Více vydání = více obálek.
Mary Kubica
Neplakej
Kniha vyšla i pod názvem:
Neplač, miláčik
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Tato kniha je částí i jiných knih: Na scestí, Arrowood, Neplakej, Průvodce Římem pro zamilované
Kategorie: thriller
originální název: Don't You Cry
originál vyšel: 2016
vydání: Dobrovský (web) 2018; Slovenský spisovateľ (web) 2022
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
Jana677 | ***1/2 09.01.2019 09:37
Autorka je zřejmě vyznavačkou stylu „uspi a udeř“, obrnila jsem se proto trpělivostí, nechala se ukolébat pomalým rytmem a čekala, kdy mě Mary Kubica probere pořádným direktem. Kniha se odehrává ve dvou liniích: v první Quinn, povrchní husička bez ambicí, po prohýřené noci postrádá svou spolubydlící. Ve druhé je Alexův monotónní život v malém městě rozvířen zjevením tajemné mladé ženy. Střídavě sledujeme Quinnino poněkud chaotické pátrání, stejně jako Alexovy kroky, řízené spíše Amorovým šípem, než logikou. Příběh připomínal skládání puzzle; zpočátku jsme měli pouze okraje rámečku, do kterého nám autorka postupně vkládá další dílky. Celkový obraz tedy spatříme až v závěru, ale představu si můžeme udělat podstatně dříve.
Děj v úvodní polovině plyne velmi zvolna, vyloženě líně, je plný pocitů obou vypravěčů a často také zbytečných detailů. Čtenář nepotřebuje znát tvar dlažebních kostek kdesi v americké Horní Dolní, ani značku, barvu a materiál bot, v jakých ženská courá po pláži – vážně by heterosexuální kluk z nuzných poměrů jevil takový zájem o kozačky? Stručnost by neuškodila také v dalších ohledech: když Alex už počtvrté za krátkou dobu zdůrazňuje, že se jistá událost stala před jeho narozením, potřebovala jsem si ulevit nadávkou. Mary Kubica u čtenářů zřejmě předpokládá pokročilé stadium Alzheimerovy choroby. Zrovna tak mi k údajně inteligentnímu mladíkovi nesedí odhady typu „ve vzdálenosti 400 nebo možná 800 metrů“, to je sakra rozpětí. Samozřejmě mohlo jít o překladatelskou minelu, jaká nejspíš nastala i v situaci, kdy patnáctileté Quinn přebrala staršího kluka jedenáctiletá kamarádka, prý vyšší a silnější. Větší smysl dává, že s dotyčnou od jedenácti let kamarádily. V kontextu s obsahem talíře se nepoužívá výraz „patetický“ a tak dále. Jiné kopance jdou na vrub spisovatelky – Quinn musela mít enormně objemný močový měchýř a záviděníhodné svěrače, jelikož znečištěné WC postřehla až tři dny po pánské návštěvě.
Sympatické byly náhledy do lidských problémů, traumat a trápení, aniž by je autorka bagatelizovala snahou o řešení s pohádkovým happyendem. Narazíme například na nepolepšitelného alkoholika, matku bez mateřských instinktů, agorafobičku čelící následkům dávného rozhodnutí, na milostný vztah bez vášně. Není to špatné čtení, akorát…
Možná jsem se měla přizpůsobit spekulacím Quinn a její hysterii, třeba jsem se měla raději poddat Alexově romantickému snění, já místo toho chladně sledovala indicie a třídila informace. Tím pádem jsem nebyla vystavena žádnému většímu překvapení, očekávaný direkt nepřišel, maximálně lehké plácnutí. Vyústění dopadlo jakž-takž podle mých představ, jen náhle překotný a polopatický styl na posledních stránkách nepotěšil. Mám raději spisovatele, co neuspěchají finále, pracují s náznaky a nechají čtenáře o věcech popřemýšlet. A bez nadbytečných vsuvek z růžové knihovny. 65%
