John Connolly
Bílá cesta
série: Charlie Parker
díl v sérii: 4
Kategorie: detektivní - thriller - fantasy
originální název: The White Road
originál vyšel: 2002
odkazy: 1x [info]
- Komentáře:
-
Jana677 | **** 09.06.2018 13:39
Uplynulo deset let od chvíle, kdy jsem v knihovně zakopla u tento román a seznámila se s Charliem Parkerem, soukromým detektivem se smutnou minulostí, sarkastickým smyslem pro humor, talentem nasírat lidi, se zajímavými kamarády a také paranormálním darem, či snad prokletím vidět více než obyčejní mudlové. Tehdy jsem byla nadšená – navzdory faktu, že „Bílá cesta“ je čtvrtým dílem série a události z předchozích knih zde hrají poměrně značnou roli. Uplynulá dekáda posunula laťku mých nároků mírně směrem vzhůru, tudíž se po druhé četbě nemohu pouze rozplývat.
V porovnání s předchozími díly je tento nejvyzrálejší, děj svižně odsýpá a uspokojivě funguje i gradace (s výjimkou překotného finále, kdy se řešilo příliš mnoho věcí na několika málo stranách). Autor konečně pochopil, že nepíše turistického průvodce a ubral v kartografických detailech, soustředil se jen na důležitá místa a tam si v melancholických, ponurých až depresivních náladách přímo rochnil. Přibylo lekcí z dějepisu, což čtenářům neznalým americké historie pomůže v lepší orientaci především ohledně různých odnoží Ku-klux-klanu. Ano, Charlie Parker tentokrát zavítá do jižanských končin USA, kde se v minulosti odehrávala rasově motivovaná svinstva coby místní folklór. Jsou to právě dávné i současné hříchy, co přiměje Charlieho brodit se bažinami a lidským hnusem, aby objevil pravdu (nejen) o násilné smrti bílé dívky z bohaté rodiny. Jako obvykle jsou mu nápomocní dva teplí zabijáci Louis a Angel – bonusem jsou neveselé epizody z jejich mládí.
Ke kladům Connollyho tvorby patří schopnost vybudovat hutnou atmosféru, sympatičtí hlavní (ne tak docela kladní) hrdinové, nehorázně odpudiví padouši, živé dialogy, uvěřitelné akční scény. Zápletka byla na můj vkus opět poněkud překombinovaná, některé scény přebytečné. Na škodu je bohužel i provázanost jednotlivých dílů, jelikož nemám chuť vyplnit díry v paměti opakovanou četbou díky špatným až příšerným překladům do češtiny. „Bílá cesta“ patří k tomu lepšímu, i zde však občas najdeme nepovedené pasáže. Většinou jde o drobnosti typu nevhodně zvoleného slova v kontextu popisované situace, korunu překladatelka nasadila v závěrečné přestřelce, kdy se žena s útočnou puškou vyklonila z úkrytu a vystřelila tři kola… Ach jo.
Procházka po „Bílé cestě“ nebyla tak úžasná jako před deseti lety, ale pořád jde o hodně dobrý thriller s mysteriózními prvky. 79%
