RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (61)2431 příspěvků celkem
kniha: Číhání - Rickstad, Eric
Jana677 | **** | před 294 dny

Nečetla jsem anotaci, tak jsem byla překvapená, že nejde o pokračování případů Franka Ratha (po tom brutálním cliffhangeru v „Tichých dívkách“). Rozčarování mi však vydrželo stěží malou chvilku, „Číhání“ je totiž dobře napsaná detektivka… chce se mi napsat: kupodivu. Je trochu zvláštní, s jakým zaujetím a svižně jsem hltala celkem otřepaný příběh, kde vyšetřovatelé postupují vpřed slepičími krůčky, a když už se rozběhnou k pořádnému skoku, tak je to většinou kamsi stranou nebo vzad.
Hlavní postavou je nepříliš zkušená policistka Sonja Testová, ženská tvrdohlavá, s obstojnými instinkty a duševně rozervaná kvůli své poněkud zanedbávané rodině. Prostor však dostane každý, kdo se k případu nachomýtne: detektiv z „konkurenčních“ policejních složek, svědci, podezřelí… všem nakoukneme do jejich hlav, do jejich problémů a můžeme zkusit odhadnout, který z nich je vrah a co vlastně každý skrývá za trápení, špínu či traumata. V tomto směru si pan spisovatel nachystal na čtenáře drobný podraz, ale co… jako mozaika lidských osudů a zamyšlení nad různými prasárnami funguje román velmi uspokojivě, byť část námětů vyšumí jaksi do ztracena. Jen nesmíte čekat napínavý, dechberoucí thriller plný akce, „Číhání“ je vážně o něčem jiném.
Za tempo, jakým mě Rickstad přiměl otáčet stránky, přivřu oči a udělím 75%, přestože zápletka by zasloužila maximálně tři hvězdičky.

kniha: Chladnokrevně - Leather, Stephen
trudoš | **1/2 | před 294 dny

Ani bych autorovi nevyčítal přílišnou vážnost, díky které některé scény působí lehce křečovitě. Třeba když se hrdina snaží poučit svého syna o morálce a v druhou chvíli uvažuje nad tím, zde je v pořádku zabít atentátníka ještě v kolébce. Jenže koncepce osnovy je něco, co mi skutečně hnulo žlučí. Výsledek tři sta dvaceti stránkového románu totiž spočívá v tom – chvilka napětí -, že to podstatné se dozvíte příště. I když jsem věděl, že jde o třetí díl v řadě, nenapadlo mě, že půjde o televizní seriál na pokračování.
Přitom začátek je slibný, přestože už ten mě mohl varovat, že se šije nějaká kulišárna. Motiv teroristického útoku v Thajsku, který smete vlna tsunami, působil velmi pěkně, než jsem zjistil, že pro děj neměl význam. Podobně napínavá je i úvodní scéna s Danem Shepherdem a stejně podobně také zabitá, ale ta alespoň nějaký smysl pro zápletku má. Jinak docela nuda, proložená spoustou přitroublých dialogů, kdy se postavy snaží obhájit nebo vysvětlit svůj postoj k zabíjení zločinců.

kniha: Pouta - Hankins, James
trudoš | *** | před 296 dny

Výborné akční zahájení slibující netradiční podívanou; průměrná střední hra, ve které se toho vlastně ani moc nestane; slabší koncovka, působící dojmem dětinské hry. Hlavně závěrečné přetahování se o ústřední corpus delicti působí málem až hloupě, ostatně jako celé chování mafiánského osazenstva. V tomhle ohledu si autor s autenticitou moc nepohrál, takže padouši občas nalítnou na takové pohádky, že se až člověk diví, jak to vůbec mohli někam dotáhnout.
Přesto musím Jamesi Hankinsovi přiznat cit pro atraktivní spád, jen na můj vkus až příliš okatě natahuje děj pomocí nepodstatných odboček. Možná, aby tak zakryl vachrlatou koncepci zápletky, která při zpětné rekapitulaci přestává fungovat. Navíc roli hrdiny po většinu románu zdárně přebírá bývalý gangster, zatímco hlavní protagonista – státní žalobce – je tu málem jen do počtu. Co se však hodně povedlo, je vtip s jeho pomýlenou genialitou. Motiv jak si o lidech vytváříme závěry na základně scestných poznatků, to je vždycky něco pro mě.

povídka: Rozhlasová vražda - Robbins, Grenville
vyšla v: 13x zločin; Ve jménu zákona
Ťuhýk | nehodnoceno | před 297 dny

Budu asi hnidopich, ale povídka předpokládá, že ve studiu není nikdo jiný než hlasatel a ředitel. Docela mi tam chybí režisér…

kniha: Záhada modrého vědra - Grierson, Francis D.
Severín Sincilery | nehodnoceno | před 299 dny

Dosť dlho som premýšľal nad tým, čo som to čítal. Zrejme spočiatku naivnú detektívku s veľmi chatrnou zápletkou, čo prešla do akéhosi tuctového westernu. Nedočítané. Jedno z najväčších sklamaní mojich očakávaní, ktoré som vkladal do románu z tzv. zlatého veku detektívky. Škoda.

kniha: Říkají mi Lars - Gris, Daniel
trudoš | **** | před 303 dny

„Náhody neexistujou a na to, abych v ně věřil, jsem jich zorganizoval až příliš.“
Ať už se pod pseudonymem Daniel Gris skrývá kdokoliv, rozhodně nejde o žádného nováčka. Stylistika je čistá, znatelně vypsaná, neklopýtající v minovém poli zvaném hovorová čeština. Díky tomu jazyk netahá za uši a dialogy znějí přirozeně, což se následně odráží na uvěřitelnosti postav, stejně jako kulis, ve kterých se pohybují. Soukromé očko Lars je navíc (i přes pochybnou vizáž „nenápadného“ detektiva) správně živelnou figurou, nepodbízející se čtenáři nastylizovaným chováním opravdového hrdiny.
Dalším kladem je zápletka, rozehraná se suverenitou profesionála, jenž ví jak zaujmout a nebojí se to použít. Jednoduchá osnova má přitom blízko k povídce, až bych si nebál říci, že autor měl zpočátku jasnou představu o úvodu a závěru, a všechno mezitím vytvořil jen proto, aby příběhu dal nějaký obsah. Výsledkem je velmi slušný moderní thriller, s perfektním noirovým epilogem, který mě pobavil jako už dlouho nic.

