RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (65)2562 příspěvků celkem
kniha: Polární záře - Mazurek, Jiří
trudoš | *** | před 410 dny

V technických detailech perfektní, prozaicky naneštěstí průměrné. Jiří Mazurek přes polovinu příběhu úpěnlivě tají, co že za velké tajemství se skrývá v polárních mořích, aby se pak ukázalo, jak moc malou roli to vlastně hraje. Chápu, že vývoj událostí byl neodvratný, ovšem tenhle způsob finále zdál se mi poněkud nevhodný.
Když se ale oprostím od nevole z posledních stran, pořád ve mně vyprávění zpětně vyvolává dojem horské dráhy – v jednu chvíli jede šupem dolů a je to neuvěřitelně napínavé, aby následovalo pár zatáček a zdlouhavé stoupání, načež hurá, směle na další kolo akce. Problém také je udržet si přehled v několika dějových liniích, které nejdou úplně chronologicky po sobě, což člověku dojde až v poslední třetině a musí zpětně přehodnocovat. Nemluvě o množství zajímavých, ale zcela nevyužitých záhadologických motivech. Až mě mrzí, co všechno autor předloží a nepoužije, jakoby šlo jen o drobty nápadů, pro něž nakonec nenašel uplatnění. Škoda, protože potenciál v tom byl obrovský.

kniha: Anděl zkázy - Crais, Robert
Lmslaver | ****1/2 | před 410 dny

Carol Starkeyová je zajímavá postava, policistka, která si nese těžké životní břemeno. Jednoho démona ovšem zahání démonem druhým – alkoholem, a i když jsme tu měli spoustu detektivů alkoholiků, Starkeyová tomu dává trochu jiný rozměr a v průběhu příběhu jsem si tuhle divnou ženskou oblíbil. Prostředí pyrotechniků a bombových maniaků je hodně zajímavá kulisa a bavila mě. Čtivost má Anděl zkázy vysokou, jak jsem u Craise zvyklý, detektivní zápletka má spád a ve finále slušně graduje napětí.

kniha: Žádné stopy - Forsyth, Frederick
trudoš | **** | před 412 dny

Frederick Forsyth je zkrátka stará škola. U románů to ještě možná tolik neohromí, ale jakmile dojde na kratší texty, člověk prostě nemůže neobdivovat jeho způsob psaní. Prakticky u každé povídky totiž rozehrává děj, jenž by strčil do kapsy leckterý moderní thriller, pročež vše ukončí jednoduchou pointou, která je v přímém rozporu s předchozím rozepisováním. Je samozřejmě otázkou, nakolik to dělá schválně, nebo nakolik jde o vedlejší efekt jeho novinářské praxe, ale přiznám se, že mě to vlastně docela bavilo. Ovšem jsem zároveň sto pochopit všechny ty lidi, jimž podobný přístup notně šlápne na kuří oko.
Přestože mají všechny povídky podobný dějový vzorec, liší se tématikou, lokacemi i hrdiny. Mě osobně nejvíc zaimponovala nekomplikovaná Výsada, především pro vtipnou právní kličku na konci. Naopak zklamala prvoplánová Povinnost, přestože má jít o příběh dle skutečné události. Celkově ovšem spokojenost, hlavně pro zmiňované literární řemeslo. Něco podobného se už dneska bohužel nenosí.

kniha: 9 draků - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 413 dny

Tak tenhle případ je pro Harryho osobní záležitost a vězte, že těm sráčům, kteří narušili jeho soukromý život nakope pořádně zadky. Všechno začne vraždou majitele obchodu, staršího muže čínského původu, která přivede Bosche k čínské triádě v Los Angeles a pak i do Honkongu, když mu unesou dceru. Dovedu pochopit vztek a odhodlání muže, hledající své dítě, které je v ohrožení, bohužel i díky svému zuřivému zaslepení se dopustí taky několika osudových chyb. Když to shrnu, tak tu máme parádní příběh, kvalitní vyšetřování, napětí, vychutnal jsem si i pár akčních scén, protože Bosch jde drtivě po všech, kdo jsou s únosem spojeni a dopadení vraha je závěrečná třešnička na dortu.

kniha: Blackout - Elsberg, Marc
trudoš | ***1/2 | před 414 dny

Zvykli jsme si žít ve světě poháněném elektrikou, takže je docela logické, že thrillery s motivem totálního výpadku táhnou. Protože ono ani tak není otázkou, jestli k tomu dojde, ale kdy. Přičemž prognózy jsou nemilé – půjdeme ke všem čertům, páč všechno souvisí se vším, a jakmile vyndáte tržnímu hospodářství baterky, pro lidi ve městě to přestane být legrace. V základu jde o prostý dominový efekt, kdy je každý stát přímo závislý na kolektivní spolupráci. A právě na tenhle „detail“ poukazuje rakouský spisovatel Marc Elsberg.
Stran nové noční můry u mě však zabodoval jen napolovic. Vedle samotné vize katastrofických důsledků totiž rozjíždí i dílčí zápletku, která se mu tříští pod množstvím postav a scenérií. Navíc mi trochu vadila jeho stylistika, jež prozrazuje, že psaní je pro něj spíš koníčkem, než obživou. Faktické údaje jsou vypíchnuté skvěle, ale dějová osnova pokulhává s uvěřitelností. Neznamená to, že by mě Blackout nebavil, ale v rámci tématiky jsem už četl napínavější romány.

kniha: Vampýr z Koňského trhu - Bauer, Jan
trudoš | ***1/2 | před 416 dny

Ani druhá detektivka s Protivou a Blasiusem nebyla špatná. Zápletka tajuplně zašmodrchaná, postavy náležitě svérázné a rozsah tak akorát, aby vyprávění skončilo dřív, než se člověk začne nudit. Fakt je, že výsledné rozplétání Jan Bauer docela odbyl, evidentně mu víc záleželo na vytvoření děsivé atmosféry než zpětného odůvodnění komplikovaných zločinů. Reálie jsou ale fajn, nepotrpí-li si člověk na historicky přesné kulisy. Zdejší středověk je sympaticky bez pozlátka, díky čemuž mi byl v mnohém milejší než ten pohádkový od čtenářsky úspěšnějšího Vlastimila Vondrušky. Také mimo jiné oceňuji, že hrdinové se opravdu snaží pátrat a to za pomůcek, které středověk skutečně nabízel, pročež netahají zázraky z rukávu. Kdyby si jen autor dal více záležet na osnově, byl bych spokojenější – jsou zde třeba úplně zbytečné linie se ztracenou relikvií, s tajným bratrstvem a florentským lékařem. Ve výsledku ovšem příjemné oddechové čtení, možná nepříliš propracované, ale zato řemeslně dobře zvládnuté.

