromé moralizování, jež by mohlo být i zajímavé, kdyby šlo o postavy, které mají co říci. Příběhy tak vyznívají s falší „skutečných historek“ z časopisu Chvilka pro tebe a kriminální atmosféru jim propůjčují pouze ústřední motivy zločinu.
Ovšem můj problém s Romanem Cílkem spočívá hlavně v oboustranném nepochopení. Většinu svých povídek totiž staví tak, že na konci každé z nich očekávám automaticky pointu nebo zvrat a ono nic. Což je nejmarkantnější u těch několika textů, které vystavěl v duchu anglické školy. Jenže ignoruje čtenáře a nejdůležitější stopy si nechává pro sebe. To se pak snadno chytá vrah, když spisovatel ví přesně, za kým vyšetřovatele poslat.

kniha: Park ozvěn - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 320 dny

S každou přečtenou stránkou se mi tenhle případ Harryho Bosche dostával čím dál víc pod kůži až jsem nakonec nedokázal knihu odložit, dokud jsem ji nedočetl. Connelly rozehrál skvělou partii mezi Boschem a sériovým vrahem, vykreslil zkostnatělost a byrokracii policejního sboru i špinavost zkorumpované politiky, předhodil čtenářům překvapivý, ale uvěřitelný zvrat ve vyšetřování, občas okořenil děj špetkou akce a pak to vše završil skvělým finále. Stoprocentní ukázková krimi.

kniha: Černý kůň - Richardson, Doug
trudoš | ****1/2 | před 320 dny

Velmi dobrý thriller od nepříliš známého Douga Richardsona, mimo jiné scénáristy snímků jako Rukojmí, Mizerové nebo Smrtonosná past 2. Přímočaré a dobře zpracované téma politického boje mezi dvěma protivníky má tak v sobě adrenalin akčního snímku, přestože většina scén je konverzačního rázu. Nejpalčivější oříšek přitom je rozhodnout se, komu fandit. Hrdina i padouch mají něco do sebe a zároveň se rychle ukazuje, že ani jeden není právě vzorem ideálního občana. Hodně přitom oceňuji, jak se miska vah průběžně měnila, díky čemuž nebyl ani jeden z aktérů ten hloupý a druhý ten chytrý.
Texaský „venkov“ atraktivnost celého konfliktu ještě zvyšuje, protože atmosféra získává patinu okresního přeboru, kde je za oponou možné prakticky všechno. Příběh navíc vůbec není o americkém právu, morálce či spravedlnosti, ale pouze o strhujícím střetu maloměšťáckého naivky s vypočítavým psychopatem. Na to, že se jedná o prvotinu, klobouk dolu, a kdyby autor dokázal lépe uhrát konec, bylo by to rovných 100%.

kniha: Hon na mrtvého - Weaver, Tim
Sirius | *** | před 320 dny

Je to první Weaverův román, ale už tady ukazuje, že mu to šlo. Na prvních stránkách vás kopne do očí ta obrovská melancholie, šeď a smutek nad ztrátou milovaný ženy… kterou hrdina neléčí alkoholem, ale prací/pátráním po lidech. Jop, Weaverův hrdina je plastickej, lidskej a netváří se jako všeho schopnej geroj, čímž je mi sympatičtější než třeba Hole. A Weaver ukazuje, že ta hrdinova motivace pro práci je prostá a zároveň úžasná. Pak jsou to ty krátký vygradovaný kapitoly, který seká jak Baťa cvičky… a pak něco, co nazývám lavina – od takřka něčeho malýho to celý přerůstá v něco obrovskýho. Bohužel někde v půlce sklouzl Weaver k motivům jak z nějakýho špatnýho brakovýho thrilleru. Každopádně závěrečnej zvrat se mu povedl

