PITAVAL - databáze detektivní, thrillerové a špionážní literatury

„Mrknete jednou, okradou vás, mrknete dvakrát a jste tuhej,“ komentují poměry ve svém domovském Harlemu Rakvoun Ed Johnson a Hrobař Jones, černí hrdinové detektivních románů Chestera Himese. Vyčouhlí, kostnatí, nahrbení, podobni „dvěma chovatelům prasat na nedělním výletě do velkoměsta“, ve svých černých neforemných kloboucích a v černých uválených šatech s výmluvnou boulí revolveru pod levým ramenem byli by takřka k nerozeznání, nebýt kyselinou znetvořené tváře Rakvounovy. Jejich mluva, vyšetřovací metody a zatýkací procedury jsou všem služebním předpisům na hony vzdálené a mnozí z jejich kolegů, zvláště ti bílí, na ně pohlížejí jako na pistolníky z Divokého západu, ale není pochyb, že oba své pappenheimské dobře znají, a jejich postupy se obvykle ukáží úspěšnými a v dané situaci jedině možnými. Standardním úvodem jejich příběhů je překvapující, mnohdy až za vlasy přitažené otevření, kterému se ale v průběhu vyprávění dostane přiměřeného a víceméně hodnověrného opodstatnění. Tak například v románu Bláznivá smrt (The Crazy Kill, 1959) je z okna druhého patra vyhozen kazatel, šťastnou náhodou dopadne do koše s chlebem, a když se vrátí ke společnosti a vypravuje svůj neuvěřitelný příběh, pohled z osudného okna vyjeví, že v koši leží další tělo, tentokrát pro jistotu ubodané. Stařena, kterou na prvních stránkách knihy Všichni bradou vzhůru (AU Shot Úp, 1960) vzápětí po sobě srazí dvě auta, se ukáže být mladou ženou, ale ještě zevrubnější prohlídka odhalí, že jemné dámské prádlo pokrývá tělo muže. Ve Velkém zlatém snu (The Big Gold Dream, 1960) zase náboženská fanatička upadne po napití právě posvěcené vody do transu vrcholícího zdánlivou smrtí, aby se na druhý den zjevila se zakrváceným nožem v ruce nad zprobodanou mrtvolou (kterou mimochodem na svědomí nemá). Nastojte.

Takto odstartovaný základní příběh prolíná řada dalších, často komických epizod, jejichž protagonisty jsou další přestupnici zákona, větší i menší zloději a šíbři, falešní hráči a prorokové, sázkaři a žebráci, pasáci, prostitutky, homosexuálové. Jejich podpříběhy slouží autorovi jednak ke zmatení stop a pravé povahy ústředního zločinu, jednak k dotvoření místního koloritu a kaleidoskopického obrazu každodenního života harlemského policisty jak to ostatně, byť z prostředí rasově pestřejšího, známe z isolských detektivek Eda McBaina.

„Co se to tu ksakru děje?“ stěžuje si poručík Anderson, přímý nadřízený obou detektivů. „Je teprv deset večer a podle hlášení je to stejný už od rána. Muž ubil manželku sekyrou, protože mu připálila kotletu k snídani… muž zastřelil jiného muže, když mu předváděl přestřelku, které byl svědkem… muž bodl jiného muže za to, že mu polil pivem nový oblek… muž hrál v hospodě ruskou ruletu s revolverem ráže 32 a zastřelil se… žena bodla manžela čtrnáctkrát do žaludku, důvod neuveden… žena opařila sousedku hrncem vařící vody, protože ta se bavila s jejím manželem… muž převlečený za Indiána kmene Čerokí rozpoltil bílému barmanovi lebku podomácku vyrobeným tomahawkem… muž zatčený na Sedmé avenue, protože lovil s honícím psem a brokovnicí kočky… pětadvacet mužů zatčeno za to, že se pokoušeli vyhnat všechny bělochy z Harlemu.“ (Jak přišla bavlna do Harlemu; Cotton Comes To Karlem, 1965.)

A pak je tu ovšem organizovaný zločin, z něhož se autorovi a potažmo jeho hrdinům kromě vraždy snad nejvíc příčí ty jeho formy, které nelítostně zneužívají přirozené lidské dobroty, lehkověrnosti, touhy po lepším životě nebo náboženského zanícení. Tehdy lze bez újmy na cti používat služeb práskačů, rozeštvávat lumpy proti sobě, udeřit ženu, bez váhání vystřelit a zabít. Teprve ve chvíli smrti se zdá Himes ke svým padouchům laskavější, shovívavější smrt je pro ne nejednou vykoupením i rozhřešením zároveň. A když se i potom trest jeví příliš krutý a těch smrtí na jednu detektivku více než zdrávo, zlehčí závěr anekdotou jako v románu Jak přišla bavlna do Harlemu, když ponechá uloupené peníze (mezitím opět nahrazené, takže nikdo nepřijde zkrátka) fikanému hadrnikovi, který s nimi odletí do Afriky, aby si tam na stará kolena dopřával potěšeni (sic!) mnohoženství. Co je však na tomhle Himesově harlemském seriálu nejpozoruhodnější, je jeho široký záběr, to „velké plátno“ zabydlené vedle všech podvodníků, darebáků a zlosynů ještě bezpočtem prostých, bohabojných a zákona dbalých postav a postaviček, které také často přecházejí z příběhu do příběhu (majitel pohřebního ústavu s příznačným jménem H. Exodus Clay, jeho řidič a podomek Jackson, majitelka lidové jídelny máma Louise a další). Detailně překreslený Karlem náhle nabývá konkrétních obrysů a čtenář se z „pouhé“ detektivky dozvídá o černé Americe víc než z řady knih literatury „vážné“, o poznání zprostředkovaném masovými médii raději nemluvě. Nikoli náhodou se v této souvislosti vybavují slova Johna A Williamse, který v šedesátých letech označil Himese za „jediného a největšího naturalistického spisovatele současné Ameriky“. Značnou váhu, jak vyplývá i z předchozího, má v těchto příbězích humor, sympatický už tím, jak si autor dokáže tropit dobromyslnou, takřka poláčkovskou legraci ze svých černých spolubližních. (Jaroslav Kořán, in: 3× černý Harlem)

1. For Love of Imabelle (1957) A Rage in Harlem
2. The Real Cool Killers (1959)
3. The Crazy Kill (1959)
4. The Big Gold Dream (1960)
5. All Shot Up (1960)
6. Cotton Comes to Harlem (1965)
7. The Heat's On (1966) Come Back, Charleston Blue
8. Blind Man with a Pistol (1969) Hot Day Hot Night