Alan Green
Perfektní nebožtík
Kategorie: detektivní - humorná - záhada zamčeného pokoje
originální název: What a Body!
originál vyšel: 1949
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
toms | ***** 26.08.2013 12:46
Takové detektivky už se dnes nepíšou! – bohužel nezbývá, než si po dočtení povzdechnout. Je zavražděn guru zdravé výživy v uzavřené místnosti a vyřešit vše má lehce přitroublý, zaujatý detektiv John Hugo, který se navíc zamiluje do jedné z hlavních podezřelých.
Příběh připomínající nádherný humor Wodehouseho či Jeroma není příliš dlouhý, ale co věta to vtipný bonmot či satirické rýpnutí do poválečného amerického třeštění. Až podivuhodně aktuální pro dnešní Česko, uvědomíme-li si, že i u nás začíná být pomalu zločinem normálně se najíst. Koncovka je pozoruhodně nejednoznačná – autor nám předloží určité řešení, ale přitom po nás v náznacích potutelně mrká – ono je to možná všechno jinak…
lastmanontheearth | ***1/2 21.07.2014 17:09Přiznám se, že pro podobné deduktivní šarády nejsem ideální čtenář, nicméně jsem udělal výjimku a nelituji. Spíše než o humoristickou detektivku jde o sžíravou satiru, v níž autorova dokonale jedovatého cynismu a sarkasmu nezůstane ušetřen nikdo ze zúčastněných. Krkolomný způsob vraždy je pak „odkrkolomněn“ poněkud netradičním partnerem zamilovaného detektiva, který se tak ocitá v roli pouhého „watsonovského“ nahrávače. Ideální jednohubka pro líné letní dny, ať už je trávíte v oblíbené houpací síti, u moře, nebo u rybníka.
trudoš | ***1/2 19.03.2021 20:50Příjemná groteska, u které autor kladl víc důraz na satiru, než děj, takže se zápletka přizpůsobuje humoru a ne naopak. Atmosférou to má přitom blízko k éře černobílých komediálních filmů, za což si Perfektní nebožtík rozhodně zaslouží body navíc. Kdo si ovšem potrpí na modernější postupy, asi staromódní styl Alana Greena úplně neocení. Přitom se nedá říct, že by šlo o dílo nějak zastaralé, třeba kritika zdravím posedlé společnosti tne do živého i po sedmdesáti letech. Některá témata jsou zkrátka věčná.
Coby detektivka však funguje román pouze díky bizarnímu způsobu úmrtí a absurdnímu množství podezřelých. Už samotná představa zápletky mě ale ještě teď rozesmívá, třebaže její průběh ztrácí dech hned po několika kapitolách. Vyšetřování zločinu totiž nikam nesměřuje, zato jedna vtipná situace střídá druhou, čemuž zdárně kontrují nádherně vyšperkované dialogy. Teprve závěr zamíchá karty s tím, kdo je vrahem a jaké byly jeho motivace, přičemž vyústění je stejně hravé, jako celé vyprávění.