kniha: Na stopě zločinu - Bronec, Michael
trudoš | ***1/2 | před 417 dny

Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a ke svému překvapení zjistil, že zdejší provozovatel dokáže za utržené peníze nabídnout kvalitní přepravu. Hned zkraje přiznám, že literární soutěže jsou mojí čtenářskou Nemesis a doživotně mě zbavily iluzí o skrytých talentech. A možná právě proto byli devátí Žoldnéři fantasie takovým překvapením – minimálně první půlka knihy totiž nabízí skutečně dobré povídky. Stylisticky čisté, obsahově nápadité, dějově promyšlené. Někomu to může být málo, ale dokud neporotcoval, neví, co je literární peklo.
Výrazně slabší je bohužel druhá půlka sborníku. Po úvodní silné pětici přichází šestero průměrných textů, které trpí právě těmi nešvary, jež mi u amatérských prací vadí. Celkový dojem ovšem vylepšila závěrečná povídka Míly Lince, společně s jeho zábavným a přitom informačně zajímavým doslovem. Za mě tedy spokojenost. A tohle jsou jména autorů, od kterých bych v budoucnu rád držel v rukou román: Tomáš Laube, Meriwether Buchanan a Jan Hamouz – skvělá práce, lidi!

Výborná záležitosť najmä pre fajnšmekrov klasickej detektívky. Na svoje si prídu hlavne tí čitatelia, ktorí k detektívkam pristupujú ako k rébusom a snažia sa prípady opisované v knihách vyriešiť spolu s Veľkým detektívom.

Kniha je vytvorená formou akéhosi policajného spisu o prípade vraždy Roberta Prentica – obsahuje niekoľko dopisov (vo forme samostatných príloh v pôvodnom anglickom znení s nasledujúcim prekladovým prepisom), fotografií (účastníkov prípadu, z miesta činu a niektorých stôp), obsiahlé novinové články, útržok železničného lístku a belgickú poštovnú známku. Čo sa týka samotnej zápletky prípadu, tá mi štýlom pripomínala kombináciu Agathy Christie a F. W. Croftsa.

Knihu otvára predhovor Jaroslava Podroužeka, v ktorom českých čitateľov oboznamuje, ako majú pri čítaní knihy postupovať. Následuje krátky novinový článok, v ktorom je britská verejnosť informovaná, že Scotland Yard uvítal na stanici Waterloo skupinu siedmych policajných vyšetrovateľov zo Spojených štátov, ktorí boli pozvaní za účelom oboznámenia sa s tamojšími najnovšími vyšetrovacími metódami. Jedným z pozvaných amerických detektívov je poručík Hallows, na ktorého sa po príchode do Anglicka obráti listom manželka po zavraždenom Robertovi Prenticovi so žiadosťou, aby sa on sám pokúsil vyriešiť vraždu, ktorú nedokázala objasniť britská polícia. Poručík Hallows (a s ním aj čitateľ) sa preto postupne začne oboznamovať s okolnosťami prípadu a nájdenými stopami…

Riešenie prípadu ma značne prekvapilo (takže sa mi ho vyriešiť nepodarilo :) ) a dôkaz, ktorý vraha usvedčil, mal v sebe značnú osudovosť.

Na záver jedna poznámka pre prípadných budúcich čitateľov: odporúčam zohnať si vydanie s pevnou väzbou (kvôli lepšej manipulácii s knihou počas skúmania jednotlivých „dôkazových materiálov“) a hlavne výtlačok so všetkými prílohami (odporúčam nechať si predávajúcim prekontrolovať).

kniha: Out - Kirino, Natsuo
trudoš | ***1/2 | před 419 dny

Počítal jsem s obligátním poetismem v próze a tady mi spisovatelka Nacuo Kirino naservírovala malé překvapení, kdy se oprostila od jakéhokoliv intelektuální nadstavby a šla přímo k věci. Dost ostře. Příjemná změna, říkám si, konečně asijský román, ve kterém se nebudu díky symbolice ztrácet. To byla má první chyba.
Out je zvláštní thriller. Prodchnutý depresí a cynismem natolik, že slabší povahy mohou dostat tik už po prvních dvaceti stranách. Taková japonská varianta Rozpuštěný a vypuštěný, jen s tím rozdílem, že té nadsázky tady moc nenajdete. Ani naděje a už vůbec ne humoru. A právě přesvědčení, že tu temnotu snadno ustojím, bylo mou druhou chybou.
Nic to však neubírá na kráse morbidní zápletky. Ta sice plyne dle vzoru „může-li se něco pokazit…“, ale v rámci rozsahu dokáže celou dobu držet slušnou úroveň napětí. Problém jsem měl se závěrem, kterýžto se stal třetí a poslední chybou, kdy očekávání něčeho normálního, bylo krutě rozdupáno. Teď jen čekám, kdy si pro mě přijdou uklízečky.

kniha: Překupník - McBain, Ed
trudoš | ***** | před 421 dny

Depresivní, svižné, realistické, úderné. To všechno na jednom místě, v útlém románu, který má na krku víc jak šedesát let. Tak se dělá kriminálka.
Zápletku třetí knihy z 87. revíru otevírá zdánlivá sebevražda drogového dealera. Protože jsou ve hře návykové látky, rozjede se vyšetřování ve vícero rovinách, aby následně každého z detektivů ovlivnilo nějak jinak. Vypravěč se přitom drží tématu, a zpočátku nejasnou skládačku dává dohromady v přesně vymezených krocích. Zároveň dokáže čtenáři představit rodinné zázemí hned několika hrdinů, takže výrazněji přirostou k srdci. Ovšem při rozsahu necelých dvou seti stran nečekejte žádná sociální dramata, všechny důležité emoce dokáže autor hravě zachytit pouze pomocí dialogů. Ty se ostatně do budoucna staly jeho obchodní značkou.
Za zmínku určitě stojí doslov, ve kterém Ed McBain vypráví příběh románu Překupník, v němž měl původně Steve Carella zemřít. Jednapadesát dalších pokračování pak jasně vzkazuje, že by to v tom roce 1956 nebyl dobrý tah.

Knihu, antológiu, hodnotím ako celok a to aj napriek tomu, že som nečítal úplne všetky poviedky.

