kniha » Kříďák
hodnotilo: 2
60%
Kříďák Více vydání = více obálek.

C. J. Tudor

Kříďák

Kniha vyšla i pod názvem:
Kriedové správy
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: detektivní

originální název: The Chalk Man
originál vyšel: 2018

vydání: Kalibr (web) 2018; Ikar SK (web) 2018

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
Sirius  | ** 27.10.2018 22:50

Tahle knížka od prvních stránek přetéká úžasnou atmosférou – parta dětí, malé město, prázdniny… celé to připomíná to nejlepší od Kinga. Jenže se tu nepobíhá klaun, ale řeší se tu několik let stará vražda. Hlavní hrdina je sympaťák, řeší svoje osobní problémy a minulost (ve druhé dějové lince). Autorka dokáže skvěle vtáhnout a v hlavě mi pořád běhalo, jak moc chci pokračovat ve čtení… a vlastně jsem zjistil, že mě bavil ten příběh z dětství a že ty kapitoly z budoucnosti / přítomnosti mě tolik nebraly… bohužel, co Tudorová skvěle rozehrála na začátku, to se jí ke konci rozpadlo pod rukama. Jako takový retro o prázdninách, dětství a zločinu by to bylo dost super. Napětí je tu ale málo, pátrání je tu spíš, aby se neřeklo a působí dost nezáživně. A příběh je po tom ve výsledku jako z nějakýho přihlouplýho braku Škoda tý překombinovanosti…

Jana677  | **** 13.09.2019 11:56

„Tajemství jsou jako prdel. Každej ji má. Někdo ji má akorát špinavější než ostatní.“

Tento Špekounův citát „Kříďáka“ do jisté míry definuje. Zavítáme do městečka Anderbury, ve kterém není nouze o soukromá dramata komornějšího rázu, o tragické náhody, křivdy a zločiny, trvale ovlivňující lidské životy.
Mám ráda vyprávění o dobách, kdy se z dětství vytrácí nevinnost, o partách puberťáků, co zažívají různá dobrodružství, ústrky i trápení, s jakými by si stěží věděl rady dospělý. Autorka přeskakuje v událostech z roku 1986 do současnosti a prostřednictvím Eddieho/Eda postupně vykresluje obraz, ve většině ohledů velmi realistický, plný zkušeností, postřehů i obav, trefujících se do mého vkusu a světonázoru. Ve své pokroucenosti tato koláž osudů připomíná díla Hieronyma Bosche… kdyby navíc kreslil křídou panáčky. Více než bezstarostnost mládí útočí na čtenářovy smysly temnota, špína bublající pod povrchem, co občas v erupci potřísní všechny zúčastněné. Vražda je zde vlastně na vedlejší koleji, zapomeňte na detektivy a vyšetřování, podstatnými jsou následky činů, jež nelze vzít zpět.
Nadšení mi bohužel nevydrželo po celou knihu: příběh se ubírá téměř neměnným, rozvážným tempem (především v současné linii), řešení několika otázek mi připadalo zkratkovité a jestli měl závěr být šokujícím překvapením, nepovedlo se (moje chyba, nemám mít v žánru tolik načteno a nakoukáno). Přesto jsem s „Kříďákem“ strávila tři příjemné, byť posmutnělé a lehce ponuré dny. 80–85%
P.S.: Knihu nedoporučuji bigotním věřícím, C.J. Tudor kolem náboženství vůbec nenašlapuje po špičkách a neváhá „svatouškům“ pořádně dupnout na prsty.