kniha: Blackout - Elsberg, Marc
Jana677 | ***1/2 | před 320 dny

Přemýšleli jste někdy o tom, co by se stalo, kdyby přestala dlouhodobě fungovat elektřina? Ještě před sto lety by nad tím většina lidí mávla rukou a dál si žila po svém, ale dnes jsme ve vyspělých částech světa na této energii až znepokojivě závislí. Téma katastrofálního výpadku řešilo více autorů, za naše končiny můžeme vzpomenout na dvojí „Tmu“ Ondřeje Neffa. Rakouský spisovatel Marc Elsberg také nevynechal politiku a akci, zároveň se však snažil problém a práci na jeho řešení popsat z mnoha různých úhlů – od zaměstnanců elektráren, přes různé vládní úředníky a bezpečnostní složky, až po bezradné občany, fungující jako indikátor emocí. Tahle snaha o ucelenou mozaiku úplně nevychází. Čtenář je zahlcen desítkami jmen a místopisnými názvy, do toho občas zazní něco odborného, jednotlivé kapitoly se střídají velmi rychle (někdy i po půl stránce) a tahle roztříštěnost mi zvláště v první třetině knihy komplikovala četbu. Když po sto stránkách začalo jít z tlustých do tenkých, už jsem se v osobách a institucích jakž-takž zorientovala a věděla, že „Blackout“ neodložím.
Nadšení se však nedostavilo z několika důvodů: rozeskákaný styl ala půl stránky v Haagu, stránka v Bruseli, třičtvrtě stránky v jiné prdeli, kdy dvě souvislé stránky volaly po bouchnutí šampáňa, mi za celou dobu nesedl.
O vystupujících postavách se bohužel dozvíme relativně málo a jejich psychologie je poněkud plytká, než aby dokázaly vzbudit dostatek zájmu, účasti, soucitu… od dětí až po důchodce mi byli skoro lhostejní a jejich (imho povrchně podané) osudy jsem prožívala překvapivě málo.
Platí to i pro hlavního superhrdinu, italského hackera Piera Manzaniho, ten je v příběhu dalším kamenem úrazu. Evropa má sice k dispozici stovky, ne-li tisíce expertů, těm však sedací nervy asi tlačí na mozek a neumožňují přemýšlet, odvádět kvalitní práci. Veškerá důležitá odhalení si připíše Manzani – věčně zraněný, prchající, unavený, hladový čičmunda musí tápajícím odborníkům každou chvíli ukazovat, co nikdo jiný neviděl nebo přehlédl. Je to vlastně takový Richard Kimble křížený s Kevinem Mitnickem a Chuckem Norrisem: kdokoliv se mu postaví do cesty, je odsouzen být za neschopného ťulpase a slabocha. Cvičení policisté jsou deklasováni polovičním invalidou, inteligentní teroristé si neumí zabezpečit komunikaci atd. Možná autorovi křivdím, třeba takový hollywoodský vývoj požadoval vydavatel v rámci přiblížení mainstreamovým čtenářům, stejně jako zbytečnou klišé romantickou zápletku.
Co bych nevytýkala, leč za zmínku to stojí: světové události se od doby prvního vydání románu změnily a ne právě k lepšímu. Turecko v područí diktátora stěží působí jako spolehlivý partner, Egypt a valná část Blízkého východu má po tzv. arabském jaru spoustu vlastních potíží, Studená válka je zpět, tudíž by teď od Rusů (obvyklých podezřelých) voňavou kotletu ani prašivý pes nevzal, natož vpustit do kolabující Evropy hordy pomocných rukou ze zmíněných zemí.
„Blackout“ není špatná kniha, přiměje čtenáře vážit si luxusu a pohodlí, ve kterém žije. A to není málo, navzdory uvedeným (čistě subjektivním) výhradám, kvůli kterým hodnotím poměrně nízko. 66%

kniha: Zlaté hovno - Drnek, Jan
trudoš | **1/2 | před 322 dny

Zklamání, ačkoli to zpočátku vypadalo jako fajn legrácka. Problém jsem měl ovšem s kompozicí, kdy se první půlka tváří jako parodie na detektivku a druhá půlka jako politická groteska, ve které se nic neděje. Vyšetřování hrdiny spočívá v rozvíjení absurdních konspiračních teorií a jejich následné dokazování, přičemž tentokrát se většina z nich nakonec ukáže být jako ještě docela příčetná, v porovnání s fantaskní skutečností. Humor přitom funguje v rovině absurdity, kterou ocení jen našinci. A ono by to bylo i vtipné, kdyby čtenář autora lépe znal. Takhle mi přišlo, že nejvíc knihu ocení jeho přátelé, kteří znají jeho smysl pro nesmysl a dokážou záměrné úlety mimo patřičně ocenit.
Naštěstí má Jan Drnek v řemesle už něco za sebou, takže se to pořád dobře čte. Forma je zajímavá, atmosféra nostalgická, postavy přirozené a dialogy smysluplné, snad jen, že zápletka připomíná rádoby anekdotu. Tahounem tak zůstává především kouzlo alternativní historie, jež je ostatně spisovatelovou devízou.