Dortmunder a jeho vypečená partička jdou opět do akce a tentokrát mají požehnáno od toho nejvyššího, jo úplně toho nejvyššího. Jdou zachránit jeptišku a samozřejmě přitom zmáknou další menší prácičku, aby se to rentovalo. Plán není nijak moc sofistikovaný, ale to by nebyl Dortmunder, aby se vše nezkomplikovalo. Příběh se zpočátku sice trochu vleče, než nabere potřebné obrátky, ale jak jsme zvyklý je protkán jemným Westakeho humorem, který potěší a vyvolá úsměv. Vysoko nastavené laťky ze smaragdu, nebo ukradené banky nebyly překonány, i tak jsem se bavil královsky.

kniha: Případ Čerta č. 4 - Souček, Ludvík
trudoš | **** | před 304 dny

Případ Čerta č. 4 mi přišel maličko slabší, než Andělův první příběh. Struktura zločinu je jednoduchá, s předvídatelnou pointou, která pozornému čtenáři dojde v okamžiku, kdy na důležitý předmět padne řeč. Co však oceňuji, je rozdílná stavba zápletky, než měl Případ ztraceného suchoplavce. Ludvík Souček opouští vyšetřování z obýváku za pomocí starých novinových zpráv a jeho invalidní hrdina se zabývá aktuální záhadou, kdy mu věcné důkazy zajišťuje jeho přítel, redaktor Karlíček. To vnáší do příběhu více akce a napětí, protože nebezpečí je skutečné, ne ztracené kdesi v historii. Zároveň se dozvídáme i něco o minulosti netradičního kriminalisty a postava tak získává patinu české detektivní legendy, kterýchžto, přiznejme si, nemáme právě na rozdávání. Drobná „nedodělávka“ v závěru pak navnadí k otevření dalšího dobrodružství, jež už rozsahem dává tušit, že tentokrát se do toho autor opře naplno. Což v rámci konspirační tématiky a spisovatelovy pověsti slibuje velmi atraktivní počtenou.

kniha: Hra lží - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 306 dny

Kdyby si Sara Shepardová s příběhem trochu lépe pohrála, mohlo to být vážně dobré, a to i pro jiné než holčičí čtenáře. Má to švih, je to napínavé a plné podivných skutečností, nad kterými poletuje duch jedné z hlavních postav a mimoděk tak prorokuje špatný konec. Navíc mi atmosférou Hra lží připomněla můj oblíbený seriál Veronica Mars, jen ten vtip výrazně chyběl.
Problém nastává v momentě, kdy člověk začne přemýšlet nad logikou chování jednotlivých protagonistů. Tady je znát, že si autorka děj přizpůsobuje svým potřebám, než že by se snažila držet reality. Ale od toho zas próza je. Ovšem oproti Roztomilým malým lhářkám nezabředává vyprávění tolik do trablů mladých (alkohol, bulimie, domácí násilí, atd.) a soustředí se spíš na zápletku. Ta je však spíchnutá horkou jehlou, jakoby víc záleželo na cool zvratech, než smysluplném jednání. Ale bavíme se o teenagerech z „lepších“ vrstev, kdo ví co tam je možné. No, jsem každopádně zvědav, zda se naplní má indukce a vrahem bude zahradník.

kniha: Vrah v dešti - Chandler, Raymond
trudoš | ***** | před 308 dny

Tentokrát přicházejí ke slovu soukromá očka Ted Carnady (Muž, který měl rád psy, Opona, Najít tu holku) a John Dalmas (Mandarínský jantar, Bay City blues, Dáma v jezeře) plus jednou bezejmenný detektiv v povídce Vrah v dešti. Raymond Chandler tradičně perlí v metaforách a především v perfektních zvratech, kdy pro něj často není ani tak podstatná logika, jako spíš nevyzpytatelná gradace. Ta zaručuje, že se čtenář nemá možnost nudit ani na minutku. Některé z motivů pak autor využil pro slavné romány, jako Hluboký spánek, Loučení s Lennoxem či Dáma v jezeře, nic to však neubírá jejich kouzlu v kratších formátech. Vypíchnout si zaslouží i efektní závěry, jež v době vzniku ještě zdaleka nebyly tak zprofanované jako dnes. Vytknout by asi šli archetypální hrdinové, kteří splývají v jednu a tu samou postavu, jenže tohle je právě ten typ vyšetřovatelů, který vysloveně miluji. A stylistika brilantní, ani po takřka osmdesáti letech od vzniku jednotlivých textů není třeba měnit jediné slovíčko.

kniha: Felidae - Pirinçci, Akif
| **** | před 309 dny

Podobnou knihu jsem četl jako dítě. Jmenovala se „Z deníku kocoura Modroočka“ a ilustrovala ji Helena Zmatlíková.

Toto je však verze pro dospělé, která obsahuje vraždy (koček), (kočičí) sex, mučení, halucinace, (kočičí) náboženský fanatismus, atd… a je bez ilustrací, pokud za ilustraci nepokládáme stejnojmenný animovaný film natočený v roce 1994.

