RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (64)2534 příspěvků celkem
kniha: Poslední šance - Connelly, Michael
Lmslaver | ***** | před 385 dny

Harry Bosch se vrací k policii a vrhá se střemhlav do řešení sedmnáct let starého případu vraždy mladé dívky. Není spokojen se špatně odvedenou prací detektivů, kteří na případu pracovali před lety a už vůbec není ochoten přijmout fakt, že při vyšetřování narazil na stopy špinavých praktik policejního vedení, kteří si tehdy razili kariérní cestu vzhůru. Bosche prostě nezastaví nic, aby dopadl vraha. Connelly odvedl opět skvělou práci a předkládá nám výborný detektivní příběh, ve kterém jsem do poslední chvíle netušil kdo je pachatel.

kniha: Mafie v Praze - Viewegh, Michal
trudoš | *** | před 386 dny

Co se Michalu Vieweghovi upřít nedá, je řemeslo. Krátké kapitoly, rychlý děj, kvantum zvratů, to vše dělá z Mafie v Praze knihu, kterou přečtete za jeden večer. Ono nepřehledné množství dějových linií vám ani nedá na výběr, protože jakmile vyprávění jednou přerušíte, horko těžko pak do rozjetého vlaku znovu nastoupíte. Naneštěstí se však autor pustil do thrilleru, který zároveň hraničí se satirou na politickou situaci. Příběh je tak protkán odkazy, narážkami a postřehy, jež bohužel jako neznalec minulé, současné ani budoucí vládní scény nedokážu plně ocenit. Pokus o pokoření angloamerické produkce proto u mě uspěl z jen šedesáti procent – styl vyprávění odpovídá, teď už jen dodat smysluplnou zápletku a uvěřitelné postavy. Ty totiž trpí nedostatkem tvůrčí objektivity. Viewegh záměrně vyzdvihuje jedny a zatracuje druhé, díky čemuž jsou politici i gangsteři zákonitě vždy ti špatní a naopak novináři nebo reportéři ti za všech okolností šlechetní. Jakoupak pohádku mi to předloží příště?

kniha: Schovka - Ketchum, Jack
trudoš | ***** | před 388 dny

Tak tohle je horor, jak má být. Nebo thriller, chcete-li, protože fantastiku by tu jeden pohledal. Každopádně rozsah dvou set stran zaručuje, že jakmile knihu otevřete, není jiného zbytí, než ji obratem dočíst, ideálně někdy po setmění. Jack Ketchum graduje příběh ve strohých dávkách, kdy první polovinu pouze seznamuje s hrdiny a kulisami, aby v druhé zostřil tempo do naprostého extrému. Osnova je přitom až děsivě prostá – parta mládežníků se rozhodne zahrát si schovku v opuštěném domě. Ovšem místo toho, aby autor využil něčeho podobného k natahování čtenářovi trpělivosti, jakmile se dostane k bodu zvratu, jdou už události ráz na ráz. Kupodivu však nejde o splatterpunk jako v případě románu Po sezóně. Jednoduchou hru na odvahu zvrtne autor na doslovný křest ohněm, přičemž boj o život zde symbolizuje jakousi vnitřní očistu, podobně jako ve Vysvobození od Jamese Dickeyho. Za mě perfektní kniha pro halloweenský večírek, když člověk dostane chuť na trochu toho opravdového mrazení v zádech.

kniha: Růže a její dvojník - Macchiavelli, Loriano
| nehodnoceno | před 389 dny

Protože se jedná o parodii (i když netypickou) je nutné znát předmět parodování, tedy Ecův román Jméno růže i jeho filmové zpracování. Oba předpoklady jsem splňoval: loni jsem se do Jména růže znovu pustil a mám knihu v čerstvé paměti… a zklamání z opětovného čtení jsem připíchl do svého dřívějšího komentáře. I z tohoto důvodu jsem byl zvědavý na Macchiavelliho apokryf.

Expozice je takováto: Sean Connery, představitel filmového Viléma z Baskervillu, cítí po dokončení filmu nespokojenost. Má pocit, že jeho filmové alter-ego neodhalilo pravého pachatele tajemných vražd. Sean Connery proto celý případ znovu otevře. Opětovně navštíví místa, kde došlo k vraždám (jedná se o filmové exteriéry, interiéry i kulisy rozházené po půlce Evropy) a vyslýchá podezřelé i oběti – z větší části herce hrající ve filmu. Sám Sean Connery se přitom plynule mění ve Viléma z Baskervillu a zase nazpátek. Stejně tak se herci stávají postavami, celé je to značně ulítlé a fantaskní. Různě je porovnáván román a film. Je rozebíráno, proč se některé důležité postavy neobjevily ve filmu. Do vyšetřování je zatažen i pan profesor Eco (autor románu).

Výsledný dojem: Macchiavelli sice ve výsledku rozcupuje detektivní postupy Viléma z Baskervillu na na kousky a přijde s vlastními (skutečně brilantními) závěry, ale jako celek je román Růže a její dvojník značně utahaný a (i když má jen necelých 200 stran) neúměrně natažený.

Přijde mi, že hlavní nešvar Lucie Lukačovičové spočívá v tom, že neumí uchopit pravidla detektivky. Její imaginace je sice fascinující, ale praktická stránka věci nulová. Ač jednotlivé případy začnou motivem zločinu, následně se obvykle soustředí na nějakou magickou bytost nebo udělátko, přičemž pátrání po viníkovi znenadání vyšumí, protože se automaticky předpokládá, že za všechno může právě dotyčné magično, aniž by to bylo plnohodnotně vysvětleno. Následuje likvidace problému a hotovo, častokrát nehledě na to, že ústřední téma spočívalo v něčem jiném. Největší slabinou pro mě ovšem byla spektakulární jednotka hrdinů, kteří své odznaky našly pravděpodobně v krabici od cornflakeů. Detekce žádná, zkušenosti nulové a jediné čím disponují, jsou paranormální schopnosti – ale proč to z nich dělá detektivy, to skutečně nechápu. A vzhledem k tomu, že mi tahle čtveřice k srdci nijak nepřirostla, nedokážu tak vlastně najít na knize pozitivního nic, snad jen autorčinu vytříbenou poetiku slova.

kniha: Jmenuji se Reacher - Child, Lee
Lmslaver | **** | před 392 dny

Kratší povídky se mi zdály slabší, Reacher potřebuje přeci jen víc prostoru, aby rozehrál svou hru proti dětským, nebo dospělým padouchům, i když povídka z jeho dětství (Druhorozený syn) se mi zdála přitažená za vlasy i na Reacherovi poměry. U delších povídek jsem měl zase většinou dojem, že skončili tak nějak předčasně, když to začalo být nejzajímavější. Celkově je tenhle soubor s neohroženým hrdinou stále čtivá záležitost, která fanouškům série odhaluje pár věcí z minulosti, které ovlivnili jeho život, ale už tu byly lepší příběhy s Reacherem.

