kniha » Podzemní proudy
má v knihovně 4 | antikvariát
hodnotilo: 8
86%
Podzemní proudy

Christopher Fowler

Podzemní proudy

série: Bryant a May
díl v sérii: 2

Kategorie: detektivní - fantaskní

originální název: The Water Room
originál vyšel: 2004

vydání: BB art (web) 2006

odkazy: 1x [info]


Komentáře:
Jana677  | **** 16.02.2019 20:49

Zajímá vás, jak vypadají nové kanceláře Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů? Posuďte sami:
„Deset vybalovaných přepravek, devět otevřených krabic, osm zvonících telefonů, sedm remcajících zaměstnanců, šest psacích stolů v různém stadiu chaosu, pět rozbitých židlí, čtyři rozpracované případy, tři dělníci bušící kladivy, dva kolabující počítače a kočka zamčená v registratuře, od které nikdo neměl klíč.“ Přestěhováním experimentálního policejního útvaru se zkrátka nic výrazněji nezměnilo.

Z válečné divadelní scény se přesuneme do současných londýnských stok. Nejsem si jistá, co o mé osobnosti svědčí, když dávám přednost temným, páchnoucím, slizkým, podzemním prostorám před kulturními zážitky s jejich noblesou a pozlátkem. Ale za psychiatrem s tím nepolezu. Ke dvojici detektivů přibyla třetí hlavní postava – samotný Londýn. Město, jeho historie, proměny a různá lidská dramata, to vše jako prudká voda v potrubí neodbytně hučí na pozadí právě vyšetřovaných případů. Záhadná smrt staré dámy v koupelně domu na Balaklava Street vzbudí Bryantovu pozornost, zatímco May sleduje podezřelou činnost svého známého. Potkáme se s množstvím vedlejších charakterů, členů JVNZ, se svědky i podezřelými a nesmí chybět ani Arthurovy obskurní známosti z podivínských kru­hů.

Chcete vědět, jak je na tom svérázný detektiv Bryant s moderní technikou? „Snažil jsem se ti zavolat, ale tvůj mobil byl nedostupný." "Namočil se mi, tak jsem ho zkusil usušit v Janicině sendvičovači. Ty dva přístroje se nějak – spekly – do jednoho zařízení, zajímavého jako nová elektronická životní forma, ale naprosto nevhodného pro komunikaci.“

Ani tentokrát nečekejte přímočaré vyšetřování; hledání stop a jejich interpretace připomíná spíše bloudění v labyrintu londýnské kanalizace. Spousta tápání, slepých odboček, nebezpečí a náhodných objevů. V určitém okamžiku vraha nejspíš odhadnete, ovšem motivace a některé okolnosti mě úplně nepřesvědčily, finále potom obnáší mnoho stran vysvětlování, uvádění událostí na pravou míru. Osobně preferuji postupnější dávkování informací, než v závěru otevřít stavidla souvětí ve stylu „stalo se tohle a seběhlo se to takhle“, aby čtenář viděl kompletní obraz místo původních nesourodých fragmentů.

„Podívejte, jsem promočený a zmrzlý, otrávil jsem se záchodovými splašky z celého severního Londýna, nejspíš jsem spolkl kus chcíplé kočky, a pořád nemůžu pochopit, jak tohle všechno souvisí s naším případem.“

Druhé setkání s Bryantem a Mayem bylo opět velmi sympatické, plné záhad, humoru, napětí i zajímavých postřehů, přesto mi k dokonalosti stále něco chybí. Také nesouzním s autorovým světonázorem: dotyčný sice se smutnými povzdechy popisuje negativa kosmopolitního velkoměsta, kde spolu válčí cizojazyčné gangy a stává se z něj žumpa přetékající zločinem, ovšem nadále nelegální migraci podporuje – navzdory zmíněným nepříjemným jevům a možným rizikům. Jsem holt konzerva, deportovala bych z vlasti každého, kdo je pro svou novou domovinu přítěží, vždyť vlastních recidivistů máme nadbytek.