Kočičí detektiv Francis pátrá po tajemném vrahovi, hledá informace v knihách (samozřejmě, že umí číst), rutinně překládá z latiny, hází kolem sebe popkulturní odkazy (pobavila mě například zmínka o seriálu Daktari) a učí se zacházet s počítačem – a to vše ve své kočičí podobě. Román je žánrovým gulášem, do kterého je kromě detektivky namíchána i bajka, podobenství, magická realita, sci-fi a kdo ví co ještě… ale z mého pohledu chutným gulášem.

kniha: Odměna - Corris, Peter
trudoš | ** | před 310 dny

Přestože se jedná o relativně krátký román, nešvarů je v něm požehnaně. I když musím přiznat, že vyšetřovací trojice tvořená soukromým očkem, hluchým kamarádem a jeho invalidní přítelkyní má něco do sebe, jejich charaktery mi příliš přesvědčivé nepřišly. Ačkoli rozehrají detektivní pátrání hned zkraje, ve finále z toho nedokážou vytřískat víc, než že se hádají mezi sebou a bloumají nad starým případem s účelovostí tarbíka v teráriu. Přitom se nedá říct, že by Peteru Corrisovi chyběly nápady. Naneštěstí místo, aby je na malém prostoru nějak zužitkoval, nechává hrdinu zaslepeně tápat jedním směrem, aby v závěru mohl čtenáře „překvapit“ odbočkou připomínající nepovedený kouzelnický trik. Ten však z hrdiny mimoděk dělá hlupáka, který by možná měl uvažovat o ukončení své podnikatelské praxe. Ich-forma vyprávění hozená do roviny moderní drsné školy je ovšem podmanivá, jenže jak se postava nijak nevyvíjí, celé to brzo sklouzne k otřepaným klišé, o teatrálních dějových zvratech ani nemluvě.

kniha: Kdo mi jde po krku - Koryta, Michael
trudoš | ***** | před 312 dny

Asi jsem na chvilku potřeboval opustit městské detektivky se všemi jejich korupčními problémy a užít si trochu nespoutané západní divočiny, protože thriller Kdo mi jde po krku mi perfektně padl do noty. Premisa románu je přitom jednoduchá – dva chladnokrevní zabijáci jsou na lovu čtrnáctiletého chlapce uprostřed montanských lesů. Člověk by řekl, že tři sta stran je na podobnou zápletku možná až moc, v podání Michaela Koryty však rozhodně ne. Znovu prokazuje, že má cit jak pro navození podmanivé atmosféry, tak pro vytvoření sympatických hrdinů. Napětí efektivně stupňuje už od prvních stran a nedělá zbytečné tanečky kolem. Bonusem navíc jsou tábornické postřehy o přežívání v přírodě, naopak noční můru navozující jsou popisy lesních požárů, a co umějí provést. Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mě byli uhrančiví bratři Blackwellové. Jejich chování je sice lehce divadelní, charisma mají ale natolik silné, že je člověku až líto opustit je po dočtení knihy. Za mě jednoznačně thriller roku 2018.

kniha: Síť - Nesser, Håkan
trudoš | ****1/2 | před 314 dny

Kdo skandinávské kriminálky zatratil pro jejich únavný sociální vhled, může mu Síť udělat radost. Po stránce detektivní jde sice jen o jednohubku, čím ale kniha osloví nejvíc, je svéhlavá postava inspektora Van Veeterena – něco jako Hercule Poirot v důchodu, s náladou ledního medvěda, kterého někdo obral o kožich. Je chytrý a pronikavý, ale taky permanentně naštvaný na všechno kolem sebe. Protiva každým coulem, kterého buď milujete, nebo nenávidíte.
Kdyby Håkan Nesser na konci vyšetřování nevytáhl vraha z klobouku, bez problémů bych mu odpustil tu celkově prostou osnovu. Od začátku je jasné, že se zločinem to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, takže díky odkrývání minulosti si začnete dávat dohromady faktický obrázek. Jenže pak se přijde s figurou, o které člověk vlastně nic nevěděl a to je vysloveně nesportovní. Každopádně lehká stylistika, postavená z převážné většiny na sympatických dialozích, dělá z románu svižnou počtenou, která příjemně ukrátí jedno dvě odpoledne.

kniha: Andělská hra - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 316 dny

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

kniha: Nezaplatitelný - Miłoszewski, Zygmunt
trudoš | **** | před 318 dny

Zygmunt Miłoszewski trochu zbytečně kombinuje vícero motivů do jednoho románu, přičemž každý jeden z nich by si vystačil na vlastní knihu. Každopádně ústřední zápletka je nápaditá, jen maličko roztříštěná. V jednu chvíli děj sviští akcí, aby následně nesmyslně stagnoval. Tyhle momenty naštěstí záplatují informační výlety do historie umění nebo případně autorův ostrovtip, díky kterému získává čtenář od konspirační fabulace přiměřený odstup. Jen ty plány v plánech jsou občas až za hranou únosnosti.
Tím nejlepším na Nezaplatitelném tak pro mě byly hlavně postavy, především díky geniálně vystihnuté polské nátuře – chvilku se křičí, chvilku zas pláče, potom přijde smích, aby se vzápětí znovu křičelo. Záporáci jsou sice účelově pitomoučcí, jako kdyby jim od začátku nešlo o nic jiného, než se nechat chytit, ale ti jsou tu naštěstí vedlejší. Vpravdě nezapomenutelnou figurou pro mě zůstal Vasil Topilin, pracovník FSB, který se v duchu neustále ptá, co by na jeho místě udělal Vladimír Putin.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
Nelson | *** | před 319 dny

Moje první setkání s Dirkem Pittem a nejsem z něj úplně nadšený. Dirk Pitt je postava něco mezi Indiana Jonesem a Jamesem Bondem. Bond i Indiana Jones jsou přece jenom větší sólisti, Dirk Pitt pracuje s podporou amerického válečného námořnictva. Kniha je čtivá, zápletka zajímavá, děj dobře ubíhá i graduje. Autor ale někdy svému hrdinovi až moc pomáhá, když už se dostane do úzkých, tak vytáhne „králíka z klobouku“ resp. objeví se dcera, kupodivu, hlavního záporáka. A ten má zase IQ patrně na úrovni Sheldona Coopera, ale IQ dalších členů jeho organizace se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Čtivá kniha s někdy až moc jednoduchou zápletkou.