kniha: Kniha ke spálení - Holsinger, Bruce
trudoš | **** | před 324 dny

Není to právě snadné čtení. Stylistika vyžaduje neustálou pozornost, jinak věty přestanou dávat smysl a člověk se v přívalu slov ztratí. Jenže co by jinde mohlo být slabinou, z toho Bruce Holsinger těží maximum. Nejvíc přitom oceňuji jeho schopnost zachytit věrně dobové kulisy, aniž by se přitom snižoval k podrobným popisům. Tady ten pozdní středověk cítíte z každé budovy, ulice i čtvrti, přestože je jejich charakteristika obsažena čtyřmi slovy. Třídní rozdíly, společenské statusy, prostořekost chudých a vytříbená mluva urozených, to všechno tu je a je to natolik přirozené, že se ani nepozastavíte nad vhodně užitými archaismy, které celkovou atmosféru dotvářejí. V tomhle ohledu jeden z nejlepších historických románů, co se mi kdy dostal do rukou.
Horší je to s detektivní zápletkou. Autor sice rozehrává drama hned zkraje, jenže pak už se děj jen přelévá z jednoho konce Londýna na druhý, aniž by to mělo jiného významu, než netrpělivého čekání na finále. Dobrý, ale neporovnatelné s formou.

kniha: Bezva finta - Cronley, Jay
trudoš | ***** | před 326 dny

Obrovské překvapení. Nečekal jsem lautr nic, o to spíš, že filmové zpracování si pamatuji matně z dětství a na žebříček mých nejoblíbenějších snímků se nikdy se nedostalo. Film s knihou však srovnávat nelze. Přestože se oboje pohybuje v rovině zlodějské komedie, tam kde se biják drží v mantinelech svižné zábavy, Jay Cronley rozjíždí skutečný kolotoč trablů a komplikací. A přitom vůbec nevadí, že ústřední zvrat znáte, protože román zdaleka nestojí pouze na něm. Inkriminovaná bankovní loupež končí poměrně záhy a pak už následují eskapády, u nichž se zkrátka nejde se nesmát.
Nebýt předmluvy, dal bych ruku do ohně, že text ve skutečnosti napsal Donald E. Westlake. Groteskní rovina vyprávění i styl zápletky, kdy se geniální zlodějský plán rychle mění v katastrofu čistě díky nepředvídatelným (a zpravidla nešťastným) zásahům osudu, to vše ukazuje na ruku mistra. A přestože Bezva finta vznikla v roce 1981, není na ní nic, co by v průběhu let nějak zevšednělo, nebo přestalo fungovat. Úžasná věc.

kniha: Nadvláda - Sansom, C. J.
trudoš | ***1/2 | před 328 dny

Po debaklu u Dunkerque byla Anglie nucena s Německem uzavřít mír. Fašisté se tak mohli naplno věnovat rozsáhlé invazi do Ruska a ostrovy Velké Británie ovládl totalitní systém. Churchillův odboj se však ani po dvanácti letech nevzdal…
Špionážní román Nadvláda v sobě kloubí to nejlepší z Harrisovy Otčiny a Orwellova 1984. C. J. Sansom přitom skvěle pracuje s kulisami a atmosférou, díky čemuž fikce o nacistickém Londýně působí naprosto věrohodně. Ta mrazivá atmosféra strachu a nekonečné paranoie prostupuje každým řádkem. Slabší je to však s dějem. Přestože má román přes pět set stran, zápletka by šla shrnout do několika vět. Pomalé stupňování napětí pak nevyústí v šokující odhalení (které však mimoděk slibuje) a bohužel se nekonají ani žádné nečekané zvraty. Příběh je – podobně jako postavy, s jejichž osudy si zahrává – civilní až do morku kostí. Což je nevýslovná škoda, uvážíme-li, kolik práce s vytvořením alternativních dějin si autor dal. Jeden by čekal, že se pustí do větších akcí.

