Ken Bruen
Ďábel
série: Jack Taylor
díl v sérii: 8
Kategorie: detektivní - drsná škola - fantaskní
originální název: The Devil
originál vyšel: 2010
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
lastmanontheearth | *** 23.12.2013 20:52
Pokud budete číst Bruenovy „detektivky“ jako detektivky, uděláte chybu. Víc než cokoli jiného jsou to „memoáry“ alkoholika, narkomana a záhadným řízením osudu také soukromého očka (sic!) Jacka Taylora, v nichž je deduktivní linie pouhou kostrou, na kterou jsou navěšeny brilantní dialogy, scény, komentáře či úvahy.
Pokud pak budete číst „Ďábla“ jako klasickou „taylorovku“, uděláte opět chybu. Víc než cokoli jiného totiž osmý díl série připomíná metafyzické zahloubání nad ústředním protagonistou a jeho dalším osudem – a dobře, chcete-li, přešlápnutí. Což se dá – stejně jako zdánlivě nehomogenní fantaskní motiv – překousnout, pokud v další knize bude následovat rázný (rozuměj opilecký, zfetovaný, unavený aj.) krok. A v případě Bruenova Taylora je mi upřímně jedno, kterým směrem.
trudoš | **** 30.10.2018 00:03Ač se Ken Bruen fantastice vždy vyhýbal, evidentně podlehl vlastním chmurám a vyšvihl si dílko v duchu páně J. W. Goetha. A ne, nepokouší se o vysokou literaturu s filosofickým přesahem, jenom se protivníkem Jacka Taylora stává tentokrát sám Satanáš, který jej chce připravit o jeho prochlastanou irskou duši.
Uprostřed rozjeté, striktně realistické, detektivní série přijít s fantaskní personifikací zla, je skoro jako rána do ledvin. Přitom hlavním problémem Ďábla není žánr, ale nezvládnutá zápletka. Autor se na ní jednoduše vykašlal, a tak víc než souvislý děj připomíná vyprávění myšlenkový boj hrdiny, který se snaží ve světě kolem najít jistoty, jež by mu dávaly smysl. Což v praxi znamená, že se opět potácí z bodu A do bodu B, až se konečně dokodrcá k očekávanému finále, které vlastně žádným finále není.
Přes výtky však nemohu jinak, než román chválit. Tohle je prostě Ken Bruen. Stárnoucí, zahořklý, upřímný. Člověka tak vlastně ani nezajímá obsah, ale užívá si jen ty cynické monology.