kniha: Tichý svět Nicholase Quinna - Dexter, Colin
Nelson | **** | před 319 dny

Detektivka z universitního prostředí. Obětí vraždy se stane jeden z členů Syndikátu pro zahraniční zkoušky. Od ostatních členů Syndikátu se odlišuje svým handicapem, je totiž neslyšící. A to se vlastně stane i důvodem k jeho vraždě. Začátek knihy je trochu rozvleklý, konec zase až překotný, kdy jeden dějový zvrat střídá druhý. Celkem kvalitní, dá se říci „typická anglická detektivka“.

kniha: Město neřesti - Parker, Robert B.
Lmslaver | **1/2 | před 319 dny

Při čtení téhle knihy jsem měl bohužel dojem, že Robertu B. Parkerovi dochází dech a detektivní múza se mu zatoulala neznámo kam. Soukromý vyšetřovatel Spencer bloumá od čerta k ďáblu, aniž by řešil pořádný případ a dloubá do mezilidských (hlavně sexuálních) vztahů a snaží se je urovnat. Všechno hlavně psychologicky rozebírá se svou přítelkyní cvokařkou Susan, kterou strašně miluje (s popisy kde to všude spolu dělali, co dobrého jedli a kde to pak zase dělali) až mi to posledních pár knih už docela leze krkem. První vražda se koná daleko za půlkou příběhu a o pár stránek dál je všem (kromě policie) jasné kdo je vrah, jen je problém mu to dokázat. Spencer je ale neúnavný šťoura, a tak absolvuje další kolo dotěrných dotazů a šmírování, které nevedou nikam a případ se nakonec uzavře tak nějak sám průběhem událostí. Všechny přítomné dožene příčina jejich skutků, jak osudné ale bohužel nezáživné.

kniha: Netopýr - Nesbø, Jo
Jana677 | ***1/2 | před 320 dny

Tento román pro mě nepředstavuje ani tak detektivku, jako důkladné seznámení s Harrym Holem, norským detektivem s bouřlivou minulostí a nejistou budoucností, s jeho vzpomínkami, pocity, vyšetřovacími metodami… zřejmě chtěl autor čtenářům naznačit, co od tohoto policisty mohou očekávat. Tedy naprosto cokoliv. Nevypočitatelný a velmi lidský hlavní hrdina je sice zajímavý, představuje pro sérii nadějný potenciál, leč určité aspekty jeho chování a jednání jsou mi krajně nesympatické, přesněji z duše odporné.
Vedlejší postavy tolik prostoru nedostaly, navíc trpěly šablonovitostí ve stylu unavený férový šéf, inteligentní čínský ajťák, vnadná a ochotná servírka atd., prostě jako vytažení z amerických krimi seriálů. Výraznější emoce se v mém podání bohužel nekonaly ani v případech, kdy občas někdo zaklepal bačkorami.
Zápletka „Netopýra“ je vcelku klasická: uškrcená mladá žena a pátrání po vrahovi. To znamená výslechy svědků a podezřelých, dohady, tápání, občas vypomůže počítač, zkrátka klasika. Netypické je prostředí; nikoliv předpokládaný zasněžený sever Evropy, nýbrž žhavé ulice Sydney. Pro někoho možná atraktivní kulisy, mne však Austrálie příliš neláká a velkoměsta už vůbec ne. Ovšem aboriginské příběhy a náhled do historie původních obyvatel kontinentu byly příjemným kořením.
S Harrym Holem jsem se jistě nesetkala naposledy, jakkoliv mě zatím nenadchnul. Jsem přinejmenším zvědavá, jak hluboko může klesnout a do jakých problémů se vlastní vinou uvrtat. 70%

kniha: Přistižen - Coben, Harlan
trudoš | **** | před 321 dny

Thriller deaverovského střihu, kdy se zápletka zpočátku tváří tak, pokračuje nějak a skončí úplně jinak. A zatímco u méně zkušeného spisovatele bych asi brzy skřípal zuby, Harlan Coben dokáže příběh uhrát natolik civilně i uvěřitelně, že jsem mu všechny jeho výstřelky toleroval až do úplného konce. Přitom o překvápka není nouze, včetně finálního odhalování, co s čím vlastně jak souvisí. Podtrženo svižnými dialogy a celkovou uzavřeností, a na světě je ideální oddechové čtivo na cestu do práce z práce.
Jedinou slabinou pro mě vlastně byly pouze nevýrazné postavy. Ale ani ne tak kvůli špatnému zpracování, jako pro jejich nicneříkající fádnost. Hrdinové poctivě odvypráví své party, ale že bych si je pamatoval týden po dočtení, to ani náhodou. Co naopak funguje skvěle, jsou nápadité detaily – jako třeba nevšední klub zkrachovalých finančníků nebo práce medií s názorem veřejnosti -, ve kterých autor nenápadně uplatňuje svůj smysl pro humor, což je pro mě u podobných knih poměrně důležité.

kniha: Tma - Karika, Jozef
trudoš | **1/2 | před 322 dny

Základ je dobrý, ale místo toho, aby Jozef Karika využil potenciál čistokrevného hororu, pustil se cestou psychologického dramatu a v tu chvíli u mě příběh přestal fungovat. Množství popkulturních odkazů tomu taky moc nepomohlo, protože z nich až příliš čpí, kterými že díly se autor nechal inspirovat. Kdyby se držel jádra zápletky, ve kterém se nesympatický hrdina potýká v opuštěné horské chajdě s jakýmsi zlem či zabijákem, udělal by podle mě daleko lépe. Takhle je záměr docela průhledný a spíš než čekání na šokující závěr jsem se bál, aby to spisovatel neuhrál přesně do toho autu, kam to nakonec skutečně kopnul. Trochu problém jsem měl i s prostinkou gradací, kdy všechno míří stereotypně do sedinky, až je to od určitého bodu spíš únavné, než mrazivé. Jinak ale taková slovenská parafráze na román Děs nechvalně proslulého L. Rona Hubbarda. Napsané ovšem čtivě, snad jen množství vulgarit bych proškrtal, působí dost hraně, přestože věřím, že v porovnání s realitou je to ještě slabý odvar.