kniha: Sestra smrt - Petr, Daniel
Sirius | **** | před 329 dny

detektiv až prehnaně velkej drsňák zavislej na cigarách, depkoidní atmosféra severu, vztahový propletence připomínající místy zmotaný klubka nití. Ale četlo se to parádně ne že ne a po dlouhý době zase knížka co mě fakt bavila.

kniha: Pochybnost - Tobisman, C. E.
trudoš | **** | před 330 dny

Svižný právnický thriller, který sice nepřekračuje stín Grishamova Případu Pelikán, ale nemá k tomu zas až tak moc daleko. Prostředí funguje skvěle, protagonisté jsou autentičtí a konspirační zápletka dostatečně napínavá, aby těch tři sta šedesát stran příjemně ukrátilo nejedno šedivé odpoledne. A každý, kdo někdy zažil šéfa, jenž rozdává nemožné úkoly s lehkostí reklamních letáků, si prostě musí advokátní koncipientku Caroline Audenovou oblíbit. Všechen ten šílený shon a krkolomné termíny mi byly neuvěřitelně blízké, přestože má vlastní práce si s právničinou zrovna netyká.
Stinnou stránkou jsou však mužské postavy. Zatímco ty ženské fungují dokonale a každá jedna by si málem zasloužila plaketku s oceněním Osobnost roku, pánové tu dostávají jaksepatří na frak. Protože i ti nejideálnější jedinci se dřív nebo později ukážou s nějakým škraloupem na charakteru. Díky tomu jsou nejdůležitější zvraty snadno odhadnutelné, ačkoliv C. E. Tobismanová konstrukci zločinu promyslela docela slušně.

kniha: Kripl - Griffiths, Niall
trudoš | *** | před 332 dny

Zvláštně melancholické čtení, ale než o napínavou gangsterku se jedná o zpověď bývalého feťáka, prostříhanou scénami s dvojicí rabiátů, kteří si s ním jedou vyřídit účty. Osobně si myslím, že textu by spíš slušel formát povídky (už kvůli vtipnému závěru), spousta slov se totiž motá kolem stále stejných témat. Problém v základě je, že Niall Griffiths ústřední motiv nijak nerozvine, takže po většinu příběhu pouze sledujeme, jak se dva gauneři hádají, a třetí rekapituluje. Přičemž tím, co udává tempo, jsou sebezpytující monology.
Přestože se vyprávění nese v lehkém duchu, je to v základě ryzí deprese, ve které pro nadsázku není místo. Ono je to hodně dané tím, že autor nic nepřikrášluje a drogovou závislost vykresluje právě v těch barvách, jaká ve skutečnosti je. Humornou linku má tedy na starost dvojka gangsterů, jejichž dialogy jsou vpravdě Tarantinovské, ale u toho také zůstávají. Ne že by film Pulp Fiction přímo kopírovaly, ale ani výrazně nepřekročí jeho stín. Ostatně jako celá kniha.

kniha: Žena černé magie - Gustainis, Justin
trudoš | *** | před 334 dny

Takový neslaný průměr, který se dobře čte, ale vlastně v sobě nemá nic, co by mě nutilo si řadu oblíbit. Možná je to důsledek toho, že Justin Gustainis vytvořil první román rozšířením novely, což se podepisuje především na nesoudržnosti zápletky a množství nesouvisejících motivů. Dvě dějové linie se sice dvakrát protnou a dokonce se drží jednoho tématu, ale jinak by se jedna bez druhé klidně obešly. Nemluvě o tom, že práce paranormálního vyšetřovatele Quinceyho Morrise spočívá spíš v zabíjení všelijakých démonů, než v nějakém skutečném vyšetřování. A právě proto mi také dvojice Dreenan a Fenton byla v mnohém sympatičtější, než otřepaní Quincey a Libby, kteří se prostě jen drží v mantinelech standardu. Některé dialogy jsou přitom jak z laciného filmu, plné chlapáckých řečí, ale zároveň si protiřečících. Taky jsem postrádal špetku nadsázky nebo humoru – on tam sice nějaký je, ale vousatější než můj dědeček. Přes všechna negativa ale pořád titul, který vlastně neurazí ničím zásadním.