Čo treba napísať hneď na začiatok je fakt, že v podstate takmer všetky poviedky v tejto antológii sú paródie; seriózne pastiše (avizované v obsahu slovenského vydania) som ja sám prakticky nenašiel (so svetlou výnimkou poviedky Colina Dextera – Případ zaměněné totožnosti, aj keď v nej sa tiež hlavne v závere vyskytuje úsmevné pomrkávanie na čitateľa). Ak by som mal zhodnotiť prácu Otta Penzlera z hľadiska výberu jednotlivých poviedok, nemohol by som sa vyjadriť príliš pochválne, pretože mnohé poviedky od starších autorov už vyšli v roku 1944 v rámci antológie The Misadventures of Sherlock Holmes zostavenej Ellery Queenom a myslím si, že si Otto Penzler pri zostavovaní svojej antológii touto antológiou Elleryho Queena vypomohol. A čo sa týka poviedok novodobejších a súčasných autorov, pátranie po nich pri zostavovaní antológie bolo nepochybne oveľa ľahšie ako pri poviedkach starších autorov. Celkovo mohol byť výber reprezentatívnejší a rozhodne kvalitnejší – kameň úrazu totiž vidím práve v zameraní sa na paródie na Sherlocka Holmesa.

Obecne proti paródiam nič nemám, pokiaľ sú napísané inteligente a nenásilne. Bohužiaľ je úroveň poviedok v tejto antológii po obsahovej stránke vo väčšine prípadov slabá až mizerná. Už dávnejšie som získal pri paródiach na Sherlocka Holmesa dojem, že dotyční autori si takýmto spôsobom riešili svoje komplexy z tejto postavy, či závisť, ktorú pociťovali voči A. C. Doylovi. Ukážkovým príkladom je A. A. Milne, ktorý svoju dvojstranovú (!) poviedku Uloupený Sherlock (čítal som ju pod názvom Vyšetření Sherlocka Holmese v rámci antológie Šílení rytíři) posielal so zarytou vytrvalosťou anglického buldoga do mnohých britských časopisov (ktoré mu ju všetky odmietali publikovať) a až naveľa naveľa mu ju konečne jeden z nich vydal. No absolutným vrcholom bola Carolyn Wells, ktorá si vo svojej krátkej poviedke Dobrodružství s prádelní šňůrou (ako spisovateľka ma ňou veľmi sklamala, pretože jej romány s Fleming Stoneom sa mi páčili) vybíjala komplexy nielen na Sherlockovi Holmesovi, ale snáď na všetkých vtedajších známych detektívoch (boli medzi nimi – okrem iných -, ak sa dobre pamätám: Dupin, Lecoq, inspektor Gryce, doktor Thorndyke, Rouletabille, Myslíci stroj).

Vzhľadom na vyššie uvedené si preto myslím, že nemá príliš veľkú cenu antológiou čítať a ak si ju predsa len budete chcieť prečítať, netreba ju kupovať, postačí si ju požičať v nejakej knižnici, pretože cenu 999 Kč (40 eur), či dokonca (!) 69 eur (1800 Kč), táto kniha nemá.

kniha: Zrada - Blake, Russell
Lmslaver | **** | před 421 dny

Druhý díl akčního thrilleru o bývalé agentce Mossadu se rozjíždí trochu volněji než jednička, ale stále si užijeme adrenalinovou jízdu plnou přestřelek, soubojů tváří v tvář i stealth akce. Děj se odehrává převážně ve spojených státech a v Thajsku, kde Jet pobíhá po džungli nejen s lukem a šípy jako Rambo v sukni. Občas autor přestřelí a pak je trochu úsměvné, když si dva zkušení agenti vyprávějí o akáčku, co to je za zbraň a proč se používá v dané lokalitě. Je to jako by se dva zedníci bavili na co je malta a co se do ní dává. Hrdinka se prezentuje jako naprostá profesionálka a jednička v oboru, ale pak se v akci hloupě dojímá nad osudy zneužívaných dětí a ohrožuje svůj život i úspěšnost celé operace. Kdo ale chce jen slušnou porci akce v odpočinkovém čtení, kde se ani nedoporučuje moc přemýšlet, dostane v téhle knížce své.

kniha: Incident s dragouny - Křížek, Vilém
trudoš | **** | před 423 dny

Krátký příběh, tentokrát poirotovského střihu, zasazený do neklidného pražského prostředí konce roku 1908. Přes nabízející se nacionalistický podtext se však autor vydává opačnou cestou a vykresluje Prahu coby místo ustavičného strachu z pouličních střetů českých a německých občanů. Ty nejednou skončily zásahem dragounů, kteří se řídili pravidlem „škoda rány, která padne vedle“. A právě po jednom takovém konfliktu zůstala na ulici ležet mrtvola premiantského studenta…
Vilém Křížek opětovně dokazuje, že česká detektivka není za zenitem a pořád dokáže nabídnout zajímavá témata i postavy. Osnova povídky je přitom kouzelně jednoduchá, Eliáš Sattler dokonce ani nemusí jít po čichu, aby vraha odhalil. Je znát, že tahle série vzniká s láskou k žánru a ne pro nutnost šokovat, což je mi neskutečně sympatické, přestože hrdinův charakter okatě sklouzává k móresům Velkého detektiva. Udrží-li ovšem autor proměnlivost zápletek i stylu vyprávění, nebude mít ke svému vzoru nakonec až tak moc daleko.

kniha: Návnada - Messum, J. Kent
trudoš | **1/2 | před 424 dny

Drsný thriller po vzoru slavných Hunger Games, se kterými jej však pojí pouze motiv krvavé vybíjené na uzavřeném ostrově. Naneštěstí krátký rozsah neumožňuje do celé věci nějak proniknout. Na jednu stranu je dobře, že J. Kent Messum zbytečně nekomplikuje zápletku, na stranu druhou se vyprávění řítí kupředu tak rychle, že když skončí, člověk si říká – co, co, cože? Atmosférou i vyzněním mi příběh v mnohém evokoval můj oblíbený film Telefonní budka, zdaleka si ovšem tolik nepohrává s celkovou absurdností situace a motivace postav jsou vesměs přízemní, žádná charakterní nadstavba. Jednomu pak maličko vrtá hlavou, jestli by někomu vůbec stálo za to, takhle komplikovaně „zachraňovat“ vybrané jedince. Sami hrdinové totiž nejsou příliš sympatičtí, vesměs se jedná o dno podsvětí, buď vyfetované trosky, nebo chladnokrevné zabijáky. Takže když se v závěru všechno semele, výrazně mi chyběl pocit zadostiučinění. Celé drama tak vlastně působí drobně samoúčelně, přestože je napsáno svižně a akčně.

