kniha » Řeky Londýna
má v knihovně 3
hodnotilo: 4
78%
Řeky Londýna

Ben Aaronovitch

Řeky Londýna

série: Peter Grant
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní - fantasy

originální název: Rivers of London
jiný (obecně známý) název: Midnight Riot
originál vyšel: 2011

vydání: Argo (web) 2015

odkazy: 1x [info], 8x [recenze], 1x [ukázka]


Komentáře:
trudoš  | **** 27.02.2016 00:27

Ben Aaronovitch neodolatelným způsobem přizpůsobil pověstný suchý humor modernímu čtenáři, aniž by ze svého příběhu udělal prvoplánovou grotesku. Řeky Londýna tak každým svým písmenkem dýchají Anglií, že to snad ani víc nejde, a i když neoslní nápaditostí, zcela jistě okouzlí situační komikou. Předností je pak strohost. Žádné velké vysvětlovačky, jak že se to má s magií a realitou. Fantastika je do současnosti zakomponována natolik přirozeně, že si s jejími projevy nedělají příliš hlavu ani samy postavy. Škoda jen, že jak první půlka nabere grády a vtip, druhá se vleče, jako by měla času nazbyt a úsměv nějak ztrácí na šířce. Ale i tak bezvadné.
Jinak detektivní zápletka tvoří spíše koření románu než nosnou kostru. Autor jde poměrně jasně za svým cílem, jen to bere oklikou pro turisty, aby představil londýnské panoráma. Ovšem za celou dobu prezentačního výletu mě nenudil. Jeho hrdina navíc není jen další variací Phila Marlowa a Sherlocka Holmese, díky čemuž nesplývá v jedno s konkurencí.

 | nehodnoceno 12.08.2018 16:20

Není to ani tak parafráze Harryho Pottera, jak jsem se někde dočetl v jedné anotaci či recenzi, ale spíš sto patnáctá kopie Gaimanova Nikdykde. Stejně jako v Nikdykde se vám při čtení hodí mít u ruky mapu Londýna (u Řek Londýna mnohem více než u Nikdykde). Antropomorfizované stanice londýnského metra u Gaimana odpovídají antropomorfizovaným londýnským řekám u Aaeonovitche. Plus je tam (co se týká jednoho z hlavních motivů) průnik množin s Powersovými Bránami Anubisovými. A jedna pasáž je (řekl bych) silně inspirovaná Holdtockem… Navíc je to neuvěřitelně naaataaahooovaaané. Natahovaný je hlavní příběh a kromě toho je kniha natažená i celou vedlejší dějovou linií, která s hlavním detektivním pátráním nemá nic společného… Kromě toho je vidět, že toto je první Aaronovitchův román a on v něm docela tone. Docela dost.

Zpočátku mi neuvěřitelně vadil všechen ten násilně proklamovaný multikulturalismus. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že o všudypřítomná multikulti propaganda je natolik přepálená, že jedná spíš o anti-multikulturalis­tickou proklamaci. Současný Londýn je vykreslený jako papiňák těsně před výbuchem, který si příležitostně odfoukne různými uličními nepokoji.

Citát: „Na londýnských výtržnostech je zvláštní, že jakmile se dostanete za jejich hranici, zdá se vám, že nic není v nepořádku. Nepříjemné bylo, že málem shořel celý Covent Garden, pozitivní naopak bylo, že to neovlivnilo provoz na žádné hlavní trase autobusů nebo metra.“

Londýn je obydlený samými podivnými existencemi. Citát – jeden příklad za všechny: (průvod) vedl Michael Smith, jehož totožnost byla později potvrzena na základě otisků prstů, napravený uživatel cracku, alkoholik, zloděj aut, muž podezřelý ze znásilnění, který už devět měsíců, od té doby, co vstoupil do hnutí Hare Krišna, žil bezúhonný život.

Pokud do děje vstoupí pracující středostavovská osoba, zákonitě se v tomhle guláši dostane do potíží. Citát: "Jen jsem chtěla jít do kina. Jen jsem chtěla mluvit s někým, kdo umí pořádně anglicky. Loni v létě jsem byla na dovolené v Bavorsku a všichni tam mluvili anglicky velice hezky. A pak zavezu děti do West Endu a všichni jsou tu cizinci. Nerozumím jim jediné slovo.“

Londýnská metropolitní policie se chová naprosto svévolně. Policajti přehlížejí kriminalitu etnických menšin (například otrokářství), aby nebyli obviněni z rasizmu. Podle uvážení manipulují s důkazy a někdy zničí důkazy prostě tím, že zapálí celý barák (fosforovými granáty).

Zajímavý (a provokativní) je názor dánské manželky hlavního podezřelého. Zajímavé je to, co o policii říká Tyburn. Zajímavé jsou obě obě popsané cesty hlavního hrdiny metrem. Výživné je Aaronovitchovo navážení se do politické korektnosti.

Citát: „Jak jste zachránili toho slepce?“ zeptal jsem se. „Oni podle všeho nejsou slepí,“ namítl Nightingale. „Ve skutečnosti jsou zrakově postižení… Jak mi to zevrubně vysvětlila jedna důrazná mladá dáma, když jsme čekali v nemocnici.“

A přesně kvůli těmhle „podvratným“ vsuvkám stojí za to si Řeky Londýna přečíst.