kniha: Plán N - Urban, Simon
trudoš | **** | před 336 dny

Autor rozehrál zajímavý politicko-detektivní thriller, jenže bohužel někde za polovinou se začíná zamotávat do vlastních smyček vytvořené osnovy. Výsledné rozuzlení totiž zdaleka není natolik komplikované a ohromující, aby zúročilo těch čtyři sta třicet popsaných stran. Děj pouze nevyhnutelně směřuje tam, kam směřovat vlastně logicky musí. Ovšem způsob, jakým německý spisovatel Simon Urban zpracovává alternativní historii státu, který pro reálný svět přestal existovat v roce 1989, je prostě masochisticky fascinující. Vize propracovaná do nejmenších detailů jak po stránce politické, tak hospodářské i společenské.
A tak se román Plán N rozhodně zavděčí každému čtenáři, který neholduje příliš rychlému spádu, ale spíš upřednostňuje intelektuálnější stránku zápletky. Je to zvláštní, hutná a atmosférická kniha, která si získá srdce jen nemnoha, přesto si myslím, že za přečtení stojí. Už jen kvůli tomu uhrančivému a šedivému světu, jemuž jsme naštěstí v reálném světě unikli. Alespoň prozatím.

kniha: Ukradená banka - Westlake, Donald E.
trudoš | ***** | před 339 dny

Když nemůžete ukrást peníze z banky, ukradněte rovnou banku celou…
Já toho chlapa prostě miluju. Nejen že má Ukradená banka kouzelně jednoduchou zápletku, ale situační komika zde čtenáři doslova v kanadách skáče po bránici. Bezděčné emoce a nepředvídatelné situace postupně gradují do šíleného absurdna, při kterém i Murphyho zákony musí s hrdiny soucítit. Žádné prdící fórky, slovní přesmyčky, nebo trefné vulgarismy, ale poctivé lidské reakce, jež oscilují mezi šílenstvím a nervovým zhroucením. Něco vyjde nad veškerá očekávání, další krok selže nejméně pravděpodobným způsobem. Hodně přitom oceňuji přímočarost příběhu, při kterém se nikam zbytečně neodbočuje, takže zápletka si jde čistě za svým. Navíc román patří mezi ranější kousky smolaře Dortmundera, kde ještě má charakter drsného chlapíka a ne paranoidního ztroskotance. Díky tomu lépe vyniknou kontrasty mezi moderní dobou a starým přístupem ke zlodějině, což je jedna z nejlepších stránek knihy. A čím jsem starší, tím je mi to bližší.

kniha: Paganiniho smlouva - Kepler, Lars
trudoš | ***1/2 | před 340 dny

Prvním velkým plusem románu je, že hlavní postavou je kriminální vyšetřovatel Joona Linna, jenž mi byl sympatický už v Hypnotizérovi, jenže tam hrál druhé housle. Další plus je, že tentokrát se autoři vyhnuli hrocení dennodenních situací do extrému, při nichž jsem posledně získal dojem, že si ve Švédsku nemůžete dojít ani koupit housku, aniž by vás někdo nenapadl, neznásilnil či nezabil. Díky tomu působí vývoj daleko přirozeněji a nebrzdí ho situace pro zápletku nepodstatné. A do třetice oceňuji, že se manželé tentokrát vykašlali na milostné úhelníky.
Takže ano, Paganiniho smlouva vlastně příjemně překvapila, hlavně proto, že jsem autorskou prvotinu v návalu trudomyslnosti zahodil širokým obloukem. Nejde o žádný detektivní zázrak, ovšem zbytečně strávený čas to pro mě také nebyl. Zůstaly mi sice záhadou překombinované způsoby vražd a závěr okopírovaný z nějaké telenovely by si zasloužil přepsat, ale jinak to byla vlastně docela fajn kriminálka k odpolednímu vypnutí mozkové činnosti.

kniha: Macbeth - Nesbø, Jo
Sirius | ***1/2 | před 340 dny

mám z toho lepší pocit než z loňský Žízně. Taky se mi to líp četlo. Je to temný, prohnilý a drsný. Místy až zbytečně moc. Jako kdyby se Nesbo snažil psát noir, ale ono to prostě pro tu rádoby všudypřítomnou temnotu prostě moc nefunguje. Místy jsem si říkal, co si o tom mám myslet. Místy mi to přišlo hodně vtipný. Více místy to pro mě bylo natahovaný jak žvejčka – copak toho autora nemůže někdo klepnout přes prsty a říct mu, že by se mohlo něco v zájmu četby vyhodit. Některý vedlejší postavy jsou celkem ok. No a hlavní hrdina je deb… no nebyl mi moc sympatickej. Ale jako výplach mozku to je fajn. A taky se mi líbila ta česká obálka.