kniha: Na útěku - Lee, Patrick
trudoš | **1/2 | před 324 dny

Adrenalinový thriller s fantaskním motivem hypertajného experimentu, ze kterého unikne nebezpečný výzkumný „vzorek“. Jak se však události pěkně a nápaditě rozjedou, brzy vyprávění sklouzne do osidel brakového průměru, scénických klišé a překombinovaných situací. Což by mi nevadilo, kdyby se to celé netvářilo jako velkorozpočtový biják s hvězdným obsazením, sic kvalita odpovídala spíše třetiřadému televiznímu seriálu s hereckými diletanty. Já prostě nedokážu brát vážně příběh, ve kterém schematické archetypy pronáší teatrální dialogy o tom, kdo koho sejme jako prvního.
Tím ovšem nechci říct, že by Patrick Lee byl úplně beznadějný případ. Rozhodně mu nelze upřít cit pro skvělé akční sekvence, takový únik pronásledovatelům na dálnici stál rozhodně za to. Jeho slabinou je ale předvídatelnost a plochost, která brání rozvinutí zápletky do zajímavých obrátek. Nemluvě o přeslazeném happy endu, který potěšil akorát mou hezčí polovičku. Jenže tu zas nezajímalo všechno to střílení kolem před tím.

kniha: Přeběhlík - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 325 dny

Přeskočil jsem pár dílů, abych věděl, jak si vede Harry Bosch v současnosti a musím uznat, že Connellyho styl je v Přeběhlíkovi vybroušen do dokonalosti diamantu. Hned v prvních odstavcích je čtenářům hozená návnada v podobě zajímavé zápletky, aby se museli drát kupředu kapitolami k jejímu rozuzlení jako Bosch po horké stopě za vrahem. Případ je sice přímočarý, bez dech beroucích zvratů, ale to mu vůbec neupírá na čtivosti, spíše potvrzuje autenticitu vyšetřování. Přeběhlík mě jen utvrdil v tom, že Connelly patří mezi současnou špičku detektivní literatury.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
trudoš | **** | před 326 dny

Přiznávám, že tady jsem si zase jednou maličko nadhodnotil, čistě proto, že mi Dirk Pitt coby neotřelý hrdina všeho druhu příjemně padl do noty. Taková kombinace James Bonda a Indiana Jonese, balící dívky na potkání a padouchy likvidující na počkání.
Ovšem zápletka samotná je vážně dost pofidérní, i když vzhledem k tomu, že Clive Cussler tvořil román na počátku osmdesátých let, dá se celá ta hurá osnova docela chápat. V té době se ještě nosila americká dobrodružství plná akce, vtipu i nápadů, okořeněná jistou dávkou chlapáckého machismu. Hledáte-li však propracovanější thriller s uvěřitelnými aktéry a jejich osobními problémy či démony, budete s největší pravděpodobností zklamáni. Tohle není literatura, která by se dala brát nějak vážně. Ale šestáková díla nečtu proto, abych hořekoval nad morálním úpadkem nebo lidskou zkažeností. Chci si odpočinout u nekomplikovaného příběhu v exotických lokalitách a se sympatickými postavami. Právě v tomhle ohledu funguje Pacifický vír na jedničku.

kniha: Čas se krátí - Winters, Ben H.
Jana677 | ***1/2 | před 328 dny

První polovinou knihy jsem se docela protrápila, v duchu mi naskakovaly termíny jako „nezáživný příběh“, „nezáživný hlavní hrdina“, „nezáživný styl psaní“ a už to vypadalo, že budu vůči legionáři jirikkovi vzácně v opozici. Detektiv v nucené výslužbě Henry Palace tentokrát hledá pohřešovanou osobu – chůvě z jeho dětství zdrhnul manžel a ona touží trávit apokalypsu právě s ním. Pročež poctivý ex-policista odkládá veškeré pochybnosti, aktivuje intuici (či spíše bujnou fantazii, jak to přišlo mně) a v doprovodu ňafajícího plyšáka se vydává stopovat zběhlého muže. Obnáší to spoustu frustrujícího vyptávání, neustálou zmatenost a zhruba dva litry hrdinovy krve, výsledky však ani při takto zvláštním způsobu vyšetřování nelze upřít. Musím přiznat, že mě dráždil Henryho amatérský přístup k libovolné akci. Nepotřebuji ke spokojenosti neporazitelného tvrďáka, co v každé větě trousí sarkastické hlášky a z nepřátel spolehlivě nadělá filé, ovšem trochu ostražitější a nekompromisnější jednání bych v podání zkušeného policisty přece jen očekávala. V knize je za drsňáka bišonek Houdini, zpočátku typický hysterický upištěnec, který prodělal nevysvětlený psychický rozvoj a přetavil se v psa takřka policejních kvalit. Detektivní zápletka na mě valný dojem také neudělala, k jejímu rozpletení vedly občas dost nepřesvědčivé indicie. Co mohu naopak pochválit, to je atmosféra zmaru – v „Posledním policajtovi“ na můj vkus absentovala, lidi se prostě rozprchli plnit si své sny, část služeb přestala fungovat a to bylo víceméně vše. V druhém díle události a chování lidstva konečně nabraly předpokládaný směr střemhlav do anusu. Nastala fáze příprav na katastrofu a eventuální přežití ve zdevastovaném světě, urvi co můžeš, tedy nic pro naivky a měkké nátury. Nic pro Henryho Palace, jestli se neotrká. Ještě včera mi bylo putna, jestli přečtu celou trilogii… příběh se naštěstí vyvinul tak, že jsem na „Ztrápený svět“ opravdu zvědavá. Za první poločas bych dala stěží 60%, za druhý možná 80%, tudíž zdejších pěkných +/-70% odpovídá mým dojmům.

