
Wilkie Collins
Cestovatelovo vyprávění o děsivě podivné posteli
Povídka vyšla i pod názvy:
Náramne zvláštna posteľ
Úžasně podivná postel
(viz informace o umístění v knihách - záložka 'základní informace')
originální název: A Terribly strange bed
originál vyšel: 1856
odkazy: 1x [info]
Červená pečeť pod názvem Úžasně podivná postel
Půlnoční povídky
Strašidelné poviedky: Výber z anglickej literatúry pod názvem Náramne zvláštna posteľ
Strašidla, duchové & spol.
Zdánlivě nemožné zločiny: Záhady zamčeného pokoje a další nevysvětlitelné příběhy
Wilkie Collins, který je považován za jednoho z otců moderního detektivního románu, byl specialistou na přirozené (racionální) výklady zdánlivě zamotaných fantastických a strašidelných motivů (jak dokládá jeho nejslavnější román Žena v bílém). O tom nás přesvědčí i ve své nejznámější povídce Cestovatelovo vyprávění o děsivě podivné posteli. Hotelové pokoje jsou svou neosobností jako stvořené pro strašení, a Collins později tohoto prostředí využil v románu Strašidelný hotel. Jiný slavný hotelový příběh napsala Mary Elizabeth Wilkinsová-Freemanová: z její Ložnice z haly lze ve zcela obyčejném penzionu cestovat v noci do jiných světů a rozměrů. Tragické může být cestování v lodní kajutě, kde přespává strašidlo, jak dokazuje povídka Horní lůžko F. M. Crawforda.
V Anglii byl Collins se Sheridanem Le Fanu mezi prvními, kdo s úspěchem spojil strašidelný a detektivní příběh, třebaže se zdá, že tyto žánry si navzájem odporují. Pokud ale racionálně uvažující detektiv odhalí strašidelné a zdánlivě nadpřirozené jevy v závěru příběhu jako nekalé zločinecké rejdy, příběh získává na nebývalé věrohodnosti, čehož hojně využíval v případech Sherlocka Holmese jeho tvůrce A. C. Doyle.
A konečně v Collinsově hotelové povídce nalezneme ,,MOTIV SMRTÍCÍHO MECHANISMU,, který více než deset let před ním geniálně využil (skoro by se chtělo říci, kdo jiný než) E. A. Poe v povídce Jáma a kyvadlo.
___________________________________________________________
Čudná noc hazardného hráča – Express – ročník 13, č. 10 (1981), str. 21, prekl. (sk): Peter Doskalov.