kniha: Aokigahara: Les sebevrahů - Bates, Jeremy
trudoš | *** | před 341 dny

Čtivý, přesto dost tuctový horor, jehož název vypovídá o obsahu vše podstatné. Jeremy Bates se vlastně ani nesnaží překvapit a zápletku vede tou nejvíc očekávanou cestou. Parta výletníků ve strašidelném lese tak brzy vezme za své, což ovšem zaskočí pouze a jedině je. Naneštěstí je složena z poměrně nesympatických osobností, takže jejich postupné vybíjení berete spíš jako bonus, při vší té nudě. Což je druhá stránka věci. Čtyři sta padesát stran je na podobnou vyvražďovačku moc, o to víc, že prakticky tři čtvrtě vyprávění nepřekvapí absolutně ničím, máte-li alespoň základní ponětí o filmech Záhada Blair Witch a Hory mají oči.
Finále ovšem vynahradilo všechnu předchozí nespokojenost. Jak jsem se bál, že to autor uhraje do roviny nevysvětlitelného tajemství, tak z toho vybruslil docela se ctí, kdy hrdinové přejdou do ofenzívy a příběh začne konečně směřovat někam jinam, než do masokombinátu. Za což si u mě román vysloužil lepší průměr, i když je to hodně na hraně a zavírám při tom obě oči.

kniha: Se mnou jsi v bezpečí - Slater, K. L.
trudoš | **** | před 343 dny

V tomhle příběhu není nikdo normální, což je na něm také to nejkouzelnější. Přitom Kim Slaterová nehraje žádnou schovávačku, ve které by se až na konci ukázalo, jak se věci mají. Brzy pochopíte, že úhel pohledu mění skutečnosti a co je pro jednoho černá, může pro druhého být klidně růžová. Čtenářovy sympatie tak přeskakují z jednoho blázna na druhého, přičemž závěrečná konfrontace málem zavání až komedií, kdyby celá situace nebyla tolik děsivá. Kombinace gradujícího napětí a krátkých kapitol přitom mimoděk vytváří hutnou atmosféru nedůvěry, pro kterou nejde román odložit, dokud se celá ta patálie nevyřeší. Tuhle bych možná vyhodil zbytečnou scénku, támhle zas přebytečnou figuru, ale jinak spokojenost.
Tím nejzajímavějším pro mě ovšem zůstává „jednokapitolák“ Colin Freckleton, vyšetřovatel pošty Jejího Veličenstva královny. Originální postava jako stvořená pro samostatnou knihu, ve kterém by odhalovat další případy nehorázných ničitelů listovních zásilek. Británii prostě nelze nemilovat.

kniha: Mlha děsu - Creasey, John
trudoš | ** | před 345 dny

Odkládat si tuhle knihu na lepší časy víc jak dvacet let nebyl asi můj úplně nejlepší nápad. Čím mě mohla ohromit v pubertě, už v dospělosti nezvládla ani náhodou. Čekal jsem stylovou dobrodružku s patinou braku a ono nic. Přitom zápletka vlastně není špatná, mám pro tyhle jednoduché žánrovky s megazlotřilými padouchy slabost, jenže v tomhle případě mi chyběla celistvější koncepce. Od začátku do konce bojují různí hrdinové s různými variantami mlhy, aby se vše uzavřelo na posledních dvou stranách v absurdním souboji dobrých proti špatným. Zpočátku se ještě John Creasey snaží příběh rozvinout v duchu špionážního románu, jenže to mu brzo přestane fungovat především proto, že děj nikam nesměřuje, pouze se opakují stejné motivy. Ostatně karty na stole jsou vyložené záhy a hra se už nepromění do konce vyprávění. Nemluvě o množství postav, které se mi průběžně pletly mezi sebou, přičemž neoslovil ani samotný dr. Palfrey, jehož si pamatuji jen proto, že si neustále natáčel kudrlinky na prst.

