kniha » V lese visí anděl
má v knihovně 3
hodnotilo: 4
70%
V lese visí anděl Více vydání = více obálek.

Samuel Bjørk

V lese visí anděl

Kniha vyšla i pod názvem:
Cestujem sama
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Holger Munch a Mia Krügerová
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní

originální název: Det henger en engel alene i skogen
jiný (obecně známý) název: I'm Traveling Alone
originál vyšel: 2013

vydání: Plus (CZ) (web) 2015; Ikar SK (web) 2015; Plus (CZ) (web) 2016

odkazy: 6x [recenze], 1x [ukázka]


Komentáře:
trudoš  | **** 20.11.2016 07:35

Skandinávská kriminálka napsaná po vzoru detektivek Jefferyho Deavera s Lincolnem Rhymem, kdy vrah zanechává na místě činu vyšetřovatelům rafinované nápovědy a je jen na nich, aby si zavčas dali dohromady jedna a jedna. Tady však srovnání obou sérií končí. Není to kupodivu ani tak severskou obsesí hrabat se v osobních problémech jedinců, ale v celkové stavbě natahované záplety. Přes vyzdvihovanou genialitu Munche a Krügerové, je totiž smutnou pravdou, že se v příběhu příliš neblýsknou. Spíše naopak.
A jak to pěkně začne, od druhé poloviny jde celá koncepce do háje. Což o to, detektivové svou práci ještě zastanou, i když častěji opatrně čekají, než aktivně pátrají, ale Samuel Bjørk je každopádně tak nějak zapomněl do děje smysluplně začlenit. Nemluvě o naprosto zbytečné vedlejší linii a z prstu vycucaných motivech vraždícího psychopata. Nic to však neubírá na atraktivitě, kterou oba hrdinové oplývají, především pak sympatický tlouštík Holger Munch a jeho záliba v matematických hádankách.

furunkl  | ** 18.06.2017 15:54

Mám pocit, že to co se nazývá „severská detektivka“ je jenom projekt skandinávských vlád a na ně napojených neziskovek. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se za těmi slavnými autorskými jmény skrýval kolektiv studentů sociologie, psychologie a jiných nepotřebných nesmyslů. V této knize je zcela jednoznačně cítit marketingová vypočítavost, které ovšem chybí spisovatelské umění. Jsou zde splácány dohromady všechny stereotypy detektivek, kriminálek, noiru a psychologického thrilleru. Zatímco taková esa jako Michael Connelly, Stuart MacBride nebo Peter May si zvolí formu, a té se, i když někdy dost volně, drží a stvoří geniální díla, zde je vše smícháno a bez výsostného umění výše jmenovaných to prostě drhne a nefunguje. Působí to dojmem, jakoby se autor podíval na literární diskuzní fóra, vydedukoval co lidé chtějí a vše to splácal dohromady. Výsledek posypal neomarxismem, aby se zavděčil svým chlebodárcům a recenzentům z mainstreamových médií a s masivní reklamní kampaní to nacpal čtenářům. Přestože je celá kniha prošpikována depresí a sebevražednými náladami, nenalezl odvahu odpustit si nejapný šťastný konec, který se sem vůbec nehodí. A to ani nemluvím o tom, že neví vůbec nic o ovládání střelných zbraní. Kdo to přece jen chcete absolvovat, doporučuji raději audioknihu. Výkon Petry Špalkové dá zapomenout na některé nedostatky a možná vás přece jenom zachvátí touha, dozvědět se, kdo z podezřelých to vlastně všechno spískal.

Jana677  | **** 10.09.2017 08:19

Trudoš i furunkl zhodnotili dílo poměrně trefně a vlastně jim v kritice mohu jen přitakávat. Ano, forma románu je dost rozsypaná – především se závěrem si snad autor vůbec nevěděl rady. Zapomeňte na smysluplné hledání vraha, většina stop vede do slepých uliček a vystačíte si pouze s dobrým odhadem. Psychologie postav je dost zvláštní – dvojici hlavních vyšetřovatelů byla věnována náležitá péče (depresím Mii Krügerové snad až moc), ještě lépe dopadl nezletilý svědek Tobias, ale ostatní charaktery byly nahozeny ve stylu: tohle je počítačový nerd, tenhle netrpělivý drsňák, tahle je sympatická právnička, tamten postarší kliďas. Prostě jména bez pořádných osobností. V románu je celou dobu naznačováno, že Holger Munch a Mia Krügerová jsou proslulá policejní esa, ale jeden vyniká pouze ve spotřebě cigaret a hamburgerů, zatímco druhá se utápí v alkoholu a prášcích, oba pak jsou neustále unavení a žádného exkluzivního výkonu se od nich čtenář nedočká.
V první polovině knihy jsem měla dojem pečlivě budované skládačky, kde ve finále vše perfektně zapadne na svá místa. Ona z toho nakonec vznikla vachrlatá stavebnice, ve které jsou smíchány dílky lega i puzzle s kartičkami pexesa a kostkami domina. A ještě na ty převážně temné odstíny tvůrce kydnul plechovku růžové barvy. Výsledkem jsou mírné rozpaky.
ALE! Přes veškerá negativa jsem byla příběhem pohlcena, stránky jsem obracela dychtivě a s napětím, chladně pochmurná severská atmosféra mi vyhovovala, postavy mají potenciál. Další případ “Sova” si moc ráda přečtu (budu přitom doufat v promyšlenější koncept a zvládnutější finiš).
Mám-li “V lese visí anděl” shrnout do jedné věty: tahle čtivá kniha má své mouchy, přímo dotěrné masařky, celkový dojem je však kupodivu převážně pozitivní. 75–80%.