kniha: Prosba o milost - Grippando, James
trudoš | *** | před 426 dny

Svižný thriller s docela zajímavou, třebaže na můj vkus trochu melodramatickou zápletkou. Tu umocňuje románové chování postav, které sice dělají literatuře čest, ovšem se skutečností mají společného máloco. A nic proti právníkům, ale když hrdina hned z kraje nechá osvobodit vinného psychopata jen proto, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, nějak jsem k němu těžko hledal cestu. To, že jde o syna guvernéra Floridy tomu taky moc nepřidalo, protože bohatá fňukna je snad ještě horší, než chudá. S čímž souvisí i sociální linie románu, kdy James Grippando často místo vyšetřování řeší rodinná a milenecká dramata všedního dne. Díky tomu pak samotné vraždy mezi přáteli ani nepůsobí moc podstatně, což bylo fakt divné.
Přesto se knize nedá upřít čtivost. Na to že jde o právnický thriller, scény ze soudní síně nezabírají víc prostoru než je nezbytné, a koncepce tak připomíná klasickou detektivku. Snad jen, že obhájce Jack Swyteck se spíš veze na vlně událostí, než že by do nich aktivně zasahoval.

kniha: Hra věží - O'Malley, Daniel
trudoš | ****1/2 | před 427 dny

Bylo nebylo, existovala jedna tajná organizace na potírání paranormálního zvěrstva. A jestli si kdo myslel, že byla americká, ať se nenechá mýlit. Agenti Spojeného království zachraňovali kolébku lidstva už v době, kdy za velkou louží ještě nazí honili krocany.
Hra věží v sobě dokonale kombinuje nápad, akci a situační komiku. Hned zkraje staví hrdinku do bezprostředního nebezpečí, připomínající klasiku jménem Agent bez minulosti, aby vzápětí přehodila výhybku na týmové pošťuchování, evokující filmového Hellboye. Zápletce přitom šéfuje ženská postava, kterážto však zde není proto, aby ukazovala vnady nebo rozehrávala romantickou linii. Tuhle bláznivku v nesnázích si člověk zkrátka zamiluje pro její neodolatelný konverzační humor. A organizační schopnosti.
Jistě, má to svoje mouchy, přičemž ta nejznatelnější je zbytečně roztříštěný děj přeskakující ze scény do scény. I tak si ale Daniel O'Malley u mě vysloužil poklonu, protože jde o debut, a těch šest set stran se přitom čte jedna radost.

kniha: Případ Jantarové komnaty - Souček, Ludvík
trudoš | **** | před 429 dny

Víc než detektivkou je Případ Jantarové komnaty dobrodružným románem, přičemž na Martina Anděla tentokrát připadla vedlejší role. Otěží se chápe redaktor Karlíček, který se společně s doktorkou Medunovou pouští do strastiplné cesty „kolem světa“. V tomhle ohledu působí vyprávění chvílemi až cestopisně, kdy autor zachycuje mentalitu a zvyklosti grónských obyvatel. Ovšem nebyl by to Ludvík Souček, aby čtenáře nedokázal přikovat ke čtení záhadologickými motivy. Dovedně míchá fakta s fikcí, nezapomínající na důležitost humoru a fantazie, díky kterým se stal tak slavným. Člověk mu dokonce i odpustí to neustálé vykřičníkování. Příběh se navíc točí kolem nacistické hrozby, a to je vždycky voda na můj mlýn.
Přesto bych nějaké výhrady měl. Čekal jsem asi něco maličko komornějšího, tady těch tisíce konspiračních motivů slouží jen k tomu, aby byla záhada Jantarové komnaty odsunována stále dál a dál. Ovšem při srovnání se Stevem Berrym je to pořád za jedna, i když od sebe knihy dělí třiatřicet let.

kniha: Zkurvenej příběh - Minier, Bernard
Jana677 | ***1/2 | před 430 dny

Na úvod si dovolím úšklebek nad tzv. tloušťkou knihy, obdivně zmiňovanou také v recenzích. Ano, čítanky a slabikáře bývají tlusté: obrovské prázdné okraje, velké písmo, mnoho prostoru mezi řádky i jednotlivými písmeny ve slovech a k tomu papír nadstandardní gramáže, takto se román běžného rozsahu uměle nafoukne o 200 stran a rázem vyhlíží jako úctyhodný špalek.
Odhlédněme však od způsobu sazby, který rozhodně nešetřil naše lesy, a věnujme pozornost podstatě, tedy obsahu knihy. Rozháraný, útržkovitý prolog jsem přetrpěla, autor naštěstí brzy najel do normálního módu s young adult příchutí. Očima šestnáctiletého Henryho (s průběžným odskakováním k jiným účastníkům) sledujeme znepokojivé až tragické události na zdánlivě idylickém kousku země obehnaném divokým mořem, na Glass Islandu. Násilná smrt místní dívky odhalí trhliny v soužití zdejší komunity, následky však pocítí zvláště Henry. A protože se tento ne zcela obyčejný chlapec odmítá pouze nechat vláčet okolnostmi, čtenář netrpí nouzí ohledně množství napínavých scén. Minier své hrdiny kolikrát zanechá v nějaké ošemetné situaci, vzápětí sadisticky upře pozornost jinam a smaž se, čtenáři, odolávej pokušení přelistovat pár stránek vpřed.
Případ je patřičně zamotaný, komplikovaný tajemnou minulostí Henryho a jeho blízkých, přesto věřím, že většina čtenářů o správného pachatele v myšlenkách přinejmenším zakopne. Já musím kopnout taky, do pana spisovatele, jenž ve snaze mlžit a šokovat za každou cenu, obětoval v některých pasážích logiku. Kvůli spoilerům nebudu konkrétnější, leč ve finiši jsem zpětně ztratila pochopení pro určité popisy jednání a pocitů, co s odhalením přestaly dávat smysl. „Zkurvenej příběh“ tím pro mě získal druhou rovinu, proč je název vhodně zvolený… a málem klesl do tříhvězdičkových hodnot, jakkoliv je vyústění ve svých dopadech originální.
Škoda, tentokrát za mě „jen“ slušných 70%, nicméně ráda panu Minierovi poskytnu další šanci přesvědčit mě o kvalitách jeho románů.