kniha: Parker překazí pomstu - Diedrichs, Edmund
trudoš | *** | před 347 dny

Nepřistoupíte-li k příběhu jako k plnohodnotné detektivce, ale spíš k jako takové lacinější legrácce, čas příjemně ukrátí a možná i nějaký ten úsměv na tváři vyloudí. Je tu samozřejmě hromada hloupostí, které by v reálu nikdy neprošly, jenže tahle série – co jsem měl zatím tu zkušenost – si na nějaké fyzikální zákony či logiku moc nehraje. Ostatně předvídatelná zápletka, archetypální postavy (banda rockerů je fantasticky pitomá) a značně prvoplánové zvraty dávají jasně na srozuměnou, že vyprávění se nese především v parodické rovině. Jistě, je to kravina na kvadrát, tentokrát jsem se však docela bavil, možná právě proto, že jsem už věděl, do čeho jdu. Navíc mi přijde, že Edmund Diedrichs je o chlup lepší řemeslník, než jeho kolega Manfred Wegener, protože styl humoru alespoň nebyl tak humpolácký a na krátkém rozsahu dokázal udržet soudržnost dějové osnovy. Ovšem žádný laureát Německé knižní ceny to není, o tom žádná. V rámci nekonečné řady Butler Parker ale podle mě pořád ten lepší.

kniha: Poslední detektiv - Crais, Robert
trudoš | ****1/2 | před 349 dny

Nebyla to má první autorova kniha, takže žádné překvapení, že opět spokojenost. Zápletka šlape neskutečným tempem od první strany, přičemž finále je tentokrát skutečně strhující – naprosto beze studu přiznávám, že jsem v jednu chvíli dokonce zapomněl dýchat.
Oproti předchozím knihám je děj vystavěn trochu jinak. Únos chlapce trojicí psychopatických zabijáků dává osnově brutální tempo, pročež jde doslova o každou minutu. Ubylo ovšem humorného nadhledu, kterým Elvis Cole dosud jen hýřil, zato Joe Pike se čím dál víc profiluje do role smrtonosné mašiny, která neustoupí před ničím. Milým překvapením je také návrat bezskrupulózní Carol Starkeyová, hrdinky románu Anděl zkázy. Třešničkou na dortu je pak cameo „konkurenčního“ hrdiny ze zcela jiné, neméně slavné série. Nezávazný pokec s Harry Boshem si užijete na straně 119.
Pro všechnu tu zábavu tak člověk odpustí příběhu i choromyslnou redakci a pár nelogičností, co jdou na úkor zběsilé akce. Tohle je každopádně Robert Crais ve vrcholné formě.

kniha: Polibek smrti - Connolly, John
Jana677 | ***1/2 | před 350 dny

Sedm let – tak dlouho trvalo, než jsem se oklepala z nehorázně zku*veného překladu třetího dílu série „Charlie Parker“ a odhodlala se vrátit ke Connollyho tvorbě. Kterou knihu zvolit pro oživení souvislostí? Paměť mi hlásila, že jednička nebyla nic extra a její překlad se také úplně nepovedl. Dvojku jsem měla půjčenou z knihovny a podařilo se mi úspěšně zapomenout, o čem byla. Takže dvojka… hmm, jak překladatelka dospěla od originálního názvu „Dark Hollow“ k „Polibku smrti“? Naštěstí se nepotvrdilo neblahé tušení dalších prohřešků vůči anglickému i českému jazyku.

