kniha » Vila na Sadové
chce si přečíst 1 | má v knihovně 1
hodnotilo: 1
70%
Vila na Sadové

Richard Sklář

Vila na Sadové

série: Bo
díl v sérii: 1

Kategorie: detektivní

originál vyšel: 2015

vydání: Fragment (web) 2015


Komentáře:
Jana677  | ***1/2 23.07.2019 12:21

„Správný chlap se pozná v úplně jiných situacích, než při jakých mu stojí péro!“

Ostrava!!! Město, kde jsem se narodila a strávila značnou část svého života, popisuje román velmi podrobně. S nostalgickým potěšením jsem s makléřkou Bo kráčela (častěji tedy uháněla autem) po známých ulicích a lokalitách, jen zřídka musel vypomoct strejda Google se svými mapami. Ověřila jsem si pozici vily, která se nachází v sousedství mnohokrát navštívené veterinární ordinace. Zavzpomínala jsem si na mazutový vzhled a zápach „ostravských lagun“. Přitakávala jsem autorovým (politickou korektností nezkresleným) zkušenostem s nepřizpůsobivými spoluobčany. Zamyslela jsem se nad průmyslovým městem v dobách války. Dozvěděla jsem se něco nového o stavbě trati do obce, kde jsem se rozhodla zapustit kořeny. Dokonce jsem s Bobinou zavítala i do míst předchozího bydliště, prostě lahůdka pro lokálního (sentimentálního) patriota.
Nyní vypíšu důvody, proč mé hvězdičkové dilema dopadlo v neprospěch vyšší hodnoty (v pořadí od nejméně závažného po imho nejpalčivější problém).
1) Stylistika. Ano, na ostravsku můžete zaslechnout různé nesrozumitelné výrazy, ovšem převážně v dělnických kruzích. Máme tady kratke zobaky a po ruce vždy nějaký vulgarismus, ale reálně by vám mohlo zabrat dlouhou dobu, než byste narazili na echt cypa, mluvícího výhradně chacharštinou. Bobina pro mě byla se svou „pravou“ ostravskou image uhnětená až moc násilně. A ano, občas se zde používá prapodivný slovosled, nicméně opakovaně začínat věty zájménem „Mi“ (mi je to jedno, mi se nechce) nejen v linii svérázné Bo, nýbrž i ve válečném deníku úředníka s precizním vyjadřováním, to vážně při četbě skřípalo jak nehty po tabuli.
2) Sice hlavní hrdinka velice často upozorňuje na svůj hlad a související potřeby, zvláště ty urologické, její fyzická odolnost a nezničitelnost však sklouzává po hraně věrohodnosti kamsi do říše Chucka Norrise či Terminátora.
3) Závěr mě neuspokojil. Nemám ráda, když se zápletkou pomáhají náhody a k tomu zůstane spousta věcí nedořešených.
4) Méně je někdy více. Pan Sklář hrubě přeháněl s detaily týkajícími se automobilů, stravování, vyměšování, oblékání a tak dále. Kdyby „Vilu na Sadové“ očesal přísný editor o třetinu zbytečností, ráda bych čtvrtou hvězdu přihodila. Pokud ne akční Bobina, slušný člověk Johann Proske, reprezentující nenápadné hrdinství, by si ocenění zasloužil. Takto bohužel musím sklopit palec těsně pod 70%.