kniha: Strašidlo minulosti - Velinský, Jaroslav
trudoš | ****1/2 | před 431 dny

Tradičně báječná detektivka především díky nádherné práci s jazykem, postavami a dobovou atmosférou. Jaroslav Velinský nemá v tomhle ohledu příliš silnou konkurenci, protože tuzemských autorů, kteří by se mu mohli řemeslně rovnat, spočítáte na prstech jedné ruky. Až mi dodnes přijde jako strašná škoda, že se mu nikdy nedostalo zasloužené pozornosti.
Mladý Ota Fink se opětovně zamotává do bezděčného vyšetřování, ke kterému přišel jak slepý k houslím. Tentokrát je to pro něj ale osobnější – holka, se kterou nedlouho po válce málem strávil jednu moc pěknou noc, zmizela. Trable je ovšem v tom, že zmizela právě tu inkriminovanou noc, a ta se odehrála před dvanácti lety. Ota neváhá a okrývá jedno strašidlo minulosti za druhým, aby se dopátral, co se s jeho letní láskou vlastně kdysi stalo…
Nebýt toho, že jsem brzy odhadl ústřední zvrat, užil bych si vyprávění na plných sto procent. Takhle to bylo – kvůli zdlouhavému čekání, než Otovi naskočila ta správná kolečka – na „pouhých“ devadesát.

kniha: Kosti Avalonu - Rickman, Phil
trudoš | **1/2 | před 432 dny

Budu víceméně hodný, protože román Phila Rickmana má minimálně jedno zásadní pozitivum, díky kterému jsem ho byl schopen přečíst až do konce – a tím je ich-forma vyprávění. Hlavní postava je navíc docela sympatická, takže těch pět set stran nakonec nebylo takové utrpení. Jenom trošičku.
Po poměrně stručném úvodu, kdy je John Dee vyslán na průzkum velmi rozporuplných ostatků, začne děj po příjezdu do Glastonbury extrémně stagnovat. Postavy se přemisťují z jednoho bodu na druhý a mluví a mluví a mluví a mluví jen, aby na konci příběhu bylo čtenáři nabídnuto vyústění hodné slabších kousků Leóna Cliftona. Což celé pozlátko historického románu nechtíc zametá přímo pod koberec. Ono kombinovat tyhle dva žánry je vždycky ošemetná záležitost – jedny urazíte vyloženými nesmysly, druhé zas suchými fakty. Přitom potenciál zápletka má, a koho by nebavily Artušovské legendy. Jenže to by autor musel věnovat nějakou pozornost osnově a závěru, stejně jako si dát práci s hodnověrným vykreslením postav.

kniha: Muži v modrém - Griffin, W. E. B.
trudoš | ** | před 434 dny

Spíš, než kriminálku mcbainovského ražení, připomínají Muži v modrém klasický společenský román. Policejní důstojníci vlastně ani moc nevyšetřují, vrah se dopadne prakticky sám a vše ostatní jde na vrub vztahům. Mezi kolegy, mezi nadřízenými, mezi civilisty. Výsledek – nuda. Něco podobného jsem naposledy zažil u filmu Okrsek 49, ovšem tam měl člověk alespoň pocit, že se režisér snaží zachytit poetiku všedního dne jinak adrenalinového zaměstnání, což jsem tady rozhodně postrádal. Dokonce mi přišlo, že se W. E. B. Griffin vysloveně nutí k vytváření umělých konfliktů, jen aby příběh měl vůbec nějakou hybnou sílu. Nejvíc nadějí jsem přitom vkládal do atmosféry sedmdesátých let minulého století, jenže ta nakonec připomíná vzpomínání pamětníků na staré dobré zlaté časy, kdy policisté byli čestní, odvážní a stateční, přičemž veškerý zločin se zdržoval pouze v ulicích. A mužská šarmantnost byla k dostání na každém rohu, čtrnáct kilo za šest pencí. Doslova protipól ke knihám Jamese Ellroye.

kniha: Falzifikátoři - Bello, Antoine
trudoš | *** | před 435 dny

Má to hodně chytrý námět i sympatického hrdinu, přesto jsem se nedokázal do románu naplno ponořit. Velkou část viny na tom má bezdějovost, kdy Antoine Bello jen vyhrocuje další a další testování ústřední postavy, než se konečně dostane k něčemu skutečně podstatnému – v tu chvíli však přijde zatmívačka a pokračování příště. Příběhu tak vlastně chybí konkrétnější zápletka, nepočítám-li schematické zkoumání Konsorcia pro falšování reality, které má na svědomí, že naše vnímání světových událostí je stejně ohebné, jako gumový medvídek. Atraktivní nápad je naneštěstí utopen v moři písmenek, jako by se autor dopředu rozhodl, že skutečnou show rozjede až ve druhém díle.
A ponaučení? Člověk by neměl slepě věřit médiím. Tohle je ovšem natolik obehraná písnička, že už mě vlastně ani nedojímá. Vůbec přitom totiž nebere v potaz fakt, že „stádo“ primárně sleduje to, co sledovat chce. V opačném případě klesne sledovanost a je vymalováno. Proto nashledanou panové Objektivní a Nezávislé zpravodajství.

kniha: Tajemná řeka - Crais, Robert
Lmslaver | ****1/2 | před 435 dny

Tajemná řeka je pátý díl série, první přeložený do češtiny. Elvis Cole a Joe Pike jsou mé oblíbené postavy a víceméně vše co jsem od nich očekával jsem dostal. Elvis opět srší chlapácké vtipy na potkání, je hlavním motorem vyšetřování a mlčenlivý Joe mává svalnatými pažemi, popřípadě velkou zbraní. Případ a jeho odhalení není sice žádná sofistikovaná záležitost, závěrečný plán se dokonce Elvisovi nezvykle vymkne trochu víc kontrole a Joe tu sakra kupodivu nemává tou největší zbraní, ale pořád je to hodně, hodně dobré detektivní čtení završené finálovou akcí.

kniha: Černý kůň - Johnson, Craig
trudoš | ****1/2 | před 437 dny

Na některé knihy narazíte prostě náhodou, a o to větší z nich pak máte radost, když stojí za to. Někde na mě vybafla upoutávku na seriál Longmire, následovalo trochu pátrání na netu a ejhle, Černý kůň byl na světě. A protože nejsem televizní typ, mrzí mě teď na celé věci jediné – že toho u nás od Craiga Johnsona nevyšlo víc.
Zápletka je vpravdě jednoduchá: stárnoucí šerif se rozhodne na vlastní pěst prošetřit události kolem jednoho uzavřeného případu a brzy tak stane sám proti celému městu. Takřka westernovou atmosféru podmalovávají kulisy nespoutaného Wyomingu, přičemž literární stylistika dává jasně na srozuměnou, že tohle čtení není pro žádný máničky. Drsní muži v nelítostném světě, kde černá bývá bílá a dole je občas nahoře, což navíc umocňují cynismem prosáklé dialogy. Jenže místo toho, aby to celé vyznělo chlapácky směšně, má to naopak neskutečnou sílu. Takový James Lee Burke říznutý Stephenem Hunterem a Robertem B. Parkerem. Netradičně tradiční thriller, který můžu jen doporučit.