Blíží se výročí nejtragičtější události v životě Charlieho Parkera. Ochota pomoci bližnímu, konkrétně snaha vymámit z grázla alimenty pro svobodnou matku, rozpoutá kolem hlavního hrdiny kolotoč krvavých událostí. Není nouze o násilí, střelbu, mrtvá těla na mnoho způsobů, mafiány, nájemné zabijáky, ex-přítelkyně… a kdyby to snad někomu bylo málo, nějakou brutalitu i napětí obstará téměř mýtický sadistický vrah. Zápletka není tak složitá, jak by se mohlo jevit z počtu účastníků, akorát by jí prospěl přímočařejší tah na branku – méně odbíhání od tématu a mnohem méně kartografických podrobností. Když jde chlap do pekárny, nepotřebuji vědět, kudy se přesně ubírá, pokud jeho cesta a popsané ulice neobsahují nějaké zásadní informace. Jestliže míří na setkání s podezřelým, pak mi není jasné, proč se zmiňovat o pěti bezvýznamných budovách okolo. Popis osob je podobně detailní, což většinou nevadí, ráda si o postavách udělám představu, přesto: co je to za obsesi líčit přepečlivě výraz či oblečení každého prodavače, recepčního, prostě kdejakého komparzisty? Někdo odpovědný by měl Connollymu vysvětlit, kdy se hodí vyvinutý cit pro detail a kdy už čtenáře otravuje. Atmosféra počínající zimy v Maine je příjemný bonus, nimrat se málem i v barvě dlažebních kostek a tvaru jednotlivých spár mezi nimi je choré (a plesk novinami přes čumák)! Co se panu spisovateli nedá upřít, je dobrá práce s charaktery, především tedy s tím hlavním. Vypravěč Charlie Parker alias Bird je veskrze sympaťák; sice se z pochopitelných důvodů topí v melancholických náladách, díky znepokojivým snům a paranormálním zážitkům má pochyby o své příčetnosti, ovšem není mu cizí sarkasmus a jeho špičkování s přáteli i nepřáteli zajímavým způsobem osvěžuje jinak ponurý příběh. „Polibek smrti“ má své chyby a spisovatel potenciál ke zlepšování, takže někdy brzy sáhnu po čtvrtém dílu série, který mne kdysi dávno v pravěku nadchnul a přitáhl ke knihám Johna Connollyho. 74%

kniha: Černá nenávist - Lehane, Dennis
Lmslaver | ***** | před 350 dny

Při čtení Černé nenávisti se na vás sesype kulometná palba skvělých hlášek, brilantní akce a kvalitní detektivní práce dvou hlavních hrdinů. Série Kenzie a Gennaro se Lehanemu povedla na jedničku a je jen škoda, že není v češtině vydána kompletně.

kniha: O krok před peklem - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 351 dny

Kladivo na čaroděje uzavřelo po dvanácti dílech první sezónu svých hororových eskapád. V rámci oslav tohoto malého vítězství nad magií i realitou vznikla antologie povídek, která předkládá čtenářům svébytné střípky univerza, jež v našich luzích a hájích vznikalo bezmála šest let. Bonusem navíc je vítězný text literární soutěže Napiš si své Kladivo, který vedle prací profesionálů rozhodně v ničem nezaostává. Přitom konkurence je víc než silná.
Na své si tak přijdou všichni milovníci zběsilé masakrované, popkulturních hlášek i krvavých scén. Ač tvůrci přistupují k tématu obdobně, atmosféra jednotlivých příběhů se liší – jednou jde o bohapustou vyvražďovačku s explicitními detaily, jindy o hrůzyplnou jednohubku, která by uspěla i u Alfreda Hitchcocka. Občas bojují hrdinové společně jako tým, někdy jsou v problémech ve dvojicích, či úplně sami. Často jde o jasně cílenou legraci, příležitostně však může vývoj událostí dohnat jednoho až k slzám. Je v tom zkrátka úplně všechno. A je to skvělé.

kniha: Bratrstvo run - Peinkofer, Michael
trudoš | *1/2 | před 353 dny

Problém Bratrstva run je, že se Michael Peinkofer na takřka šesti set stránkách nedokáže rozhodnout, zda bude psát okultní detektivku, historický román či červenou harlekýnku. A proto žánry průběžně míchá a výsledkem je neslaný, nemastný děj, jenž má tendence opakovaně stagnovat, aby v závěru čirou náhodou vyvrcholil. Autor přitom děj schválně zdržuje, nesmyslně kombinuje a posouvá jen v okamžiku, kdy sám uzná za vhodné, že už by se také mohlo něco dít. Skutky jednotlivých aktérů tak postrádají logiku, nebo rovnou i význam, přičemž jejich charakterové rozdělení lze rozdělit na podlou anglickou smetánku a chrabrou skotskou spodinu. Přitom jak se to bere vážně, člověk by se vší té bodrosti a patosu s radostí zasmál, což asi nebyl původní záměr.
Trochu zklamání přinesl i fakt, že postava Waltera Scotta nemá pro zápletku význam. Jeho post mohl odehrát kdokoliv. Navíc se toho o něm ani jeho díle nic zajímavého nedozvíme, nepočítám-li zidealizovanou představu bojovníka za Světlou stranu Síly.

123456789101112poslední (60)2381 příspěvků celkem