kniha: Krvavý leden - Parks, Alan
Sirius | **** | před 328 dny

tak tohle bylo temný. A dost drsný. A má to hrdinu ze starý školy, co se s ničím nemaže. Příběh je sice klasickej, ale to nemění nic na skutečnost, že se to celý dobře čte. Alan Parks je řízek.

kniha: Rico, Oskar a přízraky - Steinhöfel, Andreas
trudoš | ***1/2 | před 328 dny

Ricův mozek funguje maličko pomaleji, nedělá si z toho ovšem hlavu. Nejspokojenější je ve svém světě, jenž je tvořený činžovním domem, a sousedé jej mají rádi. Avšak setkání s maličkým Oscarem je pro něj neočekávanou životní změnou. Ten totiž také není tak úplně normální, pročež přátelství je na světě – tahle dvojka se zkrátka perfektně doplňuje. Jenže Oscar se nečekaně stane obětí únosu a Ricovi se hroutí vše, co dosud považoval za neměnné. Zločincem je navíc s největší pravděpodobností někdo z jeho blízkého okolí…
Nehledě na mé literární výhrady ke Germánům, román Andrease Steinhöfelda je přesně tak sympatický, jak vypadá. A to i přesto, že nepřináší nic nového, ba spíš naopak. Autor hodně spoléhá na netradičního protagonistu, stylisticky ovšem nesklouzává k prvoplánovým hrubkám, aby navodil „mentálně zaostalou“ atmosféru. Možná se tím ochuzuje o prvek autenticity, vyprávění je však přehlednější a dějovější, což vzhledem k tomu, že je určeno primárně dětem, je to nejpodstatnější.

kniha: Pravidlo dvou minut - Crais, Robert
Lmslaver | **** | před 330 dny

Maxe Holmana čerstvě propustili po deseti letech z kriminálu za loupeže v bankách, ale místo aby se radoval z nabité svobody dostává životní ránu ve formě zprávy, že mu zabili syna – hlídkového policistu. Holman se nespokojí s verzi policejního vyšetřování a rozjíždí pátrání na vlastní pěst, aby dopadl vraha. U Holmana dochází ke změnám nálad od plných vzteku a rozhořčení k frustraci a depresivní sebelítosti z nichž mu nejvíc sedí jako u protřelého kriminálníka ta rozhořčená poloha. Protože moc nevěřím, že by vězení napravilo ostříleného mukla pohybujícího se celý život na hraně zákona, tak to pro mě bohužel občas zní jako pohádka o napraveném recidivistovi, bývalém feťákovi a lupiči ve kterém se hnulo svědomí. Tohle je ale asi jediná věc, která v ději skřípe, jenže Robert Crais je skvělý vypravěč a svůj příběh naservíruje s elegancí, že mu ho zbaštíte ani nevíte jak, a ještě se přistihnete, že hlasitě mlaskáte.

kniha: Příliš tichá Šumava - Rampichová, Zuzana
trudoš | *1/2 | před 331 dny

I když v rámci počtu stran nepříliš rozsáhlá, přesto nesmyslně natahovaná detektivka s několika vraždami a odhalením v posledních řádcích – ovšem že by se tu někdo věnoval nějakému vyšetřování, to tedy ani náhodou. Spousta rádoby fundovaného poučovaní kolem problematiky rodičovství, to ano, plus nějaké ty chlapácky osamělé chvilky v divočině, ovšem zápletka je spíš vedlejším produktem prvoplánové inscenace o zločinu na Šumavě. Zuzana Rampichová přitom úspěšně ignoruje policejní složky ČR, jako by v jižních Čechách žádné nebyly, a kdyby náhodou ano, stejně by si určitě nedokázaly spojit dvě a dvě dohromady.
Pravdou je, že závěrečné autorčino prohlášení „To byla ale blbost, co?“, celkově mizerný dojem z románu moc nevylepšilo. Sebereflexe je pěkná věc, ale v okamžiku, kdy po mě někdo chce za produkt peníze, alespoň on sám by si za ním mohl stát. Stylistika jinak prachbídná, konstrukce zločinu odbytá a mouder jak u otce Fura v Klíčích od pevnosti Boyard, jenom chybí dobrodružné úkoly.

kniha: Poslední anglická královna - Robinson, Steve
trudoš | *** | před 332 dny

Tentokrát Steve Robinson opustil svůj modus operandi a novou knihu vystavěl po vzoru úspěšného Dana Browna. Za sebe však nemůžu říct, že by to byl krok správným směrem. Jeho genealog od prvních stránek zmateně pobíhá z místa na místo, podle toho, jak příběh právě potřebuje, přičemž psychologickou proměnou neprošel jen on sám, ale i charakter vyprávění. Pronásledující zabiják, policie na stopě, tajemný mecenáš v pozadí a konspirace, jejíž odhalení může otřást světem, to všechno jsou ingredience, ze kterých by šla ukuchtit slušná dobrodružka, kdyby to jak přes kopírák nepřipomínalo Da Vinciho kód. Autor se navíc dopouští očividných přešlapů, jak v logice jednání postav, tak v osnově zápletky samotné. Nemluvě o historických moudrech z wikipedie – to jsem myslel, že Robinson má na víc.
Najednou mi začal chybět ten obtloustlý a nešikovný Jefferson Tayte, co se nechtěl pouštět do žádných větších akcí. Jeho nová image alá Robert Langdon je možná cool, ale zároveň jednou z tisíce mu podobných.

kniha: Ďáblova hora - Meyer, Deon
trudoš | ****1/2 | před 334 dny

Zpočátku nepůsobí Ďáblova hora příliš inovativně. Trojice hlavních postav je prototypem hrdinů moderního thrilleru a jejich různé obměny jsem zažil už bezpočtukrát. Detektiv marně bojující s alkoholem, samozvaný mstitel na cestě za pomstou a zdánlivě nevinná prostitutka rozehrávají drama vpravdě starořeckých rozměrů, aniž by v tom byla špetka nějaké originality. Jenže Deon Meyer umí. Už po deseti stranách bylo jasné, že knihu neodložím, dokud se nedostanu na konec. A rozhodně v tom není pouze fascinace africkým prostředím, protože v důsledku se na tuhle strunu moc nehraje. Mentalita protagonistů se vlastně neliší od toho, co nabízí jakákoliv jiná lokalita. Ovšem ta temnota na duši, prokládaná živými dialogy a nekompromisní realitou, se mi zkrátka zažrala pod kůži. Bennyho trable, Thobelovy motivace i Christininy pohnutky dělají z románu návykové čtení, které sice zpočátku chaoticky skáče v ději, ale v druhé polovině se ustálí a pak už jen zdárně míří k děsivému konci. Moc pěkná práce.

kniha: Orfeus v podsvětí - Harper, Tom
trudoš | **1/2 | před 336 dny

Achillovou patou Toma Harpera jsou ústřední protagonisté, na kterých stojí takřka každé vyprávění. U něj však paradoxně zaujmou spíš postavy vedlejší, než ty hlavní, a v tomto románu tomu není jinak. Platón i Jonah splňují požadavky na hrdiny a nic dalšího, chybí jim šmrnc, osobnost, jež by je dělala zajímavými a především zapamatovatelnými.
Fakt je, že zápletka Orfea v podsvětí jim příliš vyniknout nedává – linie ze současnosti má sice šťávu, ale adrenalin brzy vyšumí a finále pak podkope celou logiku věci. Oproti tomu Platónova dobrodružství sice neoslní vývojem, ale člověk si alespoň může užít disputačních rozprav na klasická témata o životě, vesmíru a vůbec. Což ovšem může znamenat dosti nepěkné překvapení pro ty, kteří od knihy čekají akcí napěchovaný thriller. Kdo si však u knih taky rád popřemýšlí, bude víc než spokojen.
Autor tak u mě dostál svým standardům, přičemž opět klopýtá v nerozhodnosti jakou dát románu vlastně melodii – jestli se brát vážně, nebo popustit uzdu nadsázce.

kniha: Apokalypsa II - Giordano, Mario
trudoš | ** | před 338 dny

Poetika braku je v případě druhého dílu Apokalypsy dokonalá, ale celková zmatenost snad ještě dokonalejší. Místo toho aby Mario Giordano řekl něco naplno, motá se přes pět set stran v různých náznacích či opakujících se motivech, aby nakonec se staženým ocasem vyklidil scénu s obligátním „pokračování příště“. Tentokrát však příběh rozjel s mnoha fantaskními prvky, takže už nemůže být pochyb o žánrovém zařazení. Jen s tím neumí moc pracovat, jako by pro něj bylo důležitější to v příběhu mít, než použít – možná aby se to nerozbilo? Pročež všechny ty brány pekelné nebo bionické ruky přijdou kapánek nazmar. Ale mám pocit, že to už tak nějak patří k tradici velkého německého spektáklu.
Kdyby se autor celou dobu nebral tak smrtelně vážně, bavil bych se alespoň nadsázkou. Takhle převládal jen údiv nad tvůrčí imaginací, která se snaží popasovat s historickými skutečnostmi, aby byla alespoň trochu in jako Dan Brown. No, jsem zvědav, jestli se Knižní klub někdy odhodlá k vydání závěrečného dílu.

kniha: Temná zima - Dietrich, William
trudoš | **** | před 340 dny

Povedená detektivka z Jižního pólu, podaná uvěřitelně a stylově. Atmosférická hra na vraha funguje dokonale od prvních stran, kdy paranoie brzy propadá i sám čtenář. Maličko to kazí pouze odhalení vrahových motivací, jež mi přišly lehce vykonstruované. Osobně bych zůstal raději u prostých tahanic o meteorit, než psychologických hrátek s traumatem. Od druhé poloviny navíc nabere zápletka trochu prvoplánový směr, kdy klaďasovi jako naschvál nikdo nevěří a postavy se na truc chovají po vzoru tupé smečky. Ovšem i když příběhu chybí výraznější hrdina, Williamu Dietrichovi se bez problémů daří dohnat kvalitu kvantitou. Všichni aktéři jsou totiž natolik dobře rozehraní, že se neztrácíte ve jménech a jeden každý z nich má své osobité kouzlo. Kulisy pak dýchají děsivou autenticitou, takže tu zimu člověk cítí přímo v kostech. Vedle množství technických zajímavostí také uhranou různé detaily ze života polárníků, přičemž zasvěcovací rituál nováčka patří k doslova nejlepším scénám celého románu.

kniha: Hon na mrtvého - Weaver, Tim
trudoš | **** | před 342 dny

Někteří spisovatelé začínají s nekonkrétní představou o svém hrdinovi, kterého následně formují podle toho kterého dobrodružství, jiní vkročí do divokých vod knižního průmyslu s definitivně hotovým produktem. A právě Hon na mrtvého je příkladem druhého přístupu. Postava soukromého vyšetřovatele tu funguje Timu Weaverovi snad nejlépe ze všech románů, protože se ještě nezaměřuje na jeho osobní problémy, ale jde čistě po zápletce. David Raker je přitom přirozený, uvěřitelný a přímočarý, žádný umělý knihkupec z Jindřichova Hradce, či podobně absurdní figura.
Ohledně zápletky pak nemám výhrady, pouze závěrečných dvacet stran bylo na můj vkus už zbytečně moc. Zároveň to ale ještě není nic proti autorovým pozdějším excesům, takže v rámci nejistého očekávání vlastně milé překvapení. Dějová osnova mrazivě podmanivá, přičemž skládačka nabývá na děsivých detailech v přesně vyměřených krocích. Až mě začíná fascinovat, kam na ty ústřední motivy Weaver chodí, protože pokaždé přijde s něčím novým.

Kdybych četl tuhle knihu v době železné opony, kdy mi bylo nějakých náct let, v televizi vládla Adéla ještě nevečeřela a byl hlad po jakékoliv dobrodružné nebo detektivní literatuře, tak bych byl určitě nadšený. Dnes už příběhy Nicka Cartra vyznívají trochu naivně a není divu, vždyť originál vyšel někdy v roce 1904. Kdysi dramatické pasáže, teď už vyvolávají místo napětí spíše úsměv na tváři. Padouchové skrytými dveřmi prchají tajnými chodbami, detektiv i jeho protivníci používají důmyslné převleky a vzájemně na sebe kladou spletité nástrahy. V současnosti už tahle šestáková četba asi neosloví moc čtenářů, čas se na nich nesmazatelně podepsal. I desetiletá dítka jsou otrlé sledováním potoků krve z PC nebo televize a do knihovny můžou sáhnout po nějaké říznější knížce od bruntálského řezníka, nebo drsné severské krimi. Nick Carter je už asi jen nostalgická vzpomínka pro milovníky starých příběhů jako jsem já.

kniha: Zloděj příběhů - Pyper, Andrew
trudoš | *** | před 345 dny

Drobné zklamání, hlavně kvůli nejednoznačnému závěru. Zloděj příběhů se často tváří jako fantaskní, aby pak autor přišel s jakýmsi thrillerovým motivem, který by nebyl špatný, kdyby neměl tolik děr. Ono tu ale nefunguje víc věcí. Skvělý rozjezd je rychle utlumen návraty do minulosti, které zabírají bezmála polovinu románu, takže gradace bere za své. Přestože se zápletka točí kolem čtenářsky atraktivního kurzu tvůrčího psaní, ten vlastně nemá jiného významu, než převyprávět pár zajímavých historek a šlus. Informační hodnota nulová, zato spousta divných lidí. A když se pak Andrew Pyper konečně vrátil k hlavní lince, už mě nedokázal zvednout ze židle. Všechna ta nejistota co s čím jak souvisí, trvala na můj vkus příliš dlouho, přičemž odhad, že finále vysvětlí všechno jen z polovic, nabyl prorocké podoby. Atmosféra je vskutku mrazivá a děj sympaticky proměnlivý, jenže ta nerozhodnost, zda být hororem nebo detektivkou mi z toho nakonec udělala průměrné čtení s několika pěknými momenty.

kniha: Proroctví - James, Peter
Jana677 | **1/2 | před 346 dny

Přebal knihy chrlí na čtenáře tato superlativa: Jamesův první román POSEDLOST byl hodnocen kritikou jako „ten typ knihy, která může Stephena Kinga sesadit z vrcholu žebříčku nejprodávanějších knih“. Jiný román PŘÍŠEŘÍ kritika označila za „znamenitě napsaný napínavý příběh“. Avšak PROROCTVÍ je vskutku nejnapínavější a nejpůsobivější dílo, které Peter James dosud napsal…
Muahahahaha, dovolte, abych se upřímně zasmála těmto PR blábolům. Pokud je „Proroctví“ Jamesovým nejlepším románem, pak se trůn krále Kinga neotřásá ani omylem. Máme před sebou příběh o zlu, vyvolaném spiritistickou seancí. Originální, že? Hlavní hrdinka první polovinu románu jen zamilovaně toká a přiměla mě pochybovat, zda do přebalu nebyla někým škodolibým vložena kniha ze sekce harlekýnek. Archeoložka Frannie se zakouká do Olivera, ovdovělého šlechtice s poněkud zvláštním synkem. Kolem těchto postav postupně přibývá nešťastných náhod a nehod, někdo přijde o prstíčky, někdo o ručičku, někdo o hlavičku, životem si nemohou být jisté ani děti. Ovšem v rámci konečného rozuzlení působí veškeré tragédie dost samoúčelně, nemluvě o tom, jak mě znechutil závěrečný náboženský cirkus…
Tahle relativně nudná varianta „The Omen“ mě zkrátka nenadchla, neuchvátily mě postavy, jejichž fyzickému popisu je věnováno víc péče než psychologické stránce, atmosféra rovněž nestojí za moc a zápletka je banální až hrůza. Nejděsivější na tomhle hororu je, kterak jej na jiných serverech čtenáři vysoce nadhodnocují. Z mého hlediska tedy pouhý slabý průměr, nedonutím se jít nad 45%.

kniha: Dimiter - Blatty, William Peter
trudoš | ** | před 348 dny

Román Dimiter má sympaticky krátký rozsah, jenž je navíc proložen množstvím různých rozhovorů. Že by se mi ale četl jedním dechem, to nemohu říci. Přibližně do strany šedesát jsem se ještě chytal, pak už to bylo bloudění v temném a hlubokém lese. A když už to vypadalo, že se konečně něco rozjede, zasekl se William P. Blatty nad jakýmsi polemizováním ohledně smyslu či nesmyslu života, lásky a duchovna. To, co začalo jako příběh agenta vyslaného peklem, se změnilo na špionážně-milostný existencionální román o vykoupení, podbarvený vírou v cosi jako vyšší moc. Ale to jen tak střílím od boku, ve výsledku v tom možná bylo něco intelektuálně přínosnějšího. Či naopak.
Teprve autorův doslov mi ozřejmil, že tohle všechno byl pokus o něco víc než pouhou hrůzyplnou brakovku. S tím jsem pravda nepočítal, takže veškerý můj despekt pramení z obyčejného nepochopení. Něco na tom jablku ve výsledku možná je, takže házet flintu do žita by měli jen ti, co od knihy (podobně jako já) čekají žánrový horor.

123456789101112poslední (61)2431 příspěvků celkem