kniha: Nová hlídka - Lukjaněnko, Sergej
trudoš | **** | před 438 dny

Na úvod je třeba říct, že po lehce nevyvážené Poslední hlídce, kde bylo víc balastu (i když čtivého) než aktivní zápletky, je první třetina Nové hlídky jako hrnek poctivého turka hned po ránu. Nastartuje a donutí zbystřit pozornost. Sergej Lukjaněnko přichází s neobehranou hrozbou, o které nejen že nikdo nic netuší, ale jejíž pohnutky jsou pro všechny zúčastněné naprostou záhadou. Bohužel, jak je celá ta báječná rozehrávka narvaná tajemnými motivy, s dalším vývojem událostí už to tak slavné není, protože se vše vrací do starých kolejí. Tedy klasické Antonovo filozofování o podstatě dobra a zla, bodré disputace s kolegy i nepřáteli nad stavem společnosti a průběžné přehodnocování hlavního problému, aniž by se vlastně dělo něco smysluplného. Má to spád, o tom žádná, a postavy často mluví člověku přímo z duše, jenže už to není to staré akční čtení, kde konec každé jednotlivé části nakopnul pointou do rozkroku. Je to jen nostalgický návrat mezi něco důvěrně známého, ale dějově vyčerpaného.

kniha: Ztracená vládkyně - Robinson, Steve
trudoš | ***1/2 | před 440 dny

Se Ztracenou vládkyní se Steve Robinson vrací k původnímu modu operandi série, kdy v jedné dějové linii genealog Jefferson Tayte odkrývá pohnutou minulost a v druhé máme možnost být té minulosti přímými účastníky. Zároveň se Tayte už nechová jako levnější kopie Roberta Langdona, takže odhalování rodových tajemství má zas šťávu. Třikrát hurá.
Přesto v mém případě není spokojenost úplná. Přišlo mi, jakoby to autor schválně flákal. V zápletce je všechno, co jsem měl na téhle řadě v oblibě, jenže tak nějak narychlo smontované dohromady. Zcela vymizel prvek napětí a zůstala jen holá řemeslná práce. Náš hrdina jde po zřejmých stopách a často až příliš jasnozřivě odhaduje, jak že se historie odvíjela, přičemž strůjce všech problémů se podbízí v okamžiku, kdy nastoupí na scénu. Samozřejmě čtenáři – ústřední postavy zůstanou z dramatických důvodů zaslepeny až do konce. Navíc mi dost vadil podvod s cliffhangerem z minulého dílu, protože se hned zkraje ukazuje jeho bezvýznamnost. Snad tedy příště.

kniha: Polibek stínů - Hamilton, Laurell K.
trudoš | ** | před 441 dny

Kdyby se Laurell K. Hamiltonová soustředila na detektivní linii, byl bych spokojen – úvodní zločin má šmrnc a dokud není viník lapen, vše funguje bezvadně. Dokonce bych řekl, že i mnohem zajímavěji, než ve čtenářsky oblíbenější Anitě. Jenže když pak Merry Gentryová zamíří do Říše kouzel zjistit, co po ní chce matička královna, jde všechno do kopru. Začala to být vysloveně nuda, alespoň pro mě, poněvadž se v důsledku neděje nic jiného, než že se ohmatává jeden nadržený chlapák za druhým. Přesto dojde na zajímavý zvrat, kdy hrdinka musí usouložit všechny vybrané elfy, jinak nedosáhne Temného trůnu. Dobře, říkám si, detektivka to nebude, ale jako burleskní erotika by to třeba fungovat mohlo. A ono zase nic, jen spousta toužení, vzdychání, laskání a jedna krátká rychlovka. Na čtyři sta stran teda docela labutí přístup. Přesto musím pochválit jednu zábavnou scénu, kdy Merry svede celou policejní stanici, jen aby dokázala zvrácené účinky jakéhosi olejíčku hrajícího roli v nějakém případu.

kniha: Lehce nabyl, lehce pozbyl - Chase, James Hadley
trudoš | **** | před 443 dny

Román Lehce nabyl, lehce pozbyl mě pouze utvrzuje v tom, že James Hadley Chase byl jednoznačným králem pulpových příběhů, ve kterých se lidé na hraně zákona dostávají do kouzelně zapeklitých situací. Takový Quentin Tarantino v detektivce bez hektolitrů krve. Proto ani není divu, že peripetie smolařského zlodějíčka Cheta Carsona rychle nabudou obludných rozměrů, přitom se však drží v uvěřitelné, decentní rovině. A i když události poměrně logicky – a tudíž očekávatelně – gradují, čtenáři to stejně nedá a drží Carsonovi palce až do poslední chvilky, přestože jeho nevinnost vezme za své v okamžiku, kdy se rozhodne uvést v realitu svůj sen o malém kousku štěstí. Naneštěstí autor v dětství pravděpodobně četl hodně divné pohádky, protože o dobrém konci evidentně neslyšel ani náhodou. Co každopádně obdivuji, je jakým způsobem dokáže pracovat se čtenářem a cíleně jej zapojovat do své paranoidní hry, aby z něj v závěru udělal málem vystresovanějšího člověka, než jakým se stane sám hlavní hrdina.

kniha: Poslední šance - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 443 dny

Harry Bosch se vrací k policii a vrhá se střemhlav do řešení sedmnáct let starého případu vraždy mladé dívky. Není spokojen se špatně odvedenou prací detektivů, kteří na případu pracovali před lety a už vůbec není ochoten přijmout fakt, že při vyšetřování narazil na stopy špinavých praktik policejního vedení, kteří si tehdy razili kariérní cestu vzhůru. Bosche prostě nezastaví nic, aby dopadl vraha. Connelly odvedl opět skvělou práci a předkládá nám výborný detektivní příběh, ve kterém jsem do poslední chvíle netušil kdo je pachatel.

kniha: Mafie v Praze - Viewegh, Michal
trudoš | *** | před 445 dny

Co se Michalu Vieweghovi upřít nedá, je řemeslo. Krátké kapitoly, rychlý děj, kvantum zvratů, to vše dělá z Mafie v Praze knihu, kterou přečtete za jeden večer. Ono nepřehledné množství dějových linií vám ani nedá na výběr, protože jakmile vyprávění jednou přerušíte, horko těžko pak do rozjetého vlaku znovu nastoupíte. Naneštěstí se však autor pustil do thrilleru, který zároveň hraničí se satirou na politickou situaci. Příběh je tak protkán odkazy, narážkami a postřehy, jež bohužel jako neznalec minulé, současné ani budoucí vládní scény nedokážu plně ocenit. Pokus o pokoření angloamerické produkce proto u mě uspěl z jen šedesáti procent – styl vyprávění odpovídá, teď už jen dodat smysluplnou zápletku a uvěřitelné postavy. Ty totiž trpí nedostatkem tvůrčí objektivity. Viewegh záměrně vyzdvihuje jedny a zatracuje druhé, díky čemuž jsou politici i gangsteři zákonitě vždy ti špatní a naopak novináři nebo reportéři ti za všech okolností šlechetní. Jakoupak pohádku mi to předloží příště?

kniha: Schovka - Ketchum, Jack
trudoš | ***** | před 447 dny

Tak tohle je horor, jak má být. Nebo thriller, chcete-li, protože fantastiku by tu jeden pohledal. Každopádně rozsah dvou set stran zaručuje, že jakmile knihu otevřete, není jiného zbytí, než ji obratem dočíst, ideálně někdy po setmění. Jack Ketchum graduje příběh ve strohých dávkách, kdy první polovinu pouze seznamuje s hrdiny a kulisami, aby v druhé zostřil tempo do naprostého extrému. Osnova je přitom až děsivě prostá – parta mládežníků se rozhodne zahrát si schovku v opuštěném domě. Ovšem místo toho, aby autor využil něčeho podobného k natahování čtenářovi trpělivosti, jakmile se dostane k bodu zvratu, jdou už události ráz na ráz. Kupodivu však nejde o splatterpunk jako v případě románu Po sezóně. Jednoduchou hru na odvahu zvrtne autor na doslovný křest ohněm, přičemž boj o život zde symbolizuje jakousi vnitřní očistu, podobně jako ve Vysvobození od Jamese Dickeyho. Za mě perfektní kniha pro halloweenský večírek, když člověk dostane chuť na trochu toho opravdového mrazení v zádech.

kniha: Růže a její dvojník - Macchiavelli, Loriano
| nehodnoceno | před 447 dny

Protože se jedná o parodii (i když netypickou) je nutné znát předmět parodování, tedy Ecův román Jméno růže i jeho filmové zpracování. Oba předpoklady jsem splňoval: loni jsem se do Jména růže znovu pustil a mám knihu v čerstvé paměti… a zklamání z opětovného čtení jsem připíchl do svého dřívějšího komentáře. I z tohoto důvodu jsem byl zvědavý na Macchiavelliho apokryf.

Expozice je takováto: Sean Connery, představitel filmového Viléma z Baskervillu, cítí po dokončení filmu nespokojenost. Má pocit, že jeho filmové alter-ego neodhalilo pravého pachatele tajemných vražd. Sean Connery proto celý případ znovu otevře. Opětovně navštíví místa, kde došlo k vraždám (jedná se o filmové exteriéry, interiéry i kulisy rozházené po půlce Evropy) a vyslýchá podezřelé i oběti – z větší části herce hrající ve filmu. Sám Sean Connery se přitom plynule mění ve Viléma z Baskervillu a zase nazpátek. Stejně tak se herci stávají postavami, celé je to značně ulítlé a fantaskní. Různě je porovnáván román a film. Je rozebíráno, proč se některé důležité postavy neobjevily ve filmu. Do vyšetřování je zatažen i pan profesor Eco (autor románu).

Výsledný dojem: Macchiavelli sice ve výsledku rozcupuje detektivní postupy Viléma z Baskervillu na na kousky a přijde s vlastními (skutečně brilantními) závěry, ale jako celek je román Růže a její dvojník značně utahaný a (i když má jen necelých 200 stran) neúměrně natažený.

Přijde mi, že hlavní nešvar Lucie Lukačovičové spočívá v tom, že neumí uchopit pravidla detektivky. Její imaginace je sice fascinující, ale praktická stránka věci nulová. Ač jednotlivé případy začnou motivem zločinu, následně se obvykle soustředí na nějakou magickou bytost nebo udělátko, přičemž pátrání po viníkovi znenadání vyšumí, protože se automaticky předpokládá, že za všechno může právě dotyčné magično, aniž by to bylo plnohodnotně vysvětleno. Následuje likvidace problému a hotovo, častokrát nehledě na to, že ústřední téma spočívalo v něčem jiném. Největší slabinou pro mě ovšem byla spektakulární jednotka hrdinů, kteří své odznaky našly pravděpodobně v krabici od cornflakeů. Detekce žádná, zkušenosti nulové a jediné čím disponují, jsou paranormální schopnosti – ale proč to z nich dělá detektivy, to skutečně nechápu. A vzhledem k tomu, že mi tahle čtveřice k srdci nijak nepřirostla, nedokážu tak vlastně najít na knize pozitivního nic, snad jen autorčinu vytříbenou poetiku slova.

kniha: Jmenuji se Reacher - Child, Lee
Lmslaver | **** | před 450 dny

Kratší povídky se mi zdály slabší, Reacher potřebuje přeci jen víc prostoru, aby rozehrál svou hru proti dětským, nebo dospělým padouchům, i když povídka z jeho dětství (Druhorozený syn) se mi zdála přitažená za vlasy i na Reacherovi poměry. U delších povídek jsem měl zase většinou dojem, že skončili tak nějak předčasně, když to začalo být nejzajímavější. Celkově je tenhle soubor s neohroženým hrdinou stále čtivá záležitost, která fanouškům série odhaluje pár věcí z minulosti, které ovlivnili jeho život, ale už tu byly lepší příběhy s Reacherem.

Přestože je zápletka asi nejdetektivnější z celé série, Isaac Asimov toho vlastně příliš nevyužívá a výsledné řešení není až tak ohromující, jak se by se mohlo na první pohled zdát, podle překvapených výrazů účinkujících protagonistů. Ovšem ústřední motiv a celková atmosféra parádní, až mě trochu mrzelo, že je to celé psáno s úmyslem odpočinkového románu, než něco vážnějšího. Oprostí-li se navíc čtenář od dobové naivity technických výdobytků, ve kterých „počítače chrlí výsledky v děrované pásce, jež se navíjejí na cívky psacího stroje, který kód převádí zpět na čísla“, užije si páté dobrodružství Lucky Starra maximálně. Nádherná ukázka nostalgie, otisknuté na papír. Poprvé si navíc všímám, že než sám hrdina, mě baví spíše jeho sparring partner Čára, protože je na rozdíl od našeho zlatého chlapce mnohem vtipnější a lidštější. Autor jej sice záměrně staví do role otloukánka, co když si něco usmyslí, je víc než jisté, že se vydal špatnou cestou, ale to už je holt úděl vedlejších postav.

kniha: Případ naruby - Chandler, Raymond
Nelson | **** | před 451 dny

Velmi zajímavá detektivka, poněkud netradiční Phil Marlowe. I když hlavní postavou je jeden z klasických představitelů drsné školy, tak se jedná spíše o poetický příběh. Přestřelka tady vlastně není vůbec žádná, Phila se pokusí zabít pouze jednou a, což je vlastně docela neuvěřitelné, i ta mrtvola zde vlastně chybí. Celý příběh se točí kolem vztahu Phila Marlowa k ženě či spíše ženám. Není to typicky Chandler, ale jde o příjemný příběh, ve kterém autor ukazuje svoje mistrovství z trochu jiné stránky.

kniha: Tajfun - Cumming, Charles
trudoš | *** | před 453 dny

Mojí chybou bylo, že jsem od Tajfunu očekával špionážku v duchu Johna Le Carrého. Ne že by právě ten oplýval strhujícím stylem, jakmile ale jednou člověk podlehne jeho způsobu vyprávění, nedá mu to a stále vyhledává něco podobného i jinde. A právě Charles Cumming se zdál být ideální volbou. Když jsem však v polovině knihy konečně pochopil, že tenhle společenský román bude kompletně pojednávat o jednom milostném trojúhelníku na pozadí roku 1997, kdy byl Hongkong navrácen Číně, bylo už pozdě začít si vyčítat mylný odhad žánru.
Eufemisticky řečeno, zápletka se rozjíždí hodně zvolna. Postavy převážně diskutují a diskutují, přičemž nějaké skutečné akce se dočkáte až v samotném závěru. Na obranu autora je však třeba říct, že prostředí vykresluje mimořádně autenticky, což podmalováno dobovou atmosférou, dělá z příběhu málem až stylové retro čtení. Romance jako taková se mu ovšem v mých očích nepovedla, podle mě by se ti lidé, pracující dlouhodobě u tajných služeb, chovali daleko obezřetněji.

kniha: Agent 6 - Smith, Tom Rob
trudoš | ***1/2 | před 455 dny

Nejdříve nadšení, poté deziluze a nakonec zklamání – to jsou mé dojmy z Agenta 6 v kostce. Naprosto mě nadchla první třetina, ve které Tom Rob Smith perfektně vykresluje situaci v Americe za časů „honů na komunisty“, které byly v mnoha ohledech stejně demagogické, jako sama socialistická paranoia. Kdo zkrátka nebyl s nimi, byl proti nim a svou propagandou dokázali zničit život člověku stejně jednoduše jako konkurenční Sověti. Navíc se zápletka nečekaně komplikuje a Lev Děmidov nemá možnost smysluplně zasáhnout, což do příběhu vnáší paralyzující prvek zoufalství.
S další částí jsem však měl už problém, protože celá Afghánská epizoda postrádá smysl vůči hlavní dějové lince. No a v posledních sedmdesáti stranách se sice vracíme zpět k ústředním událostem, ale jen proto, aby Lev propadl nemoci zvané: „Celý život jsem zasvětil pomstě a teď, když je hotovo, jsem zjistil, že mi odveta nijak nepomohla.“ Slečinka. Alespoň že závěr románu byl správě depresivní. Jako ostatně celá historie SSSR.

kniha: Měsíc nad Soho - Aaronovitch, Ben
| nehodnoceno | před 456 dny

Shrnuto v několika bodech:

  1. Druhý díl je víceméně plnohodnotná knížka a nikoliv „věšák na anti-multikulturalis­tické proklamace“ jako Řeky Londýna.
  2. Je znát, že se Aaronovitch něco naučil. Ve fabulaci už tak zoufale netone a nešlape vodu jako v Řekách Londýna.
  3. Navzdory bodu 2) se toho Aaronovitch nenaučil zase tak moc. Nejenže jsem pachatele odhalil v tom samém okamžiku, kdy se objevil v ději, ale odhadl jsem i to, kam se bude ubírat další děj. Což se k mému uspokojení i ne-uspokojení (=mám rád, když mě autor detektivky tahá za nos) potvrdilo s velkou přesností.
  4. Naštěstí má „Měsíc nad Soho“ ještě druhou dějovou linii, která není tak průhledná a předvídatelná. Tato druhá dějová linie je ve výsledku nepříliš uspokojivá (nebudu spoilerovat, proč je neuspokojivá, ale pokud si přečtete anotace na další díly, tak to snadno pochopíte)
  5. Pobavila mě teze „bradavická škola Harryho Pottera je skutečná, ale po druhé světové válce byla uzavřena“.
  6. Proč má – i přes všechny mé výhrady – smysl si „Měsíc nad Soho“ přečíst:
    1. jazz a vše související s jazzem (a to nejsem fanda jazzu a pravděpodobně jsem žádný jazz nikdy neposlouchal)
    2. Aaronovitch se opravdu vyzná v procedurálních postupech londýnské metropolitní policie a to jak v těch oficiálních, tak v těch neoficiálních. Zajímalo by mě, jestli jsou tyto procedurální postupy skutečné (a jak se jich Aaronovitch dopídil) – nebo jestli si je Aaronovitch vycucal z prstu
kniha: Dědictví rodu Trnhoffů - Jones, Gareth P.
trudoš | *** | před 457 dny

Třináctiletí sirotci Leontýna a Felix, vyrůstající ve velkopanském domě s podivnou rodinou historií, nemají ve volném čase nic jiného na práci, než se vzájemně pokoušet se zabít, aby dědictví mohlo připadnout jen jednomu z nich. Jsou to takové jejich sourozenecké hrátky, které ovšem nikdy nepřerostou únosnou mez. Jenže teď se všechno mění. Počet atentátů se nebezpečně zvyšuje a jak to tak vypadá, tentokrát nepocházejí z jejich rukou…
Tato lehce detektivní novela jistě potěší všechny čtenáře ve věku devíti až dvanácti let. U těch starších je pak otázkou, zdali přistoupí na průhledná pravidla vyprávění Garetha P. Jonese. Ovšem čekáte-li dalšího Lemonyho Snicketa, budu vás muset zklamat – hravá literární nadsázka se nekoná. Určité odlehčení samozřejmě nechybí a ke slovu přijde i pověstný britský humor, jenže ve finále jde jen o takovou nekomplikovanou jednohubku. Což mě mrzí asi nejvíc, vzhledem k tomu že avízovaná osnova mohla nabídnout daleko zábavnější a hlavně zajímavější počtenou.

14567891011121314poslední (65)2562 příspěvků celkem