Přestože je zápletka asi nejdetektivnější z celé série, Isaac Asimov toho vlastně příliš nevyužívá a výsledné řešení není až tak ohromující, jak se by se mohlo na první pohled zdát, podle překvapených výrazů účinkujících protagonistů. Ovšem ústřední motiv a celková atmosféra parádní, až mě trochu mrzelo, že je to celé psáno s úmyslem odpočinkového románu, než něco vážnějšího. Oprostí-li se navíc čtenář od dobové naivity technických výdobytků, ve kterých „počítače chrlí výsledky v děrované pásce, jež se navíjejí na cívky psacího stroje, který kód převádí zpět na čísla“, užije si páté dobrodružství Lucky Starra maximálně. Nádherná ukázka nostalgie, otisknuté na papír. Poprvé si navíc všímám, že než sám hrdina, mě baví spíše jeho sparring partner Čára, protože je na rozdíl od našeho zlatého chlapce mnohem vtipnější a lidštější. Autor jej sice záměrně staví do role otloukánka, co když si něco usmyslí, je víc než jisté, že se vydal špatnou cestou, ale to už je holt úděl vedlejších postav.

kniha: Případ naruby - Chandler, Raymond
Nelson | **** | před 393 dny

Velmi zajímavá detektivka, poněkud netradiční Phil Marlowe. I když hlavní postavou je jeden z klasických představitelů drsné školy, tak se jedná spíše o poetický příběh. Přestřelka tady vlastně není vůbec žádná, Phila se pokusí zabít pouze jednou a, což je vlastně docela neuvěřitelné, i ta mrtvola zde vlastně chybí. Celý příběh se točí kolem vztahu Phila Marlowa k ženě či spíše ženám. Není to typicky Chandler, ale jde o příjemný příběh, ve kterém autor ukazuje svoje mistrovství z trochu jiné stránky.

kniha: Tajfun - Cumming, Charles
trudoš | *** | před 395 dny

Mojí chybou bylo, že jsem od Tajfunu očekával špionážku v duchu Johna Le Carrého. Ne že by právě ten oplýval strhujícím stylem, jakmile ale jednou člověk podlehne jeho způsobu vyprávění, nedá mu to a stále vyhledává něco podobného i jinde. A právě Charles Cumming se zdál být ideální volbou. Když jsem však v polovině knihy konečně pochopil, že tenhle společenský román bude kompletně pojednávat o jednom milostném trojúhelníku na pozadí roku 1997, kdy byl Hongkong navrácen Číně, bylo už pozdě začít si vyčítat mylný odhad žánru.
Eufemisticky řečeno, zápletka se rozjíždí hodně zvolna. Postavy převážně diskutují a diskutují, přičemž nějaké skutečné akce se dočkáte až v samotném závěru. Na obranu autora je však třeba říct, že prostředí vykresluje mimořádně autenticky, což podmalováno dobovou atmosférou, dělá z příběhu málem až stylové retro čtení. Romance jako taková se mu ovšem v mých očích nepovedla, podle mě by se ti lidé, pracující dlouhodobě u tajných služeb, chovali daleko obezřetněji.

kniha: Agent 6 - Smith, Tom Rob
trudoš | ***1/2 | před 396 dny

Nejdříve nadšení, poté deziluze a nakonec zklamání – to jsou mé dojmy z Agenta 6 v kostce. Naprosto mě nadchla první třetina, ve které Tom Rob Smith perfektně vykresluje situaci v Americe za časů „honů na komunisty“, které byly v mnoha ohledech stejně demagogické, jako sama socialistická paranoia. Kdo zkrátka nebyl s nimi, byl proti nim a svou propagandou dokázali zničit život člověku stejně jednoduše jako konkurenční Sověti. Navíc se zápletka nečekaně komplikuje a Lev Děmidov nemá možnost smysluplně zasáhnout, což do příběhu vnáší paralyzující prvek zoufalství.
S další částí jsem však měl už problém, protože celá Afghánská epizoda postrádá smysl vůči hlavní dějové lince. No a v posledních sedmdesáti stranách se sice vracíme zpět k ústředním událostem, ale jen proto, aby Lev propadl nemoci zvané: „Celý život jsem zasvětil pomstě a teď, když je hotovo, jsem zjistil, že mi odveta nijak nepomohla.“ Slečinka. Alespoň že závěr románu byl správě depresivní. Jako ostatně celá historie SSSR.

kniha: Měsíc nad Soho - Aaronovitch, Ben
| nehodnoceno | před 398 dny

Shrnuto v několika bodech:

  1. Druhý díl je víceméně plnohodnotná knížka a nikoliv „věšák na anti-multikulturalis­tické proklamace“ jako Řeky Londýna.
  2. Je znát, že se Aaronovitch něco naučil. Ve fabulaci už tak zoufale netone a nešlape vodu jako v Řekách Londýna.
  3. Navzdory bodu 2) se toho Aaronovitch nenaučil zase tak moc. Nejenže jsem pachatele odhalil v tom samém okamžiku, kdy se objevil v ději, ale odhadl jsem i to, kam se bude ubírat další děj. Což se k mému uspokojení i ne-uspokojení (=mám rád, když mě autor detektivky tahá za nos) potvrdilo s velkou přesností.
  4. Naštěstí má „Měsíc nad Soho“ ještě druhou dějovou linii, která není tak průhledná a předvídatelná. Tato druhá dějová linie je ve výsledku nepříliš uspokojivá (nebudu spoilerovat, proč je neuspokojivá, ale pokud si přečtete anotace na další díly, tak to snadno pochopíte)
  5. Pobavila mě teze „bradavická škola Harryho Pottera je skutečná, ale po druhé světové válce byla uzavřena“.
  6. Proč má – i přes všechny mé výhrady – smysl si „Měsíc nad Soho“ přečíst:
    1. jazz a vše související s jazzem (a to nejsem fanda jazzu a pravděpodobně jsem žádný jazz nikdy neposlouchal)
    2. Aaronovitch se opravdu vyzná v procedurálních postupech londýnské metropolitní policie a to jak v těch oficiálních, tak v těch neoficiálních. Zajímalo by mě, jestli jsou tyto procedurální postupy skutečné (a jak se jich Aaronovitch dopídil) – nebo jestli si je Aaronovitch vycucal z prstu
kniha: Dědictví rodu Trnhoffů - Jones, Gareth P.
trudoš | *** | před 398 dny

Třináctiletí sirotci Leontýna a Felix, vyrůstající ve velkopanském domě s podivnou rodinou historií, nemají ve volném čase nic jiného na práci, než se vzájemně pokoušet se zabít, aby dědictví mohlo připadnout jen jednomu z nich. Jsou to takové jejich sourozenecké hrátky, které ovšem nikdy nepřerostou únosnou mez. Jenže teď se všechno mění. Počet atentátů se nebezpečně zvyšuje a jak to tak vypadá, tentokrát nepocházejí z jejich rukou…
Tato lehce detektivní novela jistě potěší všechny čtenáře ve věku devíti až dvanácti let. U těch starších je pak otázkou, zdali přistoupí na průhledná pravidla vyprávění Garetha P. Jonese. Ovšem čekáte-li dalšího Lemonyho Snicketa, budu vás muset zklamat – hravá literární nadsázka se nekoná. Určité odlehčení samozřejmě nechybí a ke slovu přijde i pověstný britský humor, jenže ve finále jde jen o takovou nekomplikovanou jednohubku. Což mě mrzí asi nejvíc, vzhledem k tomu že avízovaná osnova mohla nabídnout daleko zábavnější a hlavně zajímavější počtenou.

kniha: Hadrový panák - Cole, Daniel
Jana677 | *** | před 400 dny

Existují debuty, u kterých čtenář žasne nad autorovou imaginací, precizní prací se slovy, schopností vybudovat hutnou atmosféru či vytvořit skvělé charaktery. „Hadrový panák“ k nim nepatří. Na této knize je znát, že spisovatel ještě příliš neovládá řemeslo: stylisticky je text neučesaný, děj poskakuje mezi postavami bez sebemenšího řádu, dávkování informací je trochu nevyvážené a psychologie postav uvázla kdesi na půl cesty (není tedy vyloženě mělká, zároveň však čtenář nedostane žádná vodítka, z čeho pramení chování jednotlivých osob a jejich problémy). Občasná neobratnost překladatele „Hadrovému panákovi“ také nepomohla (uvést v souvislosti se zohavenou mrtvolou termín „škaredé tělo“ zní kapku infantilně, „nejhořejší patra“ nejsou zrovna košer vyjádřením pro nejvyšší poschodí atd.) Zápletka na téma brutálního sériového vraha se křečovitě, s pochybným úspěchem snaží přinést originální prvky, neměla bych k ní však vážnější výhrady, nebýt určité zabedněnosti detektivů a nedomyšlených závěrečných stran. Geniální (vlastně přímo jasnozřivý), superschopný, rafinovaný zabiják se začne chovat jako amatér mdlé inteligence, krvácející oběť se dlouze vykecává a odmítá upadnout do bezvědomí, záchranné složky fungují v nějaké odlišné realitě se silně zpomaleným časem… soukolí příběhu zkrátka ve finále skřípalo nad přijatelnou mez. Daniel Cole ode mne možná dostane druhou šanci – za předpokladu, že si sousedi pořídí a zapůjčí mi další díl. Jeho prvotinu ocejchuji lehkým nadprůměrem: 64% za snahu a ucházející čtivost.

kniha: Po stopách mrtvého - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 400 dny

Ne tak dobré jako román Opravdu mrtev?, ale přesto docela fajn, když to člověk srovná s konkurenčními britskými thrillery. Snad jen to finále mi přišlo maličko odbyté, čistě proto, že v rámci všech předchozích motanic jsem čekal něco víc. Alespoň se ale Peteru Jamesovi nedá upřít, že se čtenáře nesnaží odbýt zaběhnutými klišé o sériových vrazích. Zápletka příjemně graduje a krátké kapitoly umocňují spád, jenže pravdou je, že v některých momentech děj dost pokulhává. Divákovi už jednotlivé díly skládačky docvakly, přesto o nich musí ještě desítky stran číst, než se autor rozhodne posunout události zase o trochu dál.
Roy Grace mě však nadále stále ničím neoslovuje a jediné zajímavé na něm je tajemství kolem jeho zmizelé manželky – v tomhle ohledu je povedený závěrečný dovětek, který mnohé naznačuje, ale také nic konkrétního neříká. Prostě to jen udržuje záhadu v chodu. Současný milenecký poměr je ovšem spíš na škodu, než k užitku, protože jde jen o výplň, aby příběh nabyl na počtu stran.

kniha: Spící oběť - Billingham, Mark
trudoš | *** | před 402 dny

Lepší průměr. Příběhu i postavám chybí osobitý charakter, který by je odlišoval od tisíce jiných thrillerů moderního ražení. Hrdina Tom Thorne je prostě jen další trudomyslný detektiv, přičemž jeho záliba v moderní muzice (která v románu ohromuje mládežníky) z něj výjimečnou postavu zkrátka nedělá. Jediným odklonem do standardu je tak zdejší vrah, jež se ani tak nesnaží oběti zabít, jako uvést do stavu naprosté nemohoucnosti. Ovšem důvody, které jej k tomu vedou, jsou stejně schematické, jako to v podobných případech bývá. Na papíře vypadají hezky, ale autenticita přitom vyspává kocovinu v příkopu u cesty. Především mě však unavoval model vyšetřování, kdy policisté nemají žádné stopy, a proto čekají na každou další novou vraždu, doufajíc, že pachatel tentokrát udělá nějakou chybu a oni jej díky tomu lapnou. Asi je to k realitě blíž, než pátrání po vzoru Sherlocka Holmese, ale přiznám se, že ve fikci je mi vysloveně proti srsti. Čekat umí každej hajnej, skutečný kumšt je škodnou chytit.

kniha: Vagon č. 106 - Svoboda, Pavel
trudoš | **1/2 | před 404 dny

Pro vcelku zajímavý autorský styl, evokující pozdější romány s komisařem Maigretem, bych hodnotil knihu i více procenty, nebýt nudně schematických zápletek, v nichž si autor často vypomáhá náhodami, nebo odbytými policejními postupy. Trojice povídek mi tak v mnohém připomněla nízkorozpočtové televizní inscenace, kdy přes veškerou snahu tvůrců bylo pořád znát, jak moc je to umělé. A ačkoliv přijde ke slovu několik zajímavých motivů, jsou přebity rozvláčnými popisy každodenního života. Ty jsou sice umělecky hodnotné, ale podkopávají tempo vyprávění. Přitom si s nimi Pavel Svoboda hraje výrazně víc, než co energie věnuje logice příběhu. Když se pak pokouší zachytit problémy porevoluční kriminalistiky, příliš mu to nefunguje. Podle mě by se více osvědčil v komornějších zločinech, kde si může vyhrát s propletenci vztahů. Každopádně v rámci edice Původní česká detektivka se z mého hlediska jedná o to lepší, co se v ní dá nalézt, nepočítám-li ta nejznámější jména. Pořád ovšem bohužel průměr.

kniha: Řeky Londýna - Aaronovitch, Ben
| nehodnoceno | před 406 dny

Není to ani tak parafráze Harryho Pottera, jak jsem se někde dočetl v jedné anotaci či recenzi, ale spíš sto patnáctá kopie Gaimanova Nikdykde. Stejně jako v Nikdykde se vám při čtení hodí mít u ruky mapu Londýna (u Řek Londýna mnohem více než u Nikdykde). Antropomorfizované stanice londýnského metra u Gaimana odpovídají antropomorfizovaným londýnským řekám u Aaeonovitche. Plus je tam (co se týká jednoho z hlavních motivů) průnik množin s Powersovými Bránami Anubisovými. A jedna pasáž je (řekl bych) silně inspirovaná Holdtockem… Navíc je to neuvěřitelně naaataaahooovaaané. Natahovaný je hlavní příběh a kromě toho je kniha natažená i celou vedlejší dějovou linií, která s hlavním detektivním pátráním nemá nic společného… Kromě toho je vidět, že toto je první Aaronovitchův román a on v něm docela tone. Docela dost.

Zpočátku mi neuvěřitelně vadil všechen ten násilně proklamovaný multikulturalismus. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že o všudypřítomná multikulti propaganda je natolik přepálená, že jedná spíš o anti-multikulturalis­tickou proklamaci. Současný Londýn je vykreslený jako papiňák těsně před výbuchem, který si příležitostně odfoukne různými uličními nepokoji.

Citát: „Na londýnských výtržnostech je zvláštní, že jakmile se dostanete za jejich hranici, zdá se vám, že nic není v nepořádku. Nepříjemné bylo, že málem shořel celý Covent Garden, pozitivní naopak bylo, že to neovlivnilo provoz na žádné hlavní trase autobusů nebo metra.“

Londýn je obydlený samými podivnými existencemi. Citát – jeden příklad za všechny: (průvod) vedl Michael Smith, jehož totožnost byla později potvrzena na základě otisků prstů, napravený uživatel cracku, alkoholik, zloděj aut, muž podezřelý ze znásilnění, který už devět měsíců, od té doby, co vstoupil do hnutí Hare Krišna, žil bezúhonný život.

Pokud do děje vstoupí pracující středostavovská osoba, zákonitě se v tomhle guláši dostane do potíží. Citát: "Jen jsem chtěla jít do kina. Jen jsem chtěla mluvit s někým, kdo umí pořádně anglicky. Loni v létě jsem byla na dovolené v Bavorsku a všichni tam mluvili anglicky velice hezky. A pak zavezu děti do West Endu a všichni jsou tu cizinci. Nerozumím jim jediné slovo.“

Londýnská metropolitní policie se chová naprosto svévolně. Policajti přehlížejí kriminalitu etnických menšin (například otrokářství), aby nebyli obviněni z rasizmu. Podle uvážení manipulují s důkazy a někdy zničí důkazy prostě tím, že zapálí celý barák (fosforovými granáty).

Zajímavý (a provokativní) je názor dánské manželky hlavního podezřelého. Zajímavé je to, co o policii říká Tyburn. Zajímavé jsou obě obě popsané cesty hlavního hrdiny metrem. Výživné je Aaronovitchovo navážení se do politické korektnosti.

Citát: „Jak jste zachránili toho slepce?“ zeptal jsem se. „Oni podle všeho nejsou slepí,“ namítl Nightingale. „Ve skutečnosti jsou zrakově postižení… Jak mi to zevrubně vysvětlila jedna důrazná mladá dáma, když jsme čekali v nemocnici.“

A přesně kvůli těmhle „podvratným“ vsuvkám stojí za to si Řeky Londýna přečíst.

kniha: Magie pro každého - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 406 dny

„Co se mi líbí na Praze, že ať jdeš kam jdeš, pokaždý narazíš na nějakýho magora. Člověk tu dobře splyne s davem.“
Parádní kombinace okultní detektivky, svérázného hororu a nekorektního humoru aneb Copak se stane, když osud světa přejde do rukou skupinky asociálních jedinců. Naprosto bez uzardění přiznávám, že jsem téhle sérii podlehl od prvního okamžiku, kdy se mi dostala do rukou. Na české poměry velmi netradiční a v rámci zahraniční produkce jednoznačně konkurenceschopná. Dvousetstránkovému rozsahu nechybí akce, vtip ani atmosféra, přičemž zápletka se drží v mantinelech uzavřeného románu. Čtveřici hrdinů přitom nelze jinak než zbožňovat, tedy v případě, že máte slabost pro pokleslé žánry, ve kterých se pro ránu kladivem nechodí daleko.
Jiřímu Pavlovskému se musí přiznat jedno – i přes zběsilé tempo se nenechává strhnout vlastním egem a s nadhledem profesionálního šílence vykresluje svět v barvách důvěrně známých, i když často záměrně neviděných. Tahle magie je skutečně pro každého.

kniha: Pád - Connelly, Michael
Lmslaver | ****1/2 | před 407 dny

Connelly dokáže vystihnout nešvary společnosti a promítnout je do detektivního příběhu. Do svých románů vnáší patinu skutečného života policisty, kterému na záda dýchá nemilosrdně jeho šéf, vnitřní oddělení nebo nějaký zas..ný politik, umí popsat boj a soupeření jednotlivých složek jako je třeba policie a FBI. Tentokrát si vzal na paškál lukrativní zakázky a nečisté praktiky při jejich zadávání a výběru firem městskou radnicí a vše mistrně zabalil do policejního vyšetřování. Ne nemusíte se bát, že byste byli zavaleni přílišným množstvím politiky, Connelly je mistrný vypravěč a zákulisí zkorumpovaných radních umí vytěžit opravdu do té míry, aby byl román autentický ale nenudil. Nuda to rozhodně není, je to parádní jízda kriminalistického vyšetřování a Harry Bosch vydá ze sebe to nejlepší, aby vyřešil případ a odhalil pravdu, ať už je jakákoliv.

kniha: Živel - Kidd, Jess
trudoš | ****1/2 | před 408 dny

Přestože britská prozaička Jess Kiddová nepíše právě jednoduše, její debutový kousek si mě získal se vším všudy. Pestrá paleta dokonalých postaviček, podmanivé venkovské kulisy a svérázná zápletka, při níž folklor smývá rozdíly mezi magií i realitou, to jsou ingredience, ze kterých je tvořen uhrančivý román. Což ještě podmalovává prostá mluva irských lidiček na konci světa, kteří nechodí pro jadrné výrazy daleko. Vyprávění přitom táhne stárnoucí herečka Cauleyová, jež se rozhodne pomoci charismatickému Mahonymu rozkrýt šestadvacet let starý zločin. To znamená vytahovat špínu, špínu a zase špínu. Vtip je v tom, že Mahony dokáže komunikovat s mrtvými. Naneštěstí jejich výpovědím se nedá právě vždy věřit.
Živel je zkrátka tím, co naznačuje název – kráčí vlastní cestou a necítí potřebu být žánrově škatulkován. Je to osvěžující, napínavé a především zábavné čtení, přičemž velkou roli v tom hraje autorčina jazyková virtuozita, kdy dokáže jednou větou rozesmát a druhou zase ochromit strachem.

kniha: Hněv andělů - Connolly, John
Lmslaver | **** | před 410 dny

John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize padesát stran a pokud mě nezaujme tak ji odložím, tady jsem si přidal deset, pak dalších deset, pak dalších…a než jsem se nadál měl jsem za sebou dvě stovky stran, ale děj se prakticky skoro neposunul, pouze vysvětloval, kdo se v této honbě za seznamem hříšníků vyskytl a jak. To už jsem věděl že knihu neodložím, protože Connolly dokáže psát i o nepodstatných věcech a přesto zaujmout. Ačkoliv se jedná o hledání ztroskotaného letadla v hlubokých lesích, do samotné divočiny zavítáme až v závěrečném finále knihy. Do té doby Connolly posouvá jednotlivé postavy v románu jako figurky po šachovnici, aby postupně odkrývaly historii vraku, motivaci a osud pasažérů i význam seznamu osob zaprodaných temnotě. Na čtyři sta stran je zápletka jednoduchá, Charlie Parker jako detektiv nemá moc práce, a ještě mu přispěchá na pomoc deus ex machina, ale získal si mé sympatie a určitě brzy sáhnu po nějakém jeho dalším příběhu.

kniha: Ostreľovač - Pérez-Reverte, Arturo
trudoš | *** | před 410 dny

Jednoduchý thriller s docela očekávatelnou pointou byl pro mě zajímavý pouze fundovaným pohledem do světa lidí libujících si v pouličním umění. Naneštěstí tahle tématika autorovi moc pod ruku nejde. Pokouší se proniknout do mluvy a myšlení lidí o generaci dvě mladší než on sám a ne vždy to funguje přirozeně. Vyhrál si s tím, o tom žádná, ale je za tím cítit umělecká snaha dokázat, že na to má, než kvalitně zvládnuté řemeslo. Až mi to neúmyslně připomnělo sociologický projekt Víti Jakoubka.
O zápletce se ani moc mluvit nedá, spíš jde o přehlídku různorodých postav a jejich rebelského názoru na svět. Ovšem jako průvodce po grafity portugalských, španělských a italských uliček je Ostreľovač fajn. Být srdcem anarchista, asi bych si z toho i vytáhl nějaké podnětné myšlenky, ale protože mám rád svůj obyčejný konzumní život, dostavilo se pouze zklamání. Od autora Dumasova klubu jsem čekal rozhodně něco jiného. Což byl možná tvůrčí záměr, Arturo Pérez-Reverte rád vytrhuje čtenáře z letargie.

kniha: Francis - Pirinçci, Akif
| nehodnoceno | před 411 dny

Jak byl první díl pořád ještě formálně detektivkou (i když kočičí), tak toto je z poloviny podobenství (o tom, jak jsou lidé zlí na kočičky a jiná zvířátka, což je koneckonců pravda) a z druhé poloviny bajka. Autor se několikrát pokusil zakormidlovat zpátky do detektivky, ale vyšla mu z toho jedna dlooouhatááánská halucinace … se vším, co k halucinaci patří.

„Reálie“ odpovídají raným devadesátkám se špionážními satelity a videokazetami, což je takový bonus (alespoň pro mě). Pobavila mě zparafrázovaná (či vykradená) scéna z tehdy populárního filmu Poslední skaut.

kniha: Číhání - Rickstad, Eric
Jana677 | **** | před 412 dny

Nečetla jsem anotaci, tak jsem byla překvapená, že nejde o pokračování případů Franka Ratha (po tom brutálním cliffhangeru v „Tichých dívkách“). Rozčarování mi však vydrželo stěží malou chvilku, „Číhání“ je totiž dobře napsaná detektivka… chce se mi napsat: kupodivu. Je trochu zvláštní, s jakým zaujetím a svižně jsem hltala celkem otřepaný příběh, kde vyšetřovatelé postupují vpřed slepičími krůčky, a když už se rozběhnou k pořádnému skoku, tak je to většinou kamsi stranou nebo vzad.
Hlavní postavou je nepříliš zkušená policistka Sonja Testová, ženská tvrdohlavá, s obstojnými instinkty a duševně rozervaná kvůli své poněkud zanedbávané rodině. Prostor však dostane každý, kdo se k případu nachomýtne: detektiv z „konkurenčních“ policejních složek, svědci, podezřelí… všem nakoukneme do jejich hlav, do jejich problémů a můžeme zkusit odhadnout, který z nich je vrah a co vlastně každý skrývá za trápení, špínu či traumata. V tomto směru si pan spisovatel nachystal na čtenáře drobný podraz, ale co… jako mozaika lidských osudů a zamyšlení nad různými prasárnami funguje román velmi uspokojivě, byť část námětů vyšumí jaksi do ztracena. Jen nesmíte čekat napínavý, dechberoucí thriller plný akce, „Číhání“ je vážně o něčem jiném.
Za tempo, jakým mě Rickstad přiměl otáčet stránky, přivřu oči a udělím 75%, přestože zápletka by zasloužila maximálně tři hvězdičky.

kniha: Chladnokrevně - Leather, Stephen
trudoš | **1/2 | před 412 dny

Ani bych autorovi nevyčítal přílišnou vážnost, díky které některé scény působí lehce křečovitě. Třeba když se hrdina snaží poučit svého syna o morálce a v druhou chvíli uvažuje nad tím, zde je v pořádku zabít atentátníka ještě v kolébce. Jenže koncepce osnovy je něco, co mi skutečně hnulo žlučí. Výsledek tři sta dvaceti stránkového románu totiž spočívá v tom – chvilka napětí -, že to podstatné se dozvíte příště. I když jsem věděl, že jde o třetí díl v řadě, nenapadlo mě, že půjde o televizní seriál na pokračování.
Přitom začátek je slibný, přestože už ten mě mohl varovat, že se šije nějaká kulišárna. Motiv teroristického útoku v Thajsku, který smete vlna tsunami, působil velmi pěkně, než jsem zjistil, že pro děj neměl význam. Podobně napínavá je i úvodní scéna s Danem Shepherdem a stejně podobně také zabitá, ale ta alespoň nějaký smysl pro zápletku má. Jinak docela nuda, proložená spoustou přitroublých dialogů, kdy se postavy snaží obhájit nebo vysvětlit svůj postoj k zabíjení zločinců.

kniha: Pouta - Hankins, James
trudoš | *** | před 414 dny

Výborné akční zahájení slibující netradiční podívanou; průměrná střední hra, ve které se toho vlastně ani moc nestane; slabší koncovka, působící dojmem dětinské hry. Hlavně závěrečné přetahování se o ústřední corpus delicti působí málem až hloupě, ostatně jako celé chování mafiánského osazenstva. V tomhle ohledu si autor s autenticitou moc nepohrál, takže padouši občas nalítnou na takové pohádky, že se až člověk diví, jak to vůbec mohli někam dotáhnout.
Přesto musím Jamesi Hankinsovi přiznat cit pro atraktivní spád, jen na můj vkus až příliš okatě natahuje děj pomocí nepodstatných odboček. Možná, aby tak zakryl vachrlatou koncepci zápletky, která při zpětné rekapitulaci přestává fungovat. Navíc roli hrdiny po většinu románu zdárně přebírá bývalý gangster, zatímco hlavní protagonista – státní žalobce – je tu málem jen do počtu. Co se však hodně povedlo, je vtip s jeho pomýlenou genialitou. Motiv jak si o lidech vytváříme závěry na základně scestných poznatků, to je vždycky něco pro mě.

povídka: Rozhlasová vražda - Robbins, Grenville
vyšla v: 13x zločin; Ve jménu zákona
Ťuhýk | nehodnoceno | před 415 dny

Budu asi hnidopich, ale povídka předpokládá, že ve studiu není nikdo jiný než hlasatel a ředitel. Docela mi tam chybí režisér…

kniha: Záhada modrého vědra - Grierson, Francis D.
Severín Sincilery | nehodnoceno | před 417 dny

Dosť dlho som premýšľal nad tým, čo som to čítal. Zrejme spočiatku naivnú detektívku s veľmi chatrnou zápletkou, čo prešla do akéhosi tuctového westernu. Nedočítané. Jedno z najväčších sklamaní mojich očakávaní, ktoré som vkladal do románu z tzv. zlatého veku detektívky. Škoda.

kniha: Říkají mi Lars - Gris, Daniel
trudoš | **** | před 421 dny

„Náhody neexistujou a na to, abych v ně věřil, jsem jich zorganizoval až příliš.“
Ať už se pod pseudonymem Daniel Gris skrývá kdokoliv, rozhodně nejde o žádného nováčka. Stylistika je čistá, znatelně vypsaná, neklopýtající v minovém poli zvaném hovorová čeština. Díky tomu jazyk netahá za uši a dialogy znějí přirozeně, což se následně odráží na uvěřitelnosti postav, stejně jako kulis, ve kterých se pohybují. Soukromé očko Lars je navíc (i přes pochybnou vizáž „nenápadného“ detektiva) správně živelnou figurou, nepodbízející se čtenáři nastylizovaným chováním opravdového hrdiny.
Dalším kladem je zápletka, rozehraná se suverenitou profesionála, jenž ví jak zaujmout a nebojí se to použít. Jednoduchá osnova má přitom blízko k povídce, až bych si nebál říci, že autor měl zpočátku jasnou představu o úvodu a závěru, a všechno mezitím vytvořil jen proto, aby příběhu dal nějaký obsah. Výsledkem je velmi slušný moderní thriller, s perfektním noirovým epilogem, který mě pobavil jako už dlouho nic.

Dortmunder a jeho vypečená partička jdou opět do akce a tentokrát mají požehnáno od toho nejvyššího, jo úplně toho nejvyššího. Jdou zachránit jeptišku a samozřejmě přitom zmáknou další menší prácičku, aby se to rentovalo. Plán není nijak moc sofistikovaný, ale to by nebyl Dortmunder, aby se vše nezkomplikovalo. Příběh se zpočátku sice trochu vleče, než nabere potřebné obrátky, ale jak jsme zvyklý je protkán jemným Westakeho humorem, který potěší a vyvolá úsměv. Vysoko nastavené laťky ze smaragdu, nebo ukradené banky nebyly překonány, i tak jsem se bavil královsky.

kniha: Případ Čerta č. 4 - Souček, Ludvík
trudoš | **** | před 422 dny

Případ Čerta č. 4 mi přišel maličko slabší, než Andělův první příběh. Struktura zločinu je jednoduchá, s předvídatelnou pointou, která pozornému čtenáři dojde v okamžiku, kdy na důležitý předmět padne řeč. Co však oceňuji, je rozdílná stavba zápletky, než měl Případ ztraceného suchoplavce. Ludvík Souček opouští vyšetřování z obýváku za pomocí starých novinových zpráv a jeho invalidní hrdina se zabývá aktuální záhadou, kdy mu věcné důkazy zajišťuje jeho přítel, redaktor Karlíček. To vnáší do příběhu více akce a napětí, protože nebezpečí je skutečné, ne ztracené kdesi v historii. Zároveň se dozvídáme i něco o minulosti netradičního kriminalisty a postava tak získává patinu české detektivní legendy, kterýchžto, přiznejme si, nemáme právě na rozdávání. Drobná „nedodělávka“ v závěru pak navnadí k otevření dalšího dobrodružství, jež už rozsahem dává tušit, že tentokrát se do toho autor opře naplno. Což v rámci konspirační tématiky a spisovatelovy pověsti slibuje velmi atraktivní počtenou.

kniha: Hra lží - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 424 dny

Kdyby si Sara Shepardová s příběhem trochu lépe pohrála, mohlo to být vážně dobré, a to i pro jiné než holčičí čtenáře. Má to švih, je to napínavé a plné podivných skutečností, nad kterými poletuje duch jedné z hlavních postav a mimoděk tak prorokuje špatný konec. Navíc mi atmosférou Hra lží připomněla můj oblíbený seriál Veronica Mars, jen ten vtip výrazně chyběl.
Problém nastává v momentě, kdy člověk začne přemýšlet nad logikou chování jednotlivých protagonistů. Tady je znát, že si autorka děj přizpůsobuje svým potřebám, než že by se snažila držet reality. Ale od toho zas próza je. Ovšem oproti Roztomilým malým lhářkám nezabředává vyprávění tolik do trablů mladých (alkohol, bulimie, domácí násilí, atd.) a soustředí se spíš na zápletku. Ta je však spíchnutá horkou jehlou, jakoby víc záleželo na cool zvratech, než smysluplném jednání. Ale bavíme se o teenagerech z „lepších“ vrstev, kdo ví co tam je možné. No, jsem každopádně zvědav, zda se naplní má indukce a vrahem bude zahradník.

kniha: Vrah v dešti - Chandler, Raymond
trudoš | ***** | před 427 dny

Tentokrát přicházejí ke slovu soukromá očka Ted Carnady (Muž, který měl rád psy, Opona, Najít tu holku) a John Dalmas (Mandarínský jantar, Bay City blues, Dáma v jezeře) plus jednou bezejmenný detektiv v povídce Vrah v dešti. Raymond Chandler tradičně perlí v metaforách a především v perfektních zvratech, kdy pro něj často není ani tak podstatná logika, jako spíš nevyzpytatelná gradace. Ta zaručuje, že se čtenář nemá možnost nudit ani na minutku. Některé z motivů pak autor využil pro slavné romány, jako Hluboký spánek, Loučení s Lennoxem či Dáma v jezeře, nic to však neubírá jejich kouzlu v kratších formátech. Vypíchnout si zaslouží i efektní závěry, jež v době vzniku ještě zdaleka nebyly tak zprofanované jako dnes. Vytknout by asi šli archetypální hrdinové, kteří splývají v jednu a tu samou postavu, jenže tohle je právě ten typ vyšetřovatelů, který vysloveně miluji. A stylistika brilantní, ani po takřka osmdesáti letech od vzniku jednotlivých textů není třeba měnit jediné slovíčko.

kniha: Felidae - Pirinçci, Akif
| **** | před 428 dny

Podobnou knihu jsem četl jako dítě. Jmenovala se „Z deníku kocoura Modroočka“ a ilustrovala ji Helena Zmatlíková.

Toto je však verze pro dospělé, která obsahuje vraždy (koček), (kočičí) sex, mučení, halucinace, (kočičí) náboženský fanatismus, atd… a je bez ilustrací, pokud za ilustraci nepokládáme stejnojmenný animovaný film natočený v roce 1994.

Kočičí detektiv Francis pátrá po tajemném vrahovi, hledá informace v knihách (samozřejmě, že umí číst), rutinně překládá z latiny, hází kolem sebe popkulturní odkazy (pobavila mě například zmínka o seriálu Daktari) a učí se zacházet s počítačem – a to vše ve své kočičí podobě. Román je žánrovým gulášem, do kterého je kromě detektivky namíchána i bajka, podobenství, magická realita, sci-fi a kdo ví co ještě… ale z mého pohledu chutným gulášem.

kniha: Odměna - Corris, Peter
trudoš | ** | před 428 dny

Přestože se jedná o relativně krátký román, nešvarů je v něm požehnaně. I když musím přiznat, že vyšetřovací trojice tvořená soukromým očkem, hluchým kamarádem a jeho invalidní přítelkyní má něco do sebe, jejich charaktery mi příliš přesvědčivé nepřišly. Ačkoli rozehrají detektivní pátrání hned zkraje, ve finále z toho nedokážou vytřískat víc, než že se hádají mezi sebou a bloumají nad starým případem s účelovostí tarbíka v teráriu. Přitom se nedá říct, že by Peteru Corrisovi chyběly nápady. Naneštěstí místo, aby je na malém prostoru nějak zužitkoval, nechává hrdinu zaslepeně tápat jedním směrem, aby v závěru mohl čtenáře „překvapit“ odbočkou připomínající nepovedený kouzelnický trik. Ten však z hrdiny mimoděk dělá hlupáka, který by možná měl uvažovat o ukončení své podnikatelské praxe. Ich-forma vyprávění hozená do roviny moderní drsné školy je ovšem podmanivá, jenže jak se postava nijak nevyvíjí, celé to brzo sklouzne k otřepaným klišé, o teatrálních dějových zvratech ani nemluvě.

kniha: Kdo mi jde po krku - Koryta, Michael
trudoš | ***** | před 431 dny

Asi jsem na chvilku potřeboval opustit městské detektivky se všemi jejich korupčními problémy a užít si trochu nespoutané západní divočiny, protože thriller Kdo mi jde po krku mi perfektně padl do noty. Premisa románu je přitom jednoduchá – dva chladnokrevní zabijáci jsou na lovu čtrnáctiletého chlapce uprostřed montanských lesů. Člověk by řekl, že tři sta stran je na podobnou zápletku možná až moc, v podání Michaela Koryty však rozhodně ne. Znovu prokazuje, že má cit jak pro navození podmanivé atmosféry, tak pro vytvoření sympatických hrdinů. Napětí efektivně stupňuje už od prvních stran a nedělá zbytečné tanečky kolem. Bonusem navíc jsou tábornické postřehy o přežívání v přírodě, naopak noční můru navozující jsou popisy lesních požárů, a co umějí provést. Ovšem nejsilnějším zážitkem pro mě byli uhrančiví bratři Blackwellové. Jejich chování je sice lehce divadelní, charisma mají ale natolik silné, že je člověku až líto opustit je po dočtení knihy. Za mě jednoznačně thriller roku 2018.

kniha: Síť - Nesser, Håkan
trudoš | ****1/2 | před 432 dny

Kdo skandinávské kriminálky zatratil pro jejich únavný sociální vhled, může mu Síť udělat radost. Po stránce detektivní jde sice jen o jednohubku, čím ale kniha osloví nejvíc, je svéhlavá postava inspektora Van Veeterena – něco jako Hercule Poirot v důchodu, s náladou ledního medvěda, kterého někdo obral o kožich. Je chytrý a pronikavý, ale taky permanentně naštvaný na všechno kolem sebe. Protiva každým coulem, kterého buď milujete, nebo nenávidíte.
Kdyby Håkan Nesser na konci vyšetřování nevytáhl vraha z klobouku, bez problémů bych mu odpustil tu celkově prostou osnovu. Od začátku je jasné, že se zločinem to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, takže díky odkrývání minulosti si začnete dávat dohromady faktický obrázek. Jenže pak se přijde s figurou, o které člověk vlastně nic nevěděl a to je vysloveně nesportovní. Každopádně lehká stylistika, postavená z převážné většiny na sympatických dialozích, dělá z románu svižnou počtenou, která příjemně ukrátí jedno dvě odpoledne.

kniha: Andělská hra - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 434 dny

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

kniha: Nezaplatitelný - Miłoszewski, Zygmunt
trudoš | **** | před 437 dny

Zygmunt Miłoszewski trochu zbytečně kombinuje vícero motivů do jednoho románu, přičemž každý jeden z nich by si vystačil na vlastní knihu. Každopádně ústřední zápletka je nápaditá, jen maličko roztříštěná. V jednu chvíli děj sviští akcí, aby následně nesmyslně stagnoval. Tyhle momenty naštěstí záplatují informační výlety do historie umění nebo případně autorův ostrovtip, díky kterému získává čtenář od konspirační fabulace přiměřený odstup. Jen ty plány v plánech jsou občas až za hranou únosnosti.
Tím nejlepším na Nezaplatitelném tak pro mě byly hlavně postavy, především díky geniálně vystihnuté polské nátuře – chvilku se křičí, chvilku zas pláče, potom přijde smích, aby se vzápětí znovu křičelo. Záporáci jsou sice účelově pitomoučcí, jako kdyby jim od začátku nešlo o nic jiného, než se nechat chytit, ale ti jsou tu naštěstí vedlejší. Vpravdě nezapomenutelnou figurou pro mě zůstal Vasil Topilin, pracovník FSB, který se v duchu neustále ptá, co by na jeho místě udělal Vladimír Putin.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
Nelson | *** | před 437 dny

Moje první setkání s Dirkem Pittem a nejsem z něj úplně nadšený. Dirk Pitt je postava něco mezi Indiana Jonesem a Jamesem Bondem. Bond i Indiana Jones jsou přece jenom větší sólisti, Dirk Pitt pracuje s podporou amerického válečného námořnictva. Kniha je čtivá, zápletka zajímavá, děj dobře ubíhá i graduje. Autor ale někdy svému hrdinovi až moc pomáhá, když už se dostane do úzkých, tak vytáhne „králíka z klobouku“ resp. objeví se dcera, kupodivu, hlavního záporáka. A ten má zase IQ patrně na úrovni Sheldona Coopera, ale IQ dalších členů jeho organizace se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Čtivá kniha s někdy až moc jednoduchou zápletkou.

14567891011121314poslední (64)2534